1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Všichni kdo nebudete volit KLAUSE a budete o mě nepěkně
psát a mlvit půjdete BRUČET!!! Váš Ivan.

Každý soudný člověk uzná:
lepší Švejnar než ta buzna.
Až už nebude Klaus v čele,
bude Ivan sedět v cele.

Administrator ODS - Ertzio buď slušný a neurážej prezidenta republiky, nehodí se to.

Tam vypadáš mladě,zde také jsi trochu omládnul---jaký vlastně jsi?

Myslím si, že se pro Policii dělá celkem dost. Většina z Vás má opravdu větší plat než spoustu Vašich blízkých. A úroveň policejních služeben se raketovým tempem zlepšuje.
Kdo je objektivní, ten to potvrdí. A můžu srovnávat - když jsem začínal, měl jsem kolem tří tisícovek a můj otec v družstvu skoro pět tisíc. Víte kolik mají zemědělci dnes?

Doufám, že tvůj příspěvek je jen ironie. Jinak nevím co se dělá pro PČR tak pozitivního. To že někde vyměnili ojeté Felicie za nové Fábie je snad samozřejmost jako oprava budov ve kterých se vše rozpadá. Přechod na ETŘ tedy vedení administrativy počítači je snad v 21 století nutnost a ne něco navíc. Jinak jsem si nevšiml, že by se vzhled služeben v našem okrese zlepšoval raketovým tempem. U nás na oddělení byla zřízena v rámci projektu P1000 nová recepce, která se má za dva roky zase předělat. Na toto peníze jsou, ale třeba na nové židle ne a ty co máme se rozpadají. Jestli to půjde takhle dál nebudeme mít za chvíli na čem sedět, protože staré se nemají opravovat a čeká se na nové. Pro tvojí informovanost na novou skříňku já osobně čekám již 5 let a do dnešního dne jsem neviděl ani poličku.
A upřimně, když jsi začínal tak jsi za rok udělal to stejné jako dnes za 14 dní a nelži, protože toto u nás tvoji vrstevníci klidně přiznají a naštěstí nikdo z nich takhle nemluví.

A víš kdo ty zemědělce poslal ke dnu a zrujnoval naše vlastní hospodářství??? Zemědělci říkají, že k takové zemědělské závislosti na okolních státech nemuselo dojít. Měli jsme dobré základy samoobživy..., ale nějak se to teď všechno zdražuje neúměrně rychle... nevíme proč? Pravdu máš, že se pro policii dělá dost, ale více v očích veřejnosti, než pro poctivě sloužící za almužnu... Skus si to - budeš jásat. Služba totiž obnáší mnoho nepopulárního o čem se civilistům, ani nezdá... promiň, ale Tvá slova jsou tvrdá, povrchní a rychle a snadno vystřelená...!!! Pokrok platů nezastavíš, protože platy ozbroj. složek stojí už dlouho..., dříve jsme taky měli dřevěné záchodky a teď už jsou jiné...
Zemědělce lituji všechny, naše rodiče a vůbec všichni pracijící nejen v zemědělství se nadřeli na polích a jinde a teď nedostanou a nebo nedožijí ani duchod - zasloužený, oproti nemakačenkům, zjm. těch co nikdy dělat nebudou. A ty nerozhýbe ani snaživý NEČAS...

pro Ronina
Musím souhlasit s Polišem, také jsem přesvědčen, že se pro PČR dělá dost, resp. má dostatek prostředků.To jak s nimi naloží, jak rozdělí i mzdové prostředky, to je věcí Policie. I přesto na tom policisté nejsou tak špatně. Jsou i jiní státní úředníci, kteří rovněž nastavují krk a i více než někteří policisté a přesto musí vyjít s platem, který jim vychází z platových tříd a ten je daleko nižší než policejní. Také si nesmějí přivydělat, nesmějí podnikat a také mají rodiny, děti. A k tomu ještě často potkávají arogantního policistu s nápisem na dveřích auta, jako že pomáhá... a přitom se snaží za každou cenu najít důvod, jak někomu uložit pokutu. Kolikrát za svou službu jsi někomu pomohl a kolikrát jsi hledal záminku jak někoho "zkásnout" a ještě se pak na úkor takto účelově pokutovaných lidech bavit u piva. Víte, každé povolání a zejména to vaše vyžaduje morální kodex (ne ten blábol co máte), mravnost,slušnost, nekompromisnost ale i lidskost a pak si nemusíte dávat na dveře lživý nápis, jak jste tu proto, abyste pomáhali. Lidé vnímají velmi dobře jestli pomáháte a nebo si kompenzujete své problémy na nich. Rovněž tak uvádění, že co dříve udělal policista za rok dnes musí udělat za 14 dnů je subjektivní dojem jednotlivce. Pokud děláš na spisech tak si spočti kolik jich zpracuješ za rok, za jakých podmínek a dojdi do archivu a vytáhni si spisy konkrétního vyšetřováka z doby co nejvzdálenější, pokud budou zkartovány, tak si projdi deník vyšetřovacích spisů a nebo alespoň v DTS i když tam tak staré spisy nejsou.A to tehdy nebylo 150 hodin, tehdy se neplatil vůbec žádný přesčas a nikdo neremcal jako nyní, nikdo neměl PC a musel psát bez překlepů na stroji, neměl zapisovatelku, diktafony na ohledačky atd., atd. a šlo to.

