4 Ads 20/2007-59



ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: M. Č., zast. Mgr. Radimem Kubicou, advokátem, se sídlem O. Lysohorského 702, Frýdek - Místek, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, jímž byl žalobci od 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž namítal, že zákon České národní rady č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Zákon je normou vyšší právní síly, která může v sobě zahrnovat zákonné zmocnění pro orgány státní správy vydávat k provedení zákona normy nižší právní síly, které v žádném případě nesmí být v rozporu se zákonem samotným (čl. 78 a 79 Ústavy České republiky). Na základě § 121 zákona o služebním poměru, který zmocňuje Ministerstvo vnitra k vydání právního předpisu, jenž by v podrobnostech charakterizoval nároky související se skončením služebního poměru, byla vydána vyhláška Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., která v § 76 definuje poslední měsíční hrubý služební příjem policisty způsobem, jenž zužuje finanční částku stanovenou jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru. Vyhláška se tak podle žalobce dostává do rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě žalobce poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok žalobce na příspěvek za službu. Nezákonnost napadeného rozhodnutí tak podle žalobce spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Žalobce navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku soud konstatoval, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru žádným způsobem nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem, ale definice tohoto pojmu je upravena až v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Podle tohoto ustanovení jsou součástí posledního hrubého měsíčního služebního příjmu složky služebního příjmu stanovené pevnou měsíční výměrou a průměr měsíčního úhrnu dalších služebních příjmů, proměnlivých složek služebního příjmu a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení služebního poměru. Zákon o služebním poměru ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ze strany žalovaného nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden správně v souladu s právními předpisy. Městský soud v Praze proto žalobu podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Namítal, že zákon o služebním poměru v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Jestliže § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. definuje poslední hrubý měsíční služební příjem způsobem, který zužuje finanční částku stanovenou zákonem jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru, pak je toto ustanovení v rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě stěžovatele poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok stěžovatele na příspěvek za službu. Nezákonnost rozhodnutí žalovaného tak podle stěžovatele spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Stěžovatel nesouhlasil se závěrem soudu, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem a samotná definice je upravena v § 76 vyhlášky. Stěžovatel citoval předmětné ustanovení § 117 a konstatoval, že je jednoznačné a není třeba dále definovat zcela zřejmý výklad posledního hrubého měsíčního příjmu. K argumentu soudu, že zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru, stěžovatel namítl, že jiný výklad by byl z gramatického hlediska nepřijatelný. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že rozhodnutí Městského soudu v Praze považuje za správné, a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. V kasační stížnosti se stěžovatel dovolává důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle kterého lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.

Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující informace podstatné pro rozhodnutí o kasační stížnosti.

Dne 17. 3. 2005 podal stěžovatel žádost o příspěvek za službu od 1. 4. 2005 s tím, že jeho služební poměr skončil dne 31. 3. 2005. Rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, byl stěžovateli ode dne 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně. V odůvodnění se uvádí, že důvod skončení služebního poměru založil nárok na příspěvek za službu. Poslední hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 činí 28 455 Kč, průměrný hrubý měsíční služební příjem za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru činí 26 008 Kč. Celková doba služba činí 20 roků. Příspěvek za službu podle právní úpravy ke dni skončení služebního poměru činí 30% posledního hrubého měsíčního služebního příjmu ve výši 28 455 Kč, tj. 8537 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění uvedl, že zákon o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční služební příjem, definice je upravena v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. V takovém případě by policista, kterému v posledním kalendářním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný služební příjem, neměl nárok na příspěvek za službu. Problém by nastal rovněž v případě výplaty poměrné části služebního příjmu za necelý kalendářní měsíc. Žalovaný konstatoval, že na výplatním lístku jsou uvedeny i náležitosti a plnění, které nejsou součástí služebního příjmu, například nemocenské, náhrady, kázeňské odměny, odměny za služební pohotovost nebo odměny z prostředků fondu kulturních a sociálních potřeb, a proto částka uvedená na výplatním lístku policisty za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru nemůže být vyměřovacím základem pro příspěvek za službu. Ke stanovení podrobností o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru je Ministerstvo vnitra zmocněno § 121 zákona o služebním poměru, proto byla vydána vyhláška č. 287/2002 Sb., která z uvedených důvodů není se zákonem v rozporu. Žalovaný uzavřel, že nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden ve správné výši.

