Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Však taky všichni odcházejí, kdo má rozum.

Pokud Vás práce policisty baví, tak tam zůstaňte a hrajte si tu jejich hru na jistý příjem a budoucí výsluhový příspěvek. Pokud máte na víc, než být policistou, tak včas odejděte a nenechte se od šmejdů vykořisťovat.

Civil za 20 a ty?????? Já na to mááááám.

Muzu se zeptat na prumerny plat policisty??? Lidi u policie delaji zasluznou praci. Lidi vzdy pomlouvaji policii,kdyz ji zrovna nepotrebuji,ale kdyz nahodou je jim za potrebi tak to hned,,,,Kde jste ??? Kde jste byli??? Vsichni policiste co si toto ctou tak verte,ze delate dobrou a zasluznou praci!!!! Jen hlupak si mysli neco jineho....

Průměrná mzda policistů a policistek je nad průměrem republikovým, dosahuje 30 000 Kč.

Ano, průměrná ano, ale to máte jak s tím pracháčem a chuďasem co si de do obchodu koupit celé kuře. Pracháč ho sní sám, ale v podstatě mají oba půlku ...

Jinak řečeno u police na základním útvaru pracuji kolem 10 let (tedy necelých) a sloužím denní, noční, soboty, neděle a svátky. Jsem zařazen v 5TT a můj příjem i s odpočtem na daně na jedno dítě činí do 20.000 (čistého) s tím, že měsíčně odpracuji cca 15 -20 hodin na konto státu do neplacených přesčasových hodin ...

Jinak co se týče práce, prostřední na OO (obvodních odděleních), OHS (oddělení hlídkové služby) , PMJ, ŽP, CP, i SKPV vycházejí ze státem daných přesných tabulek ...

tak pro ilustraci, služba 30 roků. 6TT, SO,NE,svátky, noční a neplacené přesčacy jsou samozřejmostí, dnes již s dospělými dětmi (tedy jako bez dětí), plat necelých 24.000,- Kč. Na slušné uživení stačí, ale na něco jako nadprůměr to asi není. A jak vidíš, necelých 10 roků služby s porovnáním s více jak 30 let služby, rozdíl necelé 4.000,.-čístého platu, tedy rozdíl "nicmoc",...

15,9tis

Pokud se týká průměru, tak se obraťte s důvěrou na MV nebo Policejní prezidium, stránky a spojení najdete na internetu. Ale pokud máte zájem o určitou funkci, pak vám doporučuji příslušné předpisy, t. j. zák. č. 361/2003 Sb., dále katalog činností, kde si můžete najít příslušnou funkci, kterou byste třeba vykonávat chtěl (mohlo by to být nařízení vlády č. 104/2005 Sb. ve znění pozdějších předpisů, ale nejsem si jist, zda je to přesné), a nařízení vlády č. 337/2007 Sb., kterým se stanoví stupnice základních tarifů pro přísl. bezpečnostních sborů pro rok 2008. Mohu vás ubezpečit, že průměrný plat je velmi zavádějící a o ničem nevypovídající informace. Jako vrchní komisař na úrovni kraje jsem před svým odchodem do civilu na počátku letošního roku pobíral cca 35.000,- Kč čistého. Ale to je po mnoha letech praxe, kterou mi mnozí mladí závidí a vytýkají, protože v této praxi jsou i léta vyšetřování trestné činnosti u tehdejší Veřejné bezpečnosti, tedy u složky, kterou by někteří dnešní politikové, ale i policisté, nejraději prohlásili za zločinnou. Takže, jak vidíte, vše je relativní

4 petro nelek
Díky za pochopení. Bohužel je opravdu hodně těch, co si myslí, že policisté jsou tu pouze pro buzeraci lidí.

Co se týká průměrného platu, tak to je velice nepřesné číslo. Plat jako takový je ovlivněn velmi mnoha okolnostmi. V podstatě je bráno od 3TT - 17000 hrubého po 6TT do 30000 hrubého. Nejlépe vše nejdeš tak jak ti to napsal jarda.

Vraťte se nohama na zem. Z vyjádření vašich kolegů nečiší bída. 35 čistého je zhruba 50 hrubého a 24 je 32 hrubého. Zeptejte se svých známých mimo resort zda tam dosahnou a pokud ano, tak za jakou odvedenou práci! I u nás ve firmě pracují maturanti za 15 hrubého a o riziku moc nemluvte, když si tady stěžujete, že pořád papírujete. Ono totiž procento pracovních úrazů u PČR nijak nevybočuje z celostátního průměru.

