Ďáblův advokát: "atheistova" úvaha o levici a náboženství

Levice vždy trpěla jedním neduhem: pevnou, či snad dokonce slepou vírou v etickou podstatu lidství, vírou, že člověk je v jádru dobrý. Při pokusu aplikovat tuto víru ve společenské realitě se však objevil problém: náboženský pojem "prvotního hříchu" vystoupil ve vší své hrůznosti.

Ukázalo se, že v člověku pořád ještě zůstává příliš mnoho z krutého zvířete, ze kterého se evolučním procesem vyvinul. Přežití silnějšího a bezohledná, individualistická konkurence - onen ve své podstatě hluboce amorální, základní mechanismus evoluce - je právě oním prvotním hříchem, se kterým se humanita musí nějak vypořádat. Jeho vliv na každodenní lidské rozhodování levice hluboce podcenila.

Nakonec i stará levicová představa o osvícené elitní avantgardě, která po získání absolutní moci dovede masy do ráje, byla vývojem odkázána na smetiště dějin: ukázalo se, že ony osvícené elity byly ve skutečnosti také jen nelidskými zvířaty, možná ještě horšími než ovládaní plebejci.

Levice v tomto historickém případě neváhala přijmout taktiku svých fašistických oponentů, ideu velkých vůdců jako stvořených pro ideologické uctívání a následnou mumifikaci v mauzoleu. Obdobně by se v dnešní době mohla něčemu přiučit od amerických neokonzervativců nebo Bin Ládinových islamistů.

Tyto dvě skupiny autoritářů, odlišující se od sebe prakticky pouze reálnou mocí, mají stejné záměry i konzervativní vize, a stejný, efektivní nástroj pro prosazování těchto cílů: náboženství.

Náboženství není dobré ani špatné samo o sobě, z politického hlediska je nástrojem ideologické kontroly: záleží na tom, pro jaké účely je jím poskytovaná moc využita. Každá politická ideologie je ve své podstatě náboženstvím: předepisuje či zavrhuje hodnoty a podává nějakým způsobem zredukovaný, schematický pohled na svět, který je největším společným jmenovatelem toho, na čem se ještě dokáží lidé ve vší své rozdílnosti shodnout.

Politické ideologie i náboženství jsou tak v první řadě nástrojem sociální soudržnosti: obě slouží k vytvoření společného myšlenkového a hodnotového prostoru, který poskytuje společnosti ochranu před individualistickým rozkladem a anomií. Levice by se měla přestat náboženství vyhýbat, představuje totiž možnost, jak prosadit levicové ideje bez pádu do pasti centralizované totality.

Jsou špatná náboženství a dobrá náboženství. Z politického hlediska se liší především tím, jak dobře jsou zneužitelná k vytvoření státně-církevních, tj. totalitních a přísně hierarchických společenských struktur.

Dobře navržené náboženství dokáže svou hlavní funkci - udržování sociální soudržnosti - plnit decentralizovaným způsobem. Předepisuje hodnoty, ale nevytváří centralizované struktury pro jejich prosazování. Moc tak zůstává rozložena mezi jedince, kteří toto náboženství vyznávají.

Některá původní čínská náboženství takto dokázala dlouhodobě fungovat v rámci starověké Číny, která měla na dnešní poměry velmi malou míru byrokracie a systémů k prosazování centrální moci a dohledu.

Křesťanství takto fungovat nedokázalo, možná v důsledku svého přílišného zaměření na fenomén jediného Boha jako na symbol omnipotentní, centralizované moci, sídlící v jakési externí entitě, a nikoliv v lidech samotných. Takový koncept je až příliš snadno možné převést na svůdnou představu osvícené, centralizované moci lidské.

Z hlediska centralizace jde o obdobný rozdíl jako mezi "volným trhem" a centrální kontrolou ekonomiky: volný trh dokáže do určité míry využít - jistě omezený - samoorganizační potenciál společnosti a vytvořit tak základy pro decentralizaci moci.

