1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Každopádně vnitřní audit nezávislou firmou, přerozdělit síly a prostředky, propustit cca. 20%, což je můj hrubý odhad a uvědomit si, že v dnešní době je to ještě výhra, brát pravidelný slušný příjem!

Plně souhlasím s tímto názorem, myslím že těch 20% není vůbec nadnesených, hlavně prověřit vzdělání a dojde se ke zjištění, že většina policistů jsou ne ing, bc. z Plzně (v přeneseném slova smyslu), ale většinou ing. bc ze zemědělky, což si myslím, že je maximálním přínosem pro práci u PČR, proto je tam tak vysoká "úroveň"

přebujelá st. správa a samospráva, co je úředníků až hanba!!!

Společně s hasiči chceme v prosinci demonstrovat proti snížení platu o 4 procenta ( psáno na teletextu). To nechápu, místo abychom byli rádi, že nám sníží naše platy jenom o 4 procenta, tak chceme demonstrovat. Já pojedu do Prahy také, ale budu demonstrovat za snížení platu o 10 procent na rok 2010 a dalších 10 procent na rok 2011. Z čeho nás chce stát platit, když nejsme žádnou výrobní složkou? A komu se to nelíbí může od sboru odejít, nikoho tam přece nedržíme. Každej je nahraditelnej a obzvláště to platí o státních zaměstnancích. Je nás fakt v republice mnoho, měla by se udělat nějaká reforma za snížení nejen platů, ale i státních zaměstnanců, ať už se to někomu líbí nebo ne.

Demonstrace: tobě bych, kamaráde, snížil plat o 99,9%, jsi tak skromnej, blbej nebo si na něco hraješ?

sloužil jsem deset let (přesně + rok vojny) a do c jsem šel letos v dubnu, ale souhlasím - skutečně tak deset tisíc lidí od P ČR vyházet (hlavně ty, co to mají jako zaopatřovací ústav a zybtečné vedoucí) a pánové ... s těmi demonstracemi za nesnížení platu raději opravdu moc neblbněte

Nechci nikoho urážet, ale naprostý idiot jsi ty, zřejmě jsi jeden z těch netáhel, který by v civilu byl naprostá nula.Běž demonstruj a přeju ti, aby ti ještě tak 50 procent přidali. Takový jako jsi ty Policie ČR potřebuje. Nedělat nic a brát peníze.

PROPUSTIT - ANO -máš pravdu, tebou by měli začít.

Jen pro civila. !!!!!!!!!!!!!! Na soukromé střední škole se platí studie, ale ve státních školách se též platí některé učebnice, pomůcky a podobně. Já jsem vystudoval několik státních škol, ani korunu jsem neplatil, ale to bylo před rokem 1989. Před rokem 1989 si vysokoškoláci též neplatili studie.Přijde doba, že se vše bude platit, co se týče vzdělání od střední školy až po vysoké, něco již funguje. Bývalý kolega od Policie ČR studoval bakaláře v Liberci, stálo ho to 50000,-Kč. Bývalá učitelka mého postiženého syna si dodělala magistra, stálo ji to 70000,.-Kč. Tyto osoby mně to osobně sdělily, asi si vymýšlí, nevím. Co se týče důchodů, otec pracoval celý život do 65 let, matka do 55 let, maminka od 15 let v šamotárně, pak dále fyzicky. Má podlomené zdraví, vychovala tři děti, takže šla v 53 let do plného invalidnícho důchodu. V té době u ní byl starobní důchod v 54 letech. Dneska má sotva ccc 7000,-Kč, otec 9800,-Kč. Tuto situaci Vám potvrdí většina obyčejných důchodců, co leta pracovali na tento bordel. Oba moji rodiče jsou těžce nemocní, za léky vydají tisíce korun. Nejsou sami, jejich veliké množství. Viz úchvatný Janotův balíček, okrádání potřebných Nemusím Vám snad vysvětlovat , o jaké skupiny občanů se jedná.Tak neurážejte důchodce, vydělali si na důchod. Jenom na upřesnění, není důchodová reforma, miliardy korun se rozkradly ve státním rozpočtu. Důchody měly být odděleny od státních výdajů. Jinak v této demokraci již někteří do důchodu v 65 letech, to se týče dle dětí i u žen. Jak říkám, když se bude rozkrádat vesele dál stát, tak do důchodu třeba v 70 ti letech. Nevím, kdo se jej dožije. Dále, kdyby z mých rodičů někdo zemřel, ten druhý má existenční problém.Nejsou sami. Jinak finanční průměr důchodu je 10008,-Kč. Je to na www.finance.cz. Takže Vám toto dávám jenom na upřesnění,žádné bláboly, ale bohužel dnešní nepříjemná holá skutečnost.Názor Vám neberu, ale nemohu za to, že v supermarketech je plat 10000-12000,-Kč čistého. Mám několik známých v těchto oborech, tedy se jedná o pokladní. Doufám, že neomarodíte, nebudete mít úraz, jestli nebudete bohatý, zestárnete, třeba nebude na důchody,na léky a podobně. S pozdravem pane hezkého klidného večera, rentiér Ladislav Marek z České Lípy. Jenom poznámka :Jste asi moc mladý, nekritizujte ostatní, co si zaslouží uznání.

