Ďáblův advokát: "atheistova" úvaha o levici a náboženství

Levice vždy trpěla jedním neduhem: pevnou, či snad dokonce slepou vírou v etickou podstatu lidství, vírou, že člověk je v jádru dobrý. Při pokusu aplikovat tuto víru ve společenské realitě se však objevil problém: náboženský pojem "prvotního hříchu" vystoupil ve vší své hrůznosti.

Ukázalo se, že v člověku pořád ještě zůstává příliš mnoho z krutého zvířete, ze kterého se evolučním procesem vyvinul. Přežití silnějšího a bezohledná, individualistická konkurence - onen ve své podstatě hluboce amorální, základní mechanismus evoluce - je právě oním prvotním hříchem, se kterým se humanita musí nějak vypořádat. Jeho vliv na každodenní lidské rozhodování levice hluboce podcenila.

Nakonec i stará levicová představa o osvícené elitní avantgardě, která po získání absolutní moci dovede masy do ráje, byla vývojem odkázána na smetiště dějin: ukázalo se, že ony osvícené elity byly ve skutečnosti také jen nelidskými zvířaty, možná ještě horšími než ovládaní plebejci.

Levice v tomto historickém případě neváhala přijmout taktiku svých fašistických oponentů, ideu velkých vůdců jako stvořených pro ideologické uctívání a následnou mumifikaci v mauzoleu. Obdobně by se v dnešní době mohla něčemu přiučit od amerických neokonzervativců nebo Bin Ládinových islamistů.

Tyto dvě skupiny autoritářů, odlišující se od sebe prakticky pouze reálnou mocí, mají stejné záměry i konzervativní vize, a stejný, efektivní nástroj pro prosazování těchto cílů: náboženství.

Náboženství není dobré ani špatné samo o sobě, z politického hlediska je nástrojem ideologické kontroly: záleží na tom, pro jaké účely je jím poskytovaná moc využita. Každá politická ideologie je ve své podstatě náboženstvím: předepisuje či zavrhuje hodnoty a podává nějakým způsobem zredukovaný, schematický pohled na svět, který je největším společným jmenovatelem toho, na čem se ještě dokáží lidé ve vší své rozdílnosti shodnout.

Politické ideologie i náboženství jsou tak v první řadě nástrojem sociální soudržnosti: obě slouží k vytvoření společného myšlenkového a hodnotového prostoru, který poskytuje společnosti ochranu před individualistickým rozkladem a anomií. Levice by se měla přestat náboženství vyhýbat, představuje totiž možnost, jak prosadit levicové ideje bez pádu do pasti centralizované totality.

Jsou špatná náboženství a dobrá náboženství. Z politického hlediska se liší především tím, jak dobře jsou zneužitelná k vytvoření státně-církevních, tj. totalitních a přísně hierarchických společenských struktur.

Dobře navržené náboženství dokáže svou hlavní funkci - udržování sociální soudržnosti - plnit decentralizovaným způsobem. Předepisuje hodnoty, ale nevytváří centralizované struktury pro jejich prosazování. Moc tak zůstává rozložena mezi jedince, kteří toto náboženství vyznávají.

Některá původní čínská náboženství takto dokázala dlouhodobě fungovat v rámci starověké Číny, která měla na dnešní poměry velmi malou míru byrokracie a systémů k prosazování centrální moci a dohledu.

Křesťanství takto fungovat nedokázalo, možná v důsledku svého přílišného zaměření na fenomén jediného Boha jako na symbol omnipotentní, centralizované moci, sídlící v jakési externí entitě, a nikoliv v lidech samotných. Takový koncept je až příliš snadno možné převést na svůdnou představu osvícené, centralizované moci lidské.

Z hlediska centralizace jde o obdobný rozdíl jako mezi "volným trhem" a centrální kontrolou ekonomiky: volný trh dokáže do určité míry využít - jistě omezený - samoorganizační potenciál společnosti a vytvořit tak základy pro decentralizaci moci.

