1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Pár bodů k náborové kampani pro ty, kteří chtějí nastoupit, aby nebyli následně příliš zklamaní, neboť toto nebudou asi právě zdůrazňovaná hesla náborářů :

1. 150 hod. přesčasů ročně navíc zdarma.
2. Neproplácí se příplatky za soboty, neděle svátky či noční
služby
3. V současné době zaražení kariérního postupu prakticky všem policistům, neboť součástí podmínek pro umožnění přihlášení se do výběrového řízení na vyšší funkci je nutnost mít velmi dobré hodnocení, kdy však vzhledem k podstavům je plošně udělováno hodnocení pouze dobré, aby policisté z útvarů nemohli odejít, neboť součástí hodnocení nadřízených je v současné době rovněž personální stav. Toto vpraxi znamená, že policista může mít klidně i tři vysoké školy, může plnit úkoly kvalitně třeba i na 200% a přesto nemá žádnou šanci postoupil v karierním řádu. Může být tedy tzv. věčným hlídkovým policistou, dokud sl. poměr neukončí.
4. Zvýrazňování výhod odchodného, na něž je nárok po 6-ti letech a výsluhového příspěvku, na něž je nárok po 15-ti letech, nemá v současné době, kdy není jisté, zda tyto výhody budou platit ještě v následujícím roce, neboť jsou trnem v oku jak vládě, tak dalším politikům, nemá žádnou opodstatněnost.
5. Z důvodů značných podstavů stres z množství práce, která musí být odvedena za chybějící kolegy a kterou nelze v mnohých případech zvládnout v běžné pracovní době a u mnohých útvarů se nezapočítává ani do výše uvedených 150 hod. zdarma. Jsou to tedy další neplacené přesčasové hodiny.
6. Daleko větší riziko spojené s ohrožením zdraví či života než u jiných povolání.


Pozitiva :
1. Pravidelný plat - u začínajícího policisty cca 17.000,-Kč hrubého, avšak bez valorizace do roku 2010.
2. U některých útvarů příspěvek na stravu ( mnohde však příspěvek zaměstnavatele činí 7,-Kč na stravenku )
2. Příspěvek na rekreaci ( já jej však za 23 let služby nikdy neobdržel, jelikož pravidla jeho čerpání jsou nastavena tak, že je prakticky nemožné jej vyčerpat.
3. Po 15-ti letech služby příspěvek na penzijní připojištění ve výši 100,-Kč až 200,-Kč ( podle útvaru) .

Nechť každý z uchazečů zváží, zda je služba u Policie ČR pro něj dobrá volba. Nejlépe, před podáním přihlášky, nechť se s dotazem na podmínky služby, výhody a nevýhody, obrátí případní zájemci nikoli na personální pracovníky, ale na policisty, kteří jsou v přímém výkonu služby, neboť tito zcela jistě poskytnou o současném stavu a fungování Policie ČR pravdivé informace, protože nejsou hodnoceni a odměňování na základě tzv. odchycených kusů. Mají sice slíbenou odměnu 5.000,-Kč za každého nově nastoupivšího policistu, kterého do svých řad přivedou, ale tuto v mnohých případech nedostali a většina z nich morální kredit nedovolí lhát ani z důvodu vidiny této odměny.

Tak jen tolik, ať pak nejste někteří zklamaní, jako mnozí nově nastoupivší současní studenti základní odborné přípravy.

Tahle složka spěje do záhuby pod taktovkou pana MUDr. Langera a lakomce Kalouska.

