4 Ads 20/2007-59



ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: M. Č., zast. Mgr. Radimem Kubicou, advokátem, se sídlem O. Lysohorského 702, Frýdek - Místek, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, jímž byl žalobci od 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž namítal, že zákon České národní rady č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Zákon je normou vyšší právní síly, která může v sobě zahrnovat zákonné zmocnění pro orgány státní správy vydávat k provedení zákona normy nižší právní síly, které v žádném případě nesmí být v rozporu se zákonem samotným (čl. 78 a 79 Ústavy České republiky). Na základě § 121 zákona o služebním poměru, který zmocňuje Ministerstvo vnitra k vydání právního předpisu, jenž by v podrobnostech charakterizoval nároky související se skončením služebního poměru, byla vydána vyhláška Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., která v § 76 definuje poslední měsíční hrubý služební příjem policisty způsobem, jenž zužuje finanční částku stanovenou jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru. Vyhláška se tak podle žalobce dostává do rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě žalobce poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok žalobce na příspěvek za službu. Nezákonnost napadeného rozhodnutí tak podle žalobce spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Žalobce navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku soud konstatoval, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru žádným způsobem nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem, ale definice tohoto pojmu je upravena až v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Podle tohoto ustanovení jsou součástí posledního hrubého měsíčního služebního příjmu složky služebního příjmu stanovené pevnou měsíční výměrou a průměr měsíčního úhrnu dalších služebních příjmů, proměnlivých složek služebního příjmu a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení služebního poměru. Zákon o služebním poměru ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ze strany žalovaného nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden správně v souladu s právními předpisy. Městský soud v Praze proto žalobu podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Namítal, že zákon o služebním poměru v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Jestliže § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. definuje poslední hrubý měsíční služební příjem způsobem, který zužuje finanční částku stanovenou zákonem jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru, pak je toto ustanovení v rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě stěžovatele poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok stěžovatele na příspěvek za službu. Nezákonnost rozhodnutí žalovaného tak podle stěžovatele spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Stěžovatel nesouhlasil se závěrem soudu, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem a samotná definice je upravena v § 76 vyhlášky. Stěžovatel citoval předmětné ustanovení § 117 a konstatoval, že je jednoznačné a není třeba dále definovat zcela zřejmý výklad posledního hrubého měsíčního příjmu. K argumentu soudu, že zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru, stěžovatel namítl, že jiný výklad by byl z gramatického hlediska nepřijatelný. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že rozhodnutí Městského soudu v Praze považuje za správné, a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. V kasační stížnosti se stěžovatel dovolává důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle kterého lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.

Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující informace podstatné pro rozhodnutí o kasační stížnosti.

Dne 17. 3. 2005 podal stěžovatel žádost o příspěvek za službu od 1. 4. 2005 s tím, že jeho služební poměr skončil dne 31. 3. 2005. Rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, byl stěžovateli ode dne 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně. V odůvodnění se uvádí, že důvod skončení služebního poměru založil nárok na příspěvek za službu. Poslední hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 činí 28 455 Kč, průměrný hrubý měsíční služební příjem za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru činí 26 008 Kč. Celková doba služba činí 20 roků. Příspěvek za službu podle právní úpravy ke dni skončení služebního poměru činí 30% posledního hrubého měsíčního služebního příjmu ve výši 28 455 Kč, tj. 8537 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění uvedl, že zákon o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční služební příjem, definice je upravena v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. V takovém případě by policista, kterému v posledním kalendářním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný služební příjem, neměl nárok na příspěvek za službu. Problém by nastal rovněž v případě výplaty poměrné části služebního příjmu za necelý kalendářní měsíc. Žalovaný konstatoval, že na výplatním lístku jsou uvedeny i náležitosti a plnění, které nejsou součástí služebního příjmu, například nemocenské, náhrady, kázeňské odměny, odměny za služební pohotovost nebo odměny z prostředků fondu kulturních a sociálních potřeb, a proto částka uvedená na výplatním lístku policisty za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru nemůže být vyměřovacím základem pro příspěvek za službu. Ke stanovení podrobností o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru je Ministerstvo vnitra zmocněno § 121 zákona o služebním poměru, proto byla vydána vyhláška č. 287/2002 Sb., která z uvedených důvodů není se zákonem v rozporu. Žalovaný uzavřel, že nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden ve správné výši.

