1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

A proč se teď brání snižování o 4%. 10% bez milosti.

ano, tak je to správné, tak to má být

Jak to tak čtu, to jste pánové přepískli. Hlavně anonymně.Pro Re, opravdu to zde nemá cenu, ale nepořádek a negativa u PČR se nás též rentiérů dotýkají. Jedná se o naše požitky. K panu Ano. Je pravdou, jednou policista, navždy policista. Za službu 25 let u PČR se nestydím. Mnoha lidem jsem pomohl, byla to moje práce.Zpátky bych se již nevracel.Bývalým kolegům přeji hodně zdraví, ať se jim ve službě nic nestane, nikdo jim nic nedá. Sám jsem proti lupičům 2 x použil služební zbraň.Víc to nemá cenu rozebírat.K panu for Ano Je slušné se představit, ať vím s kým mám tu čest.Jenom k upřesnění Vám zde napíši toto. Po odchodu od policie jsem pracoval mimo okres, pěkná práce, dobře pracená. Ale mám invalidnícho syna. Maminka mně v tu dobu těžce onemocněla. Tak jsem se musel z rodinných důvodů vrátit domů a nechat lukrativní práci. Druhý den jsem byl zase v pracovním poměru jako skladník. Pak přišla krize, ne vlastní vinou jsem přišel o práci.Je pravdou, že jsem na pracáku. V té době maminka měla zase těžkou cévní příhodu, otec též úraz. Také jsem se musel postarat o babičku, není to jednoduché získat domov důchodců.Abych to v životě neměl lehké, mám plně invalidního syna, učí se v Jedličkově ústavě. Mám hodnou ženu, spokojené manželství.Pak přišla další rána, dne 18.09.2009 mně zemřel mladší bratr, nechal mne byt. Měl jsem nabídky k práci, kdo chce dělat, tak si práci najde. Ale nabídku jsem odmítl, musím zaopatřit rodinu. Co se týče pana takyrentiér, jestli jste rentiér nemontujte se do mých rodičů. Celý život poctivě pracovali pro tuto společnost,až z toho mají podlomené zdraví. Nejsou sami, urážíte další poctivé důchodce.Když jeden z nich zemře, druhý má existenční problém. Takže pánové,aby jste si na moje slova za 20 let nevzpomněli, jestli bude vůbec na důchody. Také by se Vám ve stáří nelíbilo platit tisíce za léky a nesmyslné poplatky a podobně. Dále pro pana takyrentiér, nepřál bych Vám , jestli máte rodiče,,mít je těžce nemocné.Co se týče výslužky/ tzv. sociální dávky pro ztížení pracovní uplatnění / s tím já problém nemám. Něco jsem dal pro společnost. Také jsem pracoval manuelně jak před, tak i po službě u PČR. V současné době a ani do smrti nemám finanční problém. Vyrostl jsem za socialismu, bylo samozřejmostí pro slušného člověka pracovat. Já s tímto vůbec nemám problém.To co jsem napsal, může potkat každého z Vás. Jak zde již bylo sděleno, diskuse zde nemá cenu. Urážet není umění, natož anonymně. Pro for Ano, bylo by dobré se předstravit, když mě tak dobře znáte a nemístně umíte urážet. Přeji Vám pánové vše dobré, hlavně zdraví, práci, štastnou rodinu, spokojennost s pozdravem jenom občan.

pro rentiera
Ladislave, nereaguj prosím na ty blbečky provokatérský. Vždyť musíš vidět, že si z tebe dělají jen legraci a jen tě provokují. Odhaluješ zde celý svůj soukromý život a o těch blbečcích nic nevíš. Tito se jen baví na tvůj úkor a mají z toho ještě srandu. Prosím tě piš jen k věci a nereaguj na jejich provokace. Přeji hodně štěstí a v rámci možností spokojený život.

ty jsi pracoval jako policajt? Když tu vykdákáš vše!

http://www.nosp.cz/AKTUALNE/vyzva-pro-zamestnance-rozpoctove-sfe ry

Pro přečíst. Mluvil jsem s vysokoškoláky, s bývalou učitelkou mého syna ze základní školy, s dalšími,co studovali Bc,Mgr, JUDr a podobně.Co uvádí xxxp je pravdou.Jinak se střední škola po vyučení mohla studovat tak, že vyučený šel do druhého ročníku průmyslovky, nebo vyučení s maturitou, SOŠ, SOU, tedy 4 roky, nebo dálkově, večerně, většinou 2 - 3 roky tzv. nástavba. nebo též po vyučení jako střední průmyslova škola pro pracující a podobně.Byly v té době různé možnosti. Vždy zakončená maturitní zkouškou.Říká se tomu úplně střední odborné vzdělání, když gympl, tak úplné střední všeobecné vzdělání. Jen tak na vysvětlenou. Je vidět, že umíte jenom rýpat. Jsem zvědat, jestli mně také odpovíte na to, co jsem Vám před tím napsal. Též se představíte. S pozdravem příjemného večera rentiér.

