4 Ads 20/2007-59



ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: M. Č., zast. Mgr. Radimem Kubicou, advokátem, se sídlem O. Lysohorského 702, Frýdek - Místek, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, jímž byl žalobci od 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž namítal, že zákon České národní rady č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Zákon je normou vyšší právní síly, která může v sobě zahrnovat zákonné zmocnění pro orgány státní správy vydávat k provedení zákona normy nižší právní síly, které v žádném případě nesmí být v rozporu se zákonem samotným (čl. 78 a 79 Ústavy České republiky). Na základě § 121 zákona o služebním poměru, který zmocňuje Ministerstvo vnitra k vydání právního předpisu, jenž by v podrobnostech charakterizoval nároky související se skončením služebního poměru, byla vydána vyhláška Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., která v § 76 definuje poslední měsíční hrubý služební příjem policisty způsobem, jenž zužuje finanční částku stanovenou jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru. Vyhláška se tak podle žalobce dostává do rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě žalobce poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok žalobce na příspěvek za službu. Nezákonnost napadeného rozhodnutí tak podle žalobce spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Žalobce navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku soud konstatoval, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru žádným způsobem nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem, ale definice tohoto pojmu je upravena až v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Podle tohoto ustanovení jsou součástí posledního hrubého měsíčního služebního příjmu složky služebního příjmu stanovené pevnou měsíční výměrou a průměr měsíčního úhrnu dalších služebních příjmů, proměnlivých složek služebního příjmu a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení služebního poměru. Zákon o služebním poměru ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ze strany žalovaného nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden správně v souladu s právními předpisy. Městský soud v Praze proto žalobu podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Namítal, že zákon o služebním poměru v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Jestliže § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. definuje poslední hrubý měsíční služební příjem způsobem, který zužuje finanční částku stanovenou zákonem jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru, pak je toto ustanovení v rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě stěžovatele poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok stěžovatele na příspěvek za službu. Nezákonnost rozhodnutí žalovaného tak podle stěžovatele spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Stěžovatel nesouhlasil se závěrem soudu, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem a samotná definice je upravena v § 76 vyhlášky. Stěžovatel citoval předmětné ustanovení § 117 a konstatoval, že je jednoznačné a není třeba dále definovat zcela zřejmý výklad posledního hrubého měsíčního příjmu. K argumentu soudu, že zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru, stěžovatel namítl, že jiný výklad by byl z gramatického hlediska nepřijatelný. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že rozhodnutí Městského soudu v Praze považuje za správné, a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. V kasační stížnosti se stěžovatel dovolává důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle kterého lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.

Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující informace podstatné pro rozhodnutí o kasační stížnosti.

Dne 17. 3. 2005 podal stěžovatel žádost o příspěvek za službu od 1. 4. 2005 s tím, že jeho služební poměr skončil dne 31. 3. 2005. Rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, byl stěžovateli ode dne 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně. V odůvodnění se uvádí, že důvod skončení služebního poměru založil nárok na příspěvek za službu. Poslední hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 činí 28 455 Kč, průměrný hrubý měsíční služební příjem za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru činí 26 008 Kč. Celková doba služba činí 20 roků. Příspěvek za službu podle právní úpravy ke dni skončení služebního poměru činí 30% posledního hrubého měsíčního služebního příjmu ve výši 28 455 Kč, tj. 8537 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění uvedl, že zákon o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční služební příjem, definice je upravena v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. V takovém případě by policista, kterému v posledním kalendářním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný služební příjem, neměl nárok na příspěvek za službu. Problém by nastal rovněž v případě výplaty poměrné části služebního příjmu za necelý kalendářní měsíc. Žalovaný konstatoval, že na výplatním lístku jsou uvedeny i náležitosti a plnění, které nejsou součástí služebního příjmu, například nemocenské, náhrady, kázeňské odměny, odměny za služební pohotovost nebo odměny z prostředků fondu kulturních a sociálních potřeb, a proto částka uvedená na výplatním lístku policisty za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru nemůže být vyměřovacím základem pro příspěvek za službu. Ke stanovení podrobností o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru je Ministerstvo vnitra zmocněno § 121 zákona o služebním poměru, proto byla vydána vyhláška č. 287/2002 Sb., která z uvedených důvodů není se zákonem v rozporu. Žalovaný uzavřel, že nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden ve správné výši.

