Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Ještě doplňuji, že důvody, které uvádějí funkcionáři z MV, že výsluhový příspěvek služí jako sociální dávka, neboť bývalý příslušník má podstatně sníženou možnost se po skončení služebního poměru zařadit do běžného života a zaměstnání, tak jsou vyložené lži.
Jakmile skončíte u BS, tak je maximální snahou MV Vás o tento příspěvek při každé příležitosti okrást a Vaše sociální zázemí je vůbec nezajímá.

Zamyslete se prosím, k jakému účelu má sloužit příspěvek za službu, nyní již bohužel výsluhový příspěvek.
Dle mého názoru, má v prvé řadě nalákat mladé lidi k bezpečenostnímu sboru s tím, že si každý řekne: odkroutím si 15 let a do smrti mi budou vyplácet výsluhový příspěvek, to je panečku výhoda!
Já jsem si to řekl taky, ale v mém případě to bylo ještě 10 let.
Když už se stane člověk tím slavným příslušníkem, tak začne odpočítavat léta, kdy už bude mít konečně nárok na ten vysněný příspěvek a bude moci opustit policejní řady(BS). Ovšem má to jeden háček! Po celou tu dobu musí sebou příslušník nechávat svými nadřízenými vláčet a zametat, má strach vyslovit svůj názor, je ponižován a pošlapáván svým nadřízeným, má obavu ze stížností na jeho osobu, že se ho nikdo nezastane atd. atd. A to vše jen kvůli po..... příspěvku, aby o něj nepřišel, kdyby byl z řad bezpečenostního sboru propuštěn bez veškerých nároků.
Myslím si, že tento příspěvek má sloužit jako zbraň MV k sprostému vydírání příslušníků BS, aby pracovali se strachem, že o příspěvek příjdou a funovali bez vlastních názorů, nikomu a ničemu neoponovali a aby byli jako kusy hadu, se kterými lze pěkně zametat.
(mj. příspěvek vyplácí MV, nikoliv PČR, a toto je Vaše hůl na smetáku)
Vzhledem k shora uvedenému Vám doporučuji, aby jste se rvali o svá práva a nenechali sebou zametat, bez ohledu na nějaký příspěvek, který stejně vůbec není jistý.
Kdybych mohl vrátit čas, tak bych k PČR v životě nikdy nenastoupil a všem služebním funkcionářům bych doporučil, aby si zmiňovaný příspěvek naravali do zadku a do huby a aby se ním udávili.
Jinak Vám přeji hodně štěstí v bitvě za Vaše práva, jednejte a nedejte se!

Hmm...,po dlouhé době se tu objevil článek (dva), který má hlavu a patu a kde je řečeno hodně pravdy.
Ch z N - naprostý souhlas s oběma tvými příspěvky.

