POVÍDKA ZE ŽIVOTA POLICISTŮ - určeno zejména pro běžné občany
( Policista je člověk jako každý jiný, má cit, má problémy a specifickou práci, která z něj dělá policistu )

Jednoho dne na jednom nejmenovaném policejním oddělení je oznámeno vkročení osoby do kolejiště a jeho sražení vlakem na jednom nejmenovaném úseku železniční trati. Na místo je ihned poslána hlídka dvou policistů z obvodního oddělení. Hlídka přijíždí asi za 10 minut na oznámené místo, kde již stojí v oblouku železniční tratě lokomotiva s osobními vágóny, ze kterých tu a tam vykukují zvědavě lidé pozorujíc, co se to stalo. Při příchodu k lokomotivě se zde nachází strojvedoucí, který sděluje hlídce policie, že při vjetí do oblouku železniční trati, vystoupil 50 metru před lokomotivou z křoví najednou nějaký muž, který si stoupnul do cesty lokomotivě a on, jako strojvedoucí již nemohl nic dělat. Jak řekl, jezdí již dlouho, ale taková věc se mu stala poprvé. Hlídka jej lidsky povzbuzuje, aby si to nebral osobně, že této tragedii nemohl žádným způsobem zabránit , což sám dobře jistě ví vzhledem k nemožnosti zabrzdit na krátké vzdálenosti vlak
Následně policisté procházejí kolem vlaku a v určité vzdálenosti za vlakem nalézají lidské tělo, které je v nepřirozeném tvaru po zlomení páteře a je shoulené zády k zadní části stehen. Mrtvola muže má obličej vražený do vnitřní části lebky a nelze ani zhodnotit podobiznu tohoto muže. Z celkového pohledu je jasné, že je toto lidská tragedie nějakého člověka, který se rozhodnul, že na světe již nechce byt.
Na místo doráží policejní výjezd, který provádí ohledání mrtvoly muže, kdy v místě je nalezena igelitová taška s doklady, které zřejmě patří mrtvému muži. Přítomná hlídka je požádána, aby proveřila dle dokladů zda se jedná o mrtvého muže. Nálezem dalších písemností v igelitové tašce je zjištěn určitý zaměstnavatel a na nalezené telefonní číslo je voláno, kdy v jeho zaměstnání je zjištěno, že muž na nalezných dokladech byl v den jeho ukončení života propuštěn ze zaměstnání. Dále je v jeho zaměstnání ověřen popis jeho oblečení, který se shoduje se zemřelým mužem a jako další informace k jeho osobě je zjišťováno, že se jednalo muže, který žije ve společné domácnosti se svou ženou, přičemž se jedná o osoby, které by měly mít i nějaké nezaplacené dluhy, tedy by se mělo jednat o osoby, které mají větší finační problémy.
Po těchto zjištěních odjíždí hlídka do bydliště, které je uvedeno na dokladu muže, kde je ale zjištěno, že manželé na této adrese již delší dobu nebydlí a obyvateli byla hlídce předána pravděpodobná další adresa pobytu, kam ihned hlídka odjíždí a zde není zjištěna jmenovka, kdy šetřením po domě se nakonec hlídka dozvídá, že manželé již nebydlí ani zde a je jasné, že se jedná o manžele, kteří jsou sociálně u dna. Ochotný člověk po náznacích policie, že se jedná o velmi vážnou věc nasedá do policejního vozidla a s hlídkou jede na další místo, které tento člověk zná a kde měli manželé bydlet. Informace je ale hrubého rázu a pouze k pravděpodobnému vchodu. Hlídka tedy ochotného člověka odváží zpět k jeho bydlišti a vrací se hledat mnaželku mrtvého muže. V pravděpodobném vchodě se ptá v přízemí, zda někdo nezná jméto této ženy, kdy ji neznají. Dále hlídka vyhledala v domě domovníka, který připouští, že by tam někdo takový měl bydlet, ale již se měli odstěhovat. Po této informaci není již mnoho přesvědčení, že se podaří ženu dohledat. Hlídka ale jako poslední pokus jde poctivě od nejhornějšího patra směrem dolů po jednotlivých bytových jednotkách a ve 2 patře nachází ženu, která pláče na shodech, kdy žena sděluje, že jsou s manželem v pronájmu a že majitel bytu pro nezaplacení nájemného vyměnil vložku zámku a ona se nemůže dostat do bytu, kde má své věci, kdy neví co má dělat a zda by ji hlídka poradila co má dělat, kdy nemá ani kam jít neboť příbuzné má daleko několik stovek