Ivan Langer


Děkuji všem za dosavadní přízeň. Rád se s vámi potkám na mém Facebooku. Ivan Langer

Zaujalo mě...

Vrchní soud dal Ivanu Langerovi za pravdu ve sporu s vydavatelem MF DNES a idnes.cz (MAFRA, a.s.) o ochranu osobnosti a zrušil rozsudek soudu prvního...

více »

Ivan Langer
Curriculum vitea

Diskuze

Omlouvám se všem zájemcům o komunikaci se mnou na tomto webu, ale diskuse zde byla pozastavena, beru si na nějaký čas prázdniny :-)

Pokud máte zájem komunikovat se mnou i nadále, můžete využít můj Facebook, rád Vás přivítám mezi své přátele :-)

Ivan Langer

  26.08.2009 01:03 trochu teorie
 
Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy
  27.11.2007 20:03 generační špunt
 
To je generační špunt a rozumí tomu jenom profesoři na policejním prezídiu sloužící v bačkorách a mající denně dobré teplé jídlo bez stresu a nervů.
  27.11.2007 19:57 december
 
Celá policie směřuje ke všem čertům, takový bordel snad už není možný. Teď budou lidem cpát peníze, kde je nějaká úcta k těm co kvůli propadům, degradacím a dalším zločinům odešli do civilu?
  27.11.2007 21:01 Petra
 
Úctu ke tvé práci a obyčejnou lidskou slušnost od svých nadřízených. Oni neví, co to je.
  27.11.2007 15:40 To mě podržte, pánové
 
Langerovo sdružení Cevro odtajnilo dárce

Předseda opoziční ČSSD Jiří Paroubek nedávno vyzval lídry ODS, aby zveřejnili účty organizací, na jejichž vedení se podílejí nebo podíleli

Langerovo sdružení Cevro odtajnilo dárce
Sdružení Cevro (Celoživotní vzdělávání a rozvoj osobnosti), kterému předsedá ministr vnitra Ivan Langer (ODS), odtajnilo své sponzory. Podle Mladé fronty Dnes podporuje aktivity ministra vnitra česká podnikatelská elita. Vzdělávacímu sdružení Cevro loni přispěly společnosti oceláře Tomáše Chrenka, finančníka Petra Kellnera a naftaře Karla Komárka.
Více www.web.volny.cz/noviny/zdomova/clanek/~volny/IDC/78664/langerov o-sdruzeni-cevro-odtajnilo-darce.html
  27.11.2007 20:59 blue
 
Jdeme po modré..............
  28.11.2007 07:13 ***
 
http://zpravy.idnes.cz/langerovo-sdruzeni-odkrylo-darce-prispel- i-chrenek-fxt-/domaci.asp?c=A071126_210556_domaci_zra
  29.11.2007 12:52 ...a je to.
 
... a když Chrenek přispěl Zuzaně Paroubkové na její nadaci, tak se mohli modří soudruzi ve strakovce málem posr.., mladá fronta psala prostředníctvím své šéfredaktorky články o hanebosti Chrenka, dávat finanční dary na postižené děti...teď je to jasný, měl to dát Ivanovi na jeho modrej VUML a pak by byl vynášen i modrým tiskem do nebes, jako že národní obroditel, mecenáš, který pochopil podstatu institutu charity a dárcovství. Třebas jako ředitel ČEZu, který dal malýmu Klausovi na jeho xenofobně selektivní ( dle Ivana geneticky výjimečné) gymnázium sto milionů z vlastní kapsý, prý ať si študáci a Václav junior užijí - však mu to ti místní pitomci minimálně dvakrát zaplatí, a národní fronta, vedena náhodou jeho papínkem, prznitelem volného trhu a čestným předsedou neonormalizační partaje, mu přec při fungování rozmařilého energ. monopolu nebudou házet klacky pod nohy. ..
  26.11.2007 21:34 Moc Nováků v jedné osobě
 
