1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Kliku ty magore vezmi si prášek.

Jsi chudák a bohužel pravda ti je proti srsti. Myslím, že tvé rozhodnutí v praxi je ovlivněno !!! a místo prášku si dej pauzu, protože ti to leze nějak na mozek. Když tady někdo napíše svůj názor a něco proti PČR, je to špatně, ale bohužel takto jste vnímáni na veřejnosti! Mám návrh, uděláme anketu a budeme se ptát lidí na ulici, co si o Vás myslí t.j. PČR versus MP. Předem znám výsledek a proč tomu tak je si odpověz sám!!!

jesti je tady někdo chudák, jsi to ty (pardon vy) a je mi vás líto. Z vaší argumentace je zřejmé, že vám je absolutně jedno, jestli tu komunikujete se zkušeným vyšetřovatelem, policistou s několika desítkami let praxe, speciálně vycvičenými policisty ze zásahových jednotek nebo z obvodních oddělení, kteří dělají tolik práce v administrativě, co vy neuvidíte za celý svůj život ani kdybyste dělal 20 let v tiskárně. Vy prostě máte třídního nepřítele Policii ČR a tak budete hudrovat do aleluja, dokud rozumější neustoupí. Přeji Vám v tomto hodně úspěchů, já si zde užil a odcházím, s Vámi se debatovat nedá, vy to totiž nechcete. Sbohem

Kliku já mám lepší návrh.Uděláme anketu a budeme se ptát lidí na ulici, co si myslí a co je pro ně přijatelnější,jestli nadstav poldů v kancelářích,nebo podstav poldů na ulici.Já odpověď znám a sloužím na ulici a ty?

Pavle, v tomto máš zajisté pravdu, ale myslím, že to je otázka pro toho nahoře. Mám s ním také nevyřízené účty, ale trochu jiné než trápí Vás.

Kliku

V tom případě vítej do klubu "přátel" I.L.

29.04.2008 17:31 jirka

Za co chcete odměny, vždyť je vás vidět tak maximálně na procházce po parku, případně hrát plácačkami tenis či někde v noci stát zaparkované v ústraní v těžkém limbu.

Ano. je to většinou tak a proto plný souhlas! Znám, vím o tom a po třech pivech ti měšťák řekne, jak se slouží společné hlídky po 20h. Jinak včera krásné počasí a hlídky na cestě a dnes malinko pod mrakem a už jsou v kutlochu a bude to pokračovat, než zase bude hezky. Je to na přidání tak možná pár na holou!!!

Kliku vypni se nevíš o čem mluvíš

Já možná nevím o čem mluvím, ale vidím a slyším dobře!!!

Já Tě chápu, nedokázal jsem si dříve také představit co práce policisty obnáší, ale teď už to vím a můžu Ti to říct psaní, lhůty, psaní, lhůty, psaní, lhůty, psaní, lhůty,psaní, lhůty, psaní, lhůty,psaní, lhůty, psaní, lhůty,psaní, lhůty, psaní, lhůty,psaní, lhůty, psaní, lhůty,psaní, lhůty, psaní, lhůty. Je Ti to jasné, rozumíš tomu, stačí Ti to, jestli ne, tak se přihlas mezi těch pár co zůstalo a můžeš si to vyzkoušet. Jen tak mimochodem já o žádné odměny nestojím, jelikož 1000,Kč za rok mě nezabije.

Tykání mi nevadí mezi kolegama, ale zde diskutuje policista s civilem. Vadí mi vulgarita (i na této stránce ty debile...). Řekni mi, kde jsem napsal, že zde píší jen poldové do 5 let délky služby. Ale v poslední době čím mladší polda tím vulgárnější (podle vlastní zkušenosti). Civil mi nevadí, všude chleba od dvou kůrkách, já hlavně již potřeboval změnu.

