1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Myslím, že by odcházelo mnohem více lidí, vše je závislé na zaměstnanosti v regionu, pracovních příležitostech v daných lokalitách a především úlohou v rodině.
Policie již dávno nemá co nabídnout a čím motivovat mladé nastupující policisty.

V pořádku, každý má právo a možnost odejít, je to věc každého. Současná situace je více než na ručník.

Pro fňukny:
20 let u PČR (SKPV a OOP - vedoucí). Myslím, že vím o čem mluvím. S tím materiálem se ale fakt nedalo pracovat a jak tak čtu, tak pořád nedá. Proto Civil. Nyní jsem v pohodě.

a teď si myslíš, že nám spadne brada... Když už nadáváš na ten materiál, určitě máš v paměti všechno, co jsi pro něj udělal, jaké jsi jim jako vedoucí vytvořil podmínky, jak jsi schopné motivoval, že? Tak se předveď. Pokud si v současné době myslíš (už jako civil), že zákon 361/2003Sb.a úprk od sboru včetně pochybných náborových akcí ten materiál zlepší, tak jsi naivní a napadáš tu ostatní, kteří chtějí fungující firmu. Jinak bylo na čase, abys odešel a je vás málo, těch funkcionářů jsou mraky a na ulici nikdo....

Udělal dobře, že odešel, asi to stálo za hovno na rozdíl od tvé předvedené "práce".

a ty víš, jakou já odvedl a odvádím práci? Víš prd, tak se vrať tam, odkud jsi přišel. Kecat o tom, že je někdo uplakánek, když upozorňuje na věci, které nejsou v pořádku mi normální nepřijde. Taky tu o něm neříkám, že byl neschopný vedoucí a srab, když raději vzal roha a odešel do civilu. Přesně tohle totiž "páni" vedoucí dělají, urážejí a podceňují své podřízené. To jim jde dobře a pak se diví, že musí kontrolovat i to, jak se kdo vyspal. Na nic víc, než řešení prkotin stejně nemají a myslí si, jací jsou nadlidi, když jsou na funkci....

Pro civila,
Je opravdu dobre, ze takovi vedouci jako si byl ty odchazi. Uzijte si krasne vysluhy chlapci. Skoda jen ze vas z tech funkci neodchazi zas tak moc. Proc? Me by se taky libilo za tu praci brat dneska pres 40 cistyho. Nezapomen, ze my civilove nejsme a do prace nadrizenych vidime. Zastavam nazor Poldy33, takovy servis jaky poskytuje PCR v EU nenajdete. Mimochodem vite o tom, ze jsme jediny stat EU, kde nesjou priplatky za nocni, svatky atd. no a samozrejme prescasy? Civile, co ted delas ty? Vysluhu ti typuju kolem 12 mesicne, tak to ti staci nekde drepet u soukrome bezpecnostni a delat jim operacniho. Nerikej ze po 20 letech si se vratil delat automechanika, nebo co jsi vyucenej?

Čekal jsem i horší útoky, nějak měknete hoši.

tak tomu říkám reakce...na víc nemáš?

To víš, že na víc mám. Ředitel firmy s 50-lidmi. 60 hrubého není moc, ale prémie 100% jsem zatím měl vždy. Oktávka 4x4 i pro osobní potřebu mi stačí, zas tolik toho nenajezdím. Notesa jsem nechal klukovi, protože kdo by se s ním tahal sem a tam, když všechno přeneseš na flešce a PC mám doma i na chalupě. Hoši klidně si tam hnijte dál. Lituji jen toho, že jsem neodešel dřív.

materialista, ty ses na funkci k ostatním hodil, na víc jsi opravdu neměl....

Až tě nějaký Ivan, Rumun, Bulhar, nakrmí košickým teploměrem, pouze s povzdechem řeknu zase jeden mrtvej, ale bohatej. čekám na tebe v mém městě, v mém rajonu.

Až když vás člověk popíchne, tak ukážete co jste vlastně zač...

civilista je zřejmě erudovaný psychologi, že po pár řádcích zjistí, kdo je co zač.....:-)))))) hodně štěstí v civilu a přestaň se navážet do poldů, ty jsi jím nikdy nebyl, nemáš srdce poldy, sbohem...