Pro " Pro všechny fňukající "

Za 1. Nepochopil jsi, že 35.000,- Kč čistého se zde jasně hovořilo o poldovi, který působil ve službě již velmi dlouho, tedy měl dle stupnice započítáno 30 let služby a to je na platě znát oproti elévovi u policie s nějakými odslouženými 3-5 lety a za další se nejednalo o řadového poldu z " ulice ", ale tzv. u nás řečeného " Krajánka ".

Za 2. Já mám čistého 24.000,- ale k této částce jsem se dostal za započítaných 16 let služby a vůbec mě ta výplata nepřipadá nepřiměřená tomu co ve službě " zakouším ". Těžko to vysvětlit omezenci, který o téhle práci nic neví.

4. Ono to nebude asi jen tak, že na plný stav 45.000 policistů ČR je volných kolem 6.500 míst a na plný stav 9.500 profi hasičů je volných jen kolem 80 míst. Je tam trochu rozdíl, né ?
Proč ti hasiči také neodcházejí " vychcaně " na výsluhu, jako ti poldové, když mají hasiči stejné podmínky výsluhy jako policisté. Že by byli méně chytří než ti policisté a neodešli by za stejných podmínek do blahobytu na rentu.

5. Kapánek namáhej rozum a používej mozek. Přemýšlej než něco z té pusy vypustíš. Zatím to byla jen " hniloba " přechytralého pitomce, kterých je na každém rohu spousta a kteří jen mlátí slámu, jak by co udělali, " já bych jim dal, ti se s tím se..rou, ti se s ním párají, odložit případ to jim jde, stejně nic nevyšetřili, stejně nikoho nechytnou, jen sedí v kanceláři u kafe a prdel nezvednou a všichni jistě vědí, jak je to jednoduché prokázat trestnou činnost pachateli, který byl na policii 30 x krát a dobře zná " své možnosti a co má říkat dokola dokolečka, aby s těmi upocenými poldy, kteří se potí z toho, jak mu to prokázat při klasicky časté důkazní nouzi, prostě vydupal.

Takže pane chytrý z těch ještě chytřejších, až budete mluvit o těch nezasloužených penězích " přeplacených " řadových poldů, tak si řekněte, vždyť například takový elektromontér na montážích si měsíčně vydělává více jak takový polda, spousta řadových zaměstnaců si vydělá více jak takový polda a spousta si vydělá méně, to je také pravda. Ale závidět nám není co, jistě né ty různé pachatele ať již toxikomany se žloutenkami a se strachem o píchnutí se jehlou při jejich prohlídkách a spozstě jiných činností s pachateli ať již relativně klidnými, tak s těmi co nám vybourávají dveře na služebnách, skáčou hlavou do zdi, močí a zvracejí na místnostech pro předvedené, vyhrožují našim rodinám, ale spoustě jiných věcí o kterých nemáte ani ponětí.
Loučím se se slovy " Hlupákům těm je hej, když nic nevěděj ". A to bohužel přesně platí na Vaši " osobnost "

Za 3. Nastoupivší polda si může o takových výplatách nechat jen zdát a čekat na takovou výplatu je běh na dlouhou trať.

Rád bych řekl, že sloužím něco málo přes 2 roky. Nastupoval jsem za "starého" služebního zákona, a když srovnám svůj plat, který jsem pobáral v době, kdy byly placeny příplatky za noční, svatky, víkendy, tak můžu říct, že jsem na tom byl v průměru asi tak o 1000-2000,- líp než teď za účinnosti třistašedesátjedničky. Jsem zařazen v 3TT, 1.tarifní stupeň. Můj plat je nyní necelých 21000,- hrubého. K tomu musím dodat, že od začátku roku, tedy za dva a půl měsíce mám odpracovaných něco přes 50 hodin zadarmo na oltář vlasti. No a to je asik tak vše, cobych k tomu dodal.

er

Dobrý den...Chtěl bych se jen zeptat a nevím na koho se obrátit.Chtěl bych se dostat k policii,ale problém je v tom,že nemám maturitu.Je možné,nastoupit jako uchazeč o místo policisty a tím,že bych si maturitu udělal v průběhu školení a práce u policie?Předem děkuji za odpověď

Bez maturity neberou, nejraději by chtěli samé vysokoškoláky, ale horší je to s jejich finančním ohodnocení.