Na základě takto zjištěného skutkového stavu posoudil Nejvyšší správní soud jednotlivé kasační námitky a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatel uplatnil nárok na příspěvek za službu podle § 116 a násl. zákona o služebním poměru, proto není na místě jeho argumentace ustanovením § 114 téhož zákona a nárokem na odchodné.

Podle § 116 odst. 1 zákona o služebním poměru příspěvek za službu (dále jen „příspěvek“) náleží za podmínek dále uvedených policistovi, jehož služební poměr skončil uvolněním nebo propuštěním z některého z důvodů uvedených v § 106 odst. 1 písm. a), b), c) a odst. 2.

Podle § 117 odst. 1 téhož zákona příspěvek činí 20 % služebního příjmu, jestliže policista konal službu alespoň po dobu deseti roků. Za každý další ukončený rok této služby se příspěvek zvyšuje o 1 % služebního příjmu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se příspěvek vyměřuje z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru nebo, jestliže je to pro něj výhodnější, z jeho průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Podle § 121 zákona o služebním poměru Ministerstvo (vnitra, pozn. soudu) stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru.

Podle § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti služebního poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, posledním hrubým měsíčním služebním příjmem policisty je služební příjem, který mu náležel před skončením služebního poměru v rozsahu složek služebního příjmu stanovených pevnou měsíční výměrou. Do posledního hrubého měsíčního služebního příjmu se započítává průměrný měsíční úhrn jeho proměnlivých složek a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení jeho služebního poměru. Skončí-li služební poměr policisty posledním dnem kalendářního roku, zjišťuje se měsíční průměr proměnlivých složek služebního příjmu a odměn z tohoto kalendářního roku.

Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že stěžovateli vznikl nárok na příspěvek za službu, který v jeho případě činí 30% služebního příjmu. Předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu tak zůstává pouze otázka, zda v případě stěžovatele při určování výše příspěvku za službu aplikovat vyhlášku č. 287/2002 Sb., či nikoliv. Stěžovatel k tomu poukazoval na Ústavu České republiky, podle jejíhož čl. 95 odst. 1 je soudce při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.

Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. III. ÚS 269/05, ustanovení věty obsažené v čl. 95 odst. 1 Ústavy za středníkem nese následující smysl: Soudce obecného soudu při použití „jiného právního předpisu“ opravňuje přezkoumat jeho soulad se zákonem, a to s právními účinky inter partes a nikoli erga omnes. Smyslem tohoto přezkumu není kontrola norem, soud tedy nerozhoduje o neplatnosti „jiného právního předpisu“, rozhoduje toliko o jeho neaplikovatelnosti v dané věci. Nejde tedy ani o paralelu k systémům dekoncentrovaného (difúzního) ústavního soudnictví v omezeném segmentu, jelikož závěr obecného soudu o neaplikovatelnosti „jiného právního předpisu“ není v českém právním řádu právním precedentem. Vázanost soudce zákonem dle čl. 95 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 1 Ústavy tudíž z pohledu čl. 95 odst. 1 Ústavy, věty za středníkem, znamená oprávnění soudu neaplikovat „jiný právní předpis“, je-li soudem považován za rozporný se zákonem. A contrario z uvedených ústavních ustanovení ale vyplývá, že v případě, nekonstatuje-li obecný soud nesoulad „jiného právního předpisu se zákonem“, je jím vázán.

V nálezu ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. I. ÚS 276/01, Ústavní soud vyslovil, že v řadě svých rozhodnutí Ústavní soud zformuloval hlediska posuzování ústavnosti zmocňovacích zákonných ustanovení, a od nich se odvíjejících hledisek posuzování souladu „jiných právních předpisů“ se zákony. Dle nálezů sp. zn. Pl. ÚS 17/95 a Pl. ÚS 43/97 „jiný právní předpis“ nemůže vybočit ze zákonných mezí - nemůže tedy být praeter legem, jinak řečeno, musí se držet v mezích zákona, které jsou buď vymezeny výslovně anebo vyplývají ze smyslu a účelu zákona. Dle nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/2000 ústavní vymezení odvozené normotvorby exekutivy spočívá na následujících zásadách: „Jiný právní předpis“ musí být vydán oprávněným subjektem, nemůže zasahovat do věcí vyhrazených zákonu (nemůže tedy stanovit primární práva a povinnosti), musí být zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad zákonný standard (musí být tedy otevřen prostor pro sféru „jiného právního předpisu“).

