1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Je pravdou, že peníze policicistům nechtějí přidat, ale kompenzují to tím, že zase jim pan ministr společně s vedením policie ulehčují práci. Například neježdění k dopravním nehodám (kde je už dané porušení předpisů s následkem, ale asi je to méně zavažné pro bezpečnost provozu než špatné zaparkování,chybějící špendlík v lékarničce a podobně). Za každou cenu chtějí, aby občan udával osobu blízkou, když neudáš budeš potrestán místo toho, aby vymýšleli, jak to udělat jinak, aby derebáka policie usvědčila aniž by někdo někoho musel udávat (toto si nikdo nedovolil vynucovat zákonem ani za totality v ČSSR), nepřítomnost policie při sportovních utkáních, to už nemusí být přítomná policie ani pří různých mýtincích skinů a jiných živlů a takhle bych mohl jmenovat další a další antidemokratické krávoviny. Já chci, aby lumpové, darebáci byli chyceni a usvědčeni, ale demokratickou cestou. Tímto chci poukázat jací demokraté jsou ve vedení policie a vedení na MV, hlavně že ministr je ve straně, která má v názvu demokratická.

Vážený pane, ač nerad, protože Langer není zrovna "můj šálek kávy" a na pivo bych s ním nikdy nešel, musím vám v některých věcech oponovat. Pokud se týká předpisů v dopravě, není toto parketa MV, ale patří to do ranku ministerstva dopravy. A osoby blízké se jen těžko zbavíme, neboť tato úprava je v zák. o přestupcích. Takže jen těžko vás někdo bude nutit prásknout manželku atd. Řešení je jednoduché, ale legislativa na ně nechce přijít. V některých západních zemích je při prvním zjištění přestupku, kde se majitel vozidla dovolává osoby blízké, státním orgánem majiteli uloženo, aby vedl jakousi knihu provozu. Při dalším přestupku, který je spáchán jeho vozidlem, pak chce předložit knihu provozu. Pokud ji nevede či nepředloží, je sankcionován nikoliv za přestupek v dopravě, ale za správní delikt, který tkví právě v nevedení knihy provozu. Je to elegantní a účinné. Pokud se týká vaší zmiňované účasti policie na sportovních utkáních, musím vás upozornit, že každý klub si platí poměrně dost pracovníků pořadatelské služby. A, jak vidno, tito nedělají to, co dělat mají, tedy vpustí na stadion lidi, kteří jsou vybaveni pyrotechnikou, skleněnými lahvemi, holemi atd. Jak je to možné? Policie to neovlivní a má pak zasahovat proti takto ozbrojeným parchantům? Proč? Já se přikláním k tomu, že když domácímu klubu někdo zdemoluje stadion, tak je to jeho problém. Ať si zjistí viníky a pak na konkrétní osoby podá oznámení. Jinak je policie děvka pro všechno, což je i bez přitroublých fotbalových utkání. A, opakuji to již po několikáté, je nutno, aby klub, na jehož stadionu došlo k výtržnostem, si několik příštích zápasů zahrál před prázdným stadionem, byť by šlo i třeba o mezinárodní utkání. Jen tak je možno fanoušky s IQ tykve vychovat. Rozhodně se nevychovají tím, že v anonymním davu berou útokem lavičky, hází dělobuchy atd., a to i za přítomnosti policie. Samozřejmostí je podle mého názoru kontumační porážka domácího mužstva. A pokud hovoříte o chycení a usvědčení darebáků demokratickou cestou? To je něco jako sci-fi. Vždyť i USA k prokazování tr. činnosti má možnost používat mučení. A to je údajně demokratickou zemí!

Souhlasím s Jardou skoro ve všem, až na to, že v případě, že selže pořadatelská služba, měla by police bezprostředně zasáhnout, jenže z moci výkonné, nikoliv z následné politické...


Rovněž souhlasím, že zodpovědnost je na pořadatelech stadionu.. jaké hovado si tam pustí. z toho si sami musí nést následky...

