4 Ads 20/2007-59



ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: M. Č., zast. Mgr. Radimem Kubicou, advokátem, se sídlem O. Lysohorského 702, Frýdek - Místek, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, jímž byl žalobci od 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž namítal, že zákon České národní rady č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Zákon je normou vyšší právní síly, která může v sobě zahrnovat zákonné zmocnění pro orgány státní správy vydávat k provedení zákona normy nižší právní síly, které v žádném případě nesmí být v rozporu se zákonem samotným (čl. 78 a 79 Ústavy České republiky). Na základě § 121 zákona o služebním poměru, který zmocňuje Ministerstvo vnitra k vydání právního předpisu, jenž by v podrobnostech charakterizoval nároky související se skončením služebního poměru, byla vydána vyhláška Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., která v § 76 definuje poslední měsíční hrubý služební příjem policisty způsobem, jenž zužuje finanční částku stanovenou jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru. Vyhláška se tak podle žalobce dostává do rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě žalobce poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok žalobce na příspěvek za službu. Nezákonnost napadeného rozhodnutí tak podle žalobce spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Žalobce navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku soud konstatoval, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru žádným způsobem nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem, ale definice tohoto pojmu je upravena až v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Podle tohoto ustanovení jsou součástí posledního hrubého měsíčního služebního příjmu složky služebního příjmu stanovené pevnou měsíční výměrou a průměr měsíčního úhrnu dalších služebních příjmů, proměnlivých složek služebního příjmu a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení služebního poměru. Zákon o služebním poměru ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ze strany žalovaného nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden správně v souladu s právními předpisy. Městský soud v Praze proto žalobu podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Namítal, že zákon o služebním poměru v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Jestliže § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. definuje poslední hrubý měsíční služební příjem způsobem, který zužuje finanční částku stanovenou zákonem jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru, pak je toto ustanovení v rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě stěžovatele poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok stěžovatele na příspěvek za službu. Nezákonnost rozhodnutí žalovaného tak podle stěžovatele spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Stěžovatel nesouhlasil se závěrem soudu, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem a samotná definice je upravena v § 76 vyhlášky. Stěžovatel citoval předmětné ustanovení § 117 a konstatoval, že je jednoznačné a není třeba dále definovat zcela zřejmý výklad posledního hrubého měsíčního příjmu. K argumentu soudu, že zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru, stěžovatel namítl, že jiný výklad by byl z gramatického hlediska nepřijatelný. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že rozhodnutí Městského soudu v Praze považuje za správné, a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. V kasační stížnosti se stěžovatel dovolává důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle kterého lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.

Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující informace podstatné pro rozhodnutí o kasační stížnosti.

Dne 17. 3. 2005 podal stěžovatel žádost o příspěvek za službu od 1. 4. 2005 s tím, že jeho služební poměr skončil dne 31. 3. 2005. Rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, byl stěžovateli ode dne 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně. V odůvodnění se uvádí, že důvod skončení služebního poměru založil nárok na příspěvek za službu. Poslední hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 činí 28 455 Kč, průměrný hrubý měsíční služební příjem za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru činí 26 008 Kč. Celková doba služba činí 20 roků. Příspěvek za službu podle právní úpravy ke dni skončení služebního poměru činí 30% posledního hrubého měsíčního služebního příjmu ve výši 28 455 Kč, tj. 8537 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění uvedl, že zákon o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční služební příjem, definice je upravena v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. V takovém případě by policista, kterému v posledním kalendářním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný služební příjem, neměl nárok na příspěvek za službu. Problém by nastal rovněž v případě výplaty poměrné části služebního příjmu za necelý kalendářní měsíc. Žalovaný konstatoval, že na výplatním lístku jsou uvedeny i náležitosti a plnění, které nejsou součástí služebního příjmu, například nemocenské, náhrady, kázeňské odměny, odměny za služební pohotovost nebo odměny z prostředků fondu kulturních a sociálních potřeb, a proto částka uvedená na výplatním lístku policisty za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru nemůže být vyměřovacím základem pro příspěvek za službu. Ke stanovení podrobností o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru je Ministerstvo vnitra zmocněno § 121 zákona o služebním poměru, proto byla vydána vyhláška č. 287/2002 Sb., která z uvedených důvodů není se zákonem v rozporu. Žalovaný uzavřel, že nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden ve správné výši.

