Proč demonstrovali slovenští policisté ? no protože s nimi chtěli zamést a znevýhodnit oproti vojákům - to co zde v ČR trvá již 7 let a ještě to zhoršili - zde pro zajímavost jak se perou slovenské odbory s nespravedlností :


Aj policajti sú zastrašovaní....
21.01.2007


Milan Litva, predseda Odborového zväzu polície

Väčšina ľudí donedávna ani nevedela, že aj policajti majú svoj odborový zväz. A možno ho poriadne necítili ani mnohí policajti. Teraz sa však dostali pod tlak, ktorý už viac nie sú ochotní znášať. Historicky prvý verejný protest policajtov vzbudil pozornosť, a najmä následná histerická reakcia ministra vnútra Vladimíra Palka otvorila problémy, na ktoré pôvodne nemysleli ani odborári. Ich prirodzenou reakciou je druhý protestný míting, ktorý sa uskutoční 3. decembra opäť v Bratislave na Námestí slobody.


Povedzte nám najskôr, prečo vôbec došlo k októbrovému protestu policajtov pred úradom vlády. Doteraz bolo úplné ticho a zrazu, z ničoho nič, demonštrácia policajtov. Na niečo také rozhodne nie sme zvyknutí. Policajti bývajú na druhej strane pomyselnej barikády pri demonštráciách.
- Prečo hovoríte z ničoho nič? Náš protest nevznikol z večera do rána, bolo to vyvrcholenie istého sporu, ktorý dozrieval dlhší čas.

Ale doteraz na Slovensku takáto manifestácia policajtov nebola.
- To je pravda, nebola.

Takže čo predchádzalo tomu nezvyčajne otvorenému protestu?
- Náš protest sa nezačal zhromaždením, to bolo len vyvrcholenie dlhšie trvajúceho sporu. Samozrejme, pán minister nám vyčítal, že sme
zhromaždenie zorganizovali na 25. októbra, keď sa mu podarilo na vláde dohodnúť tie veľmi dobré výsledky.

Teda prečo?
- Spúšťacím mechanizmom bolo predloženie novely Zákona č. 328/2002 o sociálnom zabezpečení policajtov a vojakov do parlamentu.

To bol poslanecký návrh?
- Nie, vládny. 25. októbra sa uskutočnilo prvé čítanie novely v Národnej rade. A my sme už v tej chvíli nemali v rukách žiadny iný nástroj, ako naozaj dôrazne upozorniť na naše pripomienky a výhrady k tomuto zákonu.

Kým sa však vládny návrh zákona dostane do parlamentu, prebieha pomerne dlhé pripomienkové konanie. Nezúčastnili ste sa na
ňom?
- Samozrejme, my sme už dlhší čas vedeli o tejto novele, ale vo chvíli, keď sa zákon dostal do parlamentu, sme vyčerpali všetky možnosti, ako dosiahnuť jeho zmenu. Dovtedy sme ho pripomienkovali, upozorňovali sme na jeho chyby z nášho pohľadu, vysvetľovali sme svoje postoje, argumentovali sme. Ale nič zásadné sme nedosiahli. Takže iná možnosť ako neprehliadnuteľne upozorniť na náš nesúhlas sme v polovici októbra už nemali.

Čo vám na zákone tak veľmi prekáža?
- Prekáža nám, že policajtov dostáva do nerovného postavenia s vojakmi a vytvára aj vnútornú diskrimináciu v policajnom zbore.

V čom to spočíva?
- V roku 2002 bol schválený zákon, ktorý zjednocoval podmienky pre policajtov a vojakov
v oblasti sociálneho zabezpečenia. Táto novela ich vojakom ponecháva, ale policajtom sa podmienky pritvrdzujú, takže dochádza k redukcii nášho sociálneho zabezpečenia.

Prečo si myslíte, že to nie je správne?
- Pretože naša služba určite nie je ľahšia než služba v armáde, dokonca by som povedal, že je to naopak. Zjednodušene povedané, my sme nasadzovaní do boja s kriminalitou alebo do jej prevencie každý deň, vojaci sa na boj „len“ pripravujú.

A čo tí, ktorí naozaj bojujú?
- Kde?

V zahraničných misiách.
- Po prvé, títo vojaci dostávajú extra peniaze okrem svojho normálneho platu a platia im aj zákonom stanovené sociálne výhody. Nehovoriac o výške príplatkov za účasť na zahraničných misiách. To sa už vôbec nedá porovnať s nami. A po druhé, povedzme si na rovinu, čo ľudí trápi viac. Či ich vlastná každodenná bezpečnosť na ulici alebo úspech amerického útoku na Iraku. Nechcem špekulovať o tomto politickom rozhodnutí, ale dnes nepochybujem, že vláda týmto krokom naštartovala čosi, čo si mnoho ľudí ani neuvedomuje, a tí, ktorí vedia, o čo naozaj ide, to povedať nechcú.