Pro Jardu.
Vážený pane, o stanovení předpisů jsem nenapsal ani slovo, ale o jejich vymáhání a prioritách vymáhání. Vše co jsem napsal propaguje a chce docílit vedení policie a MV. Pořád si stojím za tím, že každou nehodu má šetřit policie, proto již v přestupku je následek. Je již na zvážení jak komplikovaně bude policie dokumentovat DN, může se snažit co nejméně. Vím z vlastní zkušenosti, že policii zabere více času vše zapsat do různých hlášení než samotný úkon policie na místě DN. Podívejte se na zprávy, jak vedení policie pořád vymýšlí jak obejít osobu blízkou, já také věřím, že to neprojde (osobu blízkou jsem nikdy nevyužil). Už vidím jak bude v českých podmínkách účinná kniha provozu. Češi si vymyslí nějakou výmluvu např. auto si půjčila osoba blízká bez mého svolení a více vypovídat nebudu a podobně. S Vámi souhlasím, že organizátoři sportovních utkání. IQ tykve je jedno jestli bude zavřený stadion.,ale pokud si má pořadatel vše zařídit sám (osobní kontrolu apod.) včetně vypátrání pachatele (pak policie např. řekne sdělte si sami obvinění a nepotřebujeme policii vůbec), tak k tomu musí mít také veškeré pravomoci jako má policie. K Vašemu sdělení, že i v USA používají mučení Vám sděluji, že když Vás někdo bude mučit tak řeknete i to co není pravda, já jsem zastáncem, že důkazy si musí policie opatřit demokratickou cestou, samotnou výpověď bych bral jako nepřímý důkaz a ne jako postačující jediný důkaz. Kolik lidí bylo odsouzeno pro křivou výpověď na kterou se nepřišlo.

Pražští kriminalisté ve čtvrtek zadrželi ve Strakově akademii osmadvacetiletého muže. Ten prostřednictvím e-mailů vyhrožoval pracovníkům úřadu vlády a ministryni pro lidská práva Džamile Stehlíkové (SZ). Požadoval deset miliónů korun za několik let útlaku a porušování lidských práv vůči jeho osobě.
Že by nový Mašin a spol ? A nebo nový bojovník za lidská práva ? Možná dostane od Topolánka pamětní medaili za odvahu.

To by ještě musel někoho svázaného podříznout a vykrást banku

Vždy záleží na úhlu pohledu vládnoucího. Někdy jde o hrdinu, např., jak uvedl předpřispěvatel v případě Mašínů, někdy jde o zločince a teroristu, jako je to v tomto případě. takže ten člověk od Topolánka samozřejmě dostat medaili nemůže, neboť teď je trend odměňovat a glorifikovat teroristy z 50. let. Možná se dočká za pár let, až na současnou dobu bude jiný, kritičtější pohled, tedy takový, jaký má celá řada lidí již nyní. To jest, že jde o diktaturu jedné strany s demokracií v názvu s přispěním dalších pastraničkem, jimž jde jen o koryta, tedy o prachy.

Ani těch mizerných 1,5% tento modrý ministr nedokázal prosadit.

Je to neuvěřitelné jsou to zloději první třídy, jsem z tohoto spolku už úplně znechucený acitím beznaděj.

Tento systém jde do kopru, není na nic a ještě balamutí a okrádají. Odcházím.

dopadá to stejně jako jejich privatizace a vůbec období jejich vlády po roce 89

petruna: Vyhráli jsme!!!!
Zdarec všichni.
Všem s neskutečnou radostí v srdci oznamuji, že jsme soud vyhráli. Drobeček byl uznán viným. Dostal 2 a půl roku s podmínkou na 4 roky za útok na veřejného činitele, kterému způsobil ublížení na zdraví. Navíc se po dobu podmínky musí léčit ze závislosti na alkoholu a gamblersví. Neodvolal se. Státní zástupce si ponechal lhůtu na odvolání.
Šla bych slavit, ale jistě by mě čapla "lítačka" z ředitelství. Slavte tedy za mě, Vy, kterým není osud jednoho obyčejného policejního "šlapáka", co si nenechal vedením kálet na hlavu, lhostejný......i ty Marcusi.
Díky Vám všem! :-)
Petra Lhotáková
15:52:29 04. 04. 2008

Gratuluji Petro!!!