Skutečná levice by neměla volný trh zavrhovat, naopak by ho měla bedlivě studovat, protože je funkčním příkladem toho, čemu anarchisté věří už od počátku: že společnost jako komplexní system má značnou schopnost samoorganizace, že v ní dokáží spontánně vzniknout struktury pro přenášení informací a decentralizovanou koordinaci velmi komplexních procesů.

Bohužel i dnešní "moderní" socialisté si tento fascinující aspekt trhu neuvědomují, vidí v něm jenom ideologický nástroj kapitalistů pro zotročování nemajetné většiny populace a ve vší vážnosti prosazují jakési vize ekonomiky (a tudíž společnosti) řízené výkonným centrálním počítačem.

A stejně tak si neuvědomují samoorganizační potenciál náboženství. Společnost bez náboženství, bez sdílené, v principu náboženské představy reality, je nutné ovládat centrálně, donucováním, autoritářskými metodami, jelikož bez této sdílené představy lidé nedokáží aplikovat své etické principy v praxi a společnost má pak tendenci se rozložit.

Nicméně většinou se nerozloží: mocní a schopní si uvědomí situaci a začnou sociální soudržnost rekonstruovat po svém, tak jako to dělají američtí neokonzervativci a arabští islamisté. A využijí k tomu fašistické ideje a odpovídající centralistické variace náboženské víry. Společnost individualismem zaslepených liberálů tak nevědomky vytvoří fašismus.

Levičáci by si měli přestat hrát na atheisty. Ve skutečnosti nic takového jako pozitivní atheismus neexistuje, jedinou alternativou k theismu je v životní praxi destruktivní nihilismus. Oddělovat politické a osobní ideje a hodnoty od náboženství nemá žádný význam.

Náboženství není o obrazu vousatého starce vznášejícího se na oblaku ani o doslovně interpretovaném souboru přidružených výchovných mýtů, ale o sdílených etických hodnotách a vytvoření sdílené, nezrelativizované představy světa, jejíž existence je podmínkou pro reálnou životní aplikaci hodnot a etických principů, a tím i pro existenci svobody v jakémkoliv smysluplném významu.

Dobré náboženství by mělo být upřímné: nemělo by lidem tvrdit, že předkládaný výklad světa je nějak "pravdivý", mělo by jim přiznat, že ve výkladu reality se už z podstaty lidského myšlení žádné pravdy dobrat nelze. Mělo by přiznat, že předkládaný výklad je mýtus, sice uměle vytvořený, ale zároveň pozitivní, jehož přijetím lze vykompenzovat omezenou schopnost lidského pochopení reality, a tím vytvořit základy světa, ve kterém lidská svoboda není zredukována na svou individualistickou, osamělou parodii.

Toto století bude velmi vhodnou dobou pro vytvoření nového, levicového náboženství, zvláště díky slábnoucí síle náboženství současného, totiž lidské víry ve vědu, "racionalitu" a technologicko-ekonomický pokrok. I filozofie je již odumřelá a neduživá, filozofové narazili na hranice možností sdíleného lidského pochopení a myšlenkového výkladu reality.

Věda se stala příliš složitou a příliš zneužitelnou: normálnímu člověku žádnou oporu při výkladu světa neposkytuje, protože je prostě příliš složitá. Věda jako systém výkladu reality se svou nepraktičností z hlediska lidského uvažování přiblížila ve své složitosti samotné realitě, jejíž pochopení měla pomocí systematizování usnadnit.

K tomu nedošlo. Naopak došlo k tomu, že lidé jsou obklopeni a čím dál více závislými na magických technologických černých skřínkách, jejichž fungování nerozumí a jež tak nabývají podoby magického amuletu z šamanských rituálů.

Na druhou stranu evolucí vytvořená lidská schopnost víry je tu pořád v neztenčené míře, pouze byla zahnána do podvědomí a klece individualistické pseudoracionality. Manipuluje tak s lidmi freudovským způsobem bez jejich vědomí, z čehož vyrůstá konzumerismus, komoditní fetišismus (máte rádi svůj mobil s individuálně vyměnitelným krytem, vyjadřujícím vaši osobnost?), sexuálně-redukcionistický pohled na lidskou existenci (a co takhle magické pilulky na zvětšení penisu nebo prsou?) a další legrace příznačné pro dnešní dobu.

