Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Z našeho národa mám pocit, že je to národ blbů. Lhotáková si dělá reklamu tím, jak bojuje proti nadřízeným, ostatní policajti tady proti sobě brojí navzájem - viz. staří a mladí a do toho ufňukaná kráva, která udělala přestupek a sere ji, že nedostala od policie flastr. SODOMA - GOMORA, jdu se radějí opít. :-) :-) :-) Lidi, buďte LIDI!!!!!

to jsi se jako člověk tedy předvedl..... Jako člověk jsi odstřelil p. Lhotákovou, vytahuješ tady mladí staří půl roku starou rozmíšku bůh ví koho a o civilovi, po kterém ti je prd a ke kterému se máš jako slušný ČLOVĚK chovat také slušně tu div nepliveš....pane jo, tomu říkám buďte LIDI!!!!

nevěř, že to třeba psala tá "kráva" opravdu? Napsal to zase nějakej dement placený za tyto stránky, aby překryl článkem jiný problém, třeba (deníček paní Urbanové), o kterém se píše níže. Je to stejné jako odpovědi pana ministra a přitom odpovídají jeho poradci. Pamatujte .... nejlépe se žije a krade v chaosu a to těm nahoře vyhovuje a tak vráží uměle mezi nás klíny !!!!

Omlouvám se, po důkladném čtení - slečna si lehce odporuje. Na ř.3 se s prací policisty nesetkala a na ř.11 ji byla udělena BP za 1000,- s omluvou. Taky dobrý. Jo, mě někdy klesá i ,,respekt" . Jste vzorek se kterým je nutno pracovat. Váš Kryštof

Obsah dopisu té slečny je vůbec podivný. Každá normální ženská, která si je vědoma nějaké chyby, bude jen ráda, že jí to tak lehce prošlo. Rychle odfrčí a příště si dá ještě větší pozor. Jezdím už 30 let, sem tam jsem špatně zaparkovala a také jsem někdy dostala, někdy nedostala pokutu. Ale vždycky jsem si přiznala svoji chybu a nikdy jsem nenadávala na policisty. A nemohu říci, že bych někdy měla tu smůlu a narazila na křupana. Ono pořád platí "jak se do lesa volá, tak se z lesa ozvývá". Když jednám slušně, dostalo se mi vždy slušné odezvy.

je potěšující číst, že slušný a poctivý občan běžně nejezdí přes plnou. Jednoduše :na stranu, ověřit, strop BP 2000,- . Dejte lidem co chtějí. další dotaz bude a za rychlost to bylo za tisíc? Takže milá slečno- koupiš cedník teče, zalepíš ho necedí. jó to si nevyberem. Budoucí policie bude hold levná a poslušná.

Vážený pane Langer,
ráda bych se s Vámi podělila o zážitek s policisty při dopravní kontrole. Ve městě jsem předjela auto na plné čáře a hned poté na mě mávla hlídka. Hned jsem si také uvědomila, že u sebe ani nemám doklady a už jsem věděla, že bude zle, resp. že to pěkně provětrá moji peněženku. Nikdy předtím jsem se s prací policisty osobně nesetkala. Pánu policistovi jsem ihned oznámila, že nemám u sebe doklady, ale aby si mě mohli ověřit, že zavolám, aby mi je sestra přinesla ( byla jsem cca 200 metrů od domu ). Ne, nechtěli to a zeptali se mě, zda vím, co jsem udělala za přestupek. Řekla jsem, že vím, že jsem si toho plně vědoma a hlavou mi prolétalo, jaké následky to pro mě bude mít. A náhle jsem uslyšela - Jeďte! Všichni mi říkají, buď ráda, ale jak je to možné? Ani si neověřili, zda mám vůbec řidičské oprávnění! Jakož to slušný a poctivý občan z toho mám hrůzu, protože jsem prostě udělala přestupek a čekala bych zpětnou vazbu od lidí, kteří mají pravomoc bránit, aby podobných lidí ze silnic vymizelo. Běžně přes plnou opravdu nejezdím. Při překročení rychlosti mi byla udělena pokuta 1000,- Kč a policista se mi několikrát omlouval, že to nemůžeme vyřešit ústně, protože jsem nafocená, ale body mi uděleny nebudou, protože to nikam nepošlou... Tak já tomu ale opravdu nerozumím. Za své činy jsem si odpovědná, ale děsí mě představa, že jsou lidi, kteří s policisty jednají a uplácejí a odjíždějí bez pokuty a bodů. ( nehledě na to, co se děje i mimo silnice ). S tímto opravdu nic neuděláte, je to na svědomí každého člověka, jak bude vykonávat svoji práci, ale ve veřejném odvětví je mi z toho opravdu úzko. Po této zkušenosti moje autorita k policistům rapidně klesla.