Na základě takto zjištěného skutkového stavu posoudil Nejvyšší správní soud jednotlivé kasační námitky a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatel uplatnil nárok na příspěvek za službu podle § 116 a násl. zákona o služebním poměru, proto není na místě jeho argumentace ustanovením § 114 téhož zákona a nárokem na odchodné.

Podle § 116 odst. 1 zákona o služebním poměru příspěvek za službu (dále jen „příspěvek“) náleží za podmínek dále uvedených policistovi, jehož služební poměr skončil uvolněním nebo propuštěním z některého z důvodů uvedených v § 106 odst. 1 písm. a), b), c) a odst. 2.

Podle § 117 odst. 1 téhož zákona příspěvek činí 20 % služebního příjmu, jestliže policista konal službu alespoň po dobu deseti roků. Za každý další ukončený rok této služby se příspěvek zvyšuje o 1 % služebního příjmu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se příspěvek vyměřuje z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru nebo, jestliže je to pro něj výhodnější, z jeho průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Podle § 121 zákona o služebním poměru Ministerstvo (vnitra, pozn. soudu) stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru.

Podle § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti služebního poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, posledním hrubým měsíčním služebním příjmem policisty je služební příjem, který mu náležel před skončením služebního poměru v rozsahu složek služebního příjmu stanovených pevnou měsíční výměrou. Do posledního hrubého měsíčního služebního příjmu se započítává průměrný měsíční úhrn jeho proměnlivých složek a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení jeho služebního poměru. Skončí-li služební poměr policisty posledním dnem kalendářního roku, zjišťuje se měsíční průměr proměnlivých složek služebního příjmu a odměn z tohoto kalendářního roku.

Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že stěžovateli vznikl nárok na příspěvek za službu, který v jeho případě činí 30% služebního příjmu. Předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu tak zůstává pouze otázka, zda v případě stěžovatele při určování výše příspěvku za službu aplikovat vyhlášku č. 287/2002 Sb., či nikoliv. Stěžovatel k tomu poukazoval na Ústavu České republiky, podle jejíhož čl. 95 odst. 1 je soudce při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.

Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. III. ÚS 269/05, ustanovení věty obsažené v čl. 95 odst. 1 Ústavy za středníkem nese následující smysl: Soudce obecného soudu při použití „jiného právního předpisu“ opravňuje přezkoumat jeho soulad se zákonem, a to s právními účinky inter partes a nikoli erga omnes. Smyslem tohoto přezkumu není kontrola norem, soud tedy nerozhoduje o neplatnosti „jiného právního předpisu“, rozhoduje toliko o jeho neaplikovatelnosti v dané věci. Nejde tedy ani o paralelu k systémům dekoncentrovaného (difúzního) ústavního soudnictví v omezeném segmentu, jelikož závěr obecného soudu o neaplikovatelnosti „jiného právního předpisu“ není v českém právním řádu právním precedentem. Vázanost soudce zákonem dle čl. 95 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 1 Ústavy tudíž z pohledu čl. 95 odst. 1 Ústavy, věty za středníkem, znamená oprávnění soudu neaplikovat „jiný právní předpis“, je-li soudem považován za rozporný se zákonem. A contrario z uvedených ústavních ustanovení ale vyplývá, že v případě, nekonstatuje-li obecný soud nesoulad „jiného právního předpisu se zákonem“, je jím vázán.

