Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Není lepší těch 10% dát raději všem, nebo se to tady rozhádá a už to nikdo nezachrání. Kriminalisté sice chodí s rypáky nahoru ale občas něco vytvoří plo blaho společnosti.

Dát všem nebo nedat nikomu - to už je vcelku jedno, ne? A co asi bude pro erár levnější?

Větší blbost jsem neslyšel!

pro 10% a devastace policie:

Oba jste jenom ubozí závistivci, nic víc.

Šetříme pro PP

Klobáso asi nikdy nepochopíš, že to není závist, ale jen touha po spravedlivém odměňování. Já nevím jaké máš zkušenosti ze svého okolí, ale moji bývalí kolegové, kteří jsou na kriminálce si rozhodně nestěžují na to, že jsou prakticky každou sobotu a neděli doma, svátky jim nadělají nějaké to volno, které tráví s rodinou, noční jim nic neříkají krom měsíčního výjezdu operativce, takže beru jako naprosto samozřejmé, že za tyto " časy " služeb je nějaká "satisfakce ", která je i jasně vyjádřena zakoníkem práce pro civilní zaměstnance. Naprosto ale nechápu, že někoho pobuřuje, že se o právo mít příplatek za tyto směny, někoho negativně dotýká a takřka jej to pobuřuje. Jinak se všeobecně ví dle lékařských pramenů, že noční práce vykonávaná celý život znamená takovou zvýšenou zátěž na mozek, který je nucen proti zákonitostem přírody
fungovat v noční době, že dochází dle lékařských odhadů ke zkrácení lidského života až o 5 let. Za sebe mohu říci, že po nočních mě bolí palice. Noční dělám 22 let. Kdo tohle zná, tak ty kecy o zrušení příplatků pro směnaře chápe úplně jinak. Takže žádná závist, jen nespravedlnost, kterou by někteří chtěli ještě udělat nespravedlnější. Pouč se a podívej se do slovenského zákona o služ. poměru. Každý prd je zaplacen. Co je tedy v ČR na směnném systému jiného ?

Neobhajuji tady to, že se sebrat příplatek za směnnost lidem sloužícím ve směnném provozu. Mě se nelíbí ta řevnivost mezi jednotlivými složkami, mezi vysokoškoláky a nevysokoškoláky, řadovými a managementem, atd. Je hrozně jednoduchý paušalizovat a říct, že kriminalisté nosí rypáky nahoru, někde nedělají ani do tří, manažeři jsou vepři nenažraný, atd. Zamyslete se, sakra, trošku nad sebou. Na všech postech sloužej lidi normální a debilní, tak si to laskavě uvědomte a přestaňte se napadat mezi sebou.

oprava: ..že se má sebrat...

Ty raději drž rypák, tvoje příspěvky jsou na úrovni malého spratka ( zřejmě někde na SKPV). Makej a vyser se na příspěvky magore.

další zamindrákovanej chudák, co víc k tobě dodat?

petruna: Srovnání nesrovnatelného
Také mám pár slov pro občana a jemu podobné.
Policisté a podnikatelé jsou si v jistém směru dosti podobní. Tím, že po několikaleté trvdé práci končí většinou s psychickými problémy, buď v ordinaci lékaře, nebo s provazem kolem krku.
Policisté, kteří okusili neskutečný tlak na osobnost člověka zejména v zátěžových situacích, kdy se denně "vtělují" do role jiných zaměstnání - soudce, když musí rozhodnout při rodinných hádkách a bitkách, který většinou přihlížejí děti, poradce, kdy musí vysvětit veškeré možnosti pro řešení vzniklých jakýchkoliv situací, lékaře, kdy musí poskytnout první pomoc, ač je sám zraněn, psychologa, když musí jít vyrozumět rodiče, že se jim právě zabil syn v autě....o každodenním nadáváním řidičů o buzeraci nemluvě.
Pak taky striktně dodržovat pravidla jemu daná, což znamená - v uniformě nesmí jíst, pít a kouřit, nesmí policii znevážit tím, že by v uniformě někde čůral za stromem a byl viděn, třeba při dopravní akci, kam je velen na několik hodin bez možnosti vykonání běžných lidských potřeb v lidských podmínkách, není mu zima, déšť a sníh, slunce, ani vedro mu taky nevadí, má přeci mít snížený práh bolesti a emočního cítění. Vlastně ani jíst ani pít nemusí, vydrží to.....Musí.
Podnikatel maká, až se z něho kouří, protože jeho píle a snaha je mu finanční jistotou. Je pánem svého času, může si dělat co kdy chce, ale i tak je posedlý nekonečnou touhou po větším bohatství, která jej časem odtrhne od rodiny, od pravých přátel, ztratí osobnost, neboť peníze ho pohltí....Nemusí.
Šel by takový podnikatel dělat policajta?

