Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

už za nás, tedy v období do 1998 se mluvilo o tom, zaplatit kluky na ulici. Bylo to přesně obráceně,. protože zrušili důstojnický funkce, který platu taky pomohly a bestie na okresech byly taky. Místo toho, aby nám daly pokoj, pořešily na úřadech a třeba ve věznici, aby nás jako civily nebrali. Bylo to prachsprostý zneužití svý funkce, ale kdo jim to dokáže. Dneska nadáváme na zákon 361, protože ty peníze, na který jsme měli nárok spolu s invalidama, už mít nebudeme. Hlavně, že si to ti nahoře zase zařídili. Inu, jsme v Česku

nic proti kariéře, nikdo v dnešní době nechce sloužit celej život na ulici, jak to šlo v relativně klidný době před rokem 89. Ale nejde , aby přišel kluk s VŠ a byl z něho ihned manažer ve vysoký funkci, který nemá ponětí o policejní práci. Takže pěkně nabýt zkušenosti 2 roky nejlíp někde ve velkým městě a pak třeba hybaj na okres a výš

Jo jo bejvalko, naprostý souhlas. Pokud by to takhle mělo fungovat, tak by si pánové z vedení jinak vážili práce řadového policisty.

Dobře hovoříš. I když si myslím, že dva roky jsou málo. Já jsem se po dvou letech také necítil, že už všechno vím.

i po 10ti letech se máš co učit, ale na tu papírovou práci to stačí a pak hlavně člověk ví, o čem mluví i na těch vyšších postech.

myslím, že nemáš pravdu znám pár lidí kteří se dostali do důstojnických hodností jak se říka z chodníku ale jsou ještě horší než ti co tu problematiku neznají u nás se říká že "vůl zapomněl že byl někdy teletem"

Polda 13.
Bohužel i takové případy se stávají. Nadarmo se neříká "dej volovi moc a on ti ukáže zač je toho loket". Takovýmu blbovi je třeba ukázat, že je opravdu jenom BLB a nic jinýho, to aby si uvědomil, že každý klacek má dva konce.

Karieristo špatně jsi mě pochopil. Nemám nic proti těm, kteří si chtějí udělat nějakou školu a dostat se výš. Nikoho takového jsem nenapadl. Podstatou mého příspěvku byl blahopřejný dopis pana ministra, kde nebyla aní čárka o nás obyčejných hlídkařích a uzemářích. Pokud jsi polda a dopis máš, tak se podívej na obsah.

Modré straky nezajímají obyčejní lidé, hlídkaři apod.

Ferda: V pohodě, nic se neděje :-) Dopis od Langera jsem nečet, přestěhoval jsem se a pošta mi chodí do starýho bydliště, takže možná je ve schránce :-)

Dostal jsem blahopřejný dopis od pana ministra. Asi se spletl, protože já nejsem karierista, kterým dle mého názoru byl dopis adresován, ale policista obvodního oddělení, který zná svůj obvod a svůj chodník. Ale někdo tu obyčejnou práci dělníka policie dělat musí, nebo snad nějaký karierista s diplomem bude v noci hlídat sídliště aby občané ČR klidně spali.

Je snad něco špatného na tom udělat si diplom a dostat se někam výš ? Jestli se ti, Ferdo, líbí šlapat chodník, dělej to klidně celej život, ale nemusíš hned flusat na všechny, který na tom chodníku nechtěj natrvalo skončit a něco se pro to snaží udělat.

pro karieristy :
špatné je na tom to že stejně tak jako nebýt blbých nemohou být i chytří a tak vyváženost platí v celé společnosti. Já si narozdíl od Tebe Vážím i těch obvoďáků a nevidím důvod proč by kluk z obvodu třeba na vsi měl stejně jako ty budovat kariéru někde v Praze. Jako křivdu však beru hodnostní systém, který mohl být zachován a délkou služby mohl umožnit zvýraznění zasloužilých. Co se týče dopisu pana ministra tak ho beru vzhledem k provedení tisku a slintům jako urážku mojí osoby stejně tak jako většina policistů v mém okolí

Milý Poldo ! Nevím, kde jsi vzal, že si nevážím kluků z obvodu. Je to nesmysl, sám jsem řadový na obvodě. Nechci tam ale hnít věčně a tak se pro to snažímněco udělat, protože za současného stavu mě to tam fakt už nebaví.

smutné je, že já ten diplom mám a jsem "na chodníku", na kterém chci ještě nějaký čas zůstat, ale nemám přitom možnost vydělat si více peněz ať se snažím jak chci a to je bordel. Můžu na všechno házet salám a mám stejně jako když dřu jak mezek....

