1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Pro Petru Lhotákovou:
-moc tě obdivuji a tvoje odvaha je úžasná, píši to proto, že jsem byl policistou a chování některých, kteří ochotně práskali i na své sourozence, aby dosáhli vytouženého cíle bylo k blití a raději jsem zvolil cestu z tohoto pochybného spolku odejít. Jinak o tom, co se děje Langr samozřejmě ví, ale je to pro něj nezajímavé, má rozehránu vyšší partii.

Svatá pravda, i takoví byli, že práskli někoho z rodiny, aby se dostali na vyšší post, nebo dostali odměnu. Ale všichni jsme jenom lidi a jak je známo, člověk je tvor chybující. To jim většinou došlo až už pozdě.

Stala se pouze vykonavatelem modrých manažérů, kteří nechtějí přijít o korýtko a vše tutlají.

Bohužel i toto je pravda. V současné době nemůže být nikdo apolitický a pracovat padni komu padni. Kdy by to chtěl zkusit, tak ten se se zlou potáže.

inzerce ´Vlašimská kauza´ opět v centru pozornosti
Pracovní neschopnost zpříjemňuje anglický buldok
Foto: Jiří HrnčířPro spor dvou středočeských policistů s policejními managery na okrese i na kraji se ujal název "Vlašimská kauza". A právě této záležitosti, která se již ocitla i na stole policejního prezidenta, věnoval koncem týdne rozsáhlý prostor Benešovský deník. Obsáhlejší z obou materiálů přinášíme v plném znění. Oba dva články je možné shlédnout ve fotopříloze:Policistka boj nevzdává, nechce s vlky výt
Jsou to již čtyři měsíce, co zájem veřejnosti i policejních kruhů vzbudil případ ve službě napadené a zraněné policistky Petry Lhotákové. Ta po zásahu proti agresorovi u případu domácího násilí přišla nejen k pracovnímu úrazu, ale současně také o ideály a víru ve spravedlnost a pochopení nadřízených. Dost možná ke všemu ještě přijde i o práci, kterou, jak sama uvádí, měla ráda.



Od osudného říjnové dne je totiž stále v pracovní neschopnosti a svůj návrat do služby na místní oddělení PČR ve Vlašimi si po prodělaných zkušenostech představit nedovede. Zatímco mladá policistka se již v médiích několikrát ke kauze vyjádřila, její nadřízení i policejní vyšetřovatelé byli skoupější a až dosud k problému, který označovali za interní, hovořit nechtěli. Teď je ale všechno jinak. Okresní policejní ředitelství případ vyšetřilo a uvolnil informační embargo.



Po prošetření celé události jsme nabyli přesvědčení, že na místě zásahu došlo u hlídky k pochybení v nesprávně zvolené taktice. Policista je školen na to, aby vyhodnotil situaci na místě a rozpoznal, jak by mohl v tomto případě agresivní útočník jednat. Podle toho měla zasahující hlídka zvolit komunikaci,“ uvádí shodně zástupce ředitele OŘ PČR v Benešově Pavel Havránek a velitel služby kriminální policie ČR v Benešově Pavel Mareš s tím, že v případě zásahu u domácího násilí proti ženě není přinejmenším taktické, aby vůči podnapilému agresorovi, který se dopustil násilí na manželce a je o několik váhových kategorií výše, vystupovala opět žena, byť v uniformě.



Útok vedený proti hlídce pracovníci benešovského policejního ředitelství při tom označují za velmi brutální a v žádném případě nechtějí omlouvat útočníka.„Někdy je taktičtější zvolit ústup a vyčkat do příjezdu posily a zákrok uskutečnit třeba za půl hodiny, je třeba si uvědomit, že pachatel našemu zákroku neuteče,“ dodává Pavel Havránek.



Petra Lhotáková oproti tomu namítá, že v žádném případě k pochybení nedošlo. „Taktika zásahu odpovídala vzniklé situaci, kdy podezřelý na hlídku zaútočil bez možnosti vyjednávání,“ říká Lhotáková a své tvrzení opírá o prvotní výslechy oznamovatelky, svědkyně i pachatele násilné činnosti. „To že všichni své výpovědi později několikrát změnili, je běžný jev,“ dodává policistka s tím, že obviněný se k napadení manželky a zasahující hlídky přiznal.