Chytrý z Nitry

Já osobně jsem nešel k Policii ČR s výhledem k vysněné výsluze, odchodnému. Ani jsem nevěděl, že to existuje. Ale je jasné, že pokud se člověk upíše do specifického povolání, jakým je rozhodně práce s drbany, tak má ve svém původním povolání " vymalováno " a těžko se v něm bude po X letech realizovat, tak jako by ho od počátku vykonával. Prostě se jaksi zavře voda a člověk to v mnoha případech nemá lehké vrátit se služebního života do " normálního života ". Tomu jistě každý rozumí, kdo se nadlouho zazdí u PČR.
Výsluha by měla tedy kompenzovat tuto odluku a je to standartní věc ať se člověk podívá i k jiným policejním sborům ( i bývalým východním ) a mnohdy jsou " bonusy " za službu státu výraznější. To že je v tomto státe policie až neskutečně zadupaná do země od roku 1989, kdy ji jako " politickou bezpečnostní složku lidi neměli rádi je stále vidět, protože ta policie se do dneška na nohy pořádně nepostavila. Jeden čas to vypadalo nadějně - to v době kdy jsme byli v období přístupových jednání do EU a z " venčí " byly tlaky na moderní policejní sbor v ČR po všech stránkách včetně sociálního zabezpečení policistů ( tak jako vojáků ), jako " jednoho " z kroků k omezení korupce. Někdy v roce 1997 začal vznikat nový zákon o služ. poměru v naprosto jiné podobě ( měl jsem původní verzi se všemi možnými příplatky, příplatky za věrnost státu a pod. ) než ho tak odrbali a dostali ho do verze " paskvil ". Tlak byl na vyhazov policistů, co se něčím provinili, tedy ty klasické průsery kurupce, trestné činnosti, kterou každý slušný policista sám odsoudí a kvituje, že takový policsta končí. Jenže slepá " averze " vůči policistům byla tak silná, že " vyhazov " od policie dostali v zákoně do takové podoby, že dneska mají strach z vyhazovu i ti slušní policisté, kteří se takového vyhazovu nikdy bát neměli a každý policista, který slouží delší dobu ví, jak tenké ledy má pod sebou při různých zákrocích, při práci, kde se jaksi omyly dost dobře nedají vždy vyloučit. A i při téhle běžné práci - službě kterou člověk vykonává především pro pomoc těm slušným lidem, se člověk nevyhne myšlence, že ten zákon je vlastně nastaven tak, že by se nemohl divit, když bude najednou postaven mimo službu pro " zavrženíhodné jednání ", porušení čehosi, jako " etického kodexu " a když se prostě nějakému služebnímu funkcionáři ..........., když bude nějaký podezřelý věrohodně ( tak to bude alespoň vypadat ) tvrdit ......... Prostě myslím, že jistota státního zaměstnání jako dříve u PČR je již dosti minulostí.
Pak další překopání, odložení rok 2003, další překopání další odložení 2004 a výsledkem je dnešní již " paskvil ", který je nepoznatelný s tou původní verzí a k tomu to dostalo ještě takovou atmosféru, jako chuťovka 150 hodin zadarmo, neplacené svátky ....... a ten stát si prostě s příslušníky bezpečnostních složek hraje takovou podivnou hru. Tváří se, že je vše O.K., usmívá se, tvrdí, že je vše nastaveno optimálně, jistě pozitovně působící na ty sloužící venku při styku s občany.
Dále je jasná tendence ty výsluhy, když tedy jsou, tak je alespoň znehodnotit - devalvovat.
A na závěr : Jak jsem v úvodu řekl, nešel jsem k Policii ČR k vůli výsluze, ani k vuli odchodnému. Motiv byl naprosto jasný - chránit společnost před drbany. Postupem času si ale každý s přibývajícím věkem uvědomí, že ta výsluha by mu skutečně jednou pomohla vyrovnat tu jistou nevýhodu dlouhé doby strávené ve službě u Policie ČR za okolností, že " nevydrží " sloužit do naivních 65 let věku, tak jak je to " chytře " a s předvídavostí zaručeně dobré kondice 65 letých policistů nastavené ve služebním zákoně.

F1
Netvrdím, že všichni nastupují k PČR jen kvůli příspěvku, ale je jedním z hlavních důvodů, kvůli kterému jsou lidé ochotni nastoupit k PČR.
To ovšem ještě netuší, že je v § 169 zák. č. 361/2003 Sb. (v paskvilu) uveden jako účastník řízení "bývalý příslušník", což zmocňuje služební funkcionáře, aby rozhodovali o právech bývalého příslušníka i po skončení jeho služebního poměru. O kterých právech by tak asi mohli po skončení služebního poměru služební funkcionáři rozhodovat, než o výsluhovém příspěvku? O jeho výši, snížení, zrušení atd. O valorizaci příspěvku se nerozhoduje rozhodnutím, takže k tomuto toto ustanovení neslouží a k přiznání příspěvku toto ustanovení je také zbytečné, neboť pokud řízení o přiznání vysluhového příspěvku je zahájeno před skončením služebního poměru, tak má služební funkcionář pravomoc vydat rozhodnutí i po skončení služebního poměru.
Já osobně jsem přesvědčen o tom, že výsluhový příspěvek je zbraň k vydírání příslušníků.