tu změnu potřebuje asi každý po cca 10-15 letech a když nepřijde u jednoho zaměstnání, rozhodne se odejít. Uvažuji o tom pořád. Stejně jako nepoznáme, jestli zde píše polda s kratší délkou služby, stejně tak nepoznáme, jestli je vůbec poldou. Jedna z nevýhod anonymního diskuzního fóra, ale s tím také nic nenaděláme :-)) Tak přeji klidnou práci v soukromém sektoru, zdraví a slušnější diskuze, měj se :-)))

jen na okraj. Původně jsem se domníval, že je to pouze sledovaný, ale nakonec z mé vlastní zkušenosti jsem zjistil, že víc, než to. Nevím, čím jsem si to zasloužil, ale zamezili mi přístup z jedné IP adresy. Stalo se mi to poté, co jsem měl už podruhé otázky přímo na Langera, jednou mi odpověděl vyhýbavě na Idnes , podruhé v Blesku vůbec, ale od toho dne jsem tu s původní IP adresou skončil. Občas sem, jako bejvalej zaskočim, ale je to tu pořád stejný. Tady to nevyřešíte, tak začněte něco dělat, nebo třeba nedělat. Náznaky na UBS už byly. Ale je to spíš jen plácání do vody.

UBS ani NOSP nic nevyřeší, dokud lidi nepochopí, že je síla v organizovanosti a z vlastní zkušenosti vím, že u "naší firmy" je drtivá většina vyčůránku typu - udělej sám a já se svezu - takže zase o ničem :-(

Jak to tady čtu tak u policie je to čím dál horší. Sloužil jsem 23 let a do C jsem odešel před 2 roky. Sloužil jsem celou dobu na OOP (v průměrů 20 policistů). Do civilu jsem neodešel kvůli penězům, nikdy jsem neříkal, že mám málo peněz, rovněž tak jsem neodešel ohledně nějakým sporům s přímým nadřízeným se kterým jsem vycházel dobře a ani jsem neměl nějaký spor s jinýma nadřízenými. Rovněž práce si mi líbila, kdy jsem pracoval jako zpracovatel, ale na takovém OOP i další práce (práce všeho druhu). Odešel jsem z důvodu, že se mi již nelíbilo jak vedení policie od okresu výše začalo předvádět svojí politiku a zejména její aplikaci t.j. arogance, povýšenost, kariérismus, nařízení, které postrádali jakoukoliv logiku a slušné velitele spláchli sebou. Na druhé straně nastupující generace je to samé, mistři světa aniž by něco uměli a dokázali a od samotného začátku, pokud není po nich tak křičí. Je to vidět i zde na tomto foru. Je hned většinou poznat, kdo článek napsal podle vulgarity, samá tykačka a pokud má někdo jiný názor tak urážky a podobně. Co dneska v policejních školách učí? Policista by se měl slušně chovat za každé situace a to i když je anonymní. Ten, kdo slouží méně jak 5 let (jsou výjimky) by si ani neměl říkat, že je policista, ale pouze, že pracuje u policie, tím neříkám, že si nezaslouží mzdu, protože riziku se již vystavuje (starší policisté určitě chápou a těch co se to týká pochopí až budou starší). Nelíbí se mi, že se tady brečí pořád, že s platem neuživí rodinu. S platem policisty rodinu každý uživí (nesmí, ale hned chtít mít vše). Když se mu nelíbí plat tak ať aspoň brečí, že si myslí, že pracuje dobře a chce být lépe odměněn. Nejvíc brečí ty mladší a určitě se mu plat nezměnil od nástupu a jaký mu byl garantován (mimo předčasových neplacených hodin, ale ty existovaly již před tím, že do 22.00 se pracovalo přesčas zadarmo, říkalo se že to máš v hodnostním). Je třeba si sednou a začít počítat zda, jsem si od nástupu k policii platově pohoršil (průměrný plat, hodnota platu vůči civilnímu platu a podobně).Převážně se tady diskutuje o platech, ale skoro vůbec ne co mi se mělo změnit jiného u policie, o zákonech a podobně.