Kolegové a kolegyně - jsou plnohodnotnými policisty - proč ale pořád naříkáme, vždyť naše vedení chce pro nás jenom to nejlepší. Jestliže jsme do teď byli pro smích půlce národa, od nynějška se budou smát úplně všichni, nakonec i lump si bude moct zavolat, abychom mu pomohli odvézt lup a přitom ho chránili před tím, aby mu někdo neublížil - vždyť pomáhat a chránit - jsme tady přeci pro občana a to každého bez vyjímky - každý má přeci právo obrátit se na policií. Nové silné vozy nám koupí, abychom mohli stíhat lumpy, kamery nám do nich namontují, aby bylo vidět, jak pomáháme druhým, že nejsme vlastně tak zlí, jak si o nás národ myslí, protože by někdo z nás mohl zneužít peníze vybrané za pokuty, tak je nebudeme vybírat - přležitost přeci dělá zloděje, nakonec dostaneme na žluté bundy - mimochodem píšou o tom jako o velkém objevu, ale kluci z MP už je mají rok zrovna tak kamery. Vedení nakoupí radary, pojízdné kanceláře, ale kdo v nich bude sloužit? Do jedné si sedne Langer, další obsadí Fendrych, Červíček, Bílek a podobně a potom můžou napsat, že plat řadového policisty je třeba i 100 000,- Kč. Jsem zvědavý, jak dlouho by se potom usmíval pan doktor, asi by si nechal udělat plastiku u Julínka - a jako model by stál Topolánek, nástroje by podával Cikr. Navrhnul bych ještě jedno zlepšení - na čepice malé majáčky - aby bylo vidět, že jsme v ulicích a né u hromad spisu v kanceláři. Pane Bože Ty to vidíš, dělej něco!

alfréde, dávám ti jedničku s hvězdičkou

poklona Alfréde, poklona!!!

to máme pěkné nápisy,už kdejaký ožrala se domáhá pomoci,viz.příklad jsem nalitej a ztratil jsem klíče přijeďte mi otevřít,máte mi pomáhat,tak těmito zhovadilostmi se pane ministře plní linky 158 bravo

http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/02.02.2008/208411000100202- 19:00-1-udalosti.html?index%5B%5D=123494

Ano, to je opět úžasný blábol, který se podařilo dostat do televize. Jsem zvědav jak mě můj nadřízený ohodnotí v mé pohyblivé složce platu. Po čtyřech letech u policie osobní ohodnocení 0, stejně jako 60% oddělení. Jo a kluci co mají po deseti letech 400,- Kč osobní... + 1,5 % no to bude navýšení jako ďas. Díky, díky, díky ................ ještě jedou díky.

oproti loňskému roku dělám více nočních, více víkendů a taky přesčasy (do balíku) už mam za sebou...co mám ještě zvyšovat abych si polepšil na osobním? 12 let služby = 500 Kč

Já měl loni přesně 172 hodin do zelených a to nás ještě bylo na oddělení - 20% plného stavu.

pěkně jste nás vymrdali!!!!

Výtažek z náborové kampaně
www.nabor.policie.cz
Plat a péče o policisty a policistky

Průměrná mzda policistů a policistek je nad průměrem republikovým, dosahuje 30 000 Kč.

Tak to je dobrý nesmysl. Pracuji u Policie 6 rok a mám pat 23tisíc hrubého a dokonce ani nikdo z mých kolegů na obvodním oddělení takové peníze nemá, snad vedoucí. Zajímalo by mne, kde na takové průměry chodíte. Tímto nás akorát vytáčíte.

No, na něco nováčky nachytat musí. Až dostanou výplatní pásku, tak procitnou.

Když ptáčka lapají......pěkně mu zpívají :-))
Tak nějak

mě v roce 1994 lákali na příspěvek 10.000 Kč, dodnes jsem ho neviděl

Já jsem měl také dostat náborový příspěvek a nic jsem nedostal. Nejdříve tvrdili, že příští rok, že budou peníze, pak další rok a pak již netvrdili nic.
S kolegou co nastoupil rok po mě, to bylo stejné. Bylo by zajímavé vědět kolika poldům takto naslibovali něco " neexistujícího ". V televizi jen mažou med okolo huby, ale je to jen ksindl lživej. A takovej přístup k lidem je na všech jejich úrovních. Lhát lidem, vydrbávat s nimi a nakonec je nechat sloužit bez nároku na odměnu ( 150 hodin ). Lidského ducha si neváží.

nástupní plat 2.TT 14 800 + 1000 rizikový příplatek ve škole = 15 800 HRUBÉHO!!!!!! No není to KRÁSA?

Asistente, 15.800,- hrubého není nic moc, ovšem když to vezmu očima civilisty, musím konstatovat, že na jiných školách se platí školné, zatímco tady za chození do školy bereš plat, za jaký někteří normálně pracují. A 1.000,- korun rizikový příplatek? Ve škole? Za co?

A v 33 letech s rodinou se ti to zdá normální? Snad pro 18 letého maturanta je to vývar, pro mě ne!

