1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Současná situace české policie je kritická. Neustálé reorganizace, střídající se vlny lustrací, odchody kádrů a další problematika včetně slušného finančního ohodnocení za poměrně nebezpečnou a vysoce náročnou službu nedávají našim mužům zákona klid k řádnému výkonu služby.

Ono jak kde víš, ale vysoce náročná služba je jen u pár policajtů, vím o čem píši.

m

Není to nějaký divný???http://www.langer.cz/public/diskuse.php?r=12274&page=3

Mimo jiné jem podal i stížnost na postup státního zástupce, ale zatím nic. Bezpráví nejen bývalých policistů!!!!

Děkuju za: 17.03.2008 23:52 Co TV zNOVA neřeší a je toho více.

Divné, dohlížíte na zákonnost, ale nezákonnost je na vás páchána - státem, zaměstnavatelem. Prostě hloupé zakony pseudodemokratického Absurdistánu. Jak je možné že se neorientujete v zákonech, jak jim má rozumět člověk bez minimálního právního vzělání, tedy ten, který se jimi má především řídit a kterému jsou určeny . Proč se vymýšlí vymyšlené, ale daleko složitější? Proč je vše možné řešit dvojím trojím způsobem a každý způsob je zcela odlišný a správný. Co advokát to názor a každý je správný. Neútočím příspěvkem na policisty, ale na systém. Děkuji

Superhrubá mzda to je pěkné posvícení, ale platy jsou prakticky pořád stejné a sebemenší nárust mezd se nekoná při velkém zdražování a inflaci.

a už zase odlétám, tak se tu kousejte dál....hezký den :-))))

Já se ale ani dámy a pánové nedivím, že Vám ministr pan Langer truchu utnul tipec. Na jedné straně máte málo peněz, pracujete jak nevolnící a to či ono, ale na druhé straně kolegů - zločinců podle dnešní televize stále ve Vašich řadách přibývá. A tak mě napadlo, jestli není správně POMÁHAT A HRABAT. Už z tohoto důvodu panu Langerovi fandím a myslete si co chcete.

Ale Langer nikomu tipec neutnul. Však není daleko doba, kdy ho pořádně properou na stranické schůzi, protože se mu rezort rozpadá pod rukama. A myslím, že těch lumpů u PČR bude stále víc a víc, protože náborářům nezbude nic jiného, než nabrat kdejaký póvl, hlavně když to bude mít obě nohy a ruce. U přijímacích testů přivřeme obě oči a ono to nějak půjde. Náborář dostane svůj zasloužený plat, občan svého policistu. Kvalitu řešit nebudeme, ta je totiž v současném marasmu neřešitelná.

Stejně by jste mohl postupovat v všech profesi. Pošťáci ztrácejí dopisy, lékaři neoprávněně vybírají poplatky a politici jezdí autobusem zadarmo. Jenom vi patříte do skupiny 100% poctivců. Zkuste se raději zamyslet proč tomu tak je, že u policie pracují tito lidé. Kvalitního pilota letadla musíte také najít a především dobře zaplatit , jinak odejde je konkurenci. Pokud chcete mít kvalitní policií, tak musíte postupovat stejně, což se u nás v poslední době zrovna moc neděje. Proto si budete na tento stav muset zvyknout.

13.03.2008 21:23 Chytry z Nitry

Dobrý den. Může mi někdo prosím vysvětlit proč služební funkcionáři bezpečnostního sboru a ministr vnitra aplikují záko č. 361/2003 Sb. na mou osobu, když jsem nikdy podle tohoto zákona nebyl ve služebním poměru? Děkuji za odpověď.
reagovat
14.03.2008 11:07 Jednoduše

bejvalko. Starý zákon byl nahrazen novým, který není pravou retroaktivitou - nepůsobí zpětně. Vím, že se Ti jedná o zvyšování renty. Jsi profláknutý. A šlus.
14.03.2008 11:31 Chytry z Nitry

Nejedná se mi o zvyšování renty. Jedná se mi o to, že se mnou vedou služební funkcionáři bezpečenostního sboru řízení podle zákona č. 361/2003 Sb., které sami zahájili vydáním rozhodnutí, přičemž já o žádné takové řízení nestojím. Tak mne zajímá, podle čeho mají k takovému řízení s mou osobou pravomoc.
14.03.2008 22:52 Pro Chyrty z Nitry

Neboj už se to připravuje i na dříve zcivilněné personalisty, studenty VŠ - denní studium a i pro další dle 361-tky nikdy nesloužícími. Jedná se o snížení rent za mateřskou dovolenou, základní nebo náhradní voj. službu, které byly platné pro službu stejně jako uvedené studium VŠ. Zkrátka bude měřeno všem stejným metrem.
14.03.2008 23:45 Už jsi

cestou státního zástupce podal žalobu na tebou uváděné, popřípadě podnět IMV. Zneužití pravomoci jak vyšité. Nééé, tak si nestěžuj.
15.03.2008 08:49 Chytry z Nitry

Podal, ale k ničemu to nevedlo. Pánové z MV mají ale pravděpodobně absolutní imunitu. ze státního zastupitelství mi byly odepsány výmysly a lži a ani se neobtěžovali záhájit úkony v tr. řízení. Absolutní bezpráví!

to je procentuální vyjádření těch, co byli obviněni (ne odsouzeni) k celkovému počtu všech policistů (počítáno z 45tis.). Jestli soudíš a apriori všechny hážeš do stejného pytle, nedivíš se MV, ale 99,995% bys nepřidal a neupravil podmínky, protože to 0,005% sjelo z cesty (až to potvrdí soud), abychom respektovali i jejich práva, tak jsi jen dalších z těch, co dostali falstr a policie je pro ně třídní nepřítel (minimálně na 14 dní, než ten žal za chybu policisty, že jsi jel jako pra.e po městě a on tě chytl, přepiješ......

