Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

No delší dobu jsem tady nebyl a musím napsat, že to tady je furt dokola a úroveň čím dál nižší. Že se vám chce...

No nechce, ale člověk ještě pořád tak trochen ze setrvačnosti..... Na druhých stránkách to ještě jde. Tady se to zvrhlo v nesmyslné dohadování, osočování, napadání a provokace!
Jinak dobrý?? Vše podle představ a plánů? Čusík....

Ahoj Kobro. Jasně vše OK, podle představ a plánů. Mladej sice dává zabrat, ale když vidím ty pokroky tak se to dá. Je to jen o zvyku. Napíšu ti... (pozdějc). měj se...

Kájo vezmi si prášek a jdi spát !

Tato byla služebním poměrem, který upravoval povolávací rozkaz. Pracovní poměr to nebyl zcela určitě. To že byla ZVS zrušena je otázka druhá. Zákonodárci jsou opravdu dobří sportovci doběhli nás, a doběhnou časem všechny.

Koukám, že 80 % příspěvků a odpovědí je od provokatérů a mentálních nešťastníků.

no to víš (nebo výš) každej chvilku tahá pilku no a tys tahal pořádnou pilu tak se nediv (nebo nedif) ty mentální nešťastníku

Momentální nešťastník si ty. Nenávažej se do mně ty skrachovalče.

Já nejsem nešťastník, ale šťastník, protože se nenavážím do nikoho ani do tebe, krach mně zatim nepotkal, ale ty tady kličkuješ jako zajíc mezi velikonočnimi vejci s prohlasením o nějakém provokateru nebo mentálním nešťastniku. A teď eště navic něco o skrachovalču, co to je, to jsem za cely život nepoznal, to je neco jak Jursky park?: No esli je to z vlastni zkušenosti tak tě Karel, chudinko jeden lituju a byt na tvym místě tak se zahrabu aspoň 100 metrů pod zem a nevylezu až za dalši revoluci, za kolik roku to vlastněbude?

Tak k listopadu 2007 jsem ukončil po 13 letech svoji kariéru u PČR ( i se ZVS po 14 letech), donutil mě k tomu nový " lepší" zákon o služebním poměru. Nastoupil jsem hned do pracovního procesu a můžu v klidu říct, že bych se už nevrátil. Vše má své pro i proti, ale jedna věc mě hodně mrzí a to, že jsem neodešel hned po 10 letech i se ZVS. Tak se mějte, občas na tyto stránky mrknu.

ať se ti daří

no to ti fakticky přeju a měl bys poradit mayovi dayovi ten máčo si myslý že jedině demonstrace ňeco vyřeší a koryto mám v chlívku na prase, kdyby teda bylo potřeba, protože prase už nemám, to už je sněděný

ZVS jsi vykonával u PČR? A pak jsi s ní chtěl po 10 letech odejít?

ZVS se přeci nedělala u PČR, ale u armády (AČR)a byla v trvání maximálně 2 roky, tak tomu tvýmu výpočtu moc nerozumím. Když jsi chtěl odejít po 10-ti letech i se ZVS, proč jsi sloužil u PČR ještě další 4 roky navíc? Se ti práce líbila? tak proč jsi nezůstal, a se ti prace nelíbila? tak proč jsi neodešel dříve? Zase jeden "vyčuranek" který policii zneužil k přispěvku.Snad ti ho brzy seberou, takovým vyčurankum bych to přal, proto příspěvek nejdřive po 25-ti letech, ubylo by vyčuránku a dostali by ho ty kterym je určený, kdy už nejsou schopný u PČR pracovat (protože jsou pomocí a ochranou občanů tohoto státu opotřebovaný) a jinde práci ve věku 45-50 roků neseženou.-

Kde je v zákoně uvedeno, že se ZVS a MD nezapočítává do výsluhového příspěvku dle z.č.361/2003, našel jsem tam pouze nezapočítávání dob ve funkcích tzv. ideových STB, VKR, M-L politruků. Bohužel s metodickým pokynem k zápočtu a nezápočtu dob jsem seznámen nebyl. Odvolání zamítnuto bez opravných prostředků, právním výkladem hodným předsametového režimu. Žalobu cestou státního zastupitelství lze podat kdykoliv. To víte, že půjde. Zadarmo této pseudodemokracii nic nenechám.

