Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

TUTEN ČLÁNEK MUSÍ PAPALÁŠE HODNĚ MRZET A ASI NEMAJÍ ČISTÉ SVĚDOMÍ.

NEDL,OUHO POTOM, CO JEJ PRÁVO VYPUSTILO, NOVINKY SEZNAM PŘETISKLO, NA NĚČÍ (ČÍ ASI) ZÁSAH VŠADE STÁHLI!!!!!!!!!!!!!

JO, KDYBY ŠLO O PAPALÁŠE TO BY TO ROZTOČILI, ALE PĚŠÁK JIM ZA TO ASI DVA DNY NESTÁL.





Kvo

Další sebevrah v řadách policie: člen ochranky skočil z okna

Skokem z okna svého bytu ve dvanáctém patře paneláku v pražských Letňanech ukončil podle informací Práva v pátek ráno svůj život policista z ochranné služby. Na starosti měl ostrahu objektů, nešlo tedy o policejního bodyguarda vysokých ústavních činitelů.
7. 4. 2008 14:06 - PRAHA

Důvod jeho činu jsou zatím nejasné. „Je to v šetření odboru vnitřní kontroly policejního prezidia,“ řekl k tomu policistův nadřízený a šéf ochranné služby Lubomír Kvíčala s tím, že je takřka jisté, že šlo o sebevraždu.

„Nechal po sobě dopis na rozloučenou, jeho obsah ale v tuto chvíli neznám. Žádné náznaky toho, že je něco v nepořádku, jsme u něj v poslední době nezaznamenali,“ poznamenal bez dalších podrobností Kvíčala.

Podle zjištění Práva byl policista svobodný a bezdětný, bylo mu přes 40 let. Ve středu nepřišel bez omluvení do práce, v pátek ho pak našli mrtvého. Před skokem z okna svého bytu si údajně podřezal i žíly.

„Byl to skromný člověk, který se zajímal o asijské bojové umění. Nevím o tom, že by měl nějaké problémy. V poslední době mluvil o tom, že by se chtěl pokusit o přijetí na vysokou školu,“ řekl k tomu jeden z kolegů mrtvého policisty, který si nepřál být jmenován.

Zároveň naznačil, že vedení útvaru možná podle něj mohlo sebevraždě zabránit.

„Když nepřišel do práce, tak za ním byli doma. Prý ale jenom zkusili zaťukat a když nikdo neotvíral, tak zase odešli. Proč třeba nevyrazili dveře bytu, vždyť se mu mohlo něco stát?“ nechal se slyšet policistův kolega a kamarád.

Kvíčala ale kritiku odmítá. „Zpočátku jsme si mysleli, že prostě jen zapomněl na to, že má službu. Udělali jsme ale každopádně maximum, co jsme mohli. Snažili jsme se ho kontaktovat i přes rodinu, nechávali jsme mu písemné vzkazy, ale nepodařilo se nám ho sehnat,“ vysvětlil Kvíčala.

Kdyby šlo o papaláše, to by byli akční!

Kví Kví už měl dávno prduchovat a ne velet, pak by k takovýmto pochybení jeho či jeho podřízených nemohlo dojít. Vůbec všichni dlouholetí /20 a víc let/ za totáče zocelení mají být v "C".

Tak ano přiznávám , "opravdu" to máte nejtěžší zaměstnání na celém světě a budu lobovat, aby jste brali nehorázný prachy a sedeli u kafíčka. Fakt je to tady k smíchu.

jestli máš psychické problémy, jdi k Dr. Tvá averze vůči policii je zřejmá a otravuješ se tu zbytečně, ničíš si tak zdraví :-)))))

Ty zato opravdu asi nemůžeš...

a vy všichni kdyby jste na KLIKA nereagovali, tak ho přestanete bavit, takže v něčem je přeci jen KLIK jednička

a nebyla by nuda dívat se na přitroublé a hloupé názory jednoho človíčka, který si myslí, jak je ve světě nepostradatelný a jak všemu, včetně atomové fyzicky rozumí nejlépe jen on? :-))))

Velice zajímavé, už se těším co ještě dokážete z té nudy vymyslet chátro líná!!!

Pro klika ... vem si hned ten prášek. Táta

a nebyla by nuda dívat se na přitroublé a hloupé názory jednoho človíčka, který si myslí, jak je ve světě nepostradatelný a jak všemu, včetně atomové fyzicky rozumí nejlépe jen on? :-))))
Já myslím, že nuda by to nebyla a zda jsou jeho názory přitroublé a hloupé? Toť otázka. Stejná jako otázka zda si nemyslíš, jak jsi TY ve světě nepostradatelný a jak všemu, včetně atomové fyzicky rozumíš nejlépe právě TY???? :-))))