Vráťme sa k redukcii sociálneho zabezpečenia policajtov. Priblížte nám jej podstatu.
- Podľa teraz platného zákona vzniká policajtovi po odslúžení piatich rokov nárok na odchodné vo výške jedného mesačného platu a tento nárok sa zvyšuje s pribúdajúcimi rokmi, rovnako je to u vojakov.

Odchodné, to je jednorazová dávka?
- Áno. Je to jeden plat navyše pri odchode zo služby.

A ako to mení novela?
- Policajtom sa doba na vznik nároku na odchodné zvyšuje na 10 rokov, ale vojakom nie. Po odslúžení 15 rokov máme zasa nárok na výsluhový dôchodok. Jeho výška je 30 percent platu za odslúžené obdobie, pomerne sa zvyšuje do doby 30 odslúžených rokov, za touto hranicou sa už výška výsluhového dôchodku nemení. Novela zavádza iba pre policajtov, nie pre vojakov, ďalšiu podmienku, a to dovŕšenie 50 rokov fyzického veku.

A čo ak odíde po vyše 15 odslúžených rokoch ešte pred päťdesiatkou?
- Výsluhový dôchodok sa mu začne vyplácať až po dovŕšení päťdesiatky. Argumentom sú 35-roční „policajní dôchodcovia“. Ale treba si uvedomiť, že väčšinu tejto doby odslúži väčšina policajtov na ulici. Je to 15 a viac rokov na ulici za nie vysoký plat a služba v rôznych poveternostných podmienkach zanechá na človeku stopy. Fyzické i psychické. A myslím si, že policajta by mal človek robiť, kým sa na to cíti. Keď v tom pokračuje, aj keď jeho sily a schopnosti slabnú, automaticky sa začne vyhýbať rizikovým situáciám, čo je v neprospech občanov, ktorých máme chrániť. A zasa musím porovnať: kto je opotrebovaný po 15 rokoch služby viac, policajt alebo vojak? Nepoznám vojaka, ktorý by 15 rokov bojoval, čím sa nechcem dotknúť náležitostí vojakov, ale chcem brániť naše.

Kto vlastne vláde navrhol túto novelu?
- Minister vnútra Vladimír Palko.

To je dosť zvláštne, lebo ministri sa zväčša usilujú získať výhody pre svoj rezort. Čím to zdôvodnil?
- Tvrdí, že je to jeho spôsob stabilizácie policajného zboru. Ale ja by som to nazval násilnou stabilizáciou, zatiaľ čo vojaci zvolili cestu zvyšovania lukratívnosti služby v armáde.

Vy si stabilizáciu predstavujete ako?
- Podobne ako v prípade vojakov. Tí napríklad majú od roku 2002 príspevok na bývanie, policajti nie. Navrhovali sme ho, argumentovali a vedenie ministerstva sa s tým stotožnilo ako s dobrým nápadom. Príspevok však dodnes nemáme, lebo nie sú peniaze. Takže je tu rozpor medzi ministrovými deklaráciami a praxou. Pre armádu peniaze sú, pre policajtov nie sú.

Hovorili ste, že váš odborový zväz návrh novely pripomienkoval. Takže minister poznal vaše návrhy?
- Samozrejme, že ich poznal, veď sme okrem iného absolvovali aj osobnú diskusiu na túto tému.

Aká bola jeho reakcia?
- Zotrval na svojich názoroch a predstavách.

A ako je to vlastne s tými platmi, o ktorých ste sa sporili s ministerstvom a ktoré boli vlastne oficiálnym dôvodom na vaše preloženie?
- Od prvého septembra začínajú vojaci s nástupným platom 15 380 korún. Policajt v prvom roku služby, hoci má ešte obmedzené možnosti zakročovania, ale je používaný aj v konkrétnych akciách, napríklad v Trebišove, má 8 600 korún. Hovorím o hrubom plate. Zdá sa vám to ako premrštená suma?

Nie, navyše ak z týchto peňazí treba živiť rodinu, zabezpečiť jej bývanie a podobne.
- Vojakovi patrí k spomínanej mzde aj riešenie bývania, rieši sa stravovanie, stabilizačný príspevok vo výške 12-tisíc korún ročne. V žiadnej z členských krajín Európskej únie – a to sme členmi EUROCOP-u od roku 1992 – nemajú policajti nižšie platy ako vojaci.

Ale vedenie ministerstva vnútra tvrdí niečo iné.
- Viem.

Ako je to možné?
- Buď je to neznalosť alebo zámerná dezinformácia, akoby si nedokázali preveriť skutočnosť, a ak použili informácie, ktoré sú ďaleko od pravdy, tak si myslím, že sú to dezinformácie. Čo však považujem za oveľa dôležitejšie, je fakt, že pre vojakov sú určené jasné, hoci možno prísne pravidlá kariérneho postupu. Inými slovami, vojak presne vie, za akých podmienok bude v akom čase stúpať na rebríčku.

V policajnom zbore také čosi neexistuje?
- Nie, hoci už dlhší čas požadujeme, aby boli transparentne určené pravidlá pre kariérny postup policajta. A ešte jeden dôležitý moment, možno najzávažnejší: o kariérnom postupe vojakov sa nielen že rozhoduje podľa presne stanovených pravidiel, ale ešte aj v komisiách. Nerozhoduje podľa vlastnej vôle jediný človek.

