1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

No delší dobu jsem tady nebyl a musím napsat, že to tady je furt dokola a úroveň čím dál nižší. Že se vám chce...

No nechce, ale člověk ještě pořád tak trochen ze setrvačnosti..... Na druhých stránkách to ještě jde. Tady se to zvrhlo v nesmyslné dohadování, osočování, napadání a provokace!
Jinak dobrý?? Vše podle představ a plánů? Čusík....

Ahoj Kobro. Jasně vše OK, podle představ a plánů. Mladej sice dává zabrat, ale když vidím ty pokroky tak se to dá. Je to jen o zvyku. Napíšu ti... (pozdějc). měj se...

Kájo vezmi si prášek a jdi spát !

Tato byla služebním poměrem, který upravoval povolávací rozkaz. Pracovní poměr to nebyl zcela určitě. To že byla ZVS zrušena je otázka druhá. Zákonodárci jsou opravdu dobří sportovci doběhli nás, a doběhnou časem všechny.

Koukám, že 80 % příspěvků a odpovědí je od provokatérů a mentálních nešťastníků.

no to víš (nebo výš) každej chvilku tahá pilku no a tys tahal pořádnou pilu tak se nediv (nebo nedif) ty mentální nešťastníku

Momentální nešťastník si ty. Nenávažej se do mně ty skrachovalče.

Já nejsem nešťastník, ale šťastník, protože se nenavážím do nikoho ani do tebe, krach mně zatim nepotkal, ale ty tady kličkuješ jako zajíc mezi velikonočnimi vejci s prohlasením o nějakém provokateru nebo mentálním nešťastniku. A teď eště navic něco o skrachovalču, co to je, to jsem za cely život nepoznal, to je neco jak Jursky park?: No esli je to z vlastni zkušenosti tak tě Karel, chudinko jeden lituju a byt na tvym místě tak se zahrabu aspoň 100 metrů pod zem a nevylezu až za dalši revoluci, za kolik roku to vlastněbude?

Tak k listopadu 2007 jsem ukončil po 13 letech svoji kariéru u PČR ( i se ZVS po 14 letech), donutil mě k tomu nový " lepší" zákon o služebním poměru. Nastoupil jsem hned do pracovního procesu a můžu v klidu říct, že bych se už nevrátil. Vše má své pro i proti, ale jedna věc mě hodně mrzí a to, že jsem neodešel hned po 10 letech i se ZVS. Tak se mějte, občas na tyto stránky mrknu.

ať se ti daří

no to ti fakticky přeju a měl bys poradit mayovi dayovi ten máčo si myslý že jedině demonstrace ňeco vyřeší a koryto mám v chlívku na prase, kdyby teda bylo potřeba, protože prase už nemám, to už je sněděný

ZVS jsi vykonával u PČR? A pak jsi s ní chtěl po 10 letech odejít?

ZVS se přeci nedělala u PČR, ale u armády (AČR)a byla v trvání maximálně 2 roky, tak tomu tvýmu výpočtu moc nerozumím. Když jsi chtěl odejít po 10-ti letech i se ZVS, proč jsi sloužil u PČR ještě další 4 roky navíc? Se ti práce líbila? tak proč jsi nezůstal, a se ti prace nelíbila? tak proč jsi neodešel dříve? Zase jeden "vyčuranek" který policii zneužil k přispěvku.Snad ti ho brzy seberou, takovým vyčurankum bych to přal, proto příspěvek nejdřive po 25-ti letech, ubylo by vyčuránku a dostali by ho ty kterym je určený, kdy už nejsou schopný u PČR pracovat (protože jsou pomocí a ochranou občanů tohoto státu opotřebovaný) a jinde práci ve věku 45-50 roků neseženou.-

Kde je v zákoně uvedeno, že se ZVS a MD nezapočítává do výsluhového příspěvku dle z.č.361/2003, našel jsem tam pouze nezapočítávání dob ve funkcích tzv. ideových STB, VKR, M-L politruků. Bohužel s metodickým pokynem k zápočtu a nezápočtu dob jsem seznámen nebyl. Odvolání zamítnuto bez opravných prostředků, právním výkladem hodným předsametového režimu. Žalobu cestou státního zastupitelství lze podat kdykoliv. To víte, že půjde. Zadarmo této pseudodemokracii nic nenechám.

