1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Oprava : bude řešit hafo zbytečných spisů, s pozdravem

Pro pana pane. Například na Obvodním oddělení Nový Bor není policisty přecpáno. Stáčí pár lumpáren v Kamenickém Šenově a je problém pokrýt Nový Bor. Na Obvodě ve Cvikově je to obdobné. Co se týče Doks, zrušilo se Obvodní oddělení v Dubé. Stačí přes léto Mácháč, je problém pokrýt Dubsko, dále obrovské území Kuřivody. Je to vše v okrese Česká Lípa. Je asi pravdou, že je přecpáno plukovníky na PP.,MV, ale řadových zkušených nějak za poslednmích 7 let moc ubylo. Proč asi. Stačí malá amnestie. Také se jedná o ty, co jsou v šetření, kterým bylo sděleno obvinění z tr činu, dále u těch co byly podány žaloby. Těch se také týká amnestie. Jedná se o hafo zbytečných spisů. Stačí amnestie ze dne 5.1.2001, puštěno 20 000 utiskovaných, stejný počet osvobozených, odloženy případy, zastaveno tr stíhání, stejný způsob, jak jsem výše popsal. Kdo vydrží v tomto kolotoči c 25 a více let, má toho plné zuby. Stačí , když legislativci podráží nohy policistů, justici jako takové. Nedovolená výroba lihu, pytláctví, recidiva krádeže-tzv. lidově řečené éčko,, řízení bez řidičského oprávnění, opravdu uchvátné. Pak je jasné, že pořádkový policista, místo aby byl v terénu, bude šešit hafo spisů v přípravném řízení, jak jsem již uvedl. Jinak není ideální stav jeden velitel a 11 pěšáků, s tím s Vámi souhlasím. Napsal jsem to vše velice obecně. S pozdravem.

Pro pana volič ODS.Děkuji za Vaši podporu, tedy i uvedené skupině občanů a prostých lidí. Řekl jste jim to jasně, velice slušně, zřetelně. Na tento web již nediskutuji, ale na nechutnosti jsem musel reagovat ze dne 11.12.2009. Nenechám se na tomto webu anonymně urážet, též uvedenou skupinu občanů a nejen ty. Mějte se dobře, hodně zdraví, příjemné svátky, Silvestra, a spokojennosti v novém roce, přeje prostý občan.
Vážený volný rentiére Ladislave Marku,chlap dodržuje slovo, tak zde prosím už nediskutujte. Je to ztráta času, už to konečně pochopte.

Vážený pane , vy jste tak falešný , že větší faleš ani neexistuje , vy nejste pro nás lidi , ale jdete proti nám , avšak úlisně lžete všem do očí , že vám není hanba!!! ale asi ne hlavně že máte peníze a moc , o nic víc ani míň vám nejde . hnus!!!!!

"I ďábel umí citovat Bibli, když to potřebuje".

soudruhu Karle je mi vas lito tolik zluci , vzdyt si ublizite.pan Langer je bozi

Dobrý den ,
po dnešním shlédnutí TN jsem nevěřil co vidím a slyším, příspěvek o PČR, že chybí do stavu 3500 policistů. Tímto se chci zeptat, kdy už konečně skončí ten nepořádek a začne se účelně vynakládat a šetřit i u PČR, tak jako je dobrý příklad např. v ČT!!!!. To jak se některá oddělení a příslušníci jen vezou je vyhazování peněz. Za co jsou placeni manažeři, je skutečně potřeba živit tuto armádu policistů v současném počtu, který je největší v EU na počet obyvatel!!! Proč se neudělá audit?????Je to tak jednoduché a byly by v Praze přeplněné stavy až by to přetékalo!!!
Tento moloch opravdu potřebuje na zredukování bankrot, jinak se zřejmě nic nepohne!!! Je velice smutné, jak dopadl balíček na redukci platů, ale věřte, že pan ministr Pecina by v této otázce lidských zdrojů měl opravdu přidat. Jsme stát úředníků a věřte mě, že si budu nejenom já vážit každého poctivého vytíženého policisty. Jeďte se podívat mimo Prahu, to budete zírat!!!!!