Pane kolego, co chceš srovnávat? Jeden můj učitel vždy říkal: " Srovnávej srovnatelné". A to se neděje, ty také nesrovnáváš srovnatelné. Pokud jsi začínal se 3.000,- platem, tak to mohlo být tak v polovině 80. let. Tehdy houska stála 40 hal, litr mléka 3,60 Kčs, 10 dkg turisty 5,- Kč, v hospodě guláš se šesti 22,- Kč. Tak co chceš srovnávat? Že tvůj táta bral v JZD 5.000,- Kčs? Taky už měl něco odpracováno, že? Můj táta v uhelně měl v té době necelých 5.500,- Kč měsíčně. A to jsem jako horník-brigádník v šachtě při studiu 4. ročníku gymplu vydělal taky. Je ale nutno hledět dopředu, ne na to, že tehdy 10 dkg salámu bylo nějakýho salámu. A ta tma jaká tehdy byla! To né. Je možné srovnávat současnou úroveň naší policie a úrovní policie v okolních státech, její vybavení, zařízení služeben (a to nemyslím jen "recepce"), funkčnost PC a sítí, kompatibilitu techniky se sítěmi, platové podmínky atd. atd. Ale je možno srovnávat mezi sbory. Nelze srovnávat policajta s metařem či s ministrem. To jsou jablka, hrušky a ananas.

pro jardu
Napřed srovnávej kvalitu a výkon lidí u PČR a v zahraničí. Pardon, nemá se srovnávat nesrovnatelné ...

Pro Jardu
Kolego uznávám, že bych to lépe nenapsal a se vším musím souhlasit.

Pro Civila
Než tady budeš někoho kritizovat tak si laskavě o práci policie v okolních zemí něco přečti nebo si tam zajeď. Je patrné, že nic nevíš a jenom tady hloupě kritizuješ. Nikde ve světě neposkytuje policie takový servis jako u nás. Vždy jsem mile překvapen jak si náš postup chválí cizinci oproti naší veřejnosti.
Upřimně ti přeji zažít na vlastní kůži tu pomoc od zahraničních poldů jako třeba zažil jeden kolega od nás v Chorvatsku.

Pro Honzu
Docela jsi mě pobavil svým výrokem, že pro PČR se toho dělá docela dost, ale s financemi se plýtvá. Nezlob se na mě, ale nepřipadá mi normální na jedné straně plýtvat penězi na nákup nevhodných pouzder na zbraň a na druhé pak šetřit na PHM. Takových kopanců už u našeho spolku bylo nepočítaně a nedivím se pak veřejnosti, že v PČR nemá důvěru.
Pro tvojí informovanost ty keci o pokutách si nech pro ty kolegy s bílou čepicí nebo hlídkaře. Já osobně za blbosti tipu propadlá nebo chybějící lékarnička, nesvítící osvětlení zadní RZ pokuty nedávám.

Otázka na Honzu :

Prosím o konkretizování osob, kterých se týký tato okopírovaná věta :

" Jsou i jiní státní úředníci, kteří rovněž nastavují krk a i více než někteří policisté a přesto musí vyjít s platem, který jim vychází z platových tříd a ten je daleko nižší než policejní. Také si nesmějí přivydělat, nesmějí podnikat a také mají rodiny, děti. "

Tedy otázka. Kteří státní úředníci riskují více než někteří policisté a mají " daleko nižší plat " ???????
Jinak zde se bavíme o lidech s přímým výkonem nebo přesněji, kteří v jsou přímém styku s různými grázlíky a grázly.

