4 Ads 20/2007-59



ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: M. Č., zast. Mgr. Radimem Kubicou, advokátem, se sídlem O. Lysohorského 702, Frýdek - Místek, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, jímž byl žalobci od 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž namítal, že zákon České národní rady č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Zákon je normou vyšší právní síly, která může v sobě zahrnovat zákonné zmocnění pro orgány státní správy vydávat k provedení zákona normy nižší právní síly, které v žádném případě nesmí být v rozporu se zákonem samotným (čl. 78 a 79 Ústavy České republiky). Na základě § 121 zákona o služebním poměru, který zmocňuje Ministerstvo vnitra k vydání právního předpisu, jenž by v podrobnostech charakterizoval nároky související se skončením služebního poměru, byla vydána vyhláška Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., která v § 76 definuje poslední měsíční hrubý služební příjem policisty způsobem, jenž zužuje finanční částku stanovenou jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru. Vyhláška se tak podle žalobce dostává do rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě žalobce poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok žalobce na příspěvek za službu. Nezákonnost napadeného rozhodnutí tak podle žalobce spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Žalobce navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku soud konstatoval, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru žádným způsobem nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem, ale definice tohoto pojmu je upravena až v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Podle tohoto ustanovení jsou součástí posledního hrubého měsíčního služebního příjmu složky služebního příjmu stanovené pevnou měsíční výměrou a průměr měsíčního úhrnu dalších služebních příjmů, proměnlivých složek služebního příjmu a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení služebního poměru. Zákon o služebním poměru ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ze strany žalovaného nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden správně v souladu s právními předpisy. Městský soud v Praze proto žalobu podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Namítal, že zákon o služebním poměru v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Jestliže § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. definuje poslední hrubý měsíční služební příjem způsobem, který zužuje finanční částku stanovenou zákonem jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru, pak je toto ustanovení v rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě stěžovatele poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok stěžovatele na příspěvek za službu. Nezákonnost rozhodnutí žalovaného tak podle stěžovatele spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Stěžovatel nesouhlasil se závěrem soudu, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem a samotná definice je upravena v § 76 vyhlášky. Stěžovatel citoval předmětné ustanovení § 117 a konstatoval, že je jednoznačné a není třeba dále definovat zcela zřejmý výklad posledního hrubého měsíčního příjmu. K argumentu soudu, že zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru, stěžovatel namítl, že jiný výklad by byl z gramatického hlediska nepřijatelný. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že rozhodnutí Městského soudu v Praze považuje za správné, a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. V kasační stížnosti se stěžovatel dovolává důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle kterého lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.

Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující informace podstatné pro rozhodnutí o kasační stížnosti.

Dne 17. 3. 2005 podal stěžovatel žádost o příspěvek za službu od 1. 4. 2005 s tím, že jeho služební poměr skončil dne 31. 3. 2005. Rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, byl stěžovateli ode dne 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně. V odůvodnění se uvádí, že důvod skončení služebního poměru založil nárok na příspěvek za službu. Poslední hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 činí 28 455 Kč, průměrný hrubý měsíční služební příjem za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru činí 26 008 Kč. Celková doba služba činí 20 roků. Příspěvek za službu podle právní úpravy ke dni skončení služebního poměru činí 30% posledního hrubého měsíčního služebního příjmu ve výši 28 455 Kč, tj. 8537 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění uvedl, že zákon o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční služební příjem, definice je upravena v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. V takovém případě by policista, kterému v posledním kalendářním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný služební příjem, neměl nárok na příspěvek za službu. Problém by nastal rovněž v případě výplaty poměrné části služebního příjmu za necelý kalendářní měsíc. Žalovaný konstatoval, že na výplatním lístku jsou uvedeny i náležitosti a plnění, které nejsou součástí služebního příjmu, například nemocenské, náhrady, kázeňské odměny, odměny za služební pohotovost nebo odměny z prostředků fondu kulturních a sociálních potřeb, a proto částka uvedená na výplatním lístku policisty za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru nemůže být vyměřovacím základem pro příspěvek za službu. Ke stanovení podrobností o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru je Ministerstvo vnitra zmocněno § 121 zákona o služebním poměru, proto byla vydána vyhláška č. 287/2002 Sb., která z uvedených důvodů není se zákonem v rozporu. Žalovaný uzavřel, že nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden ve správné výši.

Na základě takto zjištěného skutkového stavu posoudil Nejvyšší správní soud jednotlivé kasační námitky a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatel uplatnil nárok na příspěvek za službu podle § 116 a násl. zákona o služebním poměru, proto není na místě jeho argumentace ustanovením § 114 téhož zákona a nárokem na odchodné.

Podle § 116 odst. 1 zákona o služebním poměru příspěvek za službu (dále jen „příspěvek“) náleží za podmínek dále uvedených policistovi, jehož služební poměr skončil uvolněním nebo propuštěním z některého z důvodů uvedených v § 106 odst. 1 písm. a), b), c) a odst. 2.