V nálezu ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. I. ÚS 276/01, Ústavní soud vyslovil, že v řadě svých rozhodnutí Ústavní soud zformuloval hlediska posuzování ústavnosti zmocňovacích zákonných ustanovení, a od nich se odvíjejících hledisek posuzování souladu „jiných právních předpisů“ se zákony. Dle nálezů sp. zn. Pl. ÚS 17/95 a Pl. ÚS 43/97 „jiný právní předpis“ nemůže vybočit ze zákonných mezí - nemůže tedy být praeter legem, jinak řečeno, musí se držet v mezích zákona, které jsou buď vymezeny výslovně anebo vyplývají ze smyslu a účelu zákona. Dle nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/2000 ústavní vymezení odvozené normotvorby exekutivy spočívá na následujících zásadách: „Jiný právní předpis“ musí být vydán oprávněným subjektem, nemůže zasahovat do věcí vyhrazených zákonu (nemůže tedy stanovit primární práva a povinnosti), musí být zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad zákonný standard (musí být tedy otevřen prostor pro sféru „jiného právního předpisu“).

Podle čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

Nejvyšší správní soud ve shodě se závěry vyslovenými v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2004, č. j. 6 A 100/2002 - 74, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 449/2005, podotýká, že vyhláška jsouc podzákonným právním předpisem musí být - jak ukládá Ústava České republiky - vydána „na základě a v mezích“ zákona (secundum et intra legem). Tyto principy vyvěrající z podstaty dělby moci znamenají, že exekutiva nejenže nesmí bez výslovného dovolení zákonodárce stanovit nic dalšího či nového o právních vztazích nebo jiné materii upravené zákonem, ať již shledaná mezera v zákoně se stala nedopatřením nebo záměrně (zákaz úpravy praeter legem), ale i tam, kde je výslovně dovoleno výkonné moci vydat k provedení zákona podzákonný právní předpis, může být provedeno jenom to, co zákonodárce výslovně označil (zpravidla výčtem jednotlivých zákonných ustanovení shrnutých v ustanoveních zmocňovacích, anebo přímo v jednotlivých ustanoveních zákona, někdy oběma způsoby současně), a nic jiného; konečně podzákonný právní předpis zejména nesmí zákonu odporovat, nesmí jít contra legem.

Právní život však nezřídka přináší situace, kdy dojde k vydání podzákonného právního předpisu, který (nebo častěji některá jeho ustanovení) se neopírá o výslovné zákonné zmocnění, nebo takové zmocnění překračuje, anebo úprava jde „nad zákon“ (vyhláškou je upraveno něco, co by vyžadovalo zákonnou úpravu, která však chybí) nebo proti němu (vyhláška např. upraví podrobnosti při plnění povinnosti, o které zákon vůbec nemluví a nelze ji z něj dovodit, případně takovou povinnost vyhláška sama stanoví, resp. vyhláška odpírá, oslabuje či podmiňuje subjektivní oprávnění, aniž by to zákon umožňoval).

V situacích právě naznačených, tedy tam, kde se dostává do rozporu zákon s podzákonným právním předpisem, je postavení soudce výjimečné v tom, že soudce (na rozdíl od orgánu exekutivy) je vázán pouze zákonem. Jen on je oprávněn podzákonný právní předpis v takovém případě nerespektovat (čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky) a použít pouze zákon. Nejde o abstraktní přezkoumání zákonnosti podzákonného předpisu a jeho zrušení, o čemž se zatím vedou úvahy jen de lege ferenda (provedení čl. 87 odst. 3 Ústavy České republiky), ale posouzení jeho aplikovatelnosti se závazností pro projednávanou věc.

Důsledek zjištěného rozporu zákona a podzákonného právního předpisu vydaného k jeho provedení je tu jasný: soud nejenže nemusí takový předpis (nebo jeho jednotlivé ustanovení) použít, ale použít je ani nesmí; aplikuje pouze zákon a v důvodech svého rozhodnutí vyloží, proč považoval podzákonný právní předpis za jsoucí v rozporu se zákonem.

Nejvyšší správní soud proto nejprve posoudil ustanovení § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru a shledal, že obsahuje poměrně jednoznačnou definici výpočtového základu pro určení výše příspěvku za službu. Jedná se o poslední hrubý měsíční služební příjem policisty před skončením služebního poměru, nebo o průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, je-li to pro žadatele výhodnější.

