Ďáblův advokát: "atheistova" úvaha o levici a náboženství

Levice vždy trpěla jedním neduhem: pevnou, či snad dokonce slepou vírou v etickou podstatu lidství, vírou, že člověk je v jádru dobrý. Při pokusu aplikovat tuto víru ve společenské realitě se však objevil problém: náboženský pojem "prvotního hříchu" vystoupil ve vší své hrůznosti.

Ukázalo se, že v člověku pořád ještě zůstává příliš mnoho z krutého zvířete, ze kterého se evolučním procesem vyvinul. Přežití silnějšího a bezohledná, individualistická konkurence - onen ve své podstatě hluboce amorální, základní mechanismus evoluce - je právě oním prvotním hříchem, se kterým se humanita musí nějak vypořádat. Jeho vliv na každodenní lidské rozhodování levice hluboce podcenila.

Nakonec i stará levicová představa o osvícené elitní avantgardě, která po získání absolutní moci dovede masy do ráje, byla vývojem odkázána na smetiště dějin: ukázalo se, že ony osvícené elity byly ve skutečnosti také jen nelidskými zvířaty, možná ještě horšími než ovládaní plebejci.

Levice v tomto historickém případě neváhala přijmout taktiku svých fašistických oponentů, ideu velkých vůdců jako stvořených pro ideologické uctívání a následnou mumifikaci v mauzoleu. Obdobně by se v dnešní době mohla něčemu přiučit od amerických neokonzervativců nebo Bin Ládinových islamistů.

Tyto dvě skupiny autoritářů, odlišující se od sebe prakticky pouze reálnou mocí, mají stejné záměry i konzervativní vize, a stejný, efektivní nástroj pro prosazování těchto cílů: náboženství.

Náboženství není dobré ani špatné samo o sobě, z politického hlediska je nástrojem ideologické kontroly: záleží na tom, pro jaké účely je jím poskytovaná moc využita. Každá politická ideologie je ve své podstatě náboženstvím: předepisuje či zavrhuje hodnoty a podává nějakým způsobem zredukovaný, schematický pohled na svět, který je největším společným jmenovatelem toho, na čem se ještě dokáží lidé ve vší své rozdílnosti shodnout.

Politické ideologie i náboženství jsou tak v první řadě nástrojem sociální soudržnosti: obě slouží k vytvoření společného myšlenkového a hodnotového prostoru, který poskytuje společnosti ochranu před individualistickým rozkladem a anomií. Levice by se měla přestat náboženství vyhýbat, představuje totiž možnost, jak prosadit levicové ideje bez pádu do pasti centralizované totality.

Jsou špatná náboženství a dobrá náboženství. Z politického hlediska se liší především tím, jak dobře jsou zneužitelná k vytvoření státně-církevních, tj. totalitních a přísně hierarchických společenských struktur.

Dobře navržené náboženství dokáže svou hlavní funkci - udržování sociální soudržnosti - plnit decentralizovaným způsobem. Předepisuje hodnoty, ale nevytváří centralizované struktury pro jejich prosazování. Moc tak zůstává rozložena mezi jedince, kteří toto náboženství vyznávají.

Některá původní čínská náboženství takto dokázala dlouhodobě fungovat v rámci starověké Číny, která měla na dnešní poměry velmi malou míru byrokracie a systémů k prosazování centrální moci a dohledu.

Křesťanství takto fungovat nedokázalo, možná v důsledku svého přílišného zaměření na fenomén jediného Boha jako na symbol omnipotentní, centralizované moci, sídlící v jakési externí entitě, a nikoliv v lidech samotných. Takový koncept je až příliš snadno možné převést na svůdnou představu osvícené, centralizované moci lidské.

Z hlediska centralizace jde o obdobný rozdíl jako mezi "volným trhem" a centrální kontrolou ekonomiky: volný trh dokáže do určité míry využít - jistě omezený - samoorganizační potenciál společnosti a vytvořit tak základy pro decentralizaci moci.