kilometrů. Na to je ženě poskytnuta rada, aby věc oznámila na policii, ale že hlídka nyní hledá jednu ženu a tak ji nemůže více pomoci. Potom ale vznikne v mysli nepříjemné tušení : “ To je asi ta žena co ji hledáme “. Dalším hovorem s touto ženou, aniž by věděla o trágédii se hlídka dozvídá, že se to snad s tím bytem vyřeší, neboť ona zde čeká na svého manžela, který přinese peníze, přičemž měl manžel již dávno přijít a přinést ty peníze, kterými by zaplatili nájem majiteli bytu. Za okolností, kdy žena pláče a je psychicky na dně ze ztráty bydlení si hlídka od ženy vyžádá doklady, ze kterých je již jasné, že je to ta žena, kterou hlídka hledá. Zároveň je to ale hrozné zjištění, že této ženě, která je ve velmi špatném psychickém stavu musí hlídka sdělit zprávu o tom, že manžel skočil pod vlak a již nikdy nepřijde, peníze za podnájem nezaplatí a zůstala sama. Hlídka se dále ještě při rozhovoru se ženou opatrně ptá jaké má manžel na sobě věci v případě, že by se nedostali do bytu, kdy dostává odpověď oblečení, které se shoduje s mrtvým mužem sraženým vlakem. Policisté, kteří těchto nepříjemných sdělení mají za sebou již více jdou stranou a domlouvají se, jak budou dál postupovat, kdy se naprosto shodnou, že to není běžný případ, kdy se tyto věci sdělují osobám, které tuto zprávu nějakým způsobem po psychiscké stránce “ ustojí “. Této ženě ale tuto tragedii sdělit nyní ještě nemohou z obavy totálního duševního kolapsu.
Domlouvají se, že se ženou zajedou do nemocnice pod nějakou záminkou a zde ji v blízkosti lékařů s možností okamžitého podání tlumích léků pomalu připraví na „ špatnou “ zprávu a potom ji sdělí hroznou zprávu.
Následně tedy hlídka odjiždí do nemocnice, kde vyhledá lékaře kterému vylíčí situaci a psychický stav ženy, kdy je domluveno, že paní počká na interně a zde se ji ujme lékařka. Na interně tedy hlídka sedí se ženou a čeká až budou odbaveni předchozí pacienti, kdy hlídka se ženou vede hovor a uklidňuje ji, že se všcehno nějak vyřeší, ale při tom ví, jak bude těžké říci této ženě tu hnusnou pravdu a udělat posla této zprávy, kterou nikdo nechce slyšet. Asi po hodině sezení a promlouvání se ženou se nám začíná věnovat lékařka, kdy této je situace znovu vysvětlena a je domluveno, že by ji píchla injekci na uklidnění a že hlídka vezme ženu stranou ven před internu do soukromí mimo okolní pacienty a zde ji tuto tregedii sdělí s tím, že případně za lékařkou doběhne jeden z policistů, pokud bude situace skutečně problémová a bude zapotřebí užití injekce ke zklidnění.
Hlídka odchází se ženou ven do služebního vozidla, kde si žena sedne a hlídka se sní dále baví, kdy ji již naznačuje, že má pro ni špatnou zprávu, kdy to není náhoda, že ji vyhledali - potom to přijde, když jeden z policistů sděluje ženě, že se její muž již domů nevrátí. Na to žena nechápavě kouká na policisty, kdy je jí již sděleno, že manžel je mrtvý. Žena na to nijak zvlášť nereaguje, až znejistí hlídku, zda to není jen projev vzápětí nastoupivšího záchvatu depresivního stavu, ale žena je jakoby opilá a asi vnitřně unavená, není schopna si v této chvíli asi uvědomit plný rozsah této zprávy. Dalším hovorem vyplývá, že žena měla trochu tušení „ něčeho špatného “. Dalším hovorem se ženou a vyzvídání co bude teď dělat a kam půjde, odpověděla, že by mohla jít k její známé a ta by ji snad nechala přespat a trochu by ji pomohla se jí z toho nějak dostat. Jeden z policistů odchází za lékařkou, kdy ji sděluje, že asi nebude potřeba injekce na zklidnění. O situaci podává zprávu hlídka na své oddělení odkud ostává pokyn, aby ženu odvezla předběžně k vyšetřovateli, který bude případ zpracovávat, kdy po odvozu k vyšetřovateli byly ženě ukázány svršky zemřelého manžela k ujištění se, že je skutečně mrtvý muž hodnověrně ztotožněn a po krátké domluvě o dalších úkonech k zemřelému policií, je žena odvezena ke své známé.