jak jsi exkolego přišel na to, že tu reagují jen poldové do 5let délky služby? Celkem by mě tvůj výzkum zajímal...:-)))

a nezlob se prosím, že ti nevykám, v policejní branži je to ve výkonu běžné. Pokud navíc srovnám další diskuzní fóra na Internetu, je toto sice tvrdší, ale ne sprosté. Z výkonu jistě moc dobře znáš, coje to vulgarita a hulvátsví. Souhlasím s tebou v tom směru, že slečinky typu: "Nemám čím uživit rodinu" aj. jsou uplakané báby, ale je zbytečné se tím zabývat. Tyhle lidi nezměníš. Jak je jinak v soukromém sektoru, měnil bys?

Promiň reakci jsem omylem dal do nového článku.

100 % souhlas .

1. Dnes je 29.04.2008 a plán služeb na měsíc květen není ještě jako každý předchozí měsíc vyhotoven.
2. Odměny hlídkařů nejsou, protože podle velitele na to mají nárok, jen úsekáři, kterých je málo...
3. Všichni hlídkaři z OOP mají hodnocení DOBRÉ - utéci se nedá
4. Za 6. měsíců na tomto OOP nemám žádnou odměnu, jakožto všichni další hlídkaři.

Připadá Vám to normální za takových podmínek pracovat?

ad 1. To si asi budeš muset pobrečet u šéfa
ad 2. To se asi budeš muset zeptat velitele služby. (ale odměny nejsou nikde)
ad. 3. Ale dá. Vedoucí ti může napsat nové hodnocení.
ad 4 . No teď asi souhrn na otázky 2-3 nezlob se na mě , ale co jsi ze 6 měsíců dokázal tak zázračného , že chceš odměny a hodnocení lepší než DOBRÉ. ???????

Za co chcete odměny, vždyť je vás vidět tak maximálně na procházce po parku, případně hrát plácačkami tenis či někde v noci stát zaparkované v ústraní v těžkém limbu.

za posledních x měsíců jsem zadržel několik nebezpečných pachatelů, zajišťoval desítky speciálních služeb a tvé házení všech do jednoho pytle mě uráží. Taky nepíšu nic o tom, že jsi neschopný a nic neděláš, protože tvůj kolega pekař zapekl myš do chleba, kapišto?

By mě zajímalo čeho se dopustili ti nebezpeční pachatelé a jaké speciální služby jsi zajišťoval.

a to je tak všechno a pozor na ten chleba....:-)))

No, on i pachatel trestného činu zanedbání povinné výživy dle § 213 tr. zákona je zvlášt nebezpečný. Z jakého důvodu by jinak byl tento čin zařazen v zákoně mezi trestnými činy.

čin nebezpečný pro společnost, ne čin zvláště nebezpečný pro společnost. Zvláště nebezpečný tak max.recidivista, chceš-li polemizovat nad malichernostmi, zdař

matláš do toho materiální stránku TČ, ale v mém příspěvku se to týkalo osoby pachatele (nikoliv ve smyslu § 41 tr. zákona) a nikoliv materiální stránky TČ

o ní jsem hovořil úmyslně. Načti si § 62 trestního zákona, to by mělo stačit. A neřeš koho jsem chytl nebo nechytl, přemýšlej nad smyslem vložení příspěvku.

http://www.policista.cz/clanky/reportaz/policie-ukazuje-vice-svo u-neschopnost-nez-schopnost-rika-reporterka-225/