PČR - další jeden z mnoha
Ty vosle, je to v celý Evropě a ve větší míře, tak se neser. Odešel dle platných právních norem, neměl průser no tak mu to přej. "takovým vyčurankum " bych to sebral, když maj škraloup a nebo nehoráznou rentu, proč není strop?

No jasně, když 361- tka může upravovat zpětně předchozí právní předpisy, musí takto fungovat i připravovaný antidiskriminační zákon, až začne platit bude následovat spousta žalob i ohledně výsluhového příspěvku pokráceného za MD a ZVS. Opravdu není možné, abych měl zápočet výsluhového příspěvku krácen o dva roky proti kolegům, kteří se mnou společně nastoupili a již dle z.č.186, nebo v přechodném období z.č. 361 služební poměr ukončili-ukončí. Stejně jsou diskriminovány i ženy, jimž byl pokrácen výsluhový příspěvek o MD, když jiným již odešlým, nebo na odchod se v přechodném období připravujícím, započítán byl a MD probíhala npř. ve stejném období. Nutno též řešit žalobou s odkazem na připravovaný antidiskriminační zákon.

dáme ženským po 10 letech rentu,když 8 let z toho byla na mateřský a ostatní kolegové za ni chodili do služeb a ještě k tomu do zelených,protože nikde nejsou lidi.Tak toto je diskriminace zase podle mě.
Za dva roky ve službě brát rentu až do důchodu,nebo až do smrti,tak to je vyhazování peněz,které mohli rozdělit pro ty,kteří jsou fyzicky ve službě.

No, ale vždyť to tak je i u některých personalistek a dalších OP co rentu dostávají a mají v ní MD či ZVS započtenou. Jiné policistky, přestože dále slouží jsou o tento zápočet ochuzeny. Stejný problém vidím i u policistů, kteří studovali denní VŠ, jejich přínos pro službu byl stejný jako u žen na MD. Čím delé sloužíš, tím více se musíš nechat okrádat.

ZVS se též vykonávala u vojsk MV, to aby jste byli v obraze. Když Aá tak také Bé. Bylo to také o protekci a strejčkování, tak jako dnes v celé společnosti, PČR nevyjímaje.

Koukám, jak na můj příspěvek jsou některé pěkné reakce, zejména o vyčůránkovi. Asi někdo můj příspěvek špatně pochopil, nejsem žádný vyčůránek, chtěl jsem říci, že nový z. č. 361/03 je pěkně na p..u a to zejména pro nepřetržitý provoz, kde jsem byl jako jeden z mnoha dalších hodně poškozen a donutil mě od PČR odejít. Kdyby zůstal starý z.č. 186/1992 Sb., tak bych zcela určitě stále sloužil. Druhá část mého příspěvku je pravdivá: škoda, že jsem neodešel po 10 letech. Ať si to přebere každý jak chce.

Pomůže jedině demonstrace, zákonodárci mají zájem akorát o svá koryta, ale zaplatit poldu v této zemi neumí.

ty snad děláš zadara? no to seš teda pjeknej máčo, tak se zpamatuj na úřadu práce zadara nebudeš a doma si můžeš fandit jak seš dobrej a nedoceněnej

A k čemu ti pomůže demonstrace? Čemu za poslední roky která demonstrace pomohla? Prober se, demonstrace jsou na h.v.o, žádná demonstrace žádnej problém zatím nevyřešila.

nevyřešila a nevyřeší, hroší kůži jen tak něco nepřemůže

Kája: PJEKNEJ, MYSLÝ - co to do prdele je ??? :-)))))))))

