1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Chci Vám pane ministře touto cestou poděkovat za nejhorší rok u PČR, který jsem do současné doby u tohoto spolku zažil. Jestli to takto povedete dál, tak nám (ani občanům) už nikdo nepomůže. Ať žije Vaše slavná reforma pro vyvolené. A na závěr Vám chci říct, že mám takové obavy, aby můj příjem za rok 2008 nebyl i s přidáním 1,5 procenta menší oproti roku 2006, přitom mám stále víc nočních SO a NE, ale to už tady možná nebudu. Ať žije spravedlnost.

10 let sloužím u PČR.Musím ale konstatovat že tento rok byl opravdu zlomový a kritický.Běžně nás na jedné směně sloužilo 7-8 pěšáků + 2 stálisti.Dnes ?? 2 stálisti a 2-3 pěšáci.O tom že nápad a práce zůstala stejná spíše i větší nemá cenu ani mluvit.Jenže dřív jsme si tu práci rozdělili v 8 lidech a dnes jen ve třech. Za stejné nebo spíše menší peníze.To je reforma policie ?? To je více policistů v ulicích ?? Stavy se neustále snižují a snižují.Lidé po nahlášení nějaké události čekají delší a delší dobu na příjezd policie.protože 2-3 členná hlídka v rajónu několika kilometrů prostě nestíhá. Ano tento rok opravdu stál za bačkoru a bohužel se domnívám že bude hůř a hůř a hůř.

A cos čekal? Že ti snad vedení nebo Langer něco na konci roku dá. To věděli ti nahoře všichni, že my řadoví, nedostaneme vůbec nic, že nás oškubou, proto ten nový zákon dělali. Tady nemají kecy žádnou cenu. Prostě to stojí za vyliž prdel tak odejdi, jako já a další ostatní z obvodů. Nebo jestli tě to věčné hádání o hodiny a o peníze či to ponižování vzrušuje, tak pokračuj dále. V tom případě ale nebreč.

a tak je to i s platama
http://www.lidovky.cz/pro-stat-jen-to-nejlepsi-0wx-/ln_nazory.as p?c=A071218_083211_ln_nazory_svo

Jestli ty se chceš zabít ve staré felině s 300.000km, tak prosím. Já ne, chci nové bezpečné služební auto, za které se nebudu stydět a které při teplotách pod 5°C nestartuje na 2-3 válce. Jestli závidíš i to málo, tak jsi ubožák a nic víc.

Civile trošku se z toho prober z té tvojí naivity. Policie byla a zatím stále je Popelkou co se týká různých úřadů v ČR. " Policejní úřadovna ", to co je takto nazýváno v zahraničí, by si myslím mělo být srovnatelné s jinými úřady. Ale já si nemohu pomoci. Ať služebně zabrousím na Úřad práce, Okresní správu soc. zabezpečení, Katastr nemovitostí atd., tak vždy vidím úplně jiné prostředí, než je to naše a že jsou tedy tyto rozdíly - nebojím se říci obrovské. Léta tady, co se týká vybavení vnitřního zařízení a pod. kašlali na policii, jak mohli, neboť je všeobecně úroveň prostředí na policii nezajímala. Za těch " pár " let se to pěkně nakumulovalo a do nekonečna to stejně jít nemohlo.

K těm vozidlům : Vozidla u PČR si vytrpí dost a dost. A to jak nespočetným startováním vozidel, častým řazením v jízdních podmínkách měst, tedy většinou pomalé jízdy. Je rozdíl najet 300000 km po D1 a nebo jen a jen po městě s výtluky. Neznám žádné služební vozidlo, které nebylo nutné mnohokrát použít při pronásledování nějakého ujíždějícího pitomce a to často včetně následování takového pitomce po ne zrovna solidním podkladu pro vozidlo. Kdo pochopí, že je tu policie od toho, aby pachatele zadržela a ne se dívala, jak ujíždí s pocitem beztrestnosti, tak bohužel ať navrhne zrušení policie. Samozřejmě, že se člověk musí rozhodnout, zda je to pro vozidlo únosné, či nikoliv.

Jinak s těmi přepychovými vozidly :

Pamatuji se, když přišly první Felicie, jaká to bylo sláva okolo těchto aut, jak někteří nadřízení svěřili vozidla jen těm zkušeným řidičům. Také si pamatuji, že to byla vozidla totálně holá, co se týká nějakého vybavení. Škodovka údajně tehdy nabízela centrál, silnější alternátory, silnější autobaterie a někteří prozíravější funkcionáři byli údajně pro. Ale se záměrem pořídit celkově nejvíc vozidel a tedy, aby byla nejlevnější, se pořídila bez centrálů a pod.
Kolikrát jsem si toto uvědomoval, když jsme jeli na místo vloupání s útěkem pachatele z místa a já jsem po překotném vyběhnutí kolegy nebo kolegů z vozidla a uzamčení dveří řidiče, ještě obíhal vozidlo a kontroloval uzavření dveří - vždy jsem si říkal, že ten centrál tam měl být. Kolikrát jsme v zimě roztlačovali před lidmi nepojízdné vozidlo pro slabou autobaterii, která se na místě dopravní nehody při zapnutých světlech, puštěných majících a samozřejmě běžícím motoru ještě naopak vybila. Žádná sláva ty Felicie nebyly, včetně toho motoru, který žádnou sílou neoplýval. Ve stejné době byla policie na Slovensku vybavena Renaulty 19, Golfy ( když už tedy o tom nadstandartu ).
V současné době máme již Fábie, které mají centrál, což je dobře. Se startováním je to dobré a celkově jsou zatím tedy spolehlivé. Jet ale v zadní části s problematickým pachtelem není vůbec žádný luxus, to zná každý polda, který je trochu narostlý, v tom je Fábie horší než byla Felicie. Ale budiž, celkově jsou jistě lepší, než byly Felicie.