Ladislave, už by jsi mohl vědět, že civil je provokatér a zřejmě velmi mladý, který ještě nic ze života nepoznal. Až dojde našeho věku, tak bude mluvit jinak. na to dám krk jak mám jeden a vyhraju.

Souhlas civilem, není co dodat !!!

rentiére!!!!!!!! Docela si protiřečíš: "Dneska si vysokoškoláci budou platit školné, středoškoláci jej již z většiny platí"
A 15.11. " Na soukromé střední škole se platí studie, ale ve státních školách se též platí některé učebnice, pomůcky a podobně"
Tak co teda,co podle tebe platí.Já zdaleka nejsem mladej (44 let),ale mladým by se s těch tvých blábolů mohla zatočit hlava.
Tak ty jsi neplatil,za studium ani korunu? A kdo to platil z daní? Občané ČR !!! Jako ty teď platíš ze svých daní studium sousedovic "Terezu",tak její prarodiče platili zase tvoje studium.Už je ti to jasné,že nic není zadarmo.

Pro xxxp.Žiji zde 48 let. Každopádně se mně ten bordel nelíbí. Před 20 ti lety zvonili študáci klíčemi na Václaváku a řvali MAFIE. Tak ji tu máme v jiné formě. Dneska si vysokoškoláci budou platit školné, středoškoláci jej již z většiny platí. Já jsem za několik státních škol za údajného komunismu nezaplatil ani korunu. Starší vědí, jaká bije. Několika křiklounům , které znám ,jsem řekl, aby se jim za pár let nestalo, že budou bez práce, nebudou mít třeba na léky, nebude na důchody. Potkávám je znovu, jsou na ÚP a ze všeho vytřeštění. Může jít i o vzdělané lidi, onemocní, úraz, nebo přijde dravější mladší v oboru a podobně. Komunismus zde nebyl, jak pořád hlásají, to je útopie. Byl zde socialismus, větší solidarita se sociálně slabšími, důchodci, nemocnými a podobně. Důchod za socialismu byl 65 procent proti reálné mzdě, dneska ccc 42 procent, a procenta pořád klesají. Jsou další zvěrstva vůči poctivým daňovým poplatníkům, to bych tu popsal stranu. Je zde vycinkaný , vysněný kapitalismus. Je pravdou, že se nový režim měl z právního hlediska ošetřit, pak dělat divokou malou a velkou privatizaci. Poté vykradení bank , rozbití funkčních našich továren. Průmysl nebyl tak špatný, jenom jej trochu modernizovat a nechat v našich rukou a podobně.Nerozbít si východní trhy, proč pan Klaus jezdí do Ruska, Číny. Jsou to pořád velmoce. Každý má na věc jiný pohled, ale jádro v tomto příspěvku je stejné. Jinak zdraví k věku slouží, ale není mně již 20 let. Dneska jsem si poslechl pana Václava Havla, jak pořád sočí na komunisty. Dále, jak se zde vše po 20 ti let od pádu komunismu špatně udělalo. Hlásal nesmysl, " láska a pravda zvítězí".Hlavně , že to co bylo první u něj, dral se o své majetky. Nikomu nic nezávidím, někdo je bohatý, někdo chudý, ale veselé rozkrádání republiky mně jako daňovému poplatníkovi vadí. S pozdravem rentiér.Jinak jsem též psal o tom pánovi z nadhledem.

Naprostý souhlas, nic jiného se napsat nedá i když jsu rád, že komunisti již nevládnou. Ovšem pořád mají dost síly aby do ledasčeho mohli mluvit.

Co zase tady plácáš za bláboly rentiére.Středoškoláci si z většiny platí školu? Kde? Jen soukromé střední školy se platí !!!!!!!
A s těma důchodama se ti to,taky moc nepovedlo.Znám hromadu důchodců (i v rodině),kteří mají tak vysoký důchod,že se o tom např.pokladní ze supermarketu ani nezdálo.

No každopádně si to Láďo,než to sem vložíš po sobě přečti.Tvoje zatrpklost je známá široko daleko,jsem rád,že jsem s tebou nikdy nesloužil,protože toto poslouchat celou šichtu,tak bych tě velice brzo poslal do.........

Postřeleným je policista, jenž nebyl ve službě a neměl u sebe zbraň. Podrobil se v noci několika operací a ráno byl jeho stav stabilizovaný. "Muž utrpěl tři průstřely, z toho dva byly odoperovány, třetí jeho život neohrožuje," řekla ČTK mluvčí nemocnice Jana Jelínková.

