1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Pane ministře,
podle nálezu Ústavního soudu je protiústavní neproplácení hmotného zabezpečení v prvních třech dnech pracovní neschopnosti. Podle dostupných mediálně zveřejněných informací by současný stav neproplácení prvních třech dnů PN měl trvat maximálně do 30 června tohoto roku, a od 1.července tohoto roku by se mělo najet do "starých kolejí", čili proplácení PN od prvního dne (pokud nevymyslíte jinou alternativu). To je zajisté správné, nicméně já tímto zvyšuji svojí ostražitost, neboť aby došlo k návratu do "starých kolejí", je nutná novelizace zák.č.361/2003 Sb, který vaše ODS "skrytě" novelizovala ve vaší slavné reformě-deformě v závěru loňského roku. Sice to bylo jen v jediném paragrafu, upravujícího neplacení prvních třech dnů PN, ale BYLO. A proč zvyšuji ostražitost? Vysvětlení naleznete v otázce, kterou Vám chci položit, a VELMI, opravdu VELMI Vás tentokrát žádám o pravdivou odpověď.

Slíbíte nám, že pokud bude nutná novelizace služebního zákona k upravení předmětného paragrafu, týkajícího se PN, že NEBUDE k tomu přidán žádný PŘÍLEPEK k novelizaci jiných paragrafů zák.č.361/2003 Sb.? Zajisté chápete, kam tím mířím!!! Jste ochoten i k tomuto slibu položit Vaši ministerskou hlavu na "špalek"?
Děkuji za odpověď a věřím, že ji budou očekávat i další čtenáři tohoto diskusního fóra.

Je to pro ODS jedinečná možnost,jak realizovat změny v 361 a zrušení 150 hodin do zelených to určitě nebude.

To si pišbže bude:-) A řekl bych že " do výsluhového příspěvku se nebudou počítat přesčasové hodiny amo příplatky. Pouze hrubá měsíční plat bez uvedených peněz. ZT toho se bude počítat příspěvek. A ne že si někdo bude mastit přesčasy a příplatky a pak odejde s 30000 rentou.

Klik versus reakce
Jste ubožáci, vaše reakce jsou příkladem Vaší bezmoci.
Článek Klika je ze života takový jaký je a má plnou pravdu. Klik se možná pomočuje , ale vy se možná posráváte a to je daleko horší. Nepříznáte pravdu, znáte jenom svoji a to se odráží všude i ve Vašem jednání při řešení protiprávních jednání občanů. Jste opravdu chudinky a fňukny.

Vážený Petře a Kliku,
je dobré, že tyto stránky Vám nahrazují rodinu a Vaše kamarády a toliko úspěšných příspěvků zde vkládáte... děkujeme Vám

Prosím můžeš mi říct, kolik Vám za to ODS nebo Langer platí? Jsem taky žebrák a blbec a nemám nic jiného na práci, tak si chci taky vydělat... (Klikův nevlastně vlastní otec z Petra strany)

Děkuji za názor Petra a ještě pro nechápavé a zaujaté jeden příklad: můj bejvalý kolega má mzdu po 14 1/2 letech služby 29600Kč beze směnnosti. Není tlačenka a není blbej! Jestli jste iditoti nebo magoři nevím, ale zde píší zřejmě neschopní jedinci co chtějí hned nasypat!!! Vašim názorům se tady Ivan musí jenom smát. Držte sandál a jestli jste neschopní odejděte!!! Je to z Vaší strany k pousmání. Pro rejpavce můj plat činí 33400Kč tak na sobě pracujte a nefňukejte.

zapoměl jsi napsat v jaké třídě a na jaké funkci jsi Ty a ten Tvůj kámoš!!! Pro řadového "na ulici" je taková částka nedostupná. To myslím vědí všichni zainteresovaní.
.......Jenom čeříš hladinu!!!

Dotaz - můžete mi někdo říci, zda nějaký předpis upravuje minimální počet podřízených, které musí mít " pod sebou " velitel, aby mohl pobírat příplatek za vedení ? Mám pocit, že u nás je nějak " převedoucováno". Děkuji.

Útvar pro odhalování organizovaného zločinu SKPV se o organizovanou skupinu zajímal několik měsíců. Pro osm žen a čtyři muže ve věku od 26 do 45 let, se osudovým číslem stala osmnáctka.

