Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

pravda..už se blíží...za 32...lepší nějaká renta, než žádná...

za 5 do C .......ano, lepší renta, než žádná

Zlatý civil.........................Pa

pro policistu platícího daně

Vážený pane

správně jste napsal, nepaušalizovat, nerozdělovat na opálené a neopálené, každému co si zaslouží. Všimnite si, jak se často rozdělují lidé na Romy a neromy, jestliže Rom
znamená člověk, tak potom my neromové nejsme lidé, nebo se pletu? Právě to každému co si zaslouží tady vůbec nefunguje. To co se dějě u nás, ta špatně pochopená a v praxi realizovaná tzv. pozitivní diskriminace - už to slovní spojení je matoucí, to je jako kdybyste řekl že je něco negativně pozitivní, protože je někdo opálený, tak může žít naprosto neodpovědně, protože přece stačí nastavit ruce. Píšete, kolik občanů ČR páchá trestnou činnost, neplatí daně, vyžírá sociální dávky atd. Takže si ty počty ještě zvyšme, zkusme co vydrží řádní občané Čech a Moravy a pozvěme si další desetitisíce opálených z východního Slovenska! Píšete že neznáte okolnosti konfliktu a že úkolem policie není zabíjet občany. Řeknite mě, k čemu jsou dobří těžce zranění nebo mrtví policisté? Když budete kopat do ležícího člověka, kolik chybí k tomu, aby zemřel? A v takovéto situaci nesmí použít zbraň? Taková policie je na dvě věci. To prostě nechápu. Viděl jsem před časem v televizi, jak negramotná cigánka nadávala policajtovi :" ty debile ", a policajt nic! Místo aby dostala pendrekem přes hubu. Když není respekt před policií, tak před čím teda? Ta demokracie vypadá v praxi tak, že je tu většina spořádaných, pracujících a daně odvádějících občanů vystavena na pospas menšině hýčkaných parazitů pod záštitou ochrany lidských práv. Myslím, že boj proti parazitům je i bojem proti rasizmu. Děkuji vám za váš příspěvek.

nikoho nemusíme zvát ze slovenska oni se přemnoží sami, je to bohužel k zamyšlení proč si rodina kde jsou oba rodiče zaměstnaní může dovolit dvě možná tři děti a v rodině kde nikdo nedělá je děcek kolem dvíti a každé se jmenuje jinak no a důsledek sociálko dej dyk uvidíš.

Dobrý den

dnes jsem se dočetl v Právu, že nějací cigáni, kteří se přestěhovali do Nejdku před několika lety z východního Slovenska doslova gangsterským způsobem bezdůvodně napadali naše spoluobčany a následně i policii. Protože to není nic neobvyklého, je to běžná praxe, tak se domnívám, že je něco shnilého ve státě dánském a mám pár dotazů.
1.jak je možné, že takovíto opálení zločinci a asociálové z jiné země můžou u nás pobývat a dělat tu binec? Co dělají úřady a policie?
2.Z čeho žijí ?, dostávají sociální dávky? Pokud ano, kdo je zodpovědný za to, že se těmto opáleným zločincům a asociálům z jiné země vyplácí sociální dávky z daní řádných občanů Čech a Moravy?
3.Protože je běžné u nás, že policie vědomě přehlíží kriminální činy u opálených a asociálních " spoluobčanů" a protože se mluví a píše v médiích jen o právech opálených a asociálních " spoluobčanů", jejich drzost, troufalost a nerespektování zákonů a pravidel zákonitě narůstá. Tak se táži, jaktože policie nepoužila zbraní okamžitě při napadení, na co má ty zbraně? A co je to za policii, když si ji opálení gangsteři a asociálové dovolí napadnout? A jak dlouho bude trvat tato shovívavost státních orgánů, a jak dlouho ještě nás budou obtěžovat, a jak dlouho budou dostávat sociální dávky bez práce gangsteři a asociálové?
Pro koho platí zákony v této zemi?
Z toho všeho vyplývá jeden jediný závěr, že když nás neochrání vláda, úřady, policie, tak se budeme muset ochránit sami, pořídit si zbraně a při napadení bez váhání střílet.
Existuje přísloví že na hrubý pytel patří hrubá záplata!!!!!

http://www.policista.cz/clanky/reportaz/romove-v-mohutne-presile -zbili-policisty-jeden-tezce-zraneny-224/#comments

a ješte:

24.04.2008 10:25 F1

Tohle není o záchraně Městskou policií, to je jen o lidech, kteří mají jen minimální právní vědomí a obava z přísného potrestání u nich chybí. Jeden příklad ( z mnoha ) :