Na základě takto zjištěného skutkového stavu posoudil Nejvyšší správní soud jednotlivé kasační námitky a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatel uplatnil nárok na příspěvek za službu podle § 116 a násl. zákona o služebním poměru, proto není na místě jeho argumentace ustanovením § 114 téhož zákona a nárokem na odchodné.

Podle § 116 odst. 1 zákona o služebním poměru příspěvek za službu (dále jen „příspěvek“) náleží za podmínek dále uvedených policistovi, jehož služební poměr skončil uvolněním nebo propuštěním z některého z důvodů uvedených v § 106 odst. 1 písm. a), b), c) a odst. 2.

Podle § 117 odst. 1 téhož zákona příspěvek činí 20 % služebního příjmu, jestliže policista konal službu alespoň po dobu deseti roků. Za každý další ukončený rok této služby se příspěvek zvyšuje o 1 % služebního příjmu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se příspěvek vyměřuje z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru nebo, jestliže je to pro něj výhodnější, z jeho průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Podle § 121 zákona o služebním poměru Ministerstvo (vnitra, pozn. soudu) stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru.

Podle § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti služebního poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, posledním hrubým měsíčním služebním příjmem policisty je služební příjem, který mu náležel před skončením služebního poměru v rozsahu složek služebního příjmu stanovených pevnou měsíční výměrou. Do posledního hrubého měsíčního služebního příjmu se započítává průměrný měsíční úhrn jeho proměnlivých složek a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení jeho služebního poměru. Skončí-li služební poměr policisty posledním dnem kalendářního roku, zjišťuje se měsíční průměr proměnlivých složek služebního příjmu a odměn z tohoto kalendářního roku.

Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že stěžovateli vznikl nárok na příspěvek za službu, který v jeho případě činí 30% služebního příjmu. Předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu tak zůstává pouze otázka, zda v případě stěžovatele při určování výše příspěvku za službu aplikovat vyhlášku č. 287/2002 Sb., či nikoliv. Stěžovatel k tomu poukazoval na Ústavu České republiky, podle jejíhož čl. 95 odst. 1 je soudce při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.

Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. III. ÚS 269/05, ustanovení věty obsažené v čl. 95 odst. 1 Ústavy za středníkem nese následující smysl: Soudce obecného soudu při použití „jiného právního předpisu“ opravňuje přezkoumat jeho soulad se zákonem, a to s právními účinky inter partes a nikoli erga omnes. Smyslem tohoto přezkumu není kontrola norem, soud tedy nerozhoduje o neplatnosti „jiného právního předpisu“, rozhoduje toliko o jeho neaplikovatelnosti v dané věci. Nejde tedy ani o paralelu k systémům dekoncentrovaného (difúzního) ústavního soudnictví v omezeném segmentu, jelikož závěr obecného soudu o neaplikovatelnosti „jiného právního předpisu“ není v českém právním řádu právním precedentem. Vázanost soudce zákonem dle čl. 95 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 1 Ústavy tudíž z pohledu čl. 95 odst. 1 Ústavy, věty za středníkem, znamená oprávnění soudu neaplikovat „jiný právní předpis“, je-li soudem považován za rozporný se zákonem. A contrario z uvedených ústavních ustanovení ale vyplývá, že v případě, nekonstatuje-li obecný soud nesoulad „jiného právního předpisu se zákonem“, je jím vázán.

