Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

tak pplk. j.n.,
kde jsou? Že by byl internet jen v kanclu v práci??

Jo,jo to bude asi ten internet z akce "internet do všech služeben" u nás ho má jen vedoucí v kanclu,který to neumí ani pustit

Pane ministře Vnitra není to trochu střet zájmů, že na vaší škole Cevro institut studuje NEONACISTA pan Václav Bureš ?. viz http://zpravy.idnes.cz/dalsi-sympatizant-fasistu-v-ods-strana-se -chce-branit-pdm-/domaci.asp?c=A080124_150045_domaci_pei

Pane Langere,co pije za alkohol plk.Kubice??

Startuje náborová akce NAJDI HLUPÁKA čímpak asi chtějí nové kadety namotivovat a přesvědčit .....

P. Langere proč dostávají policisté stravenky za 30 Kč a jěště si na ně připlácí 21 Kč za svého?

Máš to hochu popletené, já osobně se starám na ZÚ o stravenky a obědy, pokud se jedná o stravenky, tak ty jsou v ceně 50,-Kč a doplácí se 25,-Kč a obědy máme za 50,50 Kč a doplácímě 25,50 Kč.

Proč?
Protože nám to musí stačit. Přežíráním bychom byli tlustí, nevzhlední a takhle se nám třeba začne špulit huba jako jemu. Pak se i bez uniformy pozná, kdo je policajt :-)))))
P.S.: Najdi si svého žabáka!!! Motto pro nábor nebude jiné.

Když píšu 30,- myslím 30,- když něvěříš přijeď do jižních čech, ne všechny útvary jsou na takové úrovni a v blahobytu jako u vás.

pro "policistu"
u nás zas máme stravenky v hodnotě 40,-Kč a doplácíme 31,-Kč. A obědy nemáme nikde dojednané, takže "sociál" nic popleteného nemá. Záleží na ředitelství, chytrolíne jeden!

Nezáleží na okresním ředitelství, ale na krajském a zde na FKSP, kolik nechá projíst a kolik nechá na jiné aktivity, půjčky, rekreace atd. Přímo od zaměstnavatele není nic .

Pro sociála
Už jsi trapný s tím brečením o výši stravenky u Vás na jihu Čech. Jestli chceš stravenky za 50,- Kč pojď sloužit na sever, ale náležitě se připrav. Upřimně ti řeknu, že za cenu snížení nápadu na vaší úroveň se klidně zřeknu stravenek i 2000,- Kč rozdílu v rizikovém příplatku.

to máte nějaký divný,ne?my kucí s proudnicí v ruce máme stravči 60 korunkový a doplácíme pouze 15 korunek.

Nejsem "sociál", ale sloužím rovněž v JČ. V ČB (krajské město, téměř 100.000 obyvatel) je rizikový příplatek 2.000,-Kč a nápad tu není zrovna malý, tak si to porovnej s tím, kde sloužíš Ty.

P. Langere, proč PČR, státní firma, připlácí svým zaměstnancům na důchodové připojištění pouhých 200 kč a to až po 10 ti letech trvání sl. poměru? Každá větší firma dnes připlácí svým zaměstnancům daleko vyšší částku a často ihned od vzniku pracovního poměru. Státní složka tedy nejde moc příkladem....Kážete vodu a pijete víno!

Takové bonusy si může dovolit jen prosperující firma a dává je jen zaměstnancům, kteří si to zaslouží. PČR a většina policistů tyto podmínky nesplňují.

200 dostáváte od FKSP, více v tématu stravenky.

Ministerstvo vnitra ti na penzijní připojištění nepřidá ani korunu. To je otázka nastavení krajského FKSP. Ale to by´s tedy mohl vědět, neboť pravidla FKSP procházejí povinně SIAŘem ředitele krajské správy, takže tě s tím tvoji nadřízení musí seznámit, aby měli tvůj podpis na kartě. A pokud to neudělají, tak jim nech udělat nožičky, protože neplní své povinnosti.

zůstávat "u firmy", kde nemám ani tu nejzákladnější jistotu, že se den ze dne nezmění pravidla a budu mít i zítra na nájem, chleba pro rodinu. U firmy, kde se na mne moji nadřízení dívají jako na plebs bez jakýchkoliv práv, v zemi, kde si každý může do policisty "kopnout" a jeho slovo, na rozdíl od policisty, má vždy větší váhu? Moje víra je den ze dne menší a skutečně nevím, jak dlouho mi ještě vydrží.
Do dalšího výroku pana Topolánka, pana ministra Langera, dalšího nařízení MV, PP, nebo novely zákona?

zas to tak nepřeháněj, ty chudinko malinkatá....