Zdravím všechny slušné lidi, ne provokatéry. Byl jsem 25 let v přímém výkonu, policejní řemeslo jsem dělal do té doby, než začal platit paskvil z.č. 361/2003 Sb. Odešel jsem do civilní sféry za účinnosti zákona č. 186/1992 Sb. Jsem přes dva roky v civilu. Všude se musí makat, ale mám volné svátky soboty, neděle, bez nočních, nedělám zadarmo 150 hodin , a nenasluhuji svátky, vloni jich bylo 10 a další hodiny tzv na oltář vlasti. Každá práce má svoje, ale zákonodárci zlegalizovali okrádání za vykonanou práci. Tedy se neplatí příplatky, je fixní plat. Platy řadových policistů, hasičů, bachařů neodpovídají vykonané práce, společenskému významu, je to práce o zdraví a o život. Narušené soukromí a další negativa již zde byla na tomto veřejném webu podrobně popsána. Byly zvýšeny platy funkcionářům, to mne nevadilo. Je nutno změnit zákon, vrátit příplatky za vykonanou práci, plnou valorizaci ,dneska výsluhového příspěvku, souběh nemocenské , souběh při evidenci na úřadu práce s výsluhovým příspěvkem. Další zlegalizované okrádání, sám jsem toto zažil. Veřím, že se zlepší podmínky pro práci, sociální jstoty, finanční ohodnocení řadových policistů, hasičů, bachařů, vidím to výhledově tak 10 let. Tedy odešlo mnoho zkušených policistů, kolegů, střední generace. Společnost toto stálo vyhozené miliardy korun. Plukovníci zůstali, zákon jim vyhovuje. Je nutno změnit poměr , aby byl jeden plukovník na deset strážmistrů. Výsluhový příspěvek je jenom sociální dávka, při nástupu cc 20 let, odsloužení cc30 let, ještě 15 let pracovat. Při odsloužení 45 let v přímém výkonu je již z něj opotřebovaný člověk, stejné jako u havířů , hasičů . Kdo fyzicky pracuje, dělník a podobně je na tom stejně. Stát potřebuje, aby se nikdo důchodu nedožil. Toto jsou současné vyhlídky pro dělníka a též dělníka policie ČR , hasiče, bachaře. V současné době pracuji dále a mám ccc 5-7.000,-Kč více s výslužkou, a volné dny, jak jsem uvedl. Bez stresu a čistou hlavu. Fandím kolegům, co zůstali, nebo kdo se dá na policejní řemeslo v těchto nic moc podmínkách. Je to moje úvaha do diskuse, to co jsem prožil. Přeji příjemný den, bývalý kolega por Marek Ladislav z České Lípy.

Seš stejnej jako já taky to tady meleš okolo dokola a to ňykomu nevadí. Tak nerejpejte do mně, dyž nerejpetre do bývalého policisty vy fšechny spravedlyvý intelygenťy.

Ladislave, se svým specifickým stylem byste mohl prorazit v literatuře coby zakladatel nového, neotřelého směru. Nesouvisle poskládané "věty" tvořené navzájem nesouvisejícími hesly zatím žádný literát nepoužil.

dobře jsi to napsal, opakované se stává pravdou i když pravdou není. A jestli je na tom bývalý kolega tak dobře, proč se tady opakovaně prezentuje.Většina bývalých kolegů kteří si polepšili, se prezentují v novém zaměstnání a ne tady, protože na zbytečné tlachy nemají čas. Tak otázkou je, zda prezentující se "bývalý kolega" je na tom opravdu tak dobře jak opakovaně prezentuje. A jestli není, tak ať necfhá zbytečného tlachání a vrátí se zpátky, pokud o něho bude ovšem ještě zájem.

Kolegove. Buťme rádi, že mame jisté zaměstnání a slušny plat. Jinde bysme si jako inteligenti tolik nevydělaly. Tak nevim na co si tu někteří pořát ztěžují.
Taki jako jeden s intelygentú jsem rát, že tu práci mám
Toje sýla, kího víra!

Zlíňak má pravdu. Máme nepčího mynistra jského si můžeme přát. Já jsem spokojen a jsem mu vděčný za to že zvedl prestyž policie. Mi policisti máme se jak prasta v žitě, tak co si tu ztěžujeme

Dost trapnej pokus o vtip.

to není ftip, to je realita, jenže ty při tvý intelygency to nepochopiš (se ani nepochlapiš), tak se přestaň zviditelňovat tady a zkus to ňekde jinde, tady už seš profláknutej jako hňup, nebo hlup, nebo ňeco jinýho, dyk je to jedno, blb je blb a blbem zůstane ať se snaží jim nebít (nebo že by blít?)

Pane ministře, stojím za Vámi, jsem rád, že se nedáte a že pro policii děláte maximum. Jste první ministr, který se snaží zlepšit pracovní podmínky obyčejným policistům. Ještě jednou díky. Na rozdíl od jiných jsou za Vámi výsledky vidět.

si umýt hlavu, smrdíš....