Po sedmé hodině večer třeskly pražským Spořilovem výstřely. Následky jsou děsivé - v Púchovské ulici zůstali dva mrtví lidé - muž a žena. Další muž je zraněn těžce, jedná se o policistu, který nebyl ve službě. Všichni tři jsou Češi, nebyli zřejmě nijak příbuzní.

Jestli je to pravda, tak je Janotův balíček o to hnusnější na nemocné, potřebné, sedřené dělníky a invalidy, ,důchodce, běda, aby se rodily děti.Zajímavé, že pro občana Václava Havla se našly miliony korun na léčbu, nejlepší lékaři, nejlepší léky a to, jak dle medií se propil, kouřil jako o závod a podobně. Nemám proti němu nic, ale zdraví si poškodil sám. Ale na obyčejného občana po letech dřiny peníze nejsou, na důchody, a další, jak jsem výše uvedl. Jo holt, byl to pan nadčlověk, pan president, nebo co. Každý máme stejný žaludek, někdo si je rovný, někdo rovnější, to je ve všem, v celé společnosti, s podzravem jenom občan.

Ladislave zeptám se jen jak dlouho žiješ tady v tomto státě. Co jsi čekal od kapitalistů, které vychovali komunisti. Nikoho nebudu chválit a na nikoho nechci plivat, ale MÁME CO JSME CHTĚLI ne, vždyť jsme si to vyzvonili klíči na Letné v roce 1989. Po komunistech jsme naoko rušily Sanopsy, ale nic se nezrušilo, pouze se převedly pod normální nemocnice. V případě jakéhokoliv poslance nebo nedej bože vládního činitele nebo presidenta se dělá vše možné i nemožné. Pochop přeci, že to co dostane třeba prezident, nemůžeš dostat ty. On je důležitá osobnost a ty jsi jen položka v seznamu obyvatel. Před bohem i před zákonem jsme si všichni rovni, ale někteří jsou si rovnější. Je to tak jak píšeš, ať se ti to líbí nebo ne. Zdravím tě a přeji pevné zdraví, aby jsi měl co možná nejméně návštěv v našich zdravotnických zařízeních. Tento příspěvek neber úplně vážně, je psán s mírnou nadsázkou. Přeji pěkný večer.

Zdravím, něco málo z věznic. Jak se pořád dokola opakuje, že ve státním sektoru nejsou na nic peníze, tak to jak všichni víme, není pravda. Koncem roku se vždy peníze najdou. Malá ukázka. Peníze jsou, ale ne pro uniformované složky a civilní zaměstnance. Jsou pro vězně, lépe řečeno na jejich resocializaci. Naše věznice na sev. Moravě musí do konce listopadu utratit 10.000 Kč, na kulturní vyžití vězňů. Jsme dva objekty, 2 x 10.000 Kč. Ti chodí do kina, koncerty, na kulturní přednášky, do fitnes ve městě, i na bowling. Na tyto akce se pouští vše, co se může pustit ven. Sice jdou v doprovodu vychovatele, ale to není důležité. Nevěříte? To by jste ale měli!! Spočítejte si, kolik je v republice věznic a dostanete krásné číslo. Toto nařízení přišlo od "odborníků" z GŘ Vězeňské služby. Pane jo, to muselo dát námahu, něco takového vymyslet.
Doufám, že už věříte, co se ve věznicích děje.

Pěkná práce, pěkná, ministři!

Řidič osobního vozidla Citroen Xantia byl v pátek po poledni zraněn při srážce s policejním vozem eskortujícím vězně v Heřmanově Městci na Chrudimsku. Nehoda se stala na hlavní silnici I/17 vedoucí na Čáslav.

PRYČ S DATOVÝMI SCHRÁNKAMI.

Něco málo k datovým schránkám z netu:

Datová schránka na rohu ulice
to není lecjaká věc.

Budoucnost mám nulovou,
nechci schránku datovou.
Pane Langře smějte se mi,
ostudou jsem v naší zemi....
...Ale nikde v cizině
nemaj schránky povinně:-)

Papír skončí natotata,
potomkům předáme data....
V muzeích maj na ukázku
děrný štítek nebo pásku.:-)
Kdo mi garantuje k dnešku,
za sto let, že přečtou flešku?

Naše data skvěle chrání,
podpisy a šifrování...
Všichni trochu pochybují,
klíče stále prodlužují..
Když to praskne, končí hned
bezpečných dat dnešní svět.
Nový Einstein když se zrodí,
závislosti neodvodí???

Reklama mi říká zas,
schránka šetří prachy, čas...
Je to blbost! Budu platit,
pokud nechci data ztratit.
Drahý archiv datový
bude brzo hotový.

Úřad píše že jsem v právu,
- datovou posílá zprávu...
Na CzechPOINT poputuji,
tam si zprávu "zkonvertuji".
Ne zadarmo Ivánku,
chtěj tři pětky za stránku.:-(

...Já, ač je to k nevíře,
chci mít vše na papíře!
Svých práv domohu se hned,
i když smlouvu sepsal děd....
Zkus to jinde Ivánku,
já nežádám o schránku!!!
:-)))