1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

TUTEN ČLÁNEK MUSÍ PAPALÁŠE HODNĚ MRZET A ASI NEMAJÍ ČISTÉ SVĚDOMÍ.

NEDL,OUHO POTOM, CO JEJ PRÁVO VYPUSTILO, NOVINKY SEZNAM PŘETISKLO, NA NĚČÍ (ČÍ ASI) ZÁSAH VŠADE STÁHLI!!!!!!!!!!!!!

JO, KDYBY ŠLO O PAPALÁŠE TO BY TO ROZTOČILI, ALE PĚŠÁK JIM ZA TO ASI DVA DNY NESTÁL.





Kvo

Další sebevrah v řadách policie: člen ochranky skočil z okna

Skokem z okna svého bytu ve dvanáctém patře paneláku v pražských Letňanech ukončil podle informací Práva v pátek ráno svůj život policista z ochranné služby. Na starosti měl ostrahu objektů, nešlo tedy o policejního bodyguarda vysokých ústavních činitelů.
7. 4. 2008 14:06 - PRAHA

Důvod jeho činu jsou zatím nejasné. „Je to v šetření odboru vnitřní kontroly policejního prezidia,“ řekl k tomu policistův nadřízený a šéf ochranné služby Lubomír Kvíčala s tím, že je takřka jisté, že šlo o sebevraždu.

„Nechal po sobě dopis na rozloučenou, jeho obsah ale v tuto chvíli neznám. Žádné náznaky toho, že je něco v nepořádku, jsme u něj v poslední době nezaznamenali,“ poznamenal bez dalších podrobností Kvíčala.

Podle zjištění Práva byl policista svobodný a bezdětný, bylo mu přes 40 let. Ve středu nepřišel bez omluvení do práce, v pátek ho pak našli mrtvého. Před skokem z okna svého bytu si údajně podřezal i žíly.

„Byl to skromný člověk, který se zajímal o asijské bojové umění. Nevím o tom, že by měl nějaké problémy. V poslední době mluvil o tom, že by se chtěl pokusit o přijetí na vysokou školu,“ řekl k tomu jeden z kolegů mrtvého policisty, který si nepřál být jmenován.

Zároveň naznačil, že vedení útvaru možná podle něj mohlo sebevraždě zabránit.

„Když nepřišel do práce, tak za ním byli doma. Prý ale jenom zkusili zaťukat a když nikdo neotvíral, tak zase odešli. Proč třeba nevyrazili dveře bytu, vždyť se mu mohlo něco stát?“ nechal se slyšet policistův kolega a kamarád.

Kvíčala ale kritiku odmítá. „Zpočátku jsme si mysleli, že prostě jen zapomněl na to, že má službu. Udělali jsme ale každopádně maximum, co jsme mohli. Snažili jsme se ho kontaktovat i přes rodinu, nechávali jsme mu písemné vzkazy, ale nepodařilo se nám ho sehnat,“ vysvětlil Kvíčala.

Kdyby šlo o papaláše, to by byli akční!

Kví Kví už měl dávno prduchovat a ne velet, pak by k takovýmto pochybení jeho či jeho podřízených nemohlo dojít. Vůbec všichni dlouholetí /20 a víc let/ za totáče zocelení mají být v "C".

Tak ano přiznávám , "opravdu" to máte nejtěžší zaměstnání na celém světě a budu lobovat, aby jste brali nehorázný prachy a sedeli u kafíčka. Fakt je to tady k smíchu.

jestli máš psychické problémy, jdi k Dr. Tvá averze vůči policii je zřejmá a otravuješ se tu zbytečně, ničíš si tak zdraví :-)))))

Ty zato opravdu asi nemůžeš...

a vy všichni kdyby jste na KLIKA nereagovali, tak ho přestanete bavit, takže v něčem je přeci jen KLIK jednička

a nebyla by nuda dívat se na přitroublé a hloupé názory jednoho človíčka, který si myslí, jak je ve světě nepostradatelný a jak všemu, včetně atomové fyzicky rozumí nejlépe jen on? :-))))

Velice zajímavé, už se těším co ještě dokážete z té nudy vymyslet chátro líná!!!

Pro klika ... vem si hned ten prášek. Táta

a nebyla by nuda dívat se na přitroublé a hloupé názory jednoho človíčka, který si myslí, jak je ve světě nepostradatelný a jak všemu, včetně atomové fyzicky rozumí nejlépe jen on? :-))))
Já myslím, že nuda by to nebyla a zda jsou jeho názory přitroublé a hloupé? Toť otázka. Stejná jako otázka zda si nemyslíš, jak jsi TY ve světě nepostradatelný a jak všemu, včetně atomové fyzicky rozumíš nejlépe právě TY???? :-))))