Podle § 117 odst. 1 téhož zákona příspěvek činí 20 % služebního příjmu, jestliže policista konal službu alespoň po dobu deseti roků. Za každý další ukončený rok této služby se příspěvek zvyšuje o 1 % služebního příjmu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se příspěvek vyměřuje z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru nebo, jestliže je to pro něj výhodnější, z jeho průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Podle § 121 zákona o služebním poměru Ministerstvo (vnitra, pozn. soudu) stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru.

Podle § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti služebního poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, posledním hrubým měsíčním služebním příjmem policisty je služební příjem, který mu náležel před skončením služebního poměru v rozsahu složek služebního příjmu stanovených pevnou měsíční výměrou. Do posledního hrubého měsíčního služebního příjmu se započítává průměrný měsíční úhrn jeho proměnlivých složek a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení jeho služebního poměru. Skončí-li služební poměr policisty posledním dnem kalendářního roku, zjišťuje se měsíční průměr proměnlivých složek služebního příjmu a odměn z tohoto kalendářního roku.

Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že stěžovateli vznikl nárok na příspěvek za službu, který v jeho případě činí 30% služebního příjmu. Předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu tak zůstává pouze otázka, zda v případě stěžovatele při určování výše příspěvku za službu aplikovat vyhlášku č. 287/2002 Sb., či nikoliv. Stěžovatel k tomu poukazoval na Ústavu České republiky, podle jejíhož čl. 95 odst. 1 je soudce při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.

Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. III. ÚS 269/05, ustanovení věty obsažené v čl. 95 odst. 1 Ústavy za středníkem nese následující smysl: Soudce obecného soudu při použití „jiného právního předpisu“ opravňuje přezkoumat jeho soulad se zákonem, a to s právními účinky inter partes a nikoli erga omnes. Smyslem tohoto přezkumu není kontrola norem, soud tedy nerozhoduje o neplatnosti „jiného právního předpisu“, rozhoduje toliko o jeho neaplikovatelnosti v dané věci. Nejde tedy ani o paralelu k systémům dekoncentrovaného (difúzního) ústavního soudnictví v omezeném segmentu, jelikož závěr obecného soudu o neaplikovatelnosti „jiného právního předpisu“ není v českém právním řádu právním precedentem. Vázanost soudce zákonem dle čl. 95 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 1 Ústavy tudíž z pohledu čl. 95 odst. 1 Ústavy, věty za středníkem, znamená oprávnění soudu neaplikovat „jiný právní předpis“, je-li soudem považován za rozporný se zákonem. A contrario z uvedených ústavních ustanovení ale vyplývá, že v případě, nekonstatuje-li obecný soud nesoulad „jiného právního předpisu se zákonem“, je jím vázán.

V nálezu ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. I. ÚS 276/01, Ústavní soud vyslovil, že v řadě svých rozhodnutí Ústavní soud zformuloval hlediska posuzování ústavnosti zmocňovacích zákonných ustanovení, a od nich se odvíjejících hledisek posuzování souladu „jiných právních předpisů“ se zákony. Dle nálezů sp. zn. Pl. ÚS 17/95 a Pl. ÚS 43/97 „jiný právní předpis“ nemůže vybočit ze zákonných mezí - nemůže tedy být praeter legem, jinak řečeno, musí se držet v mezích zákona, které jsou buď vymezeny výslovně anebo vyplývají ze smyslu a účelu zákona. Dle nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/2000 ústavní vymezení odvozené normotvorby exekutivy spočívá na následujících zásadách: „Jiný právní předpis“ musí být vydán oprávněným subjektem, nemůže zasahovat do věcí vyhrazených zákonu (nemůže tedy stanovit primární práva a povinnosti), musí být zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad zákonný standard (musí být tedy otevřen prostor pro sféru „jiného právního předpisu“).

Podle čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

Nejvyšší správní soud ve shodě se závěry vyslovenými v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2004, č. j. 6 A 100/2002 - 74, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 449/2005, podotýká, že vyhláška jsouc podzákonným právním předpisem musí být - jak ukládá Ústava České republiky - vydána „na základě a v mezích“ zákona (secundum et intra legem). Tyto principy vyvěrající z podstaty dělby moci znamenají, že exekutiva nejenže nesmí bez výslovného dovolení zákonodárce stanovit nic dalšího či nového o právních vztazích nebo jiné materii upravené zákonem, ať již shledaná mezera v zákoně se stala nedopatřením nebo záměrně (zákaz úpravy praeter legem), ale i tam, kde je výslovně dovoleno výkonné moci vydat k provedení zákona podzákonný právní předpis, může být provedeno jenom to, co zákonodárce výslovně označil (zpravidla výčtem jednotlivých zákonných ustanovení shrnutých v ustanoveních zmocňovacích, anebo přímo v jednotlivých ustanoveních zákona, někdy oběma způsoby současně), a nic jiného; konečně podzákonný právní předpis zejména nesmí zákonu odporovat, nesmí jít contra legem.