To víš, civile, tady je to samej virtuální hrdina. A některý z nich už se i přestali v noci pochcávat - dokážou si už říct na nočník.

Takže až tady bude výše uvedený systém o čemž pochybuji, protože ti nahoře mají tu byrokracii tak zalezlou pod kůží, že takový systém by již nebylo schopni " naladit ", tak hurá snižme stavy na standart v jiných zemích, kde nemají ten český systém.

3,8 policisty v přímém povaze výkonu služby na 1 policistu v nepřímé povaze výkonu služby je trochu přepych, nemyslíš civile.

ža na něj reaguješ, kecá do věcí, kterým nerozumí a chytrý je jak včela. Pročpak si to nejde vyzkoušet, aby mu trklo, že v této firmě to nefunguje jak má a desítky let se jen slibuje....

Ještě jednou pro Civila
Víš proč je u nás více poldů jak jinde kromě velké administrativy se v ČR také hrozně krade a bourá oproti EU. V počtu krádeží v prodejnách na počet obyvatel jsme v Evropě 1 a počtu dopravních nehod na počet obyvatel jsme na 6 místě. Takže tady neplácej, že policajti v ČR nic nedělají, protože takový servis jaký PČR poskytuje oznamovatelům, státním i nestátním institucím nikde ve světě nedělají

tak jsem zjistil že platový propad je i po navýšení osobního skoro 21 tis/ proti minulému roku. Jsem zvědav jak se ktomu postavite až Vám zašlu podklady z mzdovky.

Podklady k platovému propadu také předej mediím. Nebudeš sám, je třeba dokázat, že je někdo lhář. Komunista, nebo pseudodemokrat, každý jenom sliboval, nebo slibuje. První z výše uvedených kolektivizoval a znárodňovalt, druhý ten zase šel po penězích, hodnostech a době započítávané pro výsluhový příspěvek, odebráním započítávané mateřské a základní voj služby, ve skutečnosti kradli oba dva.

Já teda nechápu,o čem je tady řeč. Přece když se mně to u nějaké firmy nelíbí,tak jdu jinam.

Drahý možná kolego.
1)Každý holt jinam jít nemůže. Jestlipak víč proč asi. No přeci proto, že jiná práce není a co si budem povídat, to co jsme uměli, tak jsme již po letech služby u PČR zapoměli. A to se pak práce těžko hledá.
2)Někdo odejít nechce, protože tuto práci bere jako poslání a chce pro tuto prohnilou společnost něco udělat "zbavit ji vředů" jak to řekl jeden politik.
3)Další má odslouženo již tolik let, že si říká do důchodu už to nějak vydržím, třeba "i s bodákem v prdeli" jak se říká u AČR.
Přeji všem pěkný večer a zvláště pak našemu Ne ministrovi policie našemu drahému MUDr.JUDr.Mgr.I. L.

Člověk, který není schopen začít dělat jinou práci a naučit se kvůli tomu něco nového je lempl. A nevím proč bychom si takové měli platit.

To také děláme. Jen jsem zvědav, co budete dělat vy, až za posledním z nás zaklapnou dveře.

Jen se neboj, ještě dost jich tam po vašich odchodech zůstane. Na ten výkon co PČR předvádí je to až kam. Vzpomínám si na brekot jednotných zemědělských družstev a jejich soudruhů předsedů po roce 89. A jak je to nyní? Zůstali u toho jen ti schopní a je jich desetina. A jde to. Takže i když dalších 5000 ufňukánků odejde, stále ještě zbyte víc policajtů, než je evropský průměr.

Civile máte pravdu. Zůstane jich dost. Budete mít plné kanceláře, ulice bude skoro prázdná.

Civile vůbec nevíš o čem plkáš. Ve finále ten ufňukánek budeš ty, až se ti něco stane a bude čekat třeba den dva než někdo přijede... Srovnávat počty jinde a u nás nejde, mj. protože jinde nemaj takovou administrativu jako tady, takže klíííííd.