V nálezu ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. I. ÚS 276/01, Ústavní soud vyslovil, že v řadě svých rozhodnutí Ústavní soud zformuloval hlediska posuzování ústavnosti zmocňovacích zákonných ustanovení, a od nich se odvíjejících hledisek posuzování souladu „jiných právních předpisů“ se zákony. Dle nálezů sp. zn. Pl. ÚS 17/95 a Pl. ÚS 43/97 „jiný právní předpis“ nemůže vybočit ze zákonných mezí - nemůže tedy být praeter legem, jinak řečeno, musí se držet v mezích zákona, které jsou buď vymezeny výslovně anebo vyplývají ze smyslu a účelu zákona. Dle nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/2000 ústavní vymezení odvozené normotvorby exekutivy spočívá na následujících zásadách: „Jiný právní předpis“ musí být vydán oprávněným subjektem, nemůže zasahovat do věcí vyhrazených zákonu (nemůže tedy stanovit primární práva a povinnosti), musí být zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad zákonný standard (musí být tedy otevřen prostor pro sféru „jiného právního předpisu“).

Podle čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

Nejvyšší správní soud ve shodě se závěry vyslovenými v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2004, č. j. 6 A 100/2002 - 74, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 449/2005, podotýká, že vyhláška jsouc podzákonným právním předpisem musí být - jak ukládá Ústava České republiky - vydána „na základě a v mezích“ zákona (secundum et intra legem). Tyto principy vyvěrající z podstaty dělby moci znamenají, že exekutiva nejenže nesmí bez výslovného dovolení zákonodárce stanovit nic dalšího či nového o právních vztazích nebo jiné materii upravené zákonem, ať již shledaná mezera v zákoně se stala nedopatřením nebo záměrně (zákaz úpravy praeter legem), ale i tam, kde je výslovně dovoleno výkonné moci vydat k provedení zákona podzákonný právní předpis, může být provedeno jenom to, co zákonodárce výslovně označil (zpravidla výčtem jednotlivých zákonných ustanovení shrnutých v ustanoveních zmocňovacích, anebo přímo v jednotlivých ustanoveních zákona, někdy oběma způsoby současně), a nic jiného; konečně podzákonný právní předpis zejména nesmí zákonu odporovat, nesmí jít contra legem.

Právní život však nezřídka přináší situace, kdy dojde k vydání podzákonného právního předpisu, který (nebo častěji některá jeho ustanovení) se neopírá o výslovné zákonné zmocnění, nebo takové zmocnění překračuje, anebo úprava jde „nad zákon“ (vyhláškou je upraveno něco, co by vyžadovalo zákonnou úpravu, která však chybí) nebo proti němu (vyhláška např. upraví podrobnosti při plnění povinnosti, o které zákon vůbec nemluví a nelze ji z něj dovodit, případně takovou povinnost vyhláška sama stanoví, resp. vyhláška odpírá, oslabuje či podmiňuje subjektivní oprávnění, aniž by to zákon umožňoval).

V situacích právě naznačených, tedy tam, kde se dostává do rozporu zákon s podzákonným právním předpisem, je postavení soudce výjimečné v tom, že soudce (na rozdíl od orgánu exekutivy) je vázán pouze zákonem. Jen on je oprávněn podzákonný právní předpis v takovém případě nerespektovat (čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky) a použít pouze zákon. Nejde o abstraktní přezkoumání zákonnosti podzákonného předpisu a jeho zrušení, o čemž se zatím vedou úvahy jen de lege ferenda (provedení čl. 87 odst. 3 Ústavy České republiky), ale posouzení jeho aplikovatelnosti se závazností pro projednávanou věc.

Důsledek zjištěného rozporu zákona a podzákonného právního předpisu vydaného k jeho provedení je tu jasný: soud nejenže nemusí takový předpis (nebo jeho jednotlivé ustanovení) použít, ale použít je ani nesmí; aplikuje pouze zákon a v důvodech svého rozhodnutí vyloží, proč považoval podzákonný právní předpis za jsoucí v rozporu se zákonem.

Nejvyšší správní soud proto nejprve posoudil ustanovení § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru a shledal, že obsahuje poměrně jednoznačnou definici výpočtového základu pro určení výše příspěvku za službu. Jedná se o poslední hrubý měsíční služební příjem policisty před skončením služebního poměru, nebo o průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, je-li to pro žadatele výhodnější.