Na základě takto zjištěného skutkového stavu posoudil Nejvyšší správní soud jednotlivé kasační námitky a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatel uplatnil nárok na příspěvek za službu podle § 116 a násl. zákona o služebním poměru, proto není na místě jeho argumentace ustanovením § 114 téhož zákona a nárokem na odchodné.

Podle § 116 odst. 1 zákona o služebním poměru příspěvek za službu (dále jen „příspěvek“) náleží za podmínek dále uvedených policistovi, jehož služební poměr skončil uvolněním nebo propuštěním z některého z důvodů uvedených v § 106 odst. 1 písm. a), b), c) a odst. 2.

Podle § 117 odst. 1 téhož zákona příspěvek činí 20 % služebního příjmu, jestliže policista konal službu alespoň po dobu deseti roků. Za každý další ukončený rok této služby se příspěvek zvyšuje o 1 % služebního příjmu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se příspěvek vyměřuje z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru nebo, jestliže je to pro něj výhodnější, z jeho průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Podle § 121 zákona o služebním poměru Ministerstvo (vnitra, pozn. soudu) stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru.

Podle § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti služebního poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, posledním hrubým měsíčním služebním příjmem policisty je služební příjem, který mu náležel před skončením služebního poměru v rozsahu složek služebního příjmu stanovených pevnou měsíční výměrou. Do posledního hrubého měsíčního služebního příjmu se započítává průměrný měsíční úhrn jeho proměnlivých složek a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení jeho služebního poměru. Skončí-li služební poměr policisty posledním dnem kalendářního roku, zjišťuje se měsíční průměr proměnlivých složek služebního příjmu a odměn z tohoto kalendářního roku.

Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že stěžovateli vznikl nárok na příspěvek za službu, který v jeho případě činí 30% služebního příjmu. Předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu tak zůstává pouze otázka, zda v případě stěžovatele při určování výše příspěvku za službu aplikovat vyhlášku č. 287/2002 Sb., či nikoliv. Stěžovatel k tomu poukazoval na Ústavu České republiky, podle jejíhož čl. 95 odst. 1 je soudce při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.

Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. III. ÚS 269/05, ustanovení věty obsažené v čl. 95 odst. 1 Ústavy za středníkem nese následující smysl: Soudce obecného soudu při použití „jiného právního předpisu“ opravňuje přezkoumat jeho soulad se zákonem, a to s právními účinky inter partes a nikoli erga omnes. Smyslem tohoto přezkumu není kontrola norem, soud tedy nerozhoduje o neplatnosti „jiného právního předpisu“, rozhoduje toliko o jeho neaplikovatelnosti v dané věci. Nejde tedy ani o paralelu k systémům dekoncentrovaného (difúzního) ústavního soudnictví v omezeném segmentu, jelikož závěr obecného soudu o neaplikovatelnosti „jiného právního předpisu“ není v českém právním řádu právním precedentem. Vázanost soudce zákonem dle čl. 95 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 1 Ústavy tudíž z pohledu čl. 95 odst. 1 Ústavy, věty za středníkem, znamená oprávnění soudu neaplikovat „jiný právní předpis“, je-li soudem považován za rozporný se zákonem. A contrario z uvedených ústavních ustanovení ale vyplývá, že v případě, nekonstatuje-li obecný soud nesoulad „jiného právního předpisu se zákonem“, je jím vázán.

V nálezu ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. I. ÚS 276/01, Ústavní soud vyslovil, že v řadě svých rozhodnutí Ústavní soud zformuloval hlediska posuzování ústavnosti zmocňovacích zákonných ustanovení, a od nich se odvíjejících hledisek posuzování souladu „jiných právních předpisů“ se zákony. Dle nálezů sp. zn. Pl. ÚS 17/95 a Pl. ÚS 43/97 „jiný právní předpis“ nemůže vybočit ze zákonných mezí - nemůže tedy být praeter legem, jinak řečeno, musí se držet v mezích zákona, které jsou buď vymezeny výslovně anebo vyplývají ze smyslu a účelu zákona. Dle nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/2000 ústavní vymezení odvozené normotvorby exekutivy spočívá na následujících zásadách: „Jiný právní předpis“ musí být vydán oprávněným subjektem, nemůže zasahovat do věcí vyhrazených zákonu (nemůže tedy stanovit primární práva a povinnosti), musí být zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad zákonný standard (musí být tedy otevřen prostor pro sféru „jiného právního předpisu“).