...a co děláš ve 33 letech teď??? pokud máš dobrou práci tak proč "lezeš na stará kolena" k policii, pokud práci nemáš, tak buď rád za to, co ti policie dává stejně jako maturantovi, protože jinou kvalifikaci pro policii dosud nemáš,.... "A v 33 letech s rodinou se ti to zdá normální? Snad pro 18 letého maturanta je to vývar, pro mě ne!", takže mě se to zdá i pro tebe normální, pokud to pro tebe vývar není, tak zůstaň spokojený v civilu.

"Blbovi":
Je hezké, co tady píšeš, ale nikde Ti jako nováčkovi nedají víc než jinému jenom proto, že jsi starší a máš rodinu. Jste totiž oba totéž - noví lidé, kteří se jdou připravovat na novou práci. A plat má být odměnou za odvedený výkon, ne za to, kolik Ti je a kolik máš dětí. Než se do mě začneš trefovat - když jsem nastupoval, bylo mi 32 a manželka byla na mateřské s druhou dcerou. Takže podobná situace jako ta, kterou tady uvádíš. Než čumět na pracáku a čekat na zázrak, trochu jsme se uskromnili a žili prostě z toho co bylo. Dneska už jsme trochu jinde. Nástup k PČR byla Tvoje volba, pokud sis nezjistil včas informace a teď tady naříkáš, o něčem to svědčí.

ano, jsem unavený z toho neustálého napadání policistů, že za vše mohou jen oni. Vše, co se v celé společnosti nepodaří, příp. každé neštěstí, kterého jsme svědky, padá na hlavu policie, policistů. Zamysleli jste se někdy nad tím, když už ta policie nic nedělá a je neschopná, co vidíte každý den ve zprávách, co se děje vedle vás a všichni máte sklopené hlavy, nevidíte, neslyšíte? Na jednu stranu chcete vedle sebe minimálně VŠ vzdělané, ohleduplné, profesionální policisty vevšech směrech, kteří budou tuhle práci dělat za minimální mzdu, nebudou si všímat vašich provinění zákona, ale na ostatní budou razantní a tvrdí? Nezkusili jste se někdy zamyslet nad tím, co pro fungující společnost můžete udělat vy, čím můžete přispět k větší bezpečnosti, pomoci např. těm policistům v jejich práci? Zajímal se někdy někdo z vás, v čem tito policisté pracují, jaké mají podmínky, zázemí, prostředky? Nezajímáte se až v případě, že se otevřeně hovoří o průměrných nadstandartních platech, aniž by vás zajímalo cokoliv jiného? Proč jich spousta chybí, protože jsou tak dobře zaplacení a téměř o práci nezavadí? Zamýšleli jste seněkdy nad tím, co udělat pro to, aby k policii nastupovali opravdu jen ti nejlepší ze společnosti? Nebo jste spokojeni s tím, že se každý večer u černé kroniky rozčílíte a obviníte ze všeho policii, aniž byste se o konkrétn případy a jejich vyřešení zajímali dál? Opravdu jsem čím dál častěji z lidí v naší společnosti unavený, velmi unavený a nedivím se jedinému policistovi, který odchází, byť už po 10 letech služby v přímém výkonu. Jen takový člověk je schopen popsat nápor, kterému je denně vystaven ze všech stran a jen on se s tím musí vypořádat a další den nastoupit opět s čistou hlavou a bez ovlivnění tím, co viděl, prožil a ještě se na vás usmívat... a i proto jsem tak unavený...

Pane unavený,
Váš příspěvek jste napsal velice upřímně a srdečně, což mne po dlouhé době opravdu potěšilo. Co ale potěšující rozhodně není, je pravdivost Vašeho textu. Jenže kdo tuto práci nedělal, Vašim slovům neuvěří nebo spíš uvěřit nechce, protože to je jednodušší. Já Vám ale děkuji!

Popsal jste situaci policistů naprosto přesně. Soudný člověk pochopí, ostatním je ztráta času něco vysvětlovat.Mají svoji a jen tu pravou pravdu. Nezajímají se o skutečný stav, jim stačí co říkal soused v hospodě, říkali to v televizi, psali v novinách. Ale říkali a psali pravdu?
Policie je represivní složka a proto nebude nikdy přestupci milována. Ale měli by být tak upřimní alespoň sami k sobě, že si svůj přestupek nebo pochybení přiznají.
Nikomu z nás není příjemné, pokud policista selže. Jeho selhání ulpí na nás všech, odsoudí se šmahem celá policie.
Pravda je, že usmívat se je pořád těžší a těžší.