Rozdílné názory mezi vedením OŘ PČR a napadenou hlídkou panují v případě použití tlačítka nouze na vysílačce. Pavel Havránek společně s kolegou shodně tvrdí, že situace je dobře zdokumentovaná vteřinu po vteřině a nikdo z dalších policistů nepochybil. „Operační důstojník okamžitě ověřoval nouzové volání. Neúspěšné pokusy dovolat se zpět trvaly zhruba dvě minuty. Když se operační důstojník dovolal, druhý člen zasahující hlídky oznamuje podrobnosti útoku a žádá o posily. Z hovoru nevyplývá, že by byli členové hlídky zraněni, nebo že použili radiostanici v nouzi vědomě,“ říká benešovský vyšetřovatel. Poněkud jinak ale popisuje situaci Petra Lhotáková. Podle ní byli hrubě osočeni z neoprávněného užití nouzového tlačítka a posily přijely na místo asi po půl hodině. Vyšetřovatelé vypovídají, že operační důstojník reagoval řádově ve vteřinách a dojezd posil závisí na vzdálenosti nejbližšího oddělení, které je v Čechticích.



Tím se mezi zasahující hlídkou a jejich vedením roztáčí následný kolotoč rozdílných pohledů, obviňování, nedorozumění a situace se stává stále nepřehlednější. Tvrzení proti tvrzení. „Po příjezdu jsme oznámili naše zranění operačnímu důstojníkovi a vedoucímu oddělení a žádali příjezd kriminálky,“ uvádí zraněná policistka s tím, že požadovali převezení na ošetření také na vedoucím SKPV. „Vedoucí ale naše požadavky zlehčovali a bagatelizovali s tím, že nevypadáme jako zranění a že si vymýšlíme,“ říká Petra Lhotáková. Ta uvádí, že byla otřesená, pohmožděná v oblasti krku a břicha, že zvracela jak na místě útoku, tak na služebně.



Vedení okresního ředitelství toto rezolutně odmítá s tím, že je to přesně naopak. „To vůbec není pravda,“ ohrazují se proti nařčení oba pracovníci ředitelství s tím, že kam paní Lhotáková míří. „Domníváme se, že důvodem proč to Petra Lhotáková dělá by mohla být určitá nespokojenost, kdy jí byly vytýkány některé profesní postupy,“ vysvětluje Pavel Havránek a dodává, že některý z policistů si to vezme k srdci a jiný se může cítit nepochopený nebo ukřivděný. Každopádně Pavel Havránek s Pavlem Marešem tvrdí, že oběma napadeným policistům byl nabídnut odvoz na ošetření. „To však hlídka odmítla a podrobila se až povinnému formálnímu vyšetření, které ukládají předpisy.



Ještě z nemocničního pokoje však píše Petra první ze série článků do novin nezávislého odborového svazu Naše policie a následuje oslovení dalších periodik, v nichž vlašimská policistka líčí jak to chodí v policejním zákulisí. Tím si evidentně své nadřízené nenaklonila, což ani neměla v úmyslu. Jak sama říká, jde jí o to, aby orgány policie přiznaly chybu. „Oni moc dobře vědí, o co mi jde. Kdyby přiznali chybu, přiznali by i porušení etického kodexu policisty, služební přísahy a policejního zákona,“ usmívá se sebejistě v domácím azylu Petra Lhotáková, kterou prý pravidelně několikrát v týdnu dojíždějí vlašimští policisté zkontrolovat, zda dodržuje léčebný režim a povolené čtyři hodiny vycházek denně. „ Právě pro to, že mám tu práci ráda, chci spravedlnost. Pro takovouhle policii sloužit nebudu. Nepřijmu pravidla ve stylu přísloví kdo chce s vlky žít, musí s nimi výt,“ dodává Lhotáková, která záhadnou ztrátu kamerového záznamu z policejní služebny považuje za zásadní pochybení nadřízených.



Vlašimská policistka, jež se postavila svým nadřízeným chce medializací dosáhnout toho, aby problém nezmizel pod služebním kobercem, se nediví, že nadřízení i ostatní kolegové jsou ve výpovědích zajedno. „Protože si uvědomují, že jim jde o místo,“ říká Lhotáková a dodává, že ohledně nějaké dohody nebyla po celou dobu nikým kontaktována a dokonce jejímu právnímu zástupci není umožněno nahlížet do spisu. „Už se to čtyři měsíce řeší a nic,“ podotýká policistka, která ve svém boji hodlá vydržet až do konce. Proto prostřednictvím své advokátky podala stížnost na vedoucího vlašimského oddělení Milana Macha vedoucího SKPV Benešov, Pavla Mareše a ředitele Středočeské policie Václava Kučeru Policejnímu prezidiu.