Jaká budou vozidla pro PČR ?, jistě ne v luxusu pro běžné policisty, to se nemusí civil obávat. Jistě ne takový, jaký si dopřála za státní peníze např. jedna paní ředitelka dětského domova v době, kdy k nám chodily nové Felicie. Obyčejná barva se jí nelíbila, tak si objednala metalízu ( na co ?, přeci pro krásu ), obyčejný motor se jí nelíbil, tak si objednala 1.6, samozřejmě luxusní autorádio a pod. a také za státní peníze. Za luxus se státní peníze utrácí jinde, ne u Policie ČR.

Takže civile nebuť blázen, my skutečně nejsme zvyklí na luxus ani jej nemusíme mít. Nám stačí když budeme mít adekvátní prostředky - vybavení ke službě, ale že by k nám dorazil nějaký luxus - toho se bát nemusíme. Počkej si, co z toho vyleze po delší době. Myslím, že nám není co závidět. A pokud je ve tvé myslivně přesvědčení, jak je český polda na tom luxusně, říkej to všem okolo, ať se naplní ty neutěšené stavy luxusních míst, ze kterých odešli poldové pryč.
Jinak i průměrně chytrého napadne, že fluktuace lidí a místa, kde odcházejí lidé asi nebudou růžová a místa, která jsou velmi dobrá, nikdo neopouští. I ten polda, který má nárok na výsluhu a byl by na dobrém místě, kterého nějakým způsobem ta služba " nedrtí ", by neodešel. Poldové neodcházej k vůli výsluze, ale k vůli stavu u PČR. Hasiči personální problém, takový jaký je u PČR vůbec neznají a jsou pod stejným zákonem - čím to je ?

Pro F1
Napsal jsi to velmi výstižně kolego, ale mám obavu z toho, že civil nechce myslet selským rozumem. On se zmůže jenom na kritizování a zesměšňování, ale skutečnou pravdu nechce slyšet jako naše slavné vedení.

No řeknu to tak. Dala jsem si práci se srovnáním loňského a letošního platu manžela - tak jak ve volné diskusi pan ministr vyzývá (i jsme mu to poslali na soukromý mail - v říjnu - dodnes se neobtěžoval odpovědět) a je v propadu každý měsíc o 1700,- Kč čistého. Takže do srpna to dělalo nějakých 13.600kč propad v čistém. No a manžel teď dostal nějakou mimořádnou odměnu (nazvané je to jinak, nevím jak přesně) a bylo to 13 tis. Takže když mu to zdanili je z toho 8 tis. čistého. Z čehož plyne, že mu "dorovnali" plat za 4,71 měsíce z celého roku. Takže i nadále zůstává v propadu oproti loňskému roku. :o( Neříkal Langer něco takového, že pokud po uvedení nového zákona do praxe bude mít jen jediný policista nižší plat než v roce 2006, že ODSTOUPÍ???

Langer už toho napovídal.

policista Roman 14.11.2007
Dobrý den pane ministře.Chci Vám jen napsat, že jsem policista v přímém výkonu služby, který již má odslouženo více jak deset let služby. Nejedná se o službu lehkou, ale zajímavou. Dozvěděl jsem se, že můj propad příjmu je v současné době 981,-Kč měsíčně oproti loňsku. Když jsem se dotazoval svého přímého nadřízeného jak to bude řešit tak mi odpověděl s úsměvem, že nijak. Dále jsem se jej dotázal, zda-li ví, že náš pan ministr do médií uvedl, že v tomto roce nebude žádný policista ohodnocen méně než loni. I tomuto se vysmál.Takže v současné době jsem tedy na pochybách kdo tz vlastně velí. Tímto chci jen ukázat, že i když máte jistě dobré úmysly tak tyto se v praxi zdárně a posměšně neuplatňují. Pokud se dotazuji na personálním oddělení tak i tam je přístup k řadovému policistovi velice zvláštní. Jak se mám tedy zachovat, když mi výše uvedený propad na základě Vámi sděleného příslibu nikdo nevyrovná
---------------------------Odpověď ministra----------------------------
Dobrý den, děkuji za Váš dotaz. Policejnímu prezidentu jsem jasně sdělil, že je třeba znát případ každého policisty, u kterého při stejném množství práce ve stejné kvalitě i nadále dochází k propadům a také to, jak bude každý jednotlivý případ řešen. Platí totiž, že prostředky na to, aby k propadům nedošlo, jsou a je jen na služebních funkcionářích, jak je dokáží přerozdělit. Pokud to nezvládnou, bude to jejich selhání a budou podle toho i hodnoceni.
Proto se v případě, že za celý rok 2007 u Vás za výše uvedených podmínek dojde k propadu oproti loňskému roku, obraťte se s konkrétními údaji přímo na policejní prezídium, případně na mne a já to dám prozkoumat. Já služebním funkcionářům sice nic nařizovat nemohu, ale policejní prezident má úkol vymezen jasně.
S pozdravem a přáním všeho dobrého, Ivan Langer