Skutečná levice by neměla volný trh zavrhovat, naopak by ho měla bedlivě studovat, protože je funkčním příkladem toho, čemu anarchisté věří už od počátku: že společnost jako komplexní system má značnou schopnost samoorganizace, že v ní dokáží spontánně vzniknout struktury pro přenášení informací a decentralizovanou koordinaci velmi komplexních procesů.

Bohužel i dnešní "moderní" socialisté si tento fascinující aspekt trhu neuvědomují, vidí v něm jenom ideologický nástroj kapitalistů pro zotročování nemajetné většiny populace a ve vší vážnosti prosazují jakési vize ekonomiky (a tudíž společnosti) řízené výkonným centrálním počítačem.

A stejně tak si neuvědomují samoorganizační potenciál náboženství. Společnost bez náboženství, bez sdílené, v principu náboženské představy reality, je nutné ovládat centrálně, donucováním, autoritářskými metodami, jelikož bez této sdílené představy lidé nedokáží aplikovat své etické principy v praxi a společnost má pak tendenci se rozložit.

Nicméně většinou se nerozloží: mocní a schopní si uvědomí situaci a začnou sociální soudržnost rekonstruovat po svém, tak jako to dělají američtí neokonzervativci a arabští islamisté. A využijí k tomu fašistické ideje a odpovídající centralistické variace náboženské víry. Společnost individualismem zaslepených liberálů tak nevědomky vytvoří fašismus.

Levičáci by si měli přestat hrát na atheisty. Ve skutečnosti nic takového jako pozitivní atheismus neexistuje, jedinou alternativou k theismu je v životní praxi destruktivní nihilismus. Oddělovat politické a osobní ideje a hodnoty od náboženství nemá žádný význam.

Náboženství není o obrazu vousatého starce vznášejícího se na oblaku ani o doslovně interpretovaném souboru přidružených výchovných mýtů, ale o sdílených etických hodnotách a vytvoření sdílené, nezrelativizované představy světa, jejíž existence je podmínkou pro reálnou životní aplikaci hodnot a etických principů, a tím i pro existenci svobody v jakémkoliv smysluplném významu.

Dobré náboženství by mělo být upřímné: nemělo by lidem tvrdit, že předkládaný výklad světa je nějak "pravdivý", mělo by jim přiznat, že ve výkladu reality se už z podstaty lidského myšlení žádné pravdy dobrat nelze. Mělo by přiznat, že předkládaný výklad je mýtus, sice uměle vytvořený, ale zároveň pozitivní, jehož přijetím lze vykompenzovat omezenou schopnost lidského pochopení reality, a tím vytvořit základy světa, ve kterém lidská svoboda není zredukována na svou individualistickou, osamělou parodii.

Toto století bude velmi vhodnou dobou pro vytvoření nového, levicového náboženství, zvláště díky slábnoucí síle náboženství současného, totiž lidské víry ve vědu, "racionalitu" a technologicko-ekonomický pokrok. I filozofie je již odumřelá a neduživá, filozofové narazili na hranice možností sdíleného lidského pochopení a myšlenkového výkladu reality.

Věda se stala příliš složitou a příliš zneužitelnou: normálnímu člověku žádnou oporu při výkladu světa neposkytuje, protože je prostě příliš složitá. Věda jako systém výkladu reality se svou nepraktičností z hlediska lidského uvažování přiblížila ve své složitosti samotné realitě, jejíž pochopení měla pomocí systematizování usnadnit.

K tomu nedošlo. Naopak došlo k tomu, že lidé jsou obklopeni a čím dál více závislými na magických technologických černých skřínkách, jejichž fungování nerozumí a jež tak nabývají podoby magického amuletu z šamanských rituálů.

