1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

http://www.policista.cz/clanky/reportaz/vlasimska-kauza-se-dosta la-na-stranky-celostatnich-novin-133/

Na služebních stránkách s nabídkou služebních pracovních míst jsem nalezl 9500 volných tabulek na místa v služební hodnosti. Kolik nás tedy chybí, když se uvádí něco kolem 5000 tis. ? Nerozumím ... asi jsem skutečně hloupý polda :-(.

Musím souhlasit s Petrou Lhotákovou a na 100 procent ji věřím, jelikož to co popisuje, je přesně chování i našich nadřízených a přesně tímto způsobem se k nám naši nadřízení chovají, než aby byl potrestán někdo z šéfů tak následuje vyhrožování, když to nepomůže, udělá se z policisty lempl, tento se z policisty stává velice rychle v Těchto případech, řekl bych mávnutím kouzelní hůlky , policista je donucen odejít a naši vedoucí prasata dále chrochtají u svých bezedných žlabů, chce se mi blít, ale pánové ruku na srdce spousty vás budete remcat o tom, že je to ženská, která u PČR při nočních sl. nemá venku co dělat ale na druhou stranu, je hodně málo kolegů, kteří takto otevřeně mluví o chování našich nadřízených a kdyby ten hrdina chlap, její kolega řekl jak to bylo a potvrdil verzi Lhotákové, nebyla v tom sama a věc by mohla nabrat jiné obrátky .... Držím pěsti a opravdu smekám klobouk ... To se jenom tak nevidí....A ještě jedno na každou sviňi se už voda vaří ......

Opravdu děkuji za komplimenty! Nejsem na to vážně zvyklá právě z toho důvodu, že jsem "jen" ženská, ať mám výsledky nebo ne. Bohužel mají stále vale chlapi, ač jsou to někdy třasořitky, šampóni a do zákroku je nedostaneš, ani za nic. A je jich u policie dost, že, hošové ? :-)
Jinak k mému kolegovi. Necuknul a nepřešel na druhou stranu barikády, jen se bál redaktorů, nejsou-li nastrčení druhou stranou a neudělají z nás tuplovaná jelita. Já ale vím, že tímto riskováním a medializováním celé záležitosti, se vůbec něco děje. Bez toho by nebylo vůbec nic.
Na celé věci mne ale nejvíc mrzí to, že jdu proti kolegům, kteří byli, tedy do té doby byli, mými kamárády. Dokud neukázali svou pravou lživou tvář. Možná v tom ženskou nezapřu, ale právě to zamrzí.
Veškeré city jdou ale stranou a na rovinu přiznávám, že s nimi budu mít stejné slitování, jako měli a mají oni se mnou.

o rádobykamarádech mi můžeš vyprávět :-( souhlasím s tím, že to bolí nejvíc, když se k tobě otočí zády lidé, kterým jsi věřil a proto věřím jen sám sobě :-) drž se a nenech se zlomit.

Jsem zvědav jak své tvrzení budete dokazuvat?Kolika svědeckými výpověďmi bude podložené.

hlavně by mě zajímalo, jak zjišťovalo OKS případně IMV skutečný stav, když ani nevyslechlo strany. To je zarážející a zřejmě oni nedělali svou práci pořádně.... Lékaské zprávy na stole jistě má a parťáka taky. To, ž jste slušně zametli s důkazy z kamer, je zarážející ješt víc. Ale tyto vaše praktiky jsou dost známé. Vždy, když máte problémy (a je jedno, kde v zemi se co stane), během minut jsou audio i videozáznamy smazané a hlásí se porucha. Jen tak dál pánové, tlačíte to k tomu, že už každý druhý polda má při jednání s nadřízeným zapnutý v kapse diktafon. Jestli si myslíte, že si tím pomůžete, tak jste na omylu. END

Více takových Lhotákových a policie to může zabalit, fňukat a stěžovat si to umí každý, viděl někdo v jiné profesi něco podobného ? Žaluje sestra na doktora, mládý lékař na primáře ? Vždy si vše vyříkají doma, ale policajti ....

4 již civil
Víš proč se to všechno "propírá" na veřejnosti?Protože vyříkat si to mezi čtyřma očima znamená problém zametený pod koberec s následnou šikanou. Taky to znamená, že trpělivost lidí u policie dosáhla pověstné kapky, přetékající pohár hořkosti. A ještě to znamená, že všichni ostatní zaměstnanci můžou přitlačit i jinak na pilu. přísl. BS však nikolivěk.