Tímto končí služba dvou policistů v jeden den nejmenovaného roku a nejmenovaného oddělení, kdy oba se vracejí domů ke svým rodinám, ale při tom mají v hlavě živě zapsanou tragedii, kterou byli zčásti nuceni prožívat s ženou, které se zhroutil život.
Život policisty je, ale spousta podobných neštěstí a rizik, které jsou zase z jiného soudku, který jsem zde neotevřel.

TOTO JE PRO VŠECHNY SLUŠNÉ OBČANY, KTEŘÍ NÁM FANDÍ V NAŠI PRÁCI A UVĚDOMUJÍ SI ŽE TO NENÍ O JEŽDĚNÍ AUTEM SE ZELENÝM PRUHEM - TI CO MÁLO CHÁPOU VČETNĚ JURŮ, NOVÁKŮ A DALŠÍCH, OCENĚNÍ TÉTO PRÁCE NEČEKÁME, NEB JEJICH ZPŮSOB PŘEMÝŠLENÍ TOTO VYLUČUJE.

Proboha ten dopis pana ministra to je vyjádření k jakému druhu problému a problematiky?
Tohle se mi snad zdá pane MUDr. Langere.

Asi soudruzi z NDR udělali někde chybu!

Zdravím a přeji všem krásný nový rok :-) hodně štěstí, zdraví a pracovních úspěchú.
PS: Já zatím zůstávám chci být u toho až se loď potopí až na úplné dno.

Zdravím všechny, nechci tady brečet, protože mě to už nebaví a navíc v této době již unavuje. Jen zde chci říct to, že jako mnoho dalších kolegů jsem dostal do své poštovní schránky dostal dopis od ministra vnitra p. Langera. Když jsem si to v klidu přečetl, musím říct, že ten dopis beru jako "výsměch" všem obyčejným policistům z ulice - OOP, OHS apd., protože takové nesmysly se prostě číst nedají a musím bohužel konstatovat, že mi z toho textu i z člověka, který je pod tím podepsaný chce ZVRACET. Nečekám od našeho neministra reakci ani odpověď, ale po 13 letech na OOP už mám také žádost o uvolnění napsanou a už dál čekat nebudu.
Všem přiji krásného Silvestra a v novém roce 2008 hlavně pevného zdraví!

Ty tam máš podpis?
Já tedy ne !! Je tam pouze jeho jméno.

protože pod tohle by se snad ani podepsat nemohl

Tak jsme byli dva na stejné lodi na OOP. Oba se stejnými lety, stejnou třídou..Jen já trávil většinu víkendů v pořádkové jednotce nebo ne ředitelství na dosahu. Teď kolega dostal 15 000,- Kč na dorovnání a já nic..Prý jsem si přes rok vydělával na pořádkové jednotce, tak co si stěžuji. Argument, že kolega byl doma a ty peníze, které já jsem vydělal, stejně také dostal, neobstál..Je mi, nejen z toho, na zvracení!

Tahle loď jde do sraček a nikdo s tím nic neudělá!

Propady platů za 2007 ještě dorovnávají jak se dá, ale co bude dál.......co přinese rok 2008 zmrazení čili při nastávajícím zdražování a reformě propad reálných mezd u této ozbrojené složky. Může si snad policista přivydělávat jinou činností, aby důstojně živil svou rodinu?

Nejenže nemůže, ale on ze zákona ani nesmí. Zbývá nám jen naříkat a při tom trpět rozmary mocných - A ŽE TY TEDY JSOU přímo na pos...í.

Bohužel svinského a prasečího jednání bude u policie přibývat, jdeme přece po modré a ta je známá sobeckostí, familiárností a bezohledností. Proto si velice ráda aktivně začínám shánět práci, která bude mezi obyčejnými lidmi bez zášti a neustálého stresu.
Za dva roky se situace u policie změnila k nepoznání, ale mám obavy že nikoli k dobrému, ale spíš k úplnému nezájmu a odcizení mezi vlastními kolegy. Chybí tu celková motivace, uvolnění a dobrý pocit z dobře vykonané práce, která je stejně nedoceněna a nový zákon postavil mezi kolegy silnou zeď.