Nešel, protože nemusí. Ale policajt by taky nešel dělat podnikatele, protože na to nemá. Alespoň ti zde diskutující. A když jde, tak končí záhy s tím provazem kolem krku.

Každý dělá a bude dělat co umí a na co stačí. Nelíbí se někomu? Nechceš, nedělej! Běž jinam, hledej, makej aby jsi se užívil. Toť každého správa.

Tak dneska jsem se dozvěděl, že snad údajně se bude asi rušit příplatek 10 %, aby hoši z kriminálky nebyly ke škodě. Ale nikdo nevidí jaké to je sloužit v noci , svátky neděle. Nic proti kriminálce, ale přece jenom pěkně v civilu a pěkně od pondělí do pátku. Hmmm jestli to udělají, tak si myslím, že uteče i ten poslední zbytek těch dobráckých policajtů v uniformě. Tohle všechno co se děje v poslední době u Policie je na pováženou. Jediný náznak a nečekám na nic a mizím jako pára nad hrncem

Já myslel, že kriminalista pracuje i odpoledne, v noci, soboty neděle atd. Nebo se pachatelé nemusí od 15.00 hod. ničeho obávat ? Vzpamatujte se, co tu píšete za bludy....

no jak kde! Někde nedělaj ani do 15h

Kriminalisté ti arogantní hošíci si nic jiného nezaslouží než 10% dolů

Pro Niance,
to co jsi zde napsal, na to se nedá ani reagovat, pouze Ti dám jednu radu do života, starej se sám o sebe a makej jako Ti kriminalisti, neboť je patrno, že nemáš ani ponětí, co ta práce obnáší a jestli se u Vás flákají, to je problém jejich nadřízeného a můžeš jít žalovat třeba svému řediteli, ale neurážej zde ostatní poctivé policisty.

Nežaluji, starám se o sebe, pracuji poctivě a pouze konstatuji jaká je situace mezi jednotlivými složkami.

pro 1 a Niance:

Další závistiví idioti...

Klobása: Nikomu nezávidím, dobře si přečti, co jsem napsal. Říkám někde!! Neházím všechny do jednoho pytle. Tam kde makaj, tak ať mají klidně peněz jako šlupek! A neurážej laskavě ostatní za jejich názor!

1:
S tim idiotem jsem to přehnal, uznávám a omlouvám se. Ale mě prostě vždycky řeči typu: kriminalisti jsou cháska arogantních nemakačenků, nebo management je banda vepřů , nasere!

Došlo na moje slova. Z oddělení 3 a 4 typu udělají stanice bez vedoucích a je vymalováno.

http://www.iprima.cz/zpravodajstviasport/?460e=1610

jedině dobře

Keců, keců, keců. Je pátek člověče. Nerozčiluj se. Víkend pře náma, pohoda džééééés. :-).

Tady už to bez rozčilování nejde, tady to jde ke dnu a zpívat se u toho nedá.

http://www.iprima.cz/zpravodajstviasport/?460e=1610

Když jsem tady nedávno dal příspěvek,že je u nás náčelníků,jak u indiánů a vysokoškoláci padají z oken i když v přímém výkonu nemá kdo sloužit.To bylo keců co?

Velitel 1 : 8 policistů přímé bezpečnostní povahy výkonu služby.
Policista nepřímé bezpečnostní povahy výkonu služby 1 : 3.8
policistům přímé bezpečnostní povahy výkonu služby.

Děkuji za případnou opravu mého příspěvku

Jinak ta spodní třetina krajů není špatná, né ? Ale ten vršek už tak slavný není. Jinak sloužím v Ústeckém a je to u nás samý pervitiňák a nebo nepřizpůsobivej.

