Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

A třešničkou na dortu bylo, když pan dozorčí v Rožnově p. Radhoštěm sděloval panu nadřízenému dozorčímu, že má tady nějakého oznamovatele, který má IQ tykve. Z takového jenání jsem byl tak nadšen, že ještě nyní se z toho nemohu vzpamatovat.

Chudák tykev!!!!!

Opět jsem zhnusen postupem policistů a opět se stydím za to, že jsem kdy byl policistou.
Včerejšího dne jsem byl hlídkou Mě. Policie Rožnov pod Radhoštěm vyzván k prokázání totožnosti, kdy jsem vzhledem k podnapilosti nebyl schopen tuto totožnost prokázat. Nicméně panáčci v černých montérkách se rozhodli, že by mohli zažít nějaký akční film, tak se rozhodli, že použijí k donucení prokázání mé totožnosti donucovací prostředek ve formě přiložení pout na mé zápěstí a poté se mnou začali mlátiti o zdivo.
Dnešního dne jsem obdržel jeden dopis od dvou služebních funkcionářů, přičemž vlastně nakonec nevím kdo ten dopis nakonec psal, protože jsou pod ním popdepsáni dva lidé pan plk. RNDr. Jaroslav Skříčil a pan z r mjr. Bc. Josef Dworok. Dle tohoto sdělení a dopisu se mne snaží příslušníci bezpečenostního sboru přesvědčit o tom, že dne 8. 11. 2007 vydali potvrzení o zaměstnání podle zrušeného zákona č. 186/1992 Sb. a že vše je takto v pořádku i když toto potvrzení o zaměstnání vydal člověk, který vůbec nebyl služební funkcionář a že tento člověk byl ustanoven do funkce služebního funkcionáře rozkazem ředitele Správy Sm. kraje Ostrava č. 139 ze dne 15. 11. 2006. Z tohoto plyne, že kdykoliv můžete udělat z uklízečky příslušníka bezpečenostního sboru a vše bude v souladu se zákonem.

Chtělo by si to poslechnout ještě verzi té hlídky, jestli jsi třeba nebyl hustej.... Aby si člověk udělal objektivní názor.

Tak to jsi byl určitě ožralý jak to hovado, když jsi vzhledem k podnapilosti nebyl ani schopen prokázat totožnost a tím se chlubíš?

Nějak Tvému článku nerozumím

je nalitej ještě teď.

Napřed si pořádně nafackuj,pak se zakopej alespoň 2 metry do země a styď se. Jsi obyčejný trouba a ještě se tím chlubíš. Naopak já jsem smutný z toho, že u policie pracovali takoví jako ty, ale na druhou strany jsem rád, že jsi již pryč a ostudu neděláš policii, ale jen sobě.

Hej Ty chytrý z Nitry - Ty se skutečně styď, ale pouze za Ty Tvé výplody. A kluci z MP Rožnov pod Radhoštěm Ti měli do hlavy vtlouct, to co jsi asi v činné službě nevěděl. Nebo jsi vůbec u PČR nebyl? Proč Tě asi vyhodili, někde asi zjistili, že na "TO" nemáš. OSTUDO.

VRAH ZŮSTANE VRAHEM

AHOJ

Chtěl bych poděkovat tomu, kdo vymyslel heslo pomáhat a chránit a ještě to dal nalepit na naše služební vozidla. Némůžu si pomoc, ale skoro každý z toho má legraci a jsme zase cílem narážek a posměšků, kdy není pomalu dne, kdy bych se s tím nesetkal. Kdyby se radši někdo zamyslel proč se těm klukům na obvodech i jinde u PČR nelíbí udělal by lépe. Pro všechny kolegy hezký den.

Nevím jak ty, ale zaznamenal jsem, že pokud někdo kritizuje tento nápis, tak u PČR nemá co dělat. Zapomeň na to, že by se někdo zajímal o to, zda-li se ti u PČR líbí nebo nelíbí. Mají jenom jednu odpověď. Pokud se ti nelíbí, tak můžeš odejít.