Gramatický i logický výklad citovaného ustanovení vede podle názoru Nejvyššího správního soudu k jednoznačnému závěru, poslední měsíční příjem policisty není součtem průměrů určitých složek příjmů, jak stanoví zmíněná vyhláška, ale skutečným příjmem žadatele o příspěvek za službu v měsíci předcházejícím skončení služebního poměru. Pokud zákon na jedné straně počítá s průměrným příjmem za určité období a na druhé straně s příjmem posledním, je zcela evidentní, že poslední příjem nemůže být průměrem dřívějších příjmů, neboť tím by se stíraly rozdíly mezi oběma výpočtovými základy a volba pro žadatele výhodnější varianty by ztratila smysl. Stejně tak se jeví nelogickým, aby zákonné označení „poslední příjem“ v sobě skrývalo průměr některých složek příjmu za uplynulé měsíce, když poslední měsíční příjem nade vší pochybnost znamená příjem za poslední měsíc před skončením služebního poměru.

Stanovil-li zákon o služebním poměru jednoznačný základ, od něhož se odvíjí výše příspěvku za službu, garantuje tím všem svým adresátům určitý minimální standard. Nejvyšší správní soud má za to, že tento garantovaný standard může být formou podzákonného předpisu navýšen, nikoliv však snížen. Podzákonný právní předpis totiž může podrobněji upravit určitou problematiku, nesmí ovšem vybočit z mezí daných zákonem, případně jeho smyslem a účelem. V tomto kontextu je nutné vykládat i zmocňovací ustanovení § 121 zákona o služebním poměru, které opravňovalo Ministerstvo vnitra k vydání zpřesňující vyhlášky, nikoliv k omezení zákonem určených nároků žadatelů o příspěvek za službu.

Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že smyslem ustanovení § 76 zmíněné vyhlášky bylo omezení nahodilých výkyvů v příjmech policisty a zohlednění stavu a podmínek, za nichž policista pracoval v delším předcházejícím období, což ovšem v některých případech přináší nepřípustné omezování nároků policistů oproti situaci, kdy by tato vyhláška nebyla vydána. Ostatně nahodilé výkyvy příjmů vyrovnává a dlouhodobý pohled na výkonnost policisty přináší druhá zákonem stanovená varianta základu pro vyměření příspěvku za službu, a to průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Za dané procesní situace, přináší-li výpočet příspěvku za službu podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. žadateli o tuto dávku horší výsledek, než by mu přinesl výpočet příspěvku provedený pouze v intencích zákona, považuje Nejvyšší správní soud toto ustanovení zmíněné vyhlášky za rozporné se zákonem. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tedy ustanovení § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb. nelze použít, pokud by jeho aplikace vedla ke zhoršení postavení žadatele o příspěvek za službu.

S ohledem na tyto skutečnosti musí žalovaný v řízení o žádosti o příspěvek za službu nejprve zjistit a porovnat, zda je pro žadatele nejvýhodnější vyměření příspěvku z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru, z průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, nebo z výpočtového základu určeného podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb.

Bude-li nejvýhodnější první varianta, žalovaný nesmí pro rozpor se zákonem ustanovení § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. aplikovat a musí rozhodnout toliko na základě zákona.

Argumentaci žalovaného v odůvodnění jeho rozhodnutí, jejíž část převzal i Městský soud v Praze, považuje Nejvyšší správní soud za absurdní. Pokud totiž policistovi v posledním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný příjem, bude mu příspěvek za službu vyměřen z příjmu průměrného, jak předpokládá zákon, a nelze proto namítat, že by v takovém případě neměl policista na tento příspěvek nárok.

Pokud žalovaný dále tvrdí, že na výplatní pásce (výplatním lístku) jsou kromě služebního příjmu i jiné náležitosti, které součástí služebního příjmu nejsou, Nejvyšší správní soud podotýká, že v takové situaci by poslední hrubý měsíční služební příjem policisty neodpovídal výsledné částce uvedené na výplatní pásce. To ovšem zřejmě není případ stěžovatele, který konstantně tvrdí, že jeho poslední hrubý měsíční služební příjem podle výplatní pásky činil 31 740 Kč a tato částka byla uvedena i v potvrzení o jeho příjmech.