Tady se podívej, jaký je například rozdíl u policie Nizozemí versus ČR. Jde o to, že já ze 100 % doby " vyseděné " v kanceláři, vysedím 70 % doby příjímáním trestních oznámení nebo jiných oznámení s neznámým pachatelem a nyní koukni, jak to dělají v Nizozemí. Nesrovnatelně jinak. Moc dobře vědí, že systém stylem všechno sepisovat a dělat každému zapisovatelku znamená " uvařit lidi v kancelářích ". Dopadli by stejně jako u nás, kdyby měli všechno sepisovat počínaje pitomými odcizenými registračními značkami.

---------------------------------------------------------------- -- Jak to dělají v Holandsku?

Zkušenosti a informace ze zahraničí jsou to, k čemu mají tuzemští policisté stále poměrně obtížný přístup. Přitom právě v zahraničí je možné zjistit, jak je možné policejní práci dělat jinak.

Community policing za hranicemi, aneb zajímavé postřehy ze služební cesty českých policistů v Holandsku.

S obrazem holandské policie, s jakým se autor seznámil během své zahraniční návštěvy, lze konstatovat, že bezpečnostní, sociální, a právní systém v Holandsku poskytuje policistům jistoty a společenskou ochranu (odpověď na případnou čtenářovou odpověď lze nalézt v následujících řádcích). Holandská policie preferuje bezpečnost v ulicích, veřejný pořádek a kontroluje systematický jeho dodržování, mohli bychom říci jako i v ČR. Nutno však poukázat na detaily, které však diferencují srovnání. Například uveďme na několika příkladech:

- Plánovaní služeb. „Základní policejní útvar“ funguje skutečně jako úřad, má úřední hodiny od pondělí do pátku jen v denní době, a mimo tyto stanovené úřední hodiny zajišťuje jen výkon hlídkové a dozorčí služby. V ulicích města (konkr. Tillburg – v době návštěvy) hlídkoví policisté obvodního oddělení zpravidla slouží každodenně denní služby, noční slouží jen čtyři noci v týdnu, od čtvrtku do neděle, v rámci prevence před případnými výtržnostmi páchanými cizinci, jenž vyhledávají víkendovou zábavu ve městě, a tímto zvyšují potencionální bezpečnostní riziko. Mimo obvodní oddělení funguje ve městě regionální policejní výjezdová základna s názvem 112 - viz. obr. 2, jenž zajišťuje naléhavé hlášení v podobě oznámení občana, zajišťuje pult centralizované ochrany, zadržení pachatele aj. V Holandsku dále slouží i policejní útvar s působnosti po celém Holandsku.

- Přijetí oznámení. Zajímavosti je, že holandská policie trestné činy, u kterých není od prvopočátku známá totožnost pachatele, pouze evidují a nikterak ho již nešetří (pravidlo neplatí pro závažné trestné činy). Občan na obvodním oddělení sepíše pod dohledem recepční pracovnice policie (školené občanské pracovnice - viz. obr. 3) dvoustránkový formulář pro pojišťovnu a po přidělení čísla jednacího spisu, odchází občan s formulářem na pojišťovnu uplatňovat škodu. Když budeme doslova citovat holandského policistu: „pokud občan hlásí krádež a nemá podezření na konkrétní osobu, policie nemusí do případu vstupovat, vždyť se jedná o právní vztah mezi občanem a pojišťovnou! Policie Vstupuje na do procesu až při uplatňování práva proti pachateli, je-li znám“.

