Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Všichni kdo nebudete volit KLAUSE a budete o mě nepěkně
psát a mlvit půjdete BRUČET!!! Váš Ivan.

Každý soudný člověk uzná:
lepší Švejnar než ta buzna.
Až už nebude Klaus v čele,
bude Ivan sedět v cele.

Administrator ODS - Ertzio buď slušný a neurážej prezidenta republiky, nehodí se to.

Tam vypadáš mladě,zde také jsi trochu omládnul---jaký vlastně jsi?

Myslím si, že se pro Policii dělá celkem dost. Většina z Vás má opravdu větší plat než spoustu Vašich blízkých. A úroveň policejních služeben se raketovým tempem zlepšuje.
Kdo je objektivní, ten to potvrdí. A můžu srovnávat - když jsem začínal, měl jsem kolem tří tisícovek a můj otec v družstvu skoro pět tisíc. Víte kolik mají zemědělci dnes?

Doufám, že tvůj příspěvek je jen ironie. Jinak nevím co se dělá pro PČR tak pozitivního. To že někde vyměnili ojeté Felicie za nové Fábie je snad samozřejmost jako oprava budov ve kterých se vše rozpadá. Přechod na ETŘ tedy vedení administrativy počítači je snad v 21 století nutnost a ne něco navíc. Jinak jsem si nevšiml, že by se vzhled služeben v našem okrese zlepšoval raketovým tempem. U nás na oddělení byla zřízena v rámci projektu P1000 nová recepce, která se má za dva roky zase předělat. Na toto peníze jsou, ale třeba na nové židle ne a ty co máme se rozpadají. Jestli to půjde takhle dál nebudeme mít za chvíli na čem sedět, protože staré se nemají opravovat a čeká se na nové. Pro tvojí informovanost na novou skříňku já osobně čekám již 5 let a do dnešního dne jsem neviděl ani poličku.
A upřimně, když jsi začínal tak jsi za rok udělal to stejné jako dnes za 14 dní a nelži, protože toto u nás tvoji vrstevníci klidně přiznají a naštěstí nikdo z nich takhle nemluví.

A víš kdo ty zemědělce poslal ke dnu a zrujnoval naše vlastní hospodářství??? Zemědělci říkají, že k takové zemědělské závislosti na okolních státech nemuselo dojít. Měli jsme dobré základy samoobživy..., ale nějak se to teď všechno zdražuje neúměrně rychle... nevíme proč? Pravdu máš, že se pro policii dělá dost, ale více v očích veřejnosti, než pro poctivě sloužící za almužnu... Skus si to - budeš jásat. Služba totiž obnáší mnoho nepopulárního o čem se civilistům, ani nezdá... promiň, ale Tvá slova jsou tvrdá, povrchní a rychle a snadno vystřelená...!!! Pokrok platů nezastavíš, protože platy ozbroj. složek stojí už dlouho..., dříve jsme taky měli dřevěné záchodky a teď už jsou jiné...
Zemědělce lituji všechny, naše rodiče a vůbec všichni pracijící nejen v zemědělství se nadřeli na polích a jinde a teď nedostanou a nebo nedožijí ani duchod - zasloužený, oproti nemakačenkům, zjm. těch co nikdy dělat nebudou. A ty nerozhýbe ani snaživý NEČAS...

pro Ronina
Musím souhlasit s Polišem, také jsem přesvědčen, že se pro PČR dělá dost, resp. má dostatek prostředků.To jak s nimi naloží, jak rozdělí i mzdové prostředky, to je věcí Policie. I přesto na tom policisté nejsou tak špatně. Jsou i jiní státní úředníci, kteří rovněž nastavují krk a i více než někteří policisté a přesto musí vyjít s platem, který jim vychází z platových tříd a ten je daleko nižší než policejní. Také si nesmějí přivydělat, nesmějí podnikat a také mají rodiny, děti. A k tomu ještě často potkávají arogantního policistu s nápisem na dveřích auta, jako že pomáhá... a přitom se snaží za každou cenu najít důvod, jak někomu uložit pokutu. Kolikrát za svou službu jsi někomu pomohl a kolikrát jsi hledal záminku jak někoho "zkásnout" a ještě se pak na úkor takto účelově pokutovaných lidech bavit u piva. Víte, každé povolání a zejména to vaše vyžaduje morální kodex (ne ten blábol co máte), mravnost,slušnost, nekompromisnost ale i lidskost a pak si nemusíte dávat na dveře lživý nápis, jak jste tu proto, abyste pomáhali. Lidé vnímají velmi dobře jestli pomáháte a nebo si kompenzujete své problémy na nich. Rovněž tak uvádění, že co dříve udělal policista za rok dnes musí udělat za 14 dnů je subjektivní dojem jednotlivce. Pokud děláš na spisech tak si spočti kolik jich zpracuješ za rok, za jakých podmínek a dojdi do archivu a vytáhni si spisy konkrétního vyšetřováka z doby co nejvzdálenější, pokud budou zkartovány, tak si projdi deník vyšetřovacích spisů a nebo alespoň v DTS i když tam tak staré spisy nejsou.A to tehdy nebylo 150 hodin, tehdy se neplatil vůbec žádný přesčas a nikdo neremcal jako nyní, nikdo neměl PC a musel psát bez překlepů na stroji, neměl zapisovatelku, diktafony na ohledačky atd., atd. a šlo to.