S PČR máš pravdu, ale nevím kde, co a za kolik máš zajištěno, aby jsi nebyla ještě více zklamána. Teď alespoň trošku žiješ v kolektivu již hodně nasratých, ale zatím ještě, alespoň na jednotlivých pracovištích, trochu lidí držících při sobě. V civilu sice vyděláš hodně (jako specialistka či ve stavebních profesích), ale za jakých podmínek-časových, venku za každého počasí atd. S závist, závist tam je ještě větší.

Dobrý den kolegové, za několik více než 24 hodin bude ze mě už jen bývalá kolegyně. Končím po 26 letech. Jsem zklamaná a hlavně hodně naštvaná. Odcházím proto, protože mě štvalo jako vysokoškoláka (z 5 lidí jsem jediná splňovala vzdělání) , že i po nové vzorové systemizaci a po nabytí účinnosti nového zákona jsem byla nucena vykonávat činnosti občanské pracovnice se středoškolským vzděláním a také proto, že jsem svým vedoucím byla ve služebním hodnocení označena jako osoba, u které s přibývajícím věkem a dlouholetou službou u PČR nastávaly pracovní neschopnosti. Velice se mě to dotklo a nejen já v tom vidím diskriminaci. Jako bych mohla za to, že roky přibývají a vlastně jsem vydržela více jak dvě desítky let sloužit, což je zřejmě na škodu. Nebudu popisovat proč jsem kdy a s čím byla v pracovní neschopnosti. Jen uvedu, že hodnocení napsal vedoucí, který sám během posledních tří let odmarodil více jak 15 měsíců. Na základě toho jsem podala sížnost. V pátek tento vedoucí volal mému manželovi tím způsobem, že se ho zeptal, jestli má starou doma a že mám přijít na personální ohledně stížnosti, kterou má se mnou vyřešit právník. Podotýkám, že vedoucímu brzy bude 58 let a je to středoškolák. K jeho věku mám dost daleko. Nevím jak se stížnost vyřeší, ale mrzí mě, že takový člověk je v pohodě, jeho nadřízené netrápí, jaké mají problémy řadoví policisté a v klidu může sloužit ještě tři roky, protože do školy ho nikdo nedostane díky výjimce v novém zákoně. On a jemu podobní budou s panem ministrem stavět pilíře. S těmi to vytrhne. Všem bývalým a také normálním řadovým policistům přeji vše nejlepší v následujícím roce, více peněz a hlavně pevné zdraví.

Mluvíš, nebo spíše píšeš, jako mě z duše! Ztotožňuji se s Tvými výroky. Přeji Ti vše NEJ v klidném civilu, a také do Nového roku.

.. také dnes končím, také po 26 letech. Na novém pracovišti se ke mně při pohovoru chovali tak, že jsem si připadal jako na jiné planetě. Finance srovnatelné, práce jen denní od pondělí do pátku. Těším se. Do nového roku jen to nej...

Na naše oddělení mají přijít posily z RCCP, ale nikdo neví kde budou mít prostory pro převlékání, nikdo neví jak budou dojíždět, převážná většina je z velké dálky.
Přicházejí s poměrně velkým osobním ohodnocením, ale s menšími znalostmi a praxí pro danou problematiku služby. Většina se již vyjádřila, že to stejně za chvíli zabalí.
Myslím, že se u policie poslední dobou tluče klín klínem, na školách jsou mladí policisté, kterým bude trvat min 5 let než budou mít nějaké hmatatelné zkušenosti pro výkon.
Mnoho vrstevníků v produktivním věku je velmi znepokojeno a znechuceno jednáním svých okresních ředitelů, které vůbec nezajímají problémy a realita běžného výkonu pouze chtějí jen poslušnost, objasněnost a výslednost za každou cenu bez nejmenšího odporu. Je to cesta do pekel a do velkých nesnází u tohoto rezortu.

Sloužím jedenáctým rokem a je to pořád stejné .....

Já sloužím už 15-tým rokem a netvrdil bych, že je to stejné, je to spíše čím dál tím horší. Pořád jsem doufal a věřil, že se to zlepší, ale dnes tvrdím, ze LÉPE UŽ BYLO a přestávám věřit tomu, že HůŘE UŽ BÝT NEMůŽE

Říkají tomu kariérní řád neřádi.