Také se zúčastnil části noční služby se dvěmi policistkami, které kupodivu tvořily jedinou dvoučlennou pěší hlídku obvodního oddělení ve městě Tillburg (přítomnost českých hostů byla pouze pozorovatelská, bez vlivu na počet členů a složení hlídky). Mladé policistky povinně vybavené balistickými vestami, vyrazily do ulic města. Na uniformě měly oblečeny reflexní policejní vesty, aby byly v nočních hodinách zřetelně vidět pod kamerami městského bezpečnostního systému pracovníky městského dispečinku, se kterými byly na rádiovém spojení. Hlídka směřovala nejprve napříč městem na městský dispečink a následně do první diskotékové restaurace. V České republice nebývá zvykem, že by jedinou noční dvoučlennou pěší hlídku tvořily ženy, autor proto očekával možný konflikt v prostorách diskotéky, kde byla díky pokročilé noční hodině bujará zábava, a omladina evidentně pod vlivem alkoholických nápojů již nebyla příliš zdrženlivá. Policejní hlídka pozdravila u vchodu dva muže – vyhazovače a s úsměvem vklouzla dovnitř. Nutno uznat, že z přítomných hostů si nikdo nedovolil být vůči hlídce jakkoliv uštěpačný. Odpověď na nabízející se dotaz, byla z úst policistek jednoduchá. Legislativa a důslednost policistů v Holandsku bezpochyby chrání postavení policisty natolik, že pokud by dle slov policistek, někdo z přítomných v sále diskotéky byť vztýčil proti policistkám prostředníček, nebo by došlo k verbálnímu útoku na policistu, jedná se podle tamní legislativy o závažný trestný čin (přeloženo překladatelkou – o zločin). Policistky by v tomto případě přivolali kolegy z již zmíněného oddílu 112, v tomto případě by tito přijeli zamřížovaným automobilem - viz. obr. 6, a označené osoby zadrží a převezou na služebnu 112 vč. jejich umístění do krátkodobé cely. Pachatelé zůstanou v cele až do následujícího pracovního dne, kdy na místně příslušném obvodním oddělení začínají úřední hodiny, a kde budou prováděny s pachateli další procesní úkony pracovníky kriminální služby ve spolupráci se státním zastupitelstvím.


- Pracovní podmínky, služby a základní vybavení. Policisté pořádkové služby jsou do služby standardně vybaveni balistickými vestami, které jsou upraveny pro nošení pod služební košili – viz. obr. 7. Kromě balistické vesty mají policisté k dispozici na opasku další donucovací prostředky – pistoli, pouta, kasr, obušek a halogenovou tužkovou svítilnu, kterou policista krátkodobě oslepí osobu, proti které zakročuje. Ve vozidle pak policisté mají další donucovací prostředky typu brokovnice, dlouhých obušků a štítů. Ke komunikaci používá policista radiostanici a dále služební mobilní telefon. Služební vozidla mají instalovaný GPS s navigací, lustrační počítačový systém, automobilní radiostanici. Dodávkové vozidla navíc disponují přepravním zamřížovaným prostorem pro zadržené osoby – viz. obr. 8. Co se týče stavebních úprav uvnitř policejní budovy, pracoviště dozorčího útvaru je odděleno od recepce s výhledem na čekárnu a recepční prostor. Malá výslechová místnost je diskrétního charakteru, vybavena potřebnými pracovními prostředky. Policisté používají k sepsání úředních záznamu a dalších hlášení společné místnosti s množstvím počítačových jednotek, přičemž si policista vybere počítač, který je v daný moment zrovna volný – viz. obr. 9. Speciální místnost je určena i pro předávání potřebných informací policistům před službou, při kterém velitel směny sdělí ústně a za doprovodu prezentace zpracované v PowerPointu základní úkoly hlídce a ukáže fotky osob, po kterých policie pátrá. Nutno podotknout, že všechny místnosti na policejním oddělení jsou klimatizovány. Dalším standardem policejních oddělení, je místnost pro odpočinek policistů, v této místnosti je jídelní koutek, kuchyňka s kávovarem a automatem s nealkoholickými chlazenými nápoji, samozřejmostí je výběr sáčkových polévek a čajů různých příchutí – samozřejmě zdarma a dle libosti. Dále je zde k nalezení kulečníkový stůl, čalouněné židle a zeleň – viz. obr. 10. Dalším pozitivním prvkem je služba pro vlastní policisty v podobě čistírny uniforem. Policista po službě vloží svou použitou uniformu do igelitu s vlastní značkou a pověší na určené místo – viz. obr. 11. Pracovník čistírny ji vyzvedne a uniformu vyčistí. Tato služba je hrazena zaměstnavatelem.


Obr. 9: Společná místnost pro policisty, kde lze psát záznamy a jiné administrativní úkony.
Obr. 10: Jídelní a odpočinkový prostor na obvodním oddělení
Obr. 11: Čisté uniformy policistů připravené k vyzvednutí před službou.

výňatek z článku autora: pplk. Ing. Martin Hrinko, Ph.D. ( z www.policista.cz)



Text vyšel v tištěné podobě v časopise Policista č. 5/2007 a náš server jej převzal s laskavým svolením autora.




