KONEČNĚ PROJEV HODNÝ PRESIDENTA A MĚLA JEJ KANDIDÁTKA NA PRESIDENTKU.

VŠICHNI PÁNOVÉ, ZELENÍ, RUDÍ, MODŘÍ I RŮŽOVÍ BY SE MĚLI, ZA SVOJE PROJEVY A HLAVNĚ VIZE, PŘED TOUTO DÁMOU VELMI, ALE VELMI SKLONIT. POSUĎTE JAKO LIDÉ TOHOTO STÁTU A NA CHVÍLI ZAPOMEŇTE NA SVOJE ŽABOMYŠÍ POLICEJNÍ A CIVILO-POLICEJNÍ HÁDKY:


Jana Bobošíková: Jsme krok od mafiánského režimu
Jana Bobošíková u KSČM

11:45 | 15.2.2008 | Jana Bobošíková

Dobrý den dámy a pánové,

ve Španělském sále nehovořím poprvé. Před třemi lety jsem zde na pozvání Českého svazu bojovníků za svobodu četla Přísahu buchenwaldského vězně. Bylo to začátkem dubna 2005. Stejně jako každý rok se tehdy vzpomínalo na ty, kterým nebylo souzeno žít jako lidé. Na ty, kterým divoké politické, společenské a válečné turbulence dvacátého století nedovolily prožívat běžné radosti i starosti každodenního života. Ta dubnová vzpomínka se vztahuje k Mezinárodnímu dni politických vězňů a dnes patří všem. Bez ohledu na to, zda zemřeli jako hrdinové v boji za svobodu své země nebo jako bezmocné oběti, odvlečené od svých blízkých a umučené v nelidských podmínkách. Svornost ve smrti tak činí tyto vzpomínkové akty důstojnými. Přesto nebylo lehké k ní po roce 1989 dospět. Hladina emocí ve společnosti, rozjitřené spoustou těžkých historických křivd, potřebovala čas, aby nechala promluvit rozum.

A já se Vás dámy a pánové ptám: Kolik let ještě budeme potřebovat, abychom dokázali nalézt svornost v životě? A tím vůbec nemyslím falešnou jednotu názorů a postojů. Naopak - čím pestřejší jsou, tím vytvářejí lepší podmínky pro společnou sílu a prosperitu. Svorností rozumím schopnost se domluvit na tom základním, co činí společnost společností lidskou. To je svoboda a z ní plynoucí odpovědnost, tolerance a ochota vyslechnout jiný názor, úcta jeden k druhému a ochrana slabých před případnou svévolí silných. Co nám brání dohodnout se na těchto hodnotách, respektovat je a tak si navzájem dopřát daru důstojnosti? Proč má být právě tento pamětihodný sál degradován na pouhé tržiště, kde se kupčí s lidským strachem? Nepatří sem spíš debaty a spory o myšlenky? Nepatří sem souboj kvalifikovaných argumentů těch, kterým dali občané důvěru, aby zastupovali jejich a nikoliv své vlastní zájmy?

Asi namítnete, že tento sál v polistopadové historii už zažil ledacos. Jenomže když jsme se v roce 1998 při volbě Václava Havla pohoršovali nad pískající první dámou, netušili jsme, čeho můžeme být svědky při prezidentské volbě deset let poté. Sprosté výhrůžky, vydírání, střelivo v dopisech...

Dámy a pánové, jsme na hranici. Nikoliv krok, ale pouhý krůček stačí a zřítíme se do propasti mafiánského režimu, kde nevládne skutečná demokratická volba, svoboda, tolerance, ani úcta. Do režimu, kde není místo pro normálního slušného člověka. Do systému, který bude pod taktovkou zlovůle silných pošlapávat práva těch nejslabších.

Vydali jsme se špatnou cestou. Stejně rychle, jako mizí myšlenky a demokratické politické soupeření, nastupuje korupce a hrubá síla. Zájem mocných o osudy lidí této země se vytrácí. Před volbami si pak politické strany nechají udělat drahé průzkumy veřejného mínění. To aby věděly, co mají naslibovat a co vesměs nikdy nesplní. Jak si jinak vysvětlit, že tu dnes máme zákony, které vyhánějí nemocná batolata z léčeben? Platí dítě i jeho matka. A dohromady více jak tři tisíce za měsíc. Jsou rodiny a není jich málo, pro které je to náklad neúnosný. Věřím, že alespoň někoho z Vás to právě v této chvíli zajímá víc než špehování kolegů a fotky či videa z rádoby tajných schůzek.

