1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Kde jsi přišel na to, že je rozpočet vyrovnaný???!!!

Možná jsi nepochopil co jsem napsal a myslel tím, že rozpočet je vyrovnaný. Bylo tím myšlenou pouze to, že deficit se nezvýšil jak někteří novináři a jiní (hlavně modráci (ODS) a zelenočernoši (TOP09) hlásají.Pokud se dodrží nastavená pravidla a hospodářství se alespoň kousek pohne dopředu, můžeme nakonec ještě ušetřit. Zatím deficit rozpočtu činí 163 miliard korun a doufám, že u toho to také zůstane.

Žádná tragedie se neděje. Rozpočet je schválený a je zatím vyrovnaný. K žádnému navýšení státního dluhu nedošlo. Je třeba ale dodržovat rozpočtovou kázeň a vše bude v pořádku. To ale už bude muset udělat nová vláda. Není třeba stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko.

to bleješ za hovadiny, všude se utahuje , ale četnictvo si chrochtá hnus!!!

Dostal jsi pokutu za alkohol za volantem, že ti policie leží tak v žaludku?
"Chrochtá" si nejen četnictvo, ale i zdravotní personál ve st. zařízeních, pracovníci ČOI, meteorologové,učitelé...
Všechny tyto profese platí daně z celého příjmu. Proč toto neplatí pro naše poslance a jejich "náhrady" ve výši několika desítek tisíc zdaněny nejsou?
Pláčeš na špatném hrobě, hochu.

právě proto, jsem zhnusen politikou. Přeji st. zaměstnancům, aby měli v budoucnu díky tomuto velký problém, např. propouštění, když mají tak vysoké platy!!!

narazil jsem na vaši diskuzi a zajímalo by mě, čemu říkáte "tak vysoké platy".
Mám souseda policajta s 15 odslouženými roky na ulici. Když jsem se do něj navážel stejným způsobem jako vy, přinesl mi výplatní pásky. Bylo to 19 tisíc a pár stovek čistého.

ne 23-28 t. čistého!!!!

Ano máš pravdu.23 - 28 čistého, ale až po 20-ti letech práce u policie. Dříve jako řadový policista nemáš nárok.A nenamluvíš mi nic, protože jako řadový policista sloužím už 30 let a vím o čem mluvím.

v čele s premiérem je podporována občany této země a teď vládne s takovým rozpočtem. To se nedá ukočírovat a přeji státním zaměstnancům, aby na to v budoucnu dojeli.

stát ZBANKROTUJE-a co to znamená???nebudou důchody,státní zaměstnanci -20%
Nikdo nám nepůjčí,inflace-likvidace Vašich úspor.

Mám lepší řešení, ti co mají úspory, ať jich alespoň polovinu v příštím roce utratí a tím se cestou nepřímých daní naplní rozpočet a bude vše o.k. a navíc se i ekonomika rozjede,mít úspory ve strožoku není dobré, tak jak není dobré žít na dluh...

Podpora st. zaměstnanců na úkor jiných? cesta do pekel!

Tímto se zadělalo na velký průser. Obávám se propouštění a další nepopulární kroky budou následovat !!!

Na velký průser je zaděláno již dávno a pohyb peněz v rámci deficitu státního rozpočtu v objemu 1 % je malicherné. Je třeba dělat úplně jiné kroky k ozdravení veřejných rozpočtů.

Na velký průser bylo zaděláno způsobem rozdělení peněz do různých kapitol. Každá vláda si zadělá na průser, pokud sáhne na peníze státních zaměstnanců, protože pokud nemá loajální státní zaměstnance, tak o koho se opírá - o hliněnou zeď?
Ano, šetřit se musí, ale na správném místě.

ty se nacpeš se svými výkřiky na každou diskuzi, viď?

Průser neprůser, vidím, že jste všichni odborníci na státní rozpočet, když budeš doma vydělávat míň, budeš utrácet stále stejně ? Nebo raději utratíš ještě víc a dětem zvýšíš kapesné, aby byly potichu...