V projednávané věci potvrdila Policie České republiky, Správa Severomoravského kraje stěžovateli hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 ve výši 31 740 Kč, což je více, než jeho průměrný hrubý měsíční příjem za posledních 12 měsíců (26 008 Kč) i než výpočtový základ určený podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. (28 455 Kč). Uvedená čísla jednoznačně potvrzují názor stěžovatele o tom, že v jeho případě se zmíněná vyhláška dostává do rozporu se zákonem, neboť její aplikace stěžovatele poškozuje. V souladu s ustanovením čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a citovanou judikaturou Ústavního soudu proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v dané věci nelze tuto vyhlášku aplikovat.

Z výše uvedeného je zřejmé, že Městský soud v Praze pochybil, když vycházeje z chybné argumentace žalovaného nesprávně posoudil stěžejní právní otázku a shledal, že předmětnou vyhlášku lze v daném případě aplikovat, což Nejvyšší správní soud nesdílí.

Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. byl prokázán, napadený rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, ze dne 14. 9. 2006, je nezákonný, a proto jej Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Podle § 110 odst. 3 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na Městském soudu v Praze tedy nyní bude, aby napadené správní rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil mu, aby postupoval a rozhodl v souladu s výše uvedenými závěry.

V novém rozhodnutí ve věci Městský soud v Praze rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle § 110 odst. 2 s. ř. s.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2008

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu

pravda..už se blíží...za 32...lepší nějaká renta, než žádná...

za 5 do C .......ano, lepší renta, než žádná

Zlatý civil.........................Pa

pro policistu platícího daně

Vážený pane

správně jste napsal, nepaušalizovat, nerozdělovat na opálené a neopálené, každému co si zaslouží. Všimnite si, jak se často rozdělují lidé na Romy a neromy, jestliže Rom
znamená člověk, tak potom my neromové nejsme lidé, nebo se pletu? Právě to každému co si zaslouží tady vůbec nefunguje. To co se dějě u nás, ta špatně pochopená a v praxi realizovaná tzv. pozitivní diskriminace - už to slovní spojení je matoucí, to je jako kdybyste řekl že je něco negativně pozitivní, protože je někdo opálený, tak může žít naprosto neodpovědně, protože přece stačí nastavit ruce. Píšete, kolik občanů ČR páchá trestnou činnost, neplatí daně, vyžírá sociální dávky atd. Takže si ty počty ještě zvyšme, zkusme co vydrží řádní občané Čech a Moravy a pozvěme si další desetitisíce opálených z východního Slovenska! Píšete že neznáte okolnosti konfliktu a že úkolem policie není zabíjet občany. Řeknite mě, k čemu jsou dobří těžce zranění nebo mrtví policisté? Když budete kopat do ležícího člověka, kolik chybí k tomu, aby zemřel? A v takovéto situaci nesmí použít zbraň? Taková policie je na dvě věci. To prostě nechápu. Viděl jsem před časem v televizi, jak negramotná cigánka nadávala policajtovi :" ty debile ", a policajt nic! Místo aby dostala pendrekem přes hubu. Když není respekt před policií, tak před čím teda? Ta demokracie vypadá v praxi tak, že je tu většina spořádaných, pracujících a daně odvádějících občanů vystavena na pospas menšině hýčkaných parazitů pod záštitou ochrany lidských práv. Myslím, že boj proti parazitům je i bojem proti rasizmu. Děkuji vám za váš příspěvek.

nikoho nemusíme zvát ze slovenska oni se přemnoží sami, je to bohužel k zamyšlení proč si rodina kde jsou oba rodiče zaměstnaní může dovolit dvě možná tři děti a v rodině kde nikdo nedělá je děcek kolem dvíti a každé se jmenuje jinak no a důsledek sociálko dej dyk uvidíš.