Gramatický i logický výklad citovaného ustanovení vede podle názoru Nejvyššího správního soudu k jednoznačnému závěru, poslední měsíční příjem policisty není součtem průměrů určitých složek příjmů, jak stanoví zmíněná vyhláška, ale skutečným příjmem žadatele o příspěvek za službu v měsíci předcházejícím skončení služebního poměru. Pokud zákon na jedné straně počítá s průměrným příjmem za určité období a na druhé straně s příjmem posledním, je zcela evidentní, že poslední příjem nemůže být průměrem dřívějších příjmů, neboť tím by se stíraly rozdíly mezi oběma výpočtovými základy a volba pro žadatele výhodnější varianty by ztratila smysl. Stejně tak se jeví nelogickým, aby zákonné označení „poslední příjem“ v sobě skrývalo průměr některých složek příjmu za uplynulé měsíce, když poslední měsíční příjem nade vší pochybnost znamená příjem za poslední měsíc před skončením služebního poměru.

Stanovil-li zákon o služebním poměru jednoznačný základ, od něhož se odvíjí výše příspěvku za službu, garantuje tím všem svým adresátům určitý minimální standard. Nejvyšší správní soud má za to, že tento garantovaný standard může být formou podzákonného předpisu navýšen, nikoliv však snížen. Podzákonný právní předpis totiž může podrobněji upravit určitou problematiku, nesmí ovšem vybočit z mezí daných zákonem, případně jeho smyslem a účelem. V tomto kontextu je nutné vykládat i zmocňovací ustanovení § 121 zákona o služebním poměru, které opravňovalo Ministerstvo vnitra k vydání zpřesňující vyhlášky, nikoliv k omezení zákonem určených nároků žadatelů o příspěvek za službu.

Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že smyslem ustanovení § 76 zmíněné vyhlášky bylo omezení nahodilých výkyvů v příjmech policisty a zohlednění stavu a podmínek, za nichž policista pracoval v delším předcházejícím období, což ovšem v některých případech přináší nepřípustné omezování nároků policistů oproti situaci, kdy by tato vyhláška nebyla vydána. Ostatně nahodilé výkyvy příjmů vyrovnává a dlouhodobý pohled na výkonnost policisty přináší druhá zákonem stanovená varianta základu pro vyměření příspěvku za službu, a to průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Za dané procesní situace, přináší-li výpočet příspěvku za službu podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. žadateli o tuto dávku horší výsledek, než by mu přinesl výpočet příspěvku provedený pouze v intencích zákona, považuje Nejvyšší správní soud toto ustanovení zmíněné vyhlášky za rozporné se zákonem. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tedy ustanovení § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb. nelze použít, pokud by jeho aplikace vedla ke zhoršení postavení žadatele o příspěvek za službu.

S ohledem na tyto skutečnosti musí žalovaný v řízení o žádosti o příspěvek za službu nejprve zjistit a porovnat, zda je pro žadatele nejvýhodnější vyměření příspěvku z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru, z průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, nebo z výpočtového základu určeného podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb.

Bude-li nejvýhodnější první varianta, žalovaný nesmí pro rozpor se zákonem ustanovení § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. aplikovat a musí rozhodnout toliko na základě zákona.

Argumentaci žalovaného v odůvodnění jeho rozhodnutí, jejíž část převzal i Městský soud v Praze, považuje Nejvyšší správní soud za absurdní. Pokud totiž policistovi v posledním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný příjem, bude mu příspěvek za službu vyměřen z příjmu průměrného, jak předpokládá zákon, a nelze proto namítat, že by v takovém případě neměl policista na tento příspěvek nárok.

