1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Já sloužím krátce ale tohle co se děje u Policie, kam se hrabou Černý Baroni. Teď jsme se přestěhovali na nové OO PČR v rámci P1000, že nám nešlo ETŘ ani Bedrunka nikoho nezajímalo ale když se přišel podívat okresní ředitel tak ho nejvíc zajímalo, že je špinavý koberec na recepci a kolega ze stálý nepodal hlášení dle jeho představ. Takže na tomhle dnes stojí POLICIE ČR:

To je styl " řidička ". Tu také zajímá hlavně barva vozidla ( zda se hodí k šatům ). Ale co je pod kapotou a zda to stojí za to, to je vedleší.
Jo, jo. Nahoře si hrajou na parádičky, vymýšlí hovadiny a lidi dole mají dost tohodlen pozlátka, za kterým se skrývají neřešené, ale o to tíživější problémy.

U nás už taky na oddělení začala akce P1000. Sebrali kancelář, že se musíme uskromnit. 6 lidí na dvě malé kanceláře. Nábytek, že bych si ho ani nedal do stodoly, 50 let starý. Prý nám stačí jeden stůl na dva lidi. V kanceláři se už ani nehnem To jsou ty lepší podmínky pro policisty, co slíbil p Langer v dnešním tisku? Super. I se zvířaty se zachází lépe. Chtěl jsem to ještě nějaký rok vydržet, ale to se už nedá. Jednají s námi, jak s nějakou věcí na hraní. Mám něco odslouženo, ale takovou atmosféru co je teď u policie jsem ještě nezažil. A oni se diví, že policisté pořád odcházejí do civilu. A kdo asi za to může?

for zatím ještě polda : z toho si nelam hlavu . Nás je 15 na dvě kanceláře. Alespoň ztmelíme kolektiv.

Buznám se to určitě líbí takové stmelování.

Pro xyz. Pohár prostě přetekl. Pracovat se nebojím ale potřebuji k práci důstojné podmínky a ne jenom buzeraci a nevděk. První slovo od vedoucího ve dveřích při příchodu do práce je, kolik bylo na noční pokut, je to normální? Když řekneme že nic tak pak začne řvát, že na noční hovno děláme a chrápeme. Pracuji za necelých 18000 čistého. Nedělám tuto práci abych po 15 letech shrábl výsluhu a šel pryč ale bohužel situace mě přinutila. Marně pátrám v paměti kdy jsme měl volný víkend a jelikož žijeme v tržní ekonomice existuje zde nabídka a poptávka po zaměstnancích, tak zde je otázka co nabízí PČR tak jak se propaguje v náboru POMÁHAT A CHRÁNIT?. 30 Kč stravenku na směnu, kdy na stravenku si připlatím 12 Kč, takže dotace 18 Kč = směšné, příspěvek na penzijní připojištění=ano ale až po odpracování 10 let, 6 týdnů dovolené= ano ale svátky se nepočítají do fondu odpracovaných hodin=loni bylo 10 dnů na pracovní týden , 150 hodin odpracovat zdarma a takto bych mohl pokračovat. To tzv. POSLÁNÍ mé práce co stále slyším, nezaplatí za mě účty, mě a mou rodinu neuživí. Pokud dostanu nabídku, že za stejně odvedenou práci v civilu dostanu 20000,- hrubého + 13. plat, služební auto a mobil k soukromím účelům, příspěvek na penz. připojištění, 5 týdnů dovolené + svátky doma, jen ranní a víkendy volné, stravenky ve výši 75,- Kč na den bez doplatku, tak pro mě není co řešit a není na co čekat protože bude v PČR hůř. Vám co zůstávají ve sboru přeji lepší zítřky

co dodat, jen pokrčit rameny a popřát ti dobrou práci, ale jak čtu tvůj příspěvek a tvé vyjadřování, neztratíš se.

..U nás to samý, po ránu přijde vedoucí do práce a řeší kraviny, bezdůvodně řve a dělá pakec...to je všude stejný

Policisté přicházejí, ale co to je za zboží které není pořádně prověřené. Zájem o službu moc nejeví, spíš to vypadá že tu dlouho stejně nevydrží.

Náborová kampaň NAJDI HLUPÁKA pozvedne prestiž této složky na bod mrazu. Snad už polevili údajně i ve fyzických testech na minimum !

