Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Opravdu chcete mít na autech policie runové znaky SS ?

jawohl

Máš pravdu!!! Policie si uřízne jako vždy(papaláši), ostudu. Ty žluté "RUNY" jsou přímo ukázkové. Rád bych viděl toho blbce, který to logo navrhnul. Nebo vedení policie konečně odhalilo svoje karty??

Renty se mají skutečně likvidovat, ti darmožroutí na PP to potvrdili.

a proč to všechno ? Protože nejlépší policisté co umí střílet jsou bří. Mašínové, vždyť to dá dle Topola a jeho metálu přeci rozum!

..tak jediné co platilo, aby se z četníka stal někdo úplně jiný než člověk (i chybující) byly renty, teď se bude občan hodně koukat na nově nastupující dobrodruhy... vždyť si sám pán Langer ten bič spíš skracuje :-)

Jak to potvrdili? To snad není všechno,nebo jo?

Je to tady!
Tak pánové, je to tady!!!!! Zapomněli Vám to sdělit, ale je to skutečně tady a je to pravda!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Zítra je totiž apríla vy klucííí pitomí :-)
(trocha humoru nám jenom prospěje)

Zase dneska někdo přišel s tím,že nám mají navýšit platy o 30%,ale nebudou renty!Víte o tom někdo něco?

Běž do p....e s těma kachnama.Že vás to pořád baví takhle debilně vymýšlet takové nesmysli

Tak o tom něco tedy vím, když chceš vědět. Příspěvky za službu zruší, ale nic ti na platu nepřidají, leda jen práci, práci a zase práci. Teď už to víš a můžeš jít v klidu spát.

PRODÁVÁM JEN TO CO JSEM NAKOUPIL

Dobrý den.
Koukal jsem na návrh nového vzhledu aut pro policii,konečně někoho napdlo je udělat tak aby byla vidět,na dálnici při větší rychlosti nerozpozná člověk co se před ním děje,jestli je to nehoda nebo jen něčí odstavené auto.S tímto vzhledem bude jasné ře se jedná o nějaký problém a člověk může reagovat dříve,než na dálku odhadovat o co jde.Tenký zelený proužek je na dálku neviditělný.Doporučil bych ještě tu zelenou a modrou z boku udělat se světlo odrážejícím pigmentem.Služební vozy bych považoval za prostředek pro výkon služby a né na parádu,čím více odlyšných znaků od běžných osobních aut tím lépe.

1. No Ty jsi mne pobavil, kdyby jsi jezdil podle předpisů (na dálnici max 130km/h ) tak by jsi určitě z dálky viděl modré světlo majáků, a proto ti doporučuji uber nohu z plynu a věnuj se řízení ...

2. Měl by se pan Langer zabývat důležitějšíma věcia než je barva vozů, ale zabývat se skutečným problém uvnitř státního aparátu ...

3. Barva vozu je nepodstatná, raději bych peníze vložil do bezpečnosti a výkonu vozu

Naprostý souhlas s PI.

Pro JEDNIČKA II

Vytesat do kamene. Ale souhlasných reakcí tu moc nečekej. Pravdu oni slyšet nechtějí.

Institut provokatéra jsi zvládl za 1, to bude tou praxí v STB a MLP PŠM, po zdokonalení se v ODS-Cervo, že?
Jednička 30.03.2008 22:09 Je ta ké škoda, že se nepodařilo prosadit institut " provokatéra". Je mě jasné, že by to postihlo mnoho lidí, ale dovolím si tvrdit, že mnoho policistů by skončilo na pracáku, v lepším případě, v Kolbence u pásu.

30.03.2008 15:51 Klik

Tu motivaci dostaneš až v kolbence u pásu. Takhle jsem se dlouho nezasmál!!!

Kolbenka? Nevěděl jsem, že ten podnik ještě novodobí ekonomičtí machři neposlali do kelu. A kde ta fabrika je? Já bych tam třeba šel dělat!

Praha 9 - ČKD - ale nevím zda ji ještě někdo nevytuneloval

Nefandíte Spartě?