Jestli je tomu tak dnes, posunutí z 10 na 15let bylo na místě. Já jsem nenastupoval s tím, že půjdu po 10 letech pryč. Za 10 let si člověk poctivou a pořádnou prací může vybudovat solidní pozici v pracovní skupině. O nějakém výsluhovém příspěvku jsem se dozvěděl poprvé u náboráře a dál jsem stejně nezkoumal, co přesně to je a kolik. V té době byly tyto roky nepředstavitelná doba. Obdobně jsem uvítal zprávu, že dostaneme i nějaký náborový příspěvěk (tehdy slibovali 15tisíc - nevím, kdo jej sbalil za mě, ale neviděli jsme ani halíř). V současné době ovšem patřím mezi příslušníky, kteří mají nárok na příspěvek a svou poctivou prací s dobrými výsledky jsem v pr.....i a ne na dobré pozici v pracovním kolektivu. Možná si někteří klepou na čelo, že jsem dělal, měl výsledky, studoval apod.a naivně věřil, že karierní řád je o tomto a bude fungovat i dle nového zákona. Nefunguje a nikdy nebude, dokud tu budou smrdět peníze. Pro ty je "člověk" schopen udělat cokoliv i pokřivit svůj hřbet a to já nikdy neudělám. A proto uvažuji o svém odslouženém výsluhovém příspěvku.....

Pro !
Cituji: "za to, že přicházíš o další a další výhody můžou také odbory?"
To jsem nikdy neřekl,ale určitě mají na tomto stavu u PČR velký podíl. Podívej se na zdravotníky. Jejich odbory se zvedly a jaký byl Julínek?
"voják se stará,voják má"
jdi někam s takovým blábolem.Ty,jako pěšák se můžeš starat sebevíc,ale: 3 dny nepl.nemocenské nezměníš,zmrazení platu,degradaci,neplacení víkendů........................NEZMĚNÍŠ !!!!!!!!!!!!!!!!!!

Pavle,
cintáním doma nic nedokážeš. Je pravda, že pokud se za sebe ze strachu nedovedeš ozvat jako jedinec, obdory tě nezachrání. přečti si příspěvek pod tím svým, co překlopil YYY z UBS. V tom je pravda bez vytáček

Pavle,
podíl na tom, v jakém stavu je policie, má hlavně každý z nás. Jsme totiž ovce, které se stále bojí ozvat se byť jen svému nadřízenému, pokud se mu něco nelíbí. A když se ozvou, tak mnohdy chybí důsledné trvání na vyřešení věci ze strachu přijít o přízeň, peníze....., tutlá se to, tudíž jsme v celku přeci spokojení. Není žalobce, není soudce!
Náš strach je hnací motor této krize, vidím to ve svém okolí.
Petra Lhotáková

pro mazec a Petru

Brečíte sice pěkně,ale nad špatným hrobem.Já na rozdíl od tisíců dalších ovcí,jsem byl na obou akcích v Praze.Takže ovčí cintání doma u klávesnice se mě netýká. Mě jen štve velká naivita odborů při neustálém jednání a výsledek žádný.Chápu i jejich malou členskou základnu,ale když s tím mohly loni něco udělat,tak se zmohly jen na napadání UBS a zase bezvýsledného jednání.Špatná nálada u BS,byla loni velká a pokračuje a odbory toho měly pro sebe využít.Proč toho nevyužily? To je otázka.

Pavle,
tím chceš říct, že pouhou účastí na demostraci se pozná, kdo bojuje a kdo ne?

pro mazec

Pro tebe je to jen !!! P O U H Á !!! účast na demonstraci? Až se nás tam někdy sejde P O U Z E několik tisíc,tak jsem zvědav jistli ten blábol někdy zopákneš.

Pavle,
to tvoje "až se nás tam jednou sejdou..."
Chlape, upnout se jen k demonstracím je zhovadilost! Sice je v jednotě síla, ale bohužel nemáme dost jednotlivců, kteří by se spojili.
A dost bylo debaty o ničem.

"Sice je v jednotě síla, ale bohužel nemáme dost jednotlivců, kteří by se spojili" V tom máš pravdu a náš kormidelník o tom moc dobře ví.

Příspěvek Petry Lhotákové překlopen z fóra UBS

Nemá cenu srovnávat Čechy s Anglií. Na takové úrovni my v životě nebudem. K porovnání stačí už jen ten fakt, že "bobíci" nemají pistole a i tak z nich mají občané respekt. U nás polda beze zbraně?? Sebevrah minimálně. A tím nemyslím, že zbraň by dělala poldu poldou, samozřejmě....

Mají zkrátka jinou mentalitu, takže dost bylo Anglie a radši se soustřeďme na dosažení reálných cílů v této naší zemi plné kolegů, co svůj vztek dusí stále v sobě s nadějí, že to za ně přeci jenom někdo vydobude. A UBS nebo NOS to nebudou. Oni jsou jen špičkou pyramidy, která stále nemá pevnou základnu. A to je náš úkol, kolegové, podržet je způsobem každému vlastním!