Kolego je třeba se podívat na Policejní školu v Brně a poslechnout si ty co končí. Nový nábor je opravdu skvělý. Je to jako u Černých baronů - samý Kyslík žádný Kefalín.

Já jsed k tomu přistoupil s rozhodností své vlastní, náležitým uvědoměním, jsa porozumění důležitosti přilákat nedůvěřivé jedince do řad prořídlé Policie ČR, kteří si bláhově myslí, že by snad mohli býti zavaleni papíry s neplacenou službou 150 hodin a spousty jiných věcí, jakoby velice negativních u Policie ČR, které jsou vypouštěny ostatními policisty na obranu udržení svého teplého místečka.
Proto jsem se rozhodnul rozbít tyto některými policisty vypouštěné " kachny " o vnitřní krizi u Policie ČR.

A co dělám ? Iniciativou, která je mi vlastní a která byla ještě nastartována nebo lépe řečeno doslova vyprovokována heslem " Pomáhat chránit " ( Líbilo by se mě i " Chránit a bránit " ) a také vydáním skvělých vizitek, jsem se ihned zůčastnil akce " oslov koho můžeš " Myslím, že je jedno zda je pleti bílé, tmavé, vietnamec či róm, podnikatel, dělník, zkrátka i ten podnikatel by se nám hodil, a i ten Ferko by mohl býti dobrým poldou. Potřebujem všechny, vždyť nás už něco chybí.
Dostal jsem tedy vizitky a jak jsem již uvedl, naprosto mě uchvátily, protože jsem nikdy žádné neměl. Tak jsem si nabral spousty dalších do kapes a že jich máme a při službě venku ( když zrovna nepapírujem ) při výjezdu na případ, výjezdu pro pachatele, např. v prodejně Kaufland, případně u jiných " kratochvil " rozdávám kolemjdoucím za burácného a rozhodného jednání, které je mi vlastní a vždy jsem budil dle " zpětné odezvy " respekt. Kolega se stydí a dává mě najevo, že už takhlen si v tomhle státě připadá jako " popelka ", " děvka pro všechny, semílaná politiky a i kriminálníky " , písařka na sepsání čehokoliv z té útrpné povinnosti zabývat se kdejakým nesmyslem.
Já mu ale vysvětluji, že je třeba mít v sobě pozitivního ducha, že když už za to dají 22 miliónů, tak ať to stojí za to. Proto vizitky poctivě rozdávám kudy chodím. Podstatná je koncentrace lidí, tam je možno oslovit a nabídnout nejvíce vizitek. Uspěl jsem tedy i u východu z Kauflandu. Co já jsem tam jen těch vizitek rozdal. Jsem ale slušný a s předanou vizitkou i oslovím a vyzvu k nastoupení k Policii ČR " pojďte nám pomoci, hledáme muže i ženy ". Možná to působí stylem " pouliční prodavač novin ". Ale lidi konečně musí pochopit, že jsou bláhoví, když se k nám nehrnou. A tak, zatímco se parťák stydí, já vím, že Polici ČR pomáhám, tak jako ona pomáhá mě, zdokonalit se ve službě při 150 neplacených hodinách, nerozlišovat zda jsi ve svátek na pracovišti či doma a ........ No prostě nikdo mě nemůže upřít iniciativu a až uvidím nějakého nového policistu, mohu si říci, že i já jsem k tomu přispěl svým malým skromným já a snad i někdy dostanu za tuto iniciativu hodnocení " velmi dobré " neb, jak propaguje náš pan Ministr nepolicie " Ti kteří pocitivě pracují ( rozuměj slouží ), sklidí jablka a hrušky ( rozuměj výhody a prestiž u společnosti )

zpravy.idnes.cz - trapi-me-arogance-nadrizenych-rika-langer-o-policii. A co arogance a samolibost vlastní - na tu si uděláme patent a obklolpíme se lidmi, kteří budou mladší (protože ke stáří úctu nemám). a hlavně se kterými si budu moci orat jak chci.