Právní život však nezřídka přináší situace, kdy dojde k vydání podzákonného právního předpisu, který (nebo častěji některá jeho ustanovení) se neopírá o výslovné zákonné zmocnění, nebo takové zmocnění překračuje, anebo úprava jde „nad zákon“ (vyhláškou je upraveno něco, co by vyžadovalo zákonnou úpravu, která však chybí) nebo proti němu (vyhláška např. upraví podrobnosti při plnění povinnosti, o které zákon vůbec nemluví a nelze ji z něj dovodit, případně takovou povinnost vyhláška sama stanoví, resp. vyhláška odpírá, oslabuje či podmiňuje subjektivní oprávnění, aniž by to zákon umožňoval).

V situacích právě naznačených, tedy tam, kde se dostává do rozporu zákon s podzákonným právním předpisem, je postavení soudce výjimečné v tom, že soudce (na rozdíl od orgánu exekutivy) je vázán pouze zákonem. Jen on je oprávněn podzákonný právní předpis v takovém případě nerespektovat (čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky) a použít pouze zákon. Nejde o abstraktní přezkoumání zákonnosti podzákonného předpisu a jeho zrušení, o čemž se zatím vedou úvahy jen de lege ferenda (provedení čl. 87 odst. 3 Ústavy České republiky), ale posouzení jeho aplikovatelnosti se závazností pro projednávanou věc.

Důsledek zjištěného rozporu zákona a podzákonného právního předpisu vydaného k jeho provedení je tu jasný: soud nejenže nemusí takový předpis (nebo jeho jednotlivé ustanovení) použít, ale použít je ani nesmí; aplikuje pouze zákon a v důvodech svého rozhodnutí vyloží, proč považoval podzákonný právní předpis za jsoucí v rozporu se zákonem.

Nejvyšší správní soud proto nejprve posoudil ustanovení § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru a shledal, že obsahuje poměrně jednoznačnou definici výpočtového základu pro určení výše příspěvku za službu. Jedná se o poslední hrubý měsíční služební příjem policisty před skončením služebního poměru, nebo o průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, je-li to pro žadatele výhodnější.

Gramatický i logický výklad citovaného ustanovení vede podle názoru Nejvyššího správního soudu k jednoznačnému závěru, poslední měsíční příjem policisty není součtem průměrů určitých složek příjmů, jak stanoví zmíněná vyhláška, ale skutečným příjmem žadatele o příspěvek za službu v měsíci předcházejícím skončení služebního poměru. Pokud zákon na jedné straně počítá s průměrným příjmem za určité období a na druhé straně s příjmem posledním, je zcela evidentní, že poslední příjem nemůže být průměrem dřívějších příjmů, neboť tím by se stíraly rozdíly mezi oběma výpočtovými základy a volba pro žadatele výhodnější varianty by ztratila smysl. Stejně tak se jeví nelogickým, aby zákonné označení „poslední příjem“ v sobě skrývalo průměr některých složek příjmu za uplynulé měsíce, když poslední měsíční příjem nade vší pochybnost znamená příjem za poslední měsíc před skončením služebního poměru.

Stanovil-li zákon o služebním poměru jednoznačný základ, od něhož se odvíjí výše příspěvku za službu, garantuje tím všem svým adresátům určitý minimální standard. Nejvyšší správní soud má za to, že tento garantovaný standard může být formou podzákonného předpisu navýšen, nikoliv však snížen. Podzákonný právní předpis totiž může podrobněji upravit určitou problematiku, nesmí ovšem vybočit z mezí daných zákonem, případně jeho smyslem a účelem. V tomto kontextu je nutné vykládat i zmocňovací ustanovení § 121 zákona o služebním poměru, které opravňovalo Ministerstvo vnitra k vydání zpřesňující vyhlášky, nikoliv k omezení zákonem určených nároků žadatelů o příspěvek za službu.

Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že smyslem ustanovení § 76 zmíněné vyhlášky bylo omezení nahodilých výkyvů v příjmech policisty a zohlednění stavu a podmínek, za nichž policista pracoval v delším předcházejícím období, což ovšem v některých případech přináší nepřípustné omezování nároků policistů oproti situaci, kdy by tato vyhláška nebyla vydána. Ostatně nahodilé výkyvy příjmů vyrovnává a dlouhodobý pohled na výkonnost policisty přináší druhá zákonem stanovená varianta základu pro vyměření příspěvku za službu, a to průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Za dané procesní situace, přináší-li výpočet příspěvku za službu podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. žadateli o tuto dávku horší výsledek, než by mu přinesl výpočet příspěvku provedený pouze v intencích zákona, považuje Nejvyšší správní soud toto ustanovení zmíněné vyhlášky za rozporné se zákonem. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tedy ustanovení § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb. nelze použít, pokud by jeho aplikace vedla ke zhoršení postavení žadatele o příspěvek za službu.