Nelze než reagovat, za Sibiří bychom určitě byli, ale, tak za komunistů a jsem rád , že skončila doba, kdy si každý myslel, ža za málo práce, hodně peněz, nic neplatit a státe starej se. Myslím si, že pan ministr Langer toto velmi dobře chápe a kdo to nemůže pochopit, jak je zřejmé z této diskuse, jsou státní zaměstnanci - policisté. Proč si myslíte, že jste nějací VIP společnosti. Když jste nastupovali a přísahali, tak jste přeci věděli co Vás asi čeká a jediné co je s diskuse zřejmé, Vás pouze zajímají peníze, jak mnoho pracujete a jak to společnost nechce ocenit, jací jsou to "kteréni" Ti důchodci a ještě větší, Ti nově nastupující a kolik policistů odchází a samozřejmě paní Lhotáková. Problém je však v tom, že si nevážíte sebe navzájem. Nejsem ten, který by z Blesku hltal senzace, včetně těch mrtvých, ale když se pánové píše o dobré práci policie, nebo policistů, tak to chroktáte všichni, to Vám ten Blesk, až tak nevadí. že ? Co z Blesku hltám a to je pravda, jsou články, ne senzace, o zločincích v policejních uniformách. Nezlobte se na mě, ale nemohu pochopit jak státní zaměstnanec - policista odccizuje, loupí, anebo, jen tak si přivydělává ve službe troškou peněz z pokut. Ale to se pánům policistům nelíbí, to je člověk ihned nula, chudák a blbeček. O tom se pánům policistům nechce diskutovat. Je ta ké škoda, že se nepodařilo prosadit institut " provokatéra". Je mě jasné, že by to postihlo mnoho lidí, ale dovolím si tvrdit, že mnoho policistů by skončilo na pracáku, v lepším případě, v Kolbence u pásu. Co se týče té modré barvy, nevím jestli je módní, ale je velmi potupné a ponižující, když na této modré louce kradou modří policisté se zeleným nápisem POMÁHAT A CHRÁNIT. A pánové pokud se kradou miliony a milardy, tak jste zde VY, radové - plukovníci, komisaři a inspektoři, objasňujte a vyhledávajte, jste od toho státem placeni. A přiznejte si, že ani to se Vám, až tak nedaří. A na závěr, je naprosto nepochopitelné, když do reakce je vtahován VAŠEK. Pro mě je to prezident, pan Václav Klaus a z policisty - zločinci nemá nic společného. Tento problém se totiž týká Vás všech u policie a bez vyjímky. protože za zločince s odznakem a plackou trpí dobří a slušní policisté, kteří si toto rozhodně nazaslouží.

1) institut provokatéra se podařilo protlačit, ale neznáte pravý význam tohoto institutu,
2) není tu jediný policista,který schvaluje porušování zákonů od "kolegů" - nic než váš výmysl,
3) s nulou (v polic.uniformě) jste začal vy,
4) diskutovat ano, ale ne apriori, všichni poldové jsou tací a blablabla - je to slušně řečeno - hovadina,
5) diskuze na těchto stránkách už je jen plácnutím do vody, co mělo být řečeno, řečeno bylo, změna nenastala, a proto následují odchody ze služebního poměru.

Ono poslouchat 10, 15, 20 let, jak jednou bude dobře, jak budu mít podmínky pro práci......nepochopí, kdo tuhle práci nedělá a to jste zrovna vy.

Hele, v jaké funkci na sekretariátu Langera pracuješ? Nebo že by sekretariát na Jánském vršku? nebo dokonce KPR? Jinak nevím, kde by jinde mohlo podle tvých názorů být tvé místo.

Vytesat do kamene. Ale souhlasných reakcí tu moc nečekej. Pravdu oni slyšet nechtějí.

Já bych to nevytesal ani náhodou,možná tak napsal do Blesku a to,ještě s dovětkem:
Článek berte s rezervou,pisatel nesloužil ani hodinu a tudíž jeho náhled na službu u PČR je značně naivní.

jsi opravdu VUmL

je možno vybírat náhradní volno tím, že mi služ. funkcionář nařídí např. jen po třech hodinách denně a ne v celku třeba 5 dní? díky . PS: u nás se to tak děje a myslím, že to je v rozporu se zákonem

V rozporu se zákonem je celá policejní práce, která není oceněná jak by měla být.