Podle čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

Nejvyšší správní soud ve shodě se závěry vyslovenými v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2004, č. j. 6 A 100/2002 - 74, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 449/2005, podotýká, že vyhláška jsouc podzákonným právním předpisem musí být - jak ukládá Ústava České republiky - vydána „na základě a v mezích“ zákona (secundum et intra legem). Tyto principy vyvěrající z podstaty dělby moci znamenají, že exekutiva nejenže nesmí bez výslovného dovolení zákonodárce stanovit nic dalšího či nového o právních vztazích nebo jiné materii upravené zákonem, ať již shledaná mezera v zákoně se stala nedopatřením nebo záměrně (zákaz úpravy praeter legem), ale i tam, kde je výslovně dovoleno výkonné moci vydat k provedení zákona podzákonný právní předpis, může být provedeno jenom to, co zákonodárce výslovně označil (zpravidla výčtem jednotlivých zákonných ustanovení shrnutých v ustanoveních zmocňovacích, anebo přímo v jednotlivých ustanoveních zákona, někdy oběma způsoby současně), a nic jiného; konečně podzákonný právní předpis zejména nesmí zákonu odporovat, nesmí jít contra legem.

Právní život však nezřídka přináší situace, kdy dojde k vydání podzákonného právního předpisu, který (nebo častěji některá jeho ustanovení) se neopírá o výslovné zákonné zmocnění, nebo takové zmocnění překračuje, anebo úprava jde „nad zákon“ (vyhláškou je upraveno něco, co by vyžadovalo zákonnou úpravu, která však chybí) nebo proti němu (vyhláška např. upraví podrobnosti při plnění povinnosti, o které zákon vůbec nemluví a nelze ji z něj dovodit, případně takovou povinnost vyhláška sama stanoví, resp. vyhláška odpírá, oslabuje či podmiňuje subjektivní oprávnění, aniž by to zákon umožňoval).

V situacích právě naznačených, tedy tam, kde se dostává do rozporu zákon s podzákonným právním předpisem, je postavení soudce výjimečné v tom, že soudce (na rozdíl od orgánu exekutivy) je vázán pouze zákonem. Jen on je oprávněn podzákonný právní předpis v takovém případě nerespektovat (čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky) a použít pouze zákon. Nejde o abstraktní přezkoumání zákonnosti podzákonného předpisu a jeho zrušení, o čemž se zatím vedou úvahy jen de lege ferenda (provedení čl. 87 odst. 3 Ústavy České republiky), ale posouzení jeho aplikovatelnosti se závazností pro projednávanou věc.

Důsledek zjištěného rozporu zákona a podzákonného právního předpisu vydaného k jeho provedení je tu jasný: soud nejenže nemusí takový předpis (nebo jeho jednotlivé ustanovení) použít, ale použít je ani nesmí; aplikuje pouze zákon a v důvodech svého rozhodnutí vyloží, proč považoval podzákonný právní předpis za jsoucí v rozporu se zákonem.

Nejvyšší správní soud proto nejprve posoudil ustanovení § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru a shledal, že obsahuje poměrně jednoznačnou definici výpočtového základu pro určení výše příspěvku za službu. Jedná se o poslední hrubý měsíční služební příjem policisty před skončením služebního poměru, nebo o průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, je-li to pro žadatele výhodnější.

Gramatický i logický výklad citovaného ustanovení vede podle názoru Nejvyššího správního soudu k jednoznačnému závěru, poslední měsíční příjem policisty není součtem průměrů určitých složek příjmů, jak stanoví zmíněná vyhláška, ale skutečným příjmem žadatele o příspěvek za službu v měsíci předcházejícím skončení služebního poměru. Pokud zákon na jedné straně počítá s průměrným příjmem za určité období a na druhé straně s příjmem posledním, je zcela evidentní, že poslední příjem nemůže být průměrem dřívějších příjmů, neboť tím by se stíraly rozdíly mezi oběma výpočtovými základy a volba pro žadatele výhodnější varianty by ztratila smysl. Stejně tak se jeví nelogickým, aby zákonné označení „poslední příjem“ v sobě skrývalo průměr některých složek příjmu za uplynulé měsíce, když poslední měsíční příjem nade vší pochybnost znamená příjem za poslední měsíc před skončením služebního poměru.