Když budu doma vydělávat míň, tak určitě nedám méně do obálky na nájem+poplatky, léky, cestovné do zaměstnání ap. Určitě můžu tvrdě orubat nákup alkoholu, parády, dovolené v zahraničí ap.
To chápe snad každý rozumný člověk a kdyby tak byl sestaven i rozpočet, nikdo by neřval. Když se ale za více jak miliardu mají osadit tabule k dálnici s upozorněním na nutnost opatrné jízdy a na druhé straně se tatáž miliarda vezme z částky na sociální služby, to je to, co nám vadí.

Snížením platů státních zaměstnanců má stát učetřit cca 7 miliard. Když si spočtu, že složená daňová sazba je minimálně 35 % a od 7 miliard tedy odečtu cca 1/3 (menší odvody na sociální pojištění, zdravotní pojištění a daň z příjmu fyzických osob) vychází mi, že stát ušetří cca 5 miliard. A to nepočítám, že dojde k narušení jakési jistoty státních zaměstnanců, kterým se nikdy plat nesnižoval. Co řeší 5 mld. ve shodku 163 mld? Myslím, že vůbec nic. Navíc, když půl miliónů státních zaměstnanců začne ještě více šetřit, nebudou utrácet a jak víme, naši ekonomiku táhne především spotřeba, myslím si, že je hloupé zbytečně naštvat tak velkou skupinu lidí. Začít snižovat schodek státního rozpočtu je třeba, jako gesto zmrazit platy státních zaměstnanců, dejme tomu, ale co dál??? Nejsem ekonom, třeba nějaký kolega s ekonomickým vzděláním mně opraví. Ale pozor, progresivní daň to ne, to bych mohl být nařknutý, že závidím jiným to, že jsou úspěšní. Když někdo bere 100000/měsíc, přece si nebude utrhovat od huby!!! To raději skrouhneme ty státní zaměstnance, důchodce a sociálně slabé. A před pány podnikateli naparující se v luxusních vozech smekneme, protože co kdyby vyházeli další zaměstnance, za které by pak musel platit stát. Oni si přece platy nesníží, když už mají domluvenou luxusní dovolenou. A tak si klidně to předrahé auto odepiště z daní a další věci, protože by jste byl hloupák pane podnikateli, kdyby jste zaplatil jen korunu na daních, to se přeci nenosí. A tak závěrem pro ty, co podporují snížení platů třeba o 10 % (viz. níže). Jsem pro, třeba i 20%, ale zároveň další opatření spravedlivě rozložené a dopadající i na bohaté a hlavně vyrovnaný státní rozpočet. Jinak to nemá žádný smysl a bude se jenom demonstrovat a stávkovat. Zlatý kapitalismus. Děkuji pane Havle, děkuji.A pan Kalopusek by mohl začít ukazovat, jak to myslí skutečně dobře s tou naší zemí a mohl by prodat část svého majetku a peníze poslat na státní účet. Tím by jistě vzbudil v našem národu vlnu solidarity a další by se připojili. I já bych přispěl, třeba 10 tisíc za každého člena naší rodiny.

Dobrý den, můj dotaz se netýká politiky,pouze jsem Vás chtěla poprosit, zdali se dá sehnat Vaše kniha "Průvodce muže těhotenstvím", tak prosím kde? Měla jsem jí před několika lety a někomu jsem jí půjčila, teď bych jí potřebovala..(byla moc hezky psaná, zábavná) Děkuji za odpověď Iva V.

V zelenině.

Drahá Ivanko. Obrátila jsi se na špatnou stránku. Tady se probírají problémy polici a hasičů. Takovýma kravinama se zde rozhodně nikdo zaobírat nebude. Možná by jsi se mohla obrátit na "Osamělý rodič, Muž na mateřské" a další jiné stránky.

Nedlužím nic!