Možná namítnete, že hlava státu s tím, vzhledem ke svým kompetencím, mnoho nezmůže. Proč tedy ten lítý boj? Není potom lhostejné, kdo tou hlavou bude? Ne, není a Vy to víte.

Hlava státu zmůže mnohé, když se nebude bát hlasitě hájit hodnoty a principy civilizované společnosti. Když bude připravena sloužit lidem a ne posluhovat mocnostem. Pokud bude mít stále na paměti, že stát musí především chránit slabé. Že musí trestat viníky a ne jejich oběti. A že musí zajistit všem rovnost před zákonem, ať už se liší v barvě pleti nebo politické příslušnosti. A to v našem právním systému ještě zdaleka není samozřejmostí.

Ten, komu svěříte prezidentský úřad, má jedinečnou možnost snímat hloupé nálepky, které staví nebezpečné bariéry mezi lidmi i myšlenkami. Proč například mezi demokraticky smýšlejícími politiky vzniká hráz kvůli referendu? Proč mají být jeho zastánci automaticky označeni za populisty, když jde o demokratický nástroj jako každý jiný? Proč každý, kdo mluví o solidaritě, hned dostane na čelo razítko nebezpečného bolševika? Vždyť solidarita se slabými je jednou ze základních vlastností, která odlišuje lidskou společnost od džungle, kde platí "zabij, nebo budeš zabit"!

Ten, kdo se bude dívat v příštích pěti letech na svět z výšky Pražského hradu, by měl vidět dál než ostatní. A udělat všechno pro to, aby každá lidská bytost mohla plně využít své schopnosti a nadání. Protože budoucnost nám chystá tvrdou výzvu. Obstojíme jen tehdy, když si začneme vážit kvalitního vzdělání. Nejen proto, že přináší konkrétní dovednosti. Kvalitní vzdělání otevírá mysl a tím i dveře do světa úspěšných. Do světa velkých ambicí, které se díky tvrdé práci proměňují v konkrétní hodnoty, sloužící celému lidstvu. Nikdy nerezignujme na velké cíle. S hrdostí a noblesou lva, kterého máme ve státním znaku, pojďme zápasit o místo na slunci v globální konkurenci. Potenciál občanů České republiky je obrovský a my máme šanci uspět. Jenom to nesmíme vzdát. Je to jediná cesta k zachování vlastní identity, jako hodnoty plynoucí ze zdravého sebevědomí a nikoliv jako stébla, kterého se marně chytá tonoucí.

Právě teď je před námi velká šance. Zanedlouho budeme předsedat Evropské Unii. A budoucí hlava státu by měla s veškerým úsilím přimět vládu i opozici, aby zanechaly planého hašteření, využily jedinečné možnosti udávat tón a nespokojily se s rolí pouhého údržbáře evropských procesů. Hlava státu prostě musí mít vizi a znát cíle pro budoucnost.
Vím, že bych toho chtěla příliš po jednom člověku. Hlava státu hodná svého titulu to ale může zvládnout. I když - jenom tehdy, pokud jí víc, než na osobním prospěchu bude záležet na osudu naší historicky těžce zkoušené země a lidí, kteří se tu narodili či usadili s nadějí, že tu najdou domov.

Dámy a pánové, nejsem jen kandidátka na prezidentku České republiky a europoslankyně. Jsem také dcera, manželka a matka. A moc dobře vím, že žádný domov se neobejde bez vzájemné úcty, pokory a již zmiňované svornosti a solidarity. Stvořit domov dokážou jen lidé, kteří vědí, že žádný strom neroste do nebe, a že i ti dnes nejsilnější se lehce mohou stát zítra těmi nejslabšími.
Vytvořme proto domov. Bez ohledu na různost názorů a postojů. Vytvořme domov hlavně těm, kteří jsou teď na prahu života. V nich je klíč k úspěchu. Bez nich nebude budoucnost ani naděje. Chraňme je. Pečujme o rodiny, ve kterých vyrůstají. Dopřejme jim ekonomicky důstojnou existenci a bezpečí. Jsou mnohem cennější než kariéry nás všech, kteří jsme dnes v tomto sále. A přesto jsme to právě my, komu reformní kroky vlády přihrály měsíčně navíc tisíce korun, zatímco dětem přikázaly platit za lékařskou péči a jejich matkám snížily mateřskou. Takhle se domov nestaví.