Jako polda mám v rukách často opisy rejstříků trestů a tak jen člověk boulí oči, jak se to různě na soudě pytlikuje, aby se nemusel šmejd zavřít. Jak schovívavé. Například pan X, který si píchá pervitin a dělá neskutečně problémů - vloupává se kam může, příjem nemá ani korunu, potřebuje na drogu a něco málo sníst, byl při prvním rozsudku ( krádež v roce 1995 ) odsouzen na 10 měsíců podmíněně ( bububu tytyty). V roce 97 byl za asi 10 případů krádeží, poškozování cizí věci a neoprávněného užívání cizí věci odsouzen nepodmíněně na 16 měsíců ( tyto vykonal ). V roce 2000 byl za další krádeže a poškozování cizí věci odsouzen nepodmíněně na 26 měsíců ( samozřejmě podmíněně propuštěn dříve ). V roce 2002 další krádeže a maření výkonu úředního rozhodnutí - dostal 400 hodin obecně prospěšných prací ( maximální počet 400 hodin nahrazuje až 5 let nepodmíněně ). Rok 2004 zase opět krádeže, poškozování cizí věci, neoprávněné užívání cizí věci, atd. trest 30 měsíců nepodmíněně. V roce 2004 další rozsudek pro jeho další trestnou činnost ( krádeže ), kdy předchozí rozsudek byl zrušen a nově dostal 36 měsíců nepodmíněně. Ještě jednou v témže roce 2004 nový rozsudek, který rušil předchozí a trest zůstal na 36 měsících nepodmíněně. V roce 2007 další krádež uložený trest 6 měsíců s podmínečným odkladem se zkušební dobou do roku 2009 ( takže porušil ). Ještě jednou v roce 2007 další rozsudek za porušování domovní svobody a krádež při vloupání, kdy v tomto rozsudku nic navíc nedostal s odkazem, že v předchozím rozsudku " dostal již dost " ( těch 6 měsíců s odkladem ).

A současná doba tohoto pachatele ? Píchá si pervitin, nemá žádný zdroj obživy ( ani korunu ), tedy musí dnes a denně krást, dělat problémy všem a všude. V současné době má několik prokázaných dalších krádeží a spoustu dalších, které ač dle různých " kusých " informací spáchal, nemůžou mu být prokázány, leč chybí nezpochybnitelné důkazy.

Když si to dá ale člověk dohromady takovým tím selským rozumem, tak si člověk říká, co tady mezi námi ten člověk ještě dělá. Ten by snad již neměl z kriminálu vylézt. Těch poškozených za tímto hajzlem. Těch ještě dalších poškozených než to dospěje k jeho dalšímu zavření, protože jinak to nemůže skončit ku prospěchu všech.

A proč jsem si dal tu práci to tady tak " nakousnout ". Neboť něco není v pořádku v tomto státě. Proto se dějí věci, jako čím dál častější napadání záchranářů, policistů atd., neboť právní vědomí, že mě postihne " přísný trest " chybí a za situace, kdy stát na to rezignoval, že na to nemá peníze ( na ubytovny pro tyto hajzly ) a celkové dnešní dění na soudech je ve stylu snažit se nezavřít a na svobodě jsou tito hajzlové, které často nepochopitelně ani na vazbu soudci nedají, ačkoliv o to policie přes státního zástupce žádá ( při tom důvody vazby jsou tam jednoznačné - pokračování v trestné činnosti pro kterou je pachatel již trestně stíhán ), nemůže se za tohoto stavu nic změnit. Legrační je potom navyšování horních hranic za trestné činy, kdy se neukládají ani ty současné. Jak je možné že hajzl s bohatou trestní minulostí v rejstříku, který provede loupež, která je závažným trestným činem se spodní sazbou 2 léta a horní 10 let má v rejstříku trest, jak u kapesní krádeže navíc s podmínečným odkladem. Samozřejmě měl již další krádež.

Tohle by si měli lidé uvědomit a neházet špínu na policajty, protože to již není problém policie ale systému. My jako poldové tyhle hajzly rádi nemáme a musíme se sakra držet, abychom si neudělali sami problém. Tohle by si měli lidé také uvědomit a neházet na nás špínu za neschopnost apod. Ono je to trochu složitější než laciná kritika.

pro občana: Vážený pane, nemáte představu, kolik občanů ČR (zejména bílé barvy kůže) páchá trestnou činnost, neplatí daně, vyžírá sociální dávky a policisty napadá stejným způsobem,jen ne v takovém davovém měřítku. Proto prosím nepaušalizovat, nerozdělovat na opálené a neopálené akaždému co zaslouží. Souhlasím stím, že by se mělo začít využívat také křivého obvinění, protože při kontaktu s kriminálníky s tmavou kůží (opakuji s kriminálníky) je první rakcí křivé obvinění apokud možno co nejhlasitěji "rasisto" apod. Pozitivní diskriminace mi vnaší zemi leze opravdu na nervy a omlouvání nepřizpůsobivosti kohokoliv, ať je nebo není bílý, tmavý, žlutý, zelený je pro mě nepřípustné. K použití zbraně v konkrétní situaci je zbytečné spekulovat, nikdo nezná okolnosti konfliktu a úkolem policie není zabíjet lidi zbraněmi, úkolem je za použití co nejmenšího násilí zajistit pořádek a bezpeční pro všechny. Navíc vystřelit na člověka není jako kopnout škopek v hospodě. Hezký den i Vám. Policista také platící daně se 3 dny neplacené nemocenské i po 30.6.2008.....

za 35 do civilu...konečně C...raději nějaká než žádná renta...