Policisté se lidem nezavděčí nikdy. Nechají ji jet a stěžuje si Ivánkovi. Dostane bloček nebo bodíky a zase si bude stěžovat Ivánkovi. Už je to opravdu "na hlavu".

...jó slečna chtěla asi něco jiného ... od policistů :-) a voni nic. Nojo slečno... voni teď nemaj na takové věci náladu u Polucie

jsou policisté, kteří rozumí tomu, co "ti lidé chtějí". I já jako policista chci, aby ten polda, co paní pustil, ji kontroloval dle zákona, uměl s ní komunikovat a ikdyž jí chce a má dle zákona právo pustit bez trestu, tak aby jí to vysvětlil až po základních povinnostech, kterými jsou, kontrola totožnosti, lustrace v evidencích (vozidla, osoby, řidičského oprávnění) příp. kontroly technického stavu. Pak jí může s úsměvem či přísným výrazem na tváři sdělit: "Paní řidičko, dopustila jste se přestupku dle § ....., ale vzhledem k tomu, že je to Váš první prohřešek, dejte si pro příště pozor a noste u sebe potřebné doklady. V evidencích je máte v pořádku a Vaší sestře děkuji, že byla tak ochotná a donesla je. Tohle je profesionalita.

Jediné čemu se já divím, je dnešní stav z jiného pohledu. Lidé chtějí profesionální policii, ale pokud se mnohdy nabírá co má ruce a nohy (bez urážky i za mě nastoupili troubové) a navíc jsou právě ti policisté na ulicích při kontrolách v nejnižších třídách s nějnižším platem, nemohou lidé chtít zázraky. Tohle se jim musí vysvětlit, pokud chcete na ulici profesionálně komunikující, nadprůměrně vzdělanou osobu v uniformě, musíte si připlatit na daních nebo tlačit na vládu a zákonodárce, aby tak učinila.

Řekni tohle ovšem lidem. Až budeš mít pár desítek reakcí a napíšeš sem, že tě nenechali domluvit a zasekli už jen u slova zvyšte jim platy a budete mít..... pak ti to dojde. Lidé to nechtějí a chtějí si většinou jen stěžovat a házet vinu na druhé. Je to jednodušší, než si přiznat svou chybu a pochopit odpovědnost jednotlivce - i své vlastní.

Této uvědomělé bábě náramně pomohlo, kdyby za přejetí plné čáry dostala zákaz řízení na 1 rok, pak by se jí respekt k zákonům jistě vrátil.

jedině slovo - KRÁVA

Božka, ber to jako domluvu... Snad se polepšíŠ a příště se budeš chovat na silnici jak máš. JINAK DOSTANEŠ LATU! A pokud ti to vadí, tak se napráskej u místně příslušného správního orgánu, přiznej se, dolož to patřičnými důkazy a nech se odstřelit. Pro mě jsi prostě jelito!