Skutečná levice by neměla volný trh zavrhovat, naopak by ho měla bedlivě studovat, protože je funkčním příkladem toho, čemu anarchisté věří už od počátku: že společnost jako komplexní system má značnou schopnost samoorganizace, že v ní dokáží spontánně vzniknout struktury pro přenášení informací a decentralizovanou koordinaci velmi komplexních procesů.

Bohužel i dnešní "moderní" socialisté si tento fascinující aspekt trhu neuvědomují, vidí v něm jenom ideologický nástroj kapitalistů pro zotročování nemajetné většiny populace a ve vší vážnosti prosazují jakési vize ekonomiky (a tudíž společnosti) řízené výkonným centrálním počítačem.

A stejně tak si neuvědomují samoorganizační potenciál náboženství. Společnost bez náboženství, bez sdílené, v principu náboženské představy reality, je nutné ovládat centrálně, donucováním, autoritářskými metodami, jelikož bez této sdílené představy lidé nedokáží aplikovat své etické principy v praxi a společnost má pak tendenci se rozložit.

Nicméně většinou se nerozloží: mocní a schopní si uvědomí situaci a začnou sociální soudržnost rekonstruovat po svém, tak jako to dělají američtí neokonzervativci a arabští islamisté. A využijí k tomu fašistické ideje a odpovídající centralistické variace náboženské víry. Společnost individualismem zaslepených liberálů tak nevědomky vytvoří fašismus.

Levičáci by si měli přestat hrát na atheisty. Ve skutečnosti nic takového jako pozitivní atheismus neexistuje, jedinou alternativou k theismu je v životní praxi destruktivní nihilismus. Oddělovat politické a osobní ideje a hodnoty od náboženství nemá žádný význam.

Náboženství není o obrazu vousatého starce vznášejícího se na oblaku ani o doslovně interpretovaném souboru přidružených výchovných mýtů, ale o sdílených etických hodnotách a vytvoření sdílené, nezrelativizované představy světa, jejíž existence je podmínkou pro reálnou životní aplikaci hodnot a etických principů, a tím i pro existenci svobody v jakémkoliv smysluplném významu.

Dobré náboženství by mělo být upřímné: nemělo by lidem tvrdit, že předkládaný výklad světa je nějak "pravdivý", mělo by jim přiznat, že ve výkladu reality se už z podstaty lidského myšlení žádné pravdy dobrat nelze. Mělo by přiznat, že předkládaný výklad je mýtus, sice uměle vytvořený, ale zároveň pozitivní, jehož přijetím lze vykompenzovat omezenou schopnost lidského pochopení reality, a tím vytvořit základy světa, ve kterém lidská svoboda není zredukována na svou individualistickou, osamělou parodii.

Toto století bude velmi vhodnou dobou pro vytvoření nového, levicového náboženství, zvláště díky slábnoucí síle náboženství současného, totiž lidské víry ve vědu, "racionalitu" a technologicko-ekonomický pokrok. I filozofie je již odumřelá a neduživá, filozofové narazili na hranice možností sdíleného lidského pochopení a myšlenkového výkladu reality.

Věda se stala příliš složitou a příliš zneužitelnou: normálnímu člověku žádnou oporu při výkladu světa neposkytuje, protože je prostě příliš složitá. Věda jako systém výkladu reality se svou nepraktičností z hlediska lidského uvažování přiblížila ve své složitosti samotné realitě, jejíž pochopení měla pomocí systematizování usnadnit.

K tomu nedošlo. Naopak došlo k tomu, že lidé jsou obklopeni a čím dál více závislými na magických technologických černých skřínkách, jejichž fungování nerozumí a jež tak nabývají podoby magického amuletu z šamanských rituálů.