Tedy matematika, to je pro tebe asi jeden z nejúhlavnějších nepřátel, že? Takže zpět ke 2. stupni ZŠ: 45 000 = 100%, 450=1%, a kolik je 238? - 0,53%.
To je věda pro medvěda, že?
Chtít po tobě logiku a nepočítat s 5000 neobsazenými služebními místy je už pro dnešek trochu moc. To necháme na jindy.

promiň, spletl jsem se. Příspěvek jsem psal v běhu. Máš pravdu v tom, že když člověk něco dělá, měl by to dělat pořádně a přemýšlet nad tím, ne ve spěchu. Pak zvedá ze židle matematiky jako jsi ty a celkem zbytečně, protože matematiku celkem slušně ovládá taky....:-))))

jen tak spěchal, že zapoměl vynásobit číslo 100, aby se k těm procentům dostal....

Jarda + Aja to napsali naprosto přesně!!! Plně se ztotožňuji s jejich příspěvky!!! Kvalita se musí zaplatit, a pokud (obecně) nemáte na kvalitní zboží (jakékoliv) potřebnou částku, musíte kupovat nekvalitní, levnější zboží a podle toho to také pak vypadá. S lidskými zdroji je to to samé. O kvalitního zaměstnance se budou subjekty přetahovat, a co jiného, než převážně odměna za práci v dnešní kapitalistické společnosti převažuje při rozhodnutí, ke komu jít.

Teď jsem sice někomu nahrál na smeč, že mi bude tvrdit, že proto se k Policii hlásí tolik lidí, ale to s nástupním platem nemá nic společného. Můj předchozí příspěvek byl směřován k speciálně vyškolenému, zapracovanému a léty praxe ověřenému pracovníkovi, který je pro tu kterou firmu přínosem. Kvalitního zaměstnance si musí šéf vážit a také mu to dát najevo, a jak jinak, než finančně, nebo nějakými bonusy. Toto se dnes u Policie neděje a proto kvalitní, vystudovaní a vněkterých případech i excelentní odborníci odcházejí za lepším. Ani se jim nedivím. Já už mám také nastartovanou žádost, ale pořád ještě doufám, že..............

čeho ty jsi excelentním odborníkem? Asi psaní a mluvení, že?

Pro Pic
Docela jsi mě pobavil s tím výrokem čeho je odborník. Stále tady civilové omílají skutečnost, že policajti jsou hloupý, ale proč za námi na oddělení stále přicházejí pro radu. Můžeme mi to někdo z Vás vysvětlit, protože mi nejde nějak na rozum, že chytrák si nechá radit od hlupáka.

pro -Pic-
převážně nereaguji na osobní invektivy, ale opět musím udělat výjimku, neboť se svojí odpovědí "jedeš" do mně. Ten příspěvek byl psán obecně, z pohledu na Policii, jako na celek, což jsi ovšem asi nepochopil, ale to nevadí. Děkuji Ti alespoň za Tvé subjektivní ohodnocení mé osoby v psaném, možná i verbálním projevu. Sám osobně se za excelentního odborníka v žádném případě nepovažuji, to jen na vysvětlenou, možná jen za kvalitního, ale toto posouzení patří do pravomoci jiné osobě. Chtěl jsem jen poukázat na to, že opravdu odcházejí, díky finančnímu nedocenění jejich práce, specialisté do civilu, po kterých ihned sáhnou profesně zaměřené firmy, protože vědí, že takový vyškolený a odborně vzdělaný člověk pro tu firmu bude přínosem. A jsem si 100% jistý, že tito lidé budou mít u těchto firem o něco více, než u Policie. Několik jich znám a jsou spokojení. Pokud jsi dobře pochopil, neměl jsem na mysli řadové policisty z "ulice". Pokud jsi civilista, můžeš zareagovat na náborovou kampaň, pokud jsi policista, snad to chápeš.

Nespokojenče,
to víš, že tě chápu, jsem jen chtěl odlehčit diskuzi.

Nikdy nebylo uvedeno kolik policistů bylo za jeden rok odsouzeno, vždy se uvádí kolika policistům inspektce sdělila. Již si nepamatuji kde jsem to četl a přesná čísla, ale bylo to nějak takhle, když je sděleno občanovy, tak 80 procent případů je odsouzeno, když policistovy, tak 20 procent je odsouzeno. Vysvětleno to byla tak, že policisté v tom umí chodit, ale je známo, že inspektce sdělí policistovi skoro vše a u občana by to, ale neprošlo.

pro tp...
Jsem dost tolerantní, ale pokud se chceš zapojovat do diskuze dospělých, napřed si přečti co a hlavně JAK napíšeš a pak teprve "odENTRUJ". Nikdo nejsme neomylní, ale ten tvůj příspěvek fakt stojí za to...:-((

INFLACE 7,5 PROCENTA A PLATY DÁLE STAGNUJÍ.

A dlouho budou, údajně tři roky -:(

Tak to tady zůstane jenom blbec !

to už se stalo

Jsem na denním studiu, beru vejplatu, všechno mám hrazený... Není, proč bych zrovna teď utíkal...:-) S vámi ostatními samozřejmě soucítím.

Instruktor ukazuje studentům policejní akademie automatickou pistoli: "Tohle je automat."
"Automat?" diví se jeden z budoucích policajtů. "A kde je díra na peníze?"