S ohledem na tyto skutečnosti musí žalovaný v řízení o žádosti o příspěvek za službu nejprve zjistit a porovnat, zda je pro žadatele nejvýhodnější vyměření příspěvku z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru, z průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, nebo z výpočtového základu určeného podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb.

Bude-li nejvýhodnější první varianta, žalovaný nesmí pro rozpor se zákonem ustanovení § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. aplikovat a musí rozhodnout toliko na základě zákona.

Argumentaci žalovaného v odůvodnění jeho rozhodnutí, jejíž část převzal i Městský soud v Praze, považuje Nejvyšší správní soud za absurdní. Pokud totiž policistovi v posledním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný příjem, bude mu příspěvek za službu vyměřen z příjmu průměrného, jak předpokládá zákon, a nelze proto namítat, že by v takovém případě neměl policista na tento příspěvek nárok.

Pokud žalovaný dále tvrdí, že na výplatní pásce (výplatním lístku) jsou kromě služebního příjmu i jiné náležitosti, které součástí služebního příjmu nejsou, Nejvyšší správní soud podotýká, že v takové situaci by poslední hrubý měsíční služební příjem policisty neodpovídal výsledné částce uvedené na výplatní pásce. To ovšem zřejmě není případ stěžovatele, který konstantně tvrdí, že jeho poslední hrubý měsíční služební příjem podle výplatní pásky činil 31 740 Kč a tato částka byla uvedena i v potvrzení o jeho příjmech.

V projednávané věci potvrdila Policie České republiky, Správa Severomoravského kraje stěžovateli hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 ve výši 31 740 Kč, což je více, než jeho průměrný hrubý měsíční příjem za posledních 12 měsíců (26 008 Kč) i než výpočtový základ určený podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. (28 455 Kč). Uvedená čísla jednoznačně potvrzují názor stěžovatele o tom, že v jeho případě se zmíněná vyhláška dostává do rozporu se zákonem, neboť její aplikace stěžovatele poškozuje. V souladu s ustanovením čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a citovanou judikaturou Ústavního soudu proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v dané věci nelze tuto vyhlášku aplikovat.

Z výše uvedeného je zřejmé, že Městský soud v Praze pochybil, když vycházeje z chybné argumentace žalovaného nesprávně posoudil stěžejní právní otázku a shledal, že předmětnou vyhlášku lze v daném případě aplikovat, což Nejvyšší správní soud nesdílí.

Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. byl prokázán, napadený rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, ze dne 14. 9. 2006, je nezákonný, a proto jej Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Podle § 110 odst. 3 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na Městském soudu v Praze tedy nyní bude, aby napadené správní rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil mu, aby postupoval a rozhodl v souladu s výše uvedenými závěry.

V novém rozhodnutí ve věci Městský soud v Praze rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle § 110 odst. 2 s. ř. s.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2008

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu

Ještě doplňuji, že důvody, které uvádějí funkcionáři z MV, že výsluhový příspěvek služí jako sociální dávka, neboť bývalý příslušník má podstatně sníženou možnost se po skončení služebního poměru zařadit do běžného života a zaměstnání, tak jsou vyložené lži.
Jakmile skončíte u BS, tak je maximální snahou MV Vás o tento příspěvek při každé příležitosti okrást a Vaše sociální zázemí je vůbec nezajímá.

Zamyslete se prosím, k jakému účelu má sloužit příspěvek za službu, nyní již bohužel výsluhový příspěvek.
Dle mého názoru, má v prvé řadě nalákat mladé lidi k bezpečenostnímu sboru s tím, že si každý řekne: odkroutím si 15 let a do smrti mi budou vyplácet výsluhový příspěvek, to je panečku výhoda!
Já jsem si to řekl taky, ale v mém případě to bylo ještě 10 let.
Když už se stane člověk tím slavným příslušníkem, tak začne odpočítavat léta, kdy už bude mít konečně nárok na ten vysněný příspěvek a bude moci opustit policejní řady(BS). Ovšem má to jeden háček! Po celou tu dobu musí sebou příslušník nechávat svými nadřízenými vláčet a zametat, má strach vyslovit svůj názor, je ponižován a pošlapáván svým nadřízeným, má obavu ze stížností na jeho osobu, že se ho nikdo nezastane atd. atd. A to vše jen kvůli po..... příspěvku, aby o něj nepřišel, kdyby byl z řad bezpečenostního sboru propuštěn bez veškerých nároků.
Myslím si, že tento příspěvek má sloužit jako zbraň MV k sprostému vydírání příslušníků BS, aby pracovali se strachem, že o příspěvek příjdou a funovali bez vlastních názorů, nikomu a ničemu neoponovali a aby byli jako kusy hadu, se kterými lze pěkně zametat.
(mj. příspěvek vyplácí MV, nikoliv PČR, a toto je Vaše hůl na smetáku)
Vzhledem k shora uvedenému Vám doporučuji, aby jste se rvali o svá práva a nenechali sebou zametat, bez ohledu na nějaký příspěvek, který stejně vůbec není jistý.
Kdybych mohl vrátit čas, tak bych k PČR v životě nikdy nenastoupil a všem služebním funkcionářům bych doporučil, aby si zmiňovaný příspěvek naravali do zadku a do huby a aby se ním udávili.
Jinak Vám přeji hodně štěstí v bitvě za Vaše práva, jednejte a nedejte se!