Jsem zvědav na odpověď , ale kluky hasičský nejmenuj, jejich riziko je známé a platový rozdíl zde jistě také nehledej.

ty jsi ale vůl, jak tohle můžeš tvrdit, tobě bych teda ještě ubral, když se máš tak dobře, kde složíš???

F1 musím se připojit, kamarád je státní úředník, řídí se zákonem o státní kontrole a nemá peníze jako já a kdy až já potkám nějakého recidivistu. Mohu marodit měsíc aniž jsem krácen na platu jako on, mám jiné platové tarify - mnohem vyšší, přitom on musí jednat s kdejakými lidmi a tím, že má pravomoc udělovat vysoké pokuty, statisícové, jde mu o krk určitě více než mě. Nezlob se kolego, musím být objektivní, nakonec i Ty by jsi měl vědět s jakými orgány spolupracuješ a co dělají, jakou mají odpovědnost, jak jsou placeni, vždyť to vše najdeš na ASPI, tak nešiř nezdravé vášně. Každý si zastává své zaměstnání ale my bychom měli na věc pohlížet s nadhledem a s větším rozhledem, zejména k těm, kteří mají oproti nám daleko nižží platy a při srovnání se západem jsou v daleko větším propadu než strovnání policistů.

pro */*

Cituji: "Mohu marodit měsíc aniž jsem krácen na platu jako on"
no ta věta se ti povedla,máš docela "přehled".Tak se zeptej toho svého kamaráda,když se má tak špatně v civilu,jestli nechce jít k nám? A potom nám napiš jeho reakce.
Chtěl bych ti jenom připomenout,že jsme "firma",která má největší podstav ze všech zaměstnání v celé ČR.

Pro */*

Já ale přeci " nešířím " žádné vášně. Jen jsem se věcně zeptal. Mě skutečně zajímají státní úředníci, kteří riskují více než někteří policisté a mají " daleko nižší plat ".

Jen by mě zajímalo kolik jich při výkonu své státní činnosti a ukládání vysokých pokut zahynulo, jako například pro ukázku tito :
---------------------------------------------------------------- -----
15. června 1997 - při policejním zásahu v tramvaji v Praze 4 byl smrtelně postřelen šestadvacetiletý podporučík policie Michal Braniš, jeho kolega vyvázl se zraněním.
---------------------------------------------------------------- -----
17. dubna 1998 byl mezi Hájem a Dobroslavicemi ve Slezsku při výkonu služby zastřelen samopalem AK-47 vedoucí referátu cizinecké policie 27letý policista poručík René Vitásek. Vraždu provedli 3 pachatelé, kteří se právě připravovali na ozbrojenou loupež pošty. Jednoho z nich - Tibora Slíže později jeho kumpáni zavraždili a zakopali u Zvolena. Před vraždou policisty RenéhoVitáska vrazi provedli sérii ozbrojených přepadů pošt s téměř půl milionovou kořistí.
---------------------------------------------------------------- -----
23. dubna 1998 - v Táboritské ulici v Praze 3 zastřelil pachatel, jehož se policisté chystali zatknout, třicetiletého kriminalistu Jiřího Linharta a dalšího policistu postřelil.
---------------------------------------------------------------- -----
13. června 1998 se pachatelé Hanuša a syn dostali do konfliktu s mužem, který na něj zavolal policisty. Hanuša se synem ujížděli z Plzně. U obce Letkov zastavili a začali střílet na policejní hlídku, která je pronásledovala. Třiadvacetiletý policista Jiří Hrubý byl zastřelen ranou do srdce, druhý policista byl postřelen. Hanuša a syn byli postřeleni. V září 2000 jim plzeňský soud vyměřil trest za vraždu a nedovolené ozbrojování - Fehimu Hanušovi 18 let a jeho synovi Fatmirovi 12 let. Vrchní soud jim tresty zpřísnil na 25 a 14 let.
---------------------------------------------------------------- ----
17. dubna 2001 tragicky zahynuli při výkonu služby v Protivíně poručíci im memoriam Daniel Stýblo, Ivo Marek. Oba policisté byli zastřelení při provádění policejních úkonů spojených s oznámením o znásilnění, ke kterému mělo dojít v rodinné vile v Protivíně. Znásilnění se měl dopustit na své rozvedené manželce 45letý František Jůza. Po příjezdu pětičlenné policejní skupiny začal František Jůza nejdříve střílet ze své legálně držené zbraně na bývalou manželku, které se podařilo utéci, pak na policisty a nakonec obrátil zbraň proti sobě. Písecký kriminalista Daniel Stýblo (31) zemřel na místě, policista z Obvodního oddělení Policie ČR v Protivíně Ivo Marek (29) o šest hodin později v českobudějovické nemocnici. Třetí zakročující policista byl střelbou rovněž zasažen, ale útok přežil.
---------------------------------------------------------------- -----
2. srpna 2002 byl v Praze 2 zavražděn Ján Mato, poručík im memoriam. V pátek druhého srpna 2002 krátce před osmnáctou hodinou byl ve stanici metra Muzeum na trase C při výkonu služby zavražděn ve věku 39 let praporčík Ján Mato - policejní inspektor oddělení Metro správy hlavního města Prahy Policie ČR. Zemřel poté, co se rozhodl čelit útoku nebezpečného ozbrojeného pachatele.
---------------------------------------------------------------- -----
22.11.2006 Soud poslal řidiče za smrt 43 letého policisty Petra Stani na tři roky do vězení Ostravský okresní soud potrestal řidiče, který v opilosti srazil policejního důstojníka. Ten zraněním podlehl. Viník nehody má jít na tři roky do vězení s dohledem. Za volant sedl opilý a jel vysokou rychlostí.
František Dulínek a Petr Staňa - opilý řidič a policista, který ho chtěl zkontrolovat. Jejich osudy se střetly v části Nová Ves na ulici u Hrůbků. Policista nehodu s rychle jedoucím autem nepřežil. Jeho dospělý syn Radim Staňa s dojetím říká, jak mu otec chybí. "Už nás nikdo nepodrží. Když ho potřebujeme, už není." Řidič si blikajícího červeného světla policejní hlídky nevšiml a najížděl do policejního auta. Jeden strážce zákona uskočil do příkopu, jeho kolega na druhou stranu. Tam na něj najel obžalovaný. V krvi měl 2,6 promile alkoholu.
---------------------------------------------------------------- -----
- tři mrtví policisté - opilecká jízda Bulawa
---------------------------------------------------------------- -----
- postřelený policista xy.................. atd.