Možná některým tazatelům odpovím jednou krátkou historkou. V nedávné době jsem hovořil se svým bývalým kolegou, pracujícím v nižší velitelské funkci na úrovni kraje. Záměrně neuvádím bližší údaje, každému je jistě jasné proč. Tento kolega u PČR slouží cca 30 let. Zaujalo mě to, co řekl o svém současném nadřízeném. Řekl, že za svoji kariéru zažil několik velitelů, většiny si více či méně vážil, i když každý měl své mouchy. Současný velitel je však člověk, kterého není možné si vážit, neboť nejenže velí něčemu, o čem nemá vůbec pojem, tudíž tomu naprosto nerozumí, tímto se nijak netají, ale ještě navíc naprosto ignoruje základního zásady slušného chování a principů jednání nadřízeného vůči podřízeným. Z vlastní zkušenosti z doby, než jsem od PČR odešel, musím s názorem svého bývalého kolegy souhlasit. Za svojí takřka třicetiletou kariéru jsem se také setkal s celou řadou velitelů. S většinou z nich se dalo vyjít a bylo možné si jich vážit, někteří dokonce byli skvělí šéfové. jen v polovině 80. let jsem se setkal s člověkem, který dělal tehdy náčelníka jednoho místního oddělení v Praze. Toho jsem již tehdy hodnotil jako člověka, který velí něčemu, čemu nerozumí, a jeho lidské kvality byly na úrovni závodního chrta. Možná, že se situace opakuje a k vedoucím funkcím se v současné době dostávají lidé, kteří mají obdobný profil, jako tehdejší vedoucí MO. A, upozorňuji, bylo to v letech, kdy řady tehdejší VB opouštěla řada kvalitních lidí, kteří nemohli snést chování nadřízených. A do plejády tehdejších šéfů chtě nechtě musím zařadit i plk. Bečváře, politruka S SNB hl. m. Prahy. Že by přeci jen reinkarnace fungovala?
To je jen můj skromný příspěvek k diskusi, proč odchází množství lidí od PČR do civilu. Nemusíte se mnou souhlasit, můžete být dokonce i proti, ale to je tak všechno, co s tím můžete udělat.

Pokud se Vám nelíbí, to co jsem napsal níže o příjmech policistů (modelový případ "mladíka" celý život v 3 PT), jsou pouze dvě možnosti (navrácení příplatků neuvažuji), a to:

1. Zvýšit tarify o cca 5-10.000,- Kč za současného zachování výsluh.
2. Zvýšit tarify o cca 5-10.000,- Kč a zrušit výsluhy.

Mám pocit, že varianta č. 2 je tou, kterou si svým nářkem asi chcete vyprosit.

neřeš, tady brečí jen ti kteří ještě u policie (za těch pár roků co slouží) nic nedokázali, nebo jsou tak neschopní, že kdyby sloužili do smrti tak stejně nic nedokáží, proto si "něco" dokazují tady a očekávají, že občan neznalý poměrů u policie, je bude litovat jako chudinky, kterým je státem křivděno, ovšem nechápou (pouze do výše jejich IQ), že to co je tady denně omýláno se jednou i obyčejnému člověku také otráví. V minulosti je možná občan i litoval, dnes??? už jsou mu jen k smíchu,...

pro prvého přispěvatele

A proto je potřeba každého ufňukance seknout argumentem, proti kterému nebude moci nic namítnout (samozřejmě kromě vulgarit, což není námitka, ale výpověď o jeho duchovnu).

Ano dokolečka dokola a zase dokolečka dokola a tak stále, až je to jenom bla, bla, bla.

Ale nepopiratelným faktem je to, že ty hromadné úprky od Policie ČR a jinak se tomu ani nedá říkat, musejí mít nějakou tu příčinu. Ať někdo spočítá kolik již odešlo lidí v průběhu 5 let. V zahraničí člověk běžně vidí i na ulici věkovou všehochuť policistů. U nás se to již začíná podobat skautskému oddílu.

A teď se opakuji ( bla, bla, bla )

