1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Ještě doplňuji, že důvody, které uvádějí funkcionáři z MV, že výsluhový příspěvek služí jako sociální dávka, neboť bývalý příslušník má podstatně sníženou možnost se po skončení služebního poměru zařadit do běžného života a zaměstnání, tak jsou vyložené lži.
Jakmile skončíte u BS, tak je maximální snahou MV Vás o tento příspěvek při každé příležitosti okrást a Vaše sociální zázemí je vůbec nezajímá.

Zamyslete se prosím, k jakému účelu má sloužit příspěvek za službu, nyní již bohužel výsluhový příspěvek.
Dle mého názoru, má v prvé řadě nalákat mladé lidi k bezpečenostnímu sboru s tím, že si každý řekne: odkroutím si 15 let a do smrti mi budou vyplácet výsluhový příspěvek, to je panečku výhoda!
Já jsem si to řekl taky, ale v mém případě to bylo ještě 10 let.
Když už se stane člověk tím slavným příslušníkem, tak začne odpočítavat léta, kdy už bude mít konečně nárok na ten vysněný příspěvek a bude moci opustit policejní řady(BS). Ovšem má to jeden háček! Po celou tu dobu musí sebou příslušník nechávat svými nadřízenými vláčet a zametat, má strach vyslovit svůj názor, je ponižován a pošlapáván svým nadřízeným, má obavu ze stížností na jeho osobu, že se ho nikdo nezastane atd. atd. A to vše jen kvůli po..... příspěvku, aby o něj nepřišel, kdyby byl z řad bezpečenostního sboru propuštěn bez veškerých nároků.
Myslím si, že tento příspěvek má sloužit jako zbraň MV k sprostému vydírání příslušníků BS, aby pracovali se strachem, že o příspěvek příjdou a funovali bez vlastních názorů, nikomu a ničemu neoponovali a aby byli jako kusy hadu, se kterými lze pěkně zametat.
(mj. příspěvek vyplácí MV, nikoliv PČR, a toto je Vaše hůl na smetáku)
Vzhledem k shora uvedenému Vám doporučuji, aby jste se rvali o svá práva a nenechali sebou zametat, bez ohledu na nějaký příspěvek, který stejně vůbec není jistý.
Kdybych mohl vrátit čas, tak bych k PČR v životě nikdy nenastoupil a všem služebním funkcionářům bych doporučil, aby si zmiňovaný příspěvek naravali do zadku a do huby a aby se ním udávili.
Jinak Vám přeji hodně štěstí v bitvě za Vaše práva, jednejte a nedejte se!

Hmm...,po dlouhé době se tu objevil článek (dva), který má hlavu a patu a kde je řečeno hodně pravdy.
Ch z N - naprostý souhlas s oběma tvými příspěvky.