No vždyť přeci náborová kampaň již plní řady policie, na jednotlivých ředitelstvíc se dveře u personalistů div netrhnou. Je pravda, že sppousta policistů je přetížena administrativou, ale ti na prezidiu a krajských správách to nejsou.Co třeba je třeba rozpustit místo nesmyslného slučování, kde se ušetří pouze pár ředitelů a náměstků.

do pohyblivých složek platu jsem kdysi vítal s tím, že bude motivační pro lidi, kteří makají. Práce se nebojím a výsledky mám díky tomu nadprůměrné. Navýšení dostali vlezdozadkové a ti, kteří sice nic neměli (žádné nebo min.osobní, ale díky tomu se na práci již dříve vykašlali a ty 200,-je po 15 letech nedonutí dělat víc). Takže tímto přehodnocuji svůj názor na navyšování pohyblivých složek platu při současném managementu bezpečnostních složek a zároveň přestávám dělat nad rámec svých povinností, amen B.

jsem si říkal, že se slušností a pracovitostí nejdál dojdu, ho..o. Musím se naučit prodávat cizí práci a vyhledávat ta správná místa k zašívání, k zalíbení se, jinak mohu studovat 10 VŠ a být odborníkem na jakoukoliv problematiku a bude mi to na 2 věci. Říká se tomu ostré lokty???? Ne, křivý hřbet......

Sere mě taky dost věcí, ale spousta známých v civilu je na tom hůř než já po pár letech služby. Krize je všude kolem nás. Nejvíc ufňukaný jsou ale buzny z cizinecký, který musely začít po novým roku makat a to dělali za větší peníz než my na pořádkový. Tak teď do mě, šengenisti leniví!

Musím ti dát za pravdu, měli stejný peníze za 10% práce co odvoďáci.

Ty nemůžeš být obvoďák, ty musíš být kolego pěkné hov--o. Jen dál rozeštvávej už tak napjatou atmosféru.

Kolegové z ciziny opravdu té práce moc nenadělali a nenadělají a takové osobní, které mají nemá žádný na OOP.

další magor na obzoru, to nestačí jak to v téhle s.r.o vypadá? Měls nastoupit taky na ciz. a pak bys takhle nekecal.

Když tak píšeš, tak proč jich většina z těch zrušených míst nepřešla na obvody a raději daleko dojíždí? To o něčem svědčí né?

To jako kam daleko dojíždí? Raděj jdou do civilu. A ani se nedivím, když tady a na intranetu čtou takové nenávistné kecy. Ten kdo je kritizuje taky mohl svobodně jít dělat k CP. A ten co tam nikdy nedělal, tak nemá co kritizovat, protože o té práci ví pendrek...

Pro obvoďáka.

Kdo je u tebe buzna ty čuraku. Já jsem od nového roku nastoupil z ciziny na obvod a nefňukám. Nebyl jsem rektální sportovec. Uvědom si že každá práce má své specifikum. Co se týká peněz nebude chyba ve tvé vrchnosti? Jediný rozdíl v penězích bude v osobním. Mám 1000 Kč,- ale o ty příjdu do půl roku a nevím jak to bude s TT. Asi jsem si ty peníze zasloužil nemyslíš. Asi dobře nepracuješ, když si stěžuješ

Pro obvoďáka
Sice si nemusel kolegy s cizinecké titulovat slengovým výrazem homosexuálů, ale jinak máš pravdu. U nás v okrese kolegové z ciziny a pohraniční než jít na OHS, SDH a OOP raději odešli do Prahy na letiště. Proč asi, protože by museli jak jsi psal makat.

Bruce Dickinson

Pro tvojí informovanost kluci já osobně jsem byl při náboru zařazen k pořádkové policii i když jsem žádal o zařazení k pohraniční. Na toto mi bylo sděleno, že kV tu dobu jsem , kdy jsem chtěl k pohraniční, ale bylo mi sděleno, žena se

Pro Polda 33

Pokud má někdo možnost jit jinám proč né. Všude jinde to je rozhodně lepší než na obvodě. Řekněme si to upřímně OOP je poslední štace u PČR. Níž už spadnout nemůžeš a pokud nemáš tlačenku tak se z OOP nikdy nedostaneš. tak se nediv že z ciziny šli raději na letiště a jinde.

Pro polda 33
Koukám, že se tady někomu zalíbil můj nick ! Tak víš co, když se ti tak líbí a neumíš si vymyslet svůj já ti klidně přenechám. Jinak tu kritiku, že jsi použil jiný nick tedy polda 33 a ne Polda 33 si prosím tě odpusť.