Také gratuluji...

Výhra?????

A co jinýho xyz, prohra?

?? výhra a kdo co vyhrál??? útok na veřejného činitele nikde nebyl zpochybněn, nebo snad ano a kým?? že byli policisté při "zákroku" napadeni nezpochybnilo přeci ani služební vedení

Tak to nevím, jakou kauzu si sledoval, ???. Petře taktéž gratuluju :-)

Petro, i já Ti gratuluju. A hlavně si nenech kazit radost blbců, kteří nemají tucha, o čem je řeč. Drž se v dalším boji proti vedení. Myslím, že dostali perfektní zásah.

Možná bych byl zdrženlivější s tím tvrzením, že tady kdosi a cosi vyhrál. Snad nejste tak naivní, že si myslíte, že rozhodnutí soudu o vině bylo nějak ovlivněno Vaším neutuchajícím bojem proti vedení, nebo, že si snad nemyslíte, že se soud se z Vás podělal. Můžete mě říct. co jste vyhrála. děvenko nevyhrále jste v tomto případě vůbec, ale vůbec nic. Váš problém přeci spočívá úplně někde jinde, tak co tady zas předvádíte. Je to z Vaší strany vcelku trapárna a co se týče toho slavení, tak věřte tomu, že ohledně Vás bude slavit úplně někdo jiný. Sestupte konečně na zem. Opravdu mě unavuje týden co týden číst Vaš bláboly a nejsem asi sám. A po pravdě, Vy tím šlapákem zůstanete zřejmě hodně dlouho.

úroveň myšlení některých zde se prezentujících policistů je opravdu na pováženou

Milá Petro. Dovolím si Vám také gratulovat, ale jedině a pouze k tomu, že neztrácíte optimismus. Pokud ten hajzl byl odsouzen, jde pouze o dílčí vítězství, které je asi mimo jiné založeno i na Vašem svědectví. Potud dobře. Ale pozor, tito lidé jsou mstiví, oni a jejich právníci mají možnost nahlížet do spisu, zjišťovat si k Vaší osobě osobní údaje atd. Takže bych byl velice opatrným. Pro Vás jediným oslavitelným vítězstvím by bylo, pokud by vedení okresu a kraje uznalo, že máte pravdu Vy. A do toho, jak sleduji Vaši kauzu, je ještě hodně daleko. Zcela jistě Vám nemusím říkat, že boj proti policejní vrchnosti je boj jeden z nejtěžších. Vždyť novým krajským ředitelem je právě člověk, o kterém jste se ve svých článcích zmiňovala jako o osobě, která Vás, tehdy ještě z titulu funkce zástupce ředitele, navštívila v souvislosti s řešením Vašich stížností. Zcela jistě hodlá ve své funkci hodlá setrvat a možná má i ambice na funkci vyšší. Přeji odně štěstí!

Vyrobit útok na veřejnýho činitele umí každá policejní trubka. Co jsi vyhrála Petro? Prostě jste to s kolegou nezvládli.

to, že někdo nezvládne zákrok ještěš neznamená, že nebyl tím proti komu zakročuje napaden, tedy že na něho nebyl spáchán útok jako na veřejného činitele. A tímto nehodnotím konkrétní případ, ale beru to v obecné rovině. A "VYROBIT útok na veřejnýho činitele umí každá policejní trubka" - to jsi snad nemyslel vážně, že?

