1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

už za nás, tedy v období do 1998 se mluvilo o tom, zaplatit kluky na ulici. Bylo to přesně obráceně,. protože zrušili důstojnický funkce, který platu taky pomohly a bestie na okresech byly taky. Místo toho, aby nám daly pokoj, pořešily na úřadech a třeba ve věznici, aby nás jako civily nebrali. Bylo to prachsprostý zneužití svý funkce, ale kdo jim to dokáže. Dneska nadáváme na zákon 361, protože ty peníze, na který jsme měli nárok spolu s invalidama, už mít nebudeme. Hlavně, že si to ti nahoře zase zařídili. Inu, jsme v Česku

nic proti kariéře, nikdo v dnešní době nechce sloužit celej život na ulici, jak to šlo v relativně klidný době před rokem 89. Ale nejde , aby přišel kluk s VŠ a byl z něho ihned manažer ve vysoký funkci, který nemá ponětí o policejní práci. Takže pěkně nabýt zkušenosti 2 roky nejlíp někde ve velkým městě a pak třeba hybaj na okres a výš

Jo jo bejvalko, naprostý souhlas. Pokud by to takhle mělo fungovat, tak by si pánové z vedení jinak vážili práce řadového policisty.

Dobře hovoříš. I když si myslím, že dva roky jsou málo. Já jsem se po dvou letech také necítil, že už všechno vím.

i po 10ti letech se máš co učit, ale na tu papírovou práci to stačí a pak hlavně člověk ví, o čem mluví i na těch vyšších postech.

myslím, že nemáš pravdu znám pár lidí kteří se dostali do důstojnických hodností jak se říka z chodníku ale jsou ještě horší než ti co tu problematiku neznají u nás se říká že "vůl zapomněl že byl někdy teletem"

Polda 13.
Bohužel i takové případy se stávají. Nadarmo se neříká "dej volovi moc a on ti ukáže zač je toho loket". Takovýmu blbovi je třeba ukázat, že je opravdu jenom BLB a nic jinýho, to aby si uvědomil, že každý klacek má dva konce.

Karieristo špatně jsi mě pochopil. Nemám nic proti těm, kteří si chtějí udělat nějakou školu a dostat se výš. Nikoho takového jsem nenapadl. Podstatou mého příspěvku byl blahopřejný dopis pana ministra, kde nebyla aní čárka o nás obyčejných hlídkařích a uzemářích. Pokud jsi polda a dopis máš, tak se podívej na obsah.

Modré straky nezajímají obyčejní lidé, hlídkaři apod.

Ferda: V pohodě, nic se neděje :-) Dopis od Langera jsem nečet, přestěhoval jsem se a pošta mi chodí do starýho bydliště, takže možná je ve schránce :-)

Dostal jsem blahopřejný dopis od pana ministra. Asi se spletl, protože já nejsem karierista, kterým dle mého názoru byl dopis adresován, ale policista obvodního oddělení, který zná svůj obvod a svůj chodník. Ale někdo tu obyčejnou práci dělníka policie dělat musí, nebo snad nějaký karierista s diplomem bude v noci hlídat sídliště aby občané ČR klidně spali.

Je snad něco špatného na tom udělat si diplom a dostat se někam výš ? Jestli se ti, Ferdo, líbí šlapat chodník, dělej to klidně celej život, ale nemusíš hned flusat na všechny, který na tom chodníku nechtěj natrvalo skončit a něco se pro to snaží udělat.

pro karieristy :
špatné je na tom to že stejně tak jako nebýt blbých nemohou být i chytří a tak vyváženost platí v celé společnosti. Já si narozdíl od Tebe Vážím i těch obvoďáků a nevidím důvod proč by kluk z obvodu třeba na vsi měl stejně jako ty budovat kariéru někde v Praze. Jako křivdu však beru hodnostní systém, který mohl být zachován a délkou služby mohl umožnit zvýraznění zasloužilých. Co se týče dopisu pana ministra tak ho beru vzhledem k provedení tisku a slintům jako urážku mojí osoby stejně tak jako většina policistů v mém okolí

Milý Poldo ! Nevím, kde jsi vzal, že si nevážím kluků z obvodu. Je to nesmysl, sám jsem řadový na obvodě. Nechci tam ale hnít věčně a tak se pro to snažímněco udělat, protože za současného stavu mě to tam fakt už nebaví.

smutné je, že já ten diplom mám a jsem "na chodníku", na kterém chci ještě nějaký čas zůstat, ale nemám přitom možnost vydělat si více peněz ať se snažím jak chci a to je bordel. Můžu na všechno házet salám a mám stejně jako když dřu jak mezek....

