Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Pane ministře,
podle nálezu Ústavního soudu je protiústavní neproplácení hmotného zabezpečení v prvních třech dnech pracovní neschopnosti. Podle dostupných mediálně zveřejněných informací by současný stav neproplácení prvních třech dnů PN měl trvat maximálně do 30 června tohoto roku, a od 1.července tohoto roku by se mělo najet do "starých kolejí", čili proplácení PN od prvního dne (pokud nevymyslíte jinou alternativu). To je zajisté správné, nicméně já tímto zvyšuji svojí ostražitost, neboť aby došlo k návratu do "starých kolejí", je nutná novelizace zák.č.361/2003 Sb, který vaše ODS "skrytě" novelizovala ve vaší slavné reformě-deformě v závěru loňského roku. Sice to bylo jen v jediném paragrafu, upravujícího neplacení prvních třech dnů PN, ale BYLO. A proč zvyšuji ostražitost? Vysvětlení naleznete v otázce, kterou Vám chci položit, a VELMI, opravdu VELMI Vás tentokrát žádám o pravdivou odpověď.

Slíbíte nám, že pokud bude nutná novelizace služebního zákona k upravení předmětného paragrafu, týkajícího se PN, že NEBUDE k tomu přidán žádný PŘÍLEPEK k novelizaci jiných paragrafů zák.č.361/2003 Sb.? Zajisté chápete, kam tím mířím!!! Jste ochoten i k tomuto slibu položit Vaši ministerskou hlavu na "špalek"?
Děkuji za odpověď a věřím, že ji budou očekávat i další čtenáři tohoto diskusního fóra.

Je to pro ODS jedinečná možnost,jak realizovat změny v 361 a zrušení 150 hodin do zelených to určitě nebude.

To si pišbže bude:-) A řekl bych že " do výsluhového příspěvku se nebudou počítat přesčasové hodiny amo příplatky. Pouze hrubá měsíční plat bez uvedených peněz. ZT toho se bude počítat příspěvek. A ne že si někdo bude mastit přesčasy a příplatky a pak odejde s 30000 rentou.

Klik versus reakce
Jste ubožáci, vaše reakce jsou příkladem Vaší bezmoci.
Článek Klika je ze života takový jaký je a má plnou pravdu. Klik se možná pomočuje , ale vy se možná posráváte a to je daleko horší. Nepříznáte pravdu, znáte jenom svoji a to se odráží všude i ve Vašem jednání při řešení protiprávních jednání občanů. Jste opravdu chudinky a fňukny.

Vážený Petře a Kliku,
je dobré, že tyto stránky Vám nahrazují rodinu a Vaše kamarády a toliko úspěšných příspěvků zde vkládáte... děkujeme Vám

Prosím můžeš mi říct, kolik Vám za to ODS nebo Langer platí? Jsem taky žebrák a blbec a nemám nic jiného na práci, tak si chci taky vydělat... (Klikův nevlastně vlastní otec z Petra strany)

Děkuji za názor Petra a ještě pro nechápavé a zaujaté jeden příklad: můj bejvalý kolega má mzdu po 14 1/2 letech služby 29600Kč beze směnnosti. Není tlačenka a není blbej! Jestli jste iditoti nebo magoři nevím, ale zde píší zřejmě neschopní jedinci co chtějí hned nasypat!!! Vašim názorům se tady Ivan musí jenom smát. Držte sandál a jestli jste neschopní odejděte!!! Je to z Vaší strany k pousmání. Pro rejpavce můj plat činí 33400Kč tak na sobě pracujte a nefňukejte.

zapoměl jsi napsat v jaké třídě a na jaké funkci jsi Ty a ten Tvůj kámoš!!! Pro řadového "na ulici" je taková částka nedostupná. To myslím vědí všichni zainteresovaní.
.......Jenom čeříš hladinu!!!

Dotaz - můžete mi někdo říci, zda nějaký předpis upravuje minimální počet podřízených, které musí mít " pod sebou " velitel, aby mohl pobírat příplatek za vedení ? Mám pocit, že u nás je nějak " převedoucováno". Děkuji.

Útvar pro odhalování organizovaného zločinu SKPV se o organizovanou skupinu zajímal několik měsíců. Pro osm žen a čtyři muže ve věku od 26 do 45 let, se osudovým číslem stala osmnáctka.