Josef Novák

Dobrý den,
tak jsem myslel, že už to nepřijde. No ale je to tady, splnění ministerského slibu. Takže všem, kterým meziročně poklesly platy, se bude jednorázově, formou odměny, s nějakým vymyšleným zdůvodněním, dorovnávat v prosinci mzda. Jakožto vedoucí jsem musel udělat analýzu práce zhruba poloviny lidí, kterých se to na mém útvaru týkalo ( pozn.: kdyby se hovořilo o poklesu REÁLNÉM, ne NOMINÁLNÍM, týkalo by se to téměř všech ) a dotyční dostanou odměnu až do 40.000,- Kč. Přitom nejvíc dostanou samozřejmě Ti, kteří byli hodnoceni hůře z důvodu slabších výsledků ( zařazení do čtvrtých tříd, osobní je u všech od ledna nula a na odměny je průměr 4.000,- Kč na jednotlivce za rok ) Takže kvůli tomu, abyste mohl v lednu v tv tvrdit, že jste splnil slib, jste zapříčinil takovou hrůzu, jakou jsem ještě u PČR nezažil, a sice to, že ti méně výkonní a pracovití budou mít lepší nebo přinejmenším stejné požitky jako ti lepší. Jak se to jeví ve světle Vašich vyjádření, že ti dobří budou ohodnoceni dobře a ti špatní špatně, nebo budou muset odejít.....?
  27.11.2007 18:10 XXX
 
To co jsi tady napsal je asi špatný ftip ne? Doufám, že to jenom ftip je, protože jestli to je pravda, tak je to s celou policií už ale úplně, ale úúúplně v prdeli ( omlouvám se za ten výraz, ale nic slušnějšího mě nenapadlo).
  28.11.2007 11:06 ya
 
Není to vtip, bohužel, je to realita počátku 3. tisíciletí v podání Policie ČR s.r.o. pod taktovkou diletantů a hochšaplerů v čele s Íčkem.
  28.11.2007 16:10 uf uf
 
Uf, konečně normální vedoucí, který se nebojí napsat názor na reálnou situaci -:) Škoda jen, že takových není více -:(
  29.11.2007 05:51 Jura
 
Milý příteli, v podstatě s tebou souhlasím, ale musím reagovat na určité nepřesnosti. V loňském roce jsem byl mimořádně povýšen panem pol. prezidentem do hodnosti nadporučíka - za odvedenou práci. Ke konci roku 2006 mi pak nadřízený oznámil, že od 1.1.07 dojde ke znárodnění - vrhnou mě do 4. třídy s hodností podpraporčíka. Přestože jsem okamžitě napsal panu generálovi, ten mi ani neodpověděl. Nejsem si vědom, jak hrozného činu jsem se do konce roku 2006 dopustil, abych klesl o 5 stupňů dolu ( viz jeden z trestů - ztráta vojenské hodnosti). Chtěl jsem jen dělat svou práci a že ji dělám sakra dobře mě utvrdilo již zmíněné mimožádné ohodnocení pol. prezidentem. Takže mě podvedli jako spoustu dalších! To jen k tomu, že ne všichni ve 4. třídách jsou ti lenoši a lajdáci.
  26.11.2007 21:33 Moc Nováků v jedné osobě
 
aifell Novák

Souhlas s nickem: Josef Novák

Jen stručně i u nás se dorovnávají platy a nestačím se divit! Ti co oproti loňsku seděli doma a nechodili na přesčasy (házeli si marod, nebo slouží tam, kde přesčasy nevykonávají) ti dostanou dorovnanou mzdu a ti "blbci" co chodili na přesčasy a dostávali odměny třeba za chycení pachatelů, tak ti nedostanou nic a proč? No protože si sami svou aktivitou a někdy i z nařízení (přesčasy) zvedali příjem a jsou na tom platově stejně jako loni! Ale co kdyby si na mzdové účtárně někdo ověřil, kolik že hodin navíc museli tito aktivní policisté oddělat oproti loňsku, aby na tom byly s platem stejně! Prostě na účtárně je zajímá jen průměrný plat za první pololetí roku 2006 a průměrný plat za první pololetí za letošek a odpracované hodiny nikoliv!!!

Takže sečteno podtrženo pane ministře, ti co seděli doma za „pecí“ a co nedostávali letos odměny, protože se zrovna nepřetrhli, ti dostanou dorovnání! A ti co letos hodily na přesčasy a aspoň něco málo dostaly proplaceno a jejich propad nebyl tak rapidní ... ti nedostanou nic!

Jen nevím jak mám své manželce vysvětlit pane ministře, že jsem byl v práci daleko více hodin než loni a mám stejný plat (a žádné dorovnání se mě tedy netýká) a kolega co na přesčasy si házel marod, nikam nechodil a byl tedy doma s rodinou, tomu jste dorovnali rovných 18.000 Kč a je na tom stejně jako já! Jako já, aktivní "blbec" co jsem se okradl o volné chvilky se svou rodinou a oproti jiným nedostal žádné dorovnání! To je podle Vás v pořádku? Takto chcete motivovat policisty???