Nějak jsem nepochopil co vlastně chcete slavit. Oddělení stížností, či inspekce MV rozhodla ve váš prospěch? Například návrhem na zahájení tr. stíhání vašich nadřízených, či návrhem k jejich kázeňskému projednání ? Pokud ano, pak nám to sdělte. Pokud ne, byl bych s tím slavením poněkud opatrnější. Jinak stále jste nikomu nesdělila vaši lékařskou diagnózu vzniklou uvedeným napadením. A upřesněte paragrafové znění trestných činů, za které byl pachatel odsouzen. Dle délky léčení mi to připadaná na těžkou újmu na zdraví, ale v těchto případech rozhodně nepřipadá v úvahu podmíněný trest. Tak mi ta vaše zpráva připadá nějaká nepřesná.

poldo

z vyčteného na tomto DF pravděpodobně za útok na veřejného činitele (zaútočil na ně tak, že policistům potrhal uniformy - patrné z prvotního hlášení operačnímu z místa zákroku - viz starší příspěvky P.L.)

Lukaš Heinz PMJ
Komentář Dana Bláhy místopředsedy NOSP k přístupu některých nadřízených vůči řadovým policistů viz. Petra Lhotáková.



Vážení přátelé!


Přeposílám Vám již sice starší zprávu, která mi nějak unikla, ale je velmi

zajímavá. Článek je sice delší, ale vyplatí se ho přečíst. Jenom bych řekl,

že vyjádření vedení PČR, které tam je, se velice rozchází se skutkovým

stavem, který jsme zjistili bezprostředně po události.


Vedení se kryje navzájem. Pamatuji si na rozhovor s plk. Kučerou, nynějším

ředitelem Správy Středočeského kraje, který sám uznal, že nemají žádným

způsobem zpracovanou metodiku, co dělat v případě, kdy policista stiskne

tlačítko nouze. Velmi pikantní je také to, že zmizel videozáznam z OOP. To

vskutku dokládá pravdivost tvrzení vedoucích funkcionářů, jak nutili

policisty k vyšetření a oni to vytrvale odmítali.


Asi víte, že jsem nikdy nebyl v uniformě. I ZOP jsem absolvolal v

Pardubicích. Takže nedokáži posoudit pravdivost výroku:

"Po prošetření celé události jsme nabyli přesvědčení, že na místě zásahu

došlo u hlídky k pochybení v nesprávně zvolené taktice. Policista je školen

na to, aby vyhodnotil situaci na místě a rozpoznal, jak by mohl v tomto

případě agresivní útočník jednat. Podle toho měla zasahující hlídka zvolit

komunikaci," uvádí shodně zástupce

ředitele

OŘ PČR v Benešově Pavel Havránek a velitel služby kriminální policie a

vyšetřování Pavel Mareš s tím, že v případě zásahu u domácího násilí proti

ženě není přinejmenším taktické, aby vůči podnapilému agresorovi, který se

dopustil násilí na manželce, a je o několik váhových kategorií výše,

vystupovala opět žena, byť v uniformě."


Zde prosím především kolegy z uniformy, aby mi napsali, jakým způsobem jsou

policisté školeni, aby vyhodnotili situaci na místě, a aby zvolili způsob

jednání. Také by mne zajímal Váš názor na to, co by se asi stalo, kdy

velitel hlídky vyslaný na zásah ve věci domácího násilí řekl, že tam mají

poslat někoho jiného, že má v hlídce ženu. Ostatně tuto hlídku tam vyslal

operační! Snad zná složení hlídek. A pokud ne, tak je to skutečně tristní.

Ostatně nevím o tom, že by na okresech brázdilo ulice tolik hlídek. Navíc

jediná možná komunikace s tak silným protivníkem ve stíněných prostorách

vstupu do bytu je snad jenom TASER. Je sice hezké vyčkat příjezdu posil, ale

takové vyjádření asi mlácenou ženu a její děti nepotěší.


Skutečně krásná je mediální pasáž týkající se toho, že jim jde v současné

době o každého policistu. Nakolik je to pravda můžete nejlépe posoudit sami

ze své denní praxe. Možná, že byste mi mohli napsat jednovětnou odpověď,

jaké máte své bezprostřední zkušenosti.