Mlčeti je sice zlato, ale rodinu Vám to neuživí.

Petra

ok, souhlas!

Je velmi zajímavé sledovat zvýšenou aktivitu pana JUDr. Štěpánka pokud se jedná ve věci lustračního zákona a srovnat jeho aktivity v souvislosti s odstraněním diskriminačních ustanovení zákona o služebním poměru ohledně 150 hodin zdarma, zrušení příplatků, snížení valorizací a další "výhody". Pokud se jedná o zasloužilé soudruhy, kteří PČR přivedli do stavu ve kterém se v současné době nachází a nadále ji ve stanoveném trendu
kvality "řídí" tak se může přetrhnout. A proč by tito funkcionáři nemohli plnit i nadále poslání policisty v boji proti zločinu jako řadoví příslušníci v první linii? Tomu snad nikdo nebrání.

Kdo přivedl policii tam, kde je, soudruhu, to určitě nejsou zasloužilí soudruzi, ale chytrolíni nepolicisté tvého poddruhu!

souhlas s "panem"!!! Harik, co ty to máš za charakter, kritizovat něco "do čeho nevidíš". A pochlub se kde ty jsi se přetrhl ohledně 150 hodin zdarma, zrušení příplatků,....?

Hariku , pleteš koše s baňama. Nejsi sjetý?

i svým jménem jsi se pasoval do role "stájového vořecha".
Když páníček kouká, válíš se mu u nohou a žebroníš o podrbání. Jen se otočí, rafneš ho do lýtka. Je mi jen líto, že i
za takové "charaktery" se berou jak UBS, tak NOSP s panem Štěpánkem. Ten problém, o kterém asi nic nevíš, se týká i řadových policistů, kteří mají tu smůlu, že se narodili o pár let dříve než ty. A troufám si říci, že pro tuto rebubliku udělali i daleko více než ty. Tak trochu rozumu, soudnosti, skromnosti a lidské slušnosti Hariku.

pro Harika

co tím chtěl básník říct? Že si p. Štěpánek chrání vlastní zadek? Nebo kryje soudruhy?

Policie ČR spěje k bankrotu.

Už dospěla

Aktuální informace - 24. 01. 2008

Vážení kolegové,

včera jsme vás informovali o přípravě interního předpisu, kterým by měl být nově stanoven výčet útvarů Státní bezpečnosti s kontrarozvědným zaměřením pro účely lustračního zákona a zápočtu dob do doby rozhodné pro výsluhový příspěvek. Vedení Nezávislého odborového svazu Policie České republiky vyvíjí maximální úsilí, aby nenastaly negativní dopady takového postupu na policii a její příslušníky. Výsledkem této iniciativy jsou zjištění, že o vydání předpisu nebylo dosud rozhodnuto. Další, a věříme, že pozitivní, informace vám sdělíme v nejbližší době. V každém případě budeme o aktuálním stavu informovat opět zítra.

JUDr. Milan Štěpánek, předseda

http://www.ubs-mv.eu/forum.htm

http://www.ubs-mv.eu/forum.htm

Může někdo informovat o tom jak bude prolácena nemocenská (u směnařů HZS apod.) v roce 2008.

na tuto otázku najdeš odpověď na UBS. Miloš tam odpovídal na stejný dotaz. Je to přímo z MV, forum, strana 2

Překlopeno z NOSP - je to docela obrat v jejich myšlení.

Další kolo čistek v policii – jak to vidíme my

Jistě jste zaznamenali, že vedení rezortu připravuje pokračování „kádrové dočisty“ policie (a vlastně také ostatních bezpečnostních sborů). O tom, že to nejsou bezvýznamná slova, jsme se mohli přesvědčit v několika posledních dnech, během kterých se desítky z vás na základě dosavadních informací již jednoznačně rozhodli „nejvděčnější“ zaměstnavatelskou organizaci ze dne na den opustit. Není se totiž čemu divit nebo vás odsuzovat. Vždyť zákon přece nestanoví, že vám má být po 35 letech fyzicky a psychicky náročné služby, konané mnohdy s nasazením vlastního života, k ušetření života a majetku někoho jiného, alespoň poděkováno. Místo toho si v sobě odnášíte pocit hořkosti, který objektivně vnímající člověk nemůže nepochopit.