Chodíme tak trochu okolo horúcej kaše, tak povedzte na rovinu, ako to vyzerá u policajtov, čím si vlastne môžu byť z hľadiska kariéry istí?
- Vrátim sa k tej novele zákona č. 328/2002. Doteraz ak minister policajta prepustil na „éčko“ (paragraf 192, ods. 1 písm. 5 Zák. č. 73/1998 Z. z.), čiže okamžite za zvlášť hrubé porušenie služobných povinností alebo služobnej prísahy, prepustený prišiel o odchodné. Podľa novely by v takom prípade policajti mali prísť aj o výsluhový dôchodok a nárok na jeho poberanie im vznikne až v 62. roku veku.

Ale ako nástroj boja proti korupcii či zneužívaniu postavenia policajta je takáto prísnosť namieste, nie?
- Lenže nikde nie sú bližšie stanovené pravidlá pre posudzovanie toho, či išlo, respektíve v akom prípade ide o zvlášť hrubé porušenie povinností či prísahy. Takže si myslím, že tu ide o veľmi subjektívne hodnotenie a je to v tejto chvíli úžasný bič v rukách jediného človeka, o ktorého schopnosti sebareflexie sa máte možnosť presviedčať aj vy, novinári. Povedal by som to takto: treba aj v policajnom zbore zabezpečiť demokratické pomery.

Majú teda podľa vás policajti plné právo na takýto spôsob protestu?
- V demokratickej spoločnosti o tom pochybovať nemožno.

Nie sú takéto vyjadrenia práve tým politikárčením, z ktorého vás obviňuje minister vnútra Vladimír Palko?
- Nie, pretože my v skutočnosti nezasahujeme do politiky, nemáme tendenciu vymieňať politikov, ako je nám to často vkladané do úst. Ale nikto mi nemôže brániť, aby som opustil svoje presvedčenie, že každý človek a tobôž každý politik platený z daní občanov by mal mať takú moc, akú dokáže zvládnuť. Ak v štandardných západných demokraciách politik nezvláda svoju moc, znamená to jeho odchod z funkcie, často jeho definitívny odchod z politiky. U nás by sme mali voliť model zodpovedajúci Slovensku.

To je aký?
- Taký, aby každý politik mal moc primeranú svojim schopnostiam a spôsobom myslenia, najmä pokiaľ ide o akceptovanie základných demokratických pravidiel a metód riadenia štátu.

Nech už to je politikárčenie alebo nie, je to veľmi zaujímavý a inšpiratívny pohľad, ale viete aj bližšie vysvetliť, v čom by mala spočívať tá primeraná moc?
- Ale ja nehovorím vo všeobecnosti. Mám teraz na mysli pomery v rezorte vnútra.

Veď v poriadku, tak to povedzte na pomery rezortu vnútra.
Tá primeraná moc by mala v prípade ministra vnútra spočívať v tom, aby nemohol priamo ovplyvňovať prácu policajného zboru.

A ako by to podľa vás malo vyzerať?
- Ministrov priamy a prvý podriadený vo vzťahu k policajnému zboru je jeho prezident. Ak je minister nespokojný s prácou alebo s čímkoľvek v policajnom zbore, tak by to mal riešiť prostredníctvom jeho prezidenta. Veď tento človek má zasa svojich priamych podriadených, ktorých si vyberá, trebárs aj po konzultácii s ministrom a títo podriadení môžu ministrove výhrady zasa nepriamo tlmočiť o riadiacu úroveň nižšie až po úsek, na ktorom sa stala alebo na ktorom sa deje chyba. A napokon, buď ten konkrétny policajt urobil chybu a treba zabezpečiť nápravu, alebo sa po objektívnom prešetrení urobí iný záver.

Nemáte obavu o objektívnosť prípadného vnútorného prešetrenia?
- Nemám, ak zasa bude musieť aj vnútorná kontrola postupovať podľa jasných a najmä transparetných pravidiel. Potom ju všetci budeme môcť nepriamo kontrolovať, sledovať jej postup a výsledky. Veď to je predsa neudržateľné, aby sa chyby konkrétneho človeka alebo konkrétnych ľudí riešili plošnými opatreniami. Alebo sa celá vrchná časť hierarchie zboru hrá na mŕtveho chrobáka, akoby sa nič nestalo, a o všetkom, o každom policajtovi priamo rozhoduje samotný minister. Však dobre, len potom nepotrebujeme celú tú riadiacu hierarchiu a nech celý policajný zbor priamo riadi minister sám.