Stanovil-li zákon o služebním poměru jednoznačný základ, od něhož se odvíjí výše příspěvku za službu, garantuje tím všem svým adresátům určitý minimální standard. Nejvyšší správní soud má za to, že tento garantovaný standard může být formou podzákonného předpisu navýšen, nikoliv však snížen. Podzákonný právní předpis totiž může podrobněji upravit určitou problematiku, nesmí ovšem vybočit z mezí daných zákonem, případně jeho smyslem a účelem. V tomto kontextu je nutné vykládat i zmocňovací ustanovení § 121 zákona o služebním poměru, které opravňovalo Ministerstvo vnitra k vydání zpřesňující vyhlášky, nikoliv k omezení zákonem určených nároků žadatelů o příspěvek za službu.

Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že smyslem ustanovení § 76 zmíněné vyhlášky bylo omezení nahodilých výkyvů v příjmech policisty a zohlednění stavu a podmínek, za nichž policista pracoval v delším předcházejícím období, což ovšem v některých případech přináší nepřípustné omezování nároků policistů oproti situaci, kdy by tato vyhláška nebyla vydána. Ostatně nahodilé výkyvy příjmů vyrovnává a dlouhodobý pohled na výkonnost policisty přináší druhá zákonem stanovená varianta základu pro vyměření příspěvku za službu, a to průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Za dané procesní situace, přináší-li výpočet příspěvku za službu podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. žadateli o tuto dávku horší výsledek, než by mu přinesl výpočet příspěvku provedený pouze v intencích zákona, považuje Nejvyšší správní soud toto ustanovení zmíněné vyhlášky za rozporné se zákonem. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tedy ustanovení § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb. nelze použít, pokud by jeho aplikace vedla ke zhoršení postavení žadatele o příspěvek za službu.

S ohledem na tyto skutečnosti musí žalovaný v řízení o žádosti o příspěvek za službu nejprve zjistit a porovnat, zda je pro žadatele nejvýhodnější vyměření příspěvku z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru, z průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, nebo z výpočtového základu určeného podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb.

Bude-li nejvýhodnější první varianta, žalovaný nesmí pro rozpor se zákonem ustanovení § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. aplikovat a musí rozhodnout toliko na základě zákona.

Argumentaci žalovaného v odůvodnění jeho rozhodnutí, jejíž část převzal i Městský soud v Praze, považuje Nejvyšší správní soud za absurdní. Pokud totiž policistovi v posledním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný příjem, bude mu příspěvek za službu vyměřen z příjmu průměrného, jak předpokládá zákon, a nelze proto namítat, že by v takovém případě neměl policista na tento příspěvek nárok.

Pokud žalovaný dále tvrdí, že na výplatní pásce (výplatním lístku) jsou kromě služebního příjmu i jiné náležitosti, které součástí služebního příjmu nejsou, Nejvyšší správní soud podotýká, že v takové situaci by poslední hrubý měsíční služební příjem policisty neodpovídal výsledné částce uvedené na výplatní pásce. To ovšem zřejmě není případ stěžovatele, který konstantně tvrdí, že jeho poslední hrubý měsíční služební příjem podle výplatní pásky činil 31 740 Kč a tato částka byla uvedena i v potvrzení o jeho příjmech.

V projednávané věci potvrdila Policie České republiky, Správa Severomoravského kraje stěžovateli hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 ve výši 31 740 Kč, což je více, než jeho průměrný hrubý měsíční příjem za posledních 12 měsíců (26 008 Kč) i než výpočtový základ určený podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. (28 455 Kč). Uvedená čísla jednoznačně potvrzují názor stěžovatele o tom, že v jeho případě se zmíněná vyhláška dostává do rozporu se zákonem, neboť její aplikace stěžovatele poškozuje. V souladu s ustanovením čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a citovanou judikaturou Ústavního soudu proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v dané věci nelze tuto vyhlášku aplikovat.

Z výše uvedeného je zřejmé, že Městský soud v Praze pochybil, když vycházeje z chybné argumentace žalovaného nesprávně posoudil stěžejní právní otázku a shledal, že předmětnou vyhlášku lze v daném případě aplikovat, což Nejvyšší správní soud nesdílí.

Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. byl prokázán, napadený rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, ze dne 14. 9. 2006, je nezákonný, a proto jej Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Podle § 110 odst. 3 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na Městském soudu v Praze tedy nyní bude, aby napadené správní rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil mu, aby postupoval a rozhodl v souladu s výše uvedenými závěry.