Tečku za jejich podnikáním se detektivové ÚOOZ rozhodli udělat 18. dubna. Po pečlivé přípravě se v páteční podvečer rozjelo více jak 180 detektivů, rozdělených do několika desítek skupin, na více jak 20 míst v Praze. Úderem osmnácté hodiny pak začala postupně klapat želízka na zápěstí jednotlivých podezřelých.
Pokud to vnímám, tak, na 12 zadržených osob, z toho osm žen, bylo nasazeno VÍCE JAK 180 speciálních a vždy zakuklených a z plna hrdla křičících super detektivů. To musela být ale ukrutná honička po Praze, když 180 poldů sledovalo a zadrželo 8 žen a 4 muže. To si ještě mohu domyslet další armádu esařů a pluk ze zásahovky a občane České republiky, stal se zázrak, přes 200 policistů zadrželo 12 kuplířů. Nevím jestli tomu mám tleskat, nebo chrochtat štěstím. jakéže to máme policejní úderníky.
PS. Pane tiskový mluvčí pplk. Mgr. Hantáku, myslím si, že akce Mánes se měla spíše jmenovat akce ALIBISTA. Dovedu si úplně přesně představit, jak těch 180 detektivů v tomto případě pracovalo, nebo to lze chápat, jako nové, EFEKTIVNÍ a moderní pojetí policejní práce.....

v celém článku ze sebe děláš jen vola, protože nemáš páru o policejní práci, ale chceš být zajímavý. 180 detektivů na více než 20 míst, kde musí pachatele zadržet a provádět domovní prohlídky. Otázka 1 dne a opět čin zpracovává pár lidí a ne 180. Když se ty jeden zázraku dělá organizovaná skupina, je logické, že se musí začít na všech místech ve stejný čas, aby se navzájem nedorozumívali a neinformovali o "zbraslavské akci". Vážně už ze sebe nedělej dementa...

Průměrná mzda policistů a policistek je nad průměrem republikovým, dosahuje 30 000 Kč. Služební příjem je tvořen základním tarifem, který je doplněn o osobní příplatek, zvláštní příplatek, příplatek za vedení a také o odměny.

Policisté a policistky mají nárok na 6 týdnů dovolené. Mohou využívat rekreační zařízení Policie ČR, dostávají příspěvky na stravování, na penzijní připojištění, nabídku finančně zvýhodněných zájezdů, vstupenek na kulturní a sportovní akce. Za kvalitní a dlouholetou službu získají policisté nárok na odchodné a výslužné ze zákona.

Máš pravdu, samé výhody. U Policie ČR je to med.

Děkuji za připomenutí pohádky Hanse Christiána LangerSSena

pro -Amen-
Z těch "benefitů", co popisuješ v úvodním příspěvku mám pouze záklední tarif, zvláštní příplatek a 6 týdnů dovolené. To ostatní jaksi neznám, nejsem totiž z managementu, ale na ulici (asi právě proto). A toho, co popisuješ v poslední větě svého příspěvku se už asi nedočkám!

Navíc těch třicet tisíc mám taky ,ale bohužel skoro za dva měsíce práce a 20 hodin neplacených přesčasů ..... -:(

A proto ty troubo je PČR "firma",která má největší podstav z firem v ČR,protože se každému co slouží na ulici z těch "výhod" točí hlava a raději odchází.Jen za první 3 měsíce tohoto roku odešlo do C přes 1000 poldů!!!!!

pro Amen
Nevíš, že lhát se nemá ? Dovolená je stejná jako u plno zahraničních firem, protože ve skutečnosti jde pouze o 5 týdnu. Rekreační objekty jsou pouze pro vyvolené stejně jako pobyty pro starší kolegy do lázních. Zvýhodněné vstupenky se rozeberou na okrese a dolu příjdou tak akorát ty o které nemá nikdo zájem. Za 9 let jsem čerpal 2x příspěvek na dovolenou v částce 20.000,- Kč . Tak kde jsou nějaké výhody ?

Grafický návrh nových policejních automobilů stál necelého čtvrt miliónu korun. Policejní prezidium za něj zaplatilo soukromé firmě, která připravovala výběrové řízení na nákup aut. Osoba autora není známa, existuje ale podezření, že jde o „opsaný“ návrh Vojenského historického ústavu (VHÚ) zveřejněný v únoru na internetu.

http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/RDS_2010_-_II__Reforma_zdan ovani_prijmu_a_majetku_03042008_doc.doc

Osvobození nebude aplikováno ve specifických případech vztahujících se k jednotlivým profesím a k výhodám (např. poskytovaných při služebním poměru, u horníků, příslušníků policie ČR a bezpečnostních sborů, nebo k výhodám poskytovaným představitelům státní moci apod.).

