Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

....odcházím po 7 letech, už nechci žít v pravěku....

Tak běž žít do novověku tróbo.Už tam na tebe čekají..

JsPE je troba. Víc nemám co dodat.

V současné době je u policie více než 7.000 neobsazených míst. Co se děje s finančními prostředky určenými na jejich mzdy? Neměly by se přerozdělit mezi aktuální početní stav? To by jistě představovalo větší nárůst než 1,5 procenta. V podstatě děláme práci i za ně...

vrací je s díky ministerstvu, aby měli na odměny ... navíc platy jsou zmraženy na tři roky .. -:( (0.93 (inflace 7%) x 3 roky = za tři roky Ti reálná mzda klesne na něco málo přes 80% současné výplaty a to nepočítám, že v soukromém sektoru přidávají 7-10 %) . Je to hnus ......

To jsou taková pravidla, víš? Peníze na mzdy, které jsou přiděleny na tabulková místa, lze použít pouze a jen na tato tabulková místa. V případě, že by někdo přerozděloval peníze na mzdy z neobsazených tabulkových míst, měl by smůlu, protože by se dopouštěl trestného činu, K navýšení jsou určeny peníze, které nejsou přímo na tabulku, tedy tarif, ale peníze, které jsou na odměny či na osobní ohodnocení. Pro lepší představu si vezmi pár škatulek a označ si je podle položek svého celkového služebního příjmu. Z některých škatulek peníze můžeš přemisťovat do jiných, ale z některých ne. A ty, z nichž přemisťovat peníze nemůžeš, což jsou peníze na tarify, musíš, když je nevyužiješ, vrátit zpět do rozpočtu. Tak je to dáno. Možná to celé příliš zjednodušuju, ale v principu je to tak. Takže představa, že když je hluboký podstav lidí, že jejich peníze můžeme přerozdělit, je mylná, ale, jak sleduji na tomto DF, dost rozšířená.

velmi výstižné a snad naposledy :-) jen bych uvítal, kdyby bylo pár prázdných škatulek na práci, kterou ti lidé, kteří chybí neudělají. Jen že bychom tu práci navíc hodili zpět do škatulky a nedělali za ně, když nejde přerozdělovat plat, tak proč práce navíc ano.... aha, je to vlastně v zákoně (150).....:-)))