Nakopat ti koule šmejde

PANE KOLEGO, přešel jsem také na obvod z ciziny a můžu ti říct, že jsem se adaptoval velice rychle a polovinu OBVOĎÁKŮ schovám do kapsy....

Kdyby jsi se lépe učil, také jsi mohl sloužit na cizině.

Vídím, že policie je v totálním marasmu a rozkladu. Opravdu to vypadá, že chtějí vyhnat všechny policisty do civilu. Takové nařízení, rozkazy, nové evidence t.č. a přestupků které policistům práci jenom ztěžují nepovedou k ničemu dobrému.

Ale to by snad mělo být to odpapírování, přebujelé byrokracie u PČR, jako etapa k řádné službě venku. Vždyť na přelomu roku 2006-2007 jasně dali z PP signál, že pro výkon služby na ulicích, se musí splnit zásadní podmínka a tou je odstranění neskutečné papíroviny. Jaksi i nějaký pokyn se o to snažil, který měl trochu ulehčit obvodům, ale nějak dlouhého trvání neměl a zase vrátili zpět. Model Holandské " málopapírové policie " se jim asi nezamlouvá, tak co chtějí ? Asi nějaký hybrid s recepcí jako v Holadsku, s koutkem pro děti, ale stejně nedokážou říci dost byrokracii a stejně budem, jako oslíkové prošetřovat kdejaký " prd " a psát hromadu papírů - tady se už od toho papírového modelu neoprostí.

Jak je to s nemocenskou -např.když někdo slouží pouze 24 hod.službu.(3 dny zdarma a pak kolik procent a jak dlouho,děkuji)

Mělo by to být 3 dny zadarmo a do 1 měsíce 100%, pak míň, ale nevim přesne... asi 70%

Ministerstvo vnitra
odbor personální
oddělení metodiky, kontroly a odměňování
Č.j.: SP?955/ PR?2007
Praha 28. prosince 2007
Počet listů: 1
Příloha: 1/1
Odbor informatizace ekonomických procesů MV
Praha

Stanovisko k aplikaci tzv. ?karenční doby? v režimu zákona č. 361/2003 Sb.

Dnem 1.1.2008 nabývá účinnosti ustanovení čl. XLIV zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, které novelizuje ustanovení § 124 odst. 5 písm. a) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, (dále jen ?zákon?).

Při řešení uvedeného problému Ministerstvo vnitra vychází ze stanoviska Ministerstva práce a sociálních věcí prezentovaného JUDr. Přibem z oddělení sociální legislativy MPSV, tj. že krácení služebního příjmu se provede o alikvotní část odpovídající 7,5 hodinám (tj. jeden den výkonu služby podle § 52 odst. 2 zákona) za každý den (v rámci prvních tří kalendářních dnů) neschopnosti ke službě, kdy měl příslušník konat službu. Zohledňovat přitom lze jen ty dny, na které je výkon služby plánován.

Tento postup vyžaduje v případě, že plánovaná doba služby v některém z prvních tří dnů neschopnosti ke službě je jiná než 7,5 hod., vstoupit do plánovaného fondu doby služby (přeplánovat službu v příslušných dnech na 7,5 hod. a případně zkrátit i plánovaný měsíční fond o dobu, která přesahuje 1 den výkonu služby, pokud tuto dobu nelze přesunout na 4. či následující dny neschopnosti ke službě). V dalších dnech se (s výjimkou přesunu doby podle předchozí věty) do plánovaného fondu nevstupuje, náleží služební příjem za dobu podle plánovaných směn.

Vzhledem k tomu, že předmětná novela zákona nabývá účinnosti 1.1.2008, žádám Vás o nastavení systému EKIS tak, aby vyúčtování služebních příjmů za leden proběhlo v souladu s platnými právními předpisy.

vedoucí oddělení

JUDr. Vlasta Šimerková

Příloha č. 1

Postup při vymezení dnů výkonu služby, které připadnou na první tři kalendářní dny neschopnosti ke službě nebo karantény, za které se služební příjem neposkytuje:

S ohledem na vymezení jednoho dne výkonu služby v § 52 odst. 2 zákona se služební příjem v prvních třech kalendářních dnech této neschopnosti neposkytne za dny, kdy měl příslušník plánovanou službu a v to v rozsahu 7,5 hod. za den. U příslušníka s nerovnoměrným rozvržením doby služby se změní rozvržení směn v těchto dnech na směny v délce 7,5 hod. na každý den, kdy měl konat službu, s tím že zbývající doba v případě delších směn se doplánuje na 4. resp. další den neschopnosti, případně se upraví celkový plánovaný fond doby služby v příslušném kalendářním měsíci.