Koukám, že jsi se dostal do stavu, jež by se dal nazvat syndromem vyhoření. Nedělej si z toho hlavu. Nejsi první, poslední, jsi ve stavu do něhož se dostal každý znás. Na jedné straně se rozčiluješ a svou unavenou duší dokazuješ, že se pomalu dostáváš do stavu apatie nebo v ní už jsi, ale ještě se snažíš bojovat. Vezměme to z druhé stránky věci - jiného úhlu pohledu. Je potřeba se zamyslet kam nás jako Policii chce naše společnost dotlačit. Vem si onen pomyslený "kolač" a tento si rozděl na určté díly. Jeden díl má Policie jako celek, další má masa (lidi jež máš chránit a jímž máš pomáhat) další díl je obsazen naší zákonodárnou a výkonnou složkou našeho státu a kde jsou naše milované média. Ta si představ jako rozehřátou čokoládovou polevu, která se přelévá tam, na kterou stranu se koláč v daný okamžik nakloní. Masa zabírá nejvyšší část našeho pomyslného koláče, bohužel tato není ve věcech právně fundovaná, dále je pohodlná něco prozkoumávat a navíc náchylná k jakékoliv senzaci. Tudíš je jí potřeba brát s velkou rezervou. Toho jsou si média dobře vědoma a své kauzy vytvářejí tak, aby podněcovala emoční potenciál masy. Kdo na takovýto emoční potenciál slyší dobře je ona zákonodárná a výkonodárná složka jednoduše politická sféra našeho státu. Masa rozhoduje o době trvaní jednotlivých členů ve vedení. Pak jsem tady my. Policie České republiky. Orgán jenž má díky politické sféře v dnešní době dost problémů sám ze sebou. Neboť naše politická sféra se chce v současné době co nejvíce zalíbit naší mase a proto místo aby řešila jádro problému, snaží se zalibit lidem nesmyslnými projeky jako je P1000, místo aby mase vhodnými prostředky tlačila do hlavy, že Policie je tady díky tomu, že jsou v jejich společnosti nekalé živly, jež porušují zákon a pokud se má mít masa dobře, musí být činnost takovéto lůzy zatlačena a kontrolována Policii, jež má dostatek právní podpory a prostředků s temito živly bojovat. Bohužel tomu tak není. Takže si z toho nedělej hlavu. Je to celé daleko a daleko složitější. Jediná věc která mě mrzí, je ta, že pokud se teď zaměřím čistě na resort policie je tady spousty lidí, kteří jsou jako ty unaveni a naše řady opouštějí. Proč? Není nikoho jež by opouštěl naše řady a nepočítal si penízky, jenž se mu budou sypat každý měsíc. A co naše odbory. Nic? Bohužel ve stavu v jakém jsou díky nám obsazeny toho moc nezmůžou. Kolik policistů je v dnešní době v odborech. 1% z čistého platu se spoustě zdá zřejmě moc, že nevidí dál než za tyto prachy. Mít pořádný odbory, tak s námi nemůžou takhle politici vyorávat, neslyšeli by na hlasy masy a média by nebyla tak silná v kranfelcích. Je to vše začarovaný kruh. Tolikrát jsem zvažoval odchod někam do ústraní neboť odchodem do civilu se stejně z problematiky nevymaním a stále na mě stav u policie bude dopadat neboť policajtem je člověk srdcem a jen díky tomu co se v ně policie děje si to pomalu přestává uvědomovat. Místo toho abych se zabýval tím, co mě rozčiluje a unavuje jsem se rozhodl začít bojovat. Rozhodně se nebudu snažit předělávat masu. Ať si myslí co chtějí. Směju se jím do obličeje. Svým povrchním postojem dokazují jen svou odtažitost. Jdu podporovat odbory, jdu ukazovat na nesmyslnosti v zákonech, ZPPP NMV a jiných. Jdu chránit a pomáhat a to s tím nejčistším vnitřním přesvědčením, protože já na hru politiků rozhodně nepřistoupím. Nemohu přeci dopustit, aby se to v důsledku jejich neshopné politiky za čas hemžilo samým podvratným živlem a mí občané nebyli ochráněni. To by se Ivanovi líbilo, abych sbalil saky paky a místo mě nastoupil jinej daleko tvárnější policista se kterým můžou mávat. Ivane nic, doufám, že se nás takových najde víc, na kterých si časem vylámeš zuby. První věci je to, že si nechám narůst dlouhé vlasy a dám si do ucha naušnici. Proč? Jednak je to vyjádření nesouhlasu s tím co se tady děje a za druhé nechci být diskriminovaný. Pokud mohu sloužit s policistou v přímém výkonu jež má vlasy do půli zad a v uších naušnice a s takouvou já jezdím na zákroky a ona je vedením brána jako plnohodnotná, není důvodu, abych i já nemohl mít dlouhý vlas a naušnice, neboť jak dokazuje postoj vedení k policistce, na její výkon to nemá vliv, tudíž to nemůže mít ani na můj. Jiná doba. Mám-li se přiblížit lidem, nesmím se přeci tolik odlišovat. Krátký vlas, zpřímený postoj a vypnutá hruď se nehodí ( co když bych tímto postojem zastrašoval občany) Ivane a Tobě podobní, pozvedám pravici vzhůru. Pokud chceš mou hlavu nejdřiv si nabij.