Napsal pouze svůj názor což je v pořádku, ale proč takto polepovat auta-řidiči už nyní jezdí s nálepkami pomáhejte mi a ochraňujte mne a bude z toho pouze šaškárna.

Navrhuji, aby šel pan ministr příkladem a na své služební vozidlo si nechal dát nápis POMÁHAT A CHRÁNIT - zkráceně PACH

pro darka je to pouze můj názor a nevím proč bych proto opouštěl policii, ale jestli se Ti to tak zamlová, tak si to našij třeba na bundu a třeba se budeš cítit ještě líp

a sedíš vůbec v autě s takovými nápisy? Vidíš kolem sebe lidi, jak se jim smějí? Asi ne, z kanceláře ty pošklebky jen těžko uvidíš, tak zvedni zadek a běž se podívat.... a pak ty, co s tím nesouhlasí vyhazuj od PČR....

Dobrý krásný večer, pro papaláše už noc !
Po dlouhé době jsem se rozhodl napsat něco na podporu policistů ve výkonu služby. Myslím tím řadové policisty od OO PČR do OO PČR. Za těch posledních pár měsíců, co jsem nepsal, se mi podařilo převést z řad poctivých policistů sloužících déle než 13 let cca 6 bývalých kolegů do řad naší soukromé firmy.
Všichni jsou spokojeni, nechápou, že existuje zákoník práce a že mají placené so-ne, noční , svátky a přesčasy. Pokud jsou schopní a poctivě pracující, což si myslím jsou většina policistů , nemohli již dále pracovat pod politickýma hovadama tohoto státu.
A malý příklad ? Recepce na OO PCR " někde " vyjde jen základní deska na 16.000,-Kč !! Každá solidní firma jí udělá za 2.000-5.000,-Kč !!
Kde se pak ztrácí peníze, pro Vás obyčejné " poldy " ? Teď se ozvěte, pokud víte, co tím myslím.
Všem Vám přeji klidnou službu.

O tomto rozhodují prasata nahoře, kteří tento resort likvidují.

Ceny recepcí se pohybovaly v průměru okolo 3 mega. Ta naše 3,5 mega. Ten, kdo se právě pohybuje ve stavebninách může si ověřit ceny dodaných stavebních prvků na recepci. Započítám práci a jsem někde na 0,5 mega ať nežeru. Já osobně bych za 3,5 mega postavil luxusní vilu s komletní zahradou. .....to si zase někdo namastil kapsičku.

...nám udělali na oddělení 2 sprchové kouty a firma za to vzala 700 000 kč, za to by měl jít někdo sedět, né?

nezbývá než plakat...za 3,5mega opravdu postavím luxusní barák a mám ho i s pozemkem. Když si vezmu, že tato cena je za sádrokarton v modré barvě, pár nápisů, pár monitorů, které v dnešní době seženeš za pár tisíc....k tomu nové kachličky u umyvadla nalepené na starých....chce se mi opravdu plakat......

Tohle je motivující -

Cikánka ve věku 23 až 26 let, svobodná nebo rozvedená, popřípadě manžel
v kriminále, tři děti, ona sama na mateřské dovolené nebo bez práce. V tu
chvíli dostává od nás všech, z našich kapes:

7.400 Kč příspěvek na bydlení
8.700 Kč sociální dávky
1.700 Kč přídavky na děti - pokud má "pouze" 3 děti
7.600 Kč rodičovský příspěvek do 3 let věku dítěte

K tomu můžeme pro pořádek přičíst 13.000 Kč příspěvek při narození
dítěte a jednorázové podpory na nákup "potravin" ve výši cca 6.000 Kč při každé
návštěvě cikánské famílie s hordou uřvaných děcek v prostorách úřadu.