Pokud žalovaný dále tvrdí, že na výplatní pásce (výplatním lístku) jsou kromě služebního příjmu i jiné náležitosti, které součástí služebního příjmu nejsou, Nejvyšší správní soud podotýká, že v takové situaci by poslední hrubý měsíční služební příjem policisty neodpovídal výsledné částce uvedené na výplatní pásce. To ovšem zřejmě není případ stěžovatele, který konstantně tvrdí, že jeho poslední hrubý měsíční služební příjem podle výplatní pásky činil 31 740 Kč a tato částka byla uvedena i v potvrzení o jeho příjmech.

V projednávané věci potvrdila Policie České republiky, Správa Severomoravského kraje stěžovateli hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 ve výši 31 740 Kč, což je více, než jeho průměrný hrubý měsíční příjem za posledních 12 měsíců (26 008 Kč) i než výpočtový základ určený podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. (28 455 Kč). Uvedená čísla jednoznačně potvrzují názor stěžovatele o tom, že v jeho případě se zmíněná vyhláška dostává do rozporu se zákonem, neboť její aplikace stěžovatele poškozuje. V souladu s ustanovením čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a citovanou judikaturou Ústavního soudu proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v dané věci nelze tuto vyhlášku aplikovat.

Z výše uvedeného je zřejmé, že Městský soud v Praze pochybil, když vycházeje z chybné argumentace žalovaného nesprávně posoudil stěžejní právní otázku a shledal, že předmětnou vyhlášku lze v daném případě aplikovat, což Nejvyšší správní soud nesdílí.

Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. byl prokázán, napadený rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, ze dne 14. 9. 2006, je nezákonný, a proto jej Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Podle § 110 odst. 3 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na Městském soudu v Praze tedy nyní bude, aby napadené správní rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil mu, aby postupoval a rozhodl v souladu s výše uvedenými závěry.

V novém rozhodnutí ve věci Městský soud v Praze rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle § 110 odst. 2 s. ř. s.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2008

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu

Stravenky za 30 Kč a valorizace o 1,5% to je nová koncepce této složky a budoucnost této ponorky.

STRAVENKY ZA 30? TO JE FLIRT?

Pořiď si slovník cizích slov, ať víš, co píšeš, ty FLIRTE!

Vážení kolegové,
nedalo mi a musím po dlouhé době reagovat. Vím, že tato část DF není určená pro toho pána nahoře, ale přesto si myslím, že je analyzováno pracovníky MV. V neposlední řadě si myslím, že reagovat k tomu určené části DF pro pana Langera, je stejně házením hrachu na zeď. Po ročním zúčtování mě nikdo nepřesvědčil, proč bych měl u této firmy s.r.o. nadále setrvávat. Jenom když vidím, jak se jim krásně povedlo uvolnit ten generační špunt, musím se tomu jenom smát. Na nejbližším OOP, kde jsem v minulosti začínal, odešlo 95 % policistů ve středním věku, velmi zkušených s naslouženými 10 až 20 lety a v současnosti jsou zde většina do tří let. Musím se dále smát tomu, když vidím, že ve funkci VO je kolega, který by za normálních okolností nikdy funkci nedostal, ale jenom proto, že zde zůstal z té střední generace jako jediný, tak mu to nabídli a on to vzal. Nezávidím, pouze se divím. Co se zde děje, jsem za více než jedenáct let, co zde působím, nezažil. Zkušené dobré chlapy, kteří rozumějí své práci necháváte odejít a zůstávají policejní důchodci a mladí nezkušení, kteří se nemají od koho učit a pod velkým tlakem a za pochodu se učí zvládat policejní řemeslo. Byl jsem vždy hrdý na svou práci, ale necítím, že by si jí někdo vážil, a proto odcházím. Přeji všem kolegům a kolegyním lepší budoucnost u této s.r.o. a hlavně pevné nervy. Já už jsem jim přestal věřit ….

Nebudeš sám kdo odejde, těch lidí bude jěště mnoho a pan Langer bude jednou vyhodnocen jako člověk který více bořil než zlepšoval.

Dobře napsáno, po delší době něco, co má hlavu a patu....