Takové lidi zrovna "potřebujem" co si budou při práci chodit do školy a ostatní za ně budou makat! Už stačí,že je od nás plno ženských na nekonečných mateřských a taky plno kolegů je na odchodu

Nálada pod psa, každý na svém písku a znechucení jako za protektorátu.

Sebevražda nic nevyřeší...zkus psychiatra...

Až se současný kolaps projeví, třeba za 2roky, tak to Ivan velkoryse svede na další vládu. Být příslušníkem teď, je opravdu náročné. Člověk je pro prdel i své rodině... co tam prej ještě dělám...? A to nejen mě už vyčerpává... Výhody stát. zaměstnání spočívají v tom, že na nás okolí víc plive. Co pak nejsme lidi Ivane??? Pojď s náma někdy do služby ať víme, jestli ti vydrží ten úsměv vychcánka v našich podmínkách. Bez peněz na ulici NELEZ. A my za chvíli fakt NEPOLEZEM!...

Máš recht!

A co tam tedy ještě děláš? Vždyť tam přece nejsi "totálně nasazený", ne? Tak nebreč a raději si najdi něco lepšího, když už se ti tam nelíbí...

jenže většině policistů se práce jako taková líbí, ale nelíbí se jim podmínky pro práci, nejen finanční, které připravuje ministerstvo vnitra (zákony), policejní prezidium (výklady k zákonům a interní předpisy) a přímí nadřízení (s přístupem že jsou "papežtější jak papež), proto dochází k tomu, že si "každý hraje na svém píšečku", což u policie v přímém výkonu (OOP, MOP, SKPV, DI,... atd,...), kde se musí spoléhat jeden na druhého nejde...... a proto je policie tam, kde v současné době je, bohužel,....

Můžete někdo poradit jak je placena nemocenská? První tři dni nic a potom kolik procent?

nejdřív prozraď zdali si polda, a jestli ano, tak buď laskav od té dobroty a přečti - spíše nastuduj základní právní normu upravující Tvůj služební poměr, sodoma - gomora to snad ani není možné dávat takové dotazy

Opravdu se nedivím, že to tady nefunguje. Děkuji.

Co je ti do naší nemocenské? Starej se o svojí!

Tvoji otázku upravuje zákon o služební poměru t.j. 361/2003 sb. a následně právní úprava č. a teď tuším 217/2007

Tam najdeš vše potřebné ..

Děkuji PI za ochotu a přeji vše dobré, těm ostatním hovadům nic pěkného.

Koukám, že to tady spěje do pekel. Benzín, peníze, technika, vztahy a celkový kolaps u policie jsou patrné na každém kroku.

Prosím o sdělení zda jde o myšlení okresu KA, nebo v celé republice, zjistilo se že psací stroje nejsou využité a tak nám je sebrali dojednoho. Takže nedepisování pošty, záznamu čelního skla nebo jiných protokolů v případě výpadku elektřiny vše ručně, mám dojem že se někde vracíme ale nevím kde. Vyřešili jsme to tak že jsme se složili po 50 ,- kč a koupili si svůj v zastavárně. Mám jen strach aby nedosšlo na benzín a auta.

Psací stroj je dinosaurus, který v občanech evokuje doby dávno minulé. Nemůžeme přeci dopustit, aby se občanu při pohledu na archaický přístroj asociovala zeleň uniforem příslušníků SNB. Dnes má zelenou výpočetní technika. ……………..tak nějak to asi bude.

Nezlob se, ale jste pěkní trotlové.Proč jste si kupovali psací stroj ? Když jsou počítače, tak se musí vše psát na nich a to v ETŘ a nic mimo. A když nejde elektřina, tak minimálně jeden počítač na oddělení má náhradní zdroj a musí fungovat. No a když nefunguje, tak se občanovi pěkně omluvíš a požádáš ho aby přišel až půjde elektřina, je to úplně mormální a u nás to funguje.

Ještě si můžete pořídit husí brk a kalamář! A jezdíte na koních nebo už máte parní lokomobilu? Je 21. století, tak už se probuďte!

, ale v něčem má pravdu, jak třeba "sešiješ" trestní spis a postoupíš ho dál.. ve starých zelených deskách ty v ETŘ nejsou ...

psací stroj je dle mne stále potřebný, např. při psaní obálek, kdy centrální tiskárna je na obvodu jen jedna a třeba 50 m vzdálená