Pane kolego, co chceš srovnávat? Jeden můj učitel vždy říkal: " Srovnávej srovnatelné". A to se neděje, ty také nesrovnáváš srovnatelné. Pokud jsi začínal se 3.000,- platem, tak to mohlo být tak v polovině 80. let. Tehdy houska stála 40 hal, litr mléka 3,60 Kčs, 10 dkg turisty 5,- Kč, v hospodě guláš se šesti 22,- Kč. Tak co chceš srovnávat? Že tvůj táta bral v JZD 5.000,- Kčs? Taky už měl něco odpracováno, že? Můj táta v uhelně měl v té době necelých 5.500,- Kč měsíčně. A to jsem jako horník-brigádník v šachtě při studiu 4. ročníku gymplu vydělal taky. Je ale nutno hledět dopředu, ne na to, že tehdy 10 dkg salámu bylo nějakýho salámu. A ta tma jaká tehdy byla! To né. Je možné srovnávat současnou úroveň naší policie a úrovní policie v okolních státech, její vybavení, zařízení služeben (a to nemyslím jen "recepce"), funkčnost PC a sítí, kompatibilitu techniky se sítěmi, platové podmínky atd. atd. Ale je možno srovnávat mezi sbory. Nelze srovnávat policajta s metařem či s ministrem. To jsou jablka, hrušky a ananas.

pro jardu
Napřed srovnávej kvalitu a výkon lidí u PČR a v zahraničí. Pardon, nemá se srovnávat nesrovnatelné ...

Pro Jardu
Kolego uznávám, že bych to lépe nenapsal a se vším musím souhlasit.

Pro Civila
Než tady budeš někoho kritizovat tak si laskavě o práci policie v okolních zemí něco přečti nebo si tam zajeď. Je patrné, že nic nevíš a jenom tady hloupě kritizuješ. Nikde ve světě neposkytuje policie takový servis jako u nás. Vždy jsem mile překvapen jak si náš postup chválí cizinci oproti naší veřejnosti.
Upřimně ti přeji zažít na vlastní kůži tu pomoc od zahraničních poldů jako třeba zažil jeden kolega od nás v Chorvatsku.

Pro Honzu
Docela jsi mě pobavil svým výrokem, že pro PČR se toho dělá docela dost, ale s financemi se plýtvá. Nezlob se na mě, ale nepřipadá mi normální na jedné straně plýtvat penězi na nákup nevhodných pouzder na zbraň a na druhé pak šetřit na PHM. Takových kopanců už u našeho spolku bylo nepočítaně a nedivím se pak veřejnosti, že v PČR nemá důvěru.
Pro tvojí informovanost ty keci o pokutách si nech pro ty kolegy s bílou čepicí nebo hlídkaře. Já osobně za blbosti tipu propadlá nebo chybějící lékarnička, nesvítící osvětlení zadní RZ pokuty nedávám.

Otázka na Honzu :

Prosím o konkretizování osob, kterých se týký tato okopírovaná věta :

" Jsou i jiní státní úředníci, kteří rovněž nastavují krk a i více než někteří policisté a přesto musí vyjít s platem, který jim vychází z platových tříd a ten je daleko nižší než policejní. Také si nesmějí přivydělat, nesmějí podnikat a také mají rodiny, děti. "

Tedy otázka. Kteří státní úředníci riskují více než někteří policisté a mají " daleko nižší plat " ???????
Jinak zde se bavíme o lidech s přímým výkonem nebo přesněji, kteří v jsou přímém styku s různými grázlíky a grázly.

