1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

A třešničkou na dortu bylo, když pan dozorčí v Rožnově p. Radhoštěm sděloval panu nadřízenému dozorčímu, že má tady nějakého oznamovatele, který má IQ tykve. Z takového jenání jsem byl tak nadšen, že ještě nyní se z toho nemohu vzpamatovat.

Chudák tykev!!!!!

Opět jsem zhnusen postupem policistů a opět se stydím za to, že jsem kdy byl policistou.
Včerejšího dne jsem byl hlídkou Mě. Policie Rožnov pod Radhoštěm vyzván k prokázání totožnosti, kdy jsem vzhledem k podnapilosti nebyl schopen tuto totožnost prokázat. Nicméně panáčci v černých montérkách se rozhodli, že by mohli zažít nějaký akční film, tak se rozhodli, že použijí k donucení prokázání mé totožnosti donucovací prostředek ve formě přiložení pout na mé zápěstí a poté se mnou začali mlátiti o zdivo.
Dnešního dne jsem obdržel jeden dopis od dvou služebních funkcionářů, přičemž vlastně nakonec nevím kdo ten dopis nakonec psal, protože jsou pod ním popdepsáni dva lidé pan plk. RNDr. Jaroslav Skříčil a pan z r mjr. Bc. Josef Dworok. Dle tohoto sdělení a dopisu se mne snaží příslušníci bezpečenostního sboru přesvědčit o tom, že dne 8. 11. 2007 vydali potvrzení o zaměstnání podle zrušeného zákona č. 186/1992 Sb. a že vše je takto v pořádku i když toto potvrzení o zaměstnání vydal člověk, který vůbec nebyl služební funkcionář a že tento člověk byl ustanoven do funkce služebního funkcionáře rozkazem ředitele Správy Sm. kraje Ostrava č. 139 ze dne 15. 11. 2006. Z tohoto plyne, že kdykoliv můžete udělat z uklízečky příslušníka bezpečenostního sboru a vše bude v souladu se zákonem.

Chtělo by si to poslechnout ještě verzi té hlídky, jestli jsi třeba nebyl hustej.... Aby si člověk udělal objektivní názor.

Tak to jsi byl určitě ožralý jak to hovado, když jsi vzhledem k podnapilosti nebyl ani schopen prokázat totožnost a tím se chlubíš?

Nějak Tvému článku nerozumím

je nalitej ještě teď.

Napřed si pořádně nafackuj,pak se zakopej alespoň 2 metry do země a styď se. Jsi obyčejný trouba a ještě se tím chlubíš. Naopak já jsem smutný z toho, že u policie pracovali takoví jako ty, ale na druhou strany jsem rád, že jsi již pryč a ostudu neděláš policii, ale jen sobě.

Hej Ty chytrý z Nitry - Ty se skutečně styď, ale pouze za Ty Tvé výplody. A kluci z MP Rožnov pod Radhoštěm Ti měli do hlavy vtlouct, to co jsi asi v činné službě nevěděl. Nebo jsi vůbec u PČR nebyl? Proč Tě asi vyhodili, někde asi zjistili, že na "TO" nemáš. OSTUDO.

VRAH ZŮSTANE VRAHEM

AHOJ

Chtěl bych poděkovat tomu, kdo vymyslel heslo pomáhat a chránit a ještě to dal nalepit na naše služební vozidla. Némůžu si pomoc, ale skoro každý z toho má legraci a jsme zase cílem narážek a posměšků, kdy není pomalu dne, kdy bych se s tím nesetkal. Kdyby se radši někdo zamyslel proč se těm klukům na obvodech i jinde u PČR nelíbí udělal by lépe. Pro všechny kolegy hezký den.

Nevím jak ty, ale zaznamenal jsem, že pokud někdo kritizuje tento nápis, tak u PČR nemá co dělat. Zapomeň na to, že by se někdo zajímal o to, zda-li se ti u PČR líbí nebo nelíbí. Mají jenom jednu odpověď. Pokud se ti nelíbí, tak můžeš odejít.

