Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

pro Jardu

Ano tento kolega byl k 01.01.2008 ustanoven jako vedoucí skupiny.

Moc Ti děkuji. Toto mě asi čeká také, ale pořád nevim jak se zachovat, zda včas utécs, nebo si hrát na hrdinu a čekat jak to dopadne!!!!!!!!

Luboši nevím co je ta KMENOVÁ KNIHA. Dělám u VSČR a tam nic takového nemáme díky za více informací

Jestliže jsi ve služebním poměru, každý rok musíte podepisovat pro kmenovou knihu roční příjem, který se eviduje pro potřebu výpočtu starobního důchodu. Možná je jiné označení tohoto odboru u VSČR, popřípadě máte jiný systém evidence ročních příjmů pro důchod.

u nás (PČR) už se to jmenuje "sociální odbor"

Karla má v něčem pravdu!

Ahoj lidi !
Mám prosbu co se týče výsluhy. Mám odmakáno 9 let/2 měsíce. Vykonal jsem náhradní vojenskou službu u železničního vojska v délce 5. měsíců. Nevím jestli se mi tato náhradní vojenská služba započítává do doby služby.
Mohu odejít 31.7.2008 nebo až 31.12.2008. Tak abych měl výsluhu po 10.letech služby. Moc díky.
Moc díky za radu.

Mám za to, že zákl. voj. sl. se do těchto 10-ti let započítávala, radši si ale zavolej na kmenovou knihu tam ti to řeknou přesně.

jdeš podle starého a tímpádem se ti započítává i voj. služba..dle mého názoru

Rozumím. Ale jde mi o to, že náhradní vojenská služba není základní. Ikdyž proběhla jako základní přijímač,přísaha atd... akorát 5 metrů

Cinkni si na kmenovku, finanční či personální - tam Ti to poví. Podle mě Ti tu vojnu započítají a půjdeš v pohodě podle starého zákona.

31.12.2006 přestal platit starý zákon (186). V novém (361) je přechodné období (do konce roku 2009), kde můžeš odejít s výsluhou po 10 letech služby. Ale už se do toho nezapočítává vojenská služba v jakékoli formě, ale jen odsloužená doba. Takže počítej s delší variantou Tvého odchodu.

Tak vidíš, tady fundovanou radu nehledej. Co policajt, to jiná informace, bohužel. Musíš to hold zkusit u lidí, kteří toto mají v popisu práce, i když, jak jsem se opakovaně přesvědčil, třeba pracovnice personálky v Praze vědí ještě větší prd, než běžní policisté.

chtěl bych se zeptat co je to za karierní řád,když bych chtěl přejít na lepší místo, ale protože mám 4 třídu tak do 6. nemůžu to je pecka vzhůru ke karieře

U nás na stanici HZS slouží kluci,kteří tam jsou už přes 15 let a jsou ve 3 plat.třídě.Tomu se říká karierní postup...

Jo, to je tak hezky nastavený. Dnes se berou lidi z civilu na místa v 6. třídě, protože se nemohou obsadit policisty, kteří po 15 letech služby mají 4. třídu. To jsou bohužel paradoxy skvělého nového zákona.

dík za informaci, aspoň si můžeme udělat představu jak funguje v naší zemi právní systém tvořený neustálými výjimkami. Měl jsem za to, že v nové zákoně o služebním poměru přískušníků bude zahrnuto opravdu vše co se týká veškerých náležitostí a opak je pravdou (viz. nějaká vyjímka o započtení rozhodných dob do výsluhových nároků apd). Vůbec nezávidím kolegům z cizinecké, kterých se to týká zrovna těď, kdy proběhla reorganizace ciziny.

Každý druhý uchazeč o práci u české policie neprojde vstupními psychotesty, 30 až 40 procent zájemců zase nezvládne zdravotní prohlídky. Tuto informaci v pondělí přinesl policejní prezident Oldřich Martinů, když novinářům sděloval aktuální početní stavy v policii a představoval novu náborovou kampaň za 22 miliónů korun. Podle Martinů je z těch, kteří se na místo policisty hlásí, nakonec úspěšně přijato zhruba 60 až 65 procent uchazečů.
zdroj: Novinky

Vážně tomu nerozumím a prosím o vysvětlení pokud jsem něco přehlédl nebo něčemu neporozuměl, jelikož:
I. pokud začne 100% uchazačů na psycho a projde každý druhý (pro ostatní je to konečná) dostáváme se na 50% původních uchazečů, kteří jdou na zdravotní, kde skončí (budu brát příznivější číslo) 30%, z toho vyplývá, že 35 % uchazečů projde psycho a zdravotní.
II. pokud začínám zdravotním, tak výsledek je stejný tzn. 35%

Závěr je jediný(pokud je pravda výše uvedené číslo 60-65% přijatých): k PČR jsou přijati lidé, kteří úspěšně neprošli psycho nebo zdravotní, případně obojím.