Jsem zvědav na odpověď , ale kluky hasičský nejmenuj, jejich riziko je známé a platový rozdíl zde jistě také nehledej.

ty jsi ale vůl, jak tohle můžeš tvrdit, tobě bych teda ještě ubral, když se máš tak dobře, kde složíš???

F1 musím se připojit, kamarád je státní úředník, řídí se zákonem o státní kontrole a nemá peníze jako já a kdy až já potkám nějakého recidivistu. Mohu marodit měsíc aniž jsem krácen na platu jako on, mám jiné platové tarify - mnohem vyšší, přitom on musí jednat s kdejakými lidmi a tím, že má pravomoc udělovat vysoké pokuty, statisícové, jde mu o krk určitě více než mě. Nezlob se kolego, musím být objektivní, nakonec i Ty by jsi měl vědět s jakými orgány spolupracuješ a co dělají, jakou mají odpovědnost, jak jsou placeni, vždyť to vše najdeš na ASPI, tak nešiř nezdravé vášně. Každý si zastává své zaměstnání ale my bychom měli na věc pohlížet s nadhledem a s větším rozhledem, zejména k těm, kteří mají oproti nám daleko nižží platy a při srovnání se západem jsou v daleko větším propadu než strovnání policistů.

pro */*

Cituji: "Mohu marodit měsíc aniž jsem krácen na platu jako on"
no ta věta se ti povedla,máš docela "přehled".Tak se zeptej toho svého kamaráda,když se má tak špatně v civilu,jestli nechce jít k nám? A potom nám napiš jeho reakce.
Chtěl bych ti jenom připomenout,že jsme "firma",která má největší podstav ze všech zaměstnání v celé ČR.

Pro */*

Já ale přeci " nešířím " žádné vášně. Jen jsem se věcně zeptal. Mě skutečně zajímají státní úředníci, kteří riskují více než někteří policisté a mají " daleko nižší plat ".

Jen by mě zajímalo kolik jich při výkonu své státní činnosti a ukládání vysokých pokut zahynulo, jako například pro ukázku tito :
---------------------------------------------------------------- -----
15. června 1997 - při policejním zásahu v tramvaji v Praze 4 byl smrtelně postřelen šestadvacetiletý podporučík policie Michal Braniš, jeho kolega vyvázl se zraněním.
---------------------------------------------------------------- -----
17. dubna 1998 byl mezi Hájem a Dobroslavicemi ve Slezsku při výkonu služby zastřelen samopalem AK-47 vedoucí referátu cizinecké policie 27letý policista poručík René Vitásek. Vraždu provedli 3 pachatelé, kteří se právě připravovali na ozbrojenou loupež pošty. Jednoho z nich - Tibora Slíže později jeho kumpáni zavraždili a zakopali u Zvolena. Před vraždou policisty RenéhoVitáska vrazi provedli sérii ozbrojených přepadů pošt s téměř půl milionovou kořistí.
---------------------------------------------------------------- -----
23. dubna 1998 - v Táboritské ulici v Praze 3 zastřelil pachatel, jehož se policisté chystali zatknout, třicetiletého kriminalistu Jiřího Linharta a dalšího policistu postřelil.
---------------------------------------------------------------- -----
13. června 1998 se pachatelé Hanuša a syn dostali do konfliktu s mužem, který na něj zavolal policisty. Hanuša se synem ujížděli z Plzně. U obce Letkov zastavili a začali střílet na policejní hlídku, která je pronásledovala. Třiadvacetiletý policista Jiří Hrubý byl zastřelen ranou do srdce, druhý policista byl postřelen. Hanuša a syn byli postřeleni. V září 2000 jim plzeňský soud vyměřil trest za vraždu a nedovolené ozbrojování - Fehimu Hanušovi 18 let a jeho synovi Fatmirovi 12 let. Vrchní soud jim tresty zpřísnil na 25 a 14 let.
---------------------------------------------------------------- ----
17. dubna 2001 tragicky zahynuli při výkonu služby v Protivíně poručíci im memoriam Daniel Stýblo, Ivo Marek. Oba policisté byli zastřelení při provádění policejních úkonů spojených s oznámením o znásilnění, ke kterému mělo dojít v rodinné vile v Protivíně. Znásilnění se měl dopustit na své rozvedené manželce 45letý František Jůza. Po příjezdu pětičlenné policejní skupiny začal František Jůza nejdříve střílet ze své legálně držené zbraně na bývalou manželku, které se podařilo utéci, pak na policisty a nakonec obrátil zbraň proti sobě. Písecký kriminalista Daniel Stýblo (31) zemřel na místě, policista z Obvodního oddělení Policie ČR v Protivíně Ivo Marek (29) o šest hodin později v českobudějovické nemocnici. Třetí zakročující policista byl střelbou rovněž zasažen, ale útok přežil.
---------------------------------------------------------------- -----
2. srpna 2002 byl v Praze 2 zavražděn Ján Mato, poručík im memoriam. V pátek druhého srpna 2002 krátce před osmnáctou hodinou byl ve stanici metra Muzeum na trase C při výkonu služby zavražděn ve věku 39 let praporčík Ján Mato - policejní inspektor oddělení Metro správy hlavního města Prahy Policie ČR. Zemřel poté, co se rozhodl čelit útoku nebezpečného ozbrojeného pachatele.
---------------------------------------------------------------- -----
22.11.2006 Soud poslal řidiče za smrt 43 letého policisty Petra Stani na tři roky do vězení Ostravský okresní soud potrestal řidiče, který v opilosti srazil policejního důstojníka. Ten zraněním podlehl. Viník nehody má jít na tři roky do vězení s dohledem. Za volant sedl opilý a jel vysokou rychlostí.
František Dulínek a Petr Staňa - opilý řidič a policista, který ho chtěl zkontrolovat. Jejich osudy se střetly v části Nová Ves na ulici u Hrůbků. Policista nehodu s rychle jedoucím autem nepřežil. Jeho dospělý syn Radim Staňa s dojetím říká, jak mu otec chybí. "Už nás nikdo nepodrží. Když ho potřebujeme, už není." Řidič si blikajícího červeného světla policejní hlídky nevšiml a najížděl do policejního auta. Jeden strážce zákona uskočil do příkopu, jeho kolega na druhou stranu. Tam na něj najel obžalovaný. V krvi měl 2,6 promile alkoholu.
---------------------------------------------------------------- -----
- tři mrtví policisté - opilecká jízda Bulawa
---------------------------------------------------------------- -----
- postřelený policista xy.................. atd.