Chytrý z Nitry

Já osobně jsem nešel k Policii ČR s výhledem k vysněné výsluze, odchodnému. Ani jsem nevěděl, že to existuje. Ale je jasné, že pokud se člověk upíše do specifického povolání, jakým je rozhodně práce s drbany, tak má ve svém původním povolání " vymalováno " a těžko se v něm bude po X letech realizovat, tak jako by ho od počátku vykonával. Prostě se jaksi zavře voda a člověk to v mnoha případech nemá lehké vrátit se služebního života do " normálního života ". Tomu jistě každý rozumí, kdo se nadlouho zazdí u PČR.
Výsluha by měla tedy kompenzovat tuto odluku a je to standartní věc ať se člověk podívá i k jiným policejním sborům ( i bývalým východním ) a mnohdy jsou " bonusy " za službu státu výraznější. To že je v tomto státe policie až neskutečně zadupaná do země od roku 1989, kdy ji jako " politickou bezpečnostní složku lidi neměli rádi je stále vidět, protože ta policie se do dneška na nohy pořádně nepostavila. Jeden čas to vypadalo nadějně - to v době kdy jsme byli v období přístupových jednání do EU a z " venčí " byly tlaky na moderní policejní sbor v ČR po všech stránkách včetně sociálního zabezpečení policistů ( tak jako vojáků ), jako " jednoho " z kroků k omezení korupce. Někdy v roce 1997 začal vznikat nový zákon o služ. poměru v naprosto jiné podobě ( měl jsem původní verzi se všemi možnými příplatky, příplatky za věrnost státu a pod. ) než ho tak odrbali a dostali ho do verze " paskvil ". Tlak byl na vyhazov policistů, co se něčím provinili, tedy ty klasické průsery kurupce, trestné činnosti, kterou každý slušný policista sám odsoudí a kvituje, že takový policsta končí. Jenže slepá " averze " vůči policistům byla tak silná, že " vyhazov " od policie dostali v zákoně do takové podoby, že dneska mají strach z vyhazovu i ti slušní policisté, kteří se takového vyhazovu nikdy bát neměli a každý policista, který slouží delší dobu ví, jak tenké ledy má pod sebou při různých zákrocích, při práci, kde se jaksi omyly dost dobře nedají vždy vyloučit. A i při téhle běžné práci - službě kterou člověk vykonává především pro pomoc těm slušným lidem, se člověk nevyhne myšlence, že ten zákon je vlastně nastaven tak, že by se nemohl divit, když bude najednou postaven mimo službu pro " zavrženíhodné jednání ", porušení čehosi, jako " etického kodexu " a když se prostě nějakému služebnímu funkcionáři ..........., když bude nějaký podezřelý věrohodně ( tak to bude alespoň vypadat ) tvrdit ......... Prostě myslím, že jistota státního zaměstnání jako dříve u PČR je již dosti minulostí.
Pak další překopání, odložení rok 2003, další překopání další odložení 2004 a výsledkem je dnešní již " paskvil ", který je nepoznatelný s tou původní verzí a k tomu to dostalo ještě takovou atmosféru, jako chuťovka 150 hodin zadarmo, neplacené svátky ....... a ten stát si prostě s příslušníky bezpečnostních složek hraje takovou podivnou hru. Tváří se, že je vše O.K., usmívá se, tvrdí, že je vše nastaveno optimálně, jistě pozitovně působící na ty sloužící venku při styku s občany.
Dále je jasná tendence ty výsluhy, když tedy jsou, tak je alespoň znehodnotit - devalvovat.
A na závěr : Jak jsem v úvodu řekl, nešel jsem k Policii ČR k vůli výsluze, ani k vuli odchodnému. Motiv byl naprosto jasný - chránit společnost před drbany. Postupem času si ale každý s přibývajícím věkem uvědomí, že ta výsluha by mu skutečně jednou pomohla vyrovnat tu jistou nevýhodu dlouhé doby strávené ve službě u Policie ČR za okolností, že " nevydrží " sloužit do naivních 65 let věku, tak jak je to " chytře " a s předvídavostí zaručeně dobré kondice 65 letých policistů nastavené ve služebním zákoně.

F1
Netvrdím, že všichni nastupují k PČR jen kvůli příspěvku, ale je jedním z hlavních důvodů, kvůli kterému jsou lidé ochotni nastoupit k PČR.
To ovšem ještě netuší, že je v § 169 zák. č. 361/2003 Sb. (v paskvilu) uveden jako účastník řízení "bývalý příslušník", což zmocňuje služební funkcionáře, aby rozhodovali o právech bývalého příslušníka i po skončení jeho služebního poměru. O kterých právech by tak asi mohli po skončení služebního poměru služební funkcionáři rozhodovat, než o výsluhovém příspěvku? O jeho výši, snížení, zrušení atd. O valorizaci příspěvku se nerozhoduje rozhodnutím, takže k tomuto toto ustanovení neslouží a k přiznání příspěvku toto ustanovení je také zbytečné, neboť pokud řízení o přiznání vysluhového příspěvku je zahájeno před skončením služebního poměru, tak má služební funkcionář pravomoc vydat rozhodnutí i po skončení služebního poměru.
Já osobně jsem přesvědčen o tom, že výsluhový příspěvek je zbraň k vydírání příslušníků.