Generační špunt: Re:uhrazení poplatků.....
Beduíne, nevím ze kterého konce při tvém širokém „záběru „ mám začít, i když původně toto vlákno vzniklo kvůli tragické události v zahraničí. Ostatně ještě dnes se k tomuto vyjadřují některá média.Píšeš zde s nějakým vlasteneckým podbarvením, nevím však jestli někdo šel sloužit v současné době k PČR nebo k armádě z lásky k rodné hroudě ( i když to nemohu vyloučit). V případě že ano, tak jej jistě brzo probrala ze snění volná ruka trhu pana profesora ekonomie a flotila piráta z Karibiku Koženého. Kdyby v daleké cizině zahynul voják základní služby, který tam byl na základě branné povinnosti odvelen k zajišťování humanitární pomoci OSN (nezaměňovat s Havlovým humanitárním bombardováním Jugošky) , tak mu ještě v rodné vesničce nechám postavit pomník. V případě, že tam někdo jde dobrovolně válčit za peníze, tak je to „žoldák“( i podle Ottova slovníku naučného). Je zcela lhostejno, jestli jde do mise pro peníze, za adrenalinem, příp. z lásky k Česku nebo k cizí mocnosti pro kterou tam riskuje život. V boji proti terorismu by byl stejně prospěšný na chladící věži u Temelína, nebo podle plotu ruzyňského letiště. I když připouštím, že pro některé zahraniční petrolejářské a zbrojní koncerny by toto působiště nebylo tak zajímavé. Opomenul jsi skutečnost, že voják když nechce, tak na žádnou misi jít nemusí, a až do vypršení smlouvy si může hrát třeba v „Doupovských horách“ na vojáky , příp. být zařazen u útvaru který je pro USA vojensky nezajímavý (např. útvary civilní obrany určené dle regulí NATO pouze k činnosti na vlastním území – proto je nyní snaha je zrušit, neboť se s nimi zřejmě nedá u našich“ přátel“ čechrat peří). V opačném případě si však nedovedu představit, že by výjezdovka nebo zásahovka měla volbu odmítnout zásah proti pachatelům , protože by se jim mohlo náhodou něco stát. Diametrálně odlišně se o „své lidi „starají resorty ( i když samozřejmě nevím vše). Zatímco armáda má k dispozici několik penzionů pro veterány a umožňuje „vysloužilcům a důchodcům“ lázeňskou a posttraumatickou péči v jejich zařízeních, dle zájmu i dotovanou klubovou činnost, tak vnitro po tvém odchodu do důchodu nad tebou ani nevzdechne. Ještě se budeš klepat, aby ti nějaký „Kalousek“ nesebral příspěvek k důchodu a nezakázali ti chodit ke služebnímu zubaři. Když ti při zákroku pachatel“natrhne hubu“, tak na něm maximálně něco vysoudíš v občanskoprávním sporu. Ne že za tebe resort zaplatí v nemocnici“cikrtné“ jako za vojáka. Dostaneš li náhodou „nakládačku“, tak můžeš dopadnout jako naše kolegyně (viz jiné vlákno toho DF), natož aby měl někdo péči za tebe něco zaplatit nebo ti pomoci. Staneš se pouze obtížným hmyzem. Zmiňuješ se rovněž o penězích. Zatímco našim zahraničním žoldnéřům valorizují celosvětový pokles „doláče“, tak pro naše „manažery“ je zřejmě značný problém jak naložit s těmi necelými dvěma procenty navýšení mzdových prostředků ( při inflaci cca 6 - 7 %). Pamatuji co k policii po r.1990 (po čistkách v SNB) nastupovalo ( a to už nebyl nábor jako za Obziny, ale výběr), tak bych ty „nové“ až zase tak nezatracoval. Jsou pouze vzorkem současné konzumní společnosti.
21:51:25 25. 03. 2008

Za mě rozhodně :-)))))

Tak jsme se konečně dočkali…… Myslí, že něco v tomto duchu zapěla Parkánová před časem ve své vítací trapnosti. Mohla si to zopáknou na pohřbu padlého hrdiny, protože nic jiného mě ani pří pohledu na naše politiky zúčastnivších se smutečního aktu, napadnout nemůže. Ano konečně máme mrtvého z boje. Pro velkohubé žvanění a sběr politických bodíků je pohřeb padlého vojáka ideální místo. Karle Kryle, zase máme vojíny a kladení věnců. Tento však měl jméno, i když vzhledem k jeho působnosti mělo zůstat utajeno. Bezpečnost rodiny však musí stranou, media potřebují trhák a politici svou scénu . Přál by si to Milan Šterba? A co mrtví či zranění hasiči a policisté, ti si úctu nezaslouží ?

4 Tak tak
Jak vidíš na policisty všichni politici kašlou. Znají nás pouze tehdy když jim někdo vykrade auto kde nechali důležité dokumenty a při odchodu ho nezamkli, že ano. Kdyby bylo policii věnováno alespoň 50% zájmu jako armádě, tak se máme jako v bavlnce, nebo jinak řečeno "jako svině ve rži".
PS. Pokud nevíš co je to rež, tak to je obilí a správně se jmenuje žito. Něco jiného je u hasičů, ti nemají u lidí tak podělaný kredit jako policie. Hasiči "převážně pouze" zachraňují hodnoty a životy, kdežto policisté jen buzerují lidi, neníliž pravda.

Ano , je mi smutno z toho jak se pohlíží na policistku, kterou nějaké stupidní hovado zraní ve službě, kdy jediný výstup je, že si zato vlastně může sama a na straně druhé, jak se všichni tetelí nad událostí v nějaké hadí prdeli, přičemž se asi nikdy nedozvíme, co podělala naše slavná armáda, že se její elita vrací domu v pytlích.