A kolik jich mělo namále při výkonu služby ( to se ale nikde neuvádí ) a naštěstí to dopadlo dobře - pachateli se nepodařilo vystřelit, bodnout a podobně. Jenom na našem oddělení : kolega bodnutý do břicha, další měl přeříznutou šlachu na ruce od útočníka s nožem. Ty situace jsou a ne že nejsou a to že dopadají většinou tak, že se člověk " Jen " zapotí a zamyslí se, co se mohlo stát, je jen dobře. Člověk nestojí o invaliditu, či o funus, takže dávat si bacha je normální a jen naivka, který ještě do takových situací nepřišel, žije možná v naivitě, že " se mi to nemůže stát ".

Takže opatrně s tím " bezpečným povoláním policisty " přeplaceného za tuto práci ".

Máš pravdu, F1, z toho seznamu zamrazí. Ovšem v rámci objektivity bych doplnil, že Ján Mato brutálně zpackal zákrok a doplatil na to, navíc se předtím zapletl s "orlickými vrahy" a jen shodou náhod se pak nestal jednou z jejich obětí, když L.Černý zametal stopy. Takže v případě J. Mata se jedná o dost rozporuplnou osobu.

Pan MUDr. má věčný a naivní úsměv, vůbec není obeznámen s problematikou a financemi u policie. Vidí jenom ty své potěmkinovy vesnice a ve skutečnosti se policie rozpadá od základů.

I.L. je trapnej, trapnej, trapnej. Je to marný, je to marný, je to marný.

Pane ministře,
doufám, že jste si přečetl článek v MF dnes ze dne 12.2.2008 po názvem V ČESKÉM PARLAMENTU SE SETKÁVÁME S ĎÁBLEM od pana Jakuba Čermína bývalého předsedy Čes. svazu bojovníků za svobodu.

http://www.impuls.cz/ivan-langer-v-impulsech-vaclava-moravce/art icle.html?id=218897
Tato adresa je správná Radio Impulz a rozhovor I.Langera

On fakt může všechno... a nikdo nic nezmůže...

Žádám vaši demisi

A jako daňový poplatník Vás pane Ivane Langře vyzývám, abyste vysvětlit co jste myslel svými výroky, že půjde někdo bručet. Každopádně mám pro Vás vzkaz, svůj daňový základ budu optimalizovat takovým způsobem, aby TLUPA jménem ODS dostala z mých vydělaných peněz úplné minimum.

Svazák Ivan Langer se při prezidentské volbě zcela odkopal. Nevolit TO, to je jediná možnost jak TOHLE dostat na smetiště dějin.