V novém rozhodnutí ve věci Městský soud v Praze rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle § 110 odst. 2 s. ř. s.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2008

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu

už za nás, tedy v období do 1998 se mluvilo o tom, zaplatit kluky na ulici. Bylo to přesně obráceně,. protože zrušili důstojnický funkce, který platu taky pomohly a bestie na okresech byly taky. Místo toho, aby nám daly pokoj, pořešily na úřadech a třeba ve věznici, aby nás jako civily nebrali. Bylo to prachsprostý zneužití svý funkce, ale kdo jim to dokáže. Dneska nadáváme na zákon 361, protože ty peníze, na který jsme měli nárok spolu s invalidama, už mít nebudeme. Hlavně, že si to ti nahoře zase zařídili. Inu, jsme v Česku

nic proti kariéře, nikdo v dnešní době nechce sloužit celej život na ulici, jak to šlo v relativně klidný době před rokem 89. Ale nejde , aby přišel kluk s VŠ a byl z něho ihned manažer ve vysoký funkci, který nemá ponětí o policejní práci. Takže pěkně nabýt zkušenosti 2 roky nejlíp někde ve velkým městě a pak třeba hybaj na okres a výš

Jo jo bejvalko, naprostý souhlas. Pokud by to takhle mělo fungovat, tak by si pánové z vedení jinak vážili práce řadového policisty.

Dobře hovoříš. I když si myslím, že dva roky jsou málo. Já jsem se po dvou letech také necítil, že už všechno vím.

i po 10ti letech se máš co učit, ale na tu papírovou práci to stačí a pak hlavně člověk ví, o čem mluví i na těch vyšších postech.

myslím, že nemáš pravdu znám pár lidí kteří se dostali do důstojnických hodností jak se říka z chodníku ale jsou ještě horší než ti co tu problematiku neznají u nás se říká že "vůl zapomněl že byl někdy teletem"

Polda 13.
Bohužel i takové případy se stávají. Nadarmo se neříká "dej volovi moc a on ti ukáže zač je toho loket". Takovýmu blbovi je třeba ukázat, že je opravdu jenom BLB a nic jinýho, to aby si uvědomil, že každý klacek má dva konce.

Karieristo špatně jsi mě pochopil. Nemám nic proti těm, kteří si chtějí udělat nějakou školu a dostat se výš. Nikoho takového jsem nenapadl. Podstatou mého příspěvku byl blahopřejný dopis pana ministra, kde nebyla aní čárka o nás obyčejných hlídkařích a uzemářích. Pokud jsi polda a dopis máš, tak se podívej na obsah.

Modré straky nezajímají obyčejní lidé, hlídkaři apod.

Ferda: V pohodě, nic se neděje :-) Dopis od Langera jsem nečet, přestěhoval jsem se a pošta mi chodí do starýho bydliště, takže možná je ve schránce :-)

Dostal jsem blahopřejný dopis od pana ministra. Asi se spletl, protože já nejsem karierista, kterým dle mého názoru byl dopis adresován, ale policista obvodního oddělení, který zná svůj obvod a svůj chodník. Ale někdo tu obyčejnou práci dělníka policie dělat musí, nebo snad nějaký karierista s diplomem bude v noci hlídat sídliště aby občané ČR klidně spali.

Je snad něco špatného na tom udělat si diplom a dostat se někam výš ? Jestli se ti, Ferdo, líbí šlapat chodník, dělej to klidně celej život, ale nemusíš hned flusat na všechny, který na tom chodníku nechtěj natrvalo skončit a něco se pro to snaží udělat.

pro karieristy :
špatné je na tom to že stejně tak jako nebýt blbých nemohou být i chytří a tak vyváženost platí v celé společnosti. Já si narozdíl od Tebe Vážím i těch obvoďáků a nevidím důvod proč by kluk z obvodu třeba na vsi měl stejně jako ty budovat kariéru někde v Praze. Jako křivdu však beru hodnostní systém, který mohl být zachován a délkou služby mohl umožnit zvýraznění zasloužilých. Co se týče dopisu pana ministra tak ho beru vzhledem k provedení tisku a slintům jako urážku mojí osoby stejně tak jako většina policistů v mém okolí

Milý Poldo ! Nevím, kde jsi vzal, že si nevážím kluků z obvodu. Je to nesmysl, sám jsem řadový na obvodě. Nechci tam ale hnít věčně a tak se pro to snažímněco udělat, protože za současného stavu mě to tam fakt už nebaví.

smutné je, že já ten diplom mám a jsem "na chodníku", na kterém chci ještě nějaký čas zůstat, ale nemám přitom možnost vydělat si více peněz ať se snažím jak chci a to je bordel. Můžu na všechno házet salám a mám stejně jako když dřu jak mezek....

