1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Další vlna odchodů! Údajně si podalo v nedávných dnech téměř celé vedení Prahy-1 žádosti do civilu. Má někdo další také potvrzující informaci? Pokládám si otázku, proč tak najednou? Ví něco víc? Vždyť Policie je "zdravá", všichni jsou "spokojeni", plat je na úrovni 140% průměru, policisté jsou odhodláni
NEPOMÁHAT A CHRÁNIT SEBE
téměř zadarmo, co si přát víc? Vždyť ještě není až tak špatně, máme přece ještě povoleno dýchat zadarmo!

Nejenom Praha 1,ale i jiné části Prahy údajně podávají houfně žádosti.Budeme muset být zase ve střehu!!!! Jestli to nemá něco společného se stropem renty a dvěma odchodnými platy.Možná,že vnitru konečně došlo,že na 30 až 50ti tisícové renty prostě mít nebudou.Ví někdo víc?

tak může mi teda, prosím, někdo vysvětlit, jak to je s těma výsluhama a odchodným..... bude tedy nějaká reforma, nebo jak..... začíná v tom být chaos

http://www.youtube.com/watch?v=H4q7Tp55IFg

Tak to poslední slovo nebylo bučet, ale bručet, což v žargonu a i v kontextu proneseného znamená, že Ivan Bursíkovi a ostatním "domlouval" vězením - údajně kvůli špinavé hře, kterou hrají všichni. Když něco takového pronáší ministr vnitra na kamery, tak v normální zemi by to byl okamžitý důvod k rezignaci a k zahájení vyšetřování org. čin. v tr. řízení jestli nedošlo ke spáchání tr.č. min. ze zásady oficiality.,... ale žijeme v česku, v zemi diktarury jedné strany. Pak opravdu nevím, kde je ten fakticky kvalitativní rozdíl mezi praktikami komunistů a odeesmanů. Samozřejmě hrdinný tisk mlčí a nebo dělá, že Ivanovi pouze ujely nervy a byl prostě jenom důvodně nepříčetný - bohužel, v tomto případě Paroubkův povolební projev vypadá jako naprosto pravdivý a nadčasový.

... ad nausuem usque

Jo, v normální zemi možná, ale v ČR těžko. Je třeba si připomenout, že Langer má pod sebou pol. prezidenta, ten náměstky, ředitele specializovaných útvarů, atd. Zkrátka i když se na něco přijde a udělá se na někoho spis, ven se nic nedostane - pokud tedy nepřijde ten správný čas něco vytáhnout....

....... možná si stojím na vedení,....třeba ani nerozumím ironii (to víš, už nejsem žádný zajíček,...),.... ale příspěvek je pravdivý,.... na rozdíl od odpovědí pana ministra (MUDr.kde a jak dlouho vykonával lékařskou praxi, Mgr. - opět kde a jak dlouho vykonával právnickou praxi - nebo studoval jen pro získání titulu, tedy nic, moc,...) Langera ve všech možných mediích (TV. radio, internet,...),.... Vlasta

Pro Vlastu.

Já mám odslouženo 16 let v přímém výkonu. žádná kancelářská krysa. Naprosto souhlasím s Tvým příspěvkem,ale je třeba se nad všechno povznést a ne se hned chytat na první sešlápnutí

já mám odslouženo 1x tolik co Ty,... tedy 32 roků, pravda v přímém výkonu (tedy na ulici) sloužím od 1.1.1993, ale stále nejsem schopna se smířit s arogancí, ješitností, sebestředností a s prezentací polopravd a lží v odpovědích "našeho" ministra vnitra pana Ivana Langera.... Na rozdíl od odpovědí pana ministra (MUDr.kde a jak dlouho vykonával lékařskou praxi, Mgr. - opět kde a jak dlouho vykonával právnickou praxi - nebo studoval jen pro získání titulu, tedy nic, moc,...) Langera ve všech možných mediích (TV. radio, internet,...),uvádím pouze výklad, jako realitu uvedenou v platných zákonech.... Vlasta,...ale pravda, můžu se nad všechno povznést,... však I.L. to jistě nechá bez povšimnutí, jemu to jistě nervy ničit nebude, protože on na rozdíl ode mě, je doslova "splachovací" - viz záznam z volby prezidenta (Langer - versus Bursík), jenže já na rozdíl od
našeho ministra splachovací nejsem a povznést se nad "lumpárnu" nedovedu,....i proto jsem několik posledních roků byla trvale jako "problémová",..... (ale již nejsem,... jsem v "C")