Naše země přitom v minulosti domovem byla. Jinak by pro ni lidé neumírali. Vraťme jí tu podobu. A lidem ochotu bránit ji i za cenu nejvyšší.

Na závěr mi dovolte poděkovat všem, kteří mi touto kandidaturou umožnili promluvit do volby hlavy státu. Státu, jehož osud mi nikdy nebyl, není a nikdy nebude lhostejný.

Děkuji Vám.

je-li zde někdo z obvodu Praha 1 nebo z Prahy, tak ať mi laskavě sdělí, z jakého důvodu se u Vás dávají hromadné výpovědi. Že by jste v Praze věděli víc, než my "křupky" z moravy? Tak od kdy má platit novela (ochodné po 20letech....) a jaké jsou změny... sem s tím a honem :-)

POMÁHAT A CHRÁNIT - to by se dalo dělat za slušných podmínek, ale určitě né za těch současných. Když se podívám na výplatní pásku, vybavení, uniformu šitou na míru, byrokracii, tak bych to viděl tak, že přes den budu postávat a přes noc chrápat. Takže bych Vás chtěl pane ministře poprosit o novou image služebních vozidel - POSTÁVAT A CHRÁPAT. ........Viva PČR.

S tímhle mottem si to piš do civilu - oni už tě z toho postávání a chrápání vyléčí. A někde ti dají i 5 min. přestávku na záchod (nutno napracovat) a 25 min. na oběd. On je totiž všude chleba o dvou kůrkách.

Je to v pěkných sračkách tahle policie, chlácholí se, tutlá se ale skutečnost je nezvratná, že odcházejí lidé a další jsou ve značné míře znechuceni podmínkami které tu za poslední měsíce panují. Platy jsou na hranici možného uživení a stres a odpovědnost obrovská na všech stupních.

Generační špunt????? Velký ho....... Sloužím 10 let na obvodě, ale už stříhám metr:) Nebudu sloužit za současných podmínek. Je to otročina a buzerace pane ministře. ...když se k tomu přidá arogance a zlomyslnost vedoucího, tak by zůstal jen hlupák. Podotýkám, že zesměšňující náborová kampaň nakopla další vlnu odchodů. Dávám tomuto cirkusu páááááááááá. Chlapi držte se, přeju pevné nervy při setrvání u PČR.

konečně

Máš recht. Ale Ivan to do teď nepochopil. A i kdyby, jsme mu úplně někde.

Souhlasím, jdu taky. Civil je jediný způsob, jak zůstat bez psychické újmy z nadměrné byrokracie a zůstat solidním člověkem z tohoto loutkového divadla.

Dost dobrý,ale dlouhý

http://www.literarky.cz/?p=clanek&id=4836

Pane ministře, stojím za Vámi, jsem rád, že se nedáte a že pro policii děláte maximum. Jste první ministr, který se snaží zlepšit pracovní podmínky obyčejným policistům. Ještě jednou díky. Na rozdíl od jiných jsou za Vámi výsledky vidět.

Hele,ty ten svůj stále se opakující blábol píšeš z nějakého sklípku ne?

Velmi povedení ironie. Nobo sarkasmus?

Ivane, nepiš si sem kladná hodnocení. Ze Zlína tě taky nikdo nemá rád.

Čau Ivane "Zlíňáku". Tobě už změkl mozek, že.

já s tím souhlasím, vzpomeňte si, jak to bylo dřív, za ebily jjsme byli stejně a ministři i papaláši na nás kašlali, teď se to sice pomalu, ale přece jen mění

To píše nějaký drban, který je velmi rád, že je Íčko u kormidla, protože ví, že dokud tam bude, tak budou mít všichni grázlove vysmáté obličeje, protože je nebude mít možnost nikdo odhalit a chytit při páchání trestné činnosti. Jen tak dál Ivane, zločin díky Vám kvete!

Další a další kolegové si podávají žádosti do civilu. Okresní ředitelství se pomalu začínají rozpadat a budoucnost žádná.