Způsob stanovení základu daně u zaměstnanců:
Má-li se zjednodušit způsob zdaňování příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků a administrativní zátěž na straně daňových subjektů i na straně správců daně, je třeba zjednodušit způsob stanovení základu daně u poplatníků s těmito příjmy (zaměstnanců). Zavedením tzv. superhrubé mzdy od r. 2008 (tj. navýšením hrubé mzdy o tuzemské nebo zahraniční pojištění placené zaměstnavatelem) se totiž způsob stanovení základu daně u poplatníků s těmito příjmy (a je jich většina) značně zkomplikoval. Z hlediska komparace s daňovými systémy ostatních států EU i mimo EU se jedná o značně nestandardní postup při stanovení základu daně u zaměstnanců. Je třeba uvést, že existují značné rozdíly mezi tuzemským veřejnoprávním pojištěním a zákonnými pojistnými systémy v jiných státech (z hlediska povinností zúčastněných subjektů, v sazbách, v pojistných výjimkách, ve způsobu zastropování atp.). Do budoucna s největší pravděpodobností nebude možné ani zcela eliminovat rozdíly mezi tuzemskými vyměřovacími základy pro sociální a zdravotní pojištění a základem daně (daň má daňový subjekt jen povinnost zaplatit, kdežto z titulu zaplacení pojištění občanovi vznikají právní nároky na různá plnění – na důchod, zdravotní péči, nemocenské dávky atp.).
Vzhledem k zavedení jednotné (lineární) sazby daně u příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků bude ze zákona systém vybírání daně srážkou u příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků vypuštěn a z těchto příjmů bude srážena rovněž záloha na daň. Srážkou zálohy na daň bude s výjimkou případů vymezených zákonem, daňová povinnost poplatníka splněna, čímž dojde oproti současnému stavu ke zjednodušení. Takový zaměstnanec bude ale oprávněn (nikoliv však povinen) po uplynutí zdaňovacího období vypořádat svoji daňovou povinnost prostřednictvím ročního zúčtování záloh u zaměstnavatele nebo v daňovém přiznání.

a ted polopatě, prosím

.... zdanění výsluhových příspěvků, co jiného!

včil, nebo nikdy

Kdo odejde do konce roku vyhraje.

A TO JSI VZAL KDE PŘÍPADNĚ U KOHO. Není to náhodou zase nějaká KACHNA.

Podle statistik na stránkách PP odešlo loni od PČR přes 5000 poldů a zpátky do služebního poměru zažádalo POUHÝCH 12.

Bohužel to je velký omyl a nesmysl. Více jak polovina má svou hrdost a tak to přizná pouze ve slabších chvilkách a nebo po pár pivech. Jak se říká, nikdy nevstupuj do stejné řeky a tím se zřejmě řídí a hlavně vědí, že při návratu by si je každý dobíral, že se nedokáže uživit v "C" a šoupli by mu nejhorší rajón a každýmu by musel vytřít prdel!

Ty jeden magore

Přizná? To jako při náboru "neřeknu kde jsem pracoval minule" a oni to přece nezjistí!? To snad nemaslíš vážně takovou blbost. Navíc PP by se rádo pochlubilo tím, že se vracejí starší četníci a že tedy u sboru je fajn, nemyslíš? A do těch navrátivších si taky započítek kolegy, kteří odešli protože sloužili na druhym konci republiky a o "znovu" přijetí požádali v místě bydliště...to se děje protože naše vrchnost odmítá povolovat odchody do jiných okresů (měst, nedej bože krajů!!)

Kliku trochu ti doplním obecné vzdělání. Používá se „Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky“ a s trochu jiným významem . Hérakleitos z Efesu pronesl tento výrok a myslel jím pouze jen to, že vše plyne. Uplynul i čas dnešní lekce. Zas něco napiš, ale občas si i něco přečti a neser se do věcí, o kterých si zaslechl z velké dálky a po pár pivech, nebo tu za „prdel“ k vytření budeš jenom ty.

Pro Klik
Pro tvojí informaci jsem osobně slyšel od bývalých kolegů co odešli do civilu před 5 lety, že je náborové středisko PČR kontaktovalo a lákalo je zpět k PČR. Jeden z těchto kolegů odešel do civilu i kvůli špatnému zdravotnímu stavu a i přesto by ho vzali zpět k PČR.

Pánové a dámy. Nechodím tady na toto fórum dlouho, ani často. Ale myslím si, že bych Vám měl říct, že ne klik, ale vy jste slabomyslní. Jestli vám stojí ze to reagovat na jeho provokace, měli by ste uvažovat o psychoanalitikovi, psychiatrovi, psychologovi, nebo o komkoliv,kdo by vám pomohl. Klik je buď obyčejný provokatér co se výborně baví tím, že na něj reaugjete, nebo úplný idiot, na jehož úroveň se stavíte svými odpověďmi a reakcemi. Idiota je třeba ignorovat, když na něj reagujete, jen zvyšujete jeho seběvědomí, které věřte mi vůbec nemá. Takovi jedinci jako klik, jsou v drtivé většině nervozní psychotici, kteří se pomočují, bývají duševně nevyzrálí i v pozdním věku, nebo jim třeba jednoduše nestojí. Jestli se mu opravdu chcete rovnat, klidně na něj reagujte dál.

A ty si dojdi za nějakým češtinářem.

Jste ubožáci, vaše reakce jsou příkladem Vaší bezmoci. Článek Klika je ze života takový jaký je a má plnou pravdu. Klik se možná pomočuje , ale vy se možná posráváte a to je daleko horší. Nepříznáte pravdu, znáte jenom svoji a to se odráží všude i ve Vašem jednání při řešení protiprávních jednání občanů. Jste opravdu chudinky a fňukny.

4 Petr...jaký článek ze života? za 1) Klik čerpá z údajů PP a za 2) doplňuje vlastní komentář...