1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Není lepší těch 10% dát raději všem, nebo se to tady rozhádá a už to nikdo nezachrání. Kriminalisté sice chodí s rypáky nahoru ale občas něco vytvoří plo blaho společnosti.

Dát všem nebo nedat nikomu - to už je vcelku jedno, ne? A co asi bude pro erár levnější?

Větší blbost jsem neslyšel!

pro 10% a devastace policie:

Oba jste jenom ubozí závistivci, nic víc.

Šetříme pro PP

Klobáso asi nikdy nepochopíš, že to není závist, ale jen touha po spravedlivém odměňování. Já nevím jaké máš zkušenosti ze svého okolí, ale moji bývalí kolegové, kteří jsou na kriminálce si rozhodně nestěžují na to, že jsou prakticky každou sobotu a neděli doma, svátky jim nadělají nějaké to volno, které tráví s rodinou, noční jim nic neříkají krom měsíčního výjezdu operativce, takže beru jako naprosto samozřejmé, že za tyto " časy " služeb je nějaká "satisfakce ", která je i jasně vyjádřena zakoníkem práce pro civilní zaměstnance. Naprosto ale nechápu, že někoho pobuřuje, že se o právo mít příplatek za tyto směny, někoho negativně dotýká a takřka jej to pobuřuje. Jinak se všeobecně ví dle lékařských pramenů, že noční práce vykonávaná celý život znamená takovou zvýšenou zátěž na mozek, který je nucen proti zákonitostem přírody
fungovat v noční době, že dochází dle lékařských odhadů ke zkrácení lidského života až o 5 let. Za sebe mohu říci, že po nočních mě bolí palice. Noční dělám 22 let. Kdo tohle zná, tak ty kecy o zrušení příplatků pro směnaře chápe úplně jinak. Takže žádná závist, jen nespravedlnost, kterou by někteří chtěli ještě udělat nespravedlnější. Pouč se a podívej se do slovenského zákona o služ. poměru. Každý prd je zaplacen. Co je tedy v ČR na směnném systému jiného ?

Neobhajuji tady to, že se sebrat příplatek za směnnost lidem sloužícím ve směnném provozu. Mě se nelíbí ta řevnivost mezi jednotlivými složkami, mezi vysokoškoláky a nevysokoškoláky, řadovými a managementem, atd. Je hrozně jednoduchý paušalizovat a říct, že kriminalisté nosí rypáky nahoru, někde nedělají ani do tří, manažeři jsou vepři nenažraný, atd. Zamyslete se, sakra, trošku nad sebou. Na všech postech sloužej lidi normální a debilní, tak si to laskavě uvědomte a přestaňte se napadat mezi sebou.

oprava: ..že se má sebrat...

Ty raději drž rypák, tvoje příspěvky jsou na úrovni malého spratka ( zřejmě někde na SKPV). Makej a vyser se na příspěvky magore.

další zamindrákovanej chudák, co víc k tobě dodat?

petruna: Srovnání nesrovnatelného
Také mám pár slov pro občana a jemu podobné.
Policisté a podnikatelé jsou si v jistém směru dosti podobní. Tím, že po několikaleté trvdé práci končí většinou s psychickými problémy, buď v ordinaci lékaře, nebo s provazem kolem krku.
Policisté, kteří okusili neskutečný tlak na osobnost člověka zejména v zátěžových situacích, kdy se denně "vtělují" do role jiných zaměstnání - soudce, když musí rozhodnout při rodinných hádkách a bitkách, který většinou přihlížejí děti, poradce, kdy musí vysvětit veškeré možnosti pro řešení vzniklých jakýchkoliv situací, lékaře, kdy musí poskytnout první pomoc, ač je sám zraněn, psychologa, když musí jít vyrozumět rodiče, že se jim právě zabil syn v autě....o každodenním nadáváním řidičů o buzeraci nemluvě.
Pak taky striktně dodržovat pravidla jemu daná, což znamená - v uniformě nesmí jíst, pít a kouřit, nesmí policii znevážit tím, že by v uniformě někde čůral za stromem a byl viděn, třeba při dopravní akci, kam je velen na několik hodin bez možnosti vykonání běžných lidských potřeb v lidských podmínkách, není mu zima, déšť a sníh, slunce, ani vedro mu taky nevadí, má přeci mít snížený práh bolesti a emočního cítění. Vlastně ani jíst ani pít nemusí, vydrží to.....Musí.
Podnikatel maká, až se z něho kouří, protože jeho píle a snaha je mu finanční jistotou. Je pánem svého času, může si dělat co kdy chce, ale i tak je posedlý nekonečnou touhou po větším bohatství, která jej časem odtrhne od rodiny, od pravých přátel, ztratí osobnost, neboť peníze ho pohltí....Nemusí.
Šel by takový podnikatel dělat policajta?