S jeho právnickou praxí to není tak úplně "košer". Bylo by už možná vhodné, kdyby byly zveřejněny kauzy, v kterých vystupoval v mládí jako právnický "učeň", aby se veřejnost dověděla, z čeho získal právnickou "praxi". Možná ještě nenastala vhodná doba, ale jsem si jistý, že až budou chtít Langera "odstřelit", tak mu ty kauzy přitíží a dostanou se na veřejnost. Nechce totiž s novinářema o svých právnických začátcích hovořit a ani komentovat jeho honoráře v těchto kauzách. Má snad důvod něco skrývat, co není až tak férové a možná také i nezákonné? Zatím je to jen spekulace, ale znáte to, na každém šprochu je pravdy trochu.

Skutečný nábor k Policii ČR
http://www.youtube.com:80/watch?v=59kQEVOgWhU

Hezky jste si s námi vytřel prdel pane ministře. Jestli vás to uklidní, totéž si myslím i o socanech. Takže vlastně vyhráli komouši a budou nám cpát Bobo. Skutečně důstojná volba. Jděte do prdele všichni.

Ať bude prezidentem VK nebo JŠ, pro nás se nic nezmění. A mimo to, IL si vytřel s policisty a hasiči prd.l už dávno, nebo resp. je má v prd.li a tak to zůstane. A samozřejmě že nepřizná, že se mu vnitra sype pod rukama, bude se dál jen usmívat do kamer a plácat o generačním špuntu (vím o klukách, kteří odešli asi 2 měsíce po škole a nástupu na OOP do "C")...

Jste nejůžasnější z celé politické scény......OPRAVDU.....

Nevěřil jsem vám už při volbách ohledně aféry Kubice, nevěřím vám ani teď. To, co jste předvedl při volbě prezidenta vůči panu Bursíkovi, bylo vrcholem hlouposti a ubohosti - leč nezklamal jste mne. Nadávat vám coby anonym nebudu, nerad bych se snížil na stejnou úroveň.

S kým si vytřete pr.el teď pane ministře???

Pane ministře, stojím za Vámi, jsem rád, že se nedáte a že pro policii děláte maximum. Jste první ministr, který se snaží zlepšit pracovní podmínky obyčejným policistům. Ještě jednou díky.

SLOUŽÍM JEN PÁR "DVANÁCT", ALE KDYŽ SROVNÁVÁM, TAK LANGER PRO NÁS DĚLÁ CELKEM DOST. TAKY DÍKY, IVANE!

To je snad parodie, né. U nás se prozatím nic nezměnilo, asi nejsme na řadě.