Zdravím bývalé kolegy. Přečetl jsem si zde dvě poslední stránky, též pod hlavičkou pplk,j.n. jeho názor mne uráží, též všechny policisty, nás rentiéry.Odsloužil jsem 25 let na ulici a odešel dle starého zákona č. 186/92. Měl jsem do výsluhy započten průměr za soboty, neděle, svátky, všechny příplatky dle starého zákona. Toto bylo spravedlivé. Mne nevadí, že tzv plukovníci mají velké renty, ale bylo jim neúměrně přidáno. Kdyby v novém zákona byly placeny příplatky, jak jsem uvedl, tak by rozdíl platů mezi mužstvem a plukovníky nebyl tak drastický. Nedělalo by to zlou krev. Výslužky po 20 ti letech služby, jak tvrdí pan pplk, doufám že to není civil a provokatér, je dosti dlouhá doba. Služba na ulici a na vedoucích postech má svoje specifika. Nedovedu si představit v mém případě, končící 45 rok služby v přímém výkonu, před narozeninami 65 let, jít do služby. Takový policista pro 2O ti leté zločince by budil úsměv. Můžete být ve skvělé formě, ale věk neoblbnete. Je pravdou, že kdo nechce být na ulici, ať jde na vedoucí funkce, tak je dožití 45 let služby reálnější. Proto jsou zde výslužky. Jsem v civilu dva roky, bez výslužky po 25 letech by byla sebevražda jít k polici. Když jsem šel k polici, ani jsem o tzv rentách nevěděl.Pánové, dále si uvědomte, že i po 25 letech služby máte před sebou hafo let pracovního procesu v civilu, protože mocipáni chtějí odchod do důchodu v 65 letech. Kolegové, co odešlli v 55 letech do důchodu, důchod jim by vypočten jenom ze základu, takže důchody 3 roky zpět ccc 8 -9OOO,-Kč. Tedy řadoví z ulice. Bylo úplně jedno, zda u nich neexistovaly víkendy, hafo nočních, hodin jako mraku, něco se zaplatilo. Jsou na tom stejně, jako úředník , který dělá 07.00 do 16.00 hodin. Jinak se úředníkům omlouvám, každá práce má svoje, jenom tímto chci říci, že si policista takto ničil zdraví. Aspoň měli tu výhodu odejít v 55letech do důchodu, dneska sloužit do 65 let, důchod asi až v 65 letech.Je jasné, že policista, který by sloužil ccc 45 let, má malou šanci se důchodu dožít. Stát se snaží, aby policista, hasič nic nedostal, důchodci aby vymřeli. Uvědomte si mladší kolegové, že cc cc 20 ti a více odslouženými roky, Vám ujel vlak, co jste studovali nebo se učili, již neumíte a přechod do civilu není snadný. Též zdraví je již horší než ve 2O ti letech. Výslužka je jenom sociální dávka, zdravotní si musíme platit, když nebudete pracovat. Mnoho kolegů odešlo od policie z důvodu arogance nadřízených, pak kvůli paskvilu. Na toto jsem se ptal psychologa při výstupu v Ústí nad Labem, divil jsem se, že toto doznal. Nechci házet plukovníky do jednoho pytle, ale dokud 10 plukovníků velí jednomu strážmistrovi, ne naopak, tak je to špatné. Na okresech, správách , policejním presidiu , MV plno nesmyslných tabulek. Tyto bych zrušil a početně na výšil stavy řadových policistů. Udělat reformu v této oblasti, zaplatit spravedlivě policisty na ulici, OHS, DS, SDN, řadové kriminalisty, policisty na OOP, techniky, sundat ten paskvil. Ten původní návrh tohoto paskvilu byl aspoň trochu spravedlivý. Dále zde čtu, že je zde úvaha, kdo sloužil před rokem 1989 vyhodit, sloužil komunistům. Může se stát, že přes noc vyjde nějaká novela a podobně, nám starším rentiérům odeberou sociální dávku , vše se v tomto bordelu, může stát.Pořád je nejistota, i v civilu, uvedl jsem zde též postih již v civilu, souběh dávky a renty při evidenci na Úřadu práce, nemocenské v zákonné době, poloviční valorizace, proti ní jsem se odvolal. Dostal jsem nic neříkající dopis od ministra, zamítnutí, prostě další diskriminace. Ničeho nelituji, pracuji v civilu, mám se dobře , ale za toho stavu, v jaké je policie bych se nevracel. Někdo namítne, proč jsem dále nestudoval , když jsem si přečetl kariérní řád, tak to v 44 letech pozbývalo smysl. Kolegové dejte na sebe pozor ve službě, vedoucí ve většině případech se Vás nezastanou, pevné nervy a zdraví, bývalý kolega por Marek z PČR Obvodního oddělení Česká Lípa.