Hmm...,po dlouhé době se tu objevil článek (dva), který má hlavu a patu a kde je řečeno hodně pravdy.
Ch z N - naprostý souhlas s oběma tvými příspěvky.

Chytrý z Nitry

Já osobně jsem nešel k Policii ČR s výhledem k vysněné výsluze, odchodnému. Ani jsem nevěděl, že to existuje. Ale je jasné, že pokud se člověk upíše do specifického povolání, jakým je rozhodně práce s drbany, tak má ve svém původním povolání " vymalováno " a těžko se v něm bude po X letech realizovat, tak jako by ho od počátku vykonával. Prostě se jaksi zavře voda a člověk to v mnoha případech nemá lehké vrátit se služebního života do " normálního života ". Tomu jistě každý rozumí, kdo se nadlouho zazdí u PČR.
Výsluha by měla tedy kompenzovat tuto odluku a je to standartní věc ať se člověk podívá i k jiným policejním sborům ( i bývalým východním ) a mnohdy jsou " bonusy " za službu státu výraznější. To že je v tomto státe policie až neskutečně zadupaná do země od roku 1989, kdy ji jako " politickou bezpečnostní složku lidi neměli rádi je stále vidět, protože ta policie se do dneška na nohy pořádně nepostavila. Jeden čas to vypadalo nadějně - to v době kdy jsme byli v období přístupových jednání do EU a z " venčí " byly tlaky na moderní policejní sbor v ČR po všech stránkách včetně sociálního zabezpečení policistů ( tak jako vojáků ), jako " jednoho " z kroků k omezení korupce. Někdy v roce 1997 začal vznikat nový zákon o služ. poměru v naprosto jiné podobě ( měl jsem původní verzi se všemi možnými příplatky, příplatky za věrnost státu a pod. ) než ho tak odrbali a dostali ho do verze " paskvil ". Tlak byl na vyhazov policistů, co se něčím provinili, tedy ty klasické průsery kurupce, trestné činnosti, kterou každý slušný policista sám odsoudí a kvituje, že takový policsta končí. Jenže slepá " averze " vůči policistům byla tak silná, že " vyhazov " od policie dostali v zákoně do takové podoby, že dneska mají strach z vyhazovu i ti slušní policisté, kteří se takového vyhazovu nikdy bát neměli a každý policista, který slouží delší dobu ví, jak tenké ledy má pod sebou při různých zákrocích, při práci, kde se jaksi omyly dost dobře nedají vždy vyloučit. A i při téhle běžné práci - službě kterou člověk vykonává především pro pomoc těm slušným lidem, se člověk nevyhne myšlence, že ten zákon je vlastně nastaven tak, že by se nemohl divit, když bude najednou postaven mimo službu pro " zavrženíhodné jednání ", porušení čehosi, jako " etického kodexu " a když se prostě nějakému služebnímu funkcionáři ..........., když bude nějaký podezřelý věrohodně ( tak to bude alespoň vypadat ) tvrdit ......... Prostě myslím, že jistota státního zaměstnání jako dříve u PČR je již dosti minulostí.
Pak další překopání, odložení rok 2003, další překopání další odložení 2004 a výsledkem je dnešní již " paskvil ", který je nepoznatelný s tou původní verzí a k tomu to dostalo ještě takovou atmosféru, jako chuťovka 150 hodin zadarmo, neplacené svátky ....... a ten stát si prostě s příslušníky bezpečnostních složek hraje takovou podivnou hru. Tváří se, že je vše O.K., usmívá se, tvrdí, že je vše nastaveno optimálně, jistě pozitovně působící na ty sloužící venku při styku s občany.
Dále je jasná tendence ty výsluhy, když tedy jsou, tak je alespoň znehodnotit - devalvovat.
A na závěr : Jak jsem v úvodu řekl, nešel jsem k Policii ČR k vůli výsluze, ani k vuli odchodnému. Motiv byl naprosto jasný - chránit společnost před drbany. Postupem času si ale každý s přibývajícím věkem uvědomí, že ta výsluha by mu skutečně jednou pomohla vyrovnat tu jistou nevýhodu dlouhé doby strávené ve službě u Policie ČR za okolností, že " nevydrží " sloužit do naivních 65 let věku, tak jak je to " chytře " a s předvídavostí zaručeně dobré kondice 65 letých policistů nastavené ve služebním zákoně.