Kliku prozraď tvé zaměření a koníčky, když nenecháš ani lidi vyjádřit svůj názor !

Ano jedině souhlas!!!

Již několikrát se tady psalo - jsi nespokojený tak běž makat do "c" a znám jich spousty co by se vrátili. Něco jako chleba o dvou kůrkách. Garantuji, že po 15-ti letech služby je příjem u PČR průměrně inteligentního četníka v 5 tř. kolem 27000Kč bez směnnosti. Což podotýkám není málo a ty kecy, co tu máte, že neuživíte rodinu jsou velice zcestné! Tohle v civilu vyděláš za pořádnou makačku. Opravdu někdy jenom plácáte z nudy!

Něco na tom je.

Kliku, docela by mne zajímalo, kde děláš Ty. Jseš moc chytrý.

Cituji:"jsi nespokojený tak běž makat do "c" a znám jich spousty co by se vrátili"
Co to tady plácáš za bláboly. Podle statistik na stránkách PP odešlo loni od PČR přes 5000 poldů a zpátky do služebního poměru zažádalo POUHÝCH 12.
Docela by nás zajímalo co děláš ty?

Drahý KLIKU!
Nevím kde jsi přišel na výdělek průměrně inteligentního četníka po 15-ti letech služby v 5 tř. kolem 27000Kč bez směnnosti. To je velmi, ale velmi nepřesný údaj. Po 15-ti letech si bez směnnosti průměrně inteligentní četník vydělá hrubého =21970,-Kč a se směnností to je hrubého =24160,-Kč. Toto je údaj přesně podle tabulek. Nevím kde jsi přišel na výdělek kolem 27000,-Kč. to je pěkná blbost.

Souhlasím, odešel jsem po nějakých 14,5 letech, ale jenom proto, že dělám v rodinný firmě, kde se mám dobře tak i finančně..... Jinak u nás makaj lidi za 9800,- čistého a žijou, nechápu, ale je to tak.

Jo,tak už to u rodinných firem bejvá.Příbuzní si rozdělí prašule a ostatní práci.Je vidět,že jsi z regionu,kde není konkurence pracovních míst.U nás by se za ty prachy ten "nádeník" neobtěžoval natahovat ani budík.A to nejsem z Prahy.

Vážený pana KLIKu . Taky Vám něco garantuji - mám odslouženo 15 let, průměrně inteligentní jsem taky , v 5 tř. jsem taky (a se směnoností) a můj plat je 22960,- Kč čistého. Jo a nebrečím a rodinu uživím.
Tím Vás nechci napadat jen uvést věci na správnou míru. Jo a ještě něco i když mě za to budou kamenovat po netu- pravda je že ten pláč je už trapnej.

4 mutino

Pravda, jsi průměrně intelientí s bravurní češtinou .... "vážený pana ..." Myslíš že KLIK je pana???

PČR jde do kopru tohle nikdo nezastaví, peníze chybí úplně všude kam se člověk podívá. Na prezidiu jsou slepí k problémům, chrlí akorát nesmyslné předpisy a přitěžují lidem na všech postech.

Již několikrát se tady psalo - jsi nespokojený tak běž makat do "c" a znám jich spousty co by se vrátili. Něco jako chleba o dvou kůrkách. Garantuji, že po 15-ti letech služby je příjem u PČR průměrně inteligentního četníka v 5 tř. kolem 27000Kč bez směnnosti. Což podotýkám není málo a ty kecy, co tu máte, že neuživíte rodinu jsou velice zcestné! Tohle v civilu vyděláš za pořádnou makačku. Opravdu někdy jenom plácáte z nudy!

XXX-pravý

Drahý KLIKU!
Nevím kde jsi přišel na výdělek průměrně inteligentního četníka po 15-ti letech služby v 5 tř. kolem 27000Kč bez směnnosti. To je velmi, ale velmi nepřesný údaj. Po 15-ti letech si bez směnnosti průměrně inteligentní četník vydělá hrubého =21970,-Kč a se směnností to je hrubého =24160,-Kč. Toto je údaj přesně podle tabulek. Nevím kde jsi přišel na výdělek kolem 27000,-Kč. to je pěkná blbost. S tím uživením rodiny to není opravdu zase až tak zlé, ale na vskskování to rozhodně není.

Tady peníze nejsou a nikdy nebudou-odcházím jako mnoho dalších.