Stejný stav je i na Praze západ a je to přesně jak si napsal, pouze zde není ani ten velitel a pokud jde o oddělení, tak vedením pověřen jsou na všech odděleních krom jednoho. Jsem však bohužel jeden z těch co to vzdal a utekl z lodě. a se svými 38 lety a odslouženými 18-ti jsem odstranil generační špunt z OOP.

Dobře již bylo. Na jednom OOP na okresním městě západně od Prahy by ti záviděli i toho jednoho muže středního věku co dělá teď velitele. Tady mají za vedoucí "patnáctiletého kapitána" a zástupce "patnáctiletou kapitánku". Kam doplují ...?

pro -KOLAPSe-
S Tvým předchozím příspěvkem v této části, zvláště s druhou polovinou věty NAPROSTO SOUHLASÍM

Naprosto souhlasím i já jsem odešel po 20 letech převážně kvůli p. ministra. Srdcem jsem pořád polda a v civilu to není až tak jednoduché jak se na první pohled zdá, i tady jsou výběrovky předem dány a kdo nemá známé musí se snažit oto více. Někdy se zdá, že je to začarovaný kruh. Druhá strana mince je ta, že člověk není pod takovým stresem a tlakem jako u PČR. Každý by měl zvážit své možnosti a připdně si předem zajistit novou práci než odejde, oto to pak bude snažší. Těm co odešli i těm co vydrželi přeji hodně štěstí.

Jižní čechy mají od nového roku stravenky za 30,-Kč místo stavajících 25,-. Nevíte někdo kolik se bude připlácet ze svého?

29,-kč

Vážený pane kolego, chápu tvoje starosti, ale řešení je prosté, ať nám jednoduše pořádně zaplatí. Stravenka za 30,- Kč = výsměch řadovému policistovi. Chtěl bych vidět, ve které hospodě dostaneš oběd za 30,- Kč. Možná v poslanecké sněmovně, tam maj ceny jak za totáče .... CHA! Zkus se zeptat, jak to mají s papáním v armádě. To je určitě jiná kávička ....

Jo to máš pravdu. Ale zapoměl jsi dodat, že si na ni doplatíš místo šestnásti hned dvacetjedna korun.

HMM,nejsem odvážlivec,já pracoval u městské policie 10 let a tam to šlo od desíti k pěti.A finančně se to nedá vůbec srovnat.Takže já du jen do lepšího a nestěžuji si vůbec na nic.

Brzy procitneš až pochopíš, že jsi tu jen KUS.

Jí jsem od té MP také odešel a dnes bych se tam hnedky vrátil.
Rozdíl v penězích mezi PČR a MP nějaký podstatný není, platí svátky, soboty, neděle, přesčasy, pěkné vánoční prémie ( když si dají pěkné odměny vedoucí odborů, tak solidní dají i těm " nižším " ). Starosti tak na 1O % oproti PČR, možnost kázeňského trestu žádná. U Policie ČR je to úplně jiné. Za sebevětší prkotinu ti zde hrozí samý trest a že si to moc dobře uvědomuješ. Však poznáš sám. Budeš chodit do práce zadarmo atd. Těch negativ je oproti MP spusta. Kdysi u nás z MP, chtěli jít také k PČR. Tak se ptali jak to chodí a po právdě jsem jim ten náš systém vysvětlil. Také často vidí, jak chodíme z práce později než je oficiální končící čas, což oni neznají. Odbije a jdou domů. To u nás neplatí a plus ještě těch 150 hodin zadara. Dal jsi se na řeholi, to si piš, ale bylo to tvé svobodné rozhodnutí, jako u mě, takže ti přeji pevné nervy v té naší často nesmyslné buzeraci lidí, kteří to často tahají ze všech sil a ještě je to málo.

Jo ještě dodám. Nikdo z té naší MP nakonec po těch zjištěných informacích a i očitých zkušenostech, jak to u PČR chodí nakonec zůstali tam kde jsou a kór v dnešní době se k PČR nehrnou a jsou rádi, kde jsou.