Ahoj F1. Píšeš, že jsi byl u MP a teď u PČR. Jsi spokojen, nebo občas lituješ? Co peníze: lepší, nebo naopak. Díky za odpověď

Pokud vezmu nynější pracovní záběr, nápor na psychiku, byrokracii, stále hrozící nějaký průser za " ledabylé šetření ", které se nedá dělat tak jak by bylo potřeba pro zatíženost ( lépe řečeno přetíženost ) spoustou oznámení, tak to zhodnotím srovnáním, že nyní jsem ve stavu 100 % a na městské policii jsem byl " vytížen " tak maximálně na 10 %, psychika v pohodě, z dovolené jsem se těšil do práce, minimálně stresu, tedy úplný opak v čem se nyní nacházím. Mzda je obdobná, navíc nyní neplatí svátky, sloužíme 150 zdarma, vztahy lidí zhoršené oproti dřívější době. U MP chodíš z práce většinou včas a v pohodě u PČR často opožděně a s doslova vymytou hlavou z úmorných výslechů a obsahlého psaní. Vždyť jsem ti dole dával příklad jeden z mnoha, jak to funguje. Nějaký pan chytrý mě tam tak trochu napadá, ale já vím svoje - z praxe a můžu hodnotit. U MP jsou určitá zanedbání, která jsi ani nechtěl způsobit " vyšumělá ". U PČR si průser uděláš raz dva. Nějaké stížnostní, inspekce u MP ? A to neskutečné kvantum resortních předpisů, které tady ročně člověk podepíše po " seznámení ", že už člověk neví co platí a co ne. K Policii ČR jsem šel z přesvědčení, ale každý tady po čase vystřízliví, protože je to o topení se v papírech.
A jseš děvečka pro všechny, často pisatelka občansko právních věcí. Často dělá člověk natolik nesmyslnou práci, že to je pocitu té zneužívané děvky. Často přijdou lidi s naprosto jasným civilním problémem, nejde o trestní věc, ale protože soudy něco stojí, nejsou rychlé, tak to nejdříve proženeme přes Policii ČR a také často za doporučení advokáta, který své klienty pro něj v nevhodnou dobu odešle na PČR. A když se ještě jedná navíc o arogantní lidi, kteří v uvozovkách dupou do země a trvají na přidělení zapisovatelky v uniformě, tak člověk sepisuje jak ta děvka zneužívaná věc o které ví, že bude dělat doplňující formální nesmyslné výslechy, aby to potom odložil.

Prostě v současné době bych k PČR, tak jak funguje a vzhledem k tomu celkovému stavu, jednání s podřízenými, arogance mocných, vytírání s důstojností lidí, spousta nesmlyslné papírové práce, kterou i přes proklamace o odpapírování naopak přidávají - nenastoupil.

Jestli ale cheš vyzkoušet co je " skutečná policie ", tak to zkus. Je to zážitek na celý život, už to to nikdo nesebere.

Díky moc za odpověď. Asi se na to opravdu vykašlu a zůstanu u MP. 80% lidí mi to rozmlouvá. Čau

Jinak, to co jsem napsal skutečně platí a nebylo v úmyslu tě odradit. U MP jsem byl od jejího vzniku do jara 1995 a od té doby jsem u PČR. Myslím ale, že to co jsem napsal obecně platí i dnes. Sice přibyly MP nějaké pravomoce, ale stále mám vnímání, kterým vidím jak to u MP dneska chodí ( s malými změnami stejně ). Mám tu výhodu pohledu z mezipatra - vidím co je dole, ale znám to i nahoře. Jinak je mi 42 let, sloužím na zatíženém ( přetíženém ) oddělení na Severu Čech, kde se často k vůli parchantům v klidu člověk nenaobědvá a při pohledu na kolegáčky od MP jen tak v duchu vzpomínám na tu pohodu - procházky po městě a v duchu si říkám " jó hoši, kdyby jste to viděli v plné parádě ( ne jen z venčí ), jak to chodí u PČR, dost často na blití " ( jen obrazně ). Už jsem se chtěl i vrátit zpět k MP, ale početní stavy jsou plné a v mém " regionu " není u MP o poldy ČR zájem. Co si pamatuji, tak kdysi byl o poldy ČR u MP velký zájem, neboť sebou tito lidé přinesli zkušenosti jak co dělat. Dnes je to ale jiné - kromě Prahy.

Zdar - pomáhat a chránit.

viz. také http://zpravy.idnes.cz/jsi-schopny-jit-pres-mrtvoly-hrimal-lange r-na-bursika-pfi-/domaci.asp?c=A080211_094156_domaci_itu

V neděli Langer označil nahrávku za výsek dlouhého rozhovoru, kdy si "dva chlapi mohou dovolit i taková slova."

Tak to vidíš Božka. Zase máme ty na zámku, kteří si mohou dovolit téměř vše a ty v podzámčí, kteří nenenene . Chce se mi bučet…..

Ministr vnitra ja takový malý haj...........