Po prvních očistných vlnách, prováděných po roce 1989 občanskými komisemi, po lustračních hodech z počátku devadesátých let a po krácení dob pro účely nároků souvisejících se skončením služebního poměru v polovině devadesátých let, přichází téměř dvě desítky let po zhroucení „rozvinutého socialismu“ další, tentokrát důkladná očistná vlna. Beze změny právních předpisů bude rozšířen výčet útvarů Státní bezpečnosti s kontrarozvědným zaměřením. Již jimi nemají být pouze útvary, jejichž náplní byla zpravodajská činnost proti „třídnímu nepříteli“, což by se snad dalo pochopit, ale také útvary servisního nebo protiteroristického a jiného charakteru, jež byly díky tehdejší legislativě (srov. Zákon č. 40/1970 Sb., o Sboru národní bezpečnosti) zařazeny jinam než do útvarů Veřejné bezpečnosti. To už se pochopit nedá. Zpravodajcem se tak stane i příslušník, který ve služebním stejnokroji v obrněném transportéru hlídal letištní plochu na odboru letištní kontroly, nebo ten příslušník, který na tomto útvaru prováděl prohlídku osob před vstupem do letadla (mimochodem, tutéž činnost dnes vykonávají „zpravodajci“ ze soukromých bezpečnostních služeb). Stane se jím také příslušník Veřejné bezpečnosti, který z rozkazu nadřízených musel odsloužit rok v útvaru „Lípa“ jako hlídač objektů, v nichž sídlil prezident a dalších objektů zvláštní důležitosti. A takto bychom mohli pokračovat.

Jaké právní důsledky bude mít tato změna pravidel v průběhu hry? Noví kontrarozvědčíci, zrození novým interním předpisem, budou v případě, že jsou zařazeni na funkcích podléhajících lustracím, propuštěni ze služebního poměru. Co jiného si také zaslouží po 20 letech služby demokratickému režimu? Že se vám zdá nemožné, aby po účinnosti zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, bylo možné aplikovat ustanovení § 9 zákona č. 279/1992 Sb., o některých dalších předpokladech pro výkon některých funkcí obsazovaných ustanovením nebo jmenováním příslušníků Policie České republiky a příslušníků Vězeňské služby České republiky, které upravuje propuštění lustrovaného policisty? Stačí si přečíst vysoce fundovanou metodiku odboru personálního Ministerstva vnitra a zjistíte hned, co je možné, respektive co není nemožné!

Jak se promítne nový předpis do odpočtu dob rozhodných pro nárok na výsluhový příspěvek, ve smyslu § 165 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb.? Nebude-li vydán další objevný metodický pokyn, tak podle zákona o služebním poměru vůbec nijak. Citované ustanovení § 165 odst. 1, které zní „Dobou rozhodnou pro výsluhové nároky je doba trvání služebního poměru a doby započtené ke dni účinnosti tohoto zákona podle § 224“, obsahuje dvě složky doby rozhodné. Tou první je doba trvání služebního poměru za účinnosti zákona č. 361/2003 Sb. a druhou je doba již započtená rozhodnutím služebního funkcionáře podle právního stavu platného ke dni 1. ledna 2007. Nový interní předpis nemůže platit retroaktivně. Tento z hlediska práva zcela nezpochybnitelný závěr poněkud bledne před situací, jež se v současné době již vytvořila. Celá řada příslušníků a zaměstnanců již dostala nová, samozřejmě ta správná (rozuměj pozitivní), lustrační osvědčení vydaná podle ještě neexistujícího interního předpisu.

Policii postihl koncem minulého roku odchod několika tisíc policistů. Bude-li interní předpis vydán v takové podobě, v jaké se o něm psalo v denním tisku a v jaké je instalován na internetových stránkách Ministerstva vnitra, odejdou další tisíce policistů. A jak dlouho ještě vydrží mlčet ti policisté, kteří budou muset zdarma sloužit za ty odejivší? Máme u policie takový kvantitativní a kvalitativní přetlak, že si můžeme dovolit pár tisícovek příslušníků vymést? Zkuste si na tyto otázky odpovědět sami. A nezapomeňte – poslední zhasne!