Ladislave, jsi jak píšeš už nějaký pátek v civilu, tak se na handrkování na těchto stránkách vykašli, nemá to stejně žádný význam.

mě také připadá, že by se hrozně rád vrátil zpět.

rentier sedí doma,protože už je dlouho na pracáku,toto DF je jeho adrenalín,tak mu ho neber

pro for ANO - kolego vy snad rentiéra znáte ? tak nám o něm ještě něco sdělte, píšete že sedí doma a už je dlouho na pracáku. Dle jeho příspěvků to však vypadá že pracuje 25 hodin denně, jaký má o všem přehled. To DeFko mu nikdo nebere, nebojte, když tím žije, ale je vidět že on už na důchod a spokojené stáří má již našporováno a to furt pláče nad tím jak se mají důchodci, včetně jeho rodičů , špatně. Tak zas někdy ...

... bývalý kolego Ladislave, po delší době jsem zavítal na tyto stránky, divím se, že Tě to baví, handrkovat se tu se stále jedním a tím samým duševně nemocným rejpalem měnícím nicky jak ponožky :-)

náš Spící Sniper se probudil? Prý že to tady nebude sledovat. Zase vedle jak ta jedle. To jsi policajt,bože!!!

Pro Přečíst. Píšete bláboly.Počítat snad umíte. Kolik škol jsem studoval Vám může být jedno, ale vždy zdárně se státní zkouškou.Položil jsem Vám stejné otázky, neodpověděl jste mi. Anonymně urážet umí jenom chudák. Když zde z kolegů něco napíše, věcně, tak se zde do nich též někteří anonymně navážíte. Ale na jednu otázku Vám odpovím, která Vám leží v žaludku,aby dušička měla pokoj. Vyučení elektro, pak elektroprůmyslovka, základní policejní škola, střední policejní škola. Jinak ty státní školy neměly nic společného s Plzní.Nějaké ty kurzy, školení i v civilu. Jsem zvědav, jak jste studoval vy. Doufám, že nejste zbabělý a nebudete zde nesmyslně anonymně rýpat a představíte se.Jestli jste mladík, tak staršího nepoučujte.Něco jsem společnosti dal a nemám s tím problém.Tímto Vám slušně odpovídám. S pozdravem rentiér.

Je vidět, že jenom provokujete. Napište něco o sobě, kolik je Vám let, co jste studoval.Kde pracoval, jaké hodnoty jste vytvořil pro blaho společnosti. Také by mě to zajímalo, nejen mne. Ale do nikoho bych se nenavážel,když jej neznám. K těm počtům, mám za to, že umíte počítat. Napsal jsem Vám to přece jasně, stručně a srozumitelně. 15 + 34 je 49.Uvedl jsem, necelých 15 let, měsíc do 49 let. Myslím, že to není složité na nepochopení. Učení se také počítá do zápočtu na důchod. Jinak jsem uvedl v původním textu ccc 34 let. Tak , v čem je problém. S pozdravem příjemného večera pane přečíst rentiér.

Teda p. rentiére, vy se do toho ale šerredně zamotáváte !!! Psal jste že jste vystudoval několik státních škol a zdarma - doposud jste nám však nesdělil jaké, ale budiž. K vašemu bývalému kolegovi co studoval v Liberci bakaláře za 50 tis., no nevím, nevím, ale vím, že v Liberci se bakalář studoval celkem 4 roky, kdy pouze tzv. 0 ročník se platil a to ve výši 5 nebo 7 tis., teď nevím přesně, pak se neplatí již nic, no a magisterské studium za 70 tis., tím jste mě pobavil, neboť co se studuje v Liberci, tak jde převážně o st. školy. To jenom pro upřesnění. Ale stále pane rentiére dlužíte odpovědi z dnešního dne v 13.47 hod. Sále mi to nějak nevychází - píšete od 15 let v učení, dejme tomu do 18,5 roků vašeho života, potom 25 let u PČR, to by vám již bylo 43,5 roků, nyní vám bude 49 tzn. že mi zbývá 5,5 roku. Kde jste tedy pracoval dále a jak dlouho a to už vůbec nevím jak nám odpovíte na to když 15.11. ve 20.50 h. jste uváděl že jste vystudoval několik státních škol!!! Prosím vás co to bylo za školy a jak dlouho trvaly, nebyly to nějací předchůdci práv v Plzni,? To jste stačil vystudovat za prázdniny, nebo v lepším případě za víkend ?? Každá stř. škola trvá min. 4 roky, nebo se pletu ? Kde jste uváděl, že jste sloužil, bylo by asi fakt zajímavé rovněž získat názory některých vašich bývalých kolegů - to se se diskutující asi pobavili, nemám pravdu ?? Tak hodně štěstí !!!

pro přečíst
Poslouchej ty"přečíst", ona škola se dala studovat večerně a nebo dálkově. Rentiér tedy mohl klidně takto vystudovat opravdu několik státních škol. Platilo se pouze za studium na VŠ, na SŠ se neplatilo. Těch 50, nebo 70 tisíc by mohlo být docela v pořádku, protože si vzpomínám, kdyý jsem se já zajímal o studium na VŠ, ta za jeden ročník jsem měl platit 15 tisíc korun a to nebyla nejdražší škola,byly i dražší třeba v Brně kde se platilo 25 tisíc Kč za rok.