Karle otázkou je, kde jsi pracoval u té MP. Můžu tě ale ujistit, že u PČR je to jedno. K těm pěti to jde téměř všude. Není to jen o penězích, ale pokud jsi spokojen, že ti proplatí cestovné, zažiješ v budoucnu spousta zklamání. Přes to ti přeji hodně úspěchů i když úspěch sám je, že tě někdo dokázal k nástupu přesvědčit.

nezapomeň na to, že smlouvu s tebou uzavřou jen poprvé. Nevím na jakou dobu se dnes cestovné při nástupu uzavírá (asi jak kde), ale žádné prodloužení není a nebude. Pokud máš služební působiště několi set km od bydliště, počítej do budoucna náklady s dopravou do zaměstnání navíc. Neproplatí ti ani halíř...

DÍKY,takže jestli tomu rozumím dobře,tak se proplácí každý týden cesta tam i zpět,to jest 8 cest do měsíce.díky

Prosím někoho,kdo má po ZOP nebo je v ZOPCE,jestli neví jak je so s proplácením cestovních nákladů.V pondělí nastupuji do Brna,jsem z TP a zaslechl jsem,že proplácejí jen dvě návštěvy rodiny do měsíce.DĚKUJI za informaci.

Já končil ZOP v únoru 2007, proplácené byla v týdnu cesta do místa bydliště a zpět.

Hmmm zase jeden odvážlivec, která naskočil do jedoucího vlaku pana ministra Langera. Nezávidím ti

Bože víte do jakého vlaku jste nastoupili, vždyť to řidí pan Langer.

http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/marie-benesova.php?itemid= 2136

Info pro rodiče, jenž pobírají rodičovský příspěvek na dítě ve výši 7582,-Kč:
V současné době zasílá pan ministr práce a soc. věcí RNDr. Petr Nečas rodičům informativní dopis, jehož součástí je žádost o rodičovský příspěvek. V tomto dopisu hned na počátku sděluje rodičům, že rodičovský příspěvek v dosavadní podobě k 31. 12. 2007 ze zákona zaniká (neuvedl však podle kterého zákona a ustanovení) a pokud rodič, který v současné době rodičovský příspěvek pobírá, jej chce pobírat i nadále od 1. ledna 2008, musí o něj znovu požádat.
Doporučuji všem, kteří příspěvek pobírají, aby tento zastrašující, navádějící a nepodepsaný dopis ignorovali a žádnou novou žádost nepodávali a vyčkali rozhodnutí o odejmutí dávky, které je odbor stát. soc. podpory povinen v případě odejmutí dávky vydat, dle § 69 zákona č. 117/1995 Sb., o státní podpoře.
V případě, že si sami znovu podáte žádost o již jednou přiznaný rodičovský příspěvek, tak bude s vámi na základě podané žádosti zahájeno nové správní řízení a bude vám přiznán příspěvek dle nové právní úpravy, platné od 1. 1. 2008 a bude vám tímto odebráno již jednou přiznané právo.
Vím, že to zde do této diskuze nepatří, ale jako bývalý policista Vám chci trošku pomoci.

ETŘ, EKIS,ZIS a další fenomény brzdí policisty v jejich efektivnější a důležitější práci než je administrativa a statistiky.

Drahý kolego vidím, že vůbec nevíš a čem píšeš a že jsi asi nesloužil v době, kdy tebou uváděné programy nebyly. A jestli poukazuješ na to, že díky Ekisu ikdyž nějaké mouchy má je tak trochu větší pořádek v účetních dokladech základních útvarů a díky ETŘ snadná a větší kontrola spisové agendy a policistů, kteří nemají svou práci v pořádku, tak je vše v naprostém pořádku. Tak prosím pořád jen nebračte, že je to horší.