Napsal pouze svůj názor což je v pořádku, ale proč takto polepovat auta-řidiči už nyní jezdí s nálepkami pomáhejte mi a ochraňujte mne a bude z toho pouze šaškárna.

Navrhuji, aby šel pan ministr příkladem a na své služební vozidlo si nechal dát nápis POMÁHAT A CHRÁNIT - zkráceně PACH

pro darka je to pouze můj názor a nevím proč bych proto opouštěl policii, ale jestli se Ti to tak zamlová, tak si to našij třeba na bundu a třeba se budeš cítit ještě líp

a sedíš vůbec v autě s takovými nápisy? Vidíš kolem sebe lidi, jak se jim smějí? Asi ne, z kanceláře ty pošklebky jen těžko uvidíš, tak zvedni zadek a běž se podívat.... a pak ty, co s tím nesouhlasí vyhazuj od PČR....

Dobrý krásný večer, pro papaláše už noc !
Po dlouhé době jsem se rozhodl napsat něco na podporu policistů ve výkonu služby. Myslím tím řadové policisty od OO PČR do OO PČR. Za těch posledních pár měsíců, co jsem nepsal, se mi podařilo převést z řad poctivých policistů sloužících déle než 13 let cca 6 bývalých kolegů do řad naší soukromé firmy.
Všichni jsou spokojeni, nechápou, že existuje zákoník práce a že mají placené so-ne, noční , svátky a přesčasy. Pokud jsou schopní a poctivě pracující, což si myslím jsou většina policistů , nemohli již dále pracovat pod politickýma hovadama tohoto státu.
A malý příklad ? Recepce na OO PCR " někde " vyjde jen základní deska na 16.000,-Kč !! Každá solidní firma jí udělá za 2.000-5.000,-Kč !!
Kde se pak ztrácí peníze, pro Vás obyčejné " poldy " ? Teď se ozvěte, pokud víte, co tím myslím.
Všem Vám přeji klidnou službu.

O tomto rozhodují prasata nahoře, kteří tento resort likvidují.

Ceny recepcí se pohybovaly v průměru okolo 3 mega. Ta naše 3,5 mega. Ten, kdo se právě pohybuje ve stavebninách může si ověřit ceny dodaných stavebních prvků na recepci. Započítám práci a jsem někde na 0,5 mega ať nežeru. Já osobně bych za 3,5 mega postavil luxusní vilu s komletní zahradou. .....to si zase někdo namastil kapsičku.

...nám udělali na oddělení 2 sprchové kouty a firma za to vzala 700 000 kč, za to by měl jít někdo sedět, né?

nezbývá než plakat...za 3,5mega opravdu postavím luxusní barák a mám ho i s pozemkem. Když si vezmu, že tato cena je za sádrokarton v modré barvě, pár nápisů, pár monitorů, které v dnešní době seženeš za pár tisíc....k tomu nové kachličky u umyvadla nalepené na starých....chce se mi opravdu plakat......

Tohle je motivující -

Cikánka ve věku 23 až 26 let, svobodná nebo rozvedená, popřípadě manžel
v kriminále, tři děti, ona sama na mateřské dovolené nebo bez práce. V tu
chvíli dostává od nás všech, z našich kapes:

7.400 Kč příspěvek na bydlení
8.700 Kč sociální dávky
1.700 Kč přídavky na děti - pokud má "pouze" 3 děti
7.600 Kč rodičovský příspěvek do 3 let věku dítěte

K tomu můžeme pro pořádek přičíst 13.000 Kč příspěvek při narození
dítěte a jednorázové podpory na nákup "potravin" ve výši cca 6.000 Kč při každé
návštěvě cikánské famílie s hordou uřvaných děcek v prostorách úřadu.