Podle čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

Nejvyšší správní soud ve shodě se závěry vyslovenými v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2004, č. j. 6 A 100/2002 - 74, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 449/2005, podotýká, že vyhláška jsouc podzákonným právním předpisem musí být - jak ukládá Ústava České republiky - vydána „na základě a v mezích“ zákona (secundum et intra legem). Tyto principy vyvěrající z podstaty dělby moci znamenají, že exekutiva nejenže nesmí bez výslovného dovolení zákonodárce stanovit nic dalšího či nového o právních vztazích nebo jiné materii upravené zákonem, ať již shledaná mezera v zákoně se stala nedopatřením nebo záměrně (zákaz úpravy praeter legem), ale i tam, kde je výslovně dovoleno výkonné moci vydat k provedení zákona podzákonný právní předpis, může být provedeno jenom to, co zákonodárce výslovně označil (zpravidla výčtem jednotlivých zákonných ustanovení shrnutých v ustanoveních zmocňovacích, anebo přímo v jednotlivých ustanoveních zákona, někdy oběma způsoby současně), a nic jiného; konečně podzákonný právní předpis zejména nesmí zákonu odporovat, nesmí jít contra legem.

Právní život však nezřídka přináší situace, kdy dojde k vydání podzákonného právního předpisu, který (nebo častěji některá jeho ustanovení) se neopírá o výslovné zákonné zmocnění, nebo takové zmocnění překračuje, anebo úprava jde „nad zákon“ (vyhláškou je upraveno něco, co by vyžadovalo zákonnou úpravu, která však chybí) nebo proti němu (vyhláška např. upraví podrobnosti při plnění povinnosti, o které zákon vůbec nemluví a nelze ji z něj dovodit, případně takovou povinnost vyhláška sama stanoví, resp. vyhláška odpírá, oslabuje či podmiňuje subjektivní oprávnění, aniž by to zákon umožňoval).

V situacích právě naznačených, tedy tam, kde se dostává do rozporu zákon s podzákonným právním předpisem, je postavení soudce výjimečné v tom, že soudce (na rozdíl od orgánu exekutivy) je vázán pouze zákonem. Jen on je oprávněn podzákonný právní předpis v takovém případě nerespektovat (čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky) a použít pouze zákon. Nejde o abstraktní přezkoumání zákonnosti podzákonného předpisu a jeho zrušení, o čemž se zatím vedou úvahy jen de lege ferenda (provedení čl. 87 odst. 3 Ústavy České republiky), ale posouzení jeho aplikovatelnosti se závazností pro projednávanou věc.

Důsledek zjištěného rozporu zákona a podzákonného právního předpisu vydaného k jeho provedení je tu jasný: soud nejenže nemusí takový předpis (nebo jeho jednotlivé ustanovení) použít, ale použít je ani nesmí; aplikuje pouze zákon a v důvodech svého rozhodnutí vyloží, proč považoval podzákonný právní předpis za jsoucí v rozporu se zákonem.

Nejvyšší správní soud proto nejprve posoudil ustanovení § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru a shledal, že obsahuje poměrně jednoznačnou definici výpočtového základu pro určení výše příspěvku za službu. Jedná se o poslední hrubý měsíční služební příjem policisty před skončením služebního poměru, nebo o průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, je-li to pro žadatele výhodnější.

Gramatický i logický výklad citovaného ustanovení vede podle názoru Nejvyššího správního soudu k jednoznačnému závěru, poslední měsíční příjem policisty není součtem průměrů určitých složek příjmů, jak stanoví zmíněná vyhláška, ale skutečným příjmem žadatele o příspěvek za službu v měsíci předcházejícím skončení služebního poměru. Pokud zákon na jedné straně počítá s průměrným příjmem za určité období a na druhé straně s příjmem posledním, je zcela evidentní, že poslední příjem nemůže být průměrem dřívějších příjmů, neboť tím by se stíraly rozdíly mezi oběma výpočtovými základy a volba pro žadatele výhodnější varianty by ztratila smysl. Stejně tak se jeví nelogickým, aby zákonné označení „poslední příjem“ v sobě skrývalo průměr některých složek příjmu za uplynulé měsíce, když poslední měsíční příjem nade vší pochybnost znamená příjem za poslední měsíc před skončením služebního poměru.