...nemyslím, si, že ten kdo je o nějaký stupínek (jsem v 7 TT) na tom s VŠ vzděláním líp než ten na obvodě (obvod mám mj.za sebou a sloužím 15 let). Sloužím na kraji a vzhledem k reorganizaci pana ... nevím kde budu stejně sloužit (souvisí se změnou krajů). Sice nemrznu na ulici, ale může se stát vzhledem k novému zákonu, že budu v nejlepším možná dojíždět bez příplatku za bydlení. Navíc si myslím, že náš pan ... studoval stejně z důvodu mindráků

Problém je v tom, že "škola" je více, než praxe. Když lesní inženýr je víc, než někdo s léty praxe, tak to asi není dobře. Kariérní řád je blaf, a výběrové řízení je předem rozhodnuté. Rozhodují známosti, a jak "hluboko" je kdo schopen vlézt.

všichni dobře víme proč je stav u policie jaký je, proč je snaha rozvrátit co ještě fungovalo, proč vlezdoprdelka Kubice neuspěl při tlačení na jinou stranu, proč jsou v čele Červíčkové, kteří stejně nic se stavem na silnicíh neudělají, co paní Vesecká a pán velkomožný Čunek ... atd. Jen se podívejte na diskusní příspěvky běžných občanů pod články novinářů na webových stránkách. Všichni co se mají v současnosti velice dobře a jsou tzv. za vodou těží pouze z naší společenské roztříštěnosti a nejednotnosti a to stejné platí i bohužel v našem resortu jelikož se nedovedeme domluvit a názorově sjednotit bohužel už ani mezi sebou a to je ta hlavní chyba z které Ti tam v jiných (horních) sférách nejvíce těží. Navíc pár provokatérů s IQ někde na hradici zdravého rozumu také udělá své. Jinak všem skutečným kolegům a pravým kamarádům od sboru vše nej v roce 2008

Já se nestačím divit. To skutečně, páni kolegové, na tom jste tak duševně špatně, že ani nejste schopni vyplodit vlastní myšlenku, že jen kopírujete články, které vyšly v nějakých novinách či jsou někde na síti? Dost ubohé. Myslím, že stačí, když najdete něco zajímavého, dát jen odkaz. To se tak dělává, víte? Nezapomínejte, že tuto diskusi navštěvují také občané a dělají si obrázek o inteligenci policistů. A musím říci, že jako déle sloužící policista, nemám vůbec radost z toho, co si ti občané myslí.

spokojen, neboť nemám čas hledat odkazy, hledat vyhovuje pouze těm v pantoflích a nepřímý výkon. Tam bych tě Jardo zařadil. zdar

PROČ ODCHÁZEJÍ?

Část policistů plánovala svůj odchod už dlouho, čekala však na dobu, kdy budou mít nárok na nejvyšší výslužné.

Z podobného důvodu odcházejí i mladší, kteří pracovali u policie 10 let. Nárok na výslužné totiž vzniká po uplynutí této doby. Peníze, které jim stát bude měsíčně posílat, sice nejsou velké, ale jsou dobrým přilepšením k platu v novém zaměstnání.

Valná část policistů je nespokojena s vývojem u policie. Nadřízení jim opakovaně slibovali změnu, vždy však zůstalo jen u slov.

Někteří z odcházejících zmiňují narůstající tlak na policii ze strany politiků, ať už z levého nebo pravého politického spektra.

Ministr vnitra Ivan Langer slibuje, že po jeho reformě bude policie fungovat lépe než dosud. Svůj plán rozdělil do deseti "pilířů". Chce změnit strukturu policie, aby odpovídala územnímu uspořádání Česka podle regionů. Požaduje také, aby se policisté sebevzdělávali. Na oplátku jim slibuje lepší služebny, vybavení a vyšší platy. Lidé by změnu měli poznat třeba tak, že k nim budou policisté vstřícnější.

Utečou jim všichni, nemají už vůbec co by mladým nabídli.