Rodičovský příspěvek se vyplácí pouze do čtyř let věku dítěte, ale je
nastaven na tři "rychlosti vyplácení" a může být vyplácen se do dvou,
tří nebo čtyř let dítěte. Pokud si je "Rómka" jistá, že bude mít za dva roky
další děcko, může si vybrat vysokorychlostní nastavení příspěvků a v
tom případě od nás dostane měsíčně 11.400 Kč. Pokud bude mít další dítě až
za tři roky, bude pobírat výše kalkulovaných 7.600 Kč a pokud trpí u Cikánů
nevídaně nízkou plodností, pak si může pobírání příspěvku rozvrhnout na čtyři roky a pobírat 3.800 Kč měsíčně. Ať tak nebo tak, má po dobu výchovy dětí od nás všech zajištěn solidní měsíční příjem jen za to, že vychová dalšího pouličního zlodějíčka, flákače a kriminálníka v horším případě, v lepším případě pak kopáče kanálů nebo přidavače na stavbě.
Celková suma, kolik nás stojí jedna "Rómka" každý měsíc, se tedy vyšplhá na asi 25.400 Kč v závislosti na počtu dětí a jejím zařazení v tabulkách, ale může to být taky třeba 30.000 Kč nebo i víc, záleží na vychytralosti, hlučnosti a sprostotě konkrétní žadatelky. Tuto sumu dostává většina u nás žijících Cikánů, ať už formou podpor v nezaměstnanosti, invalidních důchodů, sociálních dávek nebo dávek v pracovní neschopnosti.
Jak dlouho na tento finanční obnos pracujete právě vy?

To je pravda a chce se mi z toho blejt pane Lager.

K této částce peněz můžeš připočíst ještě 36.000,- korun měsíčně,která nás stojí za každého,který je v kriminále

Zaměstnavatelé motivují zaměstnance příspěvky

---------------------------------------------------------------- ----------------
zpět na rubriku přeposlat e-mailem tisknout článek zobrazit komentáře přidat komentář

---------------------------------------------------------------- ----------------

[PRAHA, 27. února 2008] - Mezi hojně využívané zaměstnanecké výhody patří příspěvky zaměstnavatele placené zaměstnancům na jejich penzijní připojištění se státním příspěvkem a na soukromé životní pojištění. Jaké novinky v této oblasti přinesl rok 2008?

Převzato ze serveru Finance.cz

Poslední statistiky ukazují, že nezaměstnaných stále ubývá. Pro mnoho zaměstnavatelů začíná být shánění vhodných zaměstnanců černou můrou. Stále více profesí se dostává na seznam těch povolání, o které je mezi zaměstnavateli zájem, ale na pracovním trhu chybí.

Jedním z řešení, jak přilákat nové zaměstnance může být zvýšení mzdy. Existují i jiné možnosti, kterými zaměstnavatelé mohou získat nové zaměstnance a co víc, své současné zaměstnance si udržet a zajistit si jejich loajálnost. Jednou z využívaných zaměstnaneckých výhod, které zaměstnavatelé svým zaměstnancům nabízí jsou příspěvky na finanční produkty. V současné době mohou takto zaměstnavatelé přispívat na soukromé životní pojištění a na penzijní připojištění se státním příspěvkem.

Především penzijní připojištění, ale částečně také životní pojištění, patří mezi produkty, které klient může v budoucnu, po odchodu do důchodového věku, využít ke zlepšení své životní úrovně po ukončení produktivního života. Již z tohoto pohledu je tedy příspěvek zaměstnavatele více než vítaným.

Zaměstnavatelé v současné době raději využívají možnosti příspěvku na tyto produkty, než navyšování mzdy. Výhoda oproti navýšení mzdy je zřejmá, zatímco v případě, kdy zaměstnavatel přispívá zaměstnanci například 500 Kč měsíčně na penzijní připojištění, je tato částka pro něj daňově uznatelná a pro zaměstnance představuje čistý příjem, pokud by zaměstnavatel zaměstnanci zvýšil mzdu zaplatí z tohoto navýšení zaměstnanec sociální a zdravotní pojištění a také daň. Z výše uvedeného je zřejmé, že rozhodne-li se zaměstnavatel přispívat svým zaměstnancům v rámci životního pojištění nebo penzijního připojištění dostane zaměstnanec plnou výši příspěvku.