Jestli je tomu tak dnes, posunutí z 10 na 15let bylo na místě. Já jsem nenastupoval s tím, že půjdu po 10 letech pryč. Za 10 let si člověk poctivou a pořádnou prací může vybudovat solidní pozici v pracovní skupině. O nějakém výsluhovém příspěvku jsem se dozvěděl poprvé u náboráře a dál jsem stejně nezkoumal, co přesně to je a kolik. V té době byly tyto roky nepředstavitelná doba. Obdobně jsem uvítal zprávu, že dostaneme i nějaký náborový příspěvěk (tehdy slibovali 15tisíc - nevím, kdo jej sbalil za mě, ale neviděli jsme ani halíř). V současné době ovšem patřím mezi příslušníky, kteří mají nárok na příspěvek a svou poctivou prací s dobrými výsledky jsem v pr.....i a ne na dobré pozici v pracovním kolektivu. Možná si někteří klepou na čelo, že jsem dělal, měl výsledky, studoval apod.a naivně věřil, že karierní řád je o tomto a bude fungovat i dle nového zákona. Nefunguje a nikdy nebude, dokud tu budou smrdět peníze. Pro ty je "člověk" schopen udělat cokoliv i pokřivit svůj hřbet a to já nikdy neudělám. A proto uvažuji o svém odslouženém výsluhovém příspěvku.....

Pro !
Cituji: "za to, že přicházíš o další a další výhody můžou také odbory?"
To jsem nikdy neřekl,ale určitě mají na tomto stavu u PČR velký podíl. Podívej se na zdravotníky. Jejich odbory se zvedly a jaký byl Julínek?
"voják se stará,voják má"
jdi někam s takovým blábolem.Ty,jako pěšák se můžeš starat sebevíc,ale: 3 dny nepl.nemocenské nezměníš,zmrazení platu,degradaci,neplacení víkendů........................NEZMĚNÍŠ !!!!!!!!!!!!!!!!!!

Pavle,
cintáním doma nic nedokážeš. Je pravda, že pokud se za sebe ze strachu nedovedeš ozvat jako jedinec, obdory tě nezachrání. přečti si příspěvek pod tím svým, co překlopil YYY z UBS. V tom je pravda bez vytáček

Pavle,
podíl na tom, v jakém stavu je policie, má hlavně každý z nás. Jsme totiž ovce, které se stále bojí ozvat se byť jen svému nadřízenému, pokud se mu něco nelíbí. A když se ozvou, tak mnohdy chybí důsledné trvání na vyřešení věci ze strachu přijít o přízeň, peníze....., tutlá se to, tudíž jsme v celku přeci spokojení. Není žalobce, není soudce!
Náš strach je hnací motor této krize, vidím to ve svém okolí.
Petra Lhotáková

pro mazec a Petru

Brečíte sice pěkně,ale nad špatným hrobem.Já na rozdíl od tisíců dalších ovcí,jsem byl na obou akcích v Praze.Takže ovčí cintání doma u klávesnice se mě netýká. Mě jen štve velká naivita odborů při neustálém jednání a výsledek žádný.Chápu i jejich malou členskou základnu,ale když s tím mohly loni něco udělat,tak se zmohly jen na napadání UBS a zase bezvýsledného jednání.Špatná nálada u BS,byla loni velká a pokračuje a odbory toho měly pro sebe využít.Proč toho nevyužily? To je otázka.

Pavle,
tím chceš říct, že pouhou účastí na demostraci se pozná, kdo bojuje a kdo ne?

pro mazec

Pro tebe je to jen !!! P O U H Á !!! účast na demonstraci? Až se nás tam někdy sejde P O U Z E několik tisíc,tak jsem zvědav jistli ten blábol někdy zopákneš.

Pavle,
to tvoje "až se nás tam jednou sejdou..."
Chlape, upnout se jen k demonstracím je zhovadilost! Sice je v jednotě síla, ale bohužel nemáme dost jednotlivců, kteří by se spojili.
A dost bylo debaty o ničem.

"Sice je v jednotě síla, ale bohužel nemáme dost jednotlivců, kteří by se spojili" V tom máš pravdu a náš kormidelník o tom moc dobře ví.

Příspěvek Petry Lhotákové překlopen z fóra UBS

Nemá cenu srovnávat Čechy s Anglií. Na takové úrovni my v životě nebudem. K porovnání stačí už jen ten fakt, že "bobíci" nemají pistole a i tak z nich mají občané respekt. U nás polda beze zbraně?? Sebevrah minimálně. A tím nemyslím, že zbraň by dělala poldu poldou, samozřejmě....

Mají zkrátka jinou mentalitu, takže dost bylo Anglie a radši se soustřeďme na dosažení reálných cílů v této naší zemi plné kolegů, co svůj vztek dusí stále v sobě s nadějí, že to za ně přeci jenom někdo vydobude. A UBS nebo NOS to nebudou. Oni jsou jen špičkou pyramidy, která stále nemá pevnou základnu. A to je náš úkol, kolegové, podržet je způsobem každému vlastním!