Dobrý den

dnes jsem se dočetl v Právu, že nějací cigáni, kteří se přestěhovali do Nejdku před několika lety z východního Slovenska doslova gangsterským způsobem bezdůvodně napadali naše spoluobčany a následně i policii. Protože to není nic neobvyklého, je to běžná praxe, tak se domnívám, že je něco shnilého ve státě dánském a mám pár dotazů.
1.jak je možné, že takovíto opálení zločinci a asociálové z jiné země můžou u nás pobývat a dělat tu binec? Co dělají úřady a policie?
2.Z čeho žijí ?, dostávají sociální dávky? Pokud ano, kdo je zodpovědný za to, že se těmto opáleným zločincům a asociálům z jiné země vyplácí sociální dávky z daní řádných občanů Čech a Moravy?
3.Protože je běžné u nás, že policie vědomě přehlíží kriminální činy u opálených a asociálních " spoluobčanů" a protože se mluví a píše v médiích jen o právech opálených a asociálních " spoluobčanů", jejich drzost, troufalost a nerespektování zákonů a pravidel zákonitě narůstá. Tak se táži, jaktože policie nepoužila zbraní okamžitě při napadení, na co má ty zbraně? A co je to za policii, když si ji opálení gangsteři a asociálové dovolí napadnout? A jak dlouho bude trvat tato shovívavost státních orgánů, a jak dlouho ještě nás budou obtěžovat, a jak dlouho budou dostávat sociální dávky bez práce gangsteři a asociálové?
Pro koho platí zákony v této zemi?
Z toho všeho vyplývá jeden jediný závěr, že když nás neochrání vláda, úřady, policie, tak se budeme muset ochránit sami, pořídit si zbraně a při napadení bez váhání střílet.
Existuje přísloví že na hrubý pytel patří hrubá záplata!!!!!

http://www.policista.cz/clanky/reportaz/romove-v-mohutne-presile -zbili-policisty-jeden-tezce-zraneny-224/#comments

a ješte:

24.04.2008 10:25 F1

Tohle není o záchraně Městskou policií, to je jen o lidech, kteří mají jen minimální právní vědomí a obava z přísného potrestání u nich chybí. Jeden příklad ( z mnoha ) :

Jako polda mám v rukách často opisy rejstříků trestů a tak jen člověk boulí oči, jak se to různě na soudě pytlikuje, aby se nemusel šmejd zavřít. Jak schovívavé. Například pan X, který si píchá pervitin a dělá neskutečně problémů - vloupává se kam může, příjem nemá ani korunu, potřebuje na drogu a něco málo sníst, byl při prvním rozsudku ( krádež v roce 1995 ) odsouzen na 10 měsíců podmíněně ( bububu tytyty). V roce 97 byl za asi 10 případů krádeží, poškozování cizí věci a neoprávněného užívání cizí věci odsouzen nepodmíněně na 16 měsíců ( tyto vykonal ). V roce 2000 byl za další krádeže a poškozování cizí věci odsouzen nepodmíněně na 26 měsíců ( samozřejmě podmíněně propuštěn dříve ). V roce 2002 další krádeže a maření výkonu úředního rozhodnutí - dostal 400 hodin obecně prospěšných prací ( maximální počet 400 hodin nahrazuje až 5 let nepodmíněně ). Rok 2004 zase opět krádeže, poškozování cizí věci, neoprávněné užívání cizí věci, atd. trest 30 měsíců nepodmíněně. V roce 2004 další rozsudek pro jeho další trestnou činnost ( krádeže ), kdy předchozí rozsudek byl zrušen a nově dostal 36 měsíců nepodmíněně. Ještě jednou v témže roce 2004 nový rozsudek, který rušil předchozí a trest zůstal na 36 měsících nepodmíněně. V roce 2007 další krádež uložený trest 6 měsíců s podmínečným odkladem se zkušební dobou do roku 2009 ( takže porušil ). Ještě jednou v roce 2007 další rozsudek za porušování domovní svobody a krádež při vloupání, kdy v tomto rozsudku nic navíc nedostal s odkazem, že v předchozím rozsudku " dostal již dost " ( těch 6 měsíců s odkladem ).