Bývalý kolego podepisuji vše co jsi uvedl. Já ještě sloužím a mám za sebou těch 25 let služby. Sám bych to již také zabalil u sboru, ale stále mám ještě problém se studujícími dětmi. Nesjou to sice již děti, ale studující ano, takže finance jsou potřebné. Mám problém s rozhodnutím do toho kopnout. Když odejdu renta bude, ale v následujících měsících nižší příjem z renty než když budu sloužit. Práce se nebojím, ale nevím jak bych se po 25 letech služby u sboru uplatnil v civilu. To je problém, který neumím zatím rozlousknout. Práce se sice nebojím, ale......

Souhlasim s tim, ze LEPE UZ BYLO,
ale zaroven se bojim, ze neplati to, ze HURE UZ BYT NEMUZE

Zná kolegové někdo někoho u policie kdo si myslí, že to není ten nejhorší stav u policie od pravěku?

Proč se ptám, já opravdu neznám nikoho, kdo by si nemyslel, že je to úplně v ..... špatný :) a jako optimista hledám svého parťáka :)

Já tedy nikoho takového neznám. Ale jedno je jisté: Lépe už bylo, teď už to půjde jen do kelu. Všem doporučuji podívat se na připravenou "náborovou kampaň", jejíž prezentace je už nyní na stránkách PP ČR. Člověk se nestačí divit, za co se také dají vyhodit peníze z okna. Firma, která tu náborovou kampaň udělala, musela někomu docela dost zatopit, aby tu zakázku získala. Pro ně jsou to lehce vydělané peníze. A předpokládám, že to žádný efekt mít nemůže, protože pokud někdo k PČR chce jít, tak půjde i bez náborových kampaní. A pokud někdo ještě není rozhodnut, tak náplň spotu, reklamního plakátu a polepky na služebních vozidlech může takové lidi jen odradit. Hrát na to, že PČR je moderní a perspektivní firma, je trapné, když každý občan, který na policejní služebnu přijde, vidí, čím je PČR vybavena, dnes a denně vidí, v jakých služebních šunkách policisté jezdí na zákroky, jak jsou unavení, v ušmudlaných a zmačkaných uniformách... Co je tedy na této firmě moderního a perspektivního?

Souhlasim s tim, ze LEPE UZ BYLO,
ale zaroven se bojim, ze neplati to, ze HURE UZ BYT NEMUZE

Svatá pravda, lépe už nebude. Nyní je třeba aby se nakrmila církev. Dále je ve vládě ještě dosud mnoho politiků, kteří nemají sta milionová konta. Z daných důvodů je více než reálné, že u policie nikdy lépe nebude. Je nejvyšší čas myslet na odchod.

Jardo,
oni někteří ti policisté ve zmačkaných a ušmudlaných uniformách do té služby už nastupují a v tom případě bych nevinil systém, únavu a přepracování, ale jejich nadřízené, kteří to připustí. Vojna měla v tomhle směru taky něco do sebe - dneska, po zrušení základní vojenské služby, by neškodilo nováčky poslat na nějaký "přijímač", kde by se jim trochu dostalo do kůže vystupování, ústrojová kázeň a krapet se jim srovnala fyzička. Někteří nováčci, kteří vojnu neabsolvovali, jsou opravdu zážitkoví. A to nemluvím o policistech s "modrou knížkou".