Znovu, již po několikáté, jsem se rozčílil nad neomalenou drzostí médií, která mi, jakožto občanovi, periodicky vnucují myšlenku, že mám jakýsi podíl na státním dluhu a vypočítávají mi výši mého údajného podílu. Znovu důrazně opakuji, že jsem si od nikoho nic nepůjčil a nikomu nic nedlužím
Nikdo, ani stát, není oprávněn půjčovat si mým jménem a zadlužovat mne. De facto by se jednalo o trestný čin. Nic také nikomu nebudu splácet. Mou osobu si tento stát přivlastnil, aniž by se mne na cokoliv ptal, v okamžiku mého narození, ale to neznamená, že si se mnou může dělat co chce, respektive, zadlužit mne. Pokud je stát podnikatelskou jednotkou a nedokáže splácet své dluhy, pak zřejmě musí vyhlásit bankrot a musí být zrušen. To ale neznamená, že mám být zrušen i já. Dluh by měl být naúčtován podílově všem, kteří tomuto státu vládli v době od vzniku dluhu. Já jsem tyto osoby nikdy nevolil a jsem, co se týče jejich jednání (proti němuž jsem často protestoval), zcela bez viny. Z každých 100 % Kč, které vzdělám, si tento stát vezme 55 – 64 % Kč formou různých typů zdanění. Další peníze si ode mne stát bere formou daní z nemovitosti a jiných forem zdanění. Když si za zlomek skutečné hodnoty mé práce, kterou mi stát milostivě ponechá, cokoliv koupím, je toto cokoliv také již mnohokrát zdaněno cestou od těžby suroviny k finálnímu výrobku a jeho prodeji. I zde platím v ceně výrobku státu odvody Stát mi účtuje nejrůznější poplatky. Platím téměř nejdražší elektřinu v Evropě a jsem občanem energetické velmoci. Hospodář stát platí za kilometr silnice třikrát tolik, co kdekoliv jinde, atakdále. Stát mne připraví zhruba o tři čtvrtiny hodnoty všeho, co vytvořím a vydělám a tyto prostředky prošustruje, nebo přerozdělí neznámo kam. Ani to mu však nestačí, ještě se mne a mé potomky pokouší zadlužit. Kdosi neznámý si na tento stát nabírá nehorázné půjčky, jako by byl stát jen nějakým bílým koněm zločinecké organizace. Stát, nebo kdosi, kdo se za jeho nálepku schovává, si ode mne bere několikrát větší berni, než si panstvo kdy dovolilo vzít od poddaného. Udržuje mne v chudobě, abych si nevyskakoval, aby mi snad ani nenapadlo z přebytků založit firmu, začít podnikat a zaměstnávat jiné. Sám stát však pracovní místa nezajistí a těm, kdo nemají práci pak bezostyšně přerozděluje to, co sebral mně, aniž by se mnou cokoliv konzultoval. A teď mi ještě oznamuje jak mne zadlužil, za což pochopitelně nikdo nenese odpovědnost, to udělala nějaká anonymní nezodpovědná krize. Zítra na mne pošle exekutora, aby mi sebral i to poslední, co mi ještě zbylo.
Vážený a milý státe. Milá Česká republiko… Pěkně mě sereš!

A čemu se pane divíte,když zde byl ten ¨hroznej komunismus¨,tak stát zadluženej nebyl,naopak podporoval rozvojové země a půjčoval jiným,poté co přišla ta naše sametovka,tak se začalo skvěle tunelovat,vše co fungovalo se začalo likvidovat-strojnictví,zemědělství,odborníci odešli,celé fabriky se rozprodali za korunu,znám starý chlapi,co vyprávěli,že vývoj a stroje šly za babku do ciziny,že tohle se nedělo ani za Hitlera....přišla privatizace-dneska strůjce největšího podvodu sedí na hradě,politici tunelovali-lehké topné oleje,stát kšeftoval s mojí krví,a pak ještě za prohranou arbitráž mám platit z mých daní miliardy....když jdete k soudu jako poškozený musíte se bát,aby vás dotyčný gauner za hodinu po propuštění nepodříznul...stát nevydělává a politici Vám to ani nechtějí sdělit,jelikož ve státě nic nezbylo,nic není,žije se na dluh..nedávno jsem slyšel v médiích,jak našeho bankovnictví se krize nedotkla,ani se nedivím,po 100.miliardách nalitých do bankovnictví v 90,letech,ale já se ptám,jestli ty banky patří státu???odpověď je jasná,že ne,myslím si,že do 3 let zkončíme bankrotem,ale také navrhuji znárodnění miliardových majetků,jak tomu bylo po bankrotu v Argentýně...a poenta,všichni jsou nasraní