A současná doba tohoto pachatele ? Píchá si pervitin, nemá žádný zdroj obživy ( ani korunu ), tedy musí dnes a denně krást, dělat problémy všem a všude. V současné době má několik prokázaných dalších krádeží a spoustu dalších, které ač dle různých " kusých " informací spáchal, nemůžou mu být prokázány, leč chybí nezpochybnitelné důkazy.

Když si to dá ale člověk dohromady takovým tím selským rozumem, tak si člověk říká, co tady mezi námi ten člověk ještě dělá. Ten by snad již neměl z kriminálu vylézt. Těch poškozených za tímto hajzlem. Těch ještě dalších poškozených než to dospěje k jeho dalšímu zavření, protože jinak to nemůže skončit ku prospěchu všech.

A proč jsem si dal tu práci to tady tak " nakousnout ". Neboť něco není v pořádku v tomto státě. Proto se dějí věci, jako čím dál častější napadání záchranářů, policistů atd., neboť právní vědomí, že mě postihne " přísný trest " chybí a za situace, kdy stát na to rezignoval, že na to nemá peníze ( na ubytovny pro tyto hajzly ) a celkové dnešní dění na soudech je ve stylu snažit se nezavřít a na svobodě jsou tito hajzlové, které často nepochopitelně ani na vazbu soudci nedají, ačkoliv o to policie přes státního zástupce žádá ( při tom důvody vazby jsou tam jednoznačné - pokračování v trestné činnosti pro kterou je pachatel již trestně stíhán ), nemůže se za tohoto stavu nic změnit. Legrační je potom navyšování horních hranic za trestné činy, kdy se neukládají ani ty současné. Jak je možné že hajzl s bohatou trestní minulostí v rejstříku, který provede loupež, která je závažným trestným činem se spodní sazbou 2 léta a horní 10 let má v rejstříku trest, jak u kapesní krádeže navíc s podmínečným odkladem. Samozřejmě měl již další krádež.

Tohle by si měli lidé uvědomit a neházet špínu na policajty, protože to již není problém policie ale systému. My jako poldové tyhle hajzly rádi nemáme a musíme se sakra držet, abychom si neudělali sami problém. Tohle by si měli lidé také uvědomit a neházet na nás špínu za neschopnost apod. Ono je to trochu složitější než laciná kritika.

pro občana: Vážený pane, nemáte představu, kolik občanů ČR (zejména bílé barvy kůže) páchá trestnou činnost, neplatí daně, vyžírá sociální dávky a policisty napadá stejným způsobem,jen ne v takovém davovém měřítku. Proto prosím nepaušalizovat, nerozdělovat na opálené a neopálené akaždému co zaslouží. Souhlasím stím, že by se mělo začít využívat také křivého obvinění, protože při kontaktu s kriminálníky s tmavou kůží (opakuji s kriminálníky) je první rakcí křivé obvinění apokud možno co nejhlasitěji "rasisto" apod. Pozitivní diskriminace mi vnaší zemi leze opravdu na nervy a omlouvání nepřizpůsobivosti kohokoliv, ať je nebo není bílý, tmavý, žlutý, zelený je pro mě nepřípustné. K použití zbraně v konkrétní situaci je zbytečné spekulovat, nikdo nezná okolnosti konfliktu a úkolem policie není zabíjet lidi zbraněmi, úkolem je za použití co nejmenšího násilí zajistit pořádek a bezpeční pro všechny. Navíc vystřelit na člověka není jako kopnout škopek v hospodě. Hezký den i Vám. Policista také platící daně se 3 dny neplacené nemocenské i po 30.6.2008.....

za 35 do civilu...konečně C...raději nějaká než žádná renta...

Kliku prozraď tvé zaměření a koníčky, když nenecháš ani lidi vyjádřit svůj názor !

Ano jedině souhlas!!!