Nešel, protože nemusí. Ale policajt by taky nešel dělat podnikatele, protože na to nemá. Alespoň ti zde diskutující. A když jde, tak končí záhy s tím provazem kolem krku.

Každý dělá a bude dělat co umí a na co stačí. Nelíbí se někomu? Nechceš, nedělej! Běž jinam, hledej, makej aby jsi se užívil. Toť každého správa.

Tak dneska jsem se dozvěděl, že snad údajně se bude asi rušit příplatek 10 %, aby hoši z kriminálky nebyly ke škodě. Ale nikdo nevidí jaké to je sloužit v noci , svátky neděle. Nic proti kriminálce, ale přece jenom pěkně v civilu a pěkně od pondělí do pátku. Hmmm jestli to udělají, tak si myslím, že uteče i ten poslední zbytek těch dobráckých policajtů v uniformě. Tohle všechno co se děje v poslední době u Policie je na pováženou. Jediný náznak a nečekám na nic a mizím jako pára nad hrncem

Já myslel, že kriminalista pracuje i odpoledne, v noci, soboty neděle atd. Nebo se pachatelé nemusí od 15.00 hod. ničeho obávat ? Vzpamatujte se, co tu píšete za bludy....

no jak kde! Někde nedělaj ani do 15h

Kriminalisté ti arogantní hošíci si nic jiného nezaslouží než 10% dolů

Pro Niance,
to co jsi zde napsal, na to se nedá ani reagovat, pouze Ti dám jednu radu do života, starej se sám o sebe a makej jako Ti kriminalisti, neboť je patrno, že nemáš ani ponětí, co ta práce obnáší a jestli se u Vás flákají, to je problém jejich nadřízeného a můžeš jít žalovat třeba svému řediteli, ale neurážej zde ostatní poctivé policisty.

Nežaluji, starám se o sebe, pracuji poctivě a pouze konstatuji jaká je situace mezi jednotlivými složkami.

pro 1 a Niance:

Další závistiví idioti...

Klobása: Nikomu nezávidím, dobře si přečti, co jsem napsal. Říkám někde!! Neházím všechny do jednoho pytle. Tam kde makaj, tak ať mají klidně peněz jako šlupek! A neurážej laskavě ostatní za jejich názor!

1:
S tim idiotem jsem to přehnal, uznávám a omlouvám se. Ale mě prostě vždycky řeči typu: kriminalisti jsou cháska arogantních nemakačenků, nebo management je banda vepřů , nasere!

Došlo na moje slova. Z oddělení 3 a 4 typu udělají stanice bez vedoucích a je vymalováno.

http://www.iprima.cz/zpravodajstviasport/?460e=1610

jedině dobře

Keců, keců, keců. Je pátek člověče. Nerozčiluj se. Víkend pře náma, pohoda džééééés. :-).

Tady už to bez rozčilování nejde, tady to jde ke dnu a zpívat se u toho nedá.

http://www.iprima.cz/zpravodajstviasport/?460e=1610

Když jsem tady nedávno dal příspěvek,že je u nás náčelníků,jak u indiánů a vysokoškoláci padají z oken i když v přímém výkonu nemá kdo sloužit.To bylo keců co?

Velitel 1 : 8 policistů přímé bezpečnostní povahy výkonu služby.
Policista nepřímé bezpečnostní povahy výkonu služby 1 : 3.8
policistům přímé bezpečnostní povahy výkonu služby.

Děkuji za případnou opravu mého příspěvku

Jinak ta spodní třetina krajů není špatná, né ? Ale ten vršek už tak slavný není. Jinak sloužím v Ústeckém a je to u nás samý pervitiňák a nebo nepřizpůsobivej.