F1
Netvrdím, že všichni nastupují k PČR jen kvůli příspěvku, ale je jedním z hlavních důvodů, kvůli kterému jsou lidé ochotni nastoupit k PČR.
To ovšem ještě netuší, že je v § 169 zák. č. 361/2003 Sb. (v paskvilu) uveden jako účastník řízení "bývalý příslušník", což zmocňuje služební funkcionáře, aby rozhodovali o právech bývalého příslušníka i po skončení jeho služebního poměru. O kterých právech by tak asi mohli po skončení služebního poměru služební funkcionáři rozhodovat, než o výsluhovém příspěvku? O jeho výši, snížení, zrušení atd. O valorizaci příspěvku se nerozhoduje rozhodnutím, takže k tomuto toto ustanovení neslouží a k přiznání příspěvku toto ustanovení je také zbytečné, neboť pokud řízení o přiznání vysluhového příspěvku je zahájeno před skončením služebního poměru, tak má služební funkcionář pravomoc vydat rozhodnutí i po skončení služebního poměru.
Já osobně jsem přesvědčen o tom, že výsluhový příspěvek je zbraň k vydírání příslušníků.

Jestli je tomu tak dnes, posunutí z 10 na 15let bylo na místě. Já jsem nenastupoval s tím, že půjdu po 10 letech pryč. Za 10 let si člověk poctivou a pořádnou prací může vybudovat solidní pozici v pracovní skupině. O nějakém výsluhovém příspěvku jsem se dozvěděl poprvé u náboráře a dál jsem stejně nezkoumal, co přesně to je a kolik. V té době byly tyto roky nepředstavitelná doba. Obdobně jsem uvítal zprávu, že dostaneme i nějaký náborový příspěvěk (tehdy slibovali 15tisíc - nevím, kdo jej sbalil za mě, ale neviděli jsme ani halíř). V současné době ovšem patřím mezi příslušníky, kteří mají nárok na příspěvek a svou poctivou prací s dobrými výsledky jsem v pr.....i a ne na dobré pozici v pracovním kolektivu. Možná si někteří klepou na čelo, že jsem dělal, měl výsledky, studoval apod.a naivně věřil, že karierní řád je o tomto a bude fungovat i dle nového zákona. Nefunguje a nikdy nebude, dokud tu budou smrdět peníze. Pro ty je "člověk" schopen udělat cokoliv i pokřivit svůj hřbet a to já nikdy neudělám. A proto uvažuji o svém odslouženém výsluhovém příspěvku.....

Pro !
Cituji: "za to, že přicházíš o další a další výhody můžou také odbory?"
To jsem nikdy neřekl,ale určitě mají na tomto stavu u PČR velký podíl. Podívej se na zdravotníky. Jejich odbory se zvedly a jaký byl Julínek?
"voják se stará,voják má"
jdi někam s takovým blábolem.Ty,jako pěšák se můžeš starat sebevíc,ale: 3 dny nepl.nemocenské nezměníš,zmrazení platu,degradaci,neplacení víkendů........................NEZMĚNÍŠ !!!!!!!!!!!!!!!!!!

Pavle,
cintáním doma nic nedokážeš. Je pravda, že pokud se za sebe ze strachu nedovedeš ozvat jako jedinec, obdory tě nezachrání. přečti si příspěvek pod tím svým, co překlopil YYY z UBS. V tom je pravda bez vytáček

Pavle,
podíl na tom, v jakém stavu je policie, má hlavně každý z nás. Jsme totiž ovce, které se stále bojí ozvat se byť jen svému nadřízenému, pokud se mu něco nelíbí. A když se ozvou, tak mnohdy chybí důsledné trvání na vyřešení věci ze strachu přijít o přízeň, peníze....., tutlá se to, tudíž jsme v celku přeci spokojení. Není žalobce, není soudce!
Náš strach je hnací motor této krize, vidím to ve svém okolí.
Petra Lhotáková

pro mazec a Petru

Brečíte sice pěkně,ale nad špatným hrobem.Já na rozdíl od tisíců dalších ovcí,jsem byl na obou akcích v Praze.Takže ovčí cintání doma u klávesnice se mě netýká. Mě jen štve velká naivita odborů při neustálém jednání a výsledek žádný.Chápu i jejich malou členskou základnu,ale když s tím mohly loni něco udělat,tak se zmohly jen na napadání UBS a zase bezvýsledného jednání.Špatná nálada u BS,byla loni velká a pokračuje a odbory toho měly pro sebe využít.Proč toho nevyužily? To je otázka.

Pavle,
tím chceš říct, že pouhou účastí na demostraci se pozná, kdo bojuje a kdo ne?

pro mazec

Pro tebe je to jen !!! P O U H Á !!! účast na demonstraci? Až se nás tam někdy sejde P O U Z E několik tisíc,tak jsem zvědav jistli ten blábol někdy zopákneš.