Ministr a policejní prezidium si nevidí na špičku nosu, protože nepravdivé, či hrubě zkreslené informace z policejní kampaně každý nově nastoupivší policista okamžitě prohlédne a zjistí, že firma nemá prakticky pro nováčky žádné výhody, které kampaň hlásá. Uvedu příklady taháků kampaně a k tomu dodám celé podmínky, za kterých je možno proklamované výhody získat.
1. Práce, která má smysl a pomáhá celé společnosti. Tato práce měla smysl kdysi, kdy policistů byl dostatek, sloužili rádi a působili jak preventivně, tak represivně. V dnešní době je policistů na základních článcí vlivem působení nového zákona o služebním poměru jako šafránu, takže tak tak stíhají věci evidovat a na nějaké prověřování a vyšetřování již tolik času nezbývá. Dnes na drtivé většině policejních útvarů již není ani hlavním kritériem objasněnost případů, ale nejdůležitější je věc ( podezření z trestného činu či přestupku ) jakýmkoli způsobem v co nejkratší lhůtě, jedno jest, zda ku prospěchu poškozeného. Dalším, v poslední době snad ještě důležitějším kritériem je správné plnění evidence trestního řízení, což je počítačový program, který policistům nejenže jejich administrativní práci neusnadnit a nezjednodušil, ale naopak veškeré administrativní úkony při práci v tomto systému trvají dvoj až trojnásobně delší dobu. Není se pak co divit, že ani policité, kteří ve službě setrvávají, se ke své policejní práci a k úkolům, které by měly být jejich prioritou, příliš nedostanou.
2. Garantované hmotné zajištění a kariérní postup.
Nově nastoupivší policista bude zařazen do 1 stupně 2 tarifní třídy k čemuž dostane zvláštní příplatek dle místa svého služebního zařazení. Poté absolvuje ZOP a vzhledem ke kritickému stavu policistů v Praze, bude po ZOP povinně zařazen jako tzv výpomoc na dobu tří měsíců do hlavního města. Pokud bude mít štěstí a na policejním prezudiu nedostanou, jak jsem již uvedl ke kritickému podstavu policistů v Praze, nápad tuto povinnou výpomoc hlavnímu městu o nějaký měsíc prodloužit, bude zařazen v místě bydliště v rámci okresu na útvar, který je vzhledem k personální situaci v nejzoufalejším stavu. Dostane 3 platovou třídu, kdy jeho čistý plat bude činit ( dle výše zvl. příplatku ) cca 14.000,-Kč až 16.000,-Kč. Toť vše, v tomto platu však je započteno 150 přesčasových hodin zdarma, veškeré příplatky za práci v noci, o dnech pracovního volna či svátcích, kdy svátky, pokud je zařazen ve směnném provozu ( což každý nováček rozhodně bude ) musí rovněž zdarma a bez jakéhokoli příplatku napracovat. Valorizace platů nulová. V letošním roce byla na valorizaci platů určena částka 1,5%, a to na nenárokovou část mzdy, což je osobní příplatek, zvláštní příplatek a odměny, kdy však na základní útvary policie ČR žádné finance na zvýšení zvláštního či osobního příplatku dosud nedorazily a finanční kvóta určená na odměny je nižší než v roce 2007. Tedy u policie proklamované zvýšení platů znamená prakticky v letošním roce jejich reálné snížení, troufnu si říci, vzhledem k inflaci, cca o 10 %.
3. Široké uplatnění dosaženého vzdělání a možnost dalšího vzdělávání .... Vzhledem k hlubokým podstavům, kdy nejvíce policistů je postrádáno na základních útvarech, pohotovostních oddílech apod., je nutno zalepit nejprve tyto personální černé díry. Nehledí se tedy na dosažené vzdělání a jeho případné uplatnění v rámci policie. Nejdůležitější je pro každého z vedoucích pracovníků udržet za každou cenu co největší počet policistů na svém útvaru, a to vzhledem ke skutečnosti, že jednou z důležitých součástí jejich hodnocení nadřízenými je personální situace na jejich útvaru. Vzhledem ke skutečnosti, že dle zákona o služebním poměru, pokud se policista chce přihlásit do výběrového řízení na vyšší místo, musí splňovat, krom jiných kritérií, také služební hodnocení nejméně velmi dobré. Vzhledem k výše uvedenému však celorepublikově jsou vedoucími pracovníky udělována policistům plošně hodnocení pouze dobrá a tímto krokem je prakticky plošně všem zablokován kariérní postup. Tedy přestože může být nově nastoupivší policista odborníkem na slovo vzatým na cokoli, na základě výše popsaného může zastávat celoživotně místo na hlídkové službě v nejnižší tarifní třídě.
4. Nadprůměrný plat.
Jak jsem již popsal výše, vzhledem k neplaceným 150 hodinám ročích přesčasů, neplaceným příplatkům, nepřetržité pracovní době, v mnohých případech dojíždění do místa zaměstnání, odloučení od rodiny či hrazení ubytoven, nechť každý zváží ještě k riziku daného povolání, zda plat ve výši cca 16.000,-Kč po absolvování ZOP je nadstandartní.
5. Ozdravné pobyty a lázeňská péče hrazené Policií ČR.
V dovětku ale již není uvedeno, že nárok vzniká až po absolvování 15-ti let služby. Dále zde není uvedeno, že vzhledem k nedostatku finančních prostředků vycházejí lázeňské pobyty v každém roce odhadem pouze pro 10 % policistů, kteří na ně mají nárok. Další absolvují tzv ozdravné pobyty, kdy mají v nějakém rekreačním zařízení Policie ČR, či zařízení se kterým policie uzavře smouvu uhrazen pobyt a stravu a je na nich, jak si svůj pobyt zorganizují. Tato forma ozdravných pobytů bude ale zřejmě brzy, vzhledem k nedostatku finančních prostředků a postupnému rozprodávání rekreačních zařízení Policie ČR nahrazena formou tělesných rehabilitačních aktivit, pod vedením bojařů v místě pracoviště, kdy si policisté po dobu 10 pracovních dnů v roce budou chodit pod vedením bojařů zacvičit. Pro nováčky však psát o ozdravném pobytu nemá smysl, neboť v současné době není u Policie ČR zřejmé co bude platit příští měsíc a ne za nějakých 15 let.
6. Rozvoj fyzických schopností policie ( má řadu sportovních zařízení ). Je pravdou, že policie má sportovní zařízení, ale rovněž je nutno uvést, že ne všude. Ale to, že možná budu mít možnost po pracobní době si někde zacvičit, asi není pro většinu oslovených hlavní prioritou náborové kampaně. Zvláště když jsou v současné době přijímáni takoví, kteří nejsou sto udělat při přijímacím řízení jediný klik, či shyb, o běhu ani nemluvě.
7. 6 týdnů dovolené pro každého policistu či policistku. Toto heslo náborové kampaně jako jediné je pravdivé. Ovšem, že by tato délka dovolené byla až tak extrémní oproti dovolené, které poskutuje řada firem v soukromém sektoru, nechám na uvážení každého.
8. Osobní příplatky a příplatky za vedení ... Je pravdou, že osobní příplatky mohou, dle zákona o služebním poměru dosáhnou výše až 50 % u nižších tarifních tříd a až 100% u vyšších tarifních tříd, avšak finanční prostředky na ně vyčleněné pro základní útvary či SKPV jsou mizivé. U drtivé většiny obvodních oddělení jsou pouze v řádu stokorun na každého jednotlivce. Tento stav panuje odedávna a není v dohlednu jeho zlepšení.
9. Za kvalitní a dlouholetou službu odchodné a výslužné dle zákona. To je pravda, ale nárok vzniká teprve po odsloužených 15-ti letech, kdy vzhledem k situaci u policie, ani déle sloužící policisté, kteří již mají na výsluhy nárok, po všech krocích vlády nevěří, že tato výhoda zůstane zachována. Jak jsem již uvedl, u policie v současné době není zřejmé co se stane za měsíc, natož za rok či 15 let.
10. Prppracovaný systém sociálních a kulturních benefitů jako vlastní rekreační zařízení, příspěvky na rekreace, stravování, penzijní připojištění, sportovní a kulturní akce a další . K tomuto bych chtěl uvést, že tyto benefity jsou hrazeny z fondu kulturných a sociálních potřeb, který však nikdy není nastaven podle potřeb policistů na nejnižších článcích, ale je direktivně nařízen shůry bez ohledů na požadavky policistů. Čili, přestože na základě celorepublikových pravidel čerpání FKSP je mnoho možností, jak tyto benefity žádat, u jednotlivých krajů je toto již odlošné, na základě toho, jak zástupci jednotlivých krajů, podotýkám, bez ohledů na potřeby policistů, o čerpání těchto prostředků rozhodnou. Jsou tedy kraje, kde je možno pouze získat jednou za x let příspěvek na dovolenou ve výši 10,-Kč ( já jej získal pouze jednou za 20 let služby ) a čerpání jiných výhod již není povolen. Jsou kraje, kde je přispíváno na penzujní připojištění měšíční částkou do 200,-Kč, avšak toto je opět vázáno kupříkladu na odsloužení 10 let. Jsou kraje, kde mají příspěvek na stravenky, kde mnohde však policie přispívá denně celých 7,-Kč ( slovy sedm Korun českých ) na jednu stravenku. Co se týče rekreace ve vlastních rekreačních zařízeních, tak tato rekreační zařízení jsou postupně rozprodávána, takže získat poukaz do takovéhoto zařízení bude v příštích letech pro řadové policisty již téměř nereálné.
Vzhledem k tomu, jaká hesla náborová kampaň propaguje, posuďte sami, zda se jedná o kampaň klamavou, či nikoli. Ale nechci nikoho od služby od policie zradit, není nad vastní zkušenost. Já jsem kdysi dávno, ještě za normálního stavu, pln elánu s radostí, tehdy ještě k SNB, nastoupil a po odpracovaných letech ve stavu, ve kterém se v současné době Policie ČR nachází a kam pod vedením současného ministra směřuje, s ještě větší radostí odcházím.

