1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Pokud z nás udělají idioty tím co se chystá, jdem skoro všichni do pr..le, výsluha - nevýsluha, nemluvím za PČR, ale za VS ČR a myslím i za 80% kluků z JS. Co tady? CO nás tu bude držet...??? Žebrota ???? Zapomeňte na to soudruzi...!!!

Takový bordel u policie ještě nebyl, nejistoty jako za cara. Tolik lidí je zase na odchodu od sboru.

Za Cara bylo dobře.

Lidi co zůstanou to prostě položí. Už ať si to někdo fundovaný uvědomí. Nejsme pokusný krysy!!! Oslabit takhle ozbrojený složky nemá v Evropě obdoby. Co pak tam není někdo, kdo všechny ty negativní následky nevidí??? Pol. ČR, VS, a všechny složky jsou už půl roku v ostudě!!! Počkejte ona Vám to veřejnost spočítá Vy Tataři!?!?... Všichni půjdem do civilu, nejsme děvky v předklonu... Zatím se nikdo veřejně neozývá, ale chce to jít společně jako lékaři a zostudit tvůrce paskvilů...

S tou výsluhou po 20 letech je ptákovina,je všem totiž jasné,že kdyby tohle prošlo,tak dalších 5 tis.policajtů odejde do civilu,možná i víc.Přece by si nikdo nenechal vzít tak krásnou rentu do důchodu. Všem musí být jasné, že odejít s 20 tis do civilu a s 12 tis.je rozdíl. Buďte v klidu a soustřeďte se na svou práci!!!

Vypadá to, že si modří ptáci nasadí do vedení všech složek státu své lidi a celá republika bude skákat tak, jak oni budou pískat. Začínám se obávat nejhoršího, že budou pískat ještě hrozivěji než komunisti a o demokracii a právním státě si můžeme nechat jen zdát. Zatím vše tomu tak nasvědčuje.

Taková je demokracie. Jdi volit a vezmi rodinu. Jiné východisko není.

Petra Lhotáková a komu lezete do zadní části těla Vy? A Vy mluvíte pravdu. Být policistů jako Vy více, tak už tu dávno policie není.

Vždy a všude někdo někomu někam leze. Jen když to není zepředu. Tomu již se říká láska. I když.. někdy i zezadu!

takový ženský nelezou do zadní části těla, ale do postele pokud to jde do té nejlepší

Děkuji za Váš názor a máte pravdu!
Cituji Vás: "Být policistů jako Vy více, tak už tu dávno policie není".
A otázce komu lezu do zadní části těla, sice nerada, ale odpovídám, že poslední dobou svému psovi, protože nezvedá ocásek a musím mu tedy utírat prdelku.
A pravda to je, bohužel, milý pane podplukovníku j.n., tedy Jendo Nohů, nebo Jindro Nádeníčků, Jane Nepomucký, Jirko Nezdare.....??
Petra Lhotáková

pro "pplk. a ostatní"
Není Vám to blbé takto Petru Lhotákovou ponižovat strhnutím celé debaty narážkami, kdo s kým vleze do postele?????
Pokud nemáte jiné pádné argumenty na její výstižné příspěvky, vyvarujte se příště těchto ubohých, trapných a zavádějících, zesměšňujích a jen o Vašem potenciálu svědčících příspěvků.
To, že svými upřímnými názory brojí proti sobeckým důchodcům na odděleních, veřejně podporuje předsedu NOSP p. Štěpánka a jako jediná zde se nestydí podepsat pod svůj příspěvek evokuje Váš názor o lezení do postele nejlepším jenom slabomylsným, tupým, hovadům ......

hezké :-)

pro !: Kde bereš tu jistotu, že pod každým svým příspěvkem je podepsaná Lhotáková, nebo že každý příspěvek podepsaný jménem Lhotáková psala ona???? (A teď pokud použiji její podpis, psala to ona, nebo nepsala????) Tak vidíš, jak ošidné je na těchto stránkách polemizovat o tom kdo se stydí, či nestydí podepsat.

Nic ve zlém, ale nechodí to tak?
Nebo jste takové šplháníčko nikde kolem sebe nikdy neviděli?

Stanovisko Výboru NOS PČR - 22. 01. 2007
Výbor NOS PČR zaregistroval během posledních několika dní informace o změně podmínek pro získání pozitivního lustračního osvědčení. Byť se jedná především o zprávy sdělovacích prostředků, i tak způsobují mezi policisty dohady, které vedou k rozhodnutím o ukončení služebního poměru. Domníváme se, že po devatenácti letech od „sametové revoluce“ již tato problematika není aktuální, neboť za toto období policisté prokázali svou loajalitu vůči státu. Podobné kroky připomínají hledání třídního nepřítele a nemají za současné složité personální situace v PČR opodstatnění. S podobným postupem rozhodně nesouhlasíme a podnikneme veškeré dostupné kroky na podporu policistů a zaměstnanců, kterých by se mohly případné změny dotknout.