....:-)))) já nepostradatelný byl, jsem a budu, alespoň pro ty lidi v naší zemi, kterým jsem pomohl, zachránil kejhák, nebo v budoucnu s radostí pomohu, budou-li to potřebovat. Noví se totiž příliš nehrnou, (pokud nejde o jednoruké a přihlašování-klikání na internetu) a klikové a jim podobní je z bláta taky nevytáhnou špiněním poldů a jejich práce po diskuzích....Nepostradatelný jsem pak pro své blízké, ale po tom vám je absolutní ...nic... asi tak :-)))))

pro pro pro XXX

....:-)))) já nepostradatelný byl, jsem a budu, alespoň pro ty lidi v naší zemi, kterým jsem pomohl, zachránil kejhák, nebo v budoucnu s radostí pomohu, budou-li to potřebovat. Noví se totiž příliš nehrnou, (pokud nejde o jednoruké a přihlašování-klikání na internetu) a klikové a jim podobní je z bláta taky nevytáhnou špiněním poldů a jejich práce po diskuzích....Nepostradatelný jsem pak pro své blízké, ale po tom vám je absolutní ...nic... asi tak :-)))))

Jak vidno sebevědomí ti nechybí, otázkou je zda to tvé sebevědomí je ještě zdravé, či již značně prohnilé. A původně šlo :
"o človíčka, který si myslí, jak je ve světě nepostradatelný a jak všemu, včetně atomové fyzicky rozumí nejlépe jen on? :-)))". Tak hlavně, že jsi přesvědčený o své vlastní nepostradatelnosti a hodně štěstí, v životě to musíš mít dost těžké.

Zdravé sebevědomí, neboj se. Jsem zastáncem toho, co si neudělám sám, co si nezajistím, o co se nepostarám, to nemám a celkem jsem si zvykl. Důvěřuji jen sobě a opravdu těm nejbližším a ani Klik ani pro pro XXX na tom nic nezmění. A v životě mám neustále úsměv na tváři, takže se mám sqěěěěleeeee :-))))) i tobě hezký den a nemrač se :-)))))

otázky, které nevyřešíš (viz.otázky nepostradatelnosti ostatních). Když už jsi zmínil i důvod naší výměny názorů, tak já se nevyjadřuji k věcem, kterým nerozumím, Klik ano, hloupě a přitrouble a v tom bude asi ten první impuls, proč jsme se dostali do této debaty :-))) P.S. atomové fyzice opravdu nerozumím a rozumět ani nechci :-))))

Jen se nebojte, že nevím jak to chodí iu některých složek PČR.

Slabší kusy se vždycky najdou, ale přesně jsi to trefil, kolik sebevražd bylo u policie za rok 2007, řekl bych že moc ne. Tady spíše jde o to jaký vliv mají tyto události na ty, kteří k nim vyjíždějí a tím myslím všechny kteří k těmto událostem vyjíždějí a jak je o ně postaráno. V současné době je ti nabídnut psycholog, ale já bych měl obavu, že se jeho pomoc může obrátit proti mě při jakém koliv dalším problému, protože tomu, že se nikdo nic nedozví nevěřím a vpravý čas to bude použito pro nejušlechtilejší záměr a dobré jméno firmy!

uvádíš jeden z hlavních problémů, proč není využívána odborná psychologická pomoc příslušníkům. Obava z prozrazení "lékařského tajemství" je ovšem u psychologů větší než u lékařů. Čím to je? Má zde někdo odpověď?

Stejně jako s erudovaným psychologem, který by event.porušil své povinnosti, se totiž může služebně nadřízený zkusit domluvit i s tvým lékařem, bude-li na tebe chtít ušít boudu a zneužít svých pravomocí. Těch pochybení by tam ovšem bylo spousta a ne od jednoho člověka, ale vyloučit je opravdu nelze. Zajímá mě spíše důvod, proč cítíte možnost prozrazení intimních informací více ze strany PhDr. než MUDr., resp. psychologa a služebního lékaře?

Dle mého jednoduchá, že mám vysoký tlak, nebo hemerojdy v kolektovu většinou ví každý, protože i o takových věcech se bavíme a když ne, tak težko toto někdo na mě vytahne, ale že jsem měl psychické problémy ? zvládnu pracovní tlak, vypjaté situace při zákrocích, je na mě spolehnutí atd. přinejmenším záminka poslání na psychotesty.

díky za názor. Měl jsem kolegy, kteří spáchali sebevraždu a na žádném z nich nebylo zřejmé, a to ani při službě, že by měli psychické problémy. Z ničeho nic prostě padla rána a byl konec a nikdo to nečekal. Ptám se nejen z toho důvodu, že to již nechci zažít, ale hlavně jak reagovat v takových případech, jak co nejlépe zjistit změnu v chování jednotlivce a důvody proč se lidé bojí jít k psychologům (někdy jen na krátký rozhovor po tvrdém zákroku, použití zbraně atd.a musí být "doslova nuceni" k rozhovoru). Je to proto, že lidi neznají lékařské předpisy a vyhlášku MV o zdravotní způsobilosti včetně toho, že se neorientují v psychologii? Nebo jen důvod možného zneužití pravomocí?

Pro poslední stránku příspěvků
Jste "trochu" tendenční.. Kde jsou nyní vaše příspěvky o tom, ke kolika sebevraždám, pracovním úrazům, a jak hrozným, musíte jezdit. Pokud na to máte, zjistěte si kolik sebevražd a smrtelných pracovních úrazú je v civilu a kolik u policajtů, hasičů, bachařů a celníků. A pak mluvte o nějakým riziku a stresu.

už to nehul...