....:-)))) já nepostradatelný byl, jsem a budu, alespoň pro ty lidi v naší zemi, kterým jsem pomohl, zachránil kejhák, nebo v budoucnu s radostí pomohu, budou-li to potřebovat. Noví se totiž příliš nehrnou, (pokud nejde o jednoruké a přihlašování-klikání na internetu) a klikové a jim podobní je z bláta taky nevytáhnou špiněním poldů a jejich práce po diskuzích....Nepostradatelný jsem pak pro své blízké, ale po tom vám je absolutní ...nic... asi tak :-)))))

pro pro pro XXX

....:-)))) já nepostradatelný byl, jsem a budu, alespoň pro ty lidi v naší zemi, kterým jsem pomohl, zachránil kejhák, nebo v budoucnu s radostí pomohu, budou-li to potřebovat. Noví se totiž příliš nehrnou, (pokud nejde o jednoruké a přihlašování-klikání na internetu) a klikové a jim podobní je z bláta taky nevytáhnou špiněním poldů a jejich práce po diskuzích....Nepostradatelný jsem pak pro své blízké, ale po tom vám je absolutní ...nic... asi tak :-)))))

Jak vidno sebevědomí ti nechybí, otázkou je zda to tvé sebevědomí je ještě zdravé, či již značně prohnilé. A původně šlo :
"o človíčka, který si myslí, jak je ve světě nepostradatelný a jak všemu, včetně atomové fyzicky rozumí nejlépe jen on? :-)))". Tak hlavně, že jsi přesvědčený o své vlastní nepostradatelnosti a hodně štěstí, v životě to musíš mít dost těžké.

Zdravé sebevědomí, neboj se. Jsem zastáncem toho, co si neudělám sám, co si nezajistím, o co se nepostarám, to nemám a celkem jsem si zvykl. Důvěřuji jen sobě a opravdu těm nejbližším a ani Klik ani pro pro XXX na tom nic nezmění. A v životě mám neustále úsměv na tváři, takže se mám sqěěěěleeeee :-))))) i tobě hezký den a nemrač se :-)))))

otázky, které nevyřešíš (viz.otázky nepostradatelnosti ostatních). Když už jsi zmínil i důvod naší výměny názorů, tak já se nevyjadřuji k věcem, kterým nerozumím, Klik ano, hloupě a přitrouble a v tom bude asi ten první impuls, proč jsme se dostali do této debaty :-))) P.S. atomové fyzice opravdu nerozumím a rozumět ani nechci :-))))

Jen se nebojte, že nevím jak to chodí iu některých složek PČR.

Slabší kusy se vždycky najdou, ale přesně jsi to trefil, kolik sebevražd bylo u policie za rok 2007, řekl bych že moc ne. Tady spíše jde o to jaký vliv mají tyto události na ty, kteří k nim vyjíždějí a tím myslím všechny kteří k těmto událostem vyjíždějí a jak je o ně postaráno. V současné době je ti nabídnut psycholog, ale já bych měl obavu, že se jeho pomoc může obrátit proti mě při jakém koliv dalším problému, protože tomu, že se nikdo nic nedozví nevěřím a vpravý čas to bude použito pro nejušlechtilejší záměr a dobré jméno firmy!

uvádíš jeden z hlavních problémů, proč není využívána odborná psychologická pomoc příslušníkům. Obava z prozrazení "lékařského tajemství" je ovšem u psychologů větší než u lékařů. Čím to je? Má zde někdo odpověď?

Stejně jako s erudovaným psychologem, který by event.porušil své povinnosti, se totiž může služebně nadřízený zkusit domluvit i s tvým lékařem, bude-li na tebe chtít ušít boudu a zneužít svých pravomocí. Těch pochybení by tam ovšem bylo spousta a ne od jednoho člověka, ale vyloučit je opravdu nelze. Zajímá mě spíše důvod, proč cítíte možnost prozrazení intimních informací více ze strany PhDr. než MUDr., resp. psychologa a služebního lékaře?

Dle mého jednoduchá, že mám vysoký tlak, nebo hemerojdy v kolektovu většinou ví každý, protože i o takových věcech se bavíme a když ne, tak težko toto někdo na mě vytahne, ale že jsem měl psychické problémy ? zvládnu pracovní tlak, vypjaté situace při zákrocích, je na mě spolehnutí atd. přinejmenším záminka poslání na psychotesty.

díky za názor. Měl jsem kolegy, kteří spáchali sebevraždu a na žádném z nich nebylo zřejmé, a to ani při službě, že by měli psychické problémy. Z ničeho nic prostě padla rána a byl konec a nikdo to nečekal. Ptám se nejen z toho důvodu, že to již nechci zažít, ale hlavně jak reagovat v takových případech, jak co nejlépe zjistit změnu v chování jednotlivce a důvody proč se lidé bojí jít k psychologům (někdy jen na krátký rozhovor po tvrdém zákroku, použití zbraně atd.a musí být "doslova nuceni" k rozhovoru). Je to proto, že lidi neznají lékařské předpisy a vyhlášku MV o zdravotní způsobilosti včetně toho, že se neorientují v psychologii? Nebo jen důvod možného zneužití pravomocí?

Pro poslední stránku příspěvků
Jste "trochu" tendenční.. Kde jsou nyní vaše příspěvky o tom, ke kolika sebevraždám, pracovním úrazům, a jak hrozným, musíte jezdit. Pokud na to máte, zjistěte si kolik sebevražd a smrtelných pracovních úrazú je v civilu a kolik u policajtů, hasičů, bachařů a celníků. A pak mluvte o nějakým riziku a stresu.

už to nehul...