Pane, můžete nám zde sdělit, jaké máte zkušenosti s policejní prací, jak dlouho jste ji dělal, zda víte, co obnáší např. zpracování trestního spisu tak, aby s ním státní zástupce mohl předstoupit před soud, jak musí vypadat dokumentace k dopravní nehodě, co je třeba k tomu, aby mohl být povolen např. odposlech nebo povolena domovní prohlídka, jak musí být zajištěn výcvik policistů, aby alespoň trochu uměli střílet, mohli se bránit a provádět zákroky? Tak bych samozřejmě mohl pokračovat. Ale budu raději, když nám tady sdělíte, kde je více policitů, než je třeba, kde nemají co dělat, takže je tam třeba zrušit obvodní oddělení a jeho osazenstvo poslat někam jinam, kde třeba zrušit pracoviště kriminální či cizinecké policie... Určitě se od vás nechá celá řada funkcionářů ráda poučit. Ale pozor, abyste nenarazil například na názor místní samosprávy. Oni totiž do toho také mají co mluvit. A jak má zkušenost, hodně jim vadí, když jim řeknete, že v jejich obci má být zrušeno obvodní oddělení či jiné pracoviště policie. A, bohužel, obecní policie všechny funkce policie státní zastoupit a nahradit nemůže. Tak prosím, čekám na vaši "koncepci".

Pán určitě neví, že v mnohých státech EU i v USA některé složky policie jsou vedeny pod armádou, nebo samostatně,na rozdíl od ČR, kde jsou všechny pod MV. To potom vyvolává dojem, že PČR má nejvyšší počet příslušníků na počet obyvatel ČR. A to nemluvím o tom, že tam když policajt zavelí - občan sklapne, na rozdíl od stavu u nás, kdy občan diskutuje. Nevím kde pán mimo Prahu žije, já žiji v okresním městě se 7O tis. obyvatel a přijde mi docela "na hlavu" že po městě jezdí l hlídka, obvod z jednoho konce na druhý v řádu 40 km pokrývá také 1 hlídka a to si ještě někteří chytrolíni myslí, že by policisté měli chodit pěšky.
Bohužel, spousta našich spoluobčanů má pocit, že může "kecat i do toho, o čem nic neví", třeba i do štěpení atomového jádra ač má výuční list instalatéra. Budiž vám útěchou, že žijí i lidé, kteří problémy policie chápou a přejí vám, aby se situace u policie uklidnila, měli jste klid a odpovídající podmínky k práci, do pozic šéfů konečně přišli lidé s odpovídajícím vzděláním, zkušenostmi a charakterem. Je jen škoda, že nemají potřebu ventilovat své názory ve zdejší diskuzi.

Pane máš pravdu. Jen bych neházel všechny policisty do jednoho pytle dle vytíženosti. Třeba pořádková policie, to jsou děvenky pro všechno, tito policisté makají až se z nich kouří, zatímco třeba cizinecká policie, to jsou vyhozené prachy. Tato složka cizinecká policie měla být dávno zrušena a policisté přeřazeni na post pořádkové či dopravní policie, prostě tam, kde jsou zapotřebí. Policisté z ciziny to jsou přepychově placení turisté, nic neodvádějí, oni totiž nemají co dělat. O vytíženosti ani nemluvím, prostě nula. V tom je zakopaný pes. Jedna složka se může s NTČ zbláznit a druhá se směje, kope se do prdele a nedělá nic. Jestli se s tímto nebude nic dělat, tak Policie ČR jako taková se nepohne dopředu ani krok.

Nikdy jsem u ciziny nepracoval, ale vím, že v minulosti již velká část pod pořádkovou přešla.A nejlepší je, když každý je odborník na to, co nikdy nedělal.

Z cizinou jsem spolupracoval a vím co píši. Nevím kde a kolik lidí přešlo z ciziny pod pořádkovou, ale třeba u nás se na cizině drží skoro všichni zuby nehty. Drží se názoru, že než pod pořádkovou, tak to raději do nižší třídy a za menší plat. To asi o něčem svědčí, nemyslíš?