Na druhou stranu evolucí vytvořená lidská schopnost víry je tu pořád v neztenčené míře, pouze byla zahnána do podvědomí a klece individualistické pseudoracionality. Manipuluje tak s lidmi freudovským způsobem bez jejich vědomí, z čehož vyrůstá konzumerismus, komoditní fetišismus (máte rádi svůj mobil s individuálně vyměnitelným krytem, vyjadřujícím vaši osobnost?), sexuálně-redukcionistický pohled na lidskou existenci (a co takhle magické pilulky na zvětšení penisu nebo prsou?) a další legrace příznačné pro dnešní dobu.

Věda či její pseudovědecká interpretace by mohly být dobrým základem tohoto nového náboženství. Zaprvé jsou pseudovědecké myšlenky už ve společnosti rozšířené a zadruhé některé vědecké teorie přímo volají o přeměnu v pohádkové, výchovné mýty.

Třeba taková evoluční teorie, která nám, třeba ve fascinujícím podání Richarda Dawkinse, ve vší vědecké vážnosti tvrdí, že veškerý život a my sami jsme vznikli z kousků slizu či z mazlavých jílů s různou přilnavostí.

A nejen to, tvrdí nám dokonce, že celý tento vývoj či prostředí, které mu svými charakteristikami umožňuje průběh, nemá žádnou vnitřní entelechii ani teleologické směřování. Obě možnosti jsou stejně fascinující a nepředstavitelné: představa, že onen vývoj teleologický je, i představa, že takový není.

Průměrný člověk se vědě učí stejně, jako se dříve vyučovalo náboženství. Neučí se experiment a myšlenkový proces, místo toho jsou ve školách autoritářským způsobem memorovány apodiktické pravdy. Jak takové množství znalostí také jinak chcete populaci učit? A to množství bude jenom narůstat, exponenciálně.

Dalším příkladem budiž třeba kvantová mechanika, nebo jakákoliv složitější oblast matematiky, pro většinu lidí nepochopitelná a neověřitelná. Z takové vědy lidé vidí skutečně pouze její magické výsledky, různá technologická zařízení, neposkytuje jim tolik potřebný výklad reality a smyslu čehokoliv.

Celá kultura racionality jako vůdčího principu lidského uvažování, založená právě na vědeckém pokroku a materiálních výdobytcích, které lidem poskytla, přerostla lidské duševní schopnosti a stala se sama o sobě iracionální modlou.

Taková situace vytváří prostředí pro rekonstrukci víry a vznik nových náboženství. Náboženství a víra jsou ve své podstatě nesmírně racionální: rozumí totiž omezenosti lidského myšlení a umožňují tak člověku smysluplnou existenci v příliš komplexní realitě, kterou nelze pochopit.

Levice by měla věnovat víc filozofického úsilí této oblasti, uznat omezenost své víry v racionalitu a dobrou lidskou podstatu, a nabídnout lidem racionálně přijatelný, decentralizaci podporující, optimistický, humánní a nábožensky shrnující výklad světa, zahrnující socialistické politické principy. V dnešním světě "racionálního" nihilismu a masové deziluze s ním může uspět a získat tak základ pro demokratické prosazení svých myšlenek.

A ještě ohledně revoluce, tématu, kterému se v souvislosti s levicí lze jen těžko vyhnout.

Žádná revoluce nebude potřeba. Stejně tak jako žádná revoluce nebyla potřeba ke svržení tyranského "socialismu", nebude potřeba ani ke svržení globálně-amerického kapitalismu. Lidé se mohou se současným systémem vypořádat stejně, jako se vypořádali se systémy v zemích Sovětského bloku: prostě počkat a nechat je zcela vyhnít, nechat je rozložit se v důsledku jejich vlastní sebedestruktivní vnitřní podstaty.

Pokud se kapitalistický systém rozloží, jak Marx a jeho stoupenci předvídají, můžeme pouze doufat, že tentokrát bude připravena skupina ideologů méně asociálních, než byli ti, kteří převzali moc po pádu "komunismu". Úkolem levice je tyto ideology připravit. Historie chiliastických hnutí a náboženství, především těch východních, může poskytnout inspiraci.