Já když jdu z odpolední domů, tak jdu taky sám a nebojím se. Jestli se bojíte chodit v noci každej sám, tak nevím, co tam děláte, ale vždyť vy vlastně nic neděláte. Takže je jedno, jestli se budete zašívat v jednom nebo ve dvou.

Když jsem prolítl ty tvoje 2 a kus řádku, plně chápu, proč chodíš z odpolední SÁM...! A bát se ani dál nemusíš vzhledem k tomu, že se ti každý asi obloukem vyhýbá. Jinak řečeno, běž si vylívat svůj pajšl jinam. Tady nejsi vítán!!

Přečti si, milý Franto Flinto, příspěvek "nechápače" ještě jednou a snad pochopíš, že o strachu chodit o nočních sám nepsal.
Může Ti být taktéž jedno, zda-li se budeme zašívat jednom nebo ve dvou, ovšem do doby, než nás budeš Ty, nebo Tobě podobní, potřebovat, protože právě tu Tvojí drzou hubu zrovna někdo jen tak z recese nabil......všechno je jednou poprvé, neboj :-)

přesně typ člověka, který by i po tomto "příspěvku" jako první řval na neschopnost celé policie při zmršeném zákroku jednočlennou hlídkou. A je jedno, jestli by byla zmršená z taktického, nebo jiného hlediska. Jeden člověk na místě činu zvládne desetinu toho, co musí zajistit, než když jsou na místě 2. To jsou ovšem pro Vás věci neznámé, takže si dál hudrujte při Vaší nevědomosti na adresu PČR....

Jdete sám z odpolední a věřím že se vás nikdo nevšimne protože na sobě nemáte uniformu PČR. V naší demokratické zemi se stalo oblíbeným zvykem navážet se právě nejvíce do policistů v uniformách. Zejména v Praze jsou stovky možná tisíce snobáků kteří žijí z úspor svých papínků,na každém prstu mají 10 právníků v čele s panem Sokolem a tak neustálé napadání policejních hlídek (ať už fyzicky nebo jen slovně) je pro ně jen adrenalin navíc. Oni moc dobře vědí že se jim nic nestane.Tak proč by poldovi jen tak nezačali nadávat do píp,píp,píp.Když vrazí policistovi poprvé facku a ví že mu to projde maximálně nějakejma 20-ti hodinama obecně prospěšných prací,které stejně nikdy neodmaká,je jasné že příště nezůstane jen u facky . A když se k němu přidají jeho kamarádi ,kteří zrovna budou odjíždět navátí z diskotéky papínkovým meďáčkem tak samotný policista toho moc nezvládne a může to být klidně i mistr v karate. Nehledě na to že ať udělá jakýkoliv zákrok,bude mít proti sobě svědectví jednoho nebo více civilistů a komu se asi tak bude věřit.Policistovi už dávno ne.Kolikrát i hlas jednoho civilisty vydá za dva hlasy policistů.A o to tu jde. Takovou práci za chvíli nebude dělat nikdo.Na to management policie ale nemyslí.V současné době je prioritní ,aby policisté byli vidět v ulicích,ale za jakou cenu ?? Dvojčlenná hlídka se rozdělí a každý polda bude v jiné ulici.Občan si řekne HLE těch policistů ale je,jsou tady a támhle,přitom jich bude pořád stejně.Samotný policista toho (zejména v noci ) nic nezmůže.Ale víte co to nemá smysl vám o tom vyprávět.Vezměte si uniformu a běžte si to prostě zkusit. V noci se postavte před nějakou noční pražskou diskotéku (např. Deminka,Kamikaze,Misch Masch atd..) a jsem zvědavej jestli se dožijete rána.A jestli budete mít i na druhý den chuť jít tam stát znovu. Kdo nezažil ,neví o čem mluví.Zkuste sám chodit temnýma uličkama a natrefte zrovna na zfetované hovado co se zrovna vloupává do vozidla. Vytáhnete bouchačku a budete si hrát na RAMBA ?? Když polda vytáhne bouchačku tak se nikdy nešetří to jestli mu šlo o život nebo ne,to nikoho nezajímá.Lidi zajímá jen to co napíše Blesk a odvysílá Nova a inspekce řeší jestli náhodou tou vytaženou zbraní nevznikla chudáčkovi zlodějíčkovi nějaká psychická újma. Já doufám a věřím tomu,že policisté dostanou (ZA SOUČASNÉ a NADCHÁZEJÍCÍ době) rozum a začnou si ve větším počtu hledat práci někde jinde,protože než ochrańovat někoho jako jste Vy,to raději budu míchat maltu.