Věda či její pseudovědecká interpretace by mohly být dobrým základem tohoto nového náboženství. Zaprvé jsou pseudovědecké myšlenky už ve společnosti rozšířené a zadruhé některé vědecké teorie přímo volají o přeměnu v pohádkové, výchovné mýty.

Třeba taková evoluční teorie, která nám, třeba ve fascinujícím podání Richarda Dawkinse, ve vší vědecké vážnosti tvrdí, že veškerý život a my sami jsme vznikli z kousků slizu či z mazlavých jílů s různou přilnavostí.

A nejen to, tvrdí nám dokonce, že celý tento vývoj či prostředí, které mu svými charakteristikami umožňuje průběh, nemá žádnou vnitřní entelechii ani teleologické směřování. Obě možnosti jsou stejně fascinující a nepředstavitelné: představa, že onen vývoj teleologický je, i představa, že takový není.

Průměrný člověk se vědě učí stejně, jako se dříve vyučovalo náboženství. Neučí se experiment a myšlenkový proces, místo toho jsou ve školách autoritářským způsobem memorovány apodiktické pravdy. Jak takové množství znalostí také jinak chcete populaci učit? A to množství bude jenom narůstat, exponenciálně.

Dalším příkladem budiž třeba kvantová mechanika, nebo jakákoliv složitější oblast matematiky, pro většinu lidí nepochopitelná a neověřitelná. Z takové vědy lidé vidí skutečně pouze její magické výsledky, různá technologická zařízení, neposkytuje jim tolik potřebný výklad reality a smyslu čehokoliv.

Celá kultura racionality jako vůdčího principu lidského uvažování, založená právě na vědeckém pokroku a materiálních výdobytcích, které lidem poskytla, přerostla lidské duševní schopnosti a stala se sama o sobě iracionální modlou.

Taková situace vytváří prostředí pro rekonstrukci víry a vznik nových náboženství. Náboženství a víra jsou ve své podstatě nesmírně racionální: rozumí totiž omezenosti lidského myšlení a umožňují tak člověku smysluplnou existenci v příliš komplexní realitě, kterou nelze pochopit.

Levice by měla věnovat víc filozofického úsilí této oblasti, uznat omezenost své víry v racionalitu a dobrou lidskou podstatu, a nabídnout lidem racionálně přijatelný, decentralizaci podporující, optimistický, humánní a nábožensky shrnující výklad světa, zahrnující socialistické politické principy. V dnešním světě "racionálního" nihilismu a masové deziluze s ním může uspět a získat tak základ pro demokratické prosazení svých myšlenek.

A ještě ohledně revoluce, tématu, kterému se v souvislosti s levicí lze jen těžko vyhnout.

Žádná revoluce nebude potřeba. Stejně tak jako žádná revoluce nebyla potřeba ke svržení tyranského "socialismu", nebude potřeba ani ke svržení globálně-amerického kapitalismu. Lidé se mohou se současným systémem vypořádat stejně, jako se vypořádali se systémy v zemích Sovětského bloku: prostě počkat a nechat je zcela vyhnít, nechat je rozložit se v důsledku jejich vlastní sebedestruktivní vnitřní podstaty.

Pokud se kapitalistický systém rozloží, jak Marx a jeho stoupenci předvídají, můžeme pouze doufat, že tentokrát bude připravena skupina ideologů méně asociálních, než byli ti, kteří převzali moc po pádu "komunismu". Úkolem levice je tyto ideology připravit. Historie chiliastických hnutí a náboženství, především těch východních, může poskytnout inspiraci.

je-li zde někdo z obvodu Praha 1 nebo z Prahy, tak ať mi laskavě sdělí, z jakého důvodu se u Vás dávají hromadné výpovědi. Že by jste v Praze věděli víc, než my "křupky" z moravy? Tak od kdy má platit novela (ochodné po 20letech....) a jaké jsou změny... sem s tím a honem :-)

POMÁHAT A CHRÁNIT - to by se dalo dělat za slušných podmínek, ale určitě né za těch současných. Když se podívám na výplatní pásku, vybavení, uniformu šitou na míru, byrokracii, tak bych to viděl tak, že přes den budu postávat a přes noc chrápat. Takže bych Vás chtěl pane ministře poprosit o novou image služebních vozidel - POSTÁVAT A CHRÁPAT. ........Viva PČR.