Rodičovský příspěvek se vyplácí pouze do čtyř let věku dítěte, ale je
nastaven na tři "rychlosti vyplácení" a může být vyplácen se do dvou,
tří nebo čtyř let dítěte. Pokud si je "Rómka" jistá, že bude mít za dva roky
další děcko, může si vybrat vysokorychlostní nastavení příspěvků a v
tom případě od nás dostane měsíčně 11.400 Kč. Pokud bude mít další dítě až
za tři roky, bude pobírat výše kalkulovaných 7.600 Kč a pokud trpí u Cikánů
nevídaně nízkou plodností, pak si může pobírání příspěvku rozvrhnout na čtyři roky a pobírat 3.800 Kč měsíčně. Ať tak nebo tak, má po dobu výchovy dětí od nás všech zajištěn solidní měsíční příjem jen za to, že vychová dalšího pouličního zlodějíčka, flákače a kriminálníka v horším případě, v lepším případě pak kopáče kanálů nebo přidavače na stavbě.
Celková suma, kolik nás stojí jedna "Rómka" každý měsíc, se tedy vyšplhá na asi 25.400 Kč v závislosti na počtu dětí a jejím zařazení v tabulkách, ale může to být taky třeba 30.000 Kč nebo i víc, záleží na vychytralosti, hlučnosti a sprostotě konkrétní žadatelky. Tuto sumu dostává většina u nás žijících Cikánů, ať už formou podpor v nezaměstnanosti, invalidních důchodů, sociálních dávek nebo dávek v pracovní neschopnosti.
Jak dlouho na tento finanční obnos pracujete právě vy?

To je pravda a chce se mi z toho blejt pane Lager.

K této částce peněz můžeš připočíst ještě 36.000,- korun měsíčně,která nás stojí za každého,který je v kriminále

Zaměstnavatelé motivují zaměstnance příspěvky

---------------------------------------------------------------- ----------------
zpět na rubriku přeposlat e-mailem tisknout článek zobrazit komentáře přidat komentář

---------------------------------------------------------------- ----------------

[PRAHA, 27. února 2008] - Mezi hojně využívané zaměstnanecké výhody patří příspěvky zaměstnavatele placené zaměstnancům na jejich penzijní připojištění se státním příspěvkem a na soukromé životní pojištění. Jaké novinky v této oblasti přinesl rok 2008?

Převzato ze serveru Finance.cz

Poslední statistiky ukazují, že nezaměstnaných stále ubývá. Pro mnoho zaměstnavatelů začíná být shánění vhodných zaměstnanců černou můrou. Stále více profesí se dostává na seznam těch povolání, o které je mezi zaměstnavateli zájem, ale na pracovním trhu chybí.

Jedním z řešení, jak přilákat nové zaměstnance může být zvýšení mzdy. Existují i jiné možnosti, kterými zaměstnavatelé mohou získat nové zaměstnance a co víc, své současné zaměstnance si udržet a zajistit si jejich loajálnost. Jednou z využívaných zaměstnaneckých výhod, které zaměstnavatelé svým zaměstnancům nabízí jsou příspěvky na finanční produkty. V současné době mohou takto zaměstnavatelé přispívat na soukromé životní pojištění a na penzijní připojištění se státním příspěvkem.

Především penzijní připojištění, ale částečně také životní pojištění, patří mezi produkty, které klient může v budoucnu, po odchodu do důchodového věku, využít ke zlepšení své životní úrovně po ukončení produktivního života. Již z tohoto pohledu je tedy příspěvek zaměstnavatele více než vítaným.

Zaměstnavatelé v současné době raději využívají možnosti příspěvku na tyto produkty, než navyšování mzdy. Výhoda oproti navýšení mzdy je zřejmá, zatímco v případě, kdy zaměstnavatel přispívá zaměstnanci například 500 Kč měsíčně na penzijní připojištění, je tato částka pro něj daňově uznatelná a pro zaměstnance představuje čistý příjem, pokud by zaměstnavatel zaměstnanci zvýšil mzdu zaplatí z tohoto navýšení zaměstnanec sociální a zdravotní pojištění a také daň. Z výše uvedeného je zřejmé, že rozhodne-li se zaměstnavatel přispívat svým zaměstnancům v rámci životního pojištění nebo penzijního připojištění dostane zaměstnanec plnou výši příspěvku.