„Nemám pocit, že dělám něco špatně. Vím, že mám podporu stovek kolegů po celé republice. Mám i pracovní nabídky vedoucích z jiných krajů, ale nechci utíkat od nevyřešené věci, ač by si to možná někdo přál. Kromě toho jsem při nástupu k policii na něco přísahala a na to nezapomínám,“ říká přesvědčivě vlašimská policistka, kterou její přímí nadřízení označují za příliš horlivou.



Text a foto: Jiří Hrnčíř, Benešovský deník



Publikováno: 01. 03. 2008

inzerce



Komentáře k článku nevyjadřují názor redakce, jejich obsah není upravován. Příspěvky však mohou být smazány, pokud budou vulgární, xenofobní, rasistické či budou v rozporu s právním řádem ČR.
Odkazy vkládejte bez "http://", jinak se váš příspěvek z důvodu ochrany proti spamu nezobrazí.


jméno
heslo



Věra: Petro, jsem s Tebou!!!
Všichni, kdož sledujete tuto kauzu, včetně samotné hlavní aktérky! Chci Vám říci, že Petru osobně znám, přesto moje slova nebudou nijak zkreslená. Petra je férový člověk, hodná holka a nemyslete si, že na mě kolikrát "nevyjela", když jsem neměla pravdu, nebo jsem říkala, co se jí nelíbilo. Nikdy ale nebyla nespravedlivá, vždycky pro ní byla důležité, aby se došlo k pravdě, ať už byla jakákoliv. Za celou tu dobu, co jí znám - a znám jí i jako kolegyni - nikdy nic nevzdala, nikdy od žádného problému neutekla a nikdy nikoho křivě neobvinila. Je mi moc líto a skutečně až zůstává rozum stát nad tím, že se k ní nadřízení mohou otočit zády, zatímco by jí měli být alespoň rádci. Je cosi prohnilého v našem státě, když naši nadřízení hledí na svůj čistý stůl, na svůj čistý štít a za jakoukoliv cenu jsou ochotni si to udržet. V tomto případě za cenu toho, že nesmyslně hledají důvody pro spáchání přestupku, neřku-li trestného činu, člověkem - ŽENOU, NAPADENOU A ZBITOU ŽENOU (!!!) - a obhajují skutečného pachatele - nad tím opravdu jen bezmocně kroutím hlavou. Moc bych si přála, aby příslušné orgány dokázaly celou věc zhodnotit a vyšetřit bez veškeré podjatosti, zcela objektivně a podle platných právních norem. Slečně Petře Lhotákové bylo mnohokrát za její službu ve Vlašimi ublíženo na těle, to jistě její nadřízení vědí, ale teď i na duši, což jsou rány hluboké a nevratné. Pracovala svědomitě, ukázněně, podle nepsaného zákona "dala ses na vojnu, tak bojuj". Bila se za pravdu, za čest - svou i svých i svých kolegů, pokud cítila, že je jim ubližováno, a jí samotné se nikdo nezastane ... Nikdo už si nevzpomene, že nemlčela, když se nadřízení naváželi do jejích kolegů - jako by to najednou všichni zapomněli. Smutné. I kdybych Petru neznala, nikdy bych nemohla být na straně jejich nadřízených, kteří stojí proti ní - opravdu, pro mě z nepochopitelných důvodů. Vlastně ano - Vlašim je malé město, přece si nemůžeme znepřátelit pro nás důležité a vlivné osoby ... Petro, jsem s Tebou a spolu se mnou i spousta, vlastně skoro většina, našich společných bývalých kolegů. Já ještě pořád věřím ve spravedlnost a pokud se Ti jí nedostane, přijdu i já sama o mnoho svých ideálů. Jsem s Tebou, prosím, nevzdávej to.
11:00:45 13. 03. 2008 DALŠÍ POLICEJNÍ HISTERKA...

is it "histerka"?

Ty jsi pěkný tukan, histerko?
A proč jsi sem nedal taky příspěvek o tom soudu, který s pachatelem Drobečkem tento týden proběhl, co? Soudkyně je prý manželka jednoho z vedoucích na OŘ BN a je "objektivní" natolik, že zpochybňuje skoro všechny tr. činy spáchané obviněným.
Že by byla taky histerická?