Stanovil-li zákon o služebním poměru jednoznačný základ, od něhož se odvíjí výše příspěvku za službu, garantuje tím všem svým adresátům určitý minimální standard. Nejvyšší správní soud má za to, že tento garantovaný standard může být formou podzákonného předpisu navýšen, nikoliv však snížen. Podzákonný právní předpis totiž může podrobněji upravit určitou problematiku, nesmí ovšem vybočit z mezí daných zákonem, případně jeho smyslem a účelem. V tomto kontextu je nutné vykládat i zmocňovací ustanovení § 121 zákona o služebním poměru, které opravňovalo Ministerstvo vnitra k vydání zpřesňující vyhlášky, nikoliv k omezení zákonem určených nároků žadatelů o příspěvek za službu.

Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že smyslem ustanovení § 76 zmíněné vyhlášky bylo omezení nahodilých výkyvů v příjmech policisty a zohlednění stavu a podmínek, za nichž policista pracoval v delším předcházejícím období, což ovšem v některých případech přináší nepřípustné omezování nároků policistů oproti situaci, kdy by tato vyhláška nebyla vydána. Ostatně nahodilé výkyvy příjmů vyrovnává a dlouhodobý pohled na výkonnost policisty přináší druhá zákonem stanovená varianta základu pro vyměření příspěvku za službu, a to průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Za dané procesní situace, přináší-li výpočet příspěvku za službu podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. žadateli o tuto dávku horší výsledek, než by mu přinesl výpočet příspěvku provedený pouze v intencích zákona, považuje Nejvyšší správní soud toto ustanovení zmíněné vyhlášky za rozporné se zákonem. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tedy ustanovení § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb. nelze použít, pokud by jeho aplikace vedla ke zhoršení postavení žadatele o příspěvek za službu.

S ohledem na tyto skutečnosti musí žalovaný v řízení o žádosti o příspěvek za službu nejprve zjistit a porovnat, zda je pro žadatele nejvýhodnější vyměření příspěvku z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru, z průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, nebo z výpočtového základu určeného podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb.

Bude-li nejvýhodnější první varianta, žalovaný nesmí pro rozpor se zákonem ustanovení § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. aplikovat a musí rozhodnout toliko na základě zákona.

Argumentaci žalovaného v odůvodnění jeho rozhodnutí, jejíž část převzal i Městský soud v Praze, považuje Nejvyšší správní soud za absurdní. Pokud totiž policistovi v posledním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný příjem, bude mu příspěvek za službu vyměřen z příjmu průměrného, jak předpokládá zákon, a nelze proto namítat, že by v takovém případě neměl policista na tento příspěvek nárok.

Pokud žalovaný dále tvrdí, že na výplatní pásce (výplatním lístku) jsou kromě služebního příjmu i jiné náležitosti, které součástí služebního příjmu nejsou, Nejvyšší správní soud podotýká, že v takové situaci by poslední hrubý měsíční služební příjem policisty neodpovídal výsledné částce uvedené na výplatní pásce. To ovšem zřejmě není případ stěžovatele, který konstantně tvrdí, že jeho poslední hrubý měsíční služební příjem podle výplatní pásky činil 31 740 Kč a tato částka byla uvedena i v potvrzení o jeho příjmech.

V projednávané věci potvrdila Policie České republiky, Správa Severomoravského kraje stěžovateli hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 ve výši 31 740 Kč, což je více, než jeho průměrný hrubý měsíční příjem za posledních 12 měsíců (26 008 Kč) i než výpočtový základ určený podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. (28 455 Kč). Uvedená čísla jednoznačně potvrzují názor stěžovatele o tom, že v jeho případě se zmíněná vyhláška dostává do rozporu se zákonem, neboť její aplikace stěžovatele poškozuje. V souladu s ustanovením čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a citovanou judikaturou Ústavního soudu proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v dané věci nelze tuto vyhlášku aplikovat.

Z výše uvedeného je zřejmé, že Městský soud v Praze pochybil, když vycházeje z chybné argumentace žalovaného nesprávně posoudil stěžejní právní otázku a shledal, že předmětnou vyhlášku lze v daném případě aplikovat, což Nejvyšší správní soud nesdílí.

Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. byl prokázán, napadený rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, ze dne 14. 9. 2006, je nezákonný, a proto jej Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Podle § 110 odst. 3 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na Městském soudu v Praze tedy nyní bude, aby napadené správní rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil mu, aby postupoval a rozhodl v souladu s výše uvedenými závěry.