A kolik jich mělo namále při výkonu služby ( to se ale nikde neuvádí ) a naštěstí to dopadlo dobře - pachateli se nepodařilo vystřelit, bodnout a podobně. Jenom na našem oddělení : kolega bodnutý do břicha, další měl přeříznutou šlachu na ruce od útočníka s nožem. Ty situace jsou a ne že nejsou a to že dopadají většinou tak, že se člověk " Jen " zapotí a zamyslí se, co se mohlo stát, je jen dobře. Člověk nestojí o invaliditu, či o funus, takže dávat si bacha je normální a jen naivka, který ještě do takových situací nepřišel, žije možná v naivitě, že " se mi to nemůže stát ".

Takže opatrně s tím " bezpečným povoláním policisty " přeplaceného za tuto práci ".

Máš pravdu, F1, z toho seznamu zamrazí. Ovšem v rámci objektivity bych doplnil, že Ján Mato brutálně zpackal zákrok a doplatil na to, navíc se předtím zapletl s "orlickými vrahy" a jen shodou náhod se pak nestal jednou z jejich obětí, když L.Černý zametal stopy. Takže v případě J. Mata se jedná o dost rozporuplnou osobu.

Pan MUDr. má věčný a naivní úsměv, vůbec není obeznámen s problematikou a financemi u policie. Vidí jenom ty své potěmkinovy vesnice a ve skutečnosti se policie rozpadá od základů.

I.L. je trapnej, trapnej, trapnej. Je to marný, je to marný, je to marný.

Pane ministře,
doufám, že jste si přečetl článek v MF dnes ze dne 12.2.2008 po názvem V ČESKÉM PARLAMENTU SE SETKÁVÁME S ĎÁBLEM od pana Jakuba Čermína bývalého předsedy Čes. svazu bojovníků za svobodu.

http://www.impuls.cz/ivan-langer-v-impulsech-vaclava-moravce/art icle.html?id=218897
Tato adresa je správná Radio Impulz a rozhovor I.Langera

On fakt může všechno... a nikdo nic nezmůže...

Žádám vaši demisi

A jako daňový poplatník Vás pane Ivane Langře vyzývám, abyste vysvětlit co jste myslel svými výroky, že půjde někdo bručet. Každopádně mám pro Vás vzkaz, svůj daňový základ budu optimalizovat takovým způsobem, aby TLUPA jménem ODS dostala z mých vydělaných peněz úplné minimum.

Svazák Ivan Langer se při prezidentské volbě zcela odkopal. Nevolit TO, to je jediná možnost jak TOHLE dostat na smetiště dějin.