Tady ho máš:
petruna: Drobečkem versus soudcovský talár
Tak jsme dnes měli soud s Drobečkem. Soudkyně, jinak manželka vedoucího jednoho z Obvodního oddělení spadajícího pod ředitelství policie Benešov, byla opravdu svědomitá a věnovala plno času přípravě na dnešní hlavní líčení.
Nebudu Vás tu unavovat tlumočením jejích "zcela objektivních" výlevů nad zřejmě exotickým policejním póvlem, jako jsem já s kolegou, takže se Drobeček mohl jen mile usmívat a jeho sebevědomí rostlo do nebes při poslechu frází v přesném znění jako ve vyjádření vedení OŘ Benešov ve výše uvedeném článku z BN deníku, stejně tak rostlo jeho manželce (oznamovatelce události), která byla v soudní síni přítomná asi pro Drobečkovu morální podporu.
Díky tomu, že jsme nebyli ihned po napadení ošetřeni a vystřídáni, díky tomu, že jsme prováděli další úkony (výslechy, atd), je nejspíš zpochybněno spáchání tr. činu ublížení na zdraví, neboť bychom toho údajně nebyli s otřesem mozku a dalšími zraněními schopni. V potaz se nebraly naše argumenty, že jsme si na postup vedení stěžovali, ale protože zatím není nic vyšetřeno - máme smůlu!
Skutečnost, že jsou ve spise několikrát změněny výpovědi (oznamovatelky a svědkyně, jejich společné kamarádky), které nyní shodně tvrdí, že když 2m vysoký a 160kg vážící Drobeček otevřel dveře bytu, měla jsem na něj já skočit, rozervat mu triko, nazvat ho "sráčem" a tím útok na nás vyprovokovat. Státního zástupce evidentně polévalo horko a tak se mě pro dokreslení situace zeptal, kolik měřím a vážím. Což je 164cm a 70kg. Nezabralo to, takže o prokázání spáchání tr. činu útoku na veřejného činitele si necháme asi jen zdát. Podle všeho jsme si tedy zřejmě namátkově vybrali rodinu s tím, že se pro zábavu poperem.
Dnes bylo odročeno, ale příště povedou v poutech nejspíš nás dva. Mě a kolegu....
Na závěr bych zase použila nějaký trefný citát, ale byl by nejspíš cenzurován šéfredaktorem pro užití vulgarismů...:-) Vtipkuji, neboť se i po tom všem nesnížím na už tak vysokou úroveň mých nadřízených. O výši jejich úrovně jste si už beztak obrázek udělali sami, nemýlím-li se.
Jedině snad: "Dvakrát měř a třikrát převažuj!"
Petra Lhotáková
19:23:19 12. 03. 2008

To se dalo čekat, že to dostane na stůl soudkyně Dufková. Nemá tedy na výběr. Musí zřejmě skákat jak "jistí lidé" pískají, vzhledem k postavení svého manžela a syna, kteří pod OŘ BN slouží jako policisté. Jinak by to taky mohla být její poslední kauza řešená u soudu v Benešově. Jaká další náhodička! Objektivní, zajisté!!

To snad není ani možný! Na čí straně ta soudkyně vůbec je?