Pane Zlíňáku, možná by bylo lepší, kdyby Ti stálo něco jiného, ale podle toho, jak tady stále papouškuješ tu ptákovinu, tak jsi asi už od pasu dolů asi mrtvej. Řekni mě co pan ministr dělá tak maximálního pro policiii a jak se snaží zlepšit pracovní podmínky pro obyčejné policisty. Máš skutečně pravdu, že výsledky jsou za ním vidět. Až velezeš ze sudu od vína, tak zjistíš, že díky panu ministrovi a jeho zákonu, který tak vehementně prosazoval, že celá policie a potažmo i vnitro je v současné době personálně,, odborně, mravně naprosto rozloženo, do čela se dostávají prudilové typu kreativních mladíků z USA v bílých košilích a kteří ví o policii tak kulový. Díly panu ministrovi a panu PP odešlo bezpočet slušných policistů a je jedno jestli tito policisté byli staří, mladí nebo ze středního proudu. Díky panu ministrovi jsou stále ve funkcích kovaní soudruzi, díky panu ministrovi bylo na absolutní nulu potlačeno sociální cítění a slušnost, díky panu minitrovi jsou policisté nucení podle jeho zákona pracovat za mrzký peníz a zadarmo, díky panu ministrovi se rozprodávají nebo budou rozprodávat rekreační objekty vnitra, díky panu ministrovi morálka u policie upadla do společenského marastu, neboť policie je taková,jaká je společnost, díky panu ministrovi bude za pár měsíců z policie a vnitra akciová společnost, díky panu ministrovi jsou státní peníze využívány tak, že se na útvarech budují dětské koutky s modrým pexesem, nebo jen tak, se prostě vyhodí 22 mega za bláznivou a nic neřešící náborovou kampaň a ještě díky panu ministrovi kariérní řád a výběrová řízení funguj tak, že ten tvůj zlíňák Bedřich Koutný ve výběrovém řízení skončil až někde na 7nebo 8 místě a přesto výběrové řízení vyhrál a proč myslíš , že tu šaškárnu vyhrál, to ty Zlíňáku víš moc dobře a nechtěj abych to tady napsal. A jestli chceš pokračovat, tak jak je možné že další zlíňák pan Vaněk vyhrál další výběrové řízení jako jedinný policejní bůh, přesto, že všichni ví, že se do řízení přihlásili další zájemci, na které cellá výběrová komise kálela, protože jako jedinný tam byl a musel vyhrát policejní bůh. Všichni to ví, pan ministr mlčí, pan policejní prezident mlči a mlčet budou i dál. Tak takový je ten Tvůj pan ministr. " Dost bylo zlíňáků"

Tak jsem si myslel, že si sekretariát na Jánském vršku dá pokoj alespoň o Velikonocích, ale, jak vidno, pohotovost mají pořád.

Plně s tebou souhlasím. Pan ministr má i moji podporu.

Teda Zlíňáku ty si nedáš pokoj. Ty jsi tak neskutečně blbý a navíc provokáter papouškující pořád jedno a to samé dokola. Plně souhlasím a ztotožňuji se s názorem Polis. Za naším drahým panem NEMINISTREM jsou opravdu vidět výsledky. Mluvit umí moc hezky, svoji práci umí velmi dobře prodat, protože média má pod palcem, ale bohužel O PRÁCI POLICIE NEMÁ ANI ZBLA PONĚTÍ a to je to nejhorší co nás mohlo potkat. Konečně se už někam zavrtej a styď se.

Pro všechny ostatní navrhuji bojkotovat názory Zlíňáka a jemu podobných, kteří lezou ministrovi do prd.ele a vůbec nereagovat na jejich příspěvky.

Bože muj! Ten Zlíňák to je ale neskutečný hovado...!!!

to není ftip, to je realita, jenže ty při tvý intelygency to nepochopiš (se ani nepochlapiš), tak se přestaň zviditelňovat tady a zkus to ňekde jinde, tady už seš profláknutej jako hňup, nebo hlup, nebo ňeco jinýho, dyk je to jedno, blb je blb a blbem zůstane ať se snaží jim nebít (nebo že by blít?)