Veď to dnes občas aj tak vyzerá. A dokonca by som povedal, že v personálnej oblasti to je skoro pravidlo.
- Skutočne to tak niekedy vyzerá, preto si myslíme, že policajt má byť poctivý, čestný a rovný, ale pre toto musí mať aj vytvorené riadne podmienky zo strany zamestnávateľa a teraz nehovorím ani tak o sociálnom programe, ako o jasných pravidlách hry. Treba využívať také inštitúty ako pozbavenie výkonu služby v prípade, že je policajt podozrivý z trestnej činnosti, napokon, ak je dôvodné podozrenie, že by to pre riadne vyšetrenie nestačilo, je možné na policajta uvaliť vyšetrovaciu väzbu a to všetko naňho môže doľahnúť ešte tvrdšie, než na bežného občana, lebo tu napokon máme trestný čin zneužívanie právomocí verejného činiteľa.

Myslíte si, že tieto nástroje stačia na to, aby bol v policajnom zbore poriadok?
- Myslím si, že sú to jednoznačné a demokratické nástroje, ktoré možno využívať efektívne. Ak tu niekomu chýbajú také, nazval by som ich, kráľovské nástroje, možnosť takpovediac zoťať hlavu, komu ju zoťať chcem bez pravidiel, tak to je už čosi iné. V marci 2004 sme za podpory poslancov NR SR, ktorých presvedčili naše argumenty presadili do zákona o štátnej službe v paragrafe 192 odsek 5, podľa ktorého ministerstvo vnútra musí vydať všeobecný predpis, ktorý bude presne definovať, čo je to zvlášť hrubé porušenie služobných povinností alebo služobnej prísahy. Do dnešného dňa to minister nesplnil.

Viete, prečo to neurobil?
- Jeho stanovisko je také, že to sa vlastne ani nedá všeobecne definovať, to sa musí posudzovať prípad po prípade. Neviem si predstaviť, že by u nás trestné právo fungovalo na princípe, že sudca bude sám posudzovať porušenie zákona prípad po prípade podľa vlastného uváženia bez existencie všeobecne platného trestného zákona. Lenže dnes takéto niečo naozaj funguje v policajnom zbore. Myslím si, že toto je potrebné urýchlene zmeniť, ale problém nie je v tom, že by si minister tento nedostatok neuvedomoval, že by o ňom nevedel. On ho jednoducho ignoruje.

Porovnávali ste Slovensko so zahraničím, pokiaľ ide o platové podmienky vojakov a policajtov? Je v týchto krajinách riešená aj otázka kariérneho postupu?
- Samozrejme, že áno, a ten postup je, nazval by som to, objektivizovaný, čiže nezávisí len od subjektívnej vole jedného človeka. Príkladom môže byť Rakúsko, Veľká Británia, Francúzsko.

A ako je to s prijímaním do policajného zboru? Robí sa dosť pre to, aby sa stavy naplnili? Stále sa hovorí o chýbajúcich policajtoch.
- To je ďalší problém a opäť súvisí s motiváciou. Pozrite sa, tento problém môžete riešiť dvoma spôsobmi: buď policajnú službu zatraktívnite a potom si vyberáte, alebo znižujete kritériá a robíte nábor. Pán minister povedal, že nie je možné nenaplniť policajný zbor v čase takej vysokej nezamestnanosti. Odborné útvary argumentovali, že je problém naplniť stanovené kritériá zo strany uchádzačov. Ak sa napriek tomu darí prijímať nových policajtov, odpoveď je jasná: museli sa znížiť požiadavky. Ale ak znížite požiadavky, musí sa to prejaviť v nižšej kvalite policajného zboru, to sa odrazí v kvalite jeho činnosti.

Takže znižovanie nenaplnenosti policajného zboru má takéto negatívne dôsledky?
- A ešte ďalšie. Už nám neodchádzajú len policajti, ktorí dosiahli nárok na výsluhový dôchodok, ale odchádzajú šikovní ľudia aj bez dôchodku, pretože tu nevidia žiadnu osobnú perspektívu. A to je zasa len na škodu občanov.

Aké boli doteraz vzťahy medzi ministrom a policajným odborovým zväzom?
- Rokovali sme. S každým doterajším ministrom, aj s pánom Palkom sme sa vždy usilovali komunikovať a spoločne hľadať riešenia problémov, ktoré sme nastoľovali, resp. ktoré vznikali v policajnom zbore. Lenže teraz sme pritlačení k múru, pretože názory o nerovnakom postavení vojakov a policajtov neboli ani len zohľadnené. Odpoveďou pána ministra bolo, že jeho vojaci nezaujímajú, jeho zaujímajú policajti. Iba preto sme museli zvoliť razantnejšie formy, aby sme urpozornili, že ten návrh nie je dobrý.

A neberiete ani jeho argument, že finančne je terajší stav udržateľný?
- Ak by to aj bola pravda, potom nech politici otvorene voličom povedia, že majú iné priority a neostávajú peniaze na ich bezpečnosť a boj s kriminalitou. Lenže ja som technik a mám rozhodne bližšie k číslam než k paragrafom. A vždy som sa držal zásady: nekritizuj, ak nemáš lepší návrh. Takže my sme aj v tomto smere predložili návrhy, ale ak zostanú bez pozitívnej odozvy, za to už my nemôžeme.