Mě spíš zaráží to, co popisuje v jiném příspěvku. Zde jej z www.policista.cz také vkládám. Je to opravdu humus, co se v zákulisí u policie děje!
petruna: Život není žádný "přátelák" !!!
V pátek jsem byla domluvená se svým kolegou "spolubojovníkem" na tom, že se sejdem před naší služebnou (samozřejmě ve vycházkách) a z garáže na nezajištěném dvoře za služebnou si odvezeme tam uložené osobní věci. Měla jsem tam zaparkovanou babetu, parkovala jsem si tam během léta kolo, jiní kolegové také motocykly i auta s plným vědomím vedení. Byla jsem tam s kamarádkou ve 14:15 hod a kolega přijel se svým synem.
Jdeme na oddělení, abychom kolegy o našem plánu radši informovali, i když byla praxe docela jiná, ale oddělení zamčené. Chvilí jsme u oddělení řešili, co budeme tedy dělat, ale nakonec jsme šli tedy na dvůr, odemkli garáž klíčem, který jsme někteří z oddělení měli, (já cca 4 roky) od tehdejšího velitele, nynějšího zástupce velitele. Z garáže jsme vyndali babetu, garáž zpátky zavřeli a uzamkli.
Náhle ze zadního vchodu služebny vyrazil zástupce velitele, oblečený do uniformy, vzteklý jako pes. Bez pozdravu na nás arogantně spustil, že tam nemáme co dělat, kde jsme vzali klíče od té garáže, ať mu je koukáme hned navalit, atd. Byla jsem celá paf, klíč jsem vyndavala z kroužku a ptala se ho, které další klíče ještě tedy chce. Neodpověděl, tak mu kolega řekl, že je zajímavé, že dosud nemáme nový klíč od vstupních dveří na služebnu, kde máme své další osobní věci a na to zástupce řekl, že ještě aby, že to jedině dobře, že tam už nemáme co dělat. Kolega ho tedy vyzval, aby se šel "pro jistotu" podívat do předmětné garáže, na čež odvětil, že už je to jedno, když ty klíče máme po celou dobu a ať vypadneme a odcházel zpět na služebnu. Kolega mu řekl, že má přeci na dvoře kameru, která by případnou manipulaci s věcmi v garáži (nic jiného tam ale nebylo) ukázala. Na to mávl rukou a beze slov za sebou uzamkl dveře oddělení.
Proč neotevřel tedy rovnou, když na služebně byl a evidentně nás viděl na kamerách už ve chvíli, kdy bral kolega za kliku u vstupních dveří u oddělení a když jsme nějakou dobu postávali před oddělením i na dvoře?
Jen takový menší detail. S kolegou jsme stále ve služebním poměru. Na oddělení jsme často zvání ohledně podepisování různých písemností, výslechů, daňového přiznání.....Myslíte, že nám alespoň řekli, abychom si uklidili své věci ze svých stolů z důvodu naší delší nepřítomnosti? Kdepak. Kde jsou věci z mého stolu opravdu nevím. To, že jsou pryč jsem náhodně zjistila po vstupu do své kanceláře za účelem výslechu důstojníky z policejního prezídia koncem února. Kytky v mé kanceláři jsou suché, nikdo je nezalíval. Asi měly VELKÝ podíl na celé této situaci, viďte?
Kamarádka se z toho nemohla vzpamatovat hodně dlouho a do dneška nevěří tomu, že jsem na této služebně pomalu 6 let pracovala a hlavně nejen tohoto pána v uniformě brala jako svého kamaráda. Kdysi.
Jak ale říká jedna moudrost - "Lidé jsou různé, blbé a pitomé!"
Petra Lhotáková
09:59:43 11. 03. 2008

To je fakt síla. Dá se tomu vůbec věřit?

No já nevím co si mám myslet, ale podle délky nemocenské bych zranění Lhotákové tipoval ne na nějaké napadení, ale spíš na těžkou autonehodu. A vhledem, že s takovým zraněním byla schopna dále ten den sloužit, tak to musí být asi zocelené žena bývalého SSSR.

Vážená Petro Lhotáková, jediné co Vám mohu napsat, tak je to, že Vám bezpochyby chybí odpovědnost, slušnost a hlavně loajalita ke svému zaměsnavateli. To co předvádíte svědčí o Vaší policejní tuposti a dobře víte jak to všechno skončí. Podle mě jste obyčejná policejní fraška a už tady nepruďte a hlavně dál vykřikujte na všechny strany, ještě více novin a televize, možná má zájem i maďarská televize, případně až do Bruselu, nemohu Vás brát jako policistku a už se nad sebou konečně zamyslete. Ten Váš socialistický boj zabalte a je Vám doufám jasné, že jako policistka jste už dávno skončila. Vás mít jako podřízenou, tak jsem s Váma hotovej tak do 14 dnů a balíte kufry a jen by se za Váma kouřilo

Polisi,
ty jsi ale kus hovada. Víš vůbec vo čem meleš? Řekl bych, že zrovna u tebe tnula Petra do živýho, žere tě to a sám nevíš kudy kam. Kdyby Petře chyběla odpovědnost a loajalita k zaměstnavateli, co potom chybí právě tomu zaměstnavateli, který radší dopustí zproštění viny pachatele, než aby přiznal svou odpovědnost za zraněné zaměstnance. Tos mi zase hnul žlučí!

Polis, co je to socialistický boj a jak víš, jak to skončí?