Proboha ten dopis pana ministra to je vyjádření k jakému druhu problému a problematiky?
Tohle se mi snad zdá pane MUDr. Langere.

Asi soudruzi z NDR udělali někde chybu!

Zdravím a přeji všem krásný nový rok :-) hodně štěstí, zdraví a pracovních úspěchú.
PS: Já zatím zůstávám chci být u toho až se loď potopí až na úplné dno.

Zdravím všechny, nechci tady brečet, protože mě to už nebaví a navíc v této době již unavuje. Jen zde chci říct to, že jako mnoho dalších kolegů jsem dostal do své poštovní schránky dostal dopis od ministra vnitra p. Langera. Když jsem si to v klidu přečetl, musím říct, že ten dopis beru jako "výsměch" všem obyčejným policistům z ulice - OOP, OHS apd., protože takové nesmysly se prostě číst nedají a musím bohužel konstatovat, že mi z toho textu i z člověka, který je pod tím podepsaný chce ZVRACET. Nečekám od našeho neministra reakci ani odpověď, ale po 13 letech na OOP už mám také žádost o uvolnění napsanou a už dál čekat nebudu.
Všem přiji krásného Silvestra a v novém roce 2008 hlavně pevného zdraví!

Ty tam máš podpis?
Já tedy ne !! Je tam pouze jeho jméno.

protože pod tohle by se snad ani podepsat nemohl

Tak jsme byli dva na stejné lodi na OOP. Oba se stejnými lety, stejnou třídou..Jen já trávil většinu víkendů v pořádkové jednotce nebo ne ředitelství na dosahu. Teď kolega dostal 15 000,- Kč na dorovnání a já nic..Prý jsem si přes rok vydělával na pořádkové jednotce, tak co si stěžuji. Argument, že kolega byl doma a ty peníze, které já jsem vydělal, stejně také dostal, neobstál..Je mi, nejen z toho, na zvracení!

Tahle loď jde do sraček a nikdo s tím nic neudělá!

Propady platů za 2007 ještě dorovnávají jak se dá, ale co bude dál.......co přinese rok 2008 zmrazení čili při nastávajícím zdražování a reformě propad reálných mezd u této ozbrojené složky. Může si snad policista přivydělávat jinou činností, aby důstojně živil svou rodinu?

Nejenže nemůže, ale on ze zákona ani nesmí. Zbývá nám jen naříkat a při tom trpět rozmary mocných - A ŽE TY TEDY JSOU přímo na pos...í.

Bohužel svinského a prasečího jednání bude u policie přibývat, jdeme přece po modré a ta je známá sobeckostí, familiárností a bezohledností. Proto si velice ráda aktivně začínám shánět práci, která bude mezi obyčejnými lidmi bez zášti a neustálého stresu.
Za dva roky se situace u policie změnila k nepoznání, ale mám obavy že nikoli k dobrému, ale spíš k úplnému nezájmu a odcizení mezi vlastními kolegy. Chybí tu celková motivace, uvolnění a dobrý pocit z dobře vykonané práce, která je stejně nedoceněna a nový zákon postavil mezi kolegy silnou zeď.

S PČR máš pravdu, ale nevím kde, co a za kolik máš zajištěno, aby jsi nebyla ještě více zklamána. Teď alespoň trošku žiješ v kolektivu již hodně nasratých, ale zatím ještě, alespoň na jednotlivých pracovištích, trochu lidí držících při sobě. V civilu sice vyděláš hodně (jako specialistka či ve stavebních profesích), ale za jakých podmínek-časových, venku za každého počasí atd. S závist, závist tam je ještě větší.