NÁVRAT Z DBA
U Dobříše havarovalo policejní auto, jeden policista nepřežil
V pondělí večer havarovalo u Dobříše policejní auto. Dostlo smyk a vjelo do protisměru, kde narazilo do stromu a převrátilo se. Jeden z policistů nehodu nepřežil.

Pro xxxp.Uvedl jsem, odpracoval celkem 34 let, z toho 25 let u PČR, zbytek v civilní sféře. S pozdravem rentiér. Počítat umím, maturoval jsem z matematiky na civilní průmyslovce, elektro. Jenom tak k upřesnění.

Rentiére, rentiére, já se své odpovědi asi nedočkám, že, takže buď zase nějaké "báchorky" anebo to s těmi počty nebude zas tak moc slavné, ikdyž byla matura z matiky... no, nic, myslím si své asi jako ostatní co to čtou !!!

Pro přečíst. Je to jednoduché, šel jsem do učení těsně před 15 lety věku. Za měsíc mne bude 49 let. Takže to číslo 34 let je reálné. Jenom chci upřesnit, že dle novely o důchodovém pojištění se od 01.01.2010 nepočítá do důchodu, za odpracovaná leta, učení, střední a vysoká škola. Zase vymoženost kapitalismus. Asi nechtějí mít vzdělané lidi. S pozdravem rentiér.

Rentiére, bylo by tedy možné nám všem sdělit váš studentský postup, když píšete že jste vystudoval několik státních škol, zajímalo by mne jaké a potom váš pracovní postup, kde všude a jak dlouho jste pracoval, případně nám sdělte kde pracujete nyní a jak dlouho, díky - s pozdravem přečíst.

Ladislave, ladislave. Drobátko jsi se do těch let zamotal a nebo nás všechny taháš za fusekli. Přeci jestli ti bude 49 let, tak nemůžeš sloužit 34 let. To dá přeci rozum ne. V 15-ti letech k policii (tedy dříve k VB) nikdy nepřibírali a to ani za komunistů. Zkus si to přepočítat a pak to napiš znovu a správně. Přeji pěkný den.

Odbornici na právo. Do důchodu se dosud vždy započítavá odpracovana doba po dovršení věku 18 let. Pro ty, kteří studuji střední školu neb učňák do 26 let, protože mohou brát dětské přídavky to bude překvapení.

Pane civil, prostě pořád zde provokujete. Mně říkáte,ať si to po sobě přečtu.Ano. Je pravdou, že jsem vystudoval, ale osobně jsem odpracoval, jak u policie ČR tak v civilní sféře cca 34 let. Nemám se za co stydět. Nikomu nic nedlužím. Nevím, proč mne a další urážíte, těmi nesmysly,jak čtu dole.Uvádíte , že Vám je 44 let, měl byste být soudný a nenavážet se do těch osob, co udělaly něco pro republiku. Ty děti, co řvaly na Václaváku, chápu. Ale,co jsem dříve několikrát napsal, je jenom ze života.Máte svoji pravdu,ale já žiji v současné době,ne právní státě. Řekl jsem svůj názor, ale z Vaší strany by bylo dobré něco říci konkrétního, než urážet. Nejsem urážlivýý, ale mám za to, že se zde jenom bavíte. S pozdravem jenom občan této rozkradené republiky,jestli jsem levičák,nebo pravičák, nehraje v tuto dobu vůbec žádnou roli.

Civil neprovokuje, jenom vyjadřuje svůj názor a že není jako ten Váš? No o tom je diskuze a přitakávat Vám každý nemusí, když se s tím nestotožňuje. PČR je dle mého přebujelý moloch, protože takový počet četníků nemají v žádné EU zemi.

Ano, měl by si každý vždy vše přečíst, zejména, když hodně píše, zajímá mne, jak může mít někdo odpracováno 34 let, když je mu 48. Že by v pracovním poměru již od čtrnácti...

sloužil jsem deset let (přesně + rok vojny) a do c jsem šel letos v dubnu, ale souhlasím - skutečně tak deset tisíc lidí od P ČR vyházet (hlavně ty, co to mají jako zaopatřovací ústav a zybtečné vedoucí) a pánové ... s těmi demonstracemi za nesnížení platu raději opravdu moc neblbněte