PČR - další jeden z mnoha
Ty vosle, je to v celý Evropě a ve větší míře, tak se neser. Odešel dle platných právních norem, neměl průser no tak mu to přej. "takovým vyčurankum " bych to sebral, když maj škraloup a nebo nehoráznou rentu, proč není strop?

No jasně, když 361- tka může upravovat zpětně předchozí právní předpisy, musí takto fungovat i připravovaný antidiskriminační zákon, až začne platit bude následovat spousta žalob i ohledně výsluhového příspěvku pokráceného za MD a ZVS. Opravdu není možné, abych měl zápočet výsluhového příspěvku krácen o dva roky proti kolegům, kteří se mnou společně nastoupili a již dle z.č.186, nebo v přechodném období z.č. 361 služební poměr ukončili-ukončí. Stejně jsou diskriminovány i ženy, jimž byl pokrácen výsluhový příspěvek o MD, když jiným již odešlým, nebo na odchod se v přechodném období připravujícím, započítán byl a MD probíhala npř. ve stejném období. Nutno též řešit žalobou s odkazem na připravovaný antidiskriminační zákon.

dáme ženským po 10 letech rentu,když 8 let z toho byla na mateřský a ostatní kolegové za ni chodili do služeb a ještě k tomu do zelených,protože nikde nejsou lidi.Tak toto je diskriminace zase podle mě.
Za dva roky ve službě brát rentu až do důchodu,nebo až do smrti,tak to je vyhazování peněz,které mohli rozdělit pro ty,kteří jsou fyzicky ve službě.

No, ale vždyť to tak je i u některých personalistek a dalších OP co rentu dostávají a mají v ní MD či ZVS započtenou. Jiné policistky, přestože dále slouží jsou o tento zápočet ochuzeny. Stejný problém vidím i u policistů, kteří studovali denní VŠ, jejich přínos pro službu byl stejný jako u žen na MD. Čím delé sloužíš, tím více se musíš nechat okrádat.

ZVS se též vykonávala u vojsk MV, to aby jste byli v obraze. Když Aá tak také Bé. Bylo to také o protekci a strejčkování, tak jako dnes v celé společnosti, PČR nevyjímaje.

Koukám, jak na můj příspěvek jsou některé pěkné reakce, zejména o vyčůránkovi. Asi někdo můj příspěvek špatně pochopil, nejsem žádný vyčůránek, chtěl jsem říci, že nový z. č. 361/03 je pěkně na p..u a to zejména pro nepřetržitý provoz, kde jsem byl jako jeden z mnoha dalších hodně poškozen a donutil mě od PČR odejít. Kdyby zůstal starý z.č. 186/1992 Sb., tak bych zcela určitě stále sloužil. Druhá část mého příspěvku je pravdivá: škoda, že jsem neodešel po 10 letech. Ať si to přebere každý jak chce.

Pomůže jedině demonstrace, zákonodárci mají zájem akorát o svá koryta, ale zaplatit poldu v této zemi neumí.

ty snad děláš zadara? no to seš teda pjeknej máčo, tak se zpamatuj na úřadu práce zadara nebudeš a doma si můžeš fandit jak seš dobrej a nedoceněnej

A k čemu ti pomůže demonstrace? Čemu za poslední roky která demonstrace pomohla? Prober se, demonstrace jsou na h.v.o, žádná demonstrace žádnej problém zatím nevyřešila.

nevyřešila a nevyřeší, hroší kůži jen tak něco nepřemůže

Kája: PJEKNEJ, MYSLÝ - co to do prdele je ??? :-)))))))))