Pravdou je ,že mě nedávno zvedla ze židle jedna událost,jeden štěk z hlavních zpráv TV NOVA. Bylo to nějaká situace,kdy policejní hlídka pronásledovala motorkáře a údajně ho měla svým vozidlem srazit.Reportáž odvysílali a nějaký náhodný svědek tam popisoval situaci ,kdy ho údajně měli policisté ohrozit na chodníku. Pak po internetu koloval skutečný záznam z kamery,kterou policisté měli ve vozidle a kterou natáčeli onen zákrok.Ani náhodou nedošlo k poražení motorkáře policejním vozidlem,to on sám najel na policisty.Na chodníku tou dobou neprocházel vůbec nikdo. Ale to už nikdy nikde TV NOVA neodvysílala. Pak není divu , že jedete druhý den ráno MHD a slyšíte mladé kluky jak si povídají, že zas ti debilové od policie porazili chudáka motorkáře. A co ten rádoby svědek z chodníku ?? Jak to sním dopadlo ??? Dostal alespoň doživotí za křivou výpověď ??? Nic jiného bych mu kreténovi nepřál. A takhle je to se všemi reportážemi a to nejen na NOVĚ.

Prosím Vás tou vztyčenou pravicí nemyslím hailování, aby si to někdo zase nějak špatně nevysvětlil. Myslím tím pravici sevřenou v pěst. Stejně jako černí olympijští reprezentanti jež tímto gestem vyjádřili nesouhlas. Ale prosím u mě bez ukavic, ať to víc bolí.

Tak jsem si furt říkal, že se mnou něco je, měl jsem strach, že je to nějaká neidentifikovatelná zvláštní nemoc, kterou vidím i u kolegů a tady vidím, že jsem jen unavený tím vším " kolem policie " a úplně stejně jako kolegové. Tedy už vím proč o mě kamarád z civilu říká, že jsem byl vždy samý smích a za těch " pár " let u policie jen samá vážnost, smích vzácný. Psychika holt dostává u policie záhul a je škoda, že to někdo chytrý " nezměří ". Co na to říci víc, snad už nic .....

Napsal jsi to dobře, výstižně. Jenže Langer si zřejmě myslí, že udělá recepce, možná nakoupí auta a tím bude obrázek PČR v očích veřejnosti lepší. Možná bude, akorát mu nedochází, že za stávajících podmínek nebude mít kdo jezdit na pachatele, kdo vyslýchat poškozené, že nebudou vidět dopraváci... A když pak spolu slouží dva "poškoláci", protože zkušenější policisté jsou už v civilu, tak to je terno. Je to holt marný.

http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/31.01.2008/208572230800003- 21:45-1-mate-slovo.html

Nevím proč jsi nám zde zanechal tento odkaz, ale připadá mi to jako referát generálního tajemníka ÚVKSČ na 16. sjezdu KSČ. S tím rozdílem že tady byli dva. Chtělo se mi nad tema jejich výmluvama a zárověň ta samolibost nad statistikama - opakuji chtělo se mi zvracet.