Jen ať si život policisty každý vyzkouší, ať všichni ví co to je chodit na noční, ve svátek, soboty a neděle. Jaké to je pracovat pod tlakem a strachem s nepravidelnou stravou a rozhozeným biorytmem. Pracovat pod lidmi, kteří se chovají jako vepři, neví co to je tolerance a kompromis akorát je zajímají výsledky a čárky. Bohužel ty podmínky jsou poslední dobou nedobré a vše co je ještě dobré a osvědčené tak se ubíjí a nahrazuje neskutečnými věcmi zatěžující policisty.

Když jsem odcházel od policie, bylo mi to líto, ale už jsem prostě dál neviděl perspektivu setrvat dál u této složky. Snažil jsem se svojí práci dělat dobře jenže už sem si řekl, to ne! Teď už vím, že jsem se rozhodl dobře. Odešel jsem jinam a dělám skoro stejnou práci jako důkaz toho, že mi tato nikdy nevadila a nebyla důvodem k odchodu a že jsem odešel na protest proti novému sl. zákonu a všem "langrům" a lidem, kteří PČR dostávají pomálu ke dnu. Vám všem kteří ještě držíte zbytky praporu PČR držím pěstě i když už patřím jen mezi lidi, kteří tak mohou činit pouze zvenčí.

Tomu rozumí spousta lidí, kteří již odešli, jsou v " režimu odchodu " , nebo každý den ve službě přemýšlejí jestli už to pověsit na hřebíček - bez jasné vize a stolika neřešenými problémy se slouží špatně a kdo to " nahoře " nachápe bebo nechce chápat, nese vinu za tento stav, který tady rozhodně v tomto měřitku nepanoval.

Odešel jsi jinam a děláš skoro stejnou práci - takže to vypadá, že jsi šel z OHS k Městské, v obou případech někoho chytíš a vezeš ho na obvod, ať si to tam užijou, je to tak? Jinými slovy děláš furt to samé, jenom sis spočetl, že bude výhodnější si rentu nechat spočítat z roku 2006. Takže Ti vlastně Langer finančně pomohl tím, že Tě nakopl k odchodu.

Nevšiml jsem si, že by někdo někoho u policie držel. A komu se nelíbí, tak ať jde do civilu. Většinou se ale jedná o policisty, kteří to mají moc dobře spočitané a déle ani nechtěli pracovat u policie. A při svém hloupém odchodu aby se plitovali tady o tom píší, aby byiy důležití.A až všichni ti vyčuránkové odejdou tak nám bude všem lépe....

JsPe! I ty máš částečně pravdu, ale lépe už fakt bylo.

JsPe myslím, že lépe bylo a nic dobrého tady policisty nečeká. Nevím kdo je vyčuraný, ale rozhodně poslední měsíce nehodnotím v dobrém světle. Takže souhlas s odchodem a přeji mu to.

Možná to zní blbě, ale já když jsem nastupoval k policii, volil jsem si tohle zaměstnání jako celoživotní práci a nehodlal jsem se ani na stáří zašít do kanclu. Nový služební zákon však přede mě postavil volbu buď spoléhat na zdraví až do důchodového věku a blbnout v tělocvičně při testech jako 18nácti letý, nebo jít jinam dokud o mě byl jinde zájem. Copak jste nikdo nežil nebo nežijete prací policisty tak, aby renta nebyla na prvním místě, když se rozhodujete jak dál? K sakru lidi co je to s některými z Vás? To je jako závist? Za co? Za ty tisíce hodin mrznutí venku, rvačky, zákroky, překonávání strachu, za maxímální odpovědnost a boj s častou blbostí? Své dřívější práci jsem obětoval rodinu i část svého zdraví (proto jsem na tenhle paragraf v novém sl. zákoně taky naštván - není to nic hrozného ale jen do doby než se to zhorší, pak bych to neutajil..ale s "béčkem" bych sloužit nemohl). Ano, hned mi předhodíte, že to byla moje volba. Máte pravdu a mohu jasně říct, že jí nelituju. Vše má své pro a proti. Renta je věc dobrá, ale chytit grázla a stisknutí ruky od poškozeného s poděkováním za pomoc byl pocit, který byl víc než peníze, ale to pochopí jen někdo. Někteří z Vás vidí holt na prvním místě jen ty prachy. Ta naše povaha česká, že?