Opravuji, chybička se vloudila : příspěvek na dovolenou je ne ve výši 10,-Kč ale 10.000,-Kč.

Popsal si to naprosto přesně, sloužil jsem 23 let a už jsem chvilku civilista.
Arogance vedení policie se zase dneska ukázala, když většina lidí vidí na novém označení vozidel policie SS, ale vedení policie říká, že jsou všichni mimo a oni mají pravdu. Toto již tu bylo, pravdu měla strana a vláda a dneska je to tu opět. Nevím proč se mění označení policie, které bude stát zase peníze, které budou jinde chybět, to není jen označení policie na vozidle, ale například vyměna reklamního označení policie na budovách a podobně. Změna nějaké barvy nebo planá hesla (sloužit a pomáhat) nikdy nezmění vztah občana k policii. To může změnit úplně něco jiného.

Krásně napsáno...jen bych doplnil bod 7. Tedy 6týdnů dovolené. Nutno zdůraznit že se to týká také So+Ne a svátků. Tedy laicky na týden dovolené (pondělí až neděle) čerpám 7dní. V civilním sektoru 5 dní (pondělí až pátek)

1) osobní ohodnocení do 8TT je do výše 60% (zajímalo by mě, zda to má jediný polda v republice do cca 6TT), běžně jde o částky kolem 1%
2) nenároková složka není zvláštní příplatek, to jest příplatek za riziko, které má spousta zaměstnání, nenároková je osobní příplatek a odměny
3) u FKSP jsi zapoměl napsat, že na fond si přispívají jednotliví příslušníci různými ročními poplatky
4) Penzijní - každý rok musíš zaměstnavateli dokládat výpis, zda jsi opravdu platil nad 300,-Kč/měs., aby ti vůbec ty 200,-připsal na připojištění (ale díky i za to, ikdyž můj šéf má dokonalý přehled o mém účtu PF...),
5) 1,5% někde přidávali? To by mě zajímalo kde. Zřejmě budu muset více zabrat, velmi dobré hodnocení je asi málo....
6) dobře už bylo....