Již několikrát se tady psalo - jsi nespokojený tak běž makat do "c" a znám jich spousty co by se vrátili. Něco jako chleba o dvou kůrkách. Garantuji, že po 15-ti letech služby je příjem u PČR průměrně inteligentního četníka v 5 tř. kolem 27000Kč bez směnnosti. Což podotýkám není málo a ty kecy, co tu máte, že neuživíte rodinu jsou velice zcestné! Tohle v civilu vyděláš za pořádnou makačku. Opravdu někdy jenom plácáte z nudy!

Něco na tom je.

Kliku, docela by mne zajímalo, kde děláš Ty. Jseš moc chytrý.

Cituji:"jsi nespokojený tak běž makat do "c" a znám jich spousty co by se vrátili"
Co to tady plácáš za bláboly. Podle statistik na stránkách PP odešlo loni od PČR přes 5000 poldů a zpátky do služebního poměru zažádalo POUHÝCH 12.
Docela by nás zajímalo co děláš ty?

Drahý KLIKU!
Nevím kde jsi přišel na výdělek průměrně inteligentního četníka po 15-ti letech služby v 5 tř. kolem 27000Kč bez směnnosti. To je velmi, ale velmi nepřesný údaj. Po 15-ti letech si bez směnnosti průměrně inteligentní četník vydělá hrubého =21970,-Kč a se směnností to je hrubého =24160,-Kč. Toto je údaj přesně podle tabulek. Nevím kde jsi přišel na výdělek kolem 27000,-Kč. to je pěkná blbost.

Souhlasím, odešel jsem po nějakých 14,5 letech, ale jenom proto, že dělám v rodinný firmě, kde se mám dobře tak i finančně..... Jinak u nás makaj lidi za 9800,- čistého a žijou, nechápu, ale je to tak.

Jo,tak už to u rodinných firem bejvá.Příbuzní si rozdělí prašule a ostatní práci.Je vidět,že jsi z regionu,kde není konkurence pracovních míst.U nás by se za ty prachy ten "nádeník" neobtěžoval natahovat ani budík.A to nejsem z Prahy.

Vážený pana KLIKu . Taky Vám něco garantuji - mám odslouženo 15 let, průměrně inteligentní jsem taky , v 5 tř. jsem taky (a se směnoností) a můj plat je 22960,- Kč čistého. Jo a nebrečím a rodinu uživím.
Tím Vás nechci napadat jen uvést věci na správnou míru. Jo a ještě něco i když mě za to budou kamenovat po netu- pravda je že ten pláč je už trapnej.

4 mutino

Pravda, jsi průměrně intelientí s bravurní češtinou .... "vážený pana ..." Myslíš že KLIK je pana???

PČR jde do kopru tohle nikdo nezastaví, peníze chybí úplně všude kam se člověk podívá. Na prezidiu jsou slepí k problémům, chrlí akorát nesmyslné předpisy a přitěžují lidem na všech postech.

Již několikrát se tady psalo - jsi nespokojený tak běž makat do "c" a znám jich spousty co by se vrátili. Něco jako chleba o dvou kůrkách. Garantuji, že po 15-ti letech služby je příjem u PČR průměrně inteligentního četníka v 5 tř. kolem 27000Kč bez směnnosti. Což podotýkám není málo a ty kecy, co tu máte, že neuživíte rodinu jsou velice zcestné! Tohle v civilu vyděláš za pořádnou makačku. Opravdu někdy jenom plácáte z nudy!

XXX-pravý

Drahý KLIKU!
Nevím kde jsi přišel na výdělek průměrně inteligentního četníka po 15-ti letech služby v 5 tř. kolem 27000Kč bez směnnosti. To je velmi, ale velmi nepřesný údaj. Po 15-ti letech si bez směnnosti průměrně inteligentní četník vydělá hrubého =21970,-Kč a se směnností to je hrubého =24160,-Kč. Toto je údaj přesně podle tabulek. Nevím kde jsi přišel na výdělek kolem 27000,-Kč. to je pěkná blbost. S tím uživením rodiny to není opravdu zase až tak zlé, ale na vskskování to rozhodně není.

Tady peníze nejsou a nikdy nebudou-odcházím jako mnoho dalších.