Alespoň nelži. Máš placené dosahy. A čtvrtletní odměny. Jestli zůstáváš v práci déle, protože se bojíš starý, nenazývej to zelenými hodinami . A taky by mě zajímalo to tvé maximum, které jsi udělal pro svůj postup. Bojím se domýšlet, ale asi si musíš holit jazyk. Pokud si spokojený sám se sebou, jen dobře, ale zde se potlesku nedočkáš.

No, tak ty nikdy ZVO nebudeš. Jseš totiž ten, kdo na to nikdy mít nebude a jen závidí. Je to pro tebe smutné, ale pro nás ostatní výhra.

Nejsem sice ZVO, ale u nás na OOP placené dosahy nemá ani VO ani ZVO, čtvrtletní odměny někdy ano, ale také ne pravidelně, VO (i ZVO) i u nás, není to sice pravidelně, ale také zůstává déle (bez zaplacení - tedy do zeleného) a ne proto, že by se "bál jít domů". Jestli je spokojený nevím, ale podřízení s ním ano,.... a určitě za to potlesk od nás nečeká. Tak o tom koho neznáš nepiš, že lže, i když možná se svým ZVO, či VO máš zkušenosti jiné než já, ale proto se nemusíš "vozit" po druhém. A jenom dobře pro druhé, že ty sám nejsi (a doufám, že nikdy nebudeš) ani ten ZVO

A to si myslíš, že se v civilní sféře lidi nestřílej a nevěšej!!! No jo, k nehodě přijedou hasiči většinou se záchrankou první a než se tam objevíte, je po nejhorším. Jenom čumíte okolo. Takovým záchranářům a hasičům bych přiznal větší stresové vypětí. Nemají takovou oporu v zákoně a vybavení na situace při napadení a toto riziko podstupují. Jste moc zaujatí.

Vezmi si prášek a jdi ke všem čertům.

My ho nechceme.

1 - O jaké opoře v zákoně mluvíte ? Máte na mysli "statut" veřejného činitelele ? Ubezpečuji, že ten statut vás před grázly neochrání. Ti na takový statut kašlou a když například ukousnou poldovi článek malíčku, tak si může stěžovat na ten nedodržený " statut ".
2 - jezdíme na místa, jako poslední ? To tedy nevím proč tak často stojíme v místech, abychom nasměrovali hasiče nebo případně rychlou zdravotní pomoc.
3. Také tedy nevím, proč jsem již několikrát tahal před příjezdem hasičů ze zahořelého bytu ožralu, co usnul při vaření pokrmu.
4 - skutečně o tom evidentně nic nevíte, tak mluvte do toho čemu rozumíte, tam budete třeba i prospěšný.
5. Ano stres u policie je něco neznámého, neboť je to povolání klidné, bez psychické zátěže a každá ženská co si nadělí do života poldu se o tom brzo přesvědčí na vlastní kůži.
6. Až se budete chtít příště realizovat ve zkušenostech nějakého povolání. Vyberte si jiné. Je vidět na první pohled, že Vám tohle téma o policii nesedí.

pro F1: co dodat :-))))

Klik má plnou pravdu

Napsal jsi to přesně. Pro Klika - kdo myslíš, že jezdí třeba i na mrtvoly? Přál bych Ti jít do bytu, kde je nějaká už delší dobu a dělat tam ohledačku. A pak se ještě může stát, že Tě někdo z pozůstalých nařkne, že se jim něco ztratilo a začnou nakonec prověřovat tebe - to už jsem taky zažil. V zimě stojíš někde pár hodin a řídíš dopravu, popř. Ti dají noční BA... Kolegové, nenechme se rozhodit někým jako Klik, který o naší práci neví vůbec nic. Třeba nás hodnotí podle toho, že někdy viděl policisty, jak si kupují na benzíně kafe, popř. dostal nějakou pokutu a je to pro něj velká nespravedlnost.

Pracovní podmínky a strsové vypětí je u policistů mnohonásobně vyšší než v civilní sféře! Nikdo to v této zemi nevidí!

To že se v Chebu asi před rokem a půl oběsil také polda, to taky nikde nebylo řečeno. Vedení to pěkně zatajilo. A asi nebude sám... je toho nějak hodně. Jenže ty svině nahoře to nevidí.. nebo nechtějí vidět

Sebevražedné sklony českých policistů, hromádné odchody a totální demotivace hovoří o něčem nezdravém v české policii.

Máš pravdu! Už by se tím vším opravdu měl někdo od základu zabývat. Vždy se dělají opatření, když se něco stane, na to jsme si u této firmy asi zvykli všichni. Už ale nevím, co horšího by se mělo stát, aby se někdo konečně chytil za rypák. Kolegů je mi opravdu líto, ale pokud současná situace bude u policie trvat delší dobu, asi to nebudou poslední případy. Rád bych se v této prognóze mýlil, ale to ukáže až čas.

není 100 jako 100 :-)