Děkuji pane ministře
  26.11.2007 21:49 Řekl bych
 
Psáno jednou osobou.
  26.11.2007 21:52 Aurora
 
Jak sám se sebou souhlasí, že? Takový malý kult osobnosti.
  26.11.2007 22:00 Aurora
 
Oba příspěvky najdete na: NÁZORY - Policie ČR, hasiči
  27.11.2007 18:45 Komenský
 
Podle mne to nepsal jeden člověk - tomu hornímu nečiní potíže shoda podmětu s přísudkem, ten dolní v tom jaksi plave (TI co chodilY a něco dostalY).
  26.11.2007 21:22 Multi-kulti Francie
 
Co vy, jak to vidíte?
  26.11.2007 22:14 Schengen
 
Další nepokoje na pařížském předměstí

Paříž 26. listopadu (ČTK) - Nové potyčky mezi skupinami mladých lidí a policisty vypukly na pařížském předměstí Villiers-le-Bel, kde smrt dvou mladistvých při srážce s policejním autem vyvolala již v neděli pouliční násilí. Informovaly o tom tiskové agentury.

Podle očitých svědků desítky mladíků začaly házet různé předměty na stovku hlídkujících policistů, kteří odpověděli slzným plynem a výstřely barvících kuliček k označení útočníků. Narušitelé pořádku zapálili několik aut, včetně jednoho policejního.

V neděli večer trvaly nepokoje na tomto předměstí na severu metropole šest hodin a vyžádaly si prý zranění kolem 40 policistů. Násilníci podpálili také jednu služebnu a další čtyři budovy, asi tři desítky automobilů a popelnic a poničili nádraží. Případný počet zraněných v řadách útočníků, z nichž desítka byla zatčena, zdroje neuvedly.

Nepokoje vyvolala víkendová srážka policejního vozu s patrně kradeným motocyklem, na němž jeli dva mladíci ve věku 15 a 16 let. Jelikož neměli přilby, utrpěli těžká zranění, kterým podlehli cestou do nemocnice.

Incident připomínal rozbušku velkých nepokojů na předměstích Paříže a dalších měst před dvěma roky. Tehdy zemřeli dva mladíci po zásahu elektrickým proudem v transformátoru, do něhož se schovali při policejním pronásledování. V tomto případě ale policisté dvojici nestíhali, byla to čistě dopravní nehoda, tvrdí francouzská policie.
  26.11.2007 20:55 Kamelot
 
Slyšel jsem, že Strakonická dopravní služba se rozpadá, nevíte co je na tom pravdy?
  26.11.2007 18:58 sdf
 
Jaká velká perpektiva a naděje pro rok 2008.
  26.11.2007 20:26 sdf první pro sdf
 
Nepoužívej mojí stejnou zkratku, prosím. Aleno, jsem rád a vážím si toho. U P ČR bych se toho už nedožil.
  26.11.2007 18:38 Pdf
 
Za 80,- Kč to bych si nezvykl a jídlo by mi nechutnalo. Děkuji nechci.
  26.11.2007 12:33 sdf
 
Díky za info, nechci. Já mám stravenku za 80, - a platím 20,-. Samosebou, že ne u prestižní P ČR.
  26.11.2007 17:59 Alena
 
Tak buďte rád a važte si toho.
  27.11.2007 18:02 XXX
 
U nás je stravenka v hodnotě 50,-Kč a platím za ni pouhých 30,-Kč. Paráda, kdyby to bylo lepší tak se to už nedá vydržet. Byly doby, ještě celkem nedávno, kdy jsme za stravenku platili 22,-Kč, ale jelikož nejsou, tak nám údajně platby za stravenky dočasně zvýšili. Po novém roce tedy 2008 od ledna by jsme již prý měli zase platit 22,-Kč. Moc tomu nevěřím a jestli se tak stane, tak začnu asi věřit, že se to obrací k lepšímu.

Dnes jsem se dočetl. že rozpočet na platy policistů má být navýšen na rok 2008 oproti roku 2007 o 26 %. Doufám, že to bude více jak 1,5 % na každého policistu.