Dobrý den kolegové, za několik více než 24 hodin bude ze mě už jen bývalá kolegyně. Končím po 26 letech. Jsem zklamaná a hlavně hodně naštvaná. Odcházím proto, protože mě štvalo jako vysokoškoláka (z 5 lidí jsem jediná splňovala vzdělání) , že i po nové vzorové systemizaci a po nabytí účinnosti nového zákona jsem byla nucena vykonávat činnosti občanské pracovnice se středoškolským vzděláním a také proto, že jsem svým vedoucím byla ve služebním hodnocení označena jako osoba, u které s přibývajícím věkem a dlouholetou službou u PČR nastávaly pracovní neschopnosti. Velice se mě to dotklo a nejen já v tom vidím diskriminaci. Jako bych mohla za to, že roky přibývají a vlastně jsem vydržela více jak dvě desítky let sloužit, což je zřejmě na škodu. Nebudu popisovat proč jsem kdy a s čím byla v pracovní neschopnosti. Jen uvedu, že hodnocení napsal vedoucí, který sám během posledních tří let odmarodil více jak 15 měsíců. Na základě toho jsem podala sížnost. V pátek tento vedoucí volal mému manželovi tím způsobem, že se ho zeptal, jestli má starou doma a že mám přijít na personální ohledně stížnosti, kterou má se mnou vyřešit právník. Podotýkám, že vedoucímu brzy bude 58 let a je to středoškolák. K jeho věku mám dost daleko. Nevím jak se stížnost vyřeší, ale mrzí mě, že takový člověk je v pohodě, jeho nadřízené netrápí, jaké mají problémy řadoví policisté a v klidu může sloužit ještě tři roky, protože do školy ho nikdo nedostane díky výjimce v novém zákoně. On a jemu podobní budou s panem ministrem stavět pilíře. S těmi to vytrhne. Všem bývalým a také normálním řadovým policistům přeji vše nejlepší v následujícím roce, více peněz a hlavně pevné zdraví.

Mluvíš, nebo spíše píšeš, jako mě z duše! Ztotožňuji se s Tvými výroky. Přeji Ti vše NEJ v klidném civilu, a také do Nového roku.

.. také dnes končím, také po 26 letech. Na novém pracovišti se ke mně při pohovoru chovali tak, že jsem si připadal jako na jiné planetě. Finance srovnatelné, práce jen denní od pondělí do pátku. Těším se. Do nového roku jen to nej...

Na naše oddělení mají přijít posily z RCCP, ale nikdo neví kde budou mít prostory pro převlékání, nikdo neví jak budou dojíždět, převážná většina je z velké dálky.
Přicházejí s poměrně velkým osobním ohodnocením, ale s menšími znalostmi a praxí pro danou problematiku služby. Většina se již vyjádřila, že to stejně za chvíli zabalí.
Myslím, že se u policie poslední dobou tluče klín klínem, na školách jsou mladí policisté, kterým bude trvat min 5 let než budou mít nějaké hmatatelné zkušenosti pro výkon.
Mnoho vrstevníků v produktivním věku je velmi znepokojeno a znechuceno jednáním svých okresních ředitelů, které vůbec nezajímají problémy a realita běžného výkonu pouze chtějí jen poslušnost, objasněnost a výslednost za každou cenu bez nejmenšího odporu. Je to cesta do pekel a do velkých nesnází u tohoto rezortu.

Sloužím jedenáctým rokem a je to pořád stejné .....

Já sloužím už 15-tým rokem a netvrdil bych, že je to stejné, je to spíše čím dál tím horší. Pořád jsem doufal a věřil, že se to zlepší, ale dnes tvrdím, ze LÉPE UŽ BYLO a přestávám věřit tomu, že HůŘE UŽ BÝT NEMůŽE

Říkají tomu kariérní řád neřádi.