Na druhou stranu evolucí vytvořená lidská schopnost víry je tu pořád v neztenčené míře, pouze byla zahnána do podvědomí a klece individualistické pseudoracionality. Manipuluje tak s lidmi freudovským způsobem bez jejich vědomí, z čehož vyrůstá konzumerismus, komoditní fetišismus (máte rádi svůj mobil s individuálně vyměnitelným krytem, vyjadřujícím vaši osobnost?), sexuálně-redukcionistický pohled na lidskou existenci (a co takhle magické pilulky na zvětšení penisu nebo prsou?) a další legrace příznačné pro dnešní dobu.

Věda či její pseudovědecká interpretace by mohly být dobrým základem tohoto nového náboženství. Zaprvé jsou pseudovědecké myšlenky už ve společnosti rozšířené a zadruhé některé vědecké teorie přímo volají o přeměnu v pohádkové, výchovné mýty.

Třeba taková evoluční teorie, která nám, třeba ve fascinujícím podání Richarda Dawkinse, ve vší vědecké vážnosti tvrdí, že veškerý život a my sami jsme vznikli z kousků slizu či z mazlavých jílů s různou přilnavostí.

A nejen to, tvrdí nám dokonce, že celý tento vývoj či prostředí, které mu svými charakteristikami umožňuje průběh, nemá žádnou vnitřní entelechii ani teleologické směřování. Obě možnosti jsou stejně fascinující a nepředstavitelné: představa, že onen vývoj teleologický je, i představa, že takový není.

Průměrný člověk se vědě učí stejně, jako se dříve vyučovalo náboženství. Neučí se experiment a myšlenkový proces, místo toho jsou ve školách autoritářským způsobem memorovány apodiktické pravdy. Jak takové množství znalostí také jinak chcete populaci učit? A to množství bude jenom narůstat, exponenciálně.

Dalším příkladem budiž třeba kvantová mechanika, nebo jakákoliv složitější oblast matematiky, pro většinu lidí nepochopitelná a neověřitelná. Z takové vědy lidé vidí skutečně pouze její magické výsledky, různá technologická zařízení, neposkytuje jim tolik potřebný výklad reality a smyslu čehokoliv.

Celá kultura racionality jako vůdčího principu lidského uvažování, založená právě na vědeckém pokroku a materiálních výdobytcích, které lidem poskytla, přerostla lidské duševní schopnosti a stala se sama o sobě iracionální modlou.

Taková situace vytváří prostředí pro rekonstrukci víry a vznik nových náboženství. Náboženství a víra jsou ve své podstatě nesmírně racionální: rozumí totiž omezenosti lidského myšlení a umožňují tak člověku smysluplnou existenci v příliš komplexní realitě, kterou nelze pochopit.

Levice by měla věnovat víc filozofického úsilí této oblasti, uznat omezenost své víry v racionalitu a dobrou lidskou podstatu, a nabídnout lidem racionálně přijatelný, decentralizaci podporující, optimistický, humánní a nábožensky shrnující výklad světa, zahrnující socialistické politické principy. V dnešním světě "racionálního" nihilismu a masové deziluze s ním může uspět a získat tak základ pro demokratické prosazení svých myšlenek.

A ještě ohledně revoluce, tématu, kterému se v souvislosti s levicí lze jen těžko vyhnout.

Žádná revoluce nebude potřeba. Stejně tak jako žádná revoluce nebyla potřeba ke svržení tyranského "socialismu", nebude potřeba ani ke svržení globálně-amerického kapitalismu. Lidé se mohou se současným systémem vypořádat stejně, jako se vypořádali se systémy v zemích Sovětského bloku: prostě počkat a nechat je zcela vyhnít, nechat je rozložit se v důsledku jejich vlastní sebedestruktivní vnitřní podstaty.

Pokud se kapitalistický systém rozloží, jak Marx a jeho stoupenci předvídají, můžeme pouze doufat, že tentokrát bude připravena skupina ideologů méně asociálních, než byli ti, kteří převzali moc po pádu "komunismu". Úkolem levice je tyto ideology připravit. Historie chiliastických hnutí a náboženství, především těch východních, může poskytnout inspiraci.