V příspěvcích zaměstnavatele od roku 2008 změna
Rok 2008 přišel s řadou změn. Jednou z nich je také změna ve výši přispívaní na životní pojištění a penzijní připojištění. U penzijního připojištění byl do konce roku 2007 osvobozen příspěvek zaměstnavatele na penzijní připojištění u zaměstnance do limitu 5 % vyměřovacího základu zaměstnance pro pojistné na sociální zabezpečení, tj. zjednodušeně z hrubé mzdy. Pro zaměstnavatele byl přípěvek, který hradí na penzijní připojištění zaměstnance automaticky považován za daňový náklad, maximálně však do limitu 3% úhrnu vyměřovacích základů zaměstnance pro pojistné na sociální zabezpečení za zdaňovací období nebo jeho část. U životního pojištění byl osvobozen příspěvek zaměstnavatele, který platí pojištění svým zaměstnancům, až do výše 8000 korun za zdaňovací období nebo jeho část.
Od nového roku, díky reformě veřejných financí došlo ke změně. Maximální výše limitu příjmu z příspěvku zaměstnavatele na penzijní připojištění a životní pojištění je stanoven na 24.000 korun ročně. Je zcela na zaměstnavateli v jakém poměru se rozhodne svým zaměstnancům na oba produkty přispívat. Je tedy stanoven pouze jeden limit a je pouze na zaměstnavateli, jak s ním naloží. Nově tak může zaměstnanci zaplatit třeba celých 24 tisíc na penzijní připojištění, nebo celých 24 tisíc jako pojistné na soukromé životní pojištění a nebo do třetice tuto sumu rozdělit v jakémkoli poměru mezi tyto dva produkty.

Pokud bude zaměstnavatel přispívat více než 24.000 Kč, což může, nebude již tento příjem pro zaměstnance daňově osvobozen a bude podléhat i povinným odvodům.

Příspěvek je daňovým nákladem zaměstnavatele, ale…
Do konce roku 2007 byly v zákoně o daních z příjmů uvedeny limity příspěvků, a pokud zaměstnavatel přispíval v rámci jejich výše, byly tyto příspěvky automaticky považovány za daňově uznatelné. Reforma tyto ustanovení zrušila. Pokud v současné době chce i nadále zaměstnavatel přispívat a uplatnit si své příspěvky do daňových nákladů, může tak učinit s využitím § 24 odst. 2. písm. j) bod 5 zákona o daních z příjmů, tzn. že musí mít daňovou uznatelnost podloženu zakotvením nároku zaměstnance vyplývajícím z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu, pracovní či jiné smlouvy.

Včera jsem se se zájmem podíval na TV NOVA na tu nešťastnou ženu jak omámila toho svého údajně známého poldu. Ponechám stranou její příběh. Jako býv. policista jsem sledoval "zákrok" dřívějších "kolegů" a skutečně jsem nevyšel z údivu. Jako osobě znalé taktiky zákroku (22 roků pilované na ulici) se mi to vůbec nelíbilo a svědčí to o současném rozkladu policie. Policisté byli jak "váhající střelci", byť to lze přičíst současné nejistotě a z velké části i přítomným médiím. Když jsem ale viděl jak jeden z mladých policistů tam při používání donucovacích prostředků a poutání vykřikl ..podle paragrafu.. :-)) (naštěstí nedořekl, asi nevěděl) to jsem šel už "do kolen" a řval vzteky. Tohle je teď pane Langer učíte??? Místo jasné a stručné výzvy s konstatováním co bude, když osoba neuposlechne?? No a ten starší policista (možná jejich vedoucí) tam směšně poskakoval před nima a tou ženou v předklonu, s pouty v rukou a dle toho jak byl zjevně nerozhodný si musel říkat "poutat, nepoutat?".. Ten byl určitě z kanceláře, možná "kapacita" vysokoškolsky vykvašená a dosazená po půl roce praxe do velící pozice. Vrátím-li se kousek zpět, tak když ta žena neotevírala policistům dveře do bytu, už jsem očekával, že si tam dotyční u dveří kleknou a rozplakají se jen aby otevřela.. Zvláště potom, co měli informace od zdravotnického personálu, co se uvnitř děje. Proč nebyl hned zpočátku vyklizen prostor od médií, když to bylo místo závažného trestného činu?? Prostě bomba, takhle si nějak představuju boj o lepší jméno policie. Možná někdo řekne, že jsem po boji generál.. Na to chci říct, že nikoliv. Jen sem tam viděl nezkušenost mladých policistů, kteří nemohou za to, že jsou Langerem hozeni "do vody" a což dříve nebo později někdo z nich "odnese".. To co se tam dělo se okecat prostě nedá a já už sem rád, že jsem pryč, takovéto "nové a reorganizované" policie jsem se dočkat v uniformě rozhodně nechtěl. Pane Langer gratuluji, Vámi odstraněný generační špunt nese první výsledky. Bravo!