Hele, Mazec, hovado nejsem a nikdy jím nebudu, mě se tady hrozně líbí, jak kdejaký strážmistr je chytrý jako hovno, ale myslím, si že kdyby policistka Lhotáková, která je tady brána, jako nějaká bojovnice za pravdu a spravedlnost, řešila svůj problém bez různých novin, novinářů, různých polosocialistických odborů... tak si myslím, vše už bylo dávno vyřešené a kolegyně Lhotáková by dále mohla uplatňovat svoje ambice při ochraně naší demokratické společnosti. Jinak to chápu, že doma sedí na zadku a vypiskuje na všechny strany a naivně si myslí, že je policejní odborová hvězda. Omyl chlapče, takových policejních hrdinů jsem už viděl a pochop , bude otázka času, kdy Lhotáková bude ráda, že odevzdá pytel a Ty její odborové výkřiky jí budou naprosto , ale naprosto úplně k h..... ?Mazec, neznáš, že u policie byla vždy pravda po zásluze potrestána, probuď se !!!!

"ty jsi ale kus hovada. Víš vůbec vo čem meleš?" ..."co potom chybí právě tomu zaměstnavateli, který radší dopustí zproštění viny pachatele, než aby přiznal svou odpovědnost za zraněné zaměstnance." Pokud tady příspěvky dobře čtu, tak pachatel je stíhán krom jiného i pro TČ napadení veřejného činitele a protože slečna je už šestý měsíc se služebním úrazem v PN, tak odpovědnost zaměstnavatele za zraněné zaměstnance je evidentní. Mazec, "Tos mi zase hnul žlučí!"

tak si to přečti ještě jednou. Píše, že se to nedá dokázat, když je včas nepusili k doktorovi.

Mazec, nachystej si žluč, co tady meleš za bláboly, jestliže odborářka Lhotáková byla zraněna, tak byla zraněna tím Drobečkem a pak tedy nechápu, jak může být zato odpovědný zaměstnavatel a za druhé o vině vždy rozhoduje soud a jestliže byl zproštěn viny, tak to není věcí zaměstnavatele, ale já zapoměl on i ten soud je vlastně proti bojovnici za spravedlnost, já mám obavu, aby o Lhotákové nejednala i naše povedená vláda. Hele žluč, jak dlouho sloužíš, že to vůbec nemůžeš pochopit. Říká Ti něco nezávislost soudu, jestliže ne, tak hoď na stůl placku a zmiz, Tebe škoda nebude.

žiješ asi v jiném světě, když věříš v nezávislost soudu. Komu jde o koryto? Jí určitě ne a jak je známo, tonoucí se stébla chytá, že, proto ty podpásovky! Názor, že bez medializace by byla věc dávno vyřešena je taktéž nesmysl. Pokud vývoj celé věci sleduješ od začátku, věděl by jsi, že by se tím nezabýval vůbec nikdo. Proč se to tedy již podruhé řeší, když se podle tebe o nic nejedná? Proč se za ní "polosocialistické" odbory staví, když si tím můžou znatelně uškodit? Podle toho co tu píšeš, jseš jen ambiciózní fracek, který by rád vytloukal klín klínem. Ona veřejně neanonymně bojuje a mě je zle z toho, že i právě za takové fracky, jako jsi ty.

nezapomněl jste se podepsat, pane nadřízený?

"Říká Ti něco nezávislost soudu"
Hele důstojníčku "určitě" s mnoha letitou praxí v terénu :-)Doufám,že těmito bláboly nekrmíš podřízené.Ti co příjdou po nás ti na to možná ještě skočí.

Nabízíme za almužnu nemoci všeho druhu a nejistotu pro svou rodinu.

...prosím, specifikuj jakéže-to "nabízíš za almužnu nemoci všeho druhu" a jakou máš na mysli "nejistotu pro svou rodinu". Sama jsem dosud žádnou nemoc "všeho druhu" (krom pracovního úrazu, který mou rodinu, potažmo mé děti, nijak neohrozil ) domů nedonesla a nejistotou jsme také dosud netrpěli,...

Já jsem měl jenom žloutenku A + B

píšeš "Já jsem měl jenom žloutenku A + B". A to jsi policista? Nevím proč jsi se nenechal proti žloutenkám obou typů A i B očkovat (jedna vakcína, očkována ve třech intervalech) i u nás byli tací, kteří očkování odmítli, většina těch odpovědných se naočkovat nechala a jsme relativně při styku s "feťáky" v klidu.