Kdo tvrdí,že má znalosti s problematiky ciziny neví o čem mluví.Naučte se to a po té bude mohli něco řící. U pořadkové služby jsou také, kteří pracuji a další se vezou.Pokud jsi ,, jardo ,, spolupracoval s cizinou, ptam se na čem. Cizina se nikomu nesvěřuje, asi tě svezli vozem. Pokud tvrdíš, se tak mopou do zadku, měl začít u tebe.

Tebe měli nakopat do zadku, raději ale do prdele.

Staříku, nevím, proč se do mě obouváte, o cizinecké jsem nic neřekl, že bych s ní spolupracoval. Jen jsem chtěl, aby nám autor sdělil, kde že jsou ti policajti, kteří jsou navíc. No nic, jak vidím, nemá to žádnou cenu. Ač již delší dobu nejsem policajt, je mi stále ještě stydno za policajty, kteří se předvádějí, jak hrozně makají a že v té druhé službě se nic nedělá (např. oblíbená cizinecká, pozor, nikdy jsem tam nepracoval!). Stejně mi je stydno za civily, kteří policajty kritizují, ač jediné, na co mají, je dělání zmetků v Kolbence (to je samozřejmě nadsázka - pro méně chápavé). Ale jedno si neodpustím: Každý má možnost se k policii přihlásit. A pokud splní všechny psychologické, zdravotní a fyzické předpoklady a nebude zrovna podstav, může také nastoupit. Pak nám všem může předvést, jak se to má dělat.

Ivane koukni, reálné zhodnocení Tvého profilu a charakterových vlastností.Lépe bych to neřekl ani já:-)))
http://frekvence1.stream.cz/video/255857/

Úředník Richter z pražského magistrátu udělal majetkové přiznání,jeho majetkem jsou například:automobil značky Bentley,automobil značky Rolls royce,dále pak dva byty v centru Prahy, atd atd..je třeba upozornit prvky z evropské unie,že v tomto státě jsou státní úředníci,soudy-exekutoři,politici jedna velká mafia-informace jsou sebrány z internetu-centrum.cz

tobě fakt už neskutečně jebe. Jen by mě zajímalo, jakým podvodem jsi vystudoval, protože toto mě hlava nebere.

ano, jistě, přiznávám, že by skutečně někdy jebe (zvláště z lidí, kteří mě někdy obklopují a z jejich lečení si mindráků) - jinak vystudoval jsem UJEP v Ústí nad Labem v letech 1989-1994, řádné denní studium (bohužel, zdůrazňuji bohužel, jsem nestudoval žádnou fofr školu při zaměstnání a lituji toho, měl jsem to udělat)

Četl jsem si příspěvky feketeho a myslím, že mu rozumím. Čemu až tak ale nerozumím, byl odchod do civilu, když jej ta práce bavila.Že byli někteří kolegové jiní, to je prostě normální všude.Stačí se přece poohlédnout po jiném místě.Přechodné období, to bylo bohužel rozhodnutí každého jednotlivce.Mně taky bylo nabízeno místo ZVO,jenže jsem líný na další studium,což je moje chyba, ale zodpovídám se pouze sobě.Prostě jeden z těch telat, kterýmu když zavolají v podstatě kdykoliv, seberu se a jdu do práce.Naštěstí je u nás takových více, proto jsem rád, kde pracuji.Nevím přsně co jsi konkrétně dělal, ale zkušený kolega, který už je taky v civilu, má svůj obchod, mi říkal po kolika letech na mě přijde pracovní krize a v jakých periodách.Zatím se to přesně vyplňuje.Když ji pak přečkáš, valíš dál :o)

tak přesně takhle to bylo, periodická krize a permanentní nasranost (a strach z přechodného období, jednou jsem na blbce jako nadřízeného narazil, a bylo to hrozné, protože jsem nemohl prásknout dveřmi - měl jsem těsně před výsluhou, tři roky, a už jsem se chtěl výsluhy dožít), ale poté jsem měl skvělého šéfa (ten odešel těsně před mým odchodem) - jo a kde jsem sloužil? na OHK SKPV Správy (resp. název se změnil na Krajské ředitelství blablabla)

policistům přeji krásné prožití vánoc, hodně zdraví, charakterní a věcí znalé šéfy v roce 2010. Rejpalům a provokatérům pak více soudnosti a "rozumu". "Lumpíkům" aby je vždy dostihla ruka zákona a byli po zásluze "odměněni".Nám všem pak vládu, které bude záležet na prospěchu celého národa, ne jen vlastním.