S tímhle mottem si to piš do civilu - oni už tě z toho postávání a chrápání vyléčí. A někde ti dají i 5 min. přestávku na záchod (nutno napracovat) a 25 min. na oběd. On je totiž všude chleba o dvou kůrkách.

Je to v pěkných sračkách tahle policie, chlácholí se, tutlá se ale skutečnost je nezvratná, že odcházejí lidé a další jsou ve značné míře znechuceni podmínkami které tu za poslední měsíce panují. Platy jsou na hranici možného uživení a stres a odpovědnost obrovská na všech stupních.

Generační špunt????? Velký ho....... Sloužím 10 let na obvodě, ale už stříhám metr:) Nebudu sloužit za současných podmínek. Je to otročina a buzerace pane ministře. ...když se k tomu přidá arogance a zlomyslnost vedoucího, tak by zůstal jen hlupák. Podotýkám, že zesměšňující náborová kampaň nakopla další vlnu odchodů. Dávám tomuto cirkusu páááááááááá. Chlapi držte se, přeju pevné nervy při setrvání u PČR.

konečně

Máš recht. Ale Ivan to do teď nepochopil. A i kdyby, jsme mu úplně někde.

Souhlasím, jdu taky. Civil je jediný způsob, jak zůstat bez psychické újmy z nadměrné byrokracie a zůstat solidním člověkem z tohoto loutkového divadla.

Dost dobrý,ale dlouhý

http://www.literarky.cz/?p=clanek&id=4836

Pane ministře, stojím za Vámi, jsem rád, že se nedáte a že pro policii děláte maximum. Jste první ministr, který se snaží zlepšit pracovní podmínky obyčejným policistům. Ještě jednou díky. Na rozdíl od jiných jsou za Vámi výsledky vidět.

Hele,ty ten svůj stále se opakující blábol píšeš z nějakého sklípku ne?

Velmi povedení ironie. Nobo sarkasmus?

Ivane, nepiš si sem kladná hodnocení. Ze Zlína tě taky nikdo nemá rád.

Čau Ivane "Zlíňáku". Tobě už změkl mozek, že.

já s tím souhlasím, vzpomeňte si, jak to bylo dřív, za ebily jjsme byli stejně a ministři i papaláši na nás kašlali, teď se to sice pomalu, ale přece jen mění

To píše nějaký drban, který je velmi rád, že je Íčko u kormidla, protože ví, že dokud tam bude, tak budou mít všichni grázlove vysmáté obličeje, protože je nebude mít možnost nikdo odhalit a chytit při páchání trestné činnosti. Jen tak dál Ivane, zločin díky Vám kvete!

Další a další kolegové si podávají žádosti do civilu. Okresní ředitelství se pomalu začínají rozpadat a budoucnost žádná.

Ahoj F1. Píšeš, že jsi byl u MP a teď u PČR. Jsi spokojen, nebo občas lituješ? Co peníze: lepší, nebo naopak. Díky za odpověď