Bohužel Ivan nemá ani páru o tom, že současné složení běžného oddělení je 10% déle sloužících kolegů, 50% nováčků, a zbytek jsou volná místa (u celé PČR cca 6.500 volných míst). Mladí se nemají od koho učit, mnohdy ani nemají vztah k policejní práci. Už jsem od pár mladších slyšel "No a co, když mě vyhodí, tak v civilu tu práci za tyhle peníze taky seženu". Ale hlavně že na oko bude PČR vypadat dobře (auta, bundy, recepce).

Bohužel kluci už mají strach i oprávněně zakročit, jak to tady všechno propracovali panáčci z vedení.

tys tam byl?

sorry překlik jsem se. tak ještě jednou. tys tam byl?znáš situaci? znáš ty lidi na místě?já tam nebyl ale všechny zůčastněné znám a to moc dobře.a znám i situaci. takže za 1. ty chytrolíne.ano ten starší co dle tebe tam poskakoval je opravdu funkce a to ZVO pro TŘ a mimochodem slouží již o dost delší dobu než ty. a není to žádná VŠ rychlokvaška jak tvrdíš ale starý praktik který zná a který umí a můžu tě ujistit, že i SZ se s ním raději moc do právních přestřelk nepouští neboť ví, že by taky mohli zjistit, že nemají pravdu. a mimochodem je to fajn chlap a super ZVO, který se za své lidi vžycky postavil a vžycky bil. a takových je málo. a že tam poskakoval s pouty? no moc neposkakoval ale chtěl pomoct ale kluci to nepotřebovali sami si věděli rady. ano je kancelářský ale je to jeho práce být kancelářský a v tom je machr a že tam byl -no bohužel tam musel být jakožto za vedení. 2. že dle tebe nevyrazily dveře? a proboha proč? ničí život nebyl bezprostřdně ohrožen-jak jsi správně podokl byli tam zdravotníci a menclová kromě toho(to ted neřeším) že jednoto poldu uspala a RZS zamkla tak v tu chvíli nikoho jiného neohrožovala. a buď v klidu-jak ty kluky znám , kdyby to bylo na ostří nože tak bez pardonu dveře letí z pantu a menclová je v mžiku na zemi. asi dveře nevyrazili protože věděli on-line co se za dveřmi děje. proto se s ní při poutání svým způsobem párali-chtěli ji sebrat ale ne zbytečně ublížit . a taky neslouží týden jak se snažíš tady tvrdit. a výkřik paragrafu? viděl jsi celý záznam zákroku? ne tak víš houby jak to bylo celé-jo stříh je hezká věc. a za
3. to se týče médií na místě resp na chodbě tak znáš to pořekadlo -vyhodíš dveřmi vleze oknem? tak to přesně sedí. budu ti vděčný když nebudeš psát blbosti o věcech o kterých nic nevíš. hlavně příště ti budu vděčný když nbudeš urážet lidi které neznáš a o kterých nic nevíš.

Jo to se nedivte, modrý režim je jenom o penězích a hromadění majetku. Buď se tady zchází skutční policisté, převážně pěšáci, kteří mají hluboko do kapsy nebo všelijací provokatéři a rýpalové, kteří s tímto sborem nemají co do činění.