To Alena, vážně díky konečně za lidský příspěvek a Vám to samé nápodobně :o)
Petr

Přeji všem bývalým i současným policistům, civilům, i těm rypákům a provokatérům krásné prožití svátků vánočních a hlavně hodně zdraví a pohody v roce 2010. Rovněž také trpělivost se svými ne vždy ideálními vedoucími.

To XXXP nápodobně aj Tobě :o) Petr

běž do civilu!

a ještě něco, co je na tom tak špatného změnit názor, pokud jsi si skutečně pročítal přechozí (třeba i hodně starou diskusi), tak si všimni, že jsem na P ČR nikdy neplival (to spíše mě naplivali na záda, jako každému, kdo odcházel) - práce je to zajímavá a slušně honorovaná (a návyková) - prostě jsem změnil názor (jen idiot nemění názory, že?)

Souhlasím s Tebou. Nenech se otrávit a zvaž všechny okolnosti a svobodně se rozhodni. Myslím, že zkušeného policistu vždy rádi vezmou zpět do svých řad. Znám spoustu lidí co odešli a vrátili se. Na tom není nic špatného nebo ponižujícího. Myslím, že rozhodování to bude hodně těžké, neboť bys znovu podstoupil riziko, že ve službě narazíš na "idiota" díky kterému můžeš přijít i o tu výsluhu.Jasnou mysl a pevné nervy.

jak se v civilu říká takovýmto lidem???
--VOKURKA---

se vrať,vypatlanej policajt,hold nic neumíš,a kde by tě vzali ve 40,leda tak dělat hajzl dědka...možná

díky Klokane, pokud mne pamět neklame, tak jsme spolu už komunikovali a u Tebe mám pocit, že opravdu sloužíš (na rozdíl od spousty jiných, co sem přispívají)
for víš - proč VOKURKA? to mne zajímá a zní to docela vtipně - co já vím tady z úřadu ( a je nás tu co vím bývalých sedm), tak máme přezdívku benga, policajti (někdy z přídomkem blbí policajti), ale VOKURKA, to jsem ještě neslyšel, rozklíčuj mi to, fakt mě to zajímá

for opravdu - dělám na úřadu městské části nejmenované Prahy, jsem na oddělení, kde provádíme privatizaci bytového fondu, mám vysokoškolské magisterské vzdělání, u P ČR jsem končil jako kapitán v 8. platové třídě, nyní jsem v 10. platové třídě a svýsluhou mám asi tolik co jsem měl u PČR (tedy o 1141,-Kč méně, ale zase tady dostávám odměny, a ikdyž jsem zde jen asi 7 měsíců, tak jsem dostal 35 000,-Kč odměny, což jsem kromě minulého roku nedostal za celou službu - a to ani když to sečtu), sloužil jsem deset let a odešel jsem ze strachu z přechodného období (a taky mě srali poměry u PČR, to také nemohu popřít, ke konci jsem mezi některé kolegy chtěl hodit granát - doufám, že pochopíte "obrazně"), ale pár kolegů bylo bezvadných a rozuměl jsem si s nimi, ano bude mi 40 (v listopadu mi bylo 39 let), mám 4 děti (i přes můj nick upozorňuji, že nejsem Rom), mám družstevní byt 4+1 v Praze (a ať Vás naštvu, tak jsem ten byt vyšašil od vnitra - sloužící vědí, že se to rovná zázraku, a za 3/4 roku mi ho dali k privatizaci), chalupu na Vysočině, dva a půl roku jsem makal před P ČR ve Francii - pořád Vám připadám jako neschopný chlap? Ano, vždycky když si něco podobného přečtu, tak mne osype, že vůbec ztrácím čas.