V příspěvcích zaměstnavatele od roku 2008 změna
Rok 2008 přišel s řadou změn. Jednou z nich je také změna ve výši přispívaní na životní pojištění a penzijní připojištění. U penzijního připojištění byl do konce roku 2007 osvobozen příspěvek zaměstnavatele na penzijní připojištění u zaměstnance do limitu 5 % vyměřovacího základu zaměstnance pro pojistné na sociální zabezpečení, tj. zjednodušeně z hrubé mzdy. Pro zaměstnavatele byl přípěvek, který hradí na penzijní připojištění zaměstnance automaticky považován za daňový náklad, maximálně však do limitu 3% úhrnu vyměřovacích základů zaměstnance pro pojistné na sociální zabezpečení za zdaňovací období nebo jeho část. U životního pojištění byl osvobozen příspěvek zaměstnavatele, který platí pojištění svým zaměstnancům, až do výše 8000 korun za zdaňovací období nebo jeho část.
Od nového roku, díky reformě veřejných financí došlo ke změně. Maximální výše limitu příjmu z příspěvku zaměstnavatele na penzijní připojištění a životní pojištění je stanoven na 24.000 korun ročně. Je zcela na zaměstnavateli v jakém poměru se rozhodne svým zaměstnancům na oba produkty přispívat. Je tedy stanoven pouze jeden limit a je pouze na zaměstnavateli, jak s ním naloží. Nově tak může zaměstnanci zaplatit třeba celých 24 tisíc na penzijní připojištění, nebo celých 24 tisíc jako pojistné na soukromé životní pojištění a nebo do třetice tuto sumu rozdělit v jakémkoli poměru mezi tyto dva produkty.

Pokud bude zaměstnavatel přispívat více než 24.000 Kč, což může, nebude již tento příjem pro zaměstnance daňově osvobozen a bude podléhat i povinným odvodům.

Příspěvek je daňovým nákladem zaměstnavatele, ale…
Do konce roku 2007 byly v zákoně o daních z příjmů uvedeny limity příspěvků, a pokud zaměstnavatel přispíval v rámci jejich výše, byly tyto příspěvky automaticky považovány za daňově uznatelné. Reforma tyto ustanovení zrušila. Pokud v současné době chce i nadále zaměstnavatel přispívat a uplatnit si své příspěvky do daňových nákladů, může tak učinit s využitím § 24 odst. 2. písm. j) bod 5 zákona o daních z příjmů, tzn. že musí mít daňovou uznatelnost podloženu zakotvením nároku zaměstnance vyplývajícím z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu, pracovní či jiné smlouvy.

Včera jsem se se zájmem podíval na TV NOVA na tu nešťastnou ženu jak omámila toho svého údajně známého poldu. Ponechám stranou její příběh. Jako býv. policista jsem sledoval "zákrok" dřívějších "kolegů" a skutečně jsem nevyšel z údivu. Jako osobě znalé taktiky zákroku (22 roků pilované na ulici) se mi to vůbec nelíbilo a svědčí to o současném rozkladu policie. Policisté byli jak "váhající střelci", byť to lze přičíst současné nejistotě a z velké části i přítomným médiím. Když jsem ale viděl jak jeden z mladých policistů tam při používání donucovacích prostředků a poutání vykřikl ..podle paragrafu.. :-)) (naštěstí nedořekl, asi nevěděl) to jsem šel už "do kolen" a řval vzteky. Tohle je teď pane Langer učíte??? Místo jasné a stručné výzvy s konstatováním co bude, když osoba neuposlechne?? No a ten starší policista (možná jejich vedoucí) tam směšně poskakoval před nima a tou ženou v předklonu, s pouty v rukou a dle toho jak byl zjevně nerozhodný si musel říkat "poutat, nepoutat?".. Ten byl určitě z kanceláře, možná "kapacita" vysokoškolsky vykvašená a dosazená po půl roce praxe do velící pozice. Vrátím-li se kousek zpět, tak když ta žena neotevírala policistům dveře do bytu, už jsem očekával, že si tam dotyční u dveří kleknou a rozplakají se jen aby otevřela.. Zvláště potom, co měli informace od zdravotnického personálu, co se uvnitř děje. Proč nebyl hned zpočátku vyklizen prostor od médií, když to bylo místo závažného trestného činu?? Prostě bomba, takhle si nějak představuju boj o lepší jméno policie. Možná někdo řekne, že jsem po boji generál.. Na to chci říct, že nikoliv. Jen sem tam viděl nezkušenost mladých policistů, kteří nemohou za to, že jsou Langerem hozeni "do vody" a což dříve nebo později někdo z nich "odnese".. To co se tam dělo se okecat prostě nedá a já už sem rád, že jsem pryč, takovéto "nové a reorganizované" policie jsem se dočkat v uniformě rozhodně nechtěl. Pane Langer gratuluji, Vámi odstraněný generační špunt nese první výsledky. Bravo!