Náborová kampaň NAJDI HLUPÁKA už opravdu není výběr kvality a spolehlivosti, ale pouze sběr lidí za každou cenu.

Každá dobrá prosperující firma nepotřebuje žádnou reklamu, ale PČR ji potřebuje, protože nemá co nabídnout. Už vidím, jak to dopadne. Nebude taky nábor v Jedličkově ústavu?

Zdravím bývalé kolegy. Občas se zde zapojím do diskuse. Včera jsem shlédl v televizi rozhovor s pol. presidentem. Jeho vystoupení bylo plaché, roztřesený hlas, mám u toho divný pocit. Tvrdil, že je vše v pořádku, mimo odchodů policistů ze služby, jeho vystoupení nebylo úplně přesvědčivé. Jinak děkuji bývalým kolegům, že zas tak špatné výsledky nemají, při tom počtu, co zbyly a nasazení,. Je to na úkor rodin, soukromí, plno hodin nad pracovní dobu a poctivou prací. Vím o čem mluvím, sám jsem toto zažil.Tento stav za stávajících podmínek nemůže trvat do nekonečna. Mluvil o náborové kampani. Lákají mladé kolegy do služeb, do policejního řemesla. Nevím, jak mohou dělat náborovou kampaň, když souběžně odchází spousty kolegů do civilu. Dokud bude pořád nesmyslná buzerace, špatné podmínky pro práci, nebudou placeny všechny příplatky aspoň dle starého zákona č. 186/92 Sb, nějaké výhody, jak se zde uvádí na webu u jiných firem, tak není tato práce lukrativní. To samé u bachařů a hasičů. Nasazovat život, zdraví, ne jenom u policistů, hasičů, a dalších ,je oběť. Je zde pořád poměr 10 plukovníků a jeden strážmistr na ulici. Odchází drtivá většina policistů z přímého výkonu, položme si otázku, jak je to možné. Ne generalita. Na správách všeho typu je spousta nesmyslných tabulek, pak nejsou peníze pro řadové policisty. Paskvil degradoval naši práci na úroveň nádeníka, při nasazení života zdraví, svého soukromí, rodiny, koníčků a dalších negativ. Každá práce má svoje, nechci urážet nádeníka, kdo dělá poctivě jakoukoliv práci, tak si ji vážím.Je zde dosti provokatérů, když se ti to nelíbí, tak běž do civilu. Kdo tuto práci chce dělat, tak ji bude dělat, otázka je, za jakých podmínek, zda se mu vyplatí strávit život v policejním životě. Bez výslužky by k policii, k hasičům a bachařům nikdo nešel, protože po letech služby není již tak dobré zdraví, přišli jsme o kvalifikaci v oboru. Jsem v civilu přes dva roky, mám se dobře, kdo chce dělat, tak si práci najde. Kdo je v přechodném období, většina odejde, protože cccc ve věku 30 let jste kolegové žádaní na trhu práce a dá se bez problémů najít slušná práce. Kolegové si v práci všimli, že policisty nevidí na ulici. V televizi je veřejnosti posouváno, že policista bere 30000,-Kč, ve finále je to možné, ale toto bere malé procento policistů. Doufám, že se dožiji novely zákona, zaplatí se spravedlivě policistu na ulici, ne každý chce být generálem. Jsou zde propastné rozdíly mezi vedoucími a řadovým policistou. Musí se změnit poměr na 10 strážmistrů a jeden plukovník. Tudye také vede cesta. Dělal jsem tuto práci v přímém výkonu 25 let na Obvodním odělení Česká Lípa, jsem 2 roky v civilu, mohu porovnat policejní život a civilní , ničeho nelituji. Policista na ulici musí být spravedlivě zaplacen, nemusí být náborová kampaň. K policii dle mého názoru by měl být výběr, ne nábor, to o něčem svědčí. Hodně zdraví , dejte na sebe kolegové pozor ve službě, nikdo se za vás nepostaví. Chtějí potrestat kolegu Čermáka, nebyl jsem u toho, toto hrozí každému z vás, je zde politika. S pozdravem bývalý kolega por Marek Ladislav.

To už není nábor, ale sběr...

Tak to ti gratuluji, v dnešní době se jen málokdo dožije 25 let v přímém výkonu....