Pokud vezmu nynější pracovní záběr, nápor na psychiku, byrokracii, stále hrozící nějaký průser za " ledabylé šetření ", které se nedá dělat tak jak by bylo potřeba pro zatíženost ( lépe řečeno přetíženost ) spoustou oznámení, tak to zhodnotím srovnáním, že nyní jsem ve stavu 100 % a na městské policii jsem byl " vytížen " tak maximálně na 10 %, psychika v pohodě, z dovolené jsem se těšil do práce, minimálně stresu, tedy úplný opak v čem se nyní nacházím. Mzda je obdobná, navíc nyní neplatí svátky, sloužíme 150 zdarma, vztahy lidí zhoršené oproti dřívější době. U MP chodíš z práce většinou včas a v pohodě u PČR často opožděně a s doslova vymytou hlavou z úmorných výslechů a obsahlého psaní. Vždyť jsem ti dole dával příklad jeden z mnoha, jak to funguje. Nějaký pan chytrý mě tam tak trochu napadá, ale já vím svoje - z praxe a můžu hodnotit. U MP jsou určitá zanedbání, která jsi ani nechtěl způsobit " vyšumělá ". U PČR si průser uděláš raz dva. Nějaké stížnostní, inspekce u MP ? A to neskutečné kvantum resortních předpisů, které tady ročně člověk podepíše po " seznámení ", že už člověk neví co platí a co ne. K Policii ČR jsem šel z přesvědčení, ale každý tady po čase vystřízliví, protože je to o topení se v papírech.
A jseš děvečka pro všechny, často pisatelka občansko právních věcí. Často dělá člověk natolik nesmyslnou práci, že to je pocitu té zneužívané děvky. Často přijdou lidi s naprosto jasným civilním problémem, nejde o trestní věc, ale protože soudy něco stojí, nejsou rychlé, tak to nejdříve proženeme přes Policii ČR a také často za doporučení advokáta, který své klienty pro něj v nevhodnou dobu odešle na PČR. A když se ještě jedná navíc o arogantní lidi, kteří v uvozovkách dupou do země a trvají na přidělení zapisovatelky v uniformě, tak člověk sepisuje jak ta děvka zneužívaná věc o které ví, že bude dělat doplňující formální nesmyslné výslechy, aby to potom odložil.

Prostě v současné době bych k PČR, tak jak funguje a vzhledem k tomu celkovému stavu, jednání s podřízenými, arogance mocných, vytírání s důstojností lidí, spousta nesmlyslné papírové práce, kterou i přes proklamace o odpapírování naopak přidávají - nenastoupil.

Jestli ale cheš vyzkoušet co je " skutečná policie ", tak to zkus. Je to zážitek na celý život, už to to nikdo nesebere.

Díky moc za odpověď. Asi se na to opravdu vykašlu a zůstanu u MP. 80% lidí mi to rozmlouvá. Čau

Jinak, to co jsem napsal skutečně platí a nebylo v úmyslu tě odradit. U MP jsem byl od jejího vzniku do jara 1995 a od té doby jsem u PČR. Myslím ale, že to co jsem napsal obecně platí i dnes. Sice přibyly MP nějaké pravomoce, ale stále mám vnímání, kterým vidím jak to u MP dneska chodí ( s malými změnami stejně ). Mám tu výhodu pohledu z mezipatra - vidím co je dole, ale znám to i nahoře. Jinak je mi 42 let, sloužím na zatíženém ( přetíženém ) oddělení na Severu Čech, kde se často k vůli parchantům v klidu člověk nenaobědvá a při pohledu na kolegáčky od MP jen tak v duchu vzpomínám na tu pohodu - procházky po městě a v duchu si říkám " jó hoši, kdyby jste to viděli v plné parádě ( ne jen z venčí ), jak to chodí u PČR, dost často na blití " ( jen obrazně ). Už jsem se chtěl i vrátit zpět k MP, ale početní stavy jsou plné a v mém " regionu " není u MP o poldy ČR zájem. Co si pamatuji, tak kdysi byl o poldy ČR u MP velký zájem, neboť sebou tito lidé přinesli zkušenosti jak co dělat. Dnes je to ale jiné - kromě Prahy.

Zdar - pomáhat a chránit.

viz. také http://zpravy.idnes.cz/jsi-schopny-jit-pres-mrtvoly-hrimal-lange r-na-bursika-pfi-/domaci.asp?c=A080211_094156_domaci_itu

V neděli Langer označil nahrávku za výsek dlouhého rozhovoru, kdy si "dva chlapi mohou dovolit i taková slova."

Tak to vidíš Božka. Zase máme ty na zámku, kteří si mohou dovolit téměř vše a ty v podzámčí, kteří nenenene . Chce se mi bučet…..

Ministr vnitra ja takový malý haj...........