Pokud se ve svých úvahách, založených na vyjádřeních O. Martinů a tlumočených na Novinkách, fatálně pletu, prosím o korektní opravu.

velmi dobře kolego, jeden konkrétní poznatek ode mne, když se předloni hlásil známého syn k policii vyhořel konkrétně na tělesné, a to v klikách. Samozřejmě jsem mu poradil aby se nespoléhal na stanovený počet kliků (myslím 24 minimum), protože nebude vědět, které mu budou počítat. Udělal 29, 6 mu jich nepočítali a o jeden neprošel. Celkem se jich tělesné zůčastnilo 38 a udělalo 6.

pro luboše:
známýho syn na tom asi není moc dobře fyzicky,když neudělá ani 24 kliků.Já jich bez problémů zvládnu 50.Možná by se měli začít dávat příplatky za fyzickou zdatnost,a to jak u PČR,tak i u HZS.Pak by se možná ti,co uvažují o nástupu k nějaké složce,trochu více snažili a začli cvičit předtím,než dělají fyzické testy(které jsou dle mého názoru velmi lehké)...

Za nás byli přijati možná 3 chlapi z 20 (kteří prošli sítem fyzické, psycho, zdravotní). Dneska už berou skoro každého. Nedávno jsem viděl pár nováčků a musím říct - to tedy bude reprezentace PČR!!! Škoda jen, že se o celé situaci v PČR nemluví v médiích.

Rád bych ti oponoval. Tím procentem přijatých měl Martinů na mysli lidi, kteří skutečně nastoupí, a to z těch, kteří úspěšně splní veškerá kritéria. Takže základ, tedy 100 %, v tomto případě je počet lidí, kteří splnili psycho, zdravotnické a fyzické. Musíš odečíst lidi, kteří si to po úspěšném splnění těchto kritérií rozmyslí, protože jim někdo někde nabídne více či najdou pohodlnější zaměstnání. Takže z celkového počtu uchazečů je to procento mnohem mnohem nižší, odhaduji, že pravda bude někde kolem 35 %. A vědu v tom žádnou nehledej.

Pro jardu

Naprostou pravdu by jsi měl, pokud by dotyčný řekl, že je nakonec přijato 60 až 65 procent uchazečů, kteří úspěšně prošli výběrovým řízením. Ale on řekl, že je úspěšně přijato cca 60 až 65 procent uchazečů. A podle mě je uchazeč ten, kdo si podá žádost a vstupuje do výběrového řízení.
Takže si trvám prozatím na svém a nikdo z Vás mi zatím nevyvrátil můj závěr. Samozřejmě za předpokladu, že nedošlo, ke zkreslení výroků pana Martinů (zkopírováno z Novinek).

Na závěr jenom dovětek k Tvému úsudku, dle Tebe tedy: 100 % lidí splní veškerá kritéria, jsou to tedy ti, kteří chtějí pomáhat a chránit, avšak do doby nástupu si to rozmyslí cca 35-40% (tzn. 60-65% je přijato). Což je trochu více nelichotivé, jak pro ty lidi tak pro PČR. Tvůj távěr musím naprosto odmítnout.

1.Práce která má smysl a pomáhá celé společnosti. To jsem si myslel když jsem nastupoval. Po 10letech jsem onen ten smysl ještě nenašel a asi ani nenajdu. Co se týče společnosti..... hm. pomáhá jí ale ona si toho neváží a dává vám to pěkně najevo.

2.Jediné co je garantované je plat který dostanete 15tého v měsíci. Kariérní postup zajištěn není a nebude. Sám mám vysokou školu a nemám šanci se někam dostat.