JUDr. Milan Štěpánek, předseda

Tak za to, že jsem si jako voják "vyžíral" krásy služby na hranici, aniž jsem mohl ovlivnit kam mne přidělí, po dvacetileté službě vlasti u PČR mne budou nahánět "jako třídního nepřítele".
Nezlobte se pánové, ale připomíná mi to "hon na čarodějnice" v padesátých letech v Americe.

Smutné je, že naši Vážení bývalí zpravodajci opět zůstanou na svých místech. Mám super vedoucího, který se provinil tím, že pracoval na dřívějším OPK. Zítra jej již mít nebudu a místo něj dostanu někoho, kdo je nějakým způsobem zpřízněn s mými nejvyššími nadřízenými, či jim jde jinak na ruku. Pane ministře, to co se děje za Vašeho působení na ministerstvu nemá obdoby.

drží jako klíště politruk jak vyšitý.....

Důležitější bude,
v jaké funkci se drží a zda ji dělá velmi dobře,
než to jestli byl před dvaceti lety jako mladý pitomec někde politrukem!
A jestli ji dělá velmi dobře a nemá již být v penzi (55 let ? nebo 62 let ?) a je přínosem tak ať dále pracuje. Ale jak ji dělá vidí váš i jeho nadřízený, ale i vy podřízení.
Takže jestli i vy děláte svoji práci velmi dobře či výborně, na něj, pokud on ji dobře nedělá poukažte.
Ale si za tím stůjte!

Jen blb nastoupivší před rokem 1990 po kecách modrých zůstává!

"na všechna místa dáme odborníky", "nejsme jako oni"....
a další a další bla, bla, bla.
A pak se diví, že jim už nikdo nevěří.

Máš pravdu, nejsou jako oni, ale někdy (jen pro příkládek - zdravotnictví) ještě horší!!!!!!!!!!!!!!!!§

pro Nespokojený Policista
S tím kolegou ve vyšší funkci,který volil ptákostranu je to logické.Tato strana se nikdy netajila,že paskvil 361 přivede v účinnost.A ještě bych se vsadil,že ten kolega několik desetiletí volil stranu,která je na opačné straně politického spektra.Ale radši toho necháme,nebo se zase někdo ozve,že nemáme úctu ke stáří.

když se bavíš normálně, nikdo se ozývat nebude. Když se chováš jako prase, nediv se, že se ozve...

Zapomněl jsi, že se volí tajně a těch pomýlených, dle tebe, co volili modroptáka bylo docela dost. On to sám šéf neovlivnil!

V novém roce nové "informace"
Krátce Vás tímto informuji v reakci na velké množství dotazů v posledních dnech, které se týkají „rychlé novelizace“ zákona o služebním poměru. Ta by měla spočívat ve zvýšení hranice pro vznik výsluhových nároků na 20 let trvání služebního poměru a jejich omezení maximální částkou cca 12.500,-- Kč.



Tato zpráva, která se nyní šíří v policii, má stejnou váhu jako všechny podobné, které proběhly v roce 2007. Žádná podobná novela se aktuálně nechystá ani neprojednává.



JUDr. Milan Štěpánek, předseda NOS PČR

No tak to jsem zvědavá, kolik tu zase bude "nevěřících Tomášů". Toto tvrzení už tu zopakovalo plno kolegů, ale stále tomu nikdo nevěří.
Je naprosto zbytečné to sem dávat, protože se tu stejně zase nějaký šikula najde a dokola to bude zpochybňovat. Nabalí se na něj plno dalších, s ještě "důvěryhodnějšími" informacemi, že JUDr. Štěpánek nemluví pravdu, protože kryje vládu, leze do zadku Langerovi, aby se mu zalíbil, nebo co ještě kdo vymyslí......
Petra Lhotáková