To, že na 46000 míst policistů ČR chybí kolem 5.500 míst
a na 9.500 míst profi hasičů v ČR chybí asi kolem 80 míst je faktickým problémem " něčeho " co umí někdo definovat a někdo ne. To, že jsou obě tyto profese pod stejným zákonem o služ. poměru a z toho vyplývajících, jak " pozitiv " , tak " negativ ", tedy například to stále omílané zvýhodnění odchodu do civilu na rentu, jaksi nějak zůstává bez odezvy třeba právě u těch hasičů. Co to tedy smrdí v tom našem království " policie ". Čím to je, že okolo slyším služebníky v uniformě po 10 letech služby, jak plánují odchod pryč znechuceni službou. Proč ty lidi přestalo bavit " pomáhat a chránit ". A při tom to jsou i často lidi, kteří se sami staví do role lidí, kteří šli k policii skutečně " pomáhat a chránit ". Tedy alespoň měli takové ideje.
Není to jen o penězích, je to také o otrávenosti lidí nad způsoby u policie, chybějící motivace, častá nesmyslná práce, postavení policie ve společnosti - také díky za výrazné pomoci politiků, kterým to asi tak vyhovovalo, že si do té policie mohou kopnout atd. Tenhle namíchaný jedovatý plyn otrávil evidentně již hodně poldů.

Tě F1 obdivuji , jakou máš výdrž v házení perel vepřovýmu. Občas se tu člověk něco dozvěděl, občas zasmál, ale tahle prezentace lehce zmateného UK, už nudí. Měl by dostat sedativa, ale vůbec bych se nedivil , kdyby měl nějakou funkci u naší moderní firmy.

ty jsi šel k PČR, abys dělal kariéru? Ty jsi šel k PČR, abys byl po letech na funkci? A sakra a já pomáhal od školy slabším a vracel jim svačiny a totéž dělal i u firmy, ke které jsem s tímto nastoupil. Nějaká kariéra mě vůbec nezajímala do doby, než jsem zjistil, kolik takových obejdů, co za desítky roků nikdy pořádně na ulici nesloužili machruje na funkcích a rozumuje nad tím, jak se má chlap zachraňující kejháky na ulicích chovat a jak reagovat i na to poslední, které ho v uniformě drželo, když chybělo chování a jednání, vztahy, komunikace, prostředí, vybavení aj.

Ne, karieru u policie nedělám, nejsem u policie s cílem získat po letech funkci, taky nevracím ve škole slabším svačiny, ani toto nebylo důvodem mého nástupu k policii. Nějaká kariéra mě vůbec nezajímala a nezajímá, desítky roků pořádně sloužím na ulici, nemachruji na funkcích a nerozumuji nad tím, jak se má chlap zachraňující kejháky na ulicích chovat a jak reagovat i na to poslední, které ho v uniformě drželo, když chybělo chování a jednání, vztahy, komunikace, prostředí, vybavení aj., ale i bez rozumování ty kejháky doslova desítky let na ulicích zachraňuji,...a to že chybí chování a jednání, vztahy, komunikace, prostředí, aj. je chybou tvých kolegů, u nás to nechybí,.... tak nebreč a konej, aby to nechybělo ani u vás,

Všichni máme možnost volby, tak se zvedni, dej žádost do civilu a uvidíme....
Netvrdím, že jde vše v poho, ale jaký si to uděláš, takový to máš...
Jde o můj názor, jen se o něj dělím, nikomu ho nevnucuji.

a kdepracuješ, jdu k Vám :-))))

tohle žvaní s oblibou ti, co nenáborovali ani jednoho člověka k firmě. Takové žvásty mě opravdu nezajímají, kolem mě odchází dost lidí na to, aby mi to vadilo nebo abych to házel za hlavu. Nedoplatím na to totiž já, já se o sebe postarám bez potíží. Zkus přemýšlet nad tím, co udělat pro to, aby ti lidé neodcházeli a něco pro to udělat a ne neustále žvanit věty typu: "Tak si jdi".... Jestli nejsi slepý, lidi jdou a pořád se nic nemění. Na závěr se zkus zamyslet nad tím, kdo odnese podstavy, přetížení lidí pracujících za chybějící, zdarma, za peníze z roku 2007 i v 2010. Hádej. P.S.: odešel další dobrý parťák po 12 letech služby, tak se nediv, že jsem vytočený z podobných keců....

a co zkusit s tím, co nefunguje, něco udělat a ne se balit pořád do civilu? To tě nenapadlo?