Zdravím všechny slušné lidi, ne provokatéry. Byl jsem 25 let v přímém výkonu, policejní řemeslo jsem dělal do té doby, než začal platit paskvil z.č. 361/2003 Sb. Odešel jsem do civilní sféry za účinnosti zákona č. 186/1992 Sb. Jsem přes dva roky v civilu. Všude se musí makat, ale mám volné svátky soboty, neděle, bez nočních, nedělám zadarmo 150 hodin , a nenasluhuji svátky, vloni jich bylo 10 a další hodiny tzv na oltář vlasti. Každá práce má svoje, ale zákonodárci zlegalizovali okrádání za vykonanou práci. Tedy se neplatí příplatky, je fixní plat. Platy řadových policistů, hasičů, bachařů neodpovídají vykonané práce, společenskému významu, je to práce o zdraví a o život. Narušené soukromí a další negativa již zde byla na tomto veřejném webu podrobně popsána. Byly zvýšeny platy funkcionářům, to mne nevadilo. Je nutno změnit zákon, vrátit příplatky za vykonanou práci, plnou valorizaci ,dneska výsluhového příspěvku, souběh nemocenské , souběh při evidenci na úřadu práce s výsluhovým příspěvkem. Další zlegalizované okrádání, sám jsem toto zažil. Veřím, že se zlepší podmínky pro práci, sociální jstoty, finanční ohodnocení řadových policistů, hasičů, bachařů, vidím to výhledově tak 10 let. Tedy odešlo mnoho zkušených policistů, kolegů, střední generace. Společnost toto stálo vyhozené miliardy korun. Plukovníci zůstali, zákon jim vyhovuje. Je nutno změnit poměr , aby byl jeden plukovník na deset strážmistrů. Výsluhový příspěvek je jenom sociální dávka, při nástupu cc 20 let, odsloužení cc30 let, ještě 15 let pracovat. Při odsloužení 45 let v přímém výkonu je již z něj opotřebovaný člověk, stejné jako u havířů , hasičů . Kdo fyzicky pracuje, dělník a podobně je na tom stejně. Stát potřebuje, aby se nikdo důchodu nedožil. Toto jsou současné vyhlídky pro dělníka a též dělníka policie ČR , hasiče, bachaře. V současné době pracuji dále a mám ccc 5-7.000,-Kč více s výslužkou, a volné dny, jak jsem uvedl. Bez stresu a čistou hlavu. Fandím kolegům, co zůstali, nebo kdo se dá na policejní řemeslo v těchto nic moc podmínkách. Je to moje úvaha do diskuse, to co jsem prožil. Přeji příjemný den, bývalý kolega por Marek Ladislav z České Lípy.

Seš stejnej jako já taky to tady meleš okolo dokola a to ňykomu nevadí. Tak nerejpejte do mně, dyž nerejpetre do bývalého policisty vy fšechny spravedlyvý intelygenťy.

Ladislave, se svým specifickým stylem byste mohl prorazit v literatuře coby zakladatel nového, neotřelého směru. Nesouvisle poskládané "věty" tvořené navzájem nesouvisejícími hesly zatím žádný literát nepoužil.

dobře jsi to napsal, opakované se stává pravdou i když pravdou není. A jestli je na tom bývalý kolega tak dobře, proč se tady opakovaně prezentuje.Většina bývalých kolegů kteří si polepšili, se prezentují v novém zaměstnání a ne tady, protože na zbytečné tlachy nemají čas. Tak otázkou je, zda prezentující se "bývalý kolega" je na tom opravdu tak dobře jak opakovaně prezentuje. A jestli není, tak ať necfhá zbytečného tlachání a vrátí se zpátky, pokud o něho bude ovšem ještě zájem.

Kolegove. Buťme rádi, že mame jisté zaměstnání a slušny plat. Jinde bysme si jako inteligenti tolik nevydělaly. Tak nevim na co si tu někteří pořát ztěžují.
Taki jako jeden s intelygentú jsem rát, že tu práci mám
Toje sýla, kího víra!

Zlíňak má pravdu. Máme nepčího mynistra jského si můžeme přát. Já jsem spokojen a jsem mu vděčný za to že zvedl prestyž policie. Mi policisti máme se jak prasta v žitě, tak co si tu ztěžujeme

Dost trapnej pokus o vtip.

to není ftip, to je realita, jenže ty při tvý intelygency to nepochopiš (se ani nepochlapiš), tak se přestaň zviditelňovat tady a zkus to ňekde jinde, tady už seš profláknutej jako hňup, nebo hlup, nebo ňeco jinýho, dyk je to jedno, blb je blb a blbem zůstane ať se snaží jim nebít (nebo že by blít?)

Pane ministře, stojím za Vámi, jsem rád, že se nedáte a že pro policii děláte maximum. Jste první ministr, který se snaží zlepšit pracovní podmínky obyčejným policistům. Ještě jednou díky. Na rozdíl od jiných jsou za Vámi výsledky vidět.

si umýt hlavu, smrdíš....