TOJEFUCK - mluvíž mne z duše. Plně s tebou souhlasím. Taky jsem při nástupu říkal,že umřu jako policista.ale skutečnosti mne donutili odejít. Všichni kdo zůstali, tak jim držím palce. Kolega který odešel již po revoluci říkal,že člověk se policajtem rodí, tj. i po odchodu je policajt a bude jím i dále. Jinak odchod u něj byl jak nemoc, trvalo to 1/6 roku než si srovnal s civilem. Ještě dneska však se o policii zajímá a policistům pomáhá a fandí. Bohužel stále menšímu počtu. I já jsem za "8". Nejhorší rozhodnutí je odejít. Pak už to jde.

Pro tojefuck
Prosím tě, že si něco děláš z keců JsPe, protože každý normální polda co slouží delší dobu je z práce u PČR otrávený.

Nenech se vůbec vyprovokovat od těch rádoby kritiků. Docela chápu proč takhlen kritizují. Totiž u PČR jsou tak propastné rozdíly v zatížení jednotlivých policistů, že na jedné straně se polda na zatíženém oddělení ani v klidu nenají a zase někde ( nebudu říkat kde ) se ve službě nudí a jaksi šichta neutíká a každá hodina ve službě se vleče a služba je neskutečně dlouhá. U nás když se nastoupí služba, tak už člověk řeší nějaké to vloupání, pak se člověk modlí aby se alespoň stačil najíst a nejel z nedojezeného oběda pro nějakého pachatele v marketu a pod., oznámení za oznámením a hle najednou je večer a člověk by potřeboval nějak prodloužit ten den, aby ty podělaný papíry vůbec dopsal. Na druhé straně se někde dloubou v nose a vím co mluvím neb nějakou tu dobu sloužím. Zkrátka obvody pořádkový v nějakých městech a samozřejmě v každém případě v Praze jsou zaměstnaný dost často nad hlavu.
Takže ty co odcházejí naprosto chápu, protože abych každou službu proseděl u počítače u jednoho oznámení za druhým s rozostřeným monitorem až člověka na konci směny z toho pálí oči za neustálé směšných nicotných kritik nadřízených a vůbec dovolit si jít na dovolenou, kdy řada lidí na takových odděleních chodí ještě dodělávat spisy.
A nahoře chytráci furt vymýšlí další předpisy, které často s realitou nemají nic společného. Kdysi jsem šel dělat policajta a ne směnu prosedět za počítačem, takže teď mají ti chytráci nahoře možnost místo těch svých byrokratických předpisů vymyslet něco co pomůže policii nebýt furt v kanceláři u těch papírů - můžou si vzít příklad v Nizozemí, kde trestné činy od počátku bez známého pachatele vůbec nevyšetřují a což je 80-90 % času stráveného v kanceláři u českého policajta

Jinak zatížení a tedy, jak kdo a kde se musí poprat s problémy je jasně definovatelné - počet TČ na 1000 obyvatel :

- Praha 57
- Ústecký kraj 30
- Liberecký 26
- Středočeský 24
- Karlovarský 23
- Jihomoravský 21
- Jihočeský 20
- Plzeňský 19
- Moravskoslezský 16,5
- Olomoucký 16
- Královehradecký 15
- Pardubický 14
- Zlínský 12,2
- Vysočina 11,7

Kdos:
To je v pořádku, že odcházíš, s tvým pravopisem si dělal policii stejně jenom ostudu.

Je škoda, že odchází, ale ty jsi měl být už dávno někde jinde a né u Policie. Zřejmě jseš nějaká kancelářská krysa, buď tak hodnej a nepiš do této diskuze, nasíráš akorát policisty v přímém výkoně, zřejmě ani nevíš co to je.

Všichni brečíte jak odcházíte, jak jste byli okolnostmi donuceni, atd. Vždyť běžte, ono to nějak dopadne a půjde to i bez vás!

Nebojte, už ten megazmrd dlouho vládnout nebude.