Pokud tedy některý z prvních tří dnů neschopnosti ke službě připadne na den, který je dobou nepřetržitého odpočinku v týdnu (případně dobou odpočinku mezi směnami u příslušníků s nerovnoměrným rozvržením doby služby), je zřejmé, že příslušník v těchto dnech neměl plánovanou službu - tedy dobu, za kterou by mu v případě výkonu služby náležel služební příjem, a proto mu nelze za tyto dny služební příjem krátit.

Pokud některý z prvních tří dnů neschopnosti ke službě připadne na den svátku, který by byl pro příslušníka s rovnoměrně rozvrženou dobou služby obvyklým dnem výkonu služby, neposkytne se služební příjem za dobu v rozsahu 7,5 hod.. U příslušníka s nerovnoměrně rozvrženou dobou služby se služební příjem za dobu 7,5 hod. neposkytne pouze v případě, že na den svátku měl rozvrženou službu.

Postup v případě, že příslušník onemocní v den, kdy konal službu, po směně nebo v průběhu směny:

V případě, že příslušník onemocní po ukončení směny nebo v jejím průběhu, je tento den prvním kalendářním dnem neschopnosti ke službě, přičemž se mu za dobu výkonu služby poskytne služební příjem.

Pokud konal službu 7,5 hod. nebo déle, považuje se tato doba za odpracovaný plánovaný den výkonu služby a případnou zameškanou dobu do konce směny již nelze při výpočtu služebního příjmu zohlednit. Jednalo by se o další den výkonu služby, resp. jeho část v tomtéž kalendářním dni, kdy již jeden celý den výkonu služby naplnil. V tomto smyslu se upraví plánovaná délka směny na daný den na dobu skutečného výkonu služby (minimálně 7,5 hod.), zbývající doba se doplánuje na 4. nebo další den neschopnosti ke službě, případně se upraví plánovaný fond doby služby na příslušný měsíc.

Pokud konal službu pouze část směny po dobu kratší než 7,5 hod., neposkytne se mu služební příjem za zameškanou dobu v rozsahu doby zbývající do 7,5 hod. I v tomto případě, pokud původně plánovaná směna byla delší než 7,5 hod., se upraví délky směny na tento den na 7,5 hod. s dopadem na plánovaný fond doby služby na příslušný kalendářní měsíc.

Rozhodující pro stanovení prvního dne neschopnosti je potvrzení lékaře na příslušném tiskopise.

K přechodným ustanovením:

Na základě čl. XLV - Přechodná ustanovení zákona č. 261/2007 Sb. se opatření vztahuje na neschopnosti ke službě, které začaly po 31.12.2007.

Napíšu akorát toto. Končím po roce v přímém výkonu tj. po 29 měsících od nástupu. Bylo nás co dokončilo ZOP 26 , nyní již složí jen 20 mých kolegů. To co předvádí bývalý JZĎák a traktorista VANĚK z MŘ Brno je do nebe volající. Myslím, že je to k zamyšlení. S pozdravem k 1.5.2008 civilista

A ty si myslíš, že jinde na OŘ PČR to je jiný? Je to totiž v hajzlu všude, všude to stojí za dvě věci. To nám nikomu při náboru neřekli, jaký to bude, to by k PČR nikdo nešel.

Při náboru vám hlavně neřekli, že se u policie musí také makat, že to není jen se vozit v pomalovaným autě a rozdávat pokuty nebo, že práce na SKPV není žádný por. Colombo .

To si ale myslí drtivá většina společnosti, že si vozíš zadek v autě. Smutné na tom je, že do těchto lidí se investují peníze, náborové kampaně, výcvik a vzdělání, vybavení, výstroj a po pár letech utečou.........

Krtku, takových vás bude víc!!! Nejsi první a ani nebudeš poslední, který odejde do třech let po nástupu k Policii, někteří ještě v průběhu ZOP. Určitě mi potvrdíš, že i u Tebe nyní platí rčení, že: pěkně nám zpívají, když ptáčka lapají!!! No a co Tě vede konkrétního k odchodu?