Od policie odešel rekordní počet lidí. Volná místa se zatím nepodařilo obsadit. MF DNES oslovila dva bývalé a jednoho současného policistu. Jejich příběhy ukazují, že za odchody nejsou jen peníze.
policie - ilustrační fotofoto: Radek Miča, MAFA

Tu historku vykládal před Vánocemi jeden z ministrů, který má podle zákona nárok na policejní ochranku.

"Dostal jsem od policie nové bodyguardy. Jsou určitě dobře vycvičení, ochránili by mě. Jenže se v Praze vůbec nevyznají, netuší ani, kde je Národní divadlo," vyprávěl.

"Jejich šéfové je přesto přidělili jako řidiče hlídaných osob. Takže já jim každý den musím přesně říkat, kudy mají jet, abychom vůbec někam trefili," dodával ministr.

Možná je to k zasmání. Spíš je to banalita. Jenže ukazuje, v jakém stavu se nachází republiková policie. Chybějí jí prostě lidé, a tak některá místa musí "ucpat" nováčky. Ti mají možná dobrý výcvik, ale chybějí jim zkušenosti. A nejde jen o to, zda se dobře vyznají v pražských ulicích.

"O tom případu vím. Neměli jsme však nikoho jiného, koho bychom na to místo ministerských řidičů a zároveň ochránců dali. Z 1 120 lidí, kteří by podle tabulek měli na našem útvaru sloužit, jich chybí 243," říká Lubomír Kvíčala, šéf policejní ochranné služby, která zajišťuje bezpečnost pro vybrané politiky.

"Bohužel odešli i ti v nejlepších letech, zkušení policisté mezi čtyřiceti a pětačtyřiceti," dodává.

Policie obecně není v nejlepší kondici. Podle tabulek mělo u ní k 31. prosinci 2007 pracovat 47 273 pochůzkářů, dopraváků, kriminalistů i vyšetřovatelů. Do plného stavu chybělo policii na konci roku 4 882 lidí. Většina z nich odešla právě během loňského roku.

Ministr vnitra Ivan Langer i šéfové policejního prezidia tvrdí, že odcházejí většinou starší policisté. Dochází tak podle nich k přirozené, slovy Langera vítané generační výměně. Jenže to není tak úplně pravda.

MF DNES mluvila se třemi policisty, kteří se rozhodli služební odznak vrátit, případně to už udělali nebo o tom uvažují.

KVÍČALA JE KVÍČALA. KVÍ, KVÍ.

Podstatné je, že ozbrojené složky zůstaly v roce 2008 na holičkách při takovém razantním zvýšení cen a životních nákladů.

150% průměru ve státě...

150%? Sloužím asi někde jinde když mám 90% že?

No vidíš, pořád je to 2,5 krát více než je minimální mzda, tak vo co go?

pro holičky

No jasně,když dají policistům min.mzdu,tak můžou znáborovat snad jen tebe,když už teď mají velký problém sehnat lidi.Uvažuj chlape,nebo jsi bloncka?

4 holičky
Chlape ty jsi buď úplný blbec, nebo provokatér. V obou případech tě lituji. Pojď si to za těch 150% nebo i 90% vyzkoušet a pak budeš mluvit jinak.

Jsou v Evropě i v ČR odbory, které se dokáží postarat o patřičné zvýšení platů pro své zaměstnance, u policie se při letošní velké inflaci a zdražování vlivem reformy veřejných financí nemění vůbec nic.

Co jsi čekal od odborů (tedy myslím tím NOSP, protože UBS nemá postavení aby do něčeho mohla mluvit), které platí ministerstvo. Myslíš, že půjdou proti svému zaměstnavateli. Ani náhodou, tak hloupí ve vedení NOSP nejsou, aby si uřízli větev pod zadkem. Na oko se jedná, ale nula od nuly pojde. Viděl jsi někde uvedené výsledky jednání expertní komise, která se zaobírá z.361 a připravuje jeho novelizaci, já jsem dosud zaznamenal akorát to, že se dohodli, že by se mohl zrušit příplatek 10% k základu pro směnující policisty, aby se lépe naplňovaly stavy u speciálních útvarů, kam se nikdo nehrne - proč asi taky, žejo.

Koho platí ministerstvo? Co to mu píšete, občane za nesmysly?