Je tu druhy klik neserte mna!

Modrá šance pro všechny policisty. Nabízíme Vám za almožnu možnost podávat vyčerpávající výkony.
Je třeba si utahovat opasky! Dobře již bylo. Bude hůř.

Tak jsem právě na TV Nova viděl profesionální eskortu vraha. Sán na zadním sedadle Favorita. Bez dalšího komentáře.

Nejsou lidi všichni už odešli, nebo jsou na odchodu.

Ba ne, je Vás jako much a těch je v našem kraji opravdu hodně. Jste až na vyjímky netáhla!!!!

no jasně, jako much, dnes jsem zrovna doma jednu "jarem probuzenou" mouchu našla, chudinka jedna, už není, umřela po ráně "plácačkou na mouchy",...buď jí země lehká,....

Jdeme po modré ke všem čertům........

Jen by mne zajímalo kolik lidí tu píšících volilo tu modrou chamraď. Socani nestojí taky za moc, ale mají trochu k obyčejným lidem blíže. Modří ptáčkové si obyčejnými lidmi vytírají kaďák!

..to víš, že voličů "modrých" je tady asi dost, ne každému jsou "modří proti srsti". Celý život volím KSČ a volím je i nyní (a teď hurá do mě), ale i ti jsou "lidštější " než modří.

http://www.lidovky.cz/policiste-se-nechali-uplacet-cigaretami-f0 2-/ln_domov.asp?c=A080314_153603_ln_domov_mtr

A další a další policisté odcházejí a další a další nováčci přicházejí-budujeme sbor amatérů.

Ale to je účel celkového nového uspořádání policie. Tato vládní garnitura nemůže potřebovat chytré policisty,ti by jim přeci šlapali na prsty a to by přeci nešlo. Staré skušené nechají odejít, nebo je vyháží a mladé nezkušené naberou a je hotovo.

ne že budete, Vy jste byli a jste banda amatérů.

a jéje, už je tady opět nějaký " zkušený " civilista " hrdě " kritizující něco do čeho vůbec nevidí a zkušeným okem to fundovaně zkritizoval.
Děkujeme za projevenou kritiku pane " znalče " policie a všeho co se službou policie, tedy trestním řízením a jinými činnostmi souvisí.

F1 zase machruje, bež si stěžovat na lampárnu.

Všimli jste si, že F1 je ze všech nejchytřejší? Všemu rozumí, všude byl, každého hned prokoukne... Proč on vlastně navštěvuje tyto stránky? Měl by sedět na nějakém pohodovém místě, dělat třeba krajského ředitele, policejního prezidenta a nebo ministra vnitra či premiéra a nebo ŘEDITELE ZEMĚKOULE. Škoda jeho schopností na tomto fóru a na jeho pracovním místě hlídkaře nebo územáka...

1. Ano souhlasím, přirozenou inteligenci mám dle psychologického vyšetření v hodnotě Raven IQ139, což jsou 2 procenta lidí, takže si na svou " chytrost " a schopnost zdravého úsudku ( včetně úsudku o těch co si nevidí na špičku nosu ) nestěžuji. Nevím jestli Vy, laciní kritici policie máte stejnou hodnotu " zdravého " rozumu. Velmi často zjišťuji, že nikoliv a je to pro mě jen standartní, praktické a časté poznání
2. Ani jednu služební činnost, zde uvedenou nevykonávám, tedy Váš omyl - další.
3. Ve 42 letech jsem jaksi již seznal dosti moudra, třeba to, že hlupák zůstane hlupákem a tak již hodně věcí beru s nadhledem, takže v pohodě kritizujte, i s takových " znalých " je svět složen.

oprava : slova " i s takových " nahrazuji textem " i z takových "

Odůvodnění : Oprava textu byla provedena z důvodu možného šťourání nějakých těch šťouralů.

Včera večer po šťourání, co?

Ty by jsi potřeboval opravit něco jiného málo placený hrdino!!!

F1, nic ve zlém ale sebevědomí Ti nechybí, jen se podivuji, že u firmy s takovým IQ zůstáváš.Také jsem jednoho takového, co vykřikoval jaké má IQ (mimochodem uváděl ještě vyšší) znal, byl to sice šéf, takový "já, já, jenom já" ale ve skutečnosti sám dokázal jen chlastat a dělali za něj druzí na nichž parazitoval. Oni odešli, on až jako přesluhující důchodce. Nesnaž se přesvědčit čtoucí a hlavně sloužící policisty, že jsi něco takového. Máš-li takové IQ jak uvádíš, tak se zcela jistě více uplatníš v civilu a dosáhneš i lepšího sebeuspokojení a vyššího fiančního ohodnocení.