...nemyslím, si, že ten kdo je o nějaký stupínek (jsem v 7 TT) na tom s VŠ vzděláním líp než ten na obvodě (obvod mám mj.za sebou a sloužím 15 let). Sloužím na kraji a vzhledem k reorganizaci pana ... nevím kde budu stejně sloužit (souvisí se změnou krajů). Sice nemrznu na ulici, ale může se stát vzhledem k novému zákonu, že budu v nejlepším možná dojíždět bez příplatku za bydlení. Navíc si myslím, že náš pan ... studoval stejně z důvodu mindráků

Problém je v tom, že "škola" je více, než praxe. Když lesní inženýr je víc, než někdo s léty praxe, tak to asi není dobře. Kariérní řád je blaf, a výběrové řízení je předem rozhodnuté. Rozhodují známosti, a jak "hluboko" je kdo schopen vlézt.

všichni dobře víme proč je stav u policie jaký je, proč je snaha rozvrátit co ještě fungovalo, proč vlezdoprdelka Kubice neuspěl při tlačení na jinou stranu, proč jsou v čele Červíčkové, kteří stejně nic se stavem na silnicíh neudělají, co paní Vesecká a pán velkomožný Čunek ... atd. Jen se podívejte na diskusní příspěvky běžných občanů pod články novinářů na webových stránkách. Všichni co se mají v současnosti velice dobře a jsou tzv. za vodou těží pouze z naší společenské roztříštěnosti a nejednotnosti a to stejné platí i bohužel v našem resortu jelikož se nedovedeme domluvit a názorově sjednotit bohužel už ani mezi sebou a to je ta hlavní chyba z které Ti tam v jiných (horních) sférách nejvíce těží. Navíc pár provokatérů s IQ někde na hradici zdravého rozumu také udělá své. Jinak všem skutečným kolegům a pravým kamarádům od sboru vše nej v roce 2008

Já se nestačím divit. To skutečně, páni kolegové, na tom jste tak duševně špatně, že ani nejste schopni vyplodit vlastní myšlenku, že jen kopírujete články, které vyšly v nějakých novinách či jsou někde na síti? Dost ubohé. Myslím, že stačí, když najdete něco zajímavého, dát jen odkaz. To se tak dělává, víte? Nezapomínejte, že tuto diskusi navštěvují také občané a dělají si obrázek o inteligenci policistů. A musím říci, že jako déle sloužící policista, nemám vůbec radost z toho, co si ti občané myslí.

spokojen, neboť nemám čas hledat odkazy, hledat vyhovuje pouze těm v pantoflích a nepřímý výkon. Tam bych tě Jardo zařadil. zdar

PROČ ODCHÁZEJÍ?

Část policistů plánovala svůj odchod už dlouho, čekala však na dobu, kdy budou mít nárok na nejvyšší výslužné.

Z podobného důvodu odcházejí i mladší, kteří pracovali u policie 10 let. Nárok na výslužné totiž vzniká po uplynutí této doby. Peníze, které jim stát bude měsíčně posílat, sice nejsou velké, ale jsou dobrým přilepšením k platu v novém zaměstnání.

Valná část policistů je nespokojena s vývojem u policie. Nadřízení jim opakovaně slibovali změnu, vždy však zůstalo jen u slov.

Někteří z odcházejících zmiňují narůstající tlak na policii ze strany politiků, ať už z levého nebo pravého politického spektra.

Ministr vnitra Ivan Langer slibuje, že po jeho reformě bude policie fungovat lépe než dosud. Svůj plán rozdělil do deseti "pilířů". Chce změnit strukturu policie, aby odpovídala územnímu uspořádání Česka podle regionů. Požaduje také, aby se policisté sebevzdělávali. Na oplátku jim slibuje lepší služebny, vybavení a vyšší platy. Lidé by změnu měli poznat třeba tak, že k nim budou policisté vstřícnější.

Utečou jim všichni, nemají už vůbec co by mladým nabídli.