...nemyslím, si, že ten kdo je o nějaký stupínek (jsem v 7 TT) na tom s VŠ vzděláním líp než ten na obvodě (obvod mám mj.za sebou a sloužím 15 let). Sloužím na kraji a vzhledem k reorganizaci pana ... nevím kde budu stejně sloužit (souvisí se změnou krajů). Sice nemrznu na ulici, ale může se stát vzhledem k novému zákonu, že budu v nejlepším možná dojíždět bez příplatku za bydlení. Navíc si myslím, že náš pan ... studoval stejně z důvodu mindráků

Problém je v tom, že "škola" je více, než praxe. Když lesní inženýr je víc, než někdo s léty praxe, tak to asi není dobře. Kariérní řád je blaf, a výběrové řízení je předem rozhodnuté. Rozhodují známosti, a jak "hluboko" je kdo schopen vlézt.

všichni dobře víme proč je stav u policie jaký je, proč je snaha rozvrátit co ještě fungovalo, proč vlezdoprdelka Kubice neuspěl při tlačení na jinou stranu, proč jsou v čele Červíčkové, kteří stejně nic se stavem na silnicíh neudělají, co paní Vesecká a pán velkomožný Čunek ... atd. Jen se podívejte na diskusní příspěvky běžných občanů pod články novinářů na webových stránkách. Všichni co se mají v současnosti velice dobře a jsou tzv. za vodou těží pouze z naší společenské roztříštěnosti a nejednotnosti a to stejné platí i bohužel v našem resortu jelikož se nedovedeme domluvit a názorově sjednotit bohužel už ani mezi sebou a to je ta hlavní chyba z které Ti tam v jiných (horních) sférách nejvíce těží. Navíc pár provokatérů s IQ někde na hradici zdravého rozumu také udělá své. Jinak všem skutečným kolegům a pravým kamarádům od sboru vše nej v roce 2008

Já se nestačím divit. To skutečně, páni kolegové, na tom jste tak duševně špatně, že ani nejste schopni vyplodit vlastní myšlenku, že jen kopírujete články, které vyšly v nějakých novinách či jsou někde na síti? Dost ubohé. Myslím, že stačí, když najdete něco zajímavého, dát jen odkaz. To se tak dělává, víte? Nezapomínejte, že tuto diskusi navštěvují také občané a dělají si obrázek o inteligenci policistů. A musím říci, že jako déle sloužící policista, nemám vůbec radost z toho, co si ti občané myslí.

spokojen, neboť nemám čas hledat odkazy, hledat vyhovuje pouze těm v pantoflích a nepřímý výkon. Tam bych tě Jardo zařadil. zdar

PROČ ODCHÁZEJÍ?

Část policistů plánovala svůj odchod už dlouho, čekala však na dobu, kdy budou mít nárok na nejvyšší výslužné.

Z podobného důvodu odcházejí i mladší, kteří pracovali u policie 10 let. Nárok na výslužné totiž vzniká po uplynutí této doby. Peníze, které jim stát bude měsíčně posílat, sice nejsou velké, ale jsou dobrým přilepšením k platu v novém zaměstnání.

Valná část policistů je nespokojena s vývojem u policie. Nadřízení jim opakovaně slibovali změnu, vždy však zůstalo jen u slov.

Někteří z odcházejících zmiňují narůstající tlak na policii ze strany politiků, ať už z levého nebo pravého politického spektra.

Ministr vnitra Ivan Langer slibuje, že po jeho reformě bude policie fungovat lépe než dosud. Svůj plán rozdělil do deseti "pilířů". Chce změnit strukturu policie, aby odpovídala územnímu uspořádání Česka podle regionů. Požaduje také, aby se policisté sebevzdělávali. Na oplátku jim slibuje lepší služebny, vybavení a vyšší platy. Lidé by změnu měli poznat třeba tak, že k nim budou policisté vstřícnější.