Projev Jany Glivické na demonstraci za demokracii
17.11.2007 v Praze


Zdravím vás všechny, kteří jste dneska přišli sem na Václavské náměstí,

říká se, že právě tady se před osmnácti lety začala rodit demokracie. Získali jsme možnost se scházet bez obav, že budeme pronásledováni, získali jsme možnost se svobodně vyjadřovat. Těch možností jsme se dnes rozhodli využít a vyjádřit, že tohle ještě nestačí, že to je jenom první krok ke skutečné demokracii.

Naše politická demokracie je zmrzačená. Sociální a hospodářská demokracie je mrtvá. Karel Kryl to vyjádřil výstižně: „Král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdem; pod střechou jedné partaje se u koryta sejdem.“ My jsme se sešli na náměstí, abychom těm pod střechou vyslali jasný vzkaz – nejsme spokojeni.

Vytváří se termíny jako „konstruktivní poslanci“, které mají zakrýt skutečnost, že současná vláda nemá mandát o nás rozhodovat, protože se rozhodla ignorovat rozložení sil, které vzešlo z voleb. Nesouhlas většiny občanů s umístěním cizí vojenské základny na našem území je ignorován s poukazem na to, že lidé prostě nejsou schopni o takové otázce rozhodnout. Jenže demokracie znamená, že lidé mají právo rozhodovat.

Požadujeme, aby byl konečně přijat zákon o obecném referendu, aby o závažných otázkách mohli rozhodovat sami občané, ne parlamentní koalice vzniklé na základě neprůhledných zákulisních jednání, v nichž zájmy občanů ustupují partikulárním mocenským zájmům.

Máme zastupitelskou demokracii, ale to, že pravomoc rozhodovat svěříme malé skupině lidí, by nemělo znamenat, že si onu pravomoc nemůžeme vyžádat zpět. Požadujeme referendum o plánovaném umístění cizí vojenské základny na našem území. Není pravda, že k bezpečnostním otázkám se referenda nevypisují. V Maďarsku a Slovinsku lidé rozhodovali o vstupu do NATO, v roce 2004 proběhlo na Tchajwanu referendum přímo o otázce protiraketové obrany.

Nemluvím tady dnes za studenty obecně. Studenti nejsou jednolitá masa, je to skupina názorově velmi pestrá a je to dobře. To, že se na něčem neshodneme, nám umožňuje vést zajímavé diskuze, které v důsledku demokracii prospívají. Důvod, proč jsme tady je ten, že naše vláda diskuzi s občany vést odmítá. Takovou diskuzi ale musíme sami vyžadovat. Pouhé posilování prvků přímé demokracie – ať už jde o referendum či přímou volbu prezidenta - totiž samo o sobě nestačí. Demokracie může fungovat jen tehdy, když se my všichni budeme zajímat o to, co se kolem nás děje, když nebudeme lhostejní k tomu, s čím nesouhlasíme, a když se nebudeme ostýchat říkat své názory veřejně.

To, že tady dneska stojíme společně se iniciativou Ne základnám, Ligou starostů, odbory a mnoha významnými osobnostmi ukazuje, že pocit nespokojenosti se současným stavem prostupuje napříč celou společností, že nejsme žádní věční kritikové, kteří nebudou nikdy spokojeni, ale že jsme součástí široké skupiny různých lidí, které spojuje společný cíl – touha po skutečné demokracii a víra, že jí můžeme dosáhnout.

Čím by takový psycholog vysvětlil vyhoření a nezájem policistů po 3 letech služby u tohoto sboru.
Čím chtějí nalákat nové lidi, penězi určitě ne, kolektivem a prostředím taky ne, žaludečními vředy a buzerací také ne, 150 hodinami a výsluhou po 15 letech určitě ne.

Bohužel je to smutné, poslední měsíce u policie je jedno velké utrpení, zánik konstruktivních dialogů, nadřazenost manažérů, nezájem o práci svých podřízených, čárkové běsnění, trestání a obavy ze sebemenšího porušení jakéhokoliv vybočení z lajny jménem služební zákon atd.
Odchody lidí jsou nevyhnutelné a přijde doba, kdy budou odcházet i policisté, kteří mají odslouženo pár let.