Ten Langer je fakt drsny. Da na sve stranky diskuzi o policii. Pokud si budouci zajemci o praci u PCR prectou diskuzi PolicieCR tak hned sve prihlasky stahnou . Nejvice me pobavil prispevek o odmenach. 14000 pro 40 lidi za ctvrtrok prace.....uz jsi jdu podat prihlasku :-)

Je otázkou, zda za současného personálního stavu bude pro nové zájemce o službu u PČR vůbec znalost čtení nutností.

Pracoval jsem u policie 9 let, po ukončení VŠ a následně vstupu do Schengenu jsem se stal nepotřebný. Služba u policie byla mou prioritou, ale ze strany vedení Policie tomu bylo jinak. Zdá se, že je pro Vás výhodnější přijmout nové nezkušené policisty, než abyste udrželi stávající a zkušené lidi u Policie ČR? Karierní řád? Fraška!!!

Myslím si pane Mirku, že utíkáte zbytečně z boje, pak je také blbost, když tvrdíte, že služba u policie byla vaší prioritou, u PČR je tolik volných služebních míst, tak jak nepotřebný, ve vašem případě se pravděpodobně jedná o něco jiného. Celé to na mě působí, že chete jenom pofoukat bebínko .

ty bebínka se u PČR,kterých má každý už plné zuby hojí nějak dlouho

nedivím se Ti, protože kdo nezná píše bludy (a pokud je policistou tak asi z hladu). Sám vím, že kolegům ze St. Hrozenkova byla nabízená volná sl. místa ve Vyškově. Světe div se... jaké je to zacházení s námi narozdíl od AČR s příplatky. Pro spoustu provokatérů uvádím, že z policistů, kteří jsou již v civilu neznám nikoho kdo by se venku nechytil

Vyškov nebrat

Už to také pomalu balíme, tady lépe už bylo.

běží mi ode dneška dvouměsíční výpov. lhůta..stále se ujišťuji znovu a znovu, že jsem udělal dobře a po 18 letech raději papa

Asi nás bude víc.Já po 13 letech

Udělal jsi dobře. Já to udělal před rokem a půl a jsem přesvědčen o tom, že to byl jeden z nejlepších kroků v mém životě.

Já tě mohu znova a znova ujistit, že v tom civilu to zas tak suprové není a 18 letech to nebudeš mít jednoduché, věř tomu, že na těch 18 let budeš stále vzpomínat a neříkej, že ne, nechápu poldu, který slouží u PČR 18 let a oedejde

asi nesloužíš v přímém výkonu bez víkendů,svátků a nočních a s rodinou vzdálenou přes 200km

asi tak!

Bajras
Juro, těch deset litrů mají ikdyž bydlí v místě zaměstnání. Mají to z toho důvodu, že můžou zítra pracovat 200km daleko a to natrvalo. Nevadí mi to, ať to berou, když jsou od rodin, ale když vojákům, tak všem ostatním příslušníkům. STEJNÝ METR PRO VŠECHNY. Proč policajt, hasič, dozorce, celník, který pracuje 200, 300, 400km od trvalého bydliště nemá ani korunu, ba naopak si musí platit ze svého ještě cesty na mimořádné opatření z volna nebo ubytovnu, aby přespal mezi službama????? KDE TO JSME??????

DŮCHODCŮM ZVYŠUJÍ DŮCHODY, ALE POLICISTÉ SE DÁLE PROPADAJÍ NA REÁLNÝCH MZDÁCH. ČÍMPAK TY MLADÉ NASTUPUJÍCÍ KOLEGY BALAMUTÍ A KRMÍ?

jednou taky zestárneš, to za prvé a za druhé. jak můžeš důchodce porovnávat s policisty, snad ses pomátl, nebo jsi po pěti pivech, jinak to nemohu brát. Vzpamatuj se !!!!!!!!!

zase renta o 200Kč navíc.

Taky cítím nějaké svinstvo ve vzduchu od našeho křivohubého ministra.

Nikdo nemůže čekat od modrých ministrů Langera a Kalouska nic pozitivního. Jenom podrazy a utahování už utažených opasků.