Bohužel Ivan nemá ani páru o tom, že současné složení běžného oddělení je 10% déle sloužících kolegů, 50% nováčků, a zbytek jsou volná místa (u celé PČR cca 6.500 volných míst). Mladí se nemají od koho učit, mnohdy ani nemají vztah k policejní práci. Už jsem od pár mladších slyšel "No a co, když mě vyhodí, tak v civilu tu práci za tyhle peníze taky seženu". Ale hlavně že na oko bude PČR vypadat dobře (auta, bundy, recepce).

Bohužel kluci už mají strach i oprávněně zakročit, jak to tady všechno propracovali panáčci z vedení.

tys tam byl?

sorry překlik jsem se. tak ještě jednou. tys tam byl?znáš situaci? znáš ty lidi na místě?já tam nebyl ale všechny zůčastněné znám a to moc dobře.a znám i situaci. takže za 1. ty chytrolíne.ano ten starší co dle tebe tam poskakoval je opravdu funkce a to ZVO pro TŘ a mimochodem slouží již o dost delší dobu než ty. a není to žádná VŠ rychlokvaška jak tvrdíš ale starý praktik který zná a který umí a můžu tě ujistit, že i SZ se s ním raději moc do právních přestřelk nepouští neboť ví, že by taky mohli zjistit, že nemají pravdu. a mimochodem je to fajn chlap a super ZVO, který se za své lidi vžycky postavil a vžycky bil. a takových je málo. a že tam poskakoval s pouty? no moc neposkakoval ale chtěl pomoct ale kluci to nepotřebovali sami si věděli rady. ano je kancelářský ale je to jeho práce být kancelářský a v tom je machr a že tam byl -no bohužel tam musel být jakožto za vedení. 2. že dle tebe nevyrazily dveře? a proboha proč? ničí život nebyl bezprostřdně ohrožen-jak jsi správně podokl byli tam zdravotníci a menclová kromě toho(to ted neřeším) že jednoto poldu uspala a RZS zamkla tak v tu chvíli nikoho jiného neohrožovala. a buď v klidu-jak ty kluky znám , kdyby to bylo na ostří nože tak bez pardonu dveře letí z pantu a menclová je v mžiku na zemi. asi dveře nevyrazili protože věděli on-line co se za dveřmi děje. proto se s ní při poutání svým způsobem párali-chtěli ji sebrat ale ne zbytečně ublížit . a taky neslouží týden jak se snažíš tady tvrdit. a výkřik paragrafu? viděl jsi celý záznam zákroku? ne tak víš houby jak to bylo celé-jo stříh je hezká věc. a za
3. to se týče médií na místě resp na chodbě tak znáš to pořekadlo -vyhodíš dveřmi vleze oknem? tak to přesně sedí. budu ti vděčný když nebudeš psát blbosti o věcech o kterých nic nevíš. hlavně příště ti budu vděčný když nbudeš urážet lidi které neznáš a o kterých nic nevíš.

Jo to se nedivte, modrý režim je jenom o penězích a hromadění majetku. Buď se tady zchází skutční policisté, převážně pěšáci, kteří mají hluboko do kapsy nebo všelijací provokatéři a rýpalové, kteří s tímto sborem nemají co do činění.