Je terajšia atmosféra medzi policajtmi len výsledkom návrhu na okresanie ich sociálnych istôt, alebo je to aj reakcia na neprofesionálne vedenie rezortu?
- Je prirodzené, že politik, ktorý neprešiel policajnou praxou, ju nemôže detailne ovládať. Ale to ani netreba. Mal by len definovať strategické ciele a cesty k ich naplneniu. A vytvoriť takpovediac politické podmienky. Rozhodne by nemal riadiť policajný zbor a už vôbec nie operatívne v konkrétnych prípadoch. Ak sa pustí touto cestou, je to chyba.

Môžete potvrdiť, že predstavitelia EUROCOP-u prídu tento víkend na Slovensko?
- Môžem potvrdiť, že nás prídu podporiť na manifestáciu, môžem potvrdiť, že tu budú mať mimoriadne zasadanie, ktoré bude celé otvorené aj pre novinárov, a dokonca prezidenta európskej odborovej centrály policajtov prijme aj pán minister Palko. Keď sme do Bruselu poslali oficiálny preklad rozhovoru ministra v denníku Sme, spôsobilo to tam šok. Neverili, že toto je možné v členskej krajine EÚ.

Prečo ste sa rozhodli zorganizovať po dvoch mesiacoch ďalšiu demonštráciu?
- Teraz už ide o postavenie odborov, ide o to, aby sme si vydobili, čo nám patrí na základe zákona, a nevieme už inak konať, aby bol konečne zákon rešpektovaný. To je dosť závažná otázka vymožiteľnosti zákona v demokratickej spoločnosti. Nechápem, že špičkový politik nemá ani minimálne právne vedomie, že nedokáže rešpektovať ústavu, zákony, medzinárodné dohovory. Prekvapuje ma aj postup prokuratúry, na ktorú som sa obrátil pre porušenie zákona zo strany ministerstva vnútra, a ona môj podnet postúpila práve ministerstvu na riešenie. Bol by som nerád, keby som musel konštatovať, že na Slovensku je politika už znovu nadradená právu.

Aké sú reakcie radových policajtov na razantnejšie kroky vedenia odborového zväzu?
- Vedenie nerozhoduje, iba vykonáva rozhodnutia. Najvyšším orgánom medzi zjazdami je rada predsedov základných organizácií, ktorú tvorí asi 80 ľudí. Oni rozhodli o konaní druhého protestného zhromaždenia. Keďže ma minister obvinil, že klamem policajtov, požiadal som radu o vyjadrenie dôvery a dostal som jednomyseľnú dôveru.

A čo hovoríte na vyjadrenie, že ste klamstvom o platoch policajtov vylákali 2 000 ľudí na námestie pred úrad vlády?
- Policajtov som vylákal klamstvom o ich platoch? A čo sú oni sprostí alebo nevedia čítať svoje výplatné pásky? Veď je to nezmysel. Policajti sú nahnevaní a nespokojní, ale aj zastrašovaní, aby si nedovolili takto otvorene protestovať.

Máte takéto informácie z okresov?
- Nepotreboval by som ani informácie z okresov. Odcitujem vám jednu vetu z vyjadrenia ministra pre denník Sme: Jasne som im dal najavo, že to, ako sa niektorí správali, je porušením etického kódexu policajta, že ide o politizáciu Policajného zboru a že to v žiadnom prípade nepripustím. Keby sa také niečo opakovalo, policajti by boli prepustení. To je jeho vyjadrenie po prvom protestnom zhromaždení. Je to podľa vás vyhrážanie sa?

Podľa mňa je.
- A pod takýmto tlakom teraz pracujeme. Pritom náš etický kódex vychádza z európskeho, v ktorom je priamo uvedené, že sa vzťahu k služobnej činnosti policajta. Inak požívajú ústavné práva ako ostatní ľudia. Viete, ja to beriem tak, že každý človek sa môže pomýliť. O veľkosti človeka však potom svedčí, či si dokáže priznať chybu, alebo tvrdohlavo zortváva na svojom omyle.

S hosťom Slova sa zhováral Braňo Ondruš

Zkus číst i zpětně! 16.2. - 18:43 :-((
Možná pak nebudeš kopírovat kopírované...:-)čusík....

Opakování je matka moudrosti a jak zde čteš je to móc, móc potřebné!

KONEČNĚ PROJEV HODNÝ PRESIDENTA A MĚLA JEJ KANDIDÁTKA NA PRESIDENTKU.