Tak co pánové, také se u vás projevilo, že slovo ministra o dorovnání platů do konce roku u těch co byli v propadu má váhu "hliněné kuličky"?
Nevím jak jinde, ale u nás na hlídkové v okrese MO není o nějaké dorovnání ani vidu, ani slechu.

Zajímalo by mne, kde je v zákoně 361/2003 Sb. napsáno, že jedna ze složek platu je "dorovnání mzy".

"dorovnání mzdy"

pracovní odměna a najdeš ji pod ustanovením § 123 písm.a) zák.č.361/2003Sb. ve znění pozdějších novel, TEČKA.

"§ 123
Odměna

Příslušníkovi lze poskytnout odměnu, kterou je možno jednorázově ocenit

a) splnění mimořádného nebo zvlášť významného služebního úkolu,

b) splnění naléhavých služebních úkolů za nepřítomného příslušníka, nebo

c) dosavadní výkon služby při dovršení 50 let věku."

Ať koukám, jak koukám, nikde ani slovo o dorovnání mzdy. Odměnu si musíš zasloužit něčím víc než jen fyzickou přítomností na pracovišti!

ti funkcionář nemůže napsat, že ti dorovnává mzdu, proto se využívá "naoko" tohoto ustanovení. Každý jistě pochopí a pokud ty ne, tak nehledej chybu v odůvodnění, ale v tom, proč máme nižší platy. zeptej se ministra, ten ti to jistě vysvětlí, jak jsi byl přeplacený, nedělal jsi svou práci pořádně a bral plat za nic.....

Další kolega se z pracovní přepracovanosti a vytížení z nedostatku lidí na pracovišti psychicky sesypal. Opravdu motivující podmínky u PČR.

myslím, že to bude v blízké budoucnosti celkem častý jev

pro již civil: s takovýmhle názorem jdi do prdele...

Jsem rád, že mé "jméno" již je skutečností, kdo nemá argumenty křičí nebo používá vulgární slova, trocha slušnosti by všem křiklounům neškodila ....

Pro již civil
Mudrlante přečti si celý článek od kolegyně a pak tady něco povídej o tom, že se to nemělo ventilovat přes média. Jestli tobě nevadilo, že se k tobě vedení chovala jako k onuci tak to byl tvůj osobní problém. Naštěstí jsou mezi námi i lidi, kteří si to nenechají líbit a to je podle mě dobře. Ať se veřejnost doví tu léta zametávanou pravdu pod koberec, že vedení se nestará o své podřízené. A než mě tady budeš kritizovat, že to není pravda tak toto osobně přiznal ministr vnitra i pol. prezident.

pro již civil:
Nepatřím ke křiklounům a většinou nejsem ani vulgární, ale tvá slova mě namíchla. Máš myšlení stejné jako ti nadřízení, kteří se zachovali k Petře Lhotákové tak, jak se zachovali. Náhodou se zachovala dobře a jedině tak, že se nebude nic tutlat, se dají věci do pohybu. Jako bývalý policajt bys měl vědět, jak to chodí...

Mám takové zdání, že to tady u toho sboru jde do kopru. Co vidím a slyším okolo sebe je dostačující, aby rozumný člověk odešel.

Ale zase budeme mít velké množství nových služebních vozidel, když už platy budou stagnovat.

10 000 volných tabulek? Ono už je volných 9 555 a nic se neděje. Těch 445,už nic nezmění.

Až bude 10000 volných tabulek tak si teprve bačkoráři na prezidiu uvědomí, že je něco špatně.

no já si bohužel myslím, že těm je úplně u prdele co se děje

... a hlavně jsem zapoměl dodat že jim to bude šumák i kdyby chyběla polovina lidí, oni žijou úplně jinde, jsou mimo realitu, nemají vůbec tušení jak to u nás, mezi tím " póvlem ", chodí. Jak to tam asi může vypadat, když pomalu ani vedení OŘ pořádně neví jak to funguje na ZÚ...

ererere

Ti bačkoráři od OŘ až po PP a MV si nikdy nic neuvědomí, těm je úplně jedno kolik je volných míst. Vydá se nějaký nový R PP, nebo N MV atd. a pojedeme dále. Přibude ti práce a když ji nezvládneš tak tě za to potrestají jako neschopného. Nebo si myslíš že nemám pravdu?

U nás už se nedostatek kolegů začíná projevovat i na osobním.Nestíháš,tak budeš bez osobního.A to není ještě konec roku.