Slyšel jsem že od 1.1.2008 budou z nedostatku lidí sloužit i v PRAZE (netuším jestli je tomu i někde jinde) jednočlenné policejní hlídky a to i přes celou noc. Přijde-li např. na noční službu 2 policisté,buďto bude každý celou noc šlapat svůj úsek sám až do rána a nebo v lepším případě bude jezdit v autě.Jestli je toto skutečně pravda,přijde to někomu normální ???Né že by dospělí policista nebyl schopen sám chodit někde v noci ,ale už ho chudáka vidím jak se sám žene např. na nějakou rvačku na diskotéce.A to je jen příklad.Až zastaví auto s nějakejma magorama co mu např. rozbijou jen tak hubu,protože bude sám,tak než ho tam někdo najde tak už bude třeba pozdě. A takto bych mohl pokračovat do nekonečna. Jsem zvědavej kolik kluků přežije bez vzteku byť jen jednu takovou službu a kolik se jich dobrovolně vydá na druhou. Hola Hola CIVIL volá.Děkuji pane Langere.

Ale to už tady bylo. Pamětníci jistě vzpomenou na počátek 80. let, kdy jednočlenná hlídka byla běžnou záležitostí. V roce 1985 pak byla zrušena řada obvodních a místních oddělení, takto získaní lidé byli převeleni na ostatní oddělení a bylo vystaráno, protože tím tehdejší menežment doplnil stavy. Dnešní menežment asi nalezl v archívech tehdejší rozkazy, pokyny atd. a tyto jen přepíše do modernější řeči.

4 jarda
... taky ale v těch letech měl policajt, byť byl sám RESPEKT.

Já se domnívám, že platy jsou daný zákonem. Nikdo nemůže přidat nebo ubrat, náš plat na rok 2008 se bude vypočítávat z průměrné mzdy v nepodnikatelské sféře za rok 2006. Takže jestliže průměrný plat v nepodnikatelské sféře za rok 2006 byl vyšší než za rok 2005, tak dostaneme přidáno, jestli ne, tak máme smolíka.

§ 115a
Vláda stanoví nařízením stupnici základních tarifů pro následující kalendářní rok, poprvé pro rok 2007. Při stanovení této stupnice může zvýšit procentní částku uvedenou v § 114 odst. 2.

Ředitel OŘ PČR si hlavu se služebním zákonem nedělá. Místo možných 60 procent osobního jak nabízí nový služební zákon, si stanovil s kruhem "svých blízských" maximální hranice osobního, a to podle zvyšujících tarifů.
:-(
To je dobrá motivace ...
Služební zákon si podle shora uvedeného příkladu
může takto nastavit jak kdo chce ...
Prostě cár papíru ...

Zaspal´s! Pořiď si aktuální znění zákona.

Text výzvy k občanské neposlušnosti
Celé znění a článek s diskusí k tomuto tématu je na této adrese: www.novinky.cz/clanek/128712-neplatte-poplatky-u-lekare-vyzyvaji -osobnosti.html Pod tento text se podepsali, mimo jiné, Bohuslav Sobotka, David Rath, Jiří Dientsbier, Jiří Dolejš, Milan Štěch, a mnoho dalších známých osobností. V komentáři pod tímto příspěvkem si dovolím převzít a změnit tento text pro potřeby příslušníků BS. Když můžou oni, proč nemůžeme my???
Komentáře k článku nevyjadřují názor redakce, jejich obsah není upravován. Příspěvky však mohou být smazány, pokud budou vulgární, xenofobní, rasistické či budou v rozporu s právním řádem ČR.
Nespokojený Policista: ............
Je to samozřejmě jenom recese, ale docela jsem se u toho pobavil, když jsem ten původní článek četl a převedl jsem si ho v myšlenkách pro potřeby naše. Samozřejmě, že bychom pro naši podporu nenašli asi žádnou významnou osobu, ale i tak mi to připadá přinejmenším legrační a musel jsem se, i za cenu negativních komentářů od Vás, s tímto zde svěřit. Prosím, NEKAMENUJTE mne, jen si dělám recesi! Pokud ADMIN s tímto článkem nesouhlasí a odbočuje od tématu těchto stránek, nechť ho smázne.
14:10:01 12. 12. 2007
Nespokojený Policista: Text výzvy k občanské neposlušnosti (příslušníci BS)
Počínaje 1. 1. 2007 byla v České republice zákonem č.361/2003 Sb. zavedena povinnost příslušníků BS odpracovat ZDARMA ročně 150 hodin. My, níže podepsaní, jsme přesvědčeni, že tento zákon je hanebný a protiústavní, neboť v Listině základních práv a svobod, která je součástí Ústavy ČR, se říká v článku 28, že zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky. Vyzýváme proto příslušníky bezpečnostních sborů České republiky, aby až do konečného rozhodnutí Ústavního soudu ČR tyto hodiny ZDARMA odmítali sloužit
14:02:14 12. 12. 2007
Nespokojený Policista: Text výzvy k občanské neposlušnosti (původní)
Výzva k občanské neposlušnosti