VŠICHNI PÁNOVÉ, ZELENÍ, RUDÍ, MODŘÍ I RŮŽOVÍ BY SE MĚLI, ZA SVOJE PROJEVY A HLAVNĚ VIZE, PŘED TOUTO DÁMOU VELMI, ALE VELMI SKLONIT. POSUĎTE JAKO LIDÉ TOHOTO STÁTU A NA CHVÍLI ZAPOMEŇTE NA SVOJE ŽABOMYŠÍ POLICEJNÍ A CIVILO-POLICEJNÍ HÁDKY:


Jana Bobošíková: Jsme krok od mafiánského režimu
Jana Bobošíková u KSČM

11:45 | 15.2.2008 | Jana Bobošíková

Dobrý den dámy a pánové,

ve Španělském sále nehovořím poprvé. Před třemi lety jsem zde na pozvání Českého svazu bojovníků za svobodu četla Přísahu buchenwaldského vězně. Bylo to začátkem dubna 2005. Stejně jako každý rok se tehdy vzpomínalo na ty, kterým nebylo souzeno žít jako lidé. Na ty, kterým divoké politické, společenské a válečné turbulence dvacátého století nedovolily prožívat běžné radosti i starosti každodenního života. Ta dubnová vzpomínka se vztahuje k Mezinárodnímu dni politických vězňů a dnes patří všem. Bez ohledu na to, zda zemřeli jako hrdinové v boji za svobodu své země nebo jako bezmocné oběti, odvlečené od svých blízkých a umučené v nelidských podmínkách. Svornost ve smrti tak činí tyto vzpomínkové akty důstojnými. Přesto nebylo lehké k ní po roce 1989 dospět. Hladina emocí ve společnosti, rozjitřené spoustou těžkých historických křivd, potřebovala čas, aby nechala promluvit rozum.

A já se Vás dámy a pánové ptám: Kolik let ještě budeme potřebovat, abychom dokázali nalézt svornost v životě? A tím vůbec nemyslím falešnou jednotu názorů a postojů. Naopak - čím pestřejší jsou, tím vytvářejí lepší podmínky pro společnou sílu a prosperitu. Svorností rozumím schopnost se domluvit na tom základním, co činí společnost společností lidskou. To je svoboda a z ní plynoucí odpovědnost, tolerance a ochota vyslechnout jiný názor, úcta jeden k druhému a ochrana slabých před případnou svévolí silných. Co nám brání dohodnout se na těchto hodnotách, respektovat je a tak si navzájem dopřát daru důstojnosti? Proč má být právě tento pamětihodný sál degradován na pouhé tržiště, kde se kupčí s lidským strachem? Nepatří sem spíš debaty a spory o myšlenky? Nepatří sem souboj kvalifikovaných argumentů těch, kterým dali občané důvěru, aby zastupovali jejich a nikoliv své vlastní zájmy?

Asi namítnete, že tento sál v polistopadové historii už zažil ledacos. Jenomže když jsme se v roce 1998 při volbě Václava Havla pohoršovali nad pískající první dámou, netušili jsme, čeho můžeme být svědky při prezidentské volbě deset let poté. Sprosté výhrůžky, vydírání, střelivo v dopisech...

Dámy a pánové, jsme na hranici. Nikoliv krok, ale pouhý krůček stačí a zřítíme se do propasti mafiánského režimu, kde nevládne skutečná demokratická volba, svoboda, tolerance, ani úcta. Do režimu, kde není místo pro normálního slušného člověka. Do systému, který bude pod taktovkou zlovůle silných pošlapávat práva těch nejslabších.

Vydali jsme se špatnou cestou. Stejně rychle, jako mizí myšlenky a demokratické politické soupeření, nastupuje korupce a hrubá síla. Zájem mocných o osudy lidí této země se vytrácí. Před volbami si pak politické strany nechají udělat drahé průzkumy veřejného mínění. To aby věděly, co mají naslibovat a co vesměs nikdy nesplní. Jak si jinak vysvětlit, že tu dnes máme zákony, které vyhánějí nemocná batolata z léčeben? Platí dítě i jeho matka. A dohromady více jak tři tisíce za měsíc. Jsou rodiny a není jich málo, pro které je to náklad neúnosný. Věřím, že alespoň někoho z Vás to právě v této chvíli zajímá víc než špehování kolegů a fotky či videa z rádoby tajných schůzek.

Možná namítnete, že hlava státu s tím, vzhledem ke svým kompetencím, mnoho nezmůže. Proč tedy ten lítý boj? Není potom lhostejné, kdo tou hlavou bude? Ne, není a Vy to víte.

Hlava státu zmůže mnohé, když se nebude bát hlasitě hájit hodnoty a principy civilizované společnosti. Když bude připravena sloužit lidem a ne posluhovat mocnostem. Pokud bude mít stále na paměti, že stát musí především chránit slabé. Že musí trestat viníky a ne jejich oběti. A že musí zajistit všem rovnost před zákonem, ať už se liší v barvě pleti nebo politické příslušnosti. A to v našem právním systému ještě zdaleka není samozřejmostí.

Ten, komu svěříte prezidentský úřad, má jedinečnou možnost snímat hloupé nálepky, které staví nebezpečné bariéry mezi lidmi i myšlenkami. Proč například mezi demokraticky smýšlejícími politiky vzniká hráz kvůli referendu? Proč mají být jeho zastánci automaticky označeni za populisty, když jde o demokratický nástroj jako každý jiný? Proč každý, kdo mluví o solidaritě, hned dostane na čelo razítko nebezpečného bolševika? Vždyť solidarita se slabými je jednou ze základních vlastností, která odlišuje lidskou společnost od džungle, kde platí "zabij, nebo budeš zabit"!