Dříve jsem byl nejchytřejší, ale hrozně namyšlený. Nyní už však nemám žádnou chybu. Proto dělám policajta.

pro 144 pro F1
Předpokládám, že kdo tuhle myšlenku zveřejnil, jen laškoval. Věřím, že pokud jsi policista a přišel jsi na to, co říkáš, tak už neděláš policajta. Já ho dělal v přesvědčení, že bojuji proti zlu, trpěl jsem nad sebou různé nadřízené, dělal za ně. Chodil s nechutí do práce, a dnes ... jsem rád, že jsem se odhodlal k závažnému rozhodnutí odejít. Ale upřímně, jsem sice smutný z toho, že jsem odešel, dokonce z místa, kde jsem plnil svou roli a podřízení mi akceptovali, na to aby jsi ale uspěl v civilním sektoru, na to musíš mít. Každý z vás je mezi kolegami hrdina, vyhrožuje, že odejde, pokud se mu nezvedne plat (ač dnes má roční plat kolem půl milionu). Kdo chce odejít, tak s tím nevyhrožuje, nevydírá neschopné nadřízené, aby mu zvedli neadekvátně plat a pokud ví, že na to má, tak nechť odejde a planě nevyhrožuje, protože na to, aby odešel zkrátka nemá, protože je nemakačenko, jako jeho nadřízení, kteří hjej pak neberou ani vážně. Nakonec si ho tak vychovali, bohužel ti co za nadřízené makali již jsou pryč... a mezi těmi co zůstali jsou bohzužel i vychcánkové, kterých jsem si nikdy nevážil, ale ctím poctivou službu každého policisty, i když se může nechtěně dopustit přehmatů a pochybení. Pokud koná v dobré víře, tak nechť se jeho nadřízení mají odvahu se oprostit od befelu shora a zastat se podřízeného. Jde to vážení funkcionáři, jen na to mít a nehledět jen na svou kariéru. Apropó, vážení funkcionáři, těch vychcánků a podĺejzáků typu ... bych se také zbavil ... a nebo jim dal opravdu práci, nechť ukáží, že na to mají, že něco umí, že nekecají planě jen o např. ETŘ ale že jsou policajti na svém místě, že umí zakročit, provést OMČ, rozhodnout o závažných problémech,dle platové třídy, vníž jsou placeni... Je snadné vystupovat jako makáč krajského formátu a nevědět nic o okresní úpráci a natož práci obvoďáka.

Dobrý den. Může mi někdo prosím vysvětlit proč služební funkcionáři bezpečnostního sboru a ministr vnitra aplikují záko č. 361/2003 Sb. na mou osobu, když jsem nikdy podle tohoto zákona nebyl ve služebním poměru? Děkuji za odpověď.

bejvalko. Starý zákon byl nahrazen novým, který není pravou retroaktivitou - nepůsobí zpětně. Vím, že se Ti jedná o zvyšování renty. Jsi profláknutý. A šlus.

Nejedná se mi o zvyšování renty. Jedná se mi o to, že se mnou vedou služební funkcionáři bezpečenostního sboru řízení podle zákona č. 361/2003 Sb., které sami zahájili vydáním rozhodnutí, přičemž já o žádné takové řízení nestojím. Tak mne zajímá, podle čeho mají k takovému řízení s mou osobou pravomoc.

Neboj už se to připravuje i na dříve zcivilněné personalisty, studenty VŠ - denní studium a i pro další dle 361-tky nikdy nesloužícími. Jedná se o snížení rent za mateřskou dovolenou, základní nebo náhradní voj. službu, které byly platné pro službu stejně jako uvedené studium VŠ. Zkrátka bude měřeno všem stejným metrem.

cestou státního zástupce podal žalobu na tebou uváděné, popřípadě podnět IMV. Zneužití pravomoci jak vyšité. Nééé, tak si nestěžuj.

Podal, ale k ničemu to nevedlo. Pánové z MV mají ale pravděpodobně absolutní imunitu. ze státního zastupitelství mi byly odepsány výmysly a lži a ani se neobtěžovali záhájit úkony v tr. řízení. Absolutní bezpráví!