Stejná situace byla i u nás v Celní správě. Z hranic přišli kolegové zvyklí na jinou problematiku a většina již je pryč - dojíždění, rodinné problémy, vyšší výdaje atd. atd. tohle řešení absolutně nic neřeší. Měli dostat pořádné odstupné, nějaký sociální program a byl by klid, tak to bylo jen trápení.

ahoj kolegové, jsem celník a taky se řídím zákonem 361 (bohužel). Proslýchá se, se mají údajně od poloviny roku 2008 zdaňovat výsluhy. Takže se chci jen zeptat, zda-li němáte nějaké podrobnější informace, jeslti i pro ty, co už je mají nebo jen pro ty co si o ni požádají až po tomto datu atd. díky

LÍP UŽ BYLO

pročítám tuto diskuzi docela pravidelně a dnes sem píši poprvé. Sloužím od roku 1990, kdy jsem nastoupil po vojně. Zažil jsem všechny vlády od revouce, 3 roky jsem sloužil na hlídkový kde jsem sbíral zkušenosti, a poté jsem odešel na obvod kde jsem dodnes. Před třemi roky jsem dokončil VŠ kterou jsem si dělal pro sebe ve svém volnu a svých dovolených o problémech raději psát nebudu neboť kdo studoval jako já ví o čem píši, a jelikož nemám velitelské ambice zůstal jsem jako zpracovatel na OOP. Letošní rok s příchodem nového zákona byl pro spoustu zlomový i pro mě když z hodnosti por. jsem spadl na prap. Velitel oddělení z mjr. na npor. a navíc mu bylo naznačeno z vyšších míst aby si to letos podal neboť má důchodový věk a taktéž i jeho zástupce. Oba dva to byly opravdový policajti kteří měli odslouženo přes 30 let a prošli u sboru vším čím se projít dalo. Byli hlavně vůči nám jako podřízeným loajální a férový a hlavně dokázaly vždy poradit. V červnu odešli a bylo vypsáno výběrové řízení na velitele a zástupce. Výběrové řízení vyhráli dva kluci kterým je 30 let a 8 let slouží, ale důležitým faktorem bylo to, že mají VŠ. Pod jejich vedením se nedá hovořit o lidském přístupu k podřízeným neboť jak oni říkají my nejsme už ani policajti ale my jsme manažeři a taky tak to oddělení vedou jako soukromou firmu kde je nezajímají problémy podřízených. Hodně lidí už odešlo do civilu hlavně kvůli nim ale to si oni nepřipouští. Já jsem zůstal jako jeden ze služebně nejstarších a také zvažuji odchod. Oddělení je už pod stavem schopným pro výkon, ale řeší se to v rámci balíku 150 aby úbytek nebyl vidět na ulicích a tak další kolegové jdou radši marodit než aby byli v práci a ani se jim nedivím. Ale jak jsem napsal už nahoře LÍP UŽ BYLO. Přeji všem veselého silvestra a rok 2008.

Kolego, chápu tě, krom jiného jsem po dokončení VŠ šel také z poručíka na nprap. Mohu Ti poradit jen jedno. Snaž se jít výš, hlaš se do výběrových řízení, zahoď nostalgii. Bude to těžké, já jsem odešel po 16 -ti letech z OOP, tedy jsme stejná generace, bylo to moc těžké. Jsem nyní 8 měsíců v Praze, hodnost kpt. Do dneška se mi moc stýská po OOP, měl jsem tam velkého kamaráda, super parťáka, to ti byly služby. Šel bych s ním do všeho. Ale život jde dál. Dojíždění také nic moc, ale časem si zvykneš a půjde to. Přeji Ti hodně štěstí.

Ono je hezké jít do výběrového řízení jenže ono se přihlásíš a pak zjistíš že ve výběrové komisi sedí tvůj vedoucí a máš zameteno. Dal jsem si žádost na SKPV a vedoucí mi to neschválil s odůvodněním, že je nedostatek lidí na OOP a nikde se nedovoláš.

Máš pravdu, tak to skutečně chodí. Ale přesto to zkoušej stále dál, máš na to plné právo. Zkus se přihlásit do výběrového řízení mimo okres. Souhlas svého vedoucího nepotřebuješ. Hodně štěstí kolego.