Ten, kdo se bude dívat v příštích pěti letech na svět z výšky Pražského hradu, by měl vidět dál než ostatní. A udělat všechno pro to, aby každá lidská bytost mohla plně využít své schopnosti a nadání. Protože budoucnost nám chystá tvrdou výzvu. Obstojíme jen tehdy, když si začneme vážit kvalitního vzdělání. Nejen proto, že přináší konkrétní dovednosti. Kvalitní vzdělání otevírá mysl a tím i dveře do světa úspěšných. Do světa velkých ambicí, které se díky tvrdé práci proměňují v konkrétní hodnoty, sloužící celému lidstvu. Nikdy nerezignujme na velké cíle. S hrdostí a noblesou lva, kterého máme ve státním znaku, pojďme zápasit o místo na slunci v globální konkurenci. Potenciál občanů České republiky je obrovský a my máme šanci uspět. Jenom to nesmíme vzdát. Je to jediná cesta k zachování vlastní identity, jako hodnoty plynoucí ze zdravého sebevědomí a nikoliv jako stébla, kterého se marně chytá tonoucí.

Právě teď je před námi velká šance. Zanedlouho budeme předsedat Evropské Unii. A budoucí hlava státu by měla s veškerým úsilím přimět vládu i opozici, aby zanechaly planého hašteření, využily jedinečné možnosti udávat tón a nespokojily se s rolí pouhého údržbáře evropských procesů. Hlava státu prostě musí mít vizi a znát cíle pro budoucnost.
Vím, že bych toho chtěla příliš po jednom člověku. Hlava státu hodná svého titulu to ale může zvládnout. I když - jenom tehdy, pokud jí víc, než na osobním prospěchu bude záležet na osudu naší historicky těžce zkoušené země a lidí, kteří se tu narodili či usadili s nadějí, že tu najdou domov.

Dámy a pánové, nejsem jen kandidátka na prezidentku České republiky a europoslankyně. Jsem také dcera, manželka a matka. A moc dobře vím, že žádný domov se neobejde bez vzájemné úcty, pokory a již zmiňované svornosti a solidarity. Stvořit domov dokážou jen lidé, kteří vědí, že žádný strom neroste do nebe, a že i ti dnes nejsilnější se lehce mohou stát zítra těmi nejslabšími.
Vytvořme proto domov. Bez ohledu na různost názorů a postojů. Vytvořme domov hlavně těm, kteří jsou teď na prahu života. V nich je klíč k úspěchu. Bez nich nebude budoucnost ani naděje. Chraňme je. Pečujme o rodiny, ve kterých vyrůstají. Dopřejme jim ekonomicky důstojnou existenci a bezpečí. Jsou mnohem cennější než kariéry nás všech, kteří jsme dnes v tomto sále. A přesto jsme to právě my, komu reformní kroky vlády přihrály měsíčně navíc tisíce korun, zatímco dětem přikázaly platit za lékařskou péči a jejich matkám snížily mateřskou. Takhle se domov nestaví.

Naše země přitom v minulosti domovem byla. Jinak by pro ni lidé neumírali. Vraťme jí tu podobu. A lidem ochotu bránit ji i za cenu nejvyšší.

Na závěr mi dovolte poděkovat všem, kteří mi touto kandidaturou umožnili promluvit do volby hlavy státu. Státu, jehož osud mi nikdy nebyl, není a nikdy nebude lhostejný.

Děkuji Vám.
reagovat
17.02.2008 21:39 LIVIC

Jane nic proti paní Bobošíkové, ale co mohla od komunistů čekat. Všichni dobře věděli, že právo na funkci prezidenta má jedině pan Václav Klaus a je úplně jedno co říkala paní Bobošíková, nebo pan profesor Švejnar. Já osobně jsem rád tomu, že to tak dopadlo a že prezidentem je pan Václav Klaus. Jsem také rád že rudí socani dostali na zadek a že zelení utřeli nos. Chlapci od socanů a od zelených se musí ještě hodně učit.
17.02.2008 22:59 bezbarvý

Soudě podle výroků a gest pana Topolánka tuším, v jakém období naší historie čerpají inspiraci ti tví modří. Ale nejde o barvy , ale o moc. Tu prý nemá smysl mít, když jí nezneužíváš. A v tom jsou naší politici všichni stejně dobří. Na tom se asi shodneme.
18.02.2008 17:25 Jolana

To víte
ženská na to jde s citem pro věc, pro život, tak jak to má být.

Bez politiky a jejich mantinelů.

Jenže to se těm, kteří presidenta volili krajně nelíbí.

Jen více Bobošíkových, jen více žen, které to s celou českou populací myslí dobře, ne jen pro zbohatlíky modře!

BOBOBO.

Degradace policejní práce pokračuje vesele dál, nejistoty pomalu přibývá a z kdysi zajímavého zaměstnání se stává pochybovačný podnik.