Utečou jim všichni, nemají už vůbec co by mladým nabídli.

Od policie odešel rekordní počet lidí. Volná místa se zatím nepodařilo obsadit. MF DNES oslovila dva bývalé a jednoho současného policistu. Jejich příběhy ukazují, že za odchody nejsou jen peníze.
policie - ilustrační fotofoto: Radek Miča, MAFA

Tu historku vykládal před Vánocemi jeden z ministrů, který má podle zákona nárok na policejní ochranku.

"Dostal jsem od policie nové bodyguardy. Jsou určitě dobře vycvičení, ochránili by mě. Jenže se v Praze vůbec nevyznají, netuší ani, kde je Národní divadlo," vyprávěl.

"Jejich šéfové je přesto přidělili jako řidiče hlídaných osob. Takže já jim každý den musím přesně říkat, kudy mají jet, abychom vůbec někam trefili," dodával ministr.

Možná je to k zasmání. Spíš je to banalita. Jenže ukazuje, v jakém stavu se nachází republiková policie. Chybějí jí prostě lidé, a tak některá místa musí "ucpat" nováčky. Ti mají možná dobrý výcvik, ale chybějí jim zkušenosti. A nejde jen o to, zda se dobře vyznají v pražských ulicích.

"O tom případu vím. Neměli jsme však nikoho jiného, koho bychom na to místo ministerských řidičů a zároveň ochránců dali. Z 1 120 lidí, kteří by podle tabulek měli na našem útvaru sloužit, jich chybí 243," říká Lubomír Kvíčala, šéf policejní ochranné služby, která zajišťuje bezpečnost pro vybrané politiky.

"Bohužel odešli i ti v nejlepších letech, zkušení policisté mezi čtyřiceti a pětačtyřiceti," dodává.

Policie obecně není v nejlepší kondici. Podle tabulek mělo u ní k 31. prosinci 2007 pracovat 47 273 pochůzkářů, dopraváků, kriminalistů i vyšetřovatelů. Do plného stavu chybělo policii na konci roku 4 882 lidí. Většina z nich odešla právě během loňského roku.

Ministr vnitra Ivan Langer i šéfové policejního prezidia tvrdí, že odcházejí většinou starší policisté. Dochází tak podle nich k přirozené, slovy Langera vítané generační výměně. Jenže to není tak úplně pravda.

MF DNES mluvila se třemi policisty, kteří se rozhodli služební odznak vrátit, případně to už udělali nebo o tom uvažují.

KVÍČALA JE KVÍČALA. KVÍ, KVÍ.

Podstatné je, že ozbrojené složky zůstaly v roce 2008 na holičkách při takovém razantním zvýšení cen a životních nákladů.

150% průměru ve státě...

150%? Sloužím asi někde jinde když mám 90% že?

No vidíš, pořád je to 2,5 krát více než je minimální mzda, tak vo co go?

pro holičky

No jasně,když dají policistům min.mzdu,tak můžou znáborovat snad jen tebe,když už teď mají velký problém sehnat lidi.Uvažuj chlape,nebo jsi bloncka?

4 holičky
Chlape ty jsi buď úplný blbec, nebo provokatér. V obou případech tě lituji. Pojď si to za těch 150% nebo i 90% vyzkoušet a pak budeš mluvit jinak.

Jsou v Evropě i v ČR odbory, které se dokáží postarat o patřičné zvýšení platů pro své zaměstnance, u policie se při letošní velké inflaci a zdražování vlivem reformy veřejných financí nemění vůbec nic.

Co jsi čekal od odborů (tedy myslím tím NOSP, protože UBS nemá postavení aby do něčeho mohla mluvit), které platí ministerstvo. Myslíš, že půjdou proti svému zaměstnavateli. Ani náhodou, tak hloupí ve vedení NOSP nejsou, aby si uřízli větev pod zadkem. Na oko se jedná, ale nula od nuly pojde. Viděl jsi někde uvedené výsledky jednání expertní komise, která se zaobírá z.361 a připravuje jeho novelizaci, já jsem dosud zaznamenal akorát to, že se dohodli, že by se mohl zrušit příplatek 10% k základu pro směnující policisty, aby se lépe naplňovaly stavy u speciálních útvarů, kam se nikdo nehrne - proč asi taky, žejo.

Koho platí ministerstvo? Co to mu píšete, občane za nesmysly?