Pavle,
to tvoje "až se nás tam jednou sejdou..."
Chlape, upnout se jen k demonstracím je zhovadilost! Sice je v jednotě síla, ale bohužel nemáme dost jednotlivců, kteří by se spojili.
A dost bylo debaty o ničem.

"Sice je v jednotě síla, ale bohužel nemáme dost jednotlivců, kteří by se spojili" V tom máš pravdu a náš kormidelník o tom moc dobře ví.

Příspěvek Petry Lhotákové překlopen z fóra UBS

Nemá cenu srovnávat Čechy s Anglií. Na takové úrovni my v životě nebudem. K porovnání stačí už jen ten fakt, že "bobíci" nemají pistole a i tak z nich mají občané respekt. U nás polda beze zbraně?? Sebevrah minimálně. A tím nemyslím, že zbraň by dělala poldu poldou, samozřejmě....

Mají zkrátka jinou mentalitu, takže dost bylo Anglie a radši se soustřeďme na dosažení reálných cílů v této naší zemi plné kolegů, co svůj vztek dusí stále v sobě s nadějí, že to za ně přeci jenom někdo vydobude. A UBS nebo NOS to nebudou. Oni jsou jen špičkou pyramidy, která stále nemá pevnou základnu. A to je náš úkol, kolegové, podržet je způsobem každému vlastním!

Mlčeti je sice zlato, ale rodinu Vám to neuživí.

Petra

ok, souhlas!

Je velmi zajímavé sledovat zvýšenou aktivitu pana JUDr. Štěpánka pokud se jedná ve věci lustračního zákona a srovnat jeho aktivity v souvislosti s odstraněním diskriminačních ustanovení zákona o služebním poměru ohledně 150 hodin zdarma, zrušení příplatků, snížení valorizací a další "výhody". Pokud se jedná o zasloužilé soudruhy, kteří PČR přivedli do stavu ve kterém se v současné době nachází a nadále ji ve stanoveném trendu
kvality "řídí" tak se může přetrhnout. A proč by tito funkcionáři nemohli plnit i nadále poslání policisty v boji proti zločinu jako řadoví příslušníci v první linii? Tomu snad nikdo nebrání.

Kdo přivedl policii tam, kde je, soudruhu, to určitě nejsou zasloužilí soudruzi, ale chytrolíni nepolicisté tvého poddruhu!

souhlas s "panem"!!! Harik, co ty to máš za charakter, kritizovat něco "do čeho nevidíš". A pochlub se kde ty jsi se přetrhl ohledně 150 hodin zdarma, zrušení příplatků,....?

Hariku , pleteš koše s baňama. Nejsi sjetý?

i svým jménem jsi se pasoval do role "stájového vořecha".
Když páníček kouká, válíš se mu u nohou a žebroníš o podrbání. Jen se otočí, rafneš ho do lýtka. Je mi jen líto, že i
za takové "charaktery" se berou jak UBS, tak NOSP s panem Štěpánkem. Ten problém, o kterém asi nic nevíš, se týká i řadových policistů, kteří mají tu smůlu, že se narodili o pár let dříve než ty. A troufám si říci, že pro tuto rebubliku udělali i daleko více než ty. Tak trochu rozumu, soudnosti, skromnosti a lidské slušnosti Hariku.

pro Harika

co tím chtěl básník říct? Že si p. Štěpánek chrání vlastní zadek? Nebo kryje soudruhy?

Policie ČR spěje k bankrotu.

Už dospěla

Aktuální informace - 24. 01. 2008

Vážení kolegové,

včera jsme vás informovali o přípravě interního předpisu, kterým by měl být nově stanoven výčet útvarů Státní bezpečnosti s kontrarozvědným zaměřením pro účely lustračního zákona a zápočtu dob do doby rozhodné pro výsluhový příspěvek. Vedení Nezávislého odborového svazu Policie České republiky vyvíjí maximální úsilí, aby nenastaly negativní dopady takového postupu na policii a její příslušníky. Výsledkem této iniciativy jsou zjištění, že o vydání předpisu nebylo dosud rozhodnuto. Další, a věříme, že pozitivní, informace vám sdělíme v nejbližší době. V každém případě budeme o aktuálním stavu informovat opět zítra.

JUDr. Milan Štěpánek, předseda

http://www.ubs-mv.eu/forum.htm

http://www.ubs-mv.eu/forum.htm

Může někdo informovat o tom jak bude prolácena nemocenská (u směnařů HZS apod.) v roce 2008.

na tuto otázku najdeš odpověď na UBS. Miloš tam odpovídal na stejný dotaz. Je to přímo z MV, forum, strana 2

Překlopeno z NOSP - je to docela obrat v jejich myšlení.