Pane Zlíňáku, možná by bylo lepší, kdyby Ti stálo něco jiného, ale podle toho, jak tady stále papouškuješ tu ptákovinu, tak jsi asi už od pasu dolů asi mrtvej. Řekni mě co pan ministr dělá tak maximálního pro policiii a jak se snaží zlepšit pracovní podmínky pro obyčejné policisty. Máš skutečně pravdu, že výsledky jsou za ním vidět. Až velezeš ze sudu od vína, tak zjistíš, že díky panu ministrovi a jeho zákonu, který tak vehementně prosazoval, že celá policie a potažmo i vnitro je v současné době personálně,, odborně, mravně naprosto rozloženo, do čela se dostávají prudilové typu kreativních mladíků z USA v bílých košilích a kteří ví o policii tak kulový. Díly panu ministrovi a panu PP odešlo bezpočet slušných policistů a je jedno jestli tito policisté byli staří, mladí nebo ze středního proudu. Díky panu ministrovi jsou stále ve funkcích kovaní soudruzi, díky panu ministrovi bylo na absolutní nulu potlačeno sociální cítění a slušnost, díky panu minitrovi jsou policisté nucení podle jeho zákona pracovat za mrzký peníz a zadarmo, díky panu ministrovi se rozprodávají nebo budou rozprodávat rekreační objekty vnitra, díky panu ministrovi morálka u policie upadla do společenského marastu, neboť policie je taková,jaká je společnost, díky panu ministrovi bude za pár měsíců z policie a vnitra akciová společnost, díky panu ministrovi jsou státní peníze využívány tak, že se na útvarech budují dětské koutky s modrým pexesem, nebo jen tak, se prostě vyhodí 22 mega za bláznivou a nic neřešící náborovou kampaň a ještě díky panu ministrovi kariérní řád a výběrová řízení funguj tak, že ten tvůj zlíňák Bedřich Koutný ve výběrovém řízení skončil až někde na 7nebo 8 místě a přesto výběrové řízení vyhrál a proč myslíš , že tu šaškárnu vyhrál, to ty Zlíňáku víš moc dobře a nechtěj abych to tady napsal. A jestli chceš pokračovat, tak jak je možné že další zlíňák pan Vaněk vyhrál další výběrové řízení jako jedinný policejní bůh, přesto, že všichni ví, že se do řízení přihlásili další zájemci, na které cellá výběrová komise kálela, protože jako jedinný tam byl a musel vyhrát policejní bůh. Všichni to ví, pan ministr mlčí, pan policejní prezident mlči a mlčet budou i dál. Tak takový je ten Tvůj pan ministr. " Dost bylo zlíňáků"

Tak jsem si myslel, že si sekretariát na Jánském vršku dá pokoj alespoň o Velikonocích, ale, jak vidno, pohotovost mají pořád.

Plně s tebou souhlasím. Pan ministr má i moji podporu.

Teda Zlíňáku ty si nedáš pokoj. Ty jsi tak neskutečně blbý a navíc provokáter papouškující pořád jedno a to samé dokola. Plně souhlasím a ztotožňuji se s názorem Polis. Za naším drahým panem NEMINISTREM jsou opravdu vidět výsledky. Mluvit umí moc hezky, svoji práci umí velmi dobře prodat, protože média má pod palcem, ale bohužel O PRÁCI POLICIE NEMÁ ANI ZBLA PONĚTÍ a to je to nejhorší co nás mohlo potkat. Konečně se už někam zavrtej a styď se.

Pro všechny ostatní navrhuji bojkotovat názory Zlíňáka a jemu podobných, kteří lezou ministrovi do prd.ele a vůbec nereagovat na jejich příspěvky.

Bože muj! Ten Zlíňák to je ale neskutečný hovado...!!!

to není ftip, to je realita, jenže ty při tvý intelygency to nepochopiš (se ani nepochlapiš), tak se přestaň zviditelňovat tady a zkus to ňekde jinde, tady už seš profláknutej jako hňup, nebo hlup, nebo ňeco jinýho, dyk je to jedno, blb je blb a blbem zůstane ať se snaží jim nebít (nebo že by blít?)