Osobně mohu říci, že panu řediteli Želáskovi dělá velikou starost klesající

počet policistů, ale směrem dolů tyto obavy absolutně mizí.


_____



S přáním příjemného dne




Bc. Daniel Bláha


Místopředseda NOS PČR


Koordinátor pro hl. m. Praha

Děkuji za tento příspěvek UBS a doufám, že už to konečně zavře ústa věčným rýpalům.

...hlavně že to zavřelo ústa tobě a tobě podobným,....

mě ne, ale tobě asi ano.

Je to trapné, ale máš pravdu...ale vážně proč jdem všichnim do prdele..to není věc jednoho oddělení, systém je divnéj..ale u nás to je vážně supr..když šlápneš do hovna tak ..............kokoti

Díky za radu, tušil jsem, že umřít můžu i smíchy, ale ne ze strachu z naší..jejich firmy...

18 let u PČR a spúisy v poho, ale když bylo zjištěno, že modcházím, najednou i z nemocenské musím dodělávat...VO a ZVO mají v tomtžo případě spisy které mají problém s lhůtou přepsat na kolegy...tím chci říci, že já jsem minulý měsíc taky dodělával spisy a připadalo mi to jako normál, když kolega je mimo...prostě otázka zní? Musíte když jste na PN docházet dělat spisy, a když ano a příjde vám kontrola PN oni se za vás postaví----------myslím si že ne...

Kolego klídek.Zrovna takové "vyplašené učně" naše vedení potřebuje,jako sůl.Hoď jim spisy na hlavu a v klidu se vymaroď,třeba až do konce služebního poměru.U nás,kdo odcházel,tak si tu dvouměsíční výp.lhůtu vychutnal každý stejným způsobem renta se ti počítá z minulého roku,tak o co ti jde?

Jak by tě chtělo vedení potrestat,když jseš na PN a nemáš dodělané spisy!!! Na takovou pracovně právní při,by jsi nemusel mít ani advokáta.V pohodě by tě obhájil,každý vrátný u soudu.

Z vlastní zkušenosti Vás mohu ubezpečit, že u soudu Vám s rozhodnutím služebního funkcionáře moc nepomohou. Služební funkcionáři bezpečenostního sboru mají totiž neomezenou moc. Soudy žaloby proti rozhodnutím služebních funkcionářů rozhodnují podle soudního řádu správního, což znamená, že o samotné věci nerozhodnou, jen mohou rozuhodnutí pro nezákonnost nebo vady v řízení zrušit a poté ho vrátí žalovanému zpět k dalšímu řízení.
V tom případě pak služební funkcionář vydá nové rozhodnutí a tak to jde pořád dokola. Jako příslušníci bezpečnostního sboru, příp. bývalí, se svyých práv v našem státě nedovoláte. Přeju Vám mnoho štěstí u sboru!

Jen pro PČR..chlapi když jsem v tkzv. dvouměsíční výpovědní lhůtě můžou mě najednou potrestat případně za prodlevu ve sis. agendě / nezaviněné mojí vinou, když jsem na PN /...mám dojem, že nee...jen kdybch spáchal něco velmi závažného jako třeba úmyslný tr. čin...díky

že u policie se trestá prostě za všechno, nejhorší je to, že se trestá i když máš pravdu, to fakt nezměníš. Podle všeho máš projetý lhůty u spisů a teď tvůj aktivní,přísný, nenahraditelný, profesionální a vysokoškolsky vzdělaný a všemi vážený vedoucí naší moderní demokratické policie zjistil nečinnost.
Myslím si, že tě budou tlačit nato, že když jsi nastupoval na PN, tak bylo tvojí povinností spisy předat, aby byly přerozděleny a jak ti řekne tvůj vedoucí, "pak by bylo naprosto všechno v pořádku". Vedoucí, nebo některý z jeho početné skupiny zástupců, určitě a dostatečně věděli a byli seznámeni - viz průkaz PN, že jsi na PN, tak mohli v rámci organizování, řízení a kontroly, toto přerozdělení provést, aniž by vznikly prodlevy a nečinnost. Ale víš sám, oni svoji chybu nepřiznají a tebe upálí jak HUSA.