Tečku za jejich podnikáním se detektivové ÚOOZ rozhodli udělat 18. dubna. Po pečlivé přípravě se v páteční podvečer rozjelo více jak 180 detektivů, rozdělených do několika desítek skupin, na více jak 20 míst v Praze. Úderem osmnácté hodiny pak začala postupně klapat želízka na zápěstí jednotlivých podezřelých.
Pokud to vnímám, tak, na 12 zadržených osob, z toho osm žen, bylo nasazeno VÍCE JAK 180 speciálních a vždy zakuklených a z plna hrdla křičících super detektivů. To musela být ale ukrutná honička po Praze, když 180 poldů sledovalo a zadrželo 8 žen a 4 muže. To si ještě mohu domyslet další armádu esařů a pluk ze zásahovky a občane České republiky, stal se zázrak, přes 200 policistů zadrželo 12 kuplířů. Nevím jestli tomu mám tleskat, nebo chrochtat štěstím. jakéže to máme policejní úderníky.
PS. Pane tiskový mluvčí pplk. Mgr. Hantáku, myslím si, že akce Mánes se měla spíše jmenovat akce ALIBISTA. Dovedu si úplně přesně představit, jak těch 180 detektivů v tomto případě pracovalo, nebo to lze chápat, jako nové, EFEKTIVNÍ a moderní pojetí policejní práce.....

v celém článku ze sebe děláš jen vola, protože nemáš páru o policejní práci, ale chceš být zajímavý. 180 detektivů na více než 20 míst, kde musí pachatele zadržet a provádět domovní prohlídky. Otázka 1 dne a opět čin zpracovává pár lidí a ne 180. Když se ty jeden zázraku dělá organizovaná skupina, je logické, že se musí začít na všech místech ve stejný čas, aby se navzájem nedorozumívali a neinformovali o "zbraslavské akci". Vážně už ze sebe nedělej dementa...

Průměrná mzda policistů a policistek je nad průměrem republikovým, dosahuje 30 000 Kč. Služební příjem je tvořen základním tarifem, který je doplněn o osobní příplatek, zvláštní příplatek, příplatek za vedení a také o odměny.

Policisté a policistky mají nárok na 6 týdnů dovolené. Mohou využívat rekreační zařízení Policie ČR, dostávají příspěvky na stravování, na penzijní připojištění, nabídku finančně zvýhodněných zájezdů, vstupenek na kulturní a sportovní akce. Za kvalitní a dlouholetou službu získají policisté nárok na odchodné a výslužné ze zákona.

Máš pravdu, samé výhody. U Policie ČR je to med.

Děkuji za připomenutí pohádky Hanse Christiána LangerSSena

pro -Amen-
Z těch "benefitů", co popisuješ v úvodním příspěvku mám pouze záklední tarif, zvláštní příplatek a 6 týdnů dovolené. To ostatní jaksi neznám, nejsem totiž z managementu, ale na ulici (asi právě proto). A toho, co popisuješ v poslední větě svého příspěvku se už asi nedočkám!

Navíc těch třicet tisíc mám taky ,ale bohužel skoro za dva měsíce práce a 20 hodin neplacených přesčasů ..... -:(

A proto ty troubo je PČR "firma",která má největší podstav z firem v ČR,protože se každému co slouží na ulici z těch "výhod" točí hlava a raději odchází.Jen za první 3 měsíce tohoto roku odešlo do C přes 1000 poldů!!!!!

pro Amen
Nevíš, že lhát se nemá ? Dovolená je stejná jako u plno zahraničních firem, protože ve skutečnosti jde pouze o 5 týdnu. Rekreační objekty jsou pouze pro vyvolené stejně jako pobyty pro starší kolegy do lázních. Zvýhodněné vstupenky se rozeberou na okrese a dolu příjdou tak akorát ty o které nemá nikdo zájem. Za 9 let jsem čerpal 2x příspěvek na dovolenou v částce 20.000,- Kč . Tak kde jsou nějaké výhody ?

Grafický návrh nových policejních automobilů stál necelého čtvrt miliónu korun. Policejní prezidium za něj zaplatilo soukromé firmě, která připravovala výběrové řízení na nákup aut. Osoba autora není známa, existuje ale podezření, že jde o „opsaný“ návrh Vojenského historického ústavu (VHÚ) zveřejněný v únoru na internetu.

http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/RDS_2010_-_II__Reforma_zdan ovani_prijmu_a_majetku_03042008_doc.doc

Osvobození nebude aplikováno ve specifických případech vztahujících se k jednotlivým profesím a k výhodám (např. poskytovaných při služebním poměru, u horníků, příslušníků policie ČR a bezpečnostních sborů, nebo k výhodám poskytovaným představitelům státní moci apod.).