Vážení, stěžujete si, jak s Vámi je nepěkně zacházeno (od nadřízených, pachatelů, spoluobčanů), ale na moji argumentaci se Vám, kromě urážek, nějak nedostává slov. Kde bude asi chyba?

Tak si ještě vážený pane k těm Vašim krásným cifrám připočtěte 34 let x 150 hod. "zdarma", nemožnost si přivydělat jedinou korunu jinou činností a další skvělé výhody. Jmenujte mi další tak skvělou práci, kde jste povinen pro zaměstnavatele nasadit vlastní život. Argumentů je mnoho, ale nemá cenu je zde uvádět, Vy zjevně nevíte o čem hovoříte. Běžte si to zkusit, volných míst je mnoho. I Vy si můžete užít Vámi uváděné výhody.

150 hodin - § 54 z.č. 361/2003 Sb., - Příslušníkovi lze v důležitém zájmu služby nařídit výkon služby přesčas nejvýše v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce.

Vážený pane, pokud si necháte pod hlavičkou důležitého zájmu služby od nadřízeného vnutit bežný výkon Vaší služební činnosti, tak je to jenom Váš osobní problém. Kapišto?

Ano, ale to již není jen o tom, že nějaký přímý nadřízený zneužívá. Ono je to evidentně za tiché podpory i Krajských ředitelů, když například v průměru byl stav proplacených a neproplacených přesčasových hodin celorepublikově v průměru 5O % ku 50 %, ale např. Ústecký kraj neproplatil 98 % přesčasů a proplatil 2 %. V současné době tyto hodiny ( 150 ) využívají na cvičení pořádkových jednotek a pod. a to po tolikrát přetřásaném zneužívání " výjimečnosti " 150 hodin v důležitém zájmu služby, jednání NOSP s pol. prezidentem, který vydal plnění trvalého úkolu. Prostě nejsou prachy, tak se to zneužívá. Přijeď na mimořádnou službu. Cestu na mimořádnou službu si zaplať ze svého a zadotuj stát. Co na tom, že poslanci si klidně budou platit hromadnou dopravu ze svého, ale až jim zvednou plat ( jinak by na to neměli ). Četníka ženou na mimořádnou službu a ať si to tedy zaplatí. Holt mimořádná služba něco stojí. Tohle se přeci děje masově, bez skrupulí a v tom je problém, že kam se to dostalo. Okolo šmejda se točí samá práva, která si nikdo nedovolí zpochybnit, ale s tím četníkem je smýkáno jako s hadrem a že si ten kontrast moc dobře uvědomuje je jen faktem. Není to tak jednoduché s tím kapištěm.

UK, ty jsi asi spadl na hlavu. Asi nevíš, že pod důležitý zájem služby jde "napasovat" úplně všechno. Stěžuj si, že stejná práce není důležitý zájem služby a vytře si s Tebou každý nadřízený svůj kaďák. Asi jsi opravdu trochu mimo.

Každý vedoucí si dovolí k podřízenému jen to, co si nechá podřízený od nadřízeného líbit. Tak se vzmuž (jsi-li chlap alespoň kalibru Petry Lhotákové) a nenech si tebou kritizované od vedoucího líbit, potom ovšem ztratíš důvod si tady ztěžovat na svého nadřízeného. Jsi-li chytrý, využiješ litery zákona ve svůj prospěch, v opačném případě buď zticha a mlčky trp.

Všichni máme možnost volby, tak se zvedni, dej žádost do civilu a uvidíme....
Netvrdím, že jde vše v poho, ale jaký si to uděláš, takový to máš...
Jde o můj názor, jen se o něj dělím, nikomu ho nevnucuji.

Jenže právě ono kouzelné "důležítý zájem služby"...pro chod útvaru je důležité pokrýt služby...pro chod útvaru je důležité zajistit ostrahu cel...pro chd útvaru je důležité poslat lidi na DBA...pro chod útvaru je důležité zpracovat spisi...pro chod útvaru blablabla....To je právě ta kouzelná formule. Takže mi tady nevykládejte něco o tom že co si necháme líbit to máme.