Stejná situace byla i u nás v Celní správě. Z hranic přišli kolegové zvyklí na jinou problematiku a většina již je pryč - dojíždění, rodinné problémy, vyšší výdaje atd. atd. tohle řešení absolutně nic neřeší. Měli dostat pořádné odstupné, nějaký sociální program a byl by klid, tak to bylo jen trápení.

ahoj kolegové, jsem celník a taky se řídím zákonem 361 (bohužel). Proslýchá se, se mají údajně od poloviny roku 2008 zdaňovat výsluhy. Takže se chci jen zeptat, zda-li němáte nějaké podrobnější informace, jeslti i pro ty, co už je mají nebo jen pro ty co si o ni požádají až po tomto datu atd. díky

LÍP UŽ BYLO

pročítám tuto diskuzi docela pravidelně a dnes sem píši poprvé. Sloužím od roku 1990, kdy jsem nastoupil po vojně. Zažil jsem všechny vlády od revouce, 3 roky jsem sloužil na hlídkový kde jsem sbíral zkušenosti, a poté jsem odešel na obvod kde jsem dodnes. Před třemi roky jsem dokončil VŠ kterou jsem si dělal pro sebe ve svém volnu a svých dovolených o problémech raději psát nebudu neboť kdo studoval jako já ví o čem píši, a jelikož nemám velitelské ambice zůstal jsem jako zpracovatel na OOP. Letošní rok s příchodem nového zákona byl pro spoustu zlomový i pro mě když z hodnosti por. jsem spadl na prap. Velitel oddělení z mjr. na npor. a navíc mu bylo naznačeno z vyšších míst aby si to letos podal neboť má důchodový věk a taktéž i jeho zástupce. Oba dva to byly opravdový policajti kteří měli odslouženo přes 30 let a prošli u sboru vším čím se projít dalo. Byli hlavně vůči nám jako podřízeným loajální a férový a hlavně dokázaly vždy poradit. V červnu odešli a bylo vypsáno výběrové řízení na velitele a zástupce. Výběrové řízení vyhráli dva kluci kterým je 30 let a 8 let slouží, ale důležitým faktorem bylo to, že mají VŠ. Pod jejich vedením se nedá hovořit o lidském přístupu k podřízeným neboť jak oni říkají my nejsme už ani policajti ale my jsme manažeři a taky tak to oddělení vedou jako soukromou firmu kde je nezajímají problémy podřízených. Hodně lidí už odešlo do civilu hlavně kvůli nim ale to si oni nepřipouští. Já jsem zůstal jako jeden ze služebně nejstarších a také zvažuji odchod. Oddělení je už pod stavem schopným pro výkon, ale řeší se to v rámci balíku 150 aby úbytek nebyl vidět na ulicích a tak další kolegové jdou radši marodit než aby byli v práci a ani se jim nedivím. Ale jak jsem napsal už nahoře LÍP UŽ BYLO. Přeji všem veselého silvestra a rok 2008.

Kolego, chápu tě, krom jiného jsem po dokončení VŠ šel také z poručíka na nprap. Mohu Ti poradit jen jedno. Snaž se jít výš, hlaš se do výběrových řízení, zahoď nostalgii. Bude to těžké, já jsem odešel po 16 -ti letech z OOP, tedy jsme stejná generace, bylo to moc těžké. Jsem nyní 8 měsíců v Praze, hodnost kpt. Do dneška se mi moc stýská po OOP, měl jsem tam velkého kamaráda, super parťáka, to ti byly služby. Šel bych s ním do všeho. Ale život jde dál. Dojíždění také nic moc, ale časem si zvykneš a půjde to. Přeji Ti hodně štěstí.

Ono je hezké jít do výběrového řízení jenže ono se přihlásíš a pak zjistíš že ve výběrové komisi sedí tvůj vedoucí a máš zameteno. Dal jsem si žádost na SKPV a vedoucí mi to neschválil s odůvodněním, že je nedostatek lidí na OOP a nikde se nedovoláš.

Máš pravdu, tak to skutečně chodí. Ale přesto to zkoušej stále dál, máš na to plné právo. Zkus se přihlásit do výběrového řízení mimo okres. Souhlas svého vedoucího nepotřebuješ. Hodně štěstí kolego.