Jak již bylo řečeno, policisté jsou u sboru pouze v těch regionech kde je velká nezaměstnanost a malé pracovní příležitosti. Jinak by nebyli schopni udržet u policie žádného člověka, který je trochu v produktivním věku. Nástupní plat u policie je nezajímavý a nemotivující.

Dámy a panové, já se Vám divím, že u této firmy ještě trčíte. Z jakého důvodů, co Vás tam drží a kór v dnešní době. Neříkejte mi, že je to pro Vás poslání, to mě fakt zvednete ze židle. Sami tomu nevěříte, že se to změní k lepšímu za rok či dva. Když tak, je to velice naivní myšlenka, resp. touha. To bude ještě dlóooouho trvat, než to někdo pochopí a zda to vůbec pochopí a než to vezme do ruky pravý bezúhonný odborník.

Možná vás to překvapí, ale mnoho z nás je stále ještě u firmy proto, že naše práce nám přináší pocit uspokojení z toho, že zlo je přece jen občas potrestáno. A bez víry se nedá žít. Ti, kteří tu víru už ztratili odcházejí. Ne každý má stejnou výdrž.
Smutné je, že na tuto situaci zase doplatí občané, kterým to zatím nedochází.
A ti, kkteří to způsobili? Žádný strom neroste do nebe.

Vážený pane ministře,
reaguji na zprávu, která nedávno proběhla v médiích ve věci policisty, který se při pronásledování ujíždějícího vozu snažil zastavit vozidlo střelbou. Půjde k soudu za riskantní použití zbraně, protože při střelbě zranil spolujezdkyni atd... .( Každý, kdo někdy střílel z pistole ví, co to obnáší).
Připádám si opravdu jako v jiném světě. Nedávno jsem se vrátil po dva a půl letech pracovně z Turecka. Tam jsou jiné problémy, ale toto by si řidič v Turecku nikdy nedovolil. Jedině v případě, že hraje o všechno a počítá se všemi následky.
Navíc zpráva byla podána v duchu " policista zavinil trvalou invaliditu mladé ženy". Omyl!!! Pravý viník je řidič. Zabýval se někdo v reportáži tím, proč řidič nezastavil? Tato zpráva byla pojata pouze a opět jako pochybení policie. Mladé ženy je mi samozřejmě líto. Její rodina však může vinit z tohoto jen řidiče. Nikoho jiného.
Jsem zvědav, kolik policistů snažících se o dodržování práva zůstane u Policie za pár let.
A ještě něco. Žijeme v představě, že jsme Češi, středoevropani a jsme nad věcí. Omyl. Máme se opravdu co učit, v mnoha věcech i od Turků a ve zbytku věcí od všech ostatních. Vládne tady chaos a osobně pro mě je to obrovské zklamání. A pan ministr vnitra se stále usmívá. Doufám, že k tomu má důvod.
S pozdravem Radovan Kukla.

Pokud Radovane doufáte, že Vám p. Langer odpoví, doufáte marně. Chcete-li mít nějakou naději, pak svůj příspěvek přihoďte do sekce "Policie ČR, hasiči", popř. do sekce "Volné". Tohle tady je diskuse bez reakcí ministra.

Musíš to dát do sekce policie ČR. Tady Ti ten h... p neodpoví a možná, že ani tam :-)

Radovan:
Každýmu muselo bejt jasný už od samýho počátku, že to ten policajt prosere. Nemůžeš prostě střílet na auto když víš, že je tam spolujezdec a nevíš, co je zač.

Policista, který střílel měl vlastně dělat že se nic neděje a koukat jinam podle pravidel o přežití. Hezké zákony a pravidla.

Jste všichni vocasové, kteří ten zákrok obhajujete. Jestliže ten policajt věděl ( a on věděl ), že je ve vozidle spolujezdec, nesměl střílet. Je to tak těžký pochopit????