Od policie odešel rekordní počet lidí. Volná místa se zatím nepodařilo obsadit. MF DNES oslovila dva bývalé a jednoho současného policistu. Jejich příběhy ukazují, že za odchody nejsou jen peníze.
policie - ilustrační fotofoto: Radek Miča, MAFA

Tu historku vykládal před Vánocemi jeden z ministrů, který má podle zákona nárok na policejní ochranku.

"Dostal jsem od policie nové bodyguardy. Jsou určitě dobře vycvičení, ochránili by mě. Jenže se v Praze vůbec nevyznají, netuší ani, kde je Národní divadlo," vyprávěl.

"Jejich šéfové je přesto přidělili jako řidiče hlídaných osob. Takže já jim každý den musím přesně říkat, kudy mají jet, abychom vůbec někam trefili," dodával ministr.

Možná je to k zasmání. Spíš je to banalita. Jenže ukazuje, v jakém stavu se nachází republiková policie. Chybějí jí prostě lidé, a tak některá místa musí "ucpat" nováčky. Ti mají možná dobrý výcvik, ale chybějí jim zkušenosti. A nejde jen o to, zda se dobře vyznají v pražských ulicích.

"O tom případu vím. Neměli jsme však nikoho jiného, koho bychom na to místo ministerských řidičů a zároveň ochránců dali. Z 1 120 lidí, kteří by podle tabulek měli na našem útvaru sloužit, jich chybí 243," říká Lubomír Kvíčala, šéf policejní ochranné služby, která zajišťuje bezpečnost pro vybrané politiky.

"Bohužel odešli i ti v nejlepších letech, zkušení policisté mezi čtyřiceti a pětačtyřiceti," dodává.

Policie obecně není v nejlepší kondici. Podle tabulek mělo u ní k 31. prosinci 2007 pracovat 47 273 pochůzkářů, dopraváků, kriminalistů i vyšetřovatelů. Do plného stavu chybělo policii na konci roku 4 882 lidí. Většina z nich odešla právě během loňského roku.

Ministr vnitra Ivan Langer i šéfové policejního prezidia tvrdí, že odcházejí většinou starší policisté. Dochází tak podle nich k přirozené, slovy Langera vítané generační výměně. Jenže to není tak úplně pravda.

MF DNES mluvila se třemi policisty, kteří se rozhodli služební odznak vrátit, případně to už udělali nebo o tom uvažují.

KVÍČALA JE KVÍČALA. KVÍ, KVÍ.

Podstatné je, že ozbrojené složky zůstaly v roce 2008 na holičkách při takovém razantním zvýšení cen a životních nákladů.

150% průměru ve státě...

150%? Sloužím asi někde jinde když mám 90% že?

No vidíš, pořád je to 2,5 krát více než je minimální mzda, tak vo co go?

pro holičky

No jasně,když dají policistům min.mzdu,tak můžou znáborovat snad jen tebe,když už teď mají velký problém sehnat lidi.Uvažuj chlape,nebo jsi bloncka?

4 holičky
Chlape ty jsi buď úplný blbec, nebo provokatér. V obou případech tě lituji. Pojď si to za těch 150% nebo i 90% vyzkoušet a pak budeš mluvit jinak.

Jsou v Evropě i v ČR odbory, které se dokáží postarat o patřičné zvýšení platů pro své zaměstnance, u policie se při letošní velké inflaci a zdražování vlivem reformy veřejných financí nemění vůbec nic.

Co jsi čekal od odborů (tedy myslím tím NOSP, protože UBS nemá postavení aby do něčeho mohla mluvit), které platí ministerstvo. Myslíš, že půjdou proti svému zaměstnavateli. Ani náhodou, tak hloupí ve vedení NOSP nejsou, aby si uřízli větev pod zadkem. Na oko se jedná, ale nula od nuly pojde. Viděl jsi někde uvedené výsledky jednání expertní komise, která se zaobírá z.361 a připravuje jeho novelizaci, já jsem dosud zaznamenal akorát to, že se dohodli, že by se mohl zrušit příplatek 10% k základu pro směnující policisty, aby se lépe naplňovaly stavy u speciálních útvarů, kam se nikdo nehrne - proč asi taky, žejo.

Koho platí ministerstvo? Co to mu píšete, občane za nesmysly?