Jen ať si život policisty každý vyzkouší, ať všichni ví co to je chodit na noční, ve svátek, soboty a neděle. Jaké to je pracovat pod tlakem a strachem s nepravidelnou stravou a rozhozeným biorytmem. Pracovat pod lidmi, kteří se chovají jako vepři, neví co to je tolerance a kompromis akorát je zajímají výsledky a čárky. Bohužel ty podmínky jsou poslední dobou nedobré a vše co je ještě dobré a osvědčené tak se ubíjí a nahrazuje neskutečnými věcmi zatěžující policisty.

Když jsem odcházel od policie, bylo mi to líto, ale už jsem prostě dál neviděl perspektivu setrvat dál u této složky. Snažil jsem se svojí práci dělat dobře jenže už sem si řekl, to ne! Teď už vím, že jsem se rozhodl dobře. Odešel jsem jinam a dělám skoro stejnou práci jako důkaz toho, že mi tato nikdy nevadila a nebyla důvodem k odchodu a že jsem odešel na protest proti novému sl. zákonu a všem "langrům" a lidem, kteří PČR dostávají pomálu ke dnu. Vám všem kteří ještě držíte zbytky praporu PČR držím pěstě i když už patřím jen mezi lidi, kteří tak mohou činit pouze zvenčí.

Tomu rozumí spousta lidí, kteří již odešli, jsou v " režimu odchodu " , nebo každý den ve službě přemýšlejí jestli už to pověsit na hřebíček - bez jasné vize a stolika neřešenými problémy se slouží špatně a kdo to " nahoře " nachápe bebo nechce chápat, nese vinu za tento stav, který tady rozhodně v tomto měřitku nepanoval.

Odešel jsi jinam a děláš skoro stejnou práci - takže to vypadá, že jsi šel z OHS k Městské, v obou případech někoho chytíš a vezeš ho na obvod, ať si to tam užijou, je to tak? Jinými slovy děláš furt to samé, jenom sis spočetl, že bude výhodnější si rentu nechat spočítat z roku 2006. Takže Ti vlastně Langer finančně pomohl tím, že Tě nakopl k odchodu.

Nevšiml jsem si, že by někdo někoho u policie držel. A komu se nelíbí, tak ať jde do civilu. Většinou se ale jedná o policisty, kteří to mají moc dobře spočitané a déle ani nechtěli pracovat u policie. A při svém hloupém odchodu aby se plitovali tady o tom píší, aby byiy důležití.A až všichni ti vyčuránkové odejdou tak nám bude všem lépe....

JsPe! I ty máš částečně pravdu, ale lépe už fakt bylo.

JsPe myslím, že lépe bylo a nic dobrého tady policisty nečeká. Nevím kdo je vyčuraný, ale rozhodně poslední měsíce nehodnotím v dobrém světle. Takže souhlas s odchodem a přeji mu to.

Možná to zní blbě, ale já když jsem nastupoval k policii, volil jsem si tohle zaměstnání jako celoživotní práci a nehodlal jsem se ani na stáří zašít do kanclu. Nový služební zákon však přede mě postavil volbu buď spoléhat na zdraví až do důchodového věku a blbnout v tělocvičně při testech jako 18nácti letý, nebo jít jinam dokud o mě byl jinde zájem. Copak jste nikdo nežil nebo nežijete prací policisty tak, aby renta nebyla na prvním místě, když se rozhodujete jak dál? K sakru lidi co je to s některými z Vás? To je jako závist? Za co? Za ty tisíce hodin mrznutí venku, rvačky, zákroky, překonávání strachu, za maxímální odpovědnost a boj s častou blbostí? Své dřívější práci jsem obětoval rodinu i část svého zdraví (proto jsem na tenhle paragraf v novém sl. zákoně taky naštván - není to nic hrozného ale jen do doby než se to zhorší, pak bych to neutajil..ale s "béčkem" bych sloužit nemohl). Ano, hned mi předhodíte, že to byla moje volba. Máte pravdu a mohu jasně říct, že jí nelituju. Vše má své pro a proti. Renta je věc dobrá, ale chytit grázla a stisknutí ruky od poškozeného s poděkováním za pomoc byl pocit, který byl víc než peníze, ale to pochopí jen někdo. Někteří z Vás vidí holt na prvním místě jen ty prachy. Ta naše povaha česká, že?