Další kolo čistek v policii – jak to vidíme my

Jistě jste zaznamenali, že vedení rezortu připravuje pokračování „kádrové dočisty“ policie (a vlastně také ostatních bezpečnostních sborů). O tom, že to nejsou bezvýznamná slova, jsme se mohli přesvědčit v několika posledních dnech, během kterých se desítky z vás na základě dosavadních informací již jednoznačně rozhodli „nejvděčnější“ zaměstnavatelskou organizaci ze dne na den opustit. Není se totiž čemu divit nebo vás odsuzovat. Vždyť zákon přece nestanoví, že vám má být po 35 letech fyzicky a psychicky náročné služby, konané mnohdy s nasazením vlastního života, k ušetření života a majetku někoho jiného, alespoň poděkováno. Místo toho si v sobě odnášíte pocit hořkosti, který objektivně vnímající člověk nemůže nepochopit.

Po prvních očistných vlnách, prováděných po roce 1989 občanskými komisemi, po lustračních hodech z počátku devadesátých let a po krácení dob pro účely nároků souvisejících se skončením služebního poměru v polovině devadesátých let, přichází téměř dvě desítky let po zhroucení „rozvinutého socialismu“ další, tentokrát důkladná očistná vlna. Beze změny právních předpisů bude rozšířen výčet útvarů Státní bezpečnosti s kontrarozvědným zaměřením. Již jimi nemají být pouze útvary, jejichž náplní byla zpravodajská činnost proti „třídnímu nepříteli“, což by se snad dalo pochopit, ale také útvary servisního nebo protiteroristického a jiného charakteru, jež byly díky tehdejší legislativě (srov. Zákon č. 40/1970 Sb., o Sboru národní bezpečnosti) zařazeny jinam než do útvarů Veřejné bezpečnosti. To už se pochopit nedá. Zpravodajcem se tak stane i příslušník, který ve služebním stejnokroji v obrněném transportéru hlídal letištní plochu na odboru letištní kontroly, nebo ten příslušník, který na tomto útvaru prováděl prohlídku osob před vstupem do letadla (mimochodem, tutéž činnost dnes vykonávají „zpravodajci“ ze soukromých bezpečnostních služeb). Stane se jím také příslušník Veřejné bezpečnosti, který z rozkazu nadřízených musel odsloužit rok v útvaru „Lípa“ jako hlídač objektů, v nichž sídlil prezident a dalších objektů zvláštní důležitosti. A takto bychom mohli pokračovat.

Jaké právní důsledky bude mít tato změna pravidel v průběhu hry? Noví kontrarozvědčíci, zrození novým interním předpisem, budou v případě, že jsou zařazeni na funkcích podléhajících lustracím, propuštěni ze služebního poměru. Co jiného si také zaslouží po 20 letech služby demokratickému režimu? Že se vám zdá nemožné, aby po účinnosti zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, bylo možné aplikovat ustanovení § 9 zákona č. 279/1992 Sb., o některých dalších předpokladech pro výkon některých funkcí obsazovaných ustanovením nebo jmenováním příslušníků Policie České republiky a příslušníků Vězeňské služby České republiky, které upravuje propuštění lustrovaného policisty? Stačí si přečíst vysoce fundovanou metodiku odboru personálního Ministerstva vnitra a zjistíte hned, co je možné, respektive co není nemožné!

Jak se promítne nový předpis do odpočtu dob rozhodných pro nárok na výsluhový příspěvek, ve smyslu § 165 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb.? Nebude-li vydán další objevný metodický pokyn, tak podle zákona o služebním poměru vůbec nijak. Citované ustanovení § 165 odst. 1, které zní „Dobou rozhodnou pro výsluhové nároky je doba trvání služebního poměru a doby započtené ke dni účinnosti tohoto zákona podle § 224“, obsahuje dvě složky doby rozhodné. Tou první je doba trvání služebního poměru za účinnosti zákona č. 361/2003 Sb. a druhou je doba již započtená rozhodnutím služebního funkcionáře podle právního stavu platného ke dni 1. ledna 2007. Nový interní předpis nemůže platit retroaktivně. Tento z hlediska práva zcela nezpochybnitelný závěr poněkud bledne před situací, jež se v současné době již vytvořila. Celá řada příslušníků a zaměstnanců již dostala nová, samozřejmě ta správná (rozuměj pozitivní), lustrační osvědčení vydaná podle ještě neexistujícího interního předpisu.

Policii postihl koncem minulého roku odchod několika tisíc policistů. Bude-li interní předpis vydán v takové podobě, v jaké se o něm psalo v denním tisku a v jaké je instalován na internetových stránkách Ministerstva vnitra, odejdou další tisíce policistů. A jak dlouho ještě vydrží mlčet ti policisté, kteří budou muset zdarma sloužit za ty odejivší? Máme u policie takový kvantitativní a kvalitativní přetlak, že si můžeme dovolit pár tisícovek příslušníků vymést? Zkuste si na tyto otázky odpovědět sami. A nezapomeňte – poslední zhasne!