Mlčeti je sice zlato, ale rodinu Vám to neuživí.

Petra

ok, souhlas!

Je velmi zajímavé sledovat zvýšenou aktivitu pana JUDr. Štěpánka pokud se jedná ve věci lustračního zákona a srovnat jeho aktivity v souvislosti s odstraněním diskriminačních ustanovení zákona o služebním poměru ohledně 150 hodin zdarma, zrušení příplatků, snížení valorizací a další "výhody". Pokud se jedná o zasloužilé soudruhy, kteří PČR přivedli do stavu ve kterém se v současné době nachází a nadále ji ve stanoveném trendu
kvality "řídí" tak se může přetrhnout. A proč by tito funkcionáři nemohli plnit i nadále poslání policisty v boji proti zločinu jako řadoví příslušníci v první linii? Tomu snad nikdo nebrání.

Kdo přivedl policii tam, kde je, soudruhu, to určitě nejsou zasloužilí soudruzi, ale chytrolíni nepolicisté tvého poddruhu!

souhlas s "panem"!!! Harik, co ty to máš za charakter, kritizovat něco "do čeho nevidíš". A pochlub se kde ty jsi se přetrhl ohledně 150 hodin zdarma, zrušení příplatků,....?

Hariku , pleteš koše s baňama. Nejsi sjetý?

i svým jménem jsi se pasoval do role "stájového vořecha".
Když páníček kouká, válíš se mu u nohou a žebroníš o podrbání. Jen se otočí, rafneš ho do lýtka. Je mi jen líto, že i
za takové "charaktery" se berou jak UBS, tak NOSP s panem Štěpánkem. Ten problém, o kterém asi nic nevíš, se týká i řadových policistů, kteří mají tu smůlu, že se narodili o pár let dříve než ty. A troufám si říci, že pro tuto rebubliku udělali i daleko více než ty. Tak trochu rozumu, soudnosti, skromnosti a lidské slušnosti Hariku.

pro Harika

co tím chtěl básník říct? Že si p. Štěpánek chrání vlastní zadek? Nebo kryje soudruhy?

Policie ČR spěje k bankrotu.

Už dospěla

Aktuální informace - 24. 01. 2008

Vážení kolegové,

včera jsme vás informovali o přípravě interního předpisu, kterým by měl být nově stanoven výčet útvarů Státní bezpečnosti s kontrarozvědným zaměřením pro účely lustračního zákona a zápočtu dob do doby rozhodné pro výsluhový příspěvek. Vedení Nezávislého odborového svazu Policie České republiky vyvíjí maximální úsilí, aby nenastaly negativní dopady takového postupu na policii a její příslušníky. Výsledkem této iniciativy jsou zjištění, že o vydání předpisu nebylo dosud rozhodnuto. Další, a věříme, že pozitivní, informace vám sdělíme v nejbližší době. V každém případě budeme o aktuálním stavu informovat opět zítra.

JUDr. Milan Štěpánek, předseda

http://www.ubs-mv.eu/forum.htm

http://www.ubs-mv.eu/forum.htm

Může někdo informovat o tom jak bude prolácena nemocenská (u směnařů HZS apod.) v roce 2008.

na tuto otázku najdeš odpověď na UBS. Miloš tam odpovídal na stejný dotaz. Je to přímo z MV, forum, strana 2

Překlopeno z NOSP - je to docela obrat v jejich myšlení.

Další kolo čistek v policii – jak to vidíme my

Jistě jste zaznamenali, že vedení rezortu připravuje pokračování „kádrové dočisty“ policie (a vlastně také ostatních bezpečnostních sborů). O tom, že to nejsou bezvýznamná slova, jsme se mohli přesvědčit v několika posledních dnech, během kterých se desítky z vás na základě dosavadních informací již jednoznačně rozhodli „nejvděčnější“ zaměstnavatelskou organizaci ze dne na den opustit. Není se totiž čemu divit nebo vás odsuzovat. Vždyť zákon přece nestanoví, že vám má být po 35 letech fyzicky a psychicky náročné služby, konané mnohdy s nasazením vlastního života, k ušetření života a majetku někoho jiného, alespoň poděkováno. Místo toho si v sobě odnášíte pocit hořkosti, který objektivně vnímající člověk nemůže nepochopit.