V novém rozhodnutí ve věci Městský soud v Praze rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle § 110 odst. 2 s. ř. s.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2008

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu

pro Jardu

Ano tento kolega byl k 01.01.2008 ustanoven jako vedoucí skupiny.

Moc Ti děkuji. Toto mě asi čeká také, ale pořád nevim jak se zachovat, zda včas utécs, nebo si hrát na hrdinu a čekat jak to dopadne!!!!!!!!

Luboši nevím co je ta KMENOVÁ KNIHA. Dělám u VSČR a tam nic takového nemáme díky za více informací

Jestliže jsi ve služebním poměru, každý rok musíte podepisovat pro kmenovou knihu roční příjem, který se eviduje pro potřebu výpočtu starobního důchodu. Možná je jiné označení tohoto odboru u VSČR, popřípadě máte jiný systém evidence ročních příjmů pro důchod.

u nás (PČR) už se to jmenuje "sociální odbor"

Karla má v něčem pravdu!

Ahoj lidi !
Mám prosbu co se týče výsluhy. Mám odmakáno 9 let/2 měsíce. Vykonal jsem náhradní vojenskou službu u železničního vojska v délce 5. měsíců. Nevím jestli se mi tato náhradní vojenská služba započítává do doby služby.
Mohu odejít 31.7.2008 nebo až 31.12.2008. Tak abych měl výsluhu po 10.letech služby. Moc díky.
Moc díky za radu.

Mám za to, že zákl. voj. sl. se do těchto 10-ti let započítávala, radši si ale zavolej na kmenovou knihu tam ti to řeknou přesně.

jdeš podle starého a tímpádem se ti započítává i voj. služba..dle mého názoru

Rozumím. Ale jde mi o to, že náhradní vojenská služba není základní. Ikdyž proběhla jako základní přijímač,přísaha atd... akorát 5 metrů

Cinkni si na kmenovku, finanční či personální - tam Ti to poví. Podle mě Ti tu vojnu započítají a půjdeš v pohodě podle starého zákona.

31.12.2006 přestal platit starý zákon (186). V novém (361) je přechodné období (do konce roku 2009), kde můžeš odejít s výsluhou po 10 letech služby. Ale už se do toho nezapočítává vojenská služba v jakékoli formě, ale jen odsloužená doba. Takže počítej s delší variantou Tvého odchodu.

Tak vidíš, tady fundovanou radu nehledej. Co policajt, to jiná informace, bohužel. Musíš to hold zkusit u lidí, kteří toto mají v popisu práce, i když, jak jsem se opakovaně přesvědčil, třeba pracovnice personálky v Praze vědí ještě větší prd, než běžní policisté.

chtěl bych se zeptat co je to za karierní řád,když bych chtěl přejít na lepší místo, ale protože mám 4 třídu tak do 6. nemůžu to je pecka vzhůru ke karieře

U nás na stanici HZS slouží kluci,kteří tam jsou už přes 15 let a jsou ve 3 plat.třídě.Tomu se říká karierní postup...

Jo, to je tak hezky nastavený. Dnes se berou lidi z civilu na místa v 6. třídě, protože se nemohou obsadit policisty, kteří po 15 letech služby mají 4. třídu. To jsou bohužel paradoxy skvělého nového zákona.

dík za informaci, aspoň si můžeme udělat představu jak funguje v naší zemi právní systém tvořený neustálými výjimkami. Měl jsem za to, že v nové zákoně o služebním poměru přískušníků bude zahrnuto opravdu vše co se týká veškerých náležitostí a opak je pravdou (viz. nějaká vyjímka o započtení rozhodných dob do výsluhových nároků apd). Vůbec nezávidím kolegům z cizinecké, kterých se to týká zrovna těď, kdy proběhla reorganizace ciziny.