3.Ano, uplatníte své vzdělání. To co se naučíte na základní škole budete používat.... číst, psát, počítat.... jinak potom nevím, jak by např.nově nastupující vyšetřovatelé z civilu uplatnili své vzdělání při práci u policie, když se jedná o zemědělce, učitele, studenty vysokých hotelových škol....

4.No tak zde není co dodat snad jen plat, jehož reálná hodnota mi už druhý rok klesla.

5.Nějak tam není uvedeno po jak dlouhé době.....

6.Policie má řadu sportovních zařízení.... hehe za těch 10let jsem nenavštívil ani jedno. S tím rozvojem to pravda je.... o své volno a za své peníze. Např.výcvik u policie není. Jediné co se cvičí je PJ. Minulý rok jsem vystřílel 100nábojů.

7.6 týdnů dovolené, ale včetně sobot a nedělí. Vše a víc ještě ale napracujete o 150hodin zdarma.

8.dostanete možná osobní příplatek za jehož částku si tak koupíte jiné ponožky, protože ty so nafasujete se nedají nosit.

9.Nikde nemáte jistotu, že než dosáhnete dle zákona na výsluhu jí zruší nebo ještě posunou. Stačí se podívat na nový zákon.

10.propracovaný systém......to co dostanete jinde ve větší firmě.

Doplní to,ještě někdo?

Karla je obyčejný KOKOT !!!

Tady má každý nárok na svůj názor,tak přestaň urážet.Je to fakt trapný...

Neurážím, pouze konstatuji...

Klobáso ty jsi posera, ještě si trochu postěžuj, ale jediný co vím, tak se bojíš odejít od PČR, protože by jsi neměl ani na chleba hrdino!!!!

Karlo,
jistě jsi krásná žena, navíc tvé duchaplné příspěvky nasvědčují tomu, že jsi i prudce inteligentní....chci tě!

Luboš

Vážený pane předsedo nevím na základě čeho se dá usuzovat, že nebude podepsán nebo vydán předpis, kterým by měl být nově stanoven výčet útvarů StB s kontrarozvědným zaměřením pro účely lustračního zákona a zápočtu dob do doby rozhodné pro výsluhový příspěvěk, když jeden můj kolega obdržel v minulém týdnu nové lustrační osvědčení s výsledkem (pozitivní) a naopak druhý kolega s výsledkem negativním. V prvním případě se jedná o kolegu, který před rokem 1990 sloužil na OPK a druhý kolega před rokem 1990 sloužil na rotě PS. Dle zákona o zpřístupnění svazků vzniklých činností bývalé StB byly do bezpečnostních složek bývalé StB zahruty i Správa pasů a víz pod kterou spadaly všechny OPK z čehož vyplývá pozitivní lustrace v případě mého prvního kolegy. V případě druhého kolegy tomu tak není neboť útvary PS nikdy nespadaly pod SNB. Dle mých informací existuje prý vyjímka MV, která umožňuje služební poměr některých policistů. Otázka je, jak dlouho? Nebýt těchto lustrací nikdo by se nedověděl o těchto praktikách až do doby ukončení služebního poměru, kde by nebyly započteny některé doby rozhodné pro výsluhové nároky, se kterými celá řada déle sloužících kolegů počítala. A navíc co teď, když v případě zjištění pozitivní lustrace je ze zákona zaměstnavatel ukončit se zaměstnancem poměr nejpozději ve lhůtě do 15 dnů nebo dohodou.

Kolego pleteš se v tom směru, že Správa pasů a víz neměla nic společného s OPK. Ano tehdejší zaměstnanci (po revoluci či jak to nazvat) byli odejiti z tebou uvedených důvodů (spadali pod StB). Jinak se vším 100% souhlas.

Můžeš prosím napsat, zda první kolega měl příplatek za vedení nebo ne. Předem děkuji.

Ohledně výsluhových nároků chci jen dodat, že začátkem roku policisté dostávají zápočtový list, který je rozdělen na služba před rokem 93 a po roce 93. Pokud je všude + tak se započítává všechno i pokud sloužil u StB. Toto umožňuje tvz. Grulichova vyjímka, kterou chtěl pan ministr zrušit. Tato vyjímka umožňuje i to, že tito policisté mají negativní lustrační osvědčení. Jakmile odejdou do civilu už ho mají pozitivní.