Po prvních očistných vlnách, prováděných po roce 1989 občanskými komisemi, po lustračních hodech z počátku devadesátých let a po krácení dob pro účely nároků souvisejících se skončením služebního poměru v polovině devadesátých let, přichází téměř dvě desítky let po zhroucení „rozvinutého socialismu“ další, tentokrát důkladná očistná vlna. Beze změny právních předpisů bude rozšířen výčet útvarů Státní bezpečnosti s kontrarozvědným zaměřením. Již jimi nemají být pouze útvary, jejichž náplní byla zpravodajská činnost proti „třídnímu nepříteli“, což by se snad dalo pochopit, ale také útvary servisního nebo protiteroristického a jiného charakteru, jež byly díky tehdejší legislativě (srov. Zákon č. 40/1970 Sb., o Sboru národní bezpečnosti) zařazeny jinam než do útvarů Veřejné bezpečnosti. To už se pochopit nedá. Zpravodajcem se tak stane i příslušník, který ve služebním stejnokroji v obrněném transportéru hlídal letištní plochu na odboru letištní kontroly, nebo ten příslušník, který na tomto útvaru prováděl prohlídku osob před vstupem do letadla (mimochodem, tutéž činnost dnes vykonávají „zpravodajci“ ze soukromých bezpečnostních služeb). Stane se jím také příslušník Veřejné bezpečnosti, který z rozkazu nadřízených musel odsloužit rok v útvaru „Lípa“ jako hlídač objektů, v nichž sídlil prezident a dalších objektů zvláštní důležitosti. A takto bychom mohli pokračovat.

Jaké právní důsledky bude mít tato změna pravidel v průběhu hry? Noví kontrarozvědčíci, zrození novým interním předpisem, budou v případě, že jsou zařazeni na funkcích podléhajících lustracím, propuštěni ze služebního poměru. Co jiného si také zaslouží po 20 letech služby demokratickému režimu? Že se vám zdá nemožné, aby po účinnosti zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, bylo možné aplikovat ustanovení § 9 zákona č. 279/1992 Sb., o některých dalších předpokladech pro výkon některých funkcí obsazovaných ustanovením nebo jmenováním příslušníků Policie České republiky a příslušníků Vězeňské služby České republiky, které upravuje propuštění lustrovaného policisty? Stačí si přečíst vysoce fundovanou metodiku odboru personálního Ministerstva vnitra a zjistíte hned, co je možné, respektive co není nemožné!

Jak se promítne nový předpis do odpočtu dob rozhodných pro nárok na výsluhový příspěvek, ve smyslu § 165 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb.? Nebude-li vydán další objevný metodický pokyn, tak podle zákona o služebním poměru vůbec nijak. Citované ustanovení § 165 odst. 1, které zní „Dobou rozhodnou pro výsluhové nároky je doba trvání služebního poměru a doby započtené ke dni účinnosti tohoto zákona podle § 224“, obsahuje dvě složky doby rozhodné. Tou první je doba trvání služebního poměru za účinnosti zákona č. 361/2003 Sb. a druhou je doba již započtená rozhodnutím služebního funkcionáře podle právního stavu platného ke dni 1. ledna 2007. Nový interní předpis nemůže platit retroaktivně. Tento z hlediska práva zcela nezpochybnitelný závěr poněkud bledne před situací, jež se v současné době již vytvořila. Celá řada příslušníků a zaměstnanců již dostala nová, samozřejmě ta správná (rozuměj pozitivní), lustrační osvědčení vydaná podle ještě neexistujícího interního předpisu.

Policii postihl koncem minulého roku odchod několika tisíc policistů. Bude-li interní předpis vydán v takové podobě, v jaké se o něm psalo v denním tisku a v jaké je instalován na internetových stránkách Ministerstva vnitra, odejdou další tisíce policistů. A jak dlouho ještě vydrží mlčet ti policisté, kteří budou muset zdarma sloužit za ty odejivší? Máme u policie takový kvantitativní a kvalitativní přetlak, že si můžeme dovolit pár tisícovek příslušníků vymést? Zkuste si na tyto otázky odpovědět sami. A nezapomeňte – poslední zhasne!