Alespoň nelži. Máš placené dosahy. A čtvrtletní odměny. Jestli zůstáváš v práci déle, protože se bojíš starý, nenazývej to zelenými hodinami . A taky by mě zajímalo to tvé maximum, které jsi udělal pro svůj postup. Bojím se domýšlet, ale asi si musíš holit jazyk. Pokud si spokojený sám se sebou, jen dobře, ale zde se potlesku nedočkáš.

No, tak ty nikdy ZVO nebudeš. Jseš totiž ten, kdo na to nikdy mít nebude a jen závidí. Je to pro tebe smutné, ale pro nás ostatní výhra.

Nejsem sice ZVO, ale u nás na OOP placené dosahy nemá ani VO ani ZVO, čtvrtletní odměny někdy ano, ale také ne pravidelně, VO (i ZVO) i u nás, není to sice pravidelně, ale také zůstává déle (bez zaplacení - tedy do zeleného) a ne proto, že by se "bál jít domů". Jestli je spokojený nevím, ale podřízení s ním ano,.... a určitě za to potlesk od nás nečeká. Tak o tom koho neznáš nepiš, že lže, i když možná se svým ZVO, či VO máš zkušenosti jiné než já, ale proto se nemusíš "vozit" po druhém. A jenom dobře pro druhé, že ty sám nejsi (a doufám, že nikdy nebudeš) ani ten ZVO

A to si myslíš, že se v civilní sféře lidi nestřílej a nevěšej!!! No jo, k nehodě přijedou hasiči většinou se záchrankou první a než se tam objevíte, je po nejhorším. Jenom čumíte okolo. Takovým záchranářům a hasičům bych přiznal větší stresové vypětí. Nemají takovou oporu v zákoně a vybavení na situace při napadení a toto riziko podstupují. Jste moc zaujatí.

Vezmi si prášek a jdi ke všem čertům.

My ho nechceme.

1 - O jaké opoře v zákoně mluvíte ? Máte na mysli "statut" veřejného činitelele ? Ubezpečuji, že ten statut vás před grázly neochrání. Ti na takový statut kašlou a když například ukousnou poldovi článek malíčku, tak si může stěžovat na ten nedodržený " statut ".
2 - jezdíme na místa, jako poslední ? To tedy nevím proč tak často stojíme v místech, abychom nasměrovali hasiče nebo případně rychlou zdravotní pomoc.
3. Také tedy nevím, proč jsem již několikrát tahal před příjezdem hasičů ze zahořelého bytu ožralu, co usnul při vaření pokrmu.
4 - skutečně o tom evidentně nic nevíte, tak mluvte do toho čemu rozumíte, tam budete třeba i prospěšný.
5. Ano stres u policie je něco neznámého, neboť je to povolání klidné, bez psychické zátěže a každá ženská co si nadělí do života poldu se o tom brzo přesvědčí na vlastní kůži.
6. Až se budete chtít příště realizovat ve zkušenostech nějakého povolání. Vyberte si jiné. Je vidět na první pohled, že Vám tohle téma o policii nesedí.

pro F1: co dodat :-))))

Klik má plnou pravdu

Napsal jsi to přesně. Pro Klika - kdo myslíš, že jezdí třeba i na mrtvoly? Přál bych Ti jít do bytu, kde je nějaká už delší dobu a dělat tam ohledačku. A pak se ještě může stát, že Tě někdo z pozůstalých nařkne, že se jim něco ztratilo a začnou nakonec prověřovat tebe - to už jsem taky zažil. V zimě stojíš někde pár hodin a řídíš dopravu, popř. Ti dají noční BA... Kolegové, nenechme se rozhodit někým jako Klik, který o naší práci neví vůbec nic. Třeba nás hodnotí podle toho, že někdy viděl policisty, jak si kupují na benzíně kafe, popř. dostal nějakou pokutu a je to pro něj velká nespravedlnost.

Pracovní podmínky a strsové vypětí je u policistů mnohonásobně vyšší než v civilní sféře! Nikdo to v této zemi nevidí!

To že se v Chebu asi před rokem a půl oběsil také polda, to taky nikde nebylo řečeno. Vedení to pěkně zatajilo. A asi nebude sám... je toho nějak hodně. Jenže ty svině nahoře to nevidí.. nebo nechtějí vidět

Sebevražedné sklony českých policistů, hromádné odchody a totální demotivace hovoří o něčem nezdravém v české policii.

Máš pravdu! Už by se tím vším opravdu měl někdo od základu zabývat. Vždy se dělají opatření, když se něco stane, na to jsme si u této firmy asi zvykli všichni. Už ale nevím, co horšího by se mělo stát, aby se někdo konečně chytil za rypák. Kolegů je mi opravdu líto, ale pokud současná situace bude u policie trvat delší dobu, asi to nebudou poslední případy. Rád bych se v této prognóze mýlil, ale to ukáže až čas.

není 100 jako 100 :-)