Tahle doba neustále prospívá a hraje pro top managery s Vumly a dalšími politickými tituly z dob totalitní moci. Myslím, že nemají o dnešní práci na ulici nejmenší potuchy, pracovali v dobách, kdy kriminalita byla jiného charakteru, skutků, jednání a myšlení pachatelů tč.

Kolego ani nevíš jak se pleteš. V tomo bordelu to nemá nic společného s VUMLem. Ti všichni naši šéfové mají hodně potuchy o tom co se děje dole a jak se to všechno spěje od 10-ti už ne k 5-ti, ale k 0. Kdybys byl na jejich místě, tak to budeš dělat taky, hlavně, že by Ti to sypalo a že to sype to ti je snad jasné. Není holt ale politická vůle pro nás policajty (nahoře i dole) cokoliv udělat. Nikomu nevadí se se krade ve velkém, protože ti nejvyšší sami kradou nejvíc - stačí se podívat do televize, pustit si radio, nebo přečíst noviny a víš všechno. Čemu se vlastně ještě divíš.

dnes za "12". Tak jsem myslem, že budu nějaký čas bez práce a tuto těžce hledat. A zase nic. Jak mne řekl náborář jedné firmy. Kde bych našel takovýho vola, který na zavolání přiběhne hned do práce a na peníze se ptá až to udělá? Jen u bývalého četníka. Buď vítán. A to mám 18 let odsloužených, kdyby dali jen část z toho co bylo slíbeno, dělám poloviční práci za větší peníze.

Taky bych rád našel poloviční praci za dvojnásobek peněz. Pochlub se kde ta fyrma sídlí a co je to zač. Možná má pobočku i v našem okresním městě. Díky.

Jméno firmy ti neřeknu, závist je mocná, ale jedná se o velkou stavební firmu a do kompetence mé osoby bude spadat příprava, projekt a realizace staveb. Samozřejmě ne jen na mne bude stát svět, ale na celém kolektivu. Práce je v Praze. Plat není dvojnásobný, ale 25 tis. čistýho, což je více něž u vnitra. Potom ještě prémie za včasnou realizaci stavby a pod. Tyto jsou jasně stanovený a žádný jako náborový příspěvek u PČR, že jej máš slíbený, neznám však nikoho kdo by jej dostal. Aspoň u nás.

Zdravím kolego, tedy asi už bývalý. Nevím jak Ty, ale já u PČR těch 25 tisíc mám taky a to jsem jako obyčejný polda na malém OOP. Tak kde máš ten dvojnásobek platu. Píšeš, že se jedná o velkou stavební firmu. Nevím jak dlouho tam již pracuješ, ale stavebnictví to je převážně práce ve světě nikoli doma u rodiny a má na ni vliv počasí, i když dnes již ne tolik jako kdysi. Každopádně Ti přeji aby jsi se měl lépe jako u PČR.

Generační špunty, regulace počtu okresních ředitelství, zrušení mnoha klíčových resortů, reformy a výsledkem bude 10000 policistů v civilu a další tisíce totálně nasraných lidí u sboru.

Kolego to už není generační špunt, to už je likvidace policie. Výsledek toho je, že se budou rušit oddělení 3 a 4 typu, aby měl kdo sloužit ve městech a na vesnicích ať si darebáci dělají co chcou a to tak dlouho než se to úplně po..re a nebo nastoupí soudce LINČ (možná je pravopisně špatně, ale jde o význam).

Lidem na vesnicích nezbyde nic jiného než zakládat domobrany, bravo pane ministře, rozklad policie se Vám opravdu daří.

VYKYDAT TEN MODRÝ HNŮJ, NEŽ TO ZNIČÍ CELOU POLICII.

Nenaříkej, většina z nás jsme si je tam zvolili. Slibovali modré z nebe, ale zatim jen pod oči. Vyřešit to může jedině opakovačka roku 1948 nebo 1968 a nebo další "sametová" revoluce.