Pozn. 1 – Community policing je způsob policejní práce založený na spolupráci mezi policií, samosprávou a občany. Vychází ze znalosti prostředí, ve kterém se policista pohybuje, a z otevřené komunikace mezi všemi těmito skupinami. Zatímco předmětem zájmu tradičních policejních strategií je protiprávní chování a jejich administrace, předmětem zájmu community policing je následkům takového chování a možným škodám spíše předejít. Community policing nenahrazuje standardní policejní postupy, ale doplňuje je a usnadňuje.







Publikováno: 14. 10. 2007


Komentáře k článku nevyjadřují názor redakce, jejich obsah není upravo

Takže až tady bude výše uvedený systém o čemž pochybuji, protože ti nahoře mají tu byrokracii tak zalezlou pod kůží, že takový systém by již nebylo schopni " naladit ", tak hurá snižme stavy na standart v jiných zemích, kde nemají ten český systém.

Pro Civila
Víš proč je u nás více poldů jak jinde kromě velké administrativy se v ČR také hrozně krade a bourá oproti EU. V počtu krádeží v prodejnách na počet obyvatel jsme v Evropě 1 a počtu dopravních nehod na počet obyvatel jsme na 6 místě. Takže tady neplácej, že policajti v ČR nic nedělají, protože takový servis jaký PČR poskytuje oznamovatelům, státním i nestátním institucím nikde ve světě nedělají.

Pro civila.
Promiň mi ten výraz civile, nemohu říct nic jiného než" CIVILE TY JSI ALE HŇUP".

Jak tak na to tak koukám, tak MV, Mgr. MUDr. Ivanek by měl navrhnout modrému ptáčku, maskáčům a kališníkům platby u PČR a MP jak ve zdravotnictví. Oznámení 3O,-Kč, výjezd 5O,-Kč, po 00.01 platba 90,-Kč , potvrzení pro pojišťovnu 1OO,-Kč,oznámení a následné prověření ptákoviny 1000,-Kč. Potom co by to prošlo tak stravenky v hodnotě 1OO,-Kč,doplatek 2O,-Kč, plné vystrojákya hlavně benzín.

Stravenkami to bohužel začíná, ono jít do restaurace s 30Kč stravenkou je poměrně ostuda pro lidi z této branže. Nepravidelná strava je u policie přece víc než známá a mnoho lidí skončí s vředy a dalšími nemocemi.

Bando jedna, jíst by se vám zachtělo. Utahovat opasky si budete ! Já nad vámi budu práskat bičem za slaďounkého cvrlikání modrého ptactva.

S pozdravem
vládnoucí třída.

abys nechytl jednu po čuni...

Hmmmm, tak na to všechno tak smutně koukám a zjistil, že je u Policie totální bída a lepší to opravdu už asi ani nebude.

Lidičky, co blbnete, chcete, aby se nám všichni vysmáli? Když se podívám na posledních -x- příspěvků, vypadá to, že největším a nejpalčivějším problémem u PČR je hodnota stravenek. Děláte tu ze sebe pěkné ubulené idioty!

Jestli jste to ještě nepostřehl, i polda na ulici mívá hlad a nemá zájem o žaludeční vředy.
30,- kaček dnes stačí na 4 housky a 20 dkg levného salámu.
Myslíte, že je to plnohodnotná strava na 12 směnu?

Největším a nejpalčivějším problémem u PČR je všechno. Ministrem Langerem počínaje a stravenkami konče.

Leckde nemají ani ty za 30,- a ani závodní jídelnu. Hádejte, jestli jsou o hladu nebo se postarají jinak. Tohle je jak pláč nesamostatných dětí, které co nedostanou naservírované až pod nos, to nemají. Jasně, je to nepříjemné, ale není to zásadní problém u PČR. Zatímco podle četnosti příspěvků na téma stravenky, jejich hodnota a výše doplatku to vypadá na pravý opak.

Že se divíš, tohle fórum je HLAVNĚ o brečení...