Způsob stanovení základu daně u zaměstnanců:
Má-li se zjednodušit způsob zdaňování příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků a administrativní zátěž na straně daňových subjektů i na straně správců daně, je třeba zjednodušit způsob stanovení základu daně u poplatníků s těmito příjmy (zaměstnanců). Zavedením tzv. superhrubé mzdy od r. 2008 (tj. navýšením hrubé mzdy o tuzemské nebo zahraniční pojištění placené zaměstnavatelem) se totiž způsob stanovení základu daně u poplatníků s těmito příjmy (a je jich většina) značně zkomplikoval. Z hlediska komparace s daňovými systémy ostatních států EU i mimo EU se jedná o značně nestandardní postup při stanovení základu daně u zaměstnanců. Je třeba uvést, že existují značné rozdíly mezi tuzemským veřejnoprávním pojištěním a zákonnými pojistnými systémy v jiných státech (z hlediska povinností zúčastněných subjektů, v sazbách, v pojistných výjimkách, ve způsobu zastropování atp.). Do budoucna s největší pravděpodobností nebude možné ani zcela eliminovat rozdíly mezi tuzemskými vyměřovacími základy pro sociální a zdravotní pojištění a základem daně (daň má daňový subjekt jen povinnost zaplatit, kdežto z titulu zaplacení pojištění občanovi vznikají právní nároky na různá plnění – na důchod, zdravotní péči, nemocenské dávky atp.).
Vzhledem k zavedení jednotné (lineární) sazby daně u příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků bude ze zákona systém vybírání daně srážkou u příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků vypuštěn a z těchto příjmů bude srážena rovněž záloha na daň. Srážkou zálohy na daň bude s výjimkou případů vymezených zákonem, daňová povinnost poplatníka splněna, čímž dojde oproti současnému stavu ke zjednodušení. Takový zaměstnanec bude ale oprávněn (nikoliv však povinen) po uplynutí zdaňovacího období vypořádat svoji daňovou povinnost prostřednictvím ročního zúčtování záloh u zaměstnavatele nebo v daňovém přiznání.

a ted polopatě, prosím

.... zdanění výsluhových příspěvků, co jiného!

včil, nebo nikdy

Kdo odejde do konce roku vyhraje.

A TO JSI VZAL KDE PŘÍPADNĚ U KOHO. Není to náhodou zase nějaká KACHNA.

Podle statistik na stránkách PP odešlo loni od PČR přes 5000 poldů a zpátky do služebního poměru zažádalo POUHÝCH 12.

Bohužel to je velký omyl a nesmysl. Více jak polovina má svou hrdost a tak to přizná pouze ve slabších chvilkách a nebo po pár pivech. Jak se říká, nikdy nevstupuj do stejné řeky a tím se zřejmě řídí a hlavně vědí, že při návratu by si je každý dobíral, že se nedokáže uživit v "C" a šoupli by mu nejhorší rajón a každýmu by musel vytřít prdel!

Ty jeden magore

Přizná? To jako při náboru "neřeknu kde jsem pracoval minule" a oni to přece nezjistí!? To snad nemaslíš vážně takovou blbost. Navíc PP by se rádo pochlubilo tím, že se vracejí starší četníci a že tedy u sboru je fajn, nemyslíš? A do těch navrátivších si taky započítek kolegy, kteří odešli protože sloužili na druhym konci republiky a o "znovu" přijetí požádali v místě bydliště...to se děje protože naše vrchnost odmítá povolovat odchody do jiných okresů (měst, nedej bože krajů!!)

Kliku trochu ti doplním obecné vzdělání. Používá se „Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky“ a s trochu jiným významem . Hérakleitos z Efesu pronesl tento výrok a myslel jím pouze jen to, že vše plyne. Uplynul i čas dnešní lekce. Zas něco napiš, ale občas si i něco přečti a neser se do věcí, o kterých si zaslechl z velké dálky a po pár pivech, nebo tu za „prdel“ k vytření budeš jenom ty.

Pro Klik
Pro tvojí informaci jsem osobně slyšel od bývalých kolegů co odešli do civilu před 5 lety, že je náborové středisko PČR kontaktovalo a lákalo je zpět k PČR. Jeden z těchto kolegů odešel do civilu i kvůli špatnému zdravotnímu stavu a i přesto by ho vzali zpět k PČR.

Pánové a dámy. Nechodím tady na toto fórum dlouho, ani často. Ale myslím si, že bych Vám měl říct, že ne klik, ale vy jste slabomyslní. Jestli vám stojí ze to reagovat na jeho provokace, měli by ste uvažovat o psychoanalitikovi, psychiatrovi, psychologovi, nebo o komkoliv,kdo by vám pomohl. Klik je buď obyčejný provokatér co se výborně baví tím, že na něj reaugjete, nebo úplný idiot, na jehož úroveň se stavíte svými odpověďmi a reakcemi. Idiota je třeba ignorovat, když na něj reagujete, jen zvyšujete jeho seběvědomí, které věřte mi vůbec nemá. Takovi jedinci jako klik, jsou v drtivé většině nervozní psychotici, kteří se pomočují, bývají duševně nevyzrálí i v pozdním věku, nebo jim třeba jednoduše nestojí. Jestli se mu opravdu chcete rovnat, klidně na něj reagujte dál.

A ty si dojdi za nějakým češtinářem.

Jste ubožáci, vaše reakce jsou příkladem Vaší bezmoci. Článek Klika je ze života takový jaký je a má plnou pravdu. Klik se možná pomočuje , ale vy se možná posráváte a to je daleko horší. Nepříznáte pravdu, znáte jenom svoji a to se odráží všude i ve Vašem jednání při řešení protiprávních jednání občanů. Jste opravdu chudinky a fňukny.

4 Petr...jaký článek ze života? za 1) Klik čerpá z údajů PP a za 2) doplňuje vlastní komentář...