Bravo, bravisimo kolego. Lépe bych to ani napsat nedokázal. Máš na 100% pravdu ve všem co píšeš. Možná bych ještě připoměl, že za těch podělaných komunistů hospodařila ČSSR s rozpočtovým přebytkem a stát nikomu nic nedlužil. Žádný státní dluh neexistoval, ale spíše se půjčovalo rozvojovým zemím třetího světa. Tyto nám dluží dodnes, jelikož půjčky nesplácejí. Dalo by se toho napsat ještě hodně, ale mám za to, že je o mrhání časem a místem na DF. Co se týká státního dluhu, tak ani já nesouhlasím s tím, aby stát a nebo naši slavní politici svojí nekvalitní činností a lajdáckou prací při tvorbě zákonů zadlužovali nás občany ČR a to jakýmkoliv způsobem.

vy se už nepamatujete na "fronty na banány, hajzlpapír a zájezdy Čedoku"? Dnes sice stojíte "frontu na pracáku, bojíte se o střechu nad hlavou", ale co je pro život důležitější. Nechápete? Přece ty banány. Ale dost ironie.
Já už dost pamatuji a pamatuji se na dobu do "sameťáku", kdy poslanci se živili prací a za sezení v poslanecké sněmovně brali odměnu 700,- Kč/měsíčně. Spočítejte si jen odhadem tu "černou díru" v rozpočtu
republiky během 20 let, kterou naši zákonodárci vytvořili. A není to závist.
Když si jenom vzpomenu na tu "legislativní smršť, kterou vytváří a hodnotu těch zákonů, je mi k pláči.
Jakou hodnotu má společnost, ze které se vytratila obyčejná lidská slušnost a za jediného Boha jsou nám vnucovány peníze?
Pokud je máš, ač jsi je získal jakýmkoliv způsobem, jsi náš a někdo. Pokud ne, je to tvoje chyba a třeba chcípni, za dveřmi je vás stále dost. Smutné?

Jak tady tak čtu ty příspěvky, tak mi to připadá, že pomalu zdechá pes. Přidejte na tempu drazí i nejdražší kolegové,kolegyně a civilové.

je opravdu v této době nešťastná, protože nejsme sami zasaženi a akorát uděláme zle. Nejde o nic víc jen o 4 - 5,5%. Když to neprojde, bodnou nás jinak a bude to bolet daleko více, s tím počítejte!!!!!

Co to pořád plácáte o 5.5%. Přijdete o 7% kolegáčci a kdo to nechce pochopit, pak není třeba už dál nic vysvětlovat.

for demo
Kolego nemáš vůbec pravdu. Ty 4% jsou snížení z celkového objemu peněz přidělených pro MV. Policistům, hasičům a dalším to ve skutečnosti bude dělat nejméně 7% z tarifu, ze kterého se dále odvíjejí další peníze. Když se to sečte suma sumárum, tak budeme rádi když to bude elkově jenom 10%. Tobě se to zdá málo? Mě tedy ne a stojí za to demonstrovat. Dokud si vládní činitelé a naši poslanci všech úrovní nebudou naší práce vážit, tak je třeba demonstrovat třeba 10x do roka aby si uvědomili co naše práce obnáší. Tady už nejde jen o peníze, ale o celkové bytí či nebytí bezpečnostních složek.
Kousek níže jsem dal tabulku o kolik kdo přijde jen při snížení o 5,5%, podívej se a uvidíš.
Pokud tobě nepřijde důležité dát najevo svůj názor veřejně, vyvracet ti to nebudu, ale děláš chybu. Pěkný den.

Tady je odkaz na celou tabulku. Je stažena z www.osh.cz

http://www.osh.cz/dokument.asp?dokument=531

Jdu na demonstraci a jsem proto, aby snížili plat ve státní sféře o 10 procent. Aspoň o 10 procent letos a dalších 10 procent příští rok.