Hochu, nevím, jak dlouho sloužíš, ale potrestat tě samozřejmě mohou až do ukončení služebního poměru. Je otázkou, zda to ve lhůtě stihnou, co si počnou s odvoláním, pokud ho podáš a budeš třeba již v civilu, jak by bylo vymožitelné zaplacení např. srážek z platu, tedy snížení služebního příjmu, pokud by´s byl už v civilu atd. atd. Takže na tvoji otázku nelze jednoznačně odpovědět. Jako bývalý policejní funkcionář bych také v tvém případě uvažoval, zda řešit průtahy v prověřování či co děláš ve výpovědní lhůtě není tak trochu kontraproduktivní a zda bych neměl uvážit urychlené přidělení věci jinému pracovníku.

potrestat někoho mohou za kázeňský přestupek, ne za to, že jsi v PN a běží ti lhůta na spisech. To si trochu pleteš a jako služ. funkc. bys asi narazil. Jestliže je v PN, je povinností jeho šéfa věci přidělit někomu jinému. Jedinou vyjímkou je to, kdyby měl spisy uzamčené a nadřízený se k nim nemohl dostat, což nepředpokládám. Vyrozumí-li nadřízeného (lístek o PN), nemůže jej nikdo potrestat.

pro jardo: Já to samozřejmě vím, o PN jsem se také ve svém příspěvku nezmiňoval. To jen tak, pro pořádek. Ale abych reagoval pro případ PN. Samozřejmě, nadřízený nemůže nikoho donutit, aby v PN chodil do práce. Otázkou je, zda k průtahům ve vyřizování věcí nedošlo již dávno před nástupem PN. Pak samozřejmě platí, že lze potrestat. Problém pro funkcionáře tkví v tom, že má věc se svým podřízeným projednat atd. A pokud je v pracovní neschopnosti, je to problém. Jinak platí to, co jsem již napsal.

To jste se vyznamenaly v pondělí na Slavii, kterej Langrův vlezdopr. to vymyslel, házet mezi fanoušky bouchací kuličky a zbytečně je všechny dráždit.... fakt dobrý

jestli se někdo vyznamenal, tak určitě to nebyla policie, jste každopádně mimo, když tu sebranku nazýváte fanoušky a kdyby to bylo možné, tak bych místo "bouchacích kuliček" mezi ně naházel F1 a pane Dagu, věřte, byl by problém s touto společenskou sebrankou rychle a efektivně vyřešen. Myslete si co chcete.

Tak za prvé: Pořádek na stadionu je věcí pořadatelské služby. Tato ze strany Slavie nebyl naprosto zvládnuta. Upozorňuji, že je věcí pořadatelů, které hovado si na stadion pustí. Za druhé: Při prvním incidentu mělo dojít k přerušení utkání a mělo v něm být pokračováno jen v případě, že dojde k uklidnění. Jinak mělo být předčasně ukončeno, Slavia by měla být přísně potrestána. To, co předvedli tzv. fanoušci, já to nazývám dobytkem, nemá na stadionech co dělat. Myslím, že by měl být za takové věci domácímu mužstvu daleko častěji ukládán trest hry na cizím hřišti bez účasti diváků. To by si to pak fanouškovský dobytek možná rozmyslel. I když při jejich inteligenci o tom lze docela s úspěchem pochybovat.

to jsme všichni viděli, jak je policie dráždila už jen tím, že jim nedovolila prorazit ploty a hlavní bránu u vstupu jako každý rok.... Pak se není čemu divit, že byli chudáčci tak agresivní a rozbíjeli stadion co? Vlastně za všechno v této republice může policie, nejlepší fackovací panák. Osobní odpovědnost každého jednotlivce? Co to je???? :-)))))