Otázkou je proč řada lidí nevěří těmto opakovaným zaručeným informacím. Třeba to bude v tom, že ztratili jaksi důvěru v " politické proklamace, sliby ....... . Stačí si vzpomenout na schvalovaný balíček, ve kterém bylo navýšení platů poslancům a zároveň v tomto balíčku bylo negativum pro příslušníky ozbrojených sborů. Neschválit negativum pro přísl. ozbrojených sborů, znamenalo nezvednout si plat. Schválit znamenalo zvednout si plat, ale schválit negativum příslušníkům ozbrojených sborů. Takže morálku tam moc nehledejme. Kolik znás již léta a že jich už bylo, slyšíme že se to zlepší - jak systémově, tak i v jiných směrech a opak je pravdou, tedy jde to od 10 k 5 a od 5 do ........ za doprovodu samolibých úsměvů, na kameru sdělovaných lží, mlžení a to do tváří poldů, kteří tohle poslouchají v televizi v rádiu a je to ve stylu stojím ve vodě a tvrdí, že je sucho. Takže lží od pachatelů jsme nasyceni dost a dost a těm proklamovaným " pozitivním signálům " po tom, jak to zatím s námi mysleli upřímně, např. jablka a hrušky, nikdo nebude mít na konci roku 2007 méně než v roce 2006 za stejné množství práce - věř politikům.
A každý to vidí, že ta policie, která byla v roce 89 politicky zadupána do země, jako nenáviděná složka totalitního státu, klečí od té doby na kolenou a pozvednout se jí do pevného postoje už nepodařilo. Kdejaký křupan si dneska o poldu otře podešev a když už si ji neotře, tak si alespoň na něj podá stížnost, aby mu zavařil a ten polda se pak v tomto státě jen potí, jak to pro něj dopadne právě za okolností, když se těm poldům všebecně moc nevěří a již dopředu je v pozici občana druhé kategorie a bylo by toho víc. mnohem víc. Já sem tyto poplachy samozřejmě nepíšu, ale věř politikům. Ze dne na den by to jistě nebylo a ven by to jistě prosáklo. Nitky z policie vedou jistě i na informovaná místa.

Není podstatné zda mluví pan Štěpánek pravdu, protože žádná pravda Petro není . Pan Štěpánek má pouze názor, který opírá o informace od lidí, kterým bohužel já již nevěřím . A nejsem sám. Je jen otázkou inteligence co si z těchto stránek vybereš. A je jen otázkou zkušeností , komu chceš a můžeš věřit.

pro F1
Svatá pravda.Léta u policie mě taky naučila nevěřit nikomu a ničemu.Důležité informace si popřípadě na více místech ověřit a žádný drb nepodceňovat.Informace od předsedy odborů na mě mají,asi takový dopad,jako od kohokoliv jiného tady. Hlavně v dnešní době,kdy mají odbory problémy s členskou základnou,která je většinou staršího ročníku a houfně jim odchází do civilu.

Ano,možná je to v současné době jenom poplašná zpráva. Na druhou stranu si stačí přečíst Topolánkovu " Smlouvu s občany" , porovnat jí s nynější skutečností a obavy jsou na místě. Slovo politika, zejména pravicového nic neznamená .Langer něco sice dnes tvrdí, ale zítra to nemusí být pravda - zdůvodnění se vždycky najde. Vždyť vzít hákem policajty je mediálně tak úspěšná věc. Policisté včetně jejich odborů by s tím sice nemuseli souhlasit,mohli by proti tomu i protestovat, ale to by bylo asi tak všechno , co by proti tomu mohli dělat. Ve stavu v jakém se dnes nechází policie policie by to ale zrovna " pragmatické " nebylo.
Závěr je tedy pouze jeden :
Pokud má v současné době někdo nárok na slušnou rentu , musí velmi bedlivě sledovat co se děje aby stačil včas adekvátně reagovat. Nic víc, nic méně.

Policisté odcházejí značně znechucení ze současných poměrů u policie, z nulového navýšení mezd, ze značného opotřebování zdraví, které u této firmy odchází jako nikde jinde a dalších nevolností, které pan ministr Langer vytvářejí za poslední období, kterému se říká období temna a nejistoty.

potkat, ty hesluješ i v "běžném" životě, jinak to není možné....to už je poškození zdraví zralé na trvalé následky.... :-)))

Proto odchází tolik lidí ty moulo.

odcházelo loni, letos se nic převratného neděje. Pokud nebudou dementi věčně vyřvávat o 200% info, že ti seberou i spodky....

Prober se a uvědom si, že je teprve skoro konec ledna. Hodně kolegů čekalo zda budou nějaké změny k lepšímu, ale jelikož žádné nejsou a je to spíše horší, tak už zase začínají odcházet. U nás SU již to začalo.

for XXX
Je to přesně tak.I u nás se začala zvedat další vlna odchodů.Korunou všemu je asi proslov předsedy ODS,zmrazené platové tabulky a další kolo lustrací na příslušnících BS,kteří pamatují službu před rokem 1989.

navařili, to ať si snědí. Jestli bude i letos odcházet stejné množství přísl.BS, nepomůže jim ani prac.neschopn.první 3 dny zdarma. Lidi co zůstanou to prostě položí. A nikoho to zajímat nebude, pojede se dál, tak si to uvědomte i vy.