Je pravda, že o nějakém navýšení nemůže být řeč. Lidé zůstávají převážně na stejných financích již od roku 2006. Jediné zvýšení pociťují pouze topmanažéři, ale z těch je otrávená převážná většina policistů a často bývají i příčinou odchodů od tohoto rozpadajícího spolku.

kolegové ve služebním poměru, co říkáte na výplatní pásky za leden 2008? co Vám přinesla jednotná daň z příjmů? mně osobně 200,- Kč čistého navíc....:-), inflaci v lednu 7,5 % to rozhodně nepokryje. Říkám si, jestli je vůbec morální odvádět dań z příjmů ze superhrubé mzdy, tj i z dávek sociálního a zdravotního pojištění, vždyť to přece není můj příjem, jakožto příjem fyzické osoby, tyto peníze přeci nikdy nedostanu, tak proč daň z příjmu fyz. osob. Nějak tomu nemůžu porozumět. Co tak výsluhový příspěvek ze superhrubé mzdy?, když jde daň z příjmů z této částky, mohlo by jít i to druhé, ne?

A ti, kteří mohli uplatnit společné zdanění, jsou ve výsledku v mínusu ...

Ještě, kdyby se z té tzv. super mzdy počítalo odchodné co?

Čím to je, že se tahle práce tak odcizila? Bývala to zajímavá a různorodá práce s mnoha klady i zápory, ale nějak to padá za poslední měsíce na držku.

Souhlas s civilem. Standa Huml byl Pan policista. Narozdíl od většiny ostatních funkcionářů mu i po letech služby funguje zdravý rozum. Což je v dnešní době u managementu P ČR jev spíše výjimečný. A proti větru se ch*át vážně nedá...

jen mít pro strach uděláno....:-))))

http://www.ct24.cz/vysilani/2008/02/19/208452801290218-05:31-pre d-pulnoci/
Dokud takoví lidé jako pan Huml budou odcházet od policie, tak nebudeme patřit na západ, ale na východ (ne Evropy, ale snad i Asie). Než Červíček, Martinů a Langer dorostou jeho formátu, tak budeme mít všichni vousy až na zem.

Civile nevykopávej pravěk, každý je nahraditelný, ono to je myslím jak s tím panem Kubicem, jestli si včera koukal na bednu, tak poslední traktorista musel pochopit, že to s tím Peťou a spol. a váženým panem architektem nebylo až tak podle práva a pokud to tak bylo, jak to vyznělo v televizi, tak bych si ty neustále ječící a zakuklené hochy od čtyř písmen pěkně vychutnal. A on pan Huml, po pravdě, taky uměl pěkné kousky.

Takových nenahraditelných Humlů už bylo..Je vidět, že jsi k policajtštině asi nepřičuchl, jinak bys nepsal takovné srandičky Civiile.

Vy jste ale troubové. Sere vás, že člověk, který je profesionál to zabalil u neschopné firmy a dokáže se živit jinde a určitě lépe. To vy totiž nedokážete, tak tady jen fňukáte, jak vám ubližují. Jinak k "policajtštině" jsem čuchal 20 let, ale právě kvůli takovým jako jste vy dva ji nyní nemůžu ani cítit.

Civile, Civile. Nadarmo se neříká "Jednou policajt, navždy policajt". Myslím si, že jestli jsi k "Policajtštině" čuchal 20 let, jak píšeš, tak nemluvíš pravdu v tom, že tu praci dnes nemůžeš ani cítit. Co se týká pana Humla, tak jsem psal již dříve, že ten se jako jeden z mála z vyššího vedení nebál vystoupit a odejít od firmy, která se pod vedením našeho (Ne) ministra vnitra a jeho přisluhovačů docela rychle potápí. Sloužím taky již delší dobu, tak vím o čem mluvím. Máš pravdu v tom, že někteří kolegové a kolegyně zde jen fňukají a stěžují si, jak je všechno špatné. Pravdou ale je, že z toho dobrého u Policie už nezůstalo skoro nic "LÉPE UŽ BYLO".

Nechci se Tě, XXX, dotknout, ale pokud vím, p.Huml neodcházel kvůli Langerovi, ale kvůli svému postoji v cause "policejní Mondea", v níž se zastal kolegů, kteří si dovolili říci otevřeně svůj názor, za což byl "odměněn" snížením hodnosti. To ale bylo ještě za Bublana...

Pan Kubice byl za totáče taxikář a jak se vypracoval, i volbami hýbal.

To byla ta správná předpříprava.

taky by me to zajímalo

chlapi máml. kontakt na kompetentní odbor v Praze...jsou zavalení odchodami poliocistů..jsou tam přijemní lidé a odbor soc.věcí a zabezpečeníé vám napoví..viz net...

Být Vámi, tak bych se s něma vůbec nerdil a vše byhc si dobře nastudoval v paskvilu 361/2003 Sb. Na odboru soc. zabezpečení MV mají zřízenou informační linku a tam vám budou velice příjemně a přátelsky lhát, až se budou hory zelenat. Až odejdete, tak Vás budou chtít co nejvíce okrást, neboť po odchodu budete ten, kdo užírá z jejich chlebíčku.