Každý druhý uchazeč o práci u české policie neprojde vstupními psychotesty, 30 až 40 procent zájemců zase nezvládne zdravotní prohlídky. Tuto informaci v pondělí přinesl policejní prezident Oldřich Martinů, když novinářům sděloval aktuální početní stavy v policii a představoval novu náborovou kampaň za 22 miliónů korun. Podle Martinů je z těch, kteří se na místo policisty hlásí, nakonec úspěšně přijato zhruba 60 až 65 procent uchazečů.
zdroj: Novinky

Vážně tomu nerozumím a prosím o vysvětlení pokud jsem něco přehlédl nebo něčemu neporozuměl, jelikož:
I. pokud začne 100% uchazačů na psycho a projde každý druhý (pro ostatní je to konečná) dostáváme se na 50% původních uchazečů, kteří jdou na zdravotní, kde skončí (budu brát příznivější číslo) 30%, z toho vyplývá, že 35 % uchazečů projde psycho a zdravotní.
II. pokud začínám zdravotním, tak výsledek je stejný tzn. 35%

Závěr je jediný(pokud je pravda výše uvedené číslo 60-65% přijatých): k PČR jsou přijati lidé, kteří úspěšně neprošli psycho nebo zdravotní, případně obojím.

Pokud se ve svých úvahách, založených na vyjádřeních O. Martinů a tlumočených na Novinkách, fatálně pletu, prosím o korektní opravu.

velmi dobře kolego, jeden konkrétní poznatek ode mne, když se předloni hlásil známého syn k policii vyhořel konkrétně na tělesné, a to v klikách. Samozřejmě jsem mu poradil aby se nespoléhal na stanovený počet kliků (myslím 24 minimum), protože nebude vědět, které mu budou počítat. Udělal 29, 6 mu jich nepočítali a o jeden neprošel. Celkem se jich tělesné zůčastnilo 38 a udělalo 6.

pro luboše:
známýho syn na tom asi není moc dobře fyzicky,když neudělá ani 24 kliků.Já jich bez problémů zvládnu 50.Možná by se měli začít dávat příplatky za fyzickou zdatnost,a to jak u PČR,tak i u HZS.Pak by se možná ti,co uvažují o nástupu k nějaké složce,trochu více snažili a začli cvičit předtím,než dělají fyzické testy(které jsou dle mého názoru velmi lehké)...

Za nás byli přijati možná 3 chlapi z 20 (kteří prošli sítem fyzické, psycho, zdravotní). Dneska už berou skoro každého. Nedávno jsem viděl pár nováčků a musím říct - to tedy bude reprezentace PČR!!! Škoda jen, že se o celé situaci v PČR nemluví v médiích.

Rád bych ti oponoval. Tím procentem přijatých měl Martinů na mysli lidi, kteří skutečně nastoupí, a to z těch, kteří úspěšně splní veškerá kritéria. Takže základ, tedy 100 %, v tomto případě je počet lidí, kteří splnili psycho, zdravotnické a fyzické. Musíš odečíst lidi, kteří si to po úspěšném splnění těchto kritérií rozmyslí, protože jim někdo někde nabídne více či najdou pohodlnější zaměstnání. Takže z celkového počtu uchazečů je to procento mnohem mnohem nižší, odhaduji, že pravda bude někde kolem 35 %. A vědu v tom žádnou nehledej.

Pro jardu

Naprostou pravdu by jsi měl, pokud by dotyčný řekl, že je nakonec přijato 60 až 65 procent uchazečů, kteří úspěšně prošli výběrovým řízením. Ale on řekl, že je úspěšně přijato cca 60 až 65 procent uchazečů. A podle mě je uchazeč ten, kdo si podá žádost a vstupuje do výběrového řízení.
Takže si trvám prozatím na svém a nikdo z Vás mi zatím nevyvrátil můj závěr. Samozřejmě za předpokladu, že nedošlo, ke zkreslení výroků pana Martinů (zkopírováno z Novinek).

Na závěr jenom dovětek k Tvému úsudku, dle Tebe tedy: 100 % lidí splní veškerá kritéria, jsou to tedy ti, kteří chtějí pomáhat a chránit, avšak do doby nástupu si to rozmyslí cca 35-40% (tzn. 60-65% je přijato). Což je trochu více nelichotivé, jak pro ty lidi tak pro PČR. Tvůj távěr musím naprosto odmítnout.

1.Práce která má smysl a pomáhá celé společnosti. To jsem si myslel když jsem nastupoval. Po 10letech jsem onen ten smysl ještě nenašel a asi ani nenajdu. Co se týče společnosti..... hm. pomáhá jí ale ona si toho neváží a dává vám to pěkně najevo.

2.Jediné co je garantované je plat který dostanete 15tého v měsíci. Kariérní postup zajištěn není a nebude. Sám mám vysokou školu a nemám šanci se někam dostat.