Ano ano, opět krásný příklad a to si ještě představte, že by za tu lajdárnu chtěli přidat prachy. Je to do nebe volající pane Langr

Vážená paní, jak jste si mohla dovolit vlézt do auta, to řídit, spáchat s ním velmi závažný přestupek a to vše bez dokladů, které Vás opravňují k řízení mot.vozidel, tj. řidičáku???? To za prvé. A za druhé, nejdříve píšete, že jste se s prací policisty nikdy nesetkala a vzápětí na sebe prásknete,že jste za rychlou jízdu dostala blokovou pokutu. Z Vašeho příspěvku mám pocit, že jste nezodpovědná osoba, která páchá přestupky velmi často a tím ohrožuje všechny slušné a spořádané občany. Doporučovala bych Vám znovu absolvovat autoškolu.

Vážená paní. To co tady píšete je možná pravda. Já si ale myslím, že je to celé pěkná blbost. Jednou píšete, že s policií jste nic neměla a dále, že jste dostala pokutu za rychlou jízdu. Ono když si chce člověk vymýšlet a psát kraviny, tak si holt musí pamatovat u řádku 5 co napsal na řádku 3. Nezlobte se na mě, ale jste opravdu tak neskutečně BLBÁ nebo to máte od narození. Příště až toho policistu potkáte, tak si buďte jistá, že to bude s pěkným flastrem a ne domluvou a ještě s omluvou. Místo toho aby jste držela hubu a byla ráda, že vám to tak dobře prošlo, tak si ještě stěžujete.

....protože policisté mají strach z vedení a nikdo jim nevěří, když se nic nedělá , nic se nepokazí....

...občané této země nám ani fandit nemohou. Vždyť vydání vyšetřovatelem deníčku paní Urbanové Čunkovi ... a prý omylem ? Nikdo nespočítá kolik stály nešťastné kroky Langera a jak současná PČR vůbec vypadá. Náš slogan pomáhat a chránit je výsměchem všem slušným lidem. Dopravní nehodovost je také kapitolou sama pro sebe. Co pak dělá pan Červíček...tak divným postupen dosazený dopravní všeumněl ? Pán Langer se také moc nikde neukazuje tak jako když byl stínový, aby nemusel lhát do očí a zapírat neutěšený stav, který v našich řadách panuje. Na jednu stranu chceme vzdělané policisty a na druhé straně zkracujeme nerozvážně ZOPKU, tedy odborné vzdělání. Ptám se kdy dojde nám všem trpělivost a sjednáme si sami pořádek než i ten zůstatek slušných a nám nakloněných občanů pochopí, že jsme opravdu k ničemu, jen banda kašpárků v maškarním převleku .....

Nehodovky se rozpadají, peníze na přezbrojení a tunelování v rámci P1000 jsou, ale zaplatit poldu v této zemi je problém.

Není to tak dávno,kdy nám I.L. tvrdil,že peněz u MV je dostatek. Asi jim už začínají docházet!

Napřed odstupné tisícům policistů,potom miliony za nábory nových, natírání aut, nyní dozbrojení a kriminalita roste!

http://www.novinky.cz/clanek/137374-langer-zada-miliony-na-dozbr ojeni-policie.html

................................................................ ................

NEHODY DO SOUKROMÉHO SEKTORU A POKUD MOŽNO MODŘE PODBARVENÉHO.

Konec nehodářů v Čechách, aneb jak pojišťovny přeberou štafetu.

Nám už šéf naznačil,že se budeme na nehodovce pravděpodobně redukovat na 30% současného stavu a zbytek půjde na dohled.A ještě je možné,že na zbytek nehod bude jezdit jen jeden nehodář.Nemáte,někdo podrobnější informace?

Pro 007
Snížení stavu na nehodovkách je dalším pokusem v zaplácnutí děr na OHS, SDH a obvodech. Po nezdařeném pokusu tyto díry zaplácnout kolegy z pohraniční a ciziny je na pořadu další pokus. Už mě nikdo nepřesvědčí o tom, že pan ministr řídí svůj resort stylem pokus - omyl.

No u nás se už hlasitě hovoří o tom,že k 1.7.2008 bude další snižování počtu na cizině (ICP).Cíl snižování počtu je jasný - zase zaplácat díry ve vnitrozemí a Praze,protože v pohraničí už na obvodech a dopravkách začíná být pomalu plno.