polda: souhlas

Já jsem v době neEkisů, neETŘ sloužil, ale o tom ETŘ řeknu toto : Solidní přehled o spisech a o lidech " prošlých přes ETŘ ", ale tu administrativní náročnost, která při zpracování spisů z toho nakonec postupně do dnešní doby vylezla, dokáže zhodnotit už jen ten ( myslím obyčejné policisty dělníky, kteří přijímají oznámení ), kdo ty spisy dělá, nikoliv ti vedoucí, kteří s tím pracují stylem hezká kontrola podřízených při jen " prohlížení " a psaní úkolů.
Udělal již někdo srovnání, jak to nyní trvá dlouho od zadání věci do ETŘ, přes výslech, zdlouhavého naskenování fotek z ohledání místa činu, zdlouhavého naskenování různých účtenek odcizených věcí, zadání odcizených věcí, které již byly jednou popsány ve výslechu znovu do položky odcizených věcí s někdy preblematickým vyhledáváním správného tématu odcizené věci metodou pokus-omyl s opětovným popisem, jako ve výslechu, tedy duplicitou. Další problémy s duplicitou v sytému KSU, kde při změnách v průběhu šetření se musí zvlášť provádět opravy v položkách v KSU a znovu zvlášť v ETŘ.

Osobně jsem kdysi prohlásil : " Jednou budou perfektní evidence a nebudem k tomu mít přístup, protože budou obavy, aby někdo tyto informace nezneužíval.

Takže to se již vyplňuje, protože když si mohl člověk aslespoň ten systém pochválit ve vyhledání " založených osob " a dohledání jejich kontaktů - telefonních čísel z jiných spisů jiných oddělení, například, kdy tito lidé byli na telefonních číslech již ve starých spisech nedostupní, tak člověk sehnal z novějších spisů z výslechů aktuální tel. čísla , tak nyní je již přístup do jiných spisů odebrán. Takže některé dobré věci jsou pryč a závěr ?

Detailní systém, ale z toho vyplývající administrativní náročnost, dobrý přehled o spisech, o podezřelých, ale rozhodně to není systém o tom, že by policistům ulehčil a mohli by být v terénu, ba naopak můj strávený čas v kanceláři oproti době před ETŘ narostl a upozorňuji, že tento názor slyším i ve svém okolí.
Pokud by byl tento systém u policie například v Nizozemí, kde trestné činy s neznámým pachatelem od počátku nevyšetřují ( jen zjednodušeně na recepci evidují civilním pracovníkem ) a tento sytém by byl používán na zjednodušené zaevidování neznámého TČ bez výslechu, bez ohledávání, bez skenování a pouze na vyplnění popisu deliktu a základních položek k deliktu, pak bych řekl, že je to nebyrokratický výborný systém.
Já ale na tom ETŘ pracuji a trávím v kanceláři, jak jsem řekl delší čas, než v době, kdy tento systém nebyl. Takže velitelé kontrolují, prohlížejí a čas strávený u jedného zpracovaného případu včetně " úžasně rychlého skenování a zařazování naskenovaných položek " jaksi neznají. To že tento systém budou funkcionáři vynášet do nebe mě nepřekvapuje . Taky by se mě líbila taková kontrola poddaných. Ale já to vidím ze strany nefalšované pravdy, ze strany poddaného, který se rozčiluje u pomalého skenování, u pomalého intranetu, u padajícím systému, který zamrzne ve 3/4 výslechu, tedy o věcech, které v kanceláři nadřízených s novými počítači nejsou jaksi na " pořadu dne " a jejich myšlenkové pochody, požadavky na práci podřízených, často stylem musí to jít - poručíme větru, poručíme dešti, jsou skutečně někde v nereálnu, v oblacích. Finito.

Souhlas s F1.
To co jsi kolego napsal je čistá pravda. Když se k tomu ještě přidá naše úžasná technika "počítače z roku raz dva" tak to je super. Nejlepší je, když píšeš protokol a jak uvádíš počítač zamrzne ve 3/4, nebo spadne celý systém, to se potom dost blbě vysvětluje občanovi, že se musí vše psát znovu od začátku.

Co se týká nahlížení do spisů, tak ne, že se nedostaneš do spisů cizích, ale nemáš nárok nahlédnout ani do spisů vlastních jakmile je uzavřený, nebo předaný jinam.