3.Ano, uplatníte své vzdělání. To co se naučíte na základní škole budete používat.... číst, psát, počítat.... jinak potom nevím, jak by např.nově nastupující vyšetřovatelé z civilu uplatnili své vzdělání při práci u policie, když se jedná o zemědělce, učitele, studenty vysokých hotelových škol....

4.No tak zde není co dodat snad jen plat, jehož reálná hodnota mi už druhý rok klesla.

5.Nějak tam není uvedeno po jak dlouhé době.....

6.Policie má řadu sportovních zařízení.... hehe za těch 10let jsem nenavštívil ani jedno. S tím rozvojem to pravda je.... o své volno a za své peníze. Např.výcvik u policie není. Jediné co se cvičí je PJ. Minulý rok jsem vystřílel 100nábojů.

7.6 týdnů dovolené, ale včetně sobot a nedělí. Vše a víc ještě ale napracujete o 150hodin zdarma.

8.dostanete možná osobní příplatek za jehož částku si tak koupíte jiné ponožky, protože ty so nafasujete se nedají nosit.

9.Nikde nemáte jistotu, že než dosáhnete dle zákona na výsluhu jí zruší nebo ještě posunou. Stačí se podívat na nový zákon.

10.propracovaný systém......to co dostanete jinde ve větší firmě.

Doplní to,ještě někdo?

Karla je obyčejný KOKOT !!!

Tady má každý nárok na svůj názor,tak přestaň urážet.Je to fakt trapný...

Neurážím, pouze konstatuji...

Klobáso ty jsi posera, ještě si trochu postěžuj, ale jediný co vím, tak se bojíš odejít od PČR, protože by jsi neměl ani na chleba hrdino!!!!

Karlo,
jistě jsi krásná žena, navíc tvé duchaplné příspěvky nasvědčují tomu, že jsi i prudce inteligentní....chci tě!

Luboš

Vážený pane předsedo nevím na základě čeho se dá usuzovat, že nebude podepsán nebo vydán předpis, kterým by měl být nově stanoven výčet útvarů StB s kontrarozvědným zaměřením pro účely lustračního zákona a zápočtu dob do doby rozhodné pro výsluhový příspěvěk, když jeden můj kolega obdržel v minulém týdnu nové lustrační osvědčení s výsledkem (pozitivní) a naopak druhý kolega s výsledkem negativním. V prvním případě se jedná o kolegu, který před rokem 1990 sloužil na OPK a druhý kolega před rokem 1990 sloužil na rotě PS. Dle zákona o zpřístupnění svazků vzniklých činností bývalé StB byly do bezpečnostních složek bývalé StB zahruty i Správa pasů a víz pod kterou spadaly všechny OPK z čehož vyplývá pozitivní lustrace v případě mého prvního kolegy. V případě druhého kolegy tomu tak není neboť útvary PS nikdy nespadaly pod SNB. Dle mých informací existuje prý vyjímka MV, která umožňuje služební poměr některých policistů. Otázka je, jak dlouho? Nebýt těchto lustrací nikdo by se nedověděl o těchto praktikách až do doby ukončení služebního poměru, kde by nebyly započteny některé doby rozhodné pro výsluhové nároky, se kterými celá řada déle sloužících kolegů počítala. A navíc co teď, když v případě zjištění pozitivní lustrace je ze zákona zaměstnavatel ukončit se zaměstnancem poměr nejpozději ve lhůtě do 15 dnů nebo dohodou.

Kolego pleteš se v tom směru, že Správa pasů a víz neměla nic společného s OPK. Ano tehdejší zaměstnanci (po revoluci či jak to nazvat) byli odejiti z tebou uvedených důvodů (spadali pod StB). Jinak se vším 100% souhlas.

Můžeš prosím napsat, zda první kolega měl příplatek za vedení nebo ne. Předem děkuji.

Ohledně výsluhových nároků chci jen dodat, že začátkem roku policisté dostávají zápočtový list, který je rozdělen na služba před rokem 93 a po roce 93. Pokud je všude + tak se započítává všechno i pokud sloužil u StB. Toto umožňuje tvz. Grulichova vyjímka, kterou chtěl pan ministr zrušit. Tato vyjímka umožňuje i to, že tito policisté mají negativní lustrační osvědčení. Jakmile odejdou do civilu už ho mají pozitivní.