Počínaje 1. 1. 2008 byla v České republice zákonem zavedena povinnost občanů-pacientů platit přímé platby za zdravotní péči. My, níže podepsaní, jsme přesvědčeni, že tento zákon je hanebný a protiústavní, neboť v Listině základních práv a svobod, která je součástí Ústavy ČR, se říká, že občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči. Vyzýváme proto občany České republiky, aby až do konečného rozhodnutí Ústavního soudu ČR tyto poplatky odmítali platit
13:55:23 12. 12. 2007

Pořád tady, prosím Vás, ještě nikdo neví jak dopadlo jednání vlády 12.12.2007 konkrétně bod 13.?

Připadá mi, že to záměrně tají, a že to schválili ve stejných číslech jako to bylo letos, čili bez navýšení, jinak by se už s tím náš stále usměvavý ministr dávno chválil. Nechci ještě malovat čerta na zeď, ale je velmi pravděpodobné, že REÁLNÉ mzdy (ne tarifní, ty pravděpodobně zůstanou na stejné výši) příslušníků BS v příštím roce poklesnou o více procent, než se čekalo, vzhledem k očekávané inflaci okolo 6%, čili povolání řadového policisty se propadne níže mezi sociální vrstvy někam na úroveň námezdního dělníka.

tabulky jsou stejné jako letos.

Prostě je to tragédie. když bezpečnostní sbor řídí p.Langer a fianance posvěcuje p. Kalousek. Asi bude za pár let problém potkat na ulici policistu.

Nestěžuj si. Když se ti to nelíbí, tak běž do hajzlu.V dnešní době práce u PČR stejně nemá žádný smysl. Něco nabereš a po 2 měsících to odložíš. Chytíš pašíka, děláš 3 prdele papíru a na konec z ho SZ propustí. Má to cenu dělat?

To www: NEMÁ

-------překopírováno-z-CMKOS-----info-ze-dne-15.10.2007--------< br />
Návrh nařízení vlády, kterým se stanoví stupnice základních tarifů pro příslušníky bezpečnostních sborů na rok 2008. Navrhovanou právní úpravou se realizuje zmocnění k vydání nařízení vlády obsažené v §115 zákona č.361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, v platném znění. Návrh ponechává úroveň obou stupnic základních tarifů pro příslušníky bezpečnostních sborů pro rok 2008 na úrovni roku 2007. To znamená, že tarifní stupnice nebudou, dle návrhu, valorizovány. Důvod, dle předkladatele, spočívá v navýšení objemu mzdových prostředků pro rok 2008 pouze o 1,5%.

Je to už dost stará informace, dávám ji sem jen proto, abyste si zafixovali, jak vládní garnitura dopředu přemýšlí o příslušnících BS, a nyní každou chvíli zjistíme, co na nás Vláda ČR ušila na svém jednání dne 12.12.2007, čili jak to bude doopravdy se stupnicí na rok 2008

K tomu jenom jedna věc, info je ze dne 15.10. 2007, od začátku bylo počítáno pro celý státní sektor nárust pouze 1,5%, ale když v současné době sleduješ internet, tak rozpočet na příští rok počítá s nárůstem fin. prostředků pro MV o 26%. Ano skutečně MV dostalo přidáno okolo 5 miliard. Sám Ivan Langer, nezastávám se ho, před hlasováním o důvěře vládě řekl, že platy policistů by mohly narůst v roce 2008 o 7%. Toto je i tak málo proti tomu kolik dosatalo MV peněz na příští rok. Nehledě na to, že plno tabulek nebude obsazeno a i přesto jsou pro tyto tabulky připraveny peníze. Je pravda, že p. Langer dává přednost modernizaci služeben, reformě jako takové, což spolkne hodně peněz, ale myslím si, že i přes zachování stejných tarifů i v roce 2008 k nárustu platů dojde. Možná se mýlím, ale věřme.

pozitivum by bylo, kdyby prostředky vyčleněné na "navýšení" platů byly za nadstandardní přístup ke službě a dosažené výsledky, pak klobouk dolů. Jestli ovšem půjde opět o plošné rozhození peněz na osobní apod., tak mohu jen kroutit hlavou....