TOJEFUCK - mluvíž mne z duše. Plně s tebou souhlasím. Taky jsem při nástupu říkal,že umřu jako policista.ale skutečnosti mne donutili odejít. Všichni kdo zůstali, tak jim držím palce. Kolega který odešel již po revoluci říkal,že člověk se policajtem rodí, tj. i po odchodu je policajt a bude jím i dále. Jinak odchod u něj byl jak nemoc, trvalo to 1/6 roku než si srovnal s civilem. Ještě dneska však se o policii zajímá a policistům pomáhá a fandí. Bohužel stále menšímu počtu. I já jsem za "8". Nejhorší rozhodnutí je odejít. Pak už to jde.

Pro tojefuck
Prosím tě, že si něco děláš z keců JsPe, protože každý normální polda co slouží delší dobu je z práce u PČR otrávený.

Nenech se vůbec vyprovokovat od těch rádoby kritiků. Docela chápu proč takhlen kritizují. Totiž u PČR jsou tak propastné rozdíly v zatížení jednotlivých policistů, že na jedné straně se polda na zatíženém oddělení ani v klidu nenají a zase někde ( nebudu říkat kde ) se ve službě nudí a jaksi šichta neutíká a každá hodina ve službě se vleče a služba je neskutečně dlouhá. U nás když se nastoupí služba, tak už člověk řeší nějaké to vloupání, pak se člověk modlí aby se alespoň stačil najíst a nejel z nedojezeného oběda pro nějakého pachatele v marketu a pod., oznámení za oznámením a hle najednou je večer a člověk by potřeboval nějak prodloužit ten den, aby ty podělaný papíry vůbec dopsal. Na druhé straně se někde dloubou v nose a vím co mluvím neb nějakou tu dobu sloužím. Zkrátka obvody pořádkový v nějakých městech a samozřejmě v každém případě v Praze jsou zaměstnaný dost často nad hlavu.
Takže ty co odcházejí naprosto chápu, protože abych každou službu proseděl u počítače u jednoho oznámení za druhým s rozostřeným monitorem až člověka na konci směny z toho pálí oči za neustálé směšných nicotných kritik nadřízených a vůbec dovolit si jít na dovolenou, kdy řada lidí na takových odděleních chodí ještě dodělávat spisy.
A nahoře chytráci furt vymýšlí další předpisy, které často s realitou nemají nic společného. Kdysi jsem šel dělat policajta a ne směnu prosedět za počítačem, takže teď mají ti chytráci nahoře možnost místo těch svých byrokratických předpisů vymyslet něco co pomůže policii nebýt furt v kanceláři u těch papírů - můžou si vzít příklad v Nizozemí, kde trestné činy od počátku bez známého pachatele vůbec nevyšetřují a což je 80-90 % času stráveného v kanceláři u českého policajta

Jinak zatížení a tedy, jak kdo a kde se musí poprat s problémy je jasně definovatelné - počet TČ na 1000 obyvatel :

- Praha 57
- Ústecký kraj 30
- Liberecký 26
- Středočeský 24
- Karlovarský 23
- Jihomoravský 21
- Jihočeský 20
- Plzeňský 19
- Moravskoslezský 16,5
- Olomoucký 16
- Královehradecký 15
- Pardubický 14
- Zlínský 12,2
- Vysočina 11,7

Kdos:
To je v pořádku, že odcházíš, s tvým pravopisem si dělal policii stejně jenom ostudu.

Je škoda, že odchází, ale ty jsi měl být už dávno někde jinde a né u Policie. Zřejmě jseš nějaká kancelářská krysa, buď tak hodnej a nepiš do této diskuze, nasíráš akorát policisty v přímém výkoně, zřejmě ani nevíš co to je.

Všichni brečíte jak odcházíte, jak jste byli okolnostmi donuceni, atd. Vždyť běžte, ono to nějak dopadne a půjde to i bez vás!

Nebojte, už ten megazmrd dlouho vládnout nebude.