je i pár dobrých skutků, ale umělecký dojem 3-

pro Zlíňáka......ale asi jen u vás ve Zlíně,.... nebo, že by Tvé hodnocení mělo jiný význam,.... třeba dostat se "někam výše???" přímo na MV, či PP ??,... potom se nedivím kolegům, kteří používají, pro Tobě podobné, přirovnání k zadní části těla,.... Zatím jsem nezaznamenala nic co by bylo "maximem pro policii z dílny pana ministra" (pokud jsi měl na mysli panem ministrem opěvovaný karierní zákon 361/2003, tak Tě musím ujistit, že v něm některá uvedená ustanovení pan ministr obhajuje polopravdami, v některých případech lže (pokud je to neznalostí zákona je to špatné, pokud je to vědomá lež je to o to horší), zejména pokud uvádí zkrácení pracovní doby na 37.5 hodiny týdně, kdy zjevně mystifikuje jak občanskou tak policejní veřejnost, protože týdenní pracovní dobu v délce 37,5 hodiny týdně měli policisté s třísměnným a nepřetržitým systémem služeb (tedy policisté sloužící tzv."na ulici" již za platnosti zákona 186, takže snížení pracovní doby dle nového zákona se těchto policistů nedotklo, dotklo se pouze policistů s pravidelnou pracovní dobou. K tomuto musím uvést, že v zákoně 186 byla pro policisty s pravidelnou pracovní dobou PO-PÁ pracovní doba v rozsahu 40 hodin týdně, v týdnu kdy na některý ze dnů (PO-PÁ) připadl svátek (těchto bylo cca 10 v kalendářním roce) odpracoval tento policista místo 40 hodin v týdnu pouze 32 hodin. Policista v třísměnném či nepřetržitém provozu měl již ze zákona 186 danou pracovní dobu ve výši 37,5 hodiny týdně a i v týdnu kdy připadl na PO-PÁ den svátku (i když svátek v tomto týdnu neodpracoval) odpracoval svých zákonem stanovených 37,5 hodiny (touto týdenní pracovní dobou o 2,5 hodiny nižší než policista s pravidelnou pracovní dobou ve výši 40 hodin týdně byly kompenzovány právě ty týdny na které připadají státní svátky (čímž došlo k částečnému srovnání délky fondu pracovní doby policistů s nepřetržitým a třísměnným pracovním režimem a s těmi kteří měli pravidelnou pracovní dobu) . Dle současného zákona policista s třísměnným a nepřetržitým systémem služby odpracuje takto minimálně o 75 hodin ročně delší pracovní dobu než policista s pravidelnou pracovní dobou (Po-Pá).
Stejně tak "zlepšení životních podmínek pro obyčejné policisty", pokud jsi měl na mysli P1000 tak toto bylo zlepšení podmínek pro, zejména ty klienty policie s dostatečně zaplněným rejstříkem trestů, nikoliv pro policisty samé. Takže za co panu ministrovi děkuješ??? Pokud jsi policista, zkus se nejdříve rozhlédnout kolem sebe, případně na dalších útvarech policie (pokud je to u vás tak jak uvádíš, potom děkuj za sebe a vaše oddělení a ne za celou policii, všude to tak ideální není), protože u nás k žádnému zlepšení pro policisty nedošlo. A snaha pana ministra??? no snahu možná má, sobě pracovní podmínky jistě zlepšil, bohužel u nás zlepšení nevidím,.... a co vy další???? vidíte zlepšení, nebo zatím pořád vidíte jen to co jsem uvedla výše?????
A abych byla objektivní, také jsem viděla jisté pasáže z volby prezidenta republiky ve dnech 8.2 a 9.2, kde je zaznamenán autentický rozhovor našeho pana ministra Langera s panem Bursíkem a musím konstatovat, že prostý slušný občan se základním vzděláním by neužíval výrazů, které použil pan ministtr Langer, pyšnící se dvojnásobným VŠ vzděláním a tituly MUDr. a Mgr.,...myslím, že i toto o něčem (a ničem dobrém) svědčí,......

...a ještě k tomu zákonu 361, kterým pan ministr rád operuje v souvislosti s řádnoiu dovolenou, která se zvýšila na "CELÝCH 6 TýdnŮ",.. toto musím uvést též "na pravou míru",... mě se dle zákona 361 (oproti zákonu 186) zvýšila ŘD o celé 3 (slovy tři) pracovní dny,.... opravdu zvýšení s kterým je třeba "se pyšnit",.....

Pro Vlastu.

Vlasto, měla by jsi zvednout nohy. Stojíš si na vedení a nerozumíš ironii.

pro Bruce Dickinson

....... možná si stojím na vedení,....třeba ani nerozumím ironii (to víš, už nejsem žádný zajíček,...),.... ale příspěvek je pravdivý,.... na rozdíl od odpovědí pana ministra (MUDr.kde a jak dlouho vykonával lékařskou praxi, Mgr. - opět kde a jak dlouho vykonával právnickou praxi - nebo studoval jen pro získání titulu, tedy nic, moc,...) Langera ve všech možných mediích (TV. radio, internet,...),.... Vlasta

Co to meleš????

To co neministr policie a hlavní vezír vlády předvedli při volbě prezidenta, včetně výroků na nevypnuté mikrofony byl vrchol hulvátství, arogance a moci. Potom už nezbývá než obvinit ČT z podjatého zpravodajství. Už proboha dost naši vrcholní politici.

Kdo může ať odejde, viděli jsme na vlastní oči jak se chovají vládní